Dne 19. června 2014 přijímá Krajské operační a informační středisko HZS Středočeského kraje (KOPIS) tísňovou zprávu o zborcení haly u Mladé Boleslavi v místní části Bezděčín. Na místo události jsou ihned vysílány jednotky PO v prvním stupni poplachu.

Situace na místě události

Na místo události vyjíždí požární technika ze stanice Mladá Boleslav (velitelský automobil, dvě CAS a vyprošťovací automobil), jednotka HZS podniku Škoda Auto, a.s., a jednotka SDH obce Mladá Boleslav-Podlázky. Během jízdy k zásahu se příslušníci KOPIS pokoušejí zjistit bližší informace k události. Podle oznamovatele má jít o zborcení skladové haly o ploše 8000 m2. Operační důstojník současně vysílá požadavek na soustředění a výjezd kynologů k vyhledávání osob ze zřícených budov. Zároveň informuje ředitele územního odboru Mladá Boleslav, který ihned vyjíždí na místo zásahu. O události je dále informován krajský řídicí důstojník a operační a informační středisko MV-generálního ředitelství HZS ČR. KOPIS zároveň předává informace na operační středisko krajského ředitelství policie Středočeského kraje a dispečink ZZS Středočeského kraje. Na místo je vysláno několik sanitních vozidel, lékařů a vrtulník Letecké záchranné služby. Současně jsou na místo vysílány hlídky Policie ČR a strážníci Městské policie Mladá Boleslav.

Po dojezdu na místo události je ihned zahájen průzkum, při kterém je zjištěno, že se zbortil regálový systém se skladovanými autobateriemi na přibližně 60 % skladové plochy. Nebyla potvrzena destrukce konstrukčního systému haly.

Podle prvotních informací zjištěných na místě zásahu se pohřešuje jeden pracovník skladu. Velitel zásahu (VZ) vyhlašuje 2. stupeň poplachu a žádá na místo zásahu další jednotky PO. V prvotní fázi se nedá odhadnout počet autobaterií, které jsou popadané na hromady společně s deformovanými regály.
Vzhledem k uvolněné kyselině sírové z autobaterií je celý zásah prováděn v dýchacích přístrojích.

Záchrana pracovníka skladu

Při průzkumu místa zásahu je nalezen pohřešovaný pracovník, který se nachází na vysokozdvižném regálovém zakladači a jeví se nezraněn. Se záchranáři však prakticky nekomunikuje. VZ určuje čtyřčlennou záchrannou a čtyřčlennou jisticí skupinu. Záchranná skupina hledá k pracovníkovi nejlepší přístupovou cestu. Vhodnou cestu, která vede přes hromady zborcených regálů a sesypaných autobaterií, které hrozí dalšími sesuvy a zřícením, se podařilo nalézt. Záchranná skupina se dostává k pracovníkovi, který je zjevně v šoku a až po zatřesení začíná s hasiči komunikovat. Po nasazení vyváděcí masky je pomalu vyváděn vytvořenou provizorní přístupovou cestou ven. Jakmile se zachráněný pracovník dostává z haly ven, je předán přítomným zdravotnickým záchranářům a vyšetřován lékaři. Muž je však bez zjevného zranění a posléze zůstává na místě události bez potřeby dalšího vyšetření nebo hospitalizace.

Vytékající kyselina sírová

Současně se záchranou začíná velitel zásahu řešit vznikající problém s vytékající kyselinou sírovou. Pomalu se začínají vytvářet kaluže kyseliny na podlaze skladu.

Velení u zásahu přebírá ředitel územního odboru Mladá Boleslav, který se mezitím dostavil na místo události. Zároveň na místo zásahu vyjíždí krajský řídicí důstojník a výjezdová skupina pracovníků Chemické laboratoře Kamenice.

Kyseliny sírové na podlaze skladu přibývá a kaluž se rozšiřuje. VZ nařizuje použití běžného sorbentu k vytvoření hrázek, aby se nezvětšovala plocha kaluží. Zároveň prostřednictvím KOPIS požaduje vápno k neutralizaci na místo zásahu. Ve skladu se nachází několik havarijních souprav, ze kterých jsou použity prostředky pro likvidaci kyseliny.

Současně s těmito pracemi jedná velitel zásahu s vedením společnosti provozovatele skladu o likvidaci havárie. Společnost má podle zjištěných informací sjednánu externí firmu, která se zabývá likvidací odpadů; po telefonické komunikaci tato firma vysílá na místo zásahu své pracovníky. Vzhledem k částečnému pádu autobaterií i mimo sklad (probořená jedna stěna skladu) povolává VZ na místo další jednotky, které přivážejí neutralizační prostředky a prostředky pro zásahy na úniky kyselin.

