Chlapi na svém místě - Den s hasiči ze Sušice
Martin Krammer, SUMAVA EU
Hasič - tvrdý chlap, který se vždy snaží pomoci… Takové odpovědi se dočkáte asi u mnoha lidí, kterých se zeptáte, co se jim vybaví, když se řekne slovo “hasič“…
Napadlo vás někdy, co dělají hasiči, když zrovna nehasí, neotevírají byty, nevytahují lidi z výtahů nebo třeba neodklízí následky po dopravních nehodách? V následujícím článku a fotoreportáži se právě na práci hasičů HZS Plzeňského kraje požární stanice Sušice podíváme od rána až do večera.
07. 00 nástup směny
Je pondělí 17. února a do sedmé hodiny ranní zbývá ještě patnáct minut, ale já jsem už společně s hasiči ze směny B na požární stanici v Sušici, kde společně budeme trávit půl pracovního dne hasiče. Směna hasiče totiž trvá 24 hodin, pak následuje 48 hodin volna, ale v tom je ještě pohotovost.
Na začátku mé dvanáctihodinové služby se s kvartetem hasičů seznamujeme, probíráme program, abych věděl, co nás čeká a co vše společně zažijeme. Přichází i velitel stanice Petr Ježek, se kterým jsem dnešní reportáž domlouval.
Blíží se sedmá hodina, proto obě dvě směny (směna A, která sloužila den před námi a směna B, která slouží právě dnes) schází do garáží, kde probíhají důležité úkony ke střídání služeb. Velitel směny určuje, kdo bude prvním a druhým strojníkem (u hasičů nejsou řidiči, ale strojníci, neboť se starají i stav vozidla, zvedají žebřík, pouští vodu do proudnic atd.), kdo hasičem apod. Hasiči pak kontrolují vybavení v zásahových vozidlech, kontrolují stav motorů, i záznamy po včerejší směně…
Teorie a praxe
Po ranním rituálu kontroly je chvíli čas, než se 'pustíme' do obvyklé práce a každý využije pauzu jinak - jeden z hasičů snídá, druhý čte noviny… Velitel kontroluje záznamy z předchozího dne a ukazuje mi, co a jak se píše do počítače. Po každém zásahu musí být vyplněn záznam o výjezdu, kde se píše kromě adresy, kde se událost stala, to jak zásah probíhal, jaká technika se použila a mnoho dalšího.
Povídáme si na různá témata, bavíme se i o tom, že hasiči musí na fyzické testy v podobě běhu nebo plavání na čas, dále se bavíme na téma nejtěžších zásahů v historii požární stanice Sušice a nevynecháme ani „hasičský trenažér“, dalo by se říci, kterým je hasičský výcvikový polygon ve Zbirohu, kde hasiči mají možnost vyzkoušení zásahů při různých typech požáru.
Po deváté hodině přichází na řadu důkladná prohlídka vozidel. Všechna auta Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje z požární stanice Sušice vyjíždějí na dvůr. Postupně strojníci kontrolují stav světel, „blinkrů“, majáků, detailně prověřují stav vybavení, se kterým pracují. Kontroluje se stav motorových pil, rozbrušovačky, dýchacích přístrojů, agregátů, čerpadel… Ostatně to dokumentují i fotky pod článkem a ve fotogalerii.
Vysvětlí a poradí
Když hasiči kontrolují stav techniky, sypu na ně jednu otázku za druhou. Hasiči mi na všechny odpovídají, a i když mě sledují jako ostříži, dovolí mi občas si něco zkusit „na vlastní pěst“. Zajímalo mě například, jaký tlak má ventilátor k odvětrání zakouřených prostor. Hasiči tedy pouští „větříček“ a já čekám, že uletím… Neuletěl jsem, ale také jsem poznal, že slovo „větrák“ se k tomuhle vážně moc nehodí.
Také mne zajímalo, kolik váží dýchací přístroj. Dostávám ho proto na chvíli na záda. Musím říci, že nejtěžší mi teď nepřipadá, ale běhat s ním v kompletní výstroji by se mi nechtělo.
