Dne 3. března 2014 došlo k požáru horské chaty Libušín v Moravskoslezských Beskydech. Na likvidaci požáru se podílelo celkem 13 profesionálních a dobrovolných jednotek PO ze Zlínského a v rámci mezikrajské pomoci také z Moravskoslezského kraje. Celkem u požáru zasahovalo 96 hasičů.

Popis objektu

Horská chata Libušín byla postavena v letech 1897 až 1899 díky iniciativě turistického spolku Pohorská jednota Radhošť na horském sedle zvaném Pustevny ve výšce 1018 m nad mořem, nedaleko vrcholu Radhošť. Chata Libušín byla společně se sousední chatou Maměnkou postavena podle návrhů architekta Dušana Jurkoviče a sloužila jako turistická jídelna. V letech 1995 až 1998 prošla rekonstrukcí, po jejímž dokončení se objekt stal Národní kulturní památkou ve správě Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

Chata Libušín byla dřevěná srubová stavba ve slohu tzv. lidové secese s bohatým dekorem typickým pro Valašsko a slovanskou lidovou architekturu. Libušín byl samostatně stojící objekt nepravidelného půdorysu se zastavěnou plochou 496 m² s jedním podzemním a třemi nadzemními podlažími. V levé části chaty se nacházela stylová restaurace Stará Pustevna včetně malé kuchyně, skladů potravin a zázemí pro personál. Ve středové části byla zřízena hlavní kuchyně, sociální zařízení pro hosty a výčepní pult. V zadní zděné části objektu navazovalo na původní stavbu oddělené technické zázemí. Obvodové stěny zděné části měly dřevěné opláštění, aby nenarušovaly původní stavební sloh. V pravé části objektu se nacházel Jurkovičův sál, bohatě zdobený freskami a sgrafity s motivy valašských a slovanských pověstí podle návrhu výtvarníka Mikoláše Alše. Vybavení interiéru navrhl Dušan Samo Jurkovič a tvořily ho tři secesní lustry, příborník, skleník, hodiny a 100 vyřezávaných židlí. V podkroví nad Jurkovičovým sálem byl zřízen v 2. NP a 3. NP byt a vyhlídka, které v době před požárem sloužily pouze k uložení nevyužívaného vybavení.

Chata byla vybavena elektrickou požární signalizací s dálkovým přenosem informací (dále jen „EPS“) a elektronickým zabezpečovacím systémem (dále jen „EZS“).

Průběh zásahu

Dne 3. března 2014 v 00.17 hodin přijal operátor Integrovaného bezpečnostního centra Moravskoslezského kraje první oznámení o požáru chaty Libušín na samotě Pustevny. Událost byla převzata k řešení krajským operačním střediskem HZS Zlínského kraje (dále jen „KOPIS HZS ZLK“).

Na místo události byly v 00. 21 hodin vyslány jednotky zařazené v I. stupni poplachového plánu (dále jen „PP“), a to jednotka HZS ZLK ze stanice Valašské Meziříčí s CAS 24, společně s jednotkou Hasičského sboru města Rožnov pod Radhoštěm s CAS 16, jednotkami SDH obcí Prostřední Bečva s CAS 32 a CAS 24 a Horní Bečva s CAS 32. Na základě dalších informací od více ohlašovatelů KOPIS HZS ZLK povolalo v 00.26 hodin jednotky SDH obcí Hutisko-Solanec, Zubří, Zašová a Velké Karlovice.

V 00.40 hodin byl vyhlášen II. stupeň PP a povolány k zásahu jednotky SDH obcí Valašská Bystřice, Frenštát pod Radhoštěm a Trojanovice. Na místo zásahu v 00.45 hodin jako první přijela jednotka z Prostřední Bečvy následována jednotkou z Rožnova pod Radhoštěm, jejíž velitel potvrdil rozsáhlý požár chaty zasahující plochu přibližně 40 x 15 m. Vlivem silného větru a sálavého tepla hrozilo rozšíření požáru na okolní objekty, proto bylo zahájeno ochlazování okolních dřevěných budov, především ubytovny Maměnka a objektu Koliby U Záryše. Na jejich ochranu byly vytvořeny dva proudy C 52 a po příjezdu druhé jednotky SDH obce Prostřední Bečva byly vytvořeny další dva proudy C 52, jeden na ochlazování roubeného salaše a druhý na hašení střechy nad kuchyní a kotelnou.

V 00.48 hodin velitel jednotky Rožnov pod Radhoštěm žádá KOPIS HZS ZLK o vyhlášení III. stupně PP. V 00.50 hodin je vyhlášen poplach pro SDH obce Karolinka.

V 00.49 hodin přijíždí na místo zásahu jednotka z Horní Bečvy a tvoří dva útočné proudy C 52. Vystřídala jednotku z Rožnova v ochlazování, která se přesunula na ochlazování dvou 33kg propan-butanových lahví umístěných v přístřešku u zdi hořící budovy. Po ochlazení byly lahve uzavřeny, odpojeny a odneseny do bezpečné vzdálenosti.

V 00.51 hodin se na místo dostavila jednotka HZS ZLK, stanice Valašské Meziříčí. V té době byla požárem zasažena celá roubená nadstavbová část nad hlavní jídelnou, včetně střechy, střecha nad kuchyní a dřevěné opláštění východní zděné části kuchyně. Vlivem silného jihovýchodního větru se požár rychle šířil po střeše ve směru od chaty Maměnky, jak po samotné krytině tvořené impregnovanými dřevěnými šindeli ve dvou vrstvách, tak i skrytými cestami pod touto krytinou.

Nebezpečné tlakové lahve

Velitel jednotky ze stanice Valašské Meziříčí převzal velení a na KOPIS HZS ZLK upřesnil rozsah požáru a situaci na místě zásahu. První informace velitel zásahu (dále jen „VZ“) získal od přítomné hlídky Policie ČR, která sdělila, že v době vzniku požáru bylo po zavírací době a uvnitř objektu by se neměla nacházet žádná osoba. Od CAS 24 bylo vytvořeno dopravní vedení s rozdělovačem a dva útočné proudy C 52. Na místo se dostavil také provozovatel objektu a poskytl zasahujícím hasičům klíče od objektu. Hasiči v dýchacích přístrojích vnikli do objektu hlavním vchodem, vypnuli hlavní jistič elektrické energie v rozvaděči a zahájili hašení jedním proudem od rozdělovače v části přízemí a druhým od nástěnného hydrantu v podkroví objektu. Z prostoru výčepu vynesli propan-butanový přímotop včetně 10kg lahve.