Likvidace havárie

Po celou dobu zásahu je výborná spolupráce s provozovatelem skladu. Ještě během večera dochází k prvnímu jednání VZ, krajského řídicího důstojníka, zástupce Policie ČR a všech zúčastněných subjektů (provozovatele skladu, externí společnost pro BOZP, externí společnost pro likvidaci havárie, zástupce majitele skladu, zástupce dodavatele regálového systému). Dále se jednání zúčastňuje statik, který byl na místo události zajištěn prostřednictvím KOPIS.

Během jednání je stanoven další postup se všemi zúčastněnými subjekty. Prioritní povinnost zůstává na provozovateli skladu, který k celé havárii přistupuje velmi zodpovědně a snaží se nalézt řešení pro rychlou likvidaci následků. Zároveň je domluveno, že jednotky PO postupně ukončí svou činnost na místě zásahu a likvidační práce provede soukromá společnost, která je odborně vyškolena a je oprávněna nakládat s nebezpečnými odpady.

Současně je zahájena likvidace autobaterií, které se při havárii dostaly mimo prostor skladu.

Zásah jednotek PO byl ukončen dne 20. června 2014 a místo zásahu bylo předáno provozovateli skladu k dalším likvidačním pracem. Na místě zůstává jednotka PO, která zajišťuje asistenci prací při likvidaci havárie. Jedná se však již o smluvní spolupráci mezi provozovatelem skladu a jednotkou PO.

Specifika zásahu

Pozitiva
→ při havárii nedošlo k žádnému zranění pracovníků skladu ani zasahujících hasičů,
→ během celého zásahu byla nadstandardní spolupráce s provozovatelem skladu,
→ konstrukce a skladba podlahy skladu byla koncipována s možností úniku kyseliny sírové na podlahu skladu; zdali byla tato konstrukce podlahy dostatečná, ukáže až stav po celkové likvidaci havárie (v době zpracování článku byla likvidována asi 1/3 rozsahu havárie).

Negativa
→ rozsah havárie byl extrémní, s takovýmto rozsahem nebylo uvažováno,
→ podle vyjádření odboru životního prostředí Krajského úřadu Středočeského kraje, které bylo předloženo ke kolaudaci skladu a zahájení jeho činnosti (27.5.2014), se nejednalo o provoz podléhající zákonu č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií,
→ provozovatel skladu nebyl připraven na takovýto rozsah havárie,
→ velké množství subjektů ve vztahu k havárii (majitel budovy, provozovatel skladu, majitel autobaterií, …).

Závěr

Rozsah havárie byl extrémní. Ve zborcených regálových systémech se nacházelo přibližně 600 000 kusů autobaterií. V nepoškozených regálech zůstávalo dalších asi 450 000 autobaterií.

Odhadnutá přímá škoda na autobateriích, regálovém systému a vybavení skladu dosahuje téměř jedné miliardy Kč. Následné škody na zbývajících autobateriích, vybavení skladu, budově, výpadkům dodávek autobaterií do automobilové výroby a prodejní distribuce nelze zatím odhadnout.

plk. Ing. Jan HADRBOLEC, plk. Ing. Petr CHALUPNÍK, foto nprap. Bc. Jaromír BRZÁK, HZS Středočeského kraje
 

Seskoková matrace je technický prostředek požární ochrany, sloužící ke zvýšení šance přežití zachraňovaných osob v kritických případech. Je to výrobek stanovený podle nařízení vlády č. 173/1997 Sb., (příloha č. 2, poř. č. 5e) ve znění pozdějších předpisů – záchranná zařízení pro nouzový únik osob z výšek (seskokové matrace, plachty a tunely) a musí projít zkouškami a certifikací autorizovanou osobou, kterou je Technický ústav požární ochrany (TÚPO) v Praze.

Obr. 1 Tlaková láhev pro nafouknutí matraceV České republice v současné době neexistuje národní předpis (norma), který by stanovoval technické požadavky na seskokové matrace a obdobná záchranná zařízení. Pro účely zkušebnictví a posuzování je použit český překlad německé normy DIN 14151 – Seskoková záchranná zařízení.

Tato norma obsahuje tři části
→ DIN 14151 - 1: Všeobecné požadavky, zkoušky
→ DIN 14151 - 2: Seskoková plachta 8 – požadavky, zkoušky
→ DIN 14151 - 3: Seskoková matrace 16 – požadavky, zkoušky

 Uvedená norma se zabývá pouze seskokovými matracemi použitelnými do záchranné výšky 16 m. Matrace s vyšší záchranou výškou jak 16 m nejsou touto normou nijak řešeny a v evropské legislativě pro ně neexistují normované zkušební předpisy. Budeme se tedy dále věnovat seskokovým matracím se záchrannou výškou do 16 m.

