Ve dnech 24. až 25. září 2008 se uskutečnila v Praze  III. konference s mezinárodní účastí Mimořádná událost a psychosociální pomoc s heslem „Víme o sobě“. Uspořádaly ji MV-generální ředitelství HZS ČR a Nadace ADRA pod záštitou primátora hl. m. Prahy MUDr. Pavla Béma a generálního ředitele HZS ČR genmjr. Ing. Miroslava Štěpána.

Přednášející

Předseda správní rady nadace ADRA Mgr. Vítězslav Vurst zahájil konferenci vyprávění pohádky o řepě, aby vysvětlil heslo setkávání zástupců pomáhajících profesí „Víme o sobě“. Má vyjádřit otázku, jestli ti, kteří chtějí pomáhat lidem zasaženým mimořádnou událostí se navzájem znají. Zda vědí o svých přednostech a slabinách, aby pomáhali společně a využili dostatečně všech svých schopností, a to i těch zdánlivě nepatrných, jaké měla myška, s jejíž pomocí se v pohádce nakonec podařilo řepu vytáhnout. Často při pomáhání hraje velkou úlohu čas a pak nelze spoléhat jen na odbornou, ale hlavně na včasnou pomoc, která má mnohdy nedocenitelnou hodnotu. Prožívání v čase bývá složitější, než se může na první pohled jevit a lidé často potřebují dlouhodobou pomoc. Příběhy v životě nekončí vždycky šťastně, ale mohly by končit alespoň dobře, kdy se člověk s problémy vyrovná a žije sice už jiný, ale stále kvalitní život.
PhDr. Marie Sotolářová, která odpovídala za zavedení systému post-traumatologické psychosociální péče u Policie ČR a poté Psychologické služby HZS ČR ve svém pozdravu účastníkům konference uvedla, že z předchozí, v pořadí II. konference Víme o sobě, vyplynul požadavek ukázat psychosociální krizovou pomoc na konkrétním příběhu. S tímto záměrem tedy koncipovali program nynější, třetí konference.
Program přednášek byl tematicky rozdělen do třech bloků, a to na Psychosociální pomoc před mimořádnou události, Psychosociální pomoc při mimořádné události a Psychosociální pomoc po mimořádné události.

Kvalitu pomoci prověří cvičení

 

Účastníci konference

Účastníci konference shlédli krátký videozáznam ze cvičení ve Zlínském kraji o zvládání psychosociální pomoci při neštěstí ve škole a vyslechli některé poznatky a zkušenosti, k nimž dospěli aktéři cvičení. Poté byla vedena diskuze o tom, co se projevilo i při cvičení, že lidé se často obávají sdělit zasaženým jakékoliv informace, dokonce i ty na první pohled evidentní. Dotčeného například neuklidní, říkáme-li „nic se neděje“ a kolem nás se  pohybují desítky hasičů, policistů a zdravotnických záchranářů. I místo, kde informujeme pozůstalé o úmrtí jim blízké osoby, by mělo být pečlivě vybíráno. Také není vhodné podávat více informací než je v danou dobu nutné.
Pracovní skupina při MV-generálním ředitelství HZS ČR vytváří standardy psychosociální krizové pomoci lidem a obcím zasaženým mimořádnou událostí.  Konferenci s nimi seznámila PhDr. Bohumila Baštecká, Ph.D., odborný garant Psychosociálního intervenčního týmu ČR. Zdůraznila terénní pomoc, vycházející z komunity, do které zasažení patří a také upozornila na dlouhodobou pomoc, kdy už pomine období takzvaných otevřených dveří, ale kdy lidé potřebují zájem druhých, začlenění do společenství a pomoc při otevření se budoucnosti.