Pro doplnění prvních zasahujících CAS bylo vytvořeno dopravní vedení B 75 od dvou podzemních hydrantů. Nejbližší hydrant byl poškozený a nebylo možné ho využít. Vlivem odběru vody z hydrantů došlo k poklesu tlaku ve vodovodní síti, proto bylo přerušeno hašení z nástěnného hydrantu uvnitř objektu.

V 01.06 hodin na místo zásahu přijíždí jednotka SDH obce Frenštát pod Radhoštěm, která nasvítila prostor a vytvořila dva útočné proudy C 52 od rozdělovače. Jedním proudem byla ochlazována čelní část blízké salaše a druhým proudem hasiči v dýchacích přístrojích zahájili hasební práce v podkroví zadního traktu budovy. Při ochlazování salaše provozovatel upozornil VZ, že ve spodní kamenné části tohoto objektu se nacházejí prázdné propan-butanové lahve (čtyři 33kg a dvě 5kg), které byly preventivně vyneseny mimo ohrožený prostor. Stejně tak byla odstraněna jedna 5kg lahev z podkrovních prostor hořícího Libušína.

V 01.09 hodin dochází k hroucení části střechy a následně se propadá celá nadstavba do prostoru velké jídelny.

V 01.14 hodin přijíždí na místo zásahu jednotka s AP 27, kterou ustavuje před hlavní vchod a zahajuje hašení konstrukce střechy a podkroví budovy jedním proudem C 52 a rozebírání krytiny střechy z koše.

V 01.16 hodin přijíždí jednotka SDH obce Trojanovice, která vytváří dva útočné proudy C 52 k hašení střechy a zajišťuje osvětlení místa zásahu od chaty Šumná.

V 01.18 hodin přijíždí AZ 30 ze stanice Valašské Meziříčí, který je ustaven na severní straně budovy. Z koše hasiči v dýchacích přístrojích hasí proudem C 52 a rozebírají konstrukci střechy.

Doprava hasební vody

Z důvodu velké spotřeby vody na hašení a ochlazování a nedostatečného tlaku v podzemních hydrantech byla zřízena kyvadlová a dálková doprava vody. Využito bylo přímé čerpání vody z podzemního vodojemu ve vzdálenosti přibližně 150 m od místa zásahu kalovým čerpadlem do CAS 32. Dále se voda odebírala kalovým čerpadlem nejdříve z podzemní nádrže u Koliby Valaška přibližně 20 000 litrů, později CAS jezdily čerpat vodu do potoka Kněhyně vzdáleného asi 5 km, kde místní dobrovolní hasiči vytvořili hráz a dvěma kalovými čerpadel postupně plnili přijíždějící CAS. K zásobování místa zásahu hasební vodou bylo využito také zařízení pro zasněžování sjezdovek firmy Skialpin u nedalekého lyžařského svahu (doplňována do CAS 32).

V 01.49 hodin se na místo zásahu dostavil velící důstojník směny (dále jen „VDS“) HZS ZLK, který po dohodě s VZ zabezpečoval týlovou činnost, především doplňování náhradních lahví k dýchacím přístrojům, zajištění stravy, nápojů, dokumentaci rozmístění sil a prostředků a komunikaci s KOPIS HZS ZLK. Řídící důstojník územního odboru se na místo zásahu dostavil v 02.43 hodin.

V 02.47 hodin byla provedena lokalizace požáru.

Likvidace požáru

Po lokalizaci požáru zasahující hasiči prováděli rozebírání střechy a vyhledávání skrytých ohnisek požáru. Bylo využito výškové techniky a nastavovacích žebříků.

V 04.34 hodin byla na místo zásahu dopravena zasahujícím hasičům strava. Následně byly jednotky PO postupně odesílány na své základny. Na místě zásahu zůstaly jednotky PO vyslané v I. stupni PP, které prováděly dohašovací práce.

Během dohašovacích pracích se na místo zásahu dostavila starostka ORP Rožnov pod Radhoštěm a zástupci Valašského muzea v přírodě.

V 07.00 hodin došlo k vystřídání jednotky ze stanice Valašské Meziříčí. Dohašovací práce skrytých žhnoucích ohnisek pokračovaly proudem C 52 od CAS 24. Požár byl zlikvidován ve 12.40 hodin.

Vstupy do objektu Libušín byly zahrazeny vytyčovací páskou z důvodu zjišťování příčiny vzniku požáru. Na místo se dostavily skupiny příslušníků zjišťování příčin vzniku požáru (ZPP) a Policie ČR, kteří zadokumentovali vnitřek objektu a také jeho bezprostřední okolí. Ve 14.45 hodin bylo místo zásahu VZ předáno zástupci Valašského muzea v přírodě Rožnov pod Radhoštěm a na místě byla ponechána místní jednotka SDH obce Prostřední Bečva.

Příčina vzniku požáru

Určený příslušník ZPP z Územního odboru Vsetín se na místo události dostavil v 01.47 hodin a zajistil prvotní zadokumentování rozsahu požáru. V 02.42 hodin se na místo dostavil příslušník ZPP krajského ředitelství HZS ZLK, který zjišťoval základní informace o majiteli a uživateli objektu. V součinnosti s příslušníky Policie ČR byly získány svědecké informace oznamovatelů požáru a ubytovaných osob z okolních objektů.

Z výpovědí svědků bylo zjištěno, že prvotní projev požáru byl zaznamenán v podobě vysokých plamenů na střeše objektu, mezi střední částí a hlavním sálem. Dále byl zaznamenán pohyb neznámých osob kolem pravé (východní) části požárem zasaženého objektu.

Prostřednictvím KOPIS HZS ZLK byla informována výjezdová skupina TÚPO Praha, která se vyšetřování 3. března 2014 neúčastnila. Následný výjezd skupiny byl v dalších dnech vzhledem k zjištěným poznatkům odvolán.

V ranních hodinách byl sestaven tým složený z příslušníků HZS ZLK a Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR (SKPV). Následovalo detailní zadokumentování místa požáru pořízením fotografií, videozáznamů a sférických snímků s využitím výškové techniky.

Skupina SKPV prověřila pohyb osob a jejich činnosti před vznikem požáru, zatímco příslušníci HZS ZLK zajistili dostupnou dokumentaci o objektu a v něm prováděných činností. U uživatele a správce objektu byly příslušníky pracoviště prevence zahájeny tematické kontroly požární ochrany.