Požadavky na materiály seskokových matrací

Všechny díly seskokových matrací musejí být vyrobeny z materiálů, které umožňují použití v rozsahu teplot -20 °C až +50 °C, dále musejí být odolné vůči hnilobě, nadměrnému opotřebení oděrem, vůči olejům a pohonným hmotám. Horní vodorovná dopadová plocha musí být odolná vůči vznícení od padajících žhavých částí a všechny spoje (švy) musejí být chráněny proti působení tepla.

Značení matrací

Obr. 2 Zkušební pytel o váze 150 kgPodle normy se značí Seskoková matrace DIN 14151 – SP 16. Zkratka SP vychází z německého SprungPolster.

Funkční zkoušky

Rozměry a hmotnost

Maximální hmotnost seskokové matrace včetně nutného příslušenství je stanovena na 60 kg a rozměry nesmějí překročit 900 mm x 550 mm x 500 mm v transportním stavu.

Přípravný čas

Přípravný čas je doba, ve které musí být seskoková matrace připravena k použití z transportního stavu. Tato doba je stanovena na maximálně 30 s. Přípravný čas na opětovné připravení matrace mezi dvěma seskoky je stanovena na maximálně 20 s.

V praxi je k seskokové matraci připojena tlaková lahev se zásobou stlačeného vzduchu (obr. 1), která uvede matraci do pohotovostního stavu.

Pádová zkouška s pytlem písku

Tato zkouška předchází všem následujícím pádovým zkouškám. Zkušební těleso, které představuje pytel s pískem o hmotnosti 150 kg a základnou o rozměrech 800 mm x 500 mm (obr. 2), se nechá spadnout volným pádem z výšky 16 m do středu matrace. Tato zkouška se provádí celkem třikrát. Následně je kontrolována celistvost a funkčnost jednotlivých částí seskokové matrace.

Měření hodnot zpomalení

Obr. 3 Zkušební figurína pro měření zpomaleníHodnoty zpomalení se měří decelerometrem (snímač zpomalení) umístěným ve zkušební figuríně (obr. 3). Hmotnost figuríny je normou předepsaná na 75 kg. Snímač zpomalení se umisťuje do hlavy (obr. 4), hrudníku a do oblasti pánve zkušební figuríny, která se poté nechá spadnout volným pádem z výšky 16 m do středu matrace. Zkušební pády se provádějí po zádech a po nohách. Na obr. 5 je možné vidět instalaci zkušební figuríny před zkouškou měření hodnot zpomalení na koši automobilové plošiny ve zkušební výšce 16 m.

Zkušební laboratoř TÚPO je vybavena decelerometrem, který umožňuje měřit zpomalení/zrychlení ve třech osách s měřícím intervalem 1 ms. Paměť senzoru je schopna zaznamenat 22 sekund záznamu. Po každém pádu se z decelometru stáhnou naměřená data do počítače a vyhodnotí příslušným softwarem. Naměřené hodnoty nesmějí přesáhnout hranici maximálního zpomalení, která je pro hlavu 80 g po dobu maximálně 3 ms (g = 9,81 m/s2), pro hrudník a pánev 60 g po dobu maximálně 3 ms.

Stabilita matrace

Obr. 4 Čidlo zpomalení umístěné v hlavě figurínyZkouška stability se provádí pomocí pytle s pískem o hmotnosti 75 kg, který se nechá spadnout volným pádem z výšky 16 m, 500 mm od okraje a následně do rohu matrace. Při této zkoušce se matrace nesmí převrátit ani převalit.

Kontrola matrace po výcviku

Výcvik se seskokovou matrací je možný pouze se zkušebním tělesem, nikdy ne s osobami. Váha zkušebního tělesa 50 kg je předepsaná normou a výška pádu je dána 12 m.

Seskoková matrace podléhá vizuální kontrole po každém použití, minimálně však jednou za rok, pokud není stanoveno jinak. Při kontrole se musí posoudit stav všech částí matrace. Všechny výsledky opakovaných kontrol musejí být zaznamenány v dokladu o zkoušce. Opakované zkoušení seskokových matrací musí být provedeno výhradně podle instrukcí výrobce. Tyto instrukce je výrobce povinen vypracovat a musejí být uznány autorizovanou osobou.