Já ale nebyl jediný, komu hasiči vše vysvětlili. Během dopoledne, kdy hasiči společně kontrolovali techniku, přichází starší pán, který chce nahlásit, že bude v Sušici opékat špekáčky a bojí se, aby někdo ze všímavých lidí nevolal hasiče. Protože se tyto akce ohlašují na KOPISu (Krajské operační a informační středisko), odkazují ho na linku, kde bude moci opékání špekáčků nahlásit. Hasiči ještě zdůrazňují, aby pán nevolal na linku tísňového volání 150, kde by mohl „blokovat“ někoho v ohlášení požáru, nehody nebo přivolání technické pomoci.
Kdo bude vařit?
Tak tohle mne, popravdě, zajímá už od sedmi od rána... :-)
Pokud si hasiči nepřinesou vlastní jídlo z domova, jezdí se do jedné ze sušických restaurací pro obědy. Dovážku podle výběru zajistí dva z nich. Podle svých slov vyzkoušeli už hodně restaurací, ale ta, od které jsme měli oběd v pondělí, je asi opravdu nejlepší. Drtivá většina z nás měla svíčkovou s houskovými knedlíky, brusinkami a šlehačkou a sám jsem byl překvapen, že jsem se s nimi za poměrně malou částku dost dobře najedl.
Odpoledne? Hasičina natvrdo!
Po výborném obědě a vypití nezbytného šálku kávy, se hasiči pouští do větší dřiny. Je potřeba umýt velitelské auto.... služební samozřejmě! :-)
Parta hasičů ze Sušice na směně B je opravdu pohodová, takže když jsem toužebně vzhlížel ještě k velké Tatře, která je určená na první výjezd (vozidlo, které vyjíždí na drtivou většinu zásahů), a která podle mě taky zasloužila sprchu, vyšli mi vstříc.
Nedlouho potom, co jeden ze strojníků zajel s Tatrou do garáže, byl profíkům a dobrovolným vyhlášen poplach. Snažím se odposlechnout a z vysílačky zachytávám: „Požár výškové budovy. Ulice Kaštanová, číslo popisné to a to, Sušice. Obyvatelé panelového domu cítí smrad a kouř.“
A teď je to na vteřiny! Jako první vyjíždí „velká“ Tatra a třicetimetrový žebřík, se kterým dopoledne hasiči cvičili, v závěsu těsně za nimi vůz s velitelem…
Za pár minut jsme na místě. Probíhá průzkum: provádí se prvotní úkony zjištění, jestli jsme na místě správně, blesková kontrola jestli někdo z obyvatelů panelového domu nevolá z okna o pomoc, jestli je nebo není vidět kouř apod. Dobrovolní hasiči přijíždí na místo události jen o chviličku později po nás. Po jejich příjezdu se vytahují hadice směrem do patra, kde pravděpodobně hoří. Na místo přijíždí hlídky Policie ČR i hlídka městské policie a v té době je velice zajímavé sledovat, jak každý přesně ví, co má dělat. Souhra, společná a příkladná práce složek Integrovaného záchranného systému je i na této události opravdu dost dobře vidět. Na místo se mezitím co hasiči „tahají“ k bytu, kde pravděpodobně hoří, hadice, zvedá k oknu bytu žebřík, kdyby byla nutná evakuace; dostavuje se naštěstí majitel bytu, proto se hasiči do bytu dostávají bez použití techniky nebo násilí. V bytě, který je značně zakouřen, vlastně tu není skoro na krok vidět, nachází posléze „viníka“ zásahu. Trošičku více „upečené“ kuře, které ale stihlo nadělat hodně dýmu a zápachu a bylo štěstí, že obyvatelé panelového domu tenhle „požár“ oznámili na linku 112 včas, protože jen o chvíli později by opravdu mohlo začít hořet, a to by už tak „pohodový“ zásah nebyl. V tomhle případě hasiči byt odvětrali a kuře i s hrncem vyhostili do kontejneru.
Hasiči na místě končí, přichází na řadu policisté – ti řeší s majitelem nezbytné úkony náležející k případu. Nenamočené hadice putují zpět, suché, do červenobílých aut před domem.