Dále proběhlo vyhodnocení záznamů systémů EPS a EZS objektu Libušín. Z provedeného šetření bylo zjištěno, že systém EPS vzniklý požár sice detekoval, ale následně již nebyla přenesena informace o vzniklém požáru na pult centrální ochrany. Toto zjištění je předmětem dalšího zkoumání, které není ještě v současné době ukončeno.

Samotné ohledání místa požáru bylo zahájeno v úterý 4. března, a to na vnější straně objektu. Ohledání vnitřních prostor objektu se intenzivně provádělo až do 7. března. U této části výrazně pomohly při odklízení sutin jednotky SDH obcí Prostřední Bečva a Horní Bečva. K ohledání místa požáru byl také použit služební pes pro vyhledávání přítomnosti akcelerantů hoření.

Ke zjištění informací vedoucí k určení příčiny vzniku požáru byl dále využit technik odboru kriminalistické techniky a expertíz Policie ČR Brno na prověření elektrické instalace objektu, revizní technik spalinových cest a soudní znalec v oboru stavebnictví, specialista v oblasti domovních komínů a komínových systémů. Na místě požáru byla odebrána řada chemických vzorků a věcných stop včetně zuhelnatělých zbytků po vymetení spalinové cesty a samotné komínové vložky z komína od kachlových kamen umístěných v Jurkovičově sálu. V rámci šetření byly provedeny komínové zkoušky ke zjištění těsnosti spalinové cesty. Do současné doby bylo provedeno 21 výslechů zúčastněných osob, svědků a zasahujících hasičů, z toho 11 výslechů bylo provedeno s účastí příslušníků HZS ZLK.

Případ není stále uzavřen. Nadále probíhá společné vyšetřování Policie ČR a HZS ZLK s tím, že byl stanoven předpokládaný prostor vzniku požáru a prověřují se dvě možné příčiny vzniku požáru – úmyslné založení požáru neznámým pachatelem a příčina spojená se stavem a užíváním topidla a spalinové cesty. Při tematických kontrolách a šetření příčiny vzniku požáru byly zjištěny závažné okolnosti, které mohly mít vliv na šíření požáru a výši vzniklé škody na majetku.

Škoda způsobená požárem byla poškozenými subjekty vyčíslena na 80,5 milionu korun.

Specifika zásahu

Pozitiva
→ chybějící sníh – suché příjezdové komunikace a nástupní plochy, bezpečné ustavení výškové techniky,
→ včasný příjezd provozovatele a jeho dobrá spolupráce s VZ,
→ zabránění rozšíření požáru na okolní objekty,
→ stálá dodávka hasební vody,
→ zásah bez zranění.

Negativa
→ velké dojezdové vzdálenosti,
→ převýšení značně omezilo rychlost jízdy především starší techniky jednotek SDH obcí,
→ silný vítr podpořil rychlý rozvoj a šíření požáru,
→ pozdější příjezd výškové techniky,
→ nefunkční nejbližší podzemní hydrant,
→ vysoká teplota v podkrovní části objektu,
→ nepřenesení informace o požáru na PCO ze systému EPS.

plk. Ing. Zdeněk OTRUSINA, nprap. Libor BITALA, kpt. Ing. Marek JURÁŇ, foto archiv HZS Zlínského kraje
 

Jaderná elektrárna Temelín už více než 13 let vyrábí elektrickou energii a v odborných médiích do této doby nebyly zveřejněny ve větším rozsahu informace o zabezpečení stavby z hlediska požární ochrany.

Výkon státního požárního dozoru po dobu návrhu, projektování, výstavby a později provozu Jaderné elektrárny Temelín (ETE) byl prováděn okresní správou Sboru požární ochrany, krajskou inspekcí požární ochrany a okresním úřadem – okresním požárním radou. V současné době vykonává státní požární dozor HZS Jihočeského kraje.

Státní požární dozor

Na výkon státního požárního dozoru nad výstavbou objektů ETE a následně provozovanou elektrárnou byly na tehdejším oddělení stavební prevence vyčleněni dva příslušníci, kteří v současné době plní řadu jiných úkolů, ale do Temelínské elektrárny se pravidelně vracejí. Posuzují projektové dokumentace nových stavebních akcí, změn užívání v areálu ETE a zúčastňují se místních šetření svolaných stavebním úřadem Ministerstva průmyslu a obchodu nebo městským úřadem Týn nad Vltavou, případně odborem regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic krajského úřadu Jihočeského kraje. Mimo to provádějí konzultace a prohlídky jednotlivých částí objektu ve vazbě na dlouhodobé potřeby provozu. Z hlediska zajištění požární ochrany a dodržování zásad požární bezpečnosti jsou tyto prohlídky nutné zejména v období odstávek výrobních bloků, a to z důvodu většího pohybu pracovníků dodavatelských a servisních organizací po areálu ETE. S tím také souvisí vyšší počet prací spojených s nebezpečím vzniku požáru a větší množství použitého materiálu, výrobků, strojů a zařízení.

Do výkonu státního požárního dozoru v rámci ETE patří ještě další areály, např. vodní elektrárna Hněvkovice, vodní elektrárna Kořensko a laboratoř radiační kontroly okolí v Českých Budějovicích. Investiční záměr stavby ETE byl vydán v únoru 1979, o výstavbě jaderné elektrárny v lokalitě Temelín bylo rozhodnuto po expertním výběru staveniště pro čtyři bloky s tlakovodními energetickými reaktory typu VVER 1000/320 v roce 1980. Rozhodnutí o výstavbě 1. a 2. bloku bylo vydáno v roce 1980, v roce 1981 byla o výstavbě 1. a 2. bloku uzavřena dohoda mezi Sovětským svazem a Československem, která byla v roce 1982 rozšířena o 3. a 4. blok. V roce 1982 byl uzavřen kontrakt na dodávku sovětského technického projektu, který zahrnoval reaktorovnu, budovu aktivních a pomocných provozů a budovy dieselgenerátorových stanic. Úvodní projekt byl zpracován Energoprojektem Praha (dále jen EGP) v roce 1985, stavební povolení bylo vydáno v listopadu 1986 a vlastní stavba provozních objektů byla zahájena v roce 1987, přičemž přípravné práce byly zahájeny již v roce 1983. Po listopadu 1989 došlo v nových politických a především ekonomických podmínkách k přehodnocení potřeby výkonu 4000 MW. Vláda České republiky v březnu 1993 rozhodla o dostavbě ETE v rozsahu dvou bloků. Zkušební provoz prvního bloku byl zahájen 10. června 2002, na druhém bloku začal 18. dubna 2003.