Závěr

Obr. 5 Zkušební figurína upevněná na koši AP ve výšce 16 mSeskoková matrace musí být zkonstruována tak, aby při jejím použití byly vyloučeny nežádoucí jevy, jako jsou příliš silný náraz při dopadu, propadnutí zachraňované osoby až na zem nebo nežádoucí opuštění (vymrštění) osoby mimo dopadovou plochu. V případě nasazení seskokové matrace lze předpokládat, že zachraňované osoby nebudou na tuto situaci připraveny a tedy, že seskok nebude proveden zcela podle pokynů výrobce. Použití seskokové matrace vždy představuje riziko zranění pro zachraňované osoby, proto by mělo dojít k jejímu použití až po vyčerpání všech dostupných možností záchrany.

por. Bc. Jakub VAVERA, kpt. Ing. Miloš VEDRAL, Technický ústav požární ochrany, foto autoři
 

Psychologická služba HZS ČR poskytuje pomoc hasičům i veřejnosti již více než deset let. Kromě zajišťování podkladů pro personální práci je jejím hlavním posláním poskytování posttraumatické péče hasičům a pomoc lidem zasaženým mimořádnými událostmi. V každém HZS kraje působí psycholog, který je zároveň koordinátorem týmu posttraumatické péče (TPP). Práce psychologa v terénu je velmi potřebná a náročná, ale i pestrá. Cílem je vždy uklidnění a stabilizování krizové situace na místě mimořádné události.

Psychologové HZS ČR vytvářejí, odborně vzdělávají a zaštiťují systém poskytování posttraumatické péče příslušníkům a občanským zaměstnancům HZS ČR, a také obětem mimořádných událostí. V každém kraji je jmenován tým posttraumatické péče (dále jen „TPP“), jehož koordinátorem je psycholog HZS daného kraje. Členy TPP jsou příslušníci nebo občanští zaměstnanci HZS ČR, kteří mají nad rámec svých pracovních povinností zájem o pomoc lidem také touto formou. Každý člen TPP prochází výcvikem v CISM (Critical Incident Stress Management) a rovněž odbornou přípravou v poskytování první psychické pomoci, jejímž cílem je stabilizace psychického stavu zasažené osoby tak, aby se situace pro zasaženého již nezhoršovala, byl dodán pocit bezpečí, zajištěny základní potřeby a případně předání do další péče. V současné době je u HZS ČR do TPP jmenováno 206 členů.

Členy TPP jsou příslušníci a občanští zaměstnanci HZS ČR, kteří vykonávají tuto pomoc po náležitém vyškolení nad rámec svých pracovních povinností. Události, k nimž jsou psycholog nebo členové TPP povoláváni, jsou různého charakteru. Pokaždé však mají jeden společný rys – vždy se řeší o krizová situace, ať už ex post, kdy jsou na místě mrtví a zranění, nebo například vyjednávání s člověkem, který má v úmyslu vzít si život.

„Kromě případů, kdy vyjíždíme na výzvu našich operátorů tísňové linky 112, máme výbornou spolupráci i se zdravotnickou záchrannou službou, ale obracejí se na nás třeba i školy nebo veřejnost,“ přibližuje prvotní impuls k výjezdu psycholožka HZS Středočeského kraje kpt. PhDr. Eva Biedermannová. Mezi pestrou směsí událostí vzpomíná na netypický zásah u sebevraždy a vraždy dvou devadesátiletých seniorů, kteří měli obavy z nedůstojného stáří, a v bytě je našel jejich syn. Zdravotnická záchranná služba (ZZS) volala členy TPP i k případu, kdy mladým rodičům zemřela den před vysvědčením malá dcerka. „Spojovací moment všech případů je neštěstí. Někdy ani lidé nevědí, kam se obrátit, a tak prostě zavolají na tísňovou linku a operátoři nás vyšlou na místo. Takto jsme byli přivoláni například na střední školu, kde došlo k sebevraždě studenta, který svůj úmysl předtím zveřejnil na facebooku. Spolužáci v jeho třídě pak na neštěstí reagovali a vedení školy nevědělo, jak děti uklidnit a jak s nimi pracovat. Pomoc jsme poskytovali i ženě, které na Nový rok shořel dům i se zvířaty a jejím živobytím,“ doplnila kpt. PhDr. Eva Biedermannová.