Těsně po uklizení hadic a použitého vybavení (dýchací přístroje, kufr s nástroji na otevírání bytu) dostává sušická profesionální jednotka výzvu k dalšímu výjezdu. Tentokrát jedou na opačnou stranu města, do ulice Sirkařská, kde otevíráme majitelce zabouchnutý byt. Majitelka oznámila, že na sporáku je polévka. Naštěstí v tomto případě nebyla polévka spálená. Místo si opět přebírá hlídka Policie ČR a po krátké debatě se všichni vracíme zpět na základnu.
Na základně se vracejí hadice zpět do nosičů a kromě pracovních úkolů probíhá příprava na večerní schůzi Sboru dobrovolných hasičů Sušice.
Není to práce pro každého!
Je 18:45 a já se pomalinku chystám k odchodu ze stanice. Za dvanáct hodin se sušickými hasiči jsem přišel na to, že práce hasiče opravdu není pro každého. Hasiči dělají velice těžkou práci, která je náročná jak na fyzičku, tak i na psychiku. Málokdo z nás si asi dovede představit, co prožívá člověk, který přijede k dopravní nehodě, kde lidé sténají bolestí, a snaží se urychleně a zároveň šetrně vyprostit zraněnou osobu speciálními dvacetikilovými „nůžkami“. Nejen v takových případech jde o každou vteřinu. Pokud tedy uvidíte jedoucí hasičská auta, která blikají a houkají, nezaváhejte a prosím, uhněte jim z cesty! Nikdy nevíte, kdy pojedou pomoci právě vám.
Psal jsem, že málokdo z nás si dovede představit, co prožívá člověk, který pomáhá druhým v těžkých až nejtěžších chvílích. A stejně jsou na tom i rodiny otců–hasičů, ženy a děti. Jaké to je žít s člověkem, který je vlastně ve dne v noci v pohotovosti, musí si umět poradit v každé situaci a i o té pro něj sebetěžší (a takových případů je bohužel dost) mluví jen v práci? Většina manželek hasičů by asi odpověděla, že velkou roli tu hraje strach – nikdo nikdy neví, kdy se může tomu „tvrďákovi“ v modré uniformě, který pospíchá zachránit život, něco stát... Navzdory tomu strachu ale mají chlapi od hasičů ve svých rodinách velkou oporu a určitě i to, že odmala zapojují do „své práce“ i děti (výjimkou nejsou celé rodiny ve sboru dobrovolných hasičů), vede k tomu, aby obavy byly trochu vyváženy respektem a tím, že poznají „co a jak“.
Příkladem by mohl být jeden z hasičů/strojníků ze Sušice, který je sám profesionální a dobrovolný hasič (kdykoliv mu mimo službu u profíků cinkne SMS s tím, že má vyjet na pomoc ostatním, okamžitě se dostavuje k hasičárně a vyráží třeba na několikahodinový zásah, který mu nikdo neplatí, protože pomáhá dobrovolně), má syna který je dobrovolným hasičem a studuje střední školu částečně zaměřenou na práci u hasičů, a dvě dcery – obě dvě u mladých dobrovolných hasičů.
Odchod, konec?
Já už odcházím, ale „kluci“ tu zůstávají do rána. V duchu jim přeji, aby měli klidnou noc a nemuseli nikam třeba k velké nehodě, kalamitě nebo velkému ohni. Ale i tak vím, že jsou připraveni...
Dvanáct hodin mi uběhlo neuvěřitelně rychle. Viděl jsem jen malý kousek z náročné práce, někdy bych se rád vrátil a prozkoumal víc (třeba výškovou techniku, nácvik slaňování...), vyprošťování, nebo výuku (jo jo, i profíci hasiči se musí pořád učit).
Závěrem si dovolím poděkovat - všem hasičům, kteří jsou kdykoliv připraveni vyjet na pomoc. Za všechny, kteří již měli možnost ocenit jejich profesionalitu a přístup i za ty, kteří by v budoucnu mohli jejich pomoc potřebovat:
Pánové, děkujeme vám!
Text a foto Martin KRAMER pro www.sumava.eu