Požadavky na požární ochranu jaderného zařízení (JZ) jsou stanoveny prováděcím předpisem atomového zákona – vyhláškou č. 195/1999 Sb., o požadavcích na jaderná zařízení k zajištění jaderné bezpečnosti, radiační ochrany a havarijní připravenosti, ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška v § 9 stanoví výchozí požadavky na požární ochranu JZ a upřesňuje požadavky právních předpisů na úseku požární ochrany pro tato zařízení. V oblasti požární ochrany je základním právním předpisem zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně ve znění pozdějších předpisů a prováděcí předpisy, vydané na jeho základě (zejména vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci a vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění pozdějších předpisů). Požadavky na požární bezpečnost staveb dále upřesňují technické normy.

Schvalovací řízení

Příprava, realizace a užívání staveb byly v době výstavby jaderné elektrárny v České republice kodifikovány stavebním zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu a prováděcí vyhláškou č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu (dále jen vyhláškou č. 85/1976 Sb.) ve znění pozdějších změn a doplnění. Na základě platné legislativy byl schvalovací proces rozdělen do tří fází, z nichž každá byla zakončena vydáním přesně definovaného povolení (územní rozhodnutí - souhlas s umístěním stavby v dané lokalitě, stavební povolení - souhlas se zahájením stavebních prací na staveništi, kolaudační rozhodnutí - souhlas užívat stavbu k navrženému účelu).

Od 1. července 1997 je v platnosti zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, který mimo jiné stanovuje podmínky licencování jaderných zařízení.

Důležitými částmi licenčního procesu ETE bylo i povolování změn projektu stavby v průběhu výstavby. Tyto změny byly povolovány stavebním úřadem na základě žádosti stavebníka a musely být doloženy příslušnou dokumentací v rozsahu vyhlášky č. 85/1976 Sb. Navrhovaná změna stavby však v žádném případě nesměla být v rozporu s územním rozhodnutím. Tímto způsobem se postupovalo i při záměně systému kontroly a řízení.

Historie požární prevence v ETE

Důležitá zařízení, systémy a technologie z hlediska jaderné bezpečnosti musí být navrženy a umístěny tak, aby jejich funkce nebyla ovlivněna případným požárem. Jaderná elektrárna je objekt, který přesahuje rámec norem požární bezpečnosti staveb. Proto byly v roce 1992 zpracovány zásady požární bezpečnosti v sovětské zóně projektování – dÚP 369. Tento dokument byl zpracován na základě dohody mezi ČEZ ETE a EGP a po projednání s dotčenými orgány státní správy byl výchozím materiálem pro návrh a posouzení stavebních objektů a provozních souborů z hlediska požární ochrany.

V roce 1994 firma Škoda Praha, a.s., jako generální dodavatel technologie, vypracovala „Směrnici k zajištění PO a BOZP při provádění prací a úprav na HVB JE Temelín finálními dodavateli GDT“ a schválil ji tehdejší okresní úřad – okresní požární rada. Směrnice se z hlediska požární ochrany zabývá složitým obdobím výstavby ETE, kdy probíhaly zkoušky již instalované technologie současně se stavebními a montážními pracemi. Při provádění dokončovacích prací a zkoušek byly prováděny činnosti, jež nesou riziko zvýšeného požárního nebezpečí, zejména skladování a manipulace s hořlavými kapalinami, montáž kabelových tras, zdroje tepla a světla, zkoušky a provoz vodíkových a olejových hospodářství, skladování a manipulaci s technickými plyny, svářečské, žíhačské a natěračské práce.

V průběhu přípravy stavby a při její realizaci byla zpracována řada směrnic a předpisů řešících požární bezpečnost, např.:
→ „Zajištění požárního zabezpečení při realizaci svářečských prací, prací s otevřeným plamenem, prací s úhlovou bruskou při montáži ocelových konstrukcí - VSB divize 3“,
→ „Směrnice zabezpečení požární ochrany a bezpečnosti práce v kabelovém hospodářství, v rozvodných zařízeních v průběhu montáže technologie při PKV a KV na stavbě JE Temelín“,
→ Sbírka pokynů hlavní správy Sboru požární ochrany ministerstva vnitra ČSR z roku 1986 – „Zásady a podmínky použití sovětských a československých norem a předpisů pro projektování jaderné elektrárny Temelín s bloky VVER 1000“.

Při stanovení početních stavů Hasičského záchranného sboru podniku (HZSP) ETE se vycházelo z požadavku Úvodního projektu IV.B stavby, část B 2.6.7 Požární ochrana. Již v této době byl předepsán počet pěti pracovníků prevence požární ochrany v jednotce PO.

Objekty zpracované projekčně v SSSR byly ve smyslu mezivládní dohody a kontraktu dodávky projektové dokumentace zpracovány podle sovětských norem, jak bylo řešeno opatřením Federálního ministerstva paliv a energetiky po dohodě s ministry příslušných rezortů včetně MV ČSR. Objekty projekčně zpracované v tehdejší ČSSR byly posuzovány především podle ČSN 73 0802, 73 0804, 65 0201, 38 2156. Generálním projektantem stavby byl Energoprojekt Praha, a.s., část o požární bezpečnosti zpracovával Ing. Karel Hořovský.

Nedílnou součástí výkonu státního požárního dozoru jsou kontroly dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb. o požární ochraně. V letech 2005 až 2012 byly v ETE provedeny tematické a komplexní požární kontroly zaměřené na problematiku dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně, kontroly dokumentace o začlenění do kategorie činností, stanovení organizace zabezpečení požární ochrany, věcných prostředků požární ochrany, kontroly dokladů o zkouškách provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení, školení zaměstnanců a vedoucích pracovníků, preventivních požárních hlídek, jednotky HZSP, kabelových rozvodů bezpečnostních systémů ETE, apod. Členy kontrolních skupin byli i příslušníci jiných oddělení podle konkrétního zaměření kontroly (např. chemická služba, strojní služba).

Hasiči elektrárny

Od zahájení výstavby ETE roku 1987 zabezpečoval požární ochranu na staveništi elektrárny národní podnik Vodní stavby, který byl generálním dodavatelem stavební části ETE. V té době požární družstvo sloužilo ve 24hodinových směnách společně s požárním technikem. Od roku 1991 byla firma ČEZ, a.s., jako držitel povolení k provozu jaderného zařízení podle atomového zákona povinna založit hasičský záchranný sbor podniku. Od té doby se zaměstnanci HZSP podíleli na zabezpečení požární ochrany staveniště a po roce 2002 i provozované elektrárny. V současné době zaměstnanci jednotky HZSP slouží ve 12hodinových směnách.

Závěr

Čas nelze zastavit. Elektrárna je rozsáhlá a technologicky náročná stavba. Běžné opravy se provádějí při pravidelných odstávkách spojených s výměnou paliva. To však nestačí, všechno stárne, a proto v areálu jaderné elektrárny dochází k rekonstrukcím řady provozů. Za posledních 10 let to byla např. rekonstrukce objektů šaten, výstavba skladu vyhořelého jaderného paliva, úprava skladování tlakových lahví v SO 801/01 v budově aktivních a pomocných provozů, záměna nadstavbového systému MDS 7000 na ETE, využití projektových rezerv bloků ETE 1 a 2 nebo akce prostředky havarijní připravenosti a plánování pro výstavbu nového jaderného zdroje. Další projekty jsou připraveny k realizaci nebo jejich realizace probíhá.

kpt. Mgr. Petr MÍCHAL, plk. Ing. Milan BRABEC, HZS Jihočeského kraje, Ing. Radek VYMAZAL, HZS podniku Jaderné elektrárny Temelín, foto archiv autorů

Požárně technické expertizy Technického ústavu požární ochrany Praha (TÚPO) se často zabývají požáry dopravních prostředků, které patří k těm nejnáročnějším, neboť stanovení příčiny vzniku požárů není jednoduchou záležitostí. Série požárních zkoušek ukázala nové cesty k hledání kriminalistického ohniska požáru.

Určení prostoru iniciace požáru

Po likvidaci požáru zůstane zpravidla z automobilu torzo zkroucené karoserie s ostatními konstrukčními díly. Součástky ze slitiny hliníku, jejichž částečné natavení může pomoci při hledání směru šíření požáru, jsou již zpravidla zcela roztavené v celé ploše vozidla. K tomu přispívá velké množství hořlavých částí a samozřejmě hořlavé provozní kapaliny, které po úniku a iniciaci zničí svými tepelnými účinky stopy možného šíření požáru i ve velmi nízkých vertikálních rovinách. Pro pracovníka zjišťování příčin vzniku požárů je obtížné určit prostor, v němž došlo k iniciaci požáru. Pokud neexistují stopy po násilném vniknutí, není snadné dokazovat například úmyslné zapálení, nebo hledat důkazy pro možnou technickou závadu. Je potřeba zúžit prostor, ve kterém byl požár iniciován a ze kterého se šířil, a to především motorový prostor, prostor pro cestující, zavazadlový prostor nebo iniciaci hořlavých součástí přístupných z vnější strany vozidla (pneumatiky, nárazníky atd.).

Spojitosti stop

Při zjišťování příčin vzniku požáru dopravních prostředků v rámci vypracovávání požárně technických expertíz TÚPO expertizní skupiny zaznamenaly, že i po totální destrukci tepelnými účinky požáru zůstávají na karoseriích vozidel ohraničené přechodové oblasti, které mají souvislost s postupným prohříváním a vypalováním povrchu karoserie. Proto realizovaly několik zkoušek, které potvrdily vypozorované spojitosti stop po postupném prohřívání karoserie s ohraničenými oblastmi. Ve spolupráci s HZS Plzeňského kraje uskutečnily zkoušku, při níž zapálily čtyři identická vozidla čtyřmi různými způsoby a nechali je téměř dohořet. U každého vozidla pečlivě dokumentovali stopy šíření tepelných účinků a následně porovnávaly nalezené stopy po přechodech různého stupně vyžíhání karoserie. Po rozboru fotodokumentace zjistily, že postupné prohřívání karoserie zanechává stopy, znatelné i po celkovém vyžíhání účinky požáru. Z těchto stop lze tedy zpětně odečíst postup šíření tepelných účinků požáru napříč karoserií, nebo zjistit směr z jakého byla karoserie prvotně prohřívána (jestli z vnitřní, nebo vnější strany).

Iniciace požáru v motorovém prostoru a v prostoru pro cestující

Pokud je požár iniciován například v motorovém prostoru, povrch karoserie přední kapoty se začne prohřívat nejdříve v místech nezastíněných konstrukčními prvky karoserie. Přední kapota, která je z vnitřní strany vyztužena tvarovanými plechy, je učebnicový příklad toho, jak funguje vypalování povrchové úpravy kovu (např. zinková vrstva) a laku. Jde o teplotu, při které dojde ke zuhelnatění laku a povrchové úpravy plechu. V případě požáru iniciovaném v motorovém prostoru, nejprve dochází v důsledku působení sálavého tepla k prohřívání plechu přední kapoty na místech nechráněných výztužemi. Části plechu stíněné výztuží jsou chladnější a tím vzniká rozdíl rychlosti tepelné degradace. Rychlost nárůstu teploty plechu karoserie určuje viditelné vlastnosti tepelně degradované povrchové úpravy karoserie, včetně laku. Tak vznikají světlejší a tmavší odstíny znatelné na těchto přechodových oblastech, jak ukazují obrázky 1.

Tepelné projevy, jejichž zdroj je umístěn v motorovém prostoru, obtisknou skrze stínění sálání do karoserie znaky ukazující polohu zdroje, a co je důležité, prvotních tepelných účinků. Pokud se požár dále rozšiřuje z motorového prostoru do prostoru pro cestující, dojde k zaplnění prostoru pro cestující horkými plyny a kouřem. Teplota se zvyšuje a nejvíce tepelně exponované sklo praskne. V tomto případě to bývá čelní sklo. Jakmile vnikne do prostoru zahřátého na teplotu vznícení většiny hořlavých materiálů v interiéru vzdušný kyslík, dojde k iniciaci zplodin tepelného rozkladu a k prudkému nárůstu teploty. Nabízí se úvaha, zda na povrchu dveří dojde ke stejnému efektu, jako na přední kapotě. Rozdíl tkví právě v hodnotách rozdílů teplot povrchu karoserie, ze kterých plynou rychlosti tepelné degradace. Při postupném plnění interiéru horkými zplodinami a plyny dojde k částečnému a hlavně pomalejšímu ohřátí karoserie sousedící s tímto prostorem. Právě vlivem částečného prohřátí nevzniknou v době prudkého nárůstu teploty rozdíly teplot plechu karoserie a tím i rozdíly rychlostí tepelné degradace povrchu plechu karoserie. Pokud mapy vzniknou, jsou jen velice těžko znatelné. Stopy šíření požáru znatelné na karoserii vozidla s iniciací požáru v motorovém prostoru a vozidla, jehož požár byl iniciován v prostoru pro cestující, lze porovnat na obrázcích skupiny 2.

Iniciace požáru z vnější strany vozidla

Pokud je požár iniciován z vnější strany vozidla, například zapálením plastového podběhu kola nebo rámečku státní poznávací značky, tepelné účinky se nehromadí v žádném z vnitřních prostorů, ale proudí podél karoserie. Zkouškami bylo ověřeno, že prohřívání plechu karoserie neprobíhá lineárně, ale skokově, neboli v kvantech. To je způsobeno rychlostí šíření tepla vedením materiálem karoserie, která je vyšší než rychlost zvyšování intenzity požáru. Tím dochází vlivem postupu proudících horkých plynů podél karoserie ke vzniku tepelných mostů, které jsou příčinou vzniku rozdílu teplot povrchu karoserie. Tento jev je nezbytný pro vznik viditelných přechodových oblastí. Prohřívání karoserie v kvantech vytváří další a další přechodové oblasti. Při zkušeném soustředěném pohledu lze i po celkové tepelné destrukci vozidla zpětně „číst“ postup prvotního tepelného působení. Příklady prezentují obrázky 3 a 4.
Tyto principy byly úspěšně aplikovány při šetření příčiny vzniku mnoha případů požáru. Při zkouškách bylo nutné pozorně sledovat tyto mapy, protože vozidla Škoda Favorit pořízená k tomuto účelu neměla pozinkovanou karoserii. Paradoxně se potvrdilo, že i přes absenci povrchové úpravy karoserie přechodové oblasti vznikají.

Jak je vidět na obrázku 5, pozinkovaná karoserie je ke vzniku přechodových oblastí vstřícnější. V tomto případě bylo důležité určit prostor vzniku požáru, popřípadě vnitřní prostory vozidla vyloučit a zaměřit se na iniciaci z vnější strany. Podle stop postupu šíření požáru byla oblast kriminalistického ohniska vzniku požáru zúžena na prostor uložení levého zadního kola. Po demontáži kola byly v zuhelnatěných zbytcích nalezeny zbytky kartonového papíru a prokázána tak s jistotou verze úmyslného zapálení již po prvotním ohledání. Policie ČR mohla ihned začít provádět úkony, díky kterým byla za necelý měsíc prokázána série úmyslných zapálení skupinou nezletilých osob, která byla včas zastavena.

Závěr

Efekt vzniku stop šíření tepelných účinků požáru lze využít i při požárech bytových prostor, kde jsou tyto stopy čitelné na plechových součástech interiéru nebo kuchyňských spotřebičích. Důležitý je rychlý rozvoj požáru a krátká vzdálenost od kriminalistického ohniska. Tyto faktory vedou ke vzniku rozdílu teplot v době nárůstu teploty na ploše, na které se stopy vytvářejí. Ukázkovým příkladem je požár interiéru rekreační chaty poskytující ubytování pro školu v přírodě, kde došlo ke zranění několika dětí. Také na plášti lednice i po celkové destrukci tepelnými účinky požáru lze jasně odečíst směr prvotního šíření požáru a tak zúžit oblast kriminalistického ohniska. V tomto případě byla přesně určena součástka, která požár iniciovala.

Za účelem zpřesnění a lepšího pochopení mechanismu vzniku stop šíření se budou realizovat ještě další modelové zkoušky. Zjištění, výsledky zkoušek a pokusů budou odborníci TÚPO prezentovat a chronologicky archivovat na intranetu MV-generálního ředitelství HZS ČR. Postupně bude vznikat právně ošetřený bezpečný virtuální prostor, který poslouží pracovníkům zjišťování příčin vzniku požárů, aby mohli díky identifikátorům lehce odkázat na mechanismy prezentované v jednotlivých příspěvcích.

Bc. Ondřej Sanža ŠAFRÁNEK, Technický ústav požární ochrany Praha, foto archiv autora  

Kriminalistická ohniska
Obr. 1 Vozidlo s kriminalistickým ohniskem v motorovém prostoru
Obr. 2 Vozidlo s kriminalistickým ohniskem v prostoru pro cestující
Obr. 3 Vozidlo s kriminalistickým ohniskem v prostoru levého předního kola
Obr. 4 Vozidlo s kriminalistickým ohniskem v místě uchycení přední SPZ
Obr. 5 Osobní automobil BMW destruovaný požárem v podzemních garážích

Evropská asociace tísňových volání (EENA) ocenila projekt Integrovaného bezpečnostního centra Moravskoslezského kraje (IBC MSK) prestižní cenou v kategorii „Mimořádné operační středisko“.

Na slavnostním ceremoniálu, který se uskutečnil 2. dubna 2014 ve Varšavě, převzali společně ocenění JUDr. Josef Babka, 1. náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje, a plk. Ing. Vladimír Vlček, Ph.D., náměstek ředitele HZS Moravskoslezského kraje. HZS Moravskoslezského kraje, který se na přípravě a realizaci projektu významně podílel, v současnosti zajišťuje správu a provoz objektu IBC MSK. Na realizaci projektu se spolupodílely i Statutární město Ostrava a Ministerstvo vnitra. Projekt byl z významné části spolufinancovaný z fondů Evropské unie a do provozu bylo IBC MSK uvedeno v prosinci 2010.

Asociace EENA (European Emergency Number Asociation) představuje profesní sdružení přibližně 890 zástupců emergentních institucí a organizací působících v oblasti vývoje softwaru a technologií pro příjem a odbavování tísňových volání a pro varování obyvatelstva. Asociace EENA, mimo jiné, iniciuje a účastní se různých projektů EU v oblasti příjmu tísňových volání a varování obyvatelstva. Mezi ně například patří projekt HeERO (tzv. eCall jednotky automatického tísňového volání do automobilů), projekt REACH112 (systémy tísňového volání pro hendikepované občany), projekt ESENet (mezinárodní spolupráce při řešení mimořádných událostí), nebo projekt NG112 (Next Generation 112 – nová generace systému 112 umožňující netradiční způsoby komunikace s operátory 112 využívající on-line textové zprávy, videohovory, sociální sítě apod.).

EENA pravidelně oceňuje mimořádné aktivity v oblasti příjmu tísňových volání a varování obyvatelstva. V letošním roce byl v silné mezinárodní konkurenci jako mimořádný projekt v oblasti příjmu a odbavování tísňových volání oceněn projekt IBC MSK. Jednotlivé projekty z celé Evropy byly hodnoceny podle více kritérií, mezi které patří například technologická úroveň projektu, stupeň integrace, počet a rychlost odbavování tísňových volání, nebo možnost komunikace s hendikepovanými občany (technologie IBC MSK umožňuje emergentní SMS komunikaci se sluchově postiženými občany).

Co se v objektu nachází

Srdcem celého projektu IBC MSK je takzvané krajské centrum tísňového volání, v němž jsou odbavována všechna volání na tísňové linky z území celého Moravskoslezského kraje. Zároveň se zde nacházejí prostory operačních středisek HZS MSK, Zdravotnické záchranné služby MSK a Policie ČR, které zajišťují řešení všech mimořádných událostí v Moravskoslezském kraji. V IBC MSK je dále umístněno výjezdové stanoviště Zdravotnické záchranné služby MSK a operační středisko, služebna a ředitelství Městské policie Ostrava.

V objektu se nacházejí i prostory pro zasedání krizových orgánů Moravskoslezského kraje a Statutárního města Ostrava (krizové štáby, povodňové komise apod.). V případě rozsáhlých mimořádných událostí, jako jsou například povodně, jsou pak všechny záchranné a likvidační práce koordinovány a řešeny z jednoho místa.

Oedinělé řešení integrace

IBjC MSK představuje ojedinělé řešení integrace záchranných složek, které je výjimečné nejen v České republice, ale i v celoevropském kontextu. Kromě ekonomického efektu tato integrace přináší zejména rychlejší odbavování tísňových hovorů a lepší koordinaci záchranných prací složek integrovaného záchranného systému (HZS ČR, Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje, Policie ČR a Městská policie Ostrava). To vše v konečném důsledku šetří čas záchranářům. A to je nejdůležitější přínos projektu, protože v případě záchrany životů, zdraví a majetku není nic důležitějšího, než právě čas.

npor. Ing. Marek GAŠPARÍN, plk. Ing. Jiří NĚMČÍK, HZS Moravskoslezského kraje, foto archiv HZS Moravskoslezského kraje

V roce 2002 patřila řeka Lužnice mezi řeky, které při srpnové povodni způsobily veliké škody na majetku. Tato situace se ve zmenšené míře opakovala při povodni v roce 2006. Povodí řeky Lužnice spadá pod správu státního podniku Povodí Vltavy, závod Horní Vltava, který se v roce 2007 zapojil do dotačního programu Ministerstva zemědělství „Podpora prevence před povodněmi II“.

V rámci tohoto programu byla a dosud jsou budována protipovodňová opatření v obcích okresu Tábor ležících na dolním toku řeky Lužnice tak, aby je ochránila před vodou o průtoku Q50 maximálně Q100, tzv. stoletou vodou. Výjimku tvoří město Tábor, které protipovodňová opatření staví v rámci dotačního programu Státního fondu životního prostředí z důvodů propojení protipovodňových opatření a revitalizace nábřežní zóny řeky Lužnice v Táboře (parametry jsou shodné s parametry protipovodňových opatření Povodí Vltavy).

Systém protipovodňových opatření

Protipovodňová opatření na území okresu Tábor jsou vzhledem k charakteru území, kterým řeka Lužnice protéká, stavěna obdobně. Nejprve je do podloží instalována svislá těsnící stěna z ocelových štětovnic. Nad ní je vystavěna linie ochranných bariér tvořená náspy, valy nebo zdmi pro ochranu před vodou o průtoku Q50. Tyto ochranné bariéry mají upravenu vrcholnou korunu pro instalaci mobilního hrazení chránícího před vodou až do průtoku Q100. V bariérách se nacházejí průchody a průjezdy, které se utěsňují instalací hradítek. Pro odvod průsakové, dešťové a splaškové vody z území chráněného hrázemi je instalováno drenážní potrubí zakončené v čerpacích šachtách. Do šachet je zaústěna i stávající kanalizace, jejíž vyústění v řece je pro případ zvýšené hladiny řeky chráněno zpětnými klapkami. Nad čerpacími šachtami se ustavuje mobilní čerpadlo o výkonu 250 až 350 litrů za sekundu pro odčerpání přitékající vody zpět do řeky.

Protipovodňová opatření jsou realizována v těchto městech a obcích podle termínu dokončení:
→ obec Dráchov – délka bariér je 553 m, v bariérách je 16 průchodů, pro čerpání vody je k dispozici jedno mobilní čerpadlo o výkonu 250 l/s,
→ město Bechyně část Zářečí – délka bariér je 242 m se dvěma průjezdy, pro čerpání vody se uvažuje s technikou místní jednotky SDH obce,
→ město Soběslav – délka bariér je na řece Lužnici v délce 1300 m a na Černovickém potoce, který v Soběslavi ústí do řeky Lužnice, v délce 1100 m na obou březích potoka, čerpací stanoviště jsou tři s mobilními čerpadly o výkonu 290 l/s a dále dvě pro přenosná čerpadla 13 l/s,
→ město Planá nad Lužnicí – délka bariér je 1400 m, čerpací stanoviště jsou dvě pro mobilní čerpadla o výkonu 350 l/s a tři pro přenosná čerpadla 13 l/s,
→ město Veselí nad Lužnicí – zatím ve výstavbě, situace výstavby je komplikována dvěma faktory, a to soutokem tří toků Lužnice, Nežárky a Bechyňskéko potoku a velice propustným podložím z písků (na soutoku řek se nachází městská čtvrť zvaná Degárka, jež po instalaci protipovodňových opatření bude tvořit ostrov uprostřed soutoku), na čerpání vody bude dodáno pět mobilních čerpadel o výkonu 350 l/s a pět přenosných čerpadel o výkonu 20 l/s,
→ město Tábor – zatím ve výstavbě, délka bariér je 1100 m, na konci bariér bude jedno čerpací stanoviště pro čerpadlo o výkonu 350 l/s.

Správa protipovodňových opatření

Protipovodňová opatření státního podniku Povodí Vltavy budou podle podmínek dotačního program pět let v jeho majetku, poté budou převedena do majetku měst a obcí. Na základě dohodnutých smluv budou po dobu pěti let tato protipovodňová opatření spravovat města a obce, na jejichž území jsou zbudována. Výstavbu mobilních hrazení protipovodňových opatření a obsluhu mobilních čerpadel budou zajišťovat obce většinou prostřednictvím jednotek SDH obcí. Povodí Vltavy spolupracuje rovněž i s příslušnými územními odbory HZS Jihočeského kraje. V rámci této spolupráce předává materiály k výstavbě protipovodňových opatření a související doklady pro školení zasahujících jednotek HZS ČR a SDH obcí. Pozitivním se ukázalo rozhodnutí vedení územního odboru Tábor HZS Jihočeského kraje jmenovat styčnou osobu pro koordinaci postupů převzetí a instalace protipovodňových opatření, výcviku v jejich stavění a prověřovacích cvičení postupů jednotek SDH obcí.

Příprava jednotek SDH obcí

Instalace uvedených protipovodňových opatření vyžaduje nasazení velkého počtu sil a prostředků a je velmi náročná na organizaci práce a logistiku. Pokud se v počáteční fázi instalace nepodaří dobře zorganizovat rozvoz prostředků, těžko se provede realizace všech navrhovaných opatření v reálném čase a opatření postrádají účinnost. Na základě dohody mezi investorem (Povodí Vltavy), uživatelem (obcí) a zhotovitelem bylo při předávání díla v dané obci provedeno proškolení příslušné jednotky SDH obce na instalaci mobilních protipovodňových opatření a čerpadel. V rámci odborné přípravy byla celá mobilní protipovodňová opatření zkompletována, tzn. do prostupů a průjezdů byla instalována hradítka, koruny staveb byly osazeny mobilními zábranami a byla ustavena mobilní čerpadla na čerpací šachty. Praktická proškolení ukázala neshody mezi projektovou dokumentací, provedením a mezi potřebami obce pro rychlou a efektivní instalaci mobilních protipovodňových opatření, zejména rozdělení a uložení materiálu a organizaci dopravy z místa uskladnění na místo nasazení. Tyto neshody vyřešili velitelé jednotek SDH obcí, ve kterých byl převzatý materiál uspořádán tak, aby při instalaci byla dodržena zásada rychlosti a efektivity nasazení. Každý velitel vytvořil manuál pro instalaci protipovodňových opatření podle specifikací pro danou lokalitu, jehož součástí jsou pokyny pro uspořádání cvičení prověřující rychlost a kompletnost instalace, ale také funkčnost opatření.

Při cvičení se ověřovala následující data: počet členů jednotek SDH obcí instalující protipovodňová opatření, čas na jejich vybudování, čas na ustavení mobilních čerpadel a zajištění jejich provozu. V rámci cvičení se ukázaly rozdíly mezi technologiemi jednotlivých dodavatelů opatření. Tato cvičení a teoretické rozbory situace ukázaly problémy s instalací mobilních protipovodňových opatření na všech úrovních řízení mimořádné situace, kterou povodně představují.

V úrovni taktického řízení jsou dobrovolní hasiči v nasazeném počtu schopni postavit protipovodňová opatření v řádu hodin. Po tuto dobu budou však chybět při záchranných pracích vzniklých vlivem povodní v obci.

Pro operační řízení je tato jednotka použita na instalaci protipovodňových opatření. Po instalaci opatření jsou členové místní jednotky SDH obce vázáni kontrolou mobilního protipovodňového hrazení a obsluhou čerpacích stanovišť. Řešením pro operační řízení je nasazení jednotky SDH obce kategorie JPO V předurčené podle poplachového plánu kraje pro vybrané opatření k ochraně obyvatelstva. Tyto jednotky by byly povolány pro instalaci protipovodňových opatření podle požadavků starostů jednotlivých obcí. Předurčené jednotky SDH obcí kategorie JPO V na území okresu Tábor, vybrané pro opatření k ochraně obyvatelstva, byly proškoleny pro výstavbu jednoduchých protipovodňových opatření, dále pro zajištění evakuace obyvatel ohrožených obcí a pro součinnost v přijímacích střediscích pro evakuaci a nouzové ubytování.

Řeka Lužnice protéká v okrese Tábor na území dvou obcí s rozšířenou působností – Soběslav a Tábor. Na úrovni strategického řízení je důležité rozhodnutí jednotlivých krizových štábů obcí s rozšířenou působností. V případě instalace protipovodňových opatření v jedné obci by mělo následovat postavení srovnatelných protipovodňových opatření v obcích po toku řeky Lužnice. Toto řešení doporučuje i vedení Povodí Vltavy na základě matematického předpovědního modulu, podle kterého jsou všechna protipovodňová opatření v okrese Tábor budována.

Závěr

Účinnost protipovodňových opatření na řece Lužnici prověřila povodeň v červnu 2013. Ukázala nedostatky zatím nedokončených protipovodňových opatření v obcích. Tam, kde opatření již byla předána (Soběslav, Dráchov), zabránila velikým škodám. V Bechyni chybělo velkokapacitní čerpadlo pro čerpání srážkové vody zpoza postavené bariéry zpět do řeky. Bylo nahrazeno spoluprací HZS ČR a jednotek SDH obcí při instalaci čerpadel na odčerpání srážkové vody. Doufejme, že dokončení všech staveb protipovodňových opatření na dolním toku řeky Lužnice v okrese Tábor a jejich včasné a správné nasazení při další povodni povede k zabránění škod na majetku všech vodou ohrožených osob.

mjr. Bc. Martin ŠKULINA, HZS Jihočeského kraje, foto archiv HZS Jihočeského kraje
 

• PREVENCE
OChrana skladů pneumatik před požáry
Ing. Pavel Rybář

• ANALÝZY-HODNOCENÍ
Analýza tísňových volání na čísla 150 a 112
npor. Ing. Marek Gašparín

• PŘÍPADOVÁ STUDIE
Výročí závažné průmyslové chemické havárie
doc. Ing. Otakar Mika, CSc., PhDr. Gabriela Clemensová