Celý TPP HZS Středočeského kraje čítá 36 lidí, tým je rozdělen na západní a východní část. Ideální situace by nastala, kdyby na každé stanici nebo směně byl proškolený člen TPP. Mezi členy je většina mužů, jsou zde výjezdoví hasiči, příslušníci oddělení IZS, příslušníci pro zjišťování příčin vzniku požárů, operační důstojníci, velitelé stanic a další. Každý z nich musel absolvovat vstupní 40hodinový kurz, až po něm se konečně rozhodovali, zda tuto práci chtějí dále vykonávat. Dále následuje vzdělávání ve specializačních kurzech a na odborných konferencích (posttraumatická péče, sebepéče, sebehygiena a další). Nyní tým pokrývá všechny zásahy, u nichž je psychosociální podpora potřeba. Podle vyjádření psycholožky je vždy lepší, když k zásahu vyjíždějí dva členové týmu. Zatímco se jeden věnuje oběti nehody, druhý může zařizovat praktické věci, kontaktovat neziskové organizace, které mohou danému člověku být v jeho situaci dále nápomocny.

Psycholog HZS ČR nebo člen TPP je na místě vždy určen primárně pro zvládnutí prvního náporu psychických problémů osob zasažených neštěstím. Jejich úkolem je především zklidnění člověka, stabilizace situace a naplánování jeho nejbližší budoucnosti (kde bude spát, co si oblékne, co bude jíst, jak se zkontaktuje s nejbližšími). V případě, že má psycholog pocit, že je potřeba problém ještě dále řešit, kontaktuje další organizace, které se potřebným druhem pomoci zabývají. Po zvládnutí prvního „nárazu“ se většinou lidé z krizových situací vzpamatovávají týdny i měsíce. Někdy, ve výjimečných případech, s jednotlivcem spolupracuje i v dalších dnech. „Byla jsem například u situace, kdy dospívajícím dvojčatům zemřela náhle matka. S nimi probíhala naše spolupráce déle, ale to jsou opravdu spíše výjimky. My jsme tu pro prvotní pomoc,“ zdůrazňuje kpt. PhDr. Eva Biedermannová.

Členové týmu i psycholog mohou být povoláni kdykoliv, podle typu situace a samozřejmě i vzdálenosti.

Při událostech většího rozsahu, jako jsou např. povodně, by psycholog HZS kraje měl podle jejích slov plnit hlavně koordinační roli, měl by být přítomen na místě zásahu při větších neštěstích, být v kontaktu s krizovým štábem, starosty obcí, neziskovými organizacemi a zabezpečit pokrytí oblasti členy TPP v místech, kde je pomoc vyžádána.

Postupy psychologické služby HZS ČR na místě zásahu by měly být podle aktuální situace přizpůsobeny postupům popsaným v Typových činnostech složek IZS (např. Typová činnost složek IZS při poskytování psychosociální pomoci STČ – 12/IZS, Typová činnost složek IZS při společném zásahu STČ-02/IZS „Demonstrování úmyslu sebevraždy“, kde jsou přesně stanoveny kompetence, povinnosti a postupy jednotlivých složek IZS). Hodně však záleží na konkrétním typu události a někdy je potřeba i improvizovat. „Mým prvním úkolem je vždy vyhledat velitele zásahu a zjistit aktuální informace, jaká je situace a podle toho dále postupujeme. Například při vyjednávání se sebevrahy se někdy domluvíme s policisty, že upoutám pozornost dotyčného a policisté zasáhnou, nebo naopak když není možnost zásahu, tak musím dotyčného přesvědčit, aby od svého úmyslu upustil,“ uvádí psycholožka Biedermannová. Podobná situace nastala podle jejích slov např. u lomu Amerika na Berounsku, kde chodil v zimě na sněhu po okraji hlubokého kamenného lomu člověk, chtěl skočit dolů a zásah policie nebyl kvůli otevřenému prostoru možný. Druhá událost naopak umožnila zásah policie, když chtěl skočit nemocný člověk do schodišťového prostoru v panelovém domě a psycholožka dokázala upoutat pozornost nemocného na sebe. „Vyjednávání by měl vést policejní vyjednavač, ale ne vždy je v akutní situaci k dispozici, tak se tohoto úkolu někdy zhošťujeme my,“ dodává kladenská psycholožka.

U některého zásahu není ani čas na dojezd hasičského psychologa. V loňském roce dokázali sami hasiči u zásahu, ačkoliv nebyli členy TPP a proškoleni, přemluvit člověka, který se zabarikádoval v obchodě, aby od svého úmyslu upustil a nechal se odvézt zdravotnickou záchrannou službou. „Nejhorší je, když je člověk, který chce spáchat sebevraždu, někde vysoko, třeba na komíně nebo na sloupu vysokého napětí. Nemohu ho ovlivňovat ani tónem hlasu nebo intonací, musím na něho nahoru křičet a to je dost náročné,“ říká Eva Biedermannová. Nikdy by si podle svých slov netroufla dopředu hodnotit, zda dotyčný sebevrah je pevně odhodlán svůj čin spáchat nebo zda se jedná pouze o demonstrativní pokus. Vždy se jedná o projev krize člověka, je jasné, že situaci ve svém životě už dále nezvládá. Ačkoliv jde třeba o povrchní problém, pro něj může být v tu chvíli naprosto zásadní, a tak je nutné k němu také přistupovat. „Naopak je těžké přemlouvat člověka, který má vše pevně rozhodnuté a na sebevraždu se již dlouho připravuje. Má sepsanou závěť, uspořádány všechny rodinné záležitosti nebo je nevyléčitelně nemocný. Vždy respektujeme jeho složitou situaci, ale snažíme se mu přesto ještě nabídnout jiné možnosti, jak ji vyřešit,“ říká psycholožka.

Podle jejích slov jsou případy, které se i jí samotné dotknou více než jiné. Stačí, aby měl člověk stejně starého člověka ve své rodině nebo našel jinou podobnost. Kpt. PhDr. Eva Biedermannová slouží u HZS Středočeského kraje už pět let. Některé zásahy si však pamatuje dodnes. „Nebyly třeba nijak extrémně náročné, ale prostě se člověka vnitřně dotknou. Vzpomínám si například na případ maminky, které umřelo čtyřleté dítě. Někdy pomůže vzájemná podpora kolegů, někdy sport, pohyb. Teď už vím, že třeba v noci po zásahu se mi špatně usíná. Mám toho plnou hlavu a situace ve mně ještě dobíhá. Nedávno byl pro mě náročný zásah, kdy mladou policistku zabil zdrogovaný řidič. Ale přesto je pro mě smysluplné pomáhat takto lidem. Někdy si člověk naopak s pokorou uvědomí, že by si měl vážit maličkostí,“ vzpomíná psycholožka.

Někdy naopak člena TPP nebo psychologa může povzbudit po určité době zpětná vazba, která dokáže, že člověku v jeho krizové situaci opravdu pomohli. Potvrzuje to např. příběh 17letého chlapce, který chtěl spáchat sebevraždu a poté, co se mu úmysl podařilo překazit, neměl kam jít. Rodiče o něj neměli zájem a nakonec mladíkovi pomohli lékaři v nemocnici, kam byl převezen. „Po určité době jsem ho potkala a potěšilo mne, když jsem se dozvěděla, že dokončil školu a jeho život se posunul dál,“ dodává. Jinak se ale většina lidí do období uplynulých krizí a neštěstí vracet nechce, ani vzpomínky pro ně nejsou příjemné. Někdy je naopak nutné i o nepříjemných věcech v rodině mluvit upřímně. Slova psycholožky dokládá situace, kdy chtěla maminka dvou dětí skočit z okna. Nakonec svůj čin uskutečnila a těžce zraněná byla převezena do nemocnice. Otázka otce zněla, zda o události říct mladšímu synovi, který nic nevěděl. Po rozhovoru a zvážení všech možných variant tak otec nakonec učinil a společně událost mladšímu synovi vysvětlili. Situace byla později popsána někým na facebooku a syn by se pak o ní dozvěděl ne příliš vhodnou formou od cizích lidí.

Veřejnost tedy služby hasičských psychologů a proškolených členů TPP využívá v hojné míře, mnohem častěji než např. hasiči, kteří mají většinou svoje vlastní mechanismy, jak se stresu ze zásahů zbavit, jak situace zvládat a zpracovat je. Vědí, co vše se může stát a jsou na to preventivně připravováni.

kpt. Mgr. Jana KEMROVÁ, foto archiv HZS Středočeského kraje a archiv MV-generálního ředitelství HZS ČR

Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč (Institut) patří již více než 15 let mezi specializovaná pracoviště zajišťující výcvik specialistů na ochranu před účinky chemických zbraní pod hlavičkou Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW). Letošní kurz byl koncipován jako kurz úrovně pokročilý („Advanced“), a byl organizován pro účastníky z celého světa.

Kurz 2014

Mezinárodní výcvik ochrany proti chemickým zbraním ve vyšší pokročilé úrovni pořádaný pro účastníky z celého světa zorganizovaly společně MV-generální ředitelství HZS ČR (MV-GŘ HZS ČR), Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB) a Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW). Tréninkový kurz se uskutečnil v Institutu ve dnech 19. až 23. května 2014. Výcviku se zúčastnilo 15 expertů ze 14 zemí světa. Zastoupeny byly tyto státy: Alžírsko, Ázerbájdžán, Bělorusko, Brazílie, Ekvádor, Jordánsko, Malajsie, Omán, Pákistán, Panama, Peru, Rumunsko, Tanzanie a Turecko. Program kurzu sestával ze tří hlavních bloků – teoretických přednášek, praktických tréninků a závěrečného cvičení. Veškerý odborný program výcviku byl zabezpečen instruktory Institutu s výjimkou prezentace na téma „Bojové chemické látky, zdravotní ochrana a profylaxe“, kterou i s praktickými ukázkami přednesl doc. MUDr. Jiří Bajgar, DrSc., z Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany. Vlastní výcvik byl zaměřen prakticky. Účastníci trénovali použití protichemických oděvů v kombinaci s ochrannou maskou, detekci a odběr vzorků nebezpečných látek, dekontaminaci a zásady pohybu v nebezpečné zóně. Koordinace jednotlivých týmů a získané znalosti byly procvičeny při závěrečném cvičení, kdy byly na výcvikové ploše rozehrány dva „reálné“ scénáře. O vysoké úrovni kurzu svědčí jeho závěrečné kladné hodnocení, provedené zástupci OPCW i samotnými účastníky.  Zvláště byla oceněna náplň a metodika kurzu, která logicky směřovala od počátečních prezentací přes nácvik praktických činností až po závěrečné praktické řešení mimořádné události s únikem nebezpečné látky. Cílem kurzu bylo poskytnout pokročilý výcvik s použitím koncepce „vycvičit cvičitele“, což se podařilo. V návaznosti na tento splněný cíl nabídla organizace OPCW Institutu uspořádat v roce 2015 kurz nejvyšší odborné úrovně s názvem „Train of Trainers“, který je koncipován jako devítidenní a jehož cílem je trénink cvičitelů, jejichž vlastním úkolem je výcvik specialistů na ochranu před chemickými zbraněmi na národních úrovních.  Institut byl též požádán o zorganizování výcviku přímo v zahraničí, předběžně projednávaným regionem je asijská oblast Kambodža-Laos-Vietnam, termín tréninku se předpokládá v období 2015 až 2016.

Budoucnost tréninkových aktivit OPCW v Institutu

O budoucnosti tréninkových kurzů i dalších aktivit v rámci oddělení „Assistance and Protection Branch“ OPCW se jednalo na 14. pracovním setkání v Madridu v červnu 2014. Zasedání bylo zaměřeno na koordinaci pomoci v rámci Článku X Úmluvy o zákazu chemických zbraní (CWC). Akce se zúčastnili představitelé národních autorit, tréninkových center, diplomaté i zástupci průmyslu a vědeckých organizací spolupracujících s OPCW. Ústředním tématem zasedání bylo shrnutí současných aktivit „Assistance and Protection Branch“, a také návrhy na nové aktivity, které by mohly být v rámci Článku X CWC uskutečněny. Pro výcvikové aktivity Institutu jsou důležité následující závěry, vyplývající ze zasedání:

→ OPCW zavedla nový typ kurzů nejvyšší úrovně, tzv. „Train of Trainers“. Tyto kurzy byly dosud organizovány pouze ve dvou výcvikových centrech, a to přímo v centru OPCW v Haagu a dále v tréninkovém centru v Jihoafrické republice. Institut byl navržen jako další organizace, která bude kurz tohoto typu poskytovat, termín byl stanoven na 20. až 28. květen 2015.
→ Nová koncepce kurzů OPCW se od roku 2013 zaměřuje na regionální tréninky, které se specializují na určitou oblast světa a jsou také v této oblasti realizovány. V tomto trendu hodlá OPCW pokračovat. Institut by měl zajistit v letech 2015 až 2016 trénink v asijském regionu (Kambodža-Laos-Vietnam), případně ve východní Africe. Oblast i podrobnosti budou upřesněny.

Zapojení Institutu do výše popsaných aktivit znamená nejen významné ocenění pro práci odborníků z Institutu, ale též velkou výzvu a závazek pro nastávající činnost všech expertů a organizací, které budou do tréninkových aktivit zapojeny. Institut již začal modernizovat ochranné prostředky používané pro výcvikové aktivity. V roce 2013 byla provedena výměna zastaralých ochranných masek CM 4, které byly nahrazeny současnými obličejovými maskami Promask Black. Ve 2. pololetí roku 2014 plánuje Institut zakoupení nových izolačních ochranných obleků, které by měly nahradit již nemoderní protichemické ochranné obleky SOO-CO. Tyto činnosti znamenají velké finanční náklady, jelikož ve skutečnosti je nutné počítat nejen s 15 kusy ochranných pomůcek pro reálně cvičící osoby, ale také se musí brát v potaz různé velikosti pomůcek vzhledem k tělesným proporcím cvičících. Proto se počet zakoupených pomůcek pohybuje kolem množství 50 kusů.

Závěr

Je třeba zdůraznit, že bez pomoci a podpory managementu Institutu by nebylo možné provést ani inovaci ochranných prostředků, ani se zapojit do nově navržených aktivit OPCW. Poděkování patří také SÚJB a MV-GŘ HZS ČR, bez jejichž aktivní pomoci by nemohla být zajištěna stále zvyšující se kvalita výcviku. V neposlední řadě patří poděkování i všem pracovníkům z řad Institutu, kteří mezinárodní výcvik lektorsky zajišťují.

pplk. Ing. Ladislava NAVRÁTILOVÁ, Ph.D., Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč, foto autorka
 

Kulturní hodnoty zahrnují komplex movitých i nemovitých statků. Zajištění jejich ochrany je deklarováno v souvislosti s hrozbou válečného konfliktu a dále také v souvislosti s událostmi, jež nejsou krizovými situacemi charakteru ozbrojeného konfliktu. Z hlediska posuzované úrovně mezinárodní, úrovně vybraných evropských států a České republiky je předmětná problematika kodifikována a za její zajištění odpovídají příslušné subjekty.

Mezinárodní úroveň

Ochrana kulturních hodnot před následky ozbrojeného konfliktu je předmětem mezinárodního humanitárního práva. V roce 1874 byla přijata tzv. Bruselská deklarace, jako klíčový dokument mezinárodního významu upravující oblast válečného práva a obsahující základní pravidla ochrany kulturních hodnot. Deklarace však nebyla ratifikována a otázka kodifikace norem o obyčejích války se tak stala ústředním tématem haagských mírových konferencí konaných v roce 1899 a v roce 1907. Výsledkem těchto jednání bylo vypracování smluvních nástrojů přijatých s cílem humanizace ozbrojených konfliktů.

Do systému haagských instrumentů je tematika ochrany kulturních hodnot implementována především prostřednictvím Řádu války pozemní, vydaného jako součást Úmluvy o zákonech a obyčejích pozemní války (1907) a je zde dotčena v článcích 27 a 56. Rovněž Úmluva o bombardování námořními silami za války (1907) zmiňuje v rámci všeobecných ustanovení ve svém článku 5 ochranu kulturních hodnot.

Ačkoliv uvedené smluvní mechanizmy byly před zahájením 1. světové války ratifikovány, jejich plnění v průběhu konfliktu nebylo respektováno. V důsledku těchto zkušeností bylo nutné zrevidovat stávající systém ochrany. Za významnou iniciativu v meziválečném období lze v tomto ohledu považovat vytvoření tzv. Roerichova paktu – Washingtonského paktu na ochranu uměleckých a vědeckých zařízení a historických památek, uzavřeného v roce 1935. Občanská válka ve Španělsku a následně 2. světová válka však opět poukázaly na nutnost přijetí rozsáhlých změn v přístupech k ochraně kulturních hodnot.

Pod vlivem těchto událostí byla na mezinárodní konferenci svolané Organizací spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (dále jen „UNESCO“) v roce 1954 v Haagu přijata Úmluva na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu (dále jen „Úmluva“), společně s jejím Protokolem a Prováděcím řádem, a stala se tak z hlediska úpravy problematiky prvním mezinárodněprávním nástrojem univerzálního charakteru. Vzhledem k úrovním ochrany byly zavedeny dvě skupiny kulturních hodnot, a sice hodnoty uváděné v seznamech jednotlivých signatářů Úmluvy, kterým je poskytována všeobecná ochrana a dále kulturní hodnoty nadnárodního významu zapsané v Mezinárodním rejstříku kulturních statků, kterým je poskytována zvláštní ochrana.

Pro identifikaci kulturních hodnot Úmluva uvádí možnost opatřit je rozeznávacím znakem – štítem dole zahroceným, uhlopříčně rozděleným na čtyři pole modré a bílé barvy. Znak se používá pouze jednotlivě nebo v trojúhelníkovém seskupení.

Jednotlivě lze znak užívat pouze pro:
→ kulturní hodnoty, jež nejsou pod zvláštní ochranou,
→ osoby pověřené kontrolou podle Prováděcího řádu,
→ personál určený pro ochranu kulturních hodnot,
→ průkazy uvedené v Prováděcím řádu.

V trojúhelníkovém seskupení lze rozeznávací znak užívat pouze pro:
→ nemovité kulturní hodnoty