Skutečné mimořádné události

Připravenost integrovaného záchranného systému  Moravskoslezského kraje prověřily letos dvě tragické dopravní nehody. V dubnu došlo ke srážce dvou tramvají na jednokolejné trati ve Vřesině u Ostravy, kde se poslední zraněnou osobu podařilo vyprostit až po třech hodinách a celkem bylo na 80 raněných. Pro podávání informací příbuzným a blízkým především během nočních hodin bylo zřízeno středisko dvou krizových linek. Ti, kteří je obsluhovali, vystoupili na konferenci  se svými prožitky. Nejvíce telefonátů se týkalo malého chlapce, který večer zemřel, ale byl identifikován až odpoledne druhého dne. Jeden zraněný byl celou noc hledán, dokud se neobjasnilo, že se bez oznámení rozhodl odjet domů. Prý aby nezabíral místo těm, kteří na tom byli hůře. Této mimořádné události bylo vystaveno na 900 osob. Byla uspořádána bohoslužba, kde postižení potřebovali ochranu před neomalenými zástupci médií.
O čtyři měsíce později (začátkem srpna) došlo k jednomu z největších železničních neštěstí na Novojičínsku u obce Studénka. Mezinárodní rychlík EuroCity Comenius narazil do zřícené mostní konstrukce. Neštěstí si vyžádalo sedm mrtvých a na 70 zraněných, událostí bylo tentokrát zasaženo 6000 osob, a to i ze zahraničí. Aby nebylo zahlceno centrum tísňového volání, byla za jeden a půl hodiny opět zřízena krizová linka, která zaznamenala 750 hovorů za 24 hodin. Přicházely nabídky na ubytování příbuzným, kteří chtěli být na blízku raněným v nemocnici. Hlásili se i další dobrovolníci na pomoc Krizovému centru v Ostravě.

Zkušenosti ze zahraničí

Konkrétní případy popisovali také zahraniční lektoři. Na skutečné události, rovněž z prostředí školy, kdy žák zastřelil před očima třídy svého učitele, několik spolužáků a nakonec sám sebe, byly popsány projevy posttraumatické stresové choroby. Přeživší žáci zpočátku plakali nebo byli apatičtí, později měli například potíže s dechem a poruchy spánku, opakovaně se jim do vědomí promítaly scény křiku učitele a jednotlivých kamarádů, viděli krev a cítili zápach. Potřebovali  psychoterapeutickou intervenční pomoc, aby se naučili žít se vzpomínkami a mohli se vrátit k normálnímu životu a k učení.
Jako opačný případ bylo uvedeno zemětřesení v Íránu, kde nebyla vůbec nutná pomoc odborníků psychologů ani psychiatrů, protože lidé si pomáhali sami mezi sebou navzájem v místních komunitách tak, jak jsou navyklí. Používají rituály smutku, společně se starají o ty nejslabší, dělí se o prostředky, které jsou momentálně k dispozici. Agresivní projevy jsou výjimečné. Naučili se však počítat i s tím, že zvenčí žádná pomoc nemusí přijít a musejí si tedy umět pomoci sami. I když v tomto případě byli na místě zástupci Mezinárodního červeného kříže se svou podporou.
Složitější to bylo po úderu hurikánu Katrina, který zasáhl jih USA. Nefunkční byly veškeré komunikační systémy, hasiči používali pouze radiové spojení. Celá tragedie se stala především poučením pro budoucnost, pro kvalitnější přípravu na zvládání příštích možných mimořádných událostí.

Pomoc potřebují i pomáhající

Přímí účastníci diskutovaných konkrétních mimořádných událostí v České republice i v zahraničí se vyjadřovali k vlastním symptomům po prožitém stresu. Většinou hovořili o nedostatečném spánku, bušení srdce, pocitu tlaku na hrudi, například při kontaktu s místem, kde došlo k neštěstí. „I pomáhající jsou oběti, ale posiluje mě, že pomáhám lidem, někdy i v poslední nebo nejhorší hodině jejich života,“ řekl profesionální hasič a psycholog z Kanady. Svěřil, že ho zaskočila situace, když pomáhali v Albánii a Kosovu, poznal mezi mrtvými svého bývalého spolužáka hasiče. Zvracel a celý den nemohl polknout, i když měl žízeň a chtěl se napít.
Obrovskou pomocí je vždy opora v rodině. Psycholog z Kodaně informoval, že v Dánsku zaměstnavatel zve hasiče i s jejich partnery nebo rodinou na společná setkání a poděkuje všem, že s nimi snášejí těžké chvíle. Důležité je odreagování a uznání nadřízených, kteří by měli být vzděláváni v tom směru, aby věděli, co se děje s psychikou záchranářů.

 

Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto autorka
článek převzat z časopisu 112 číslo 11/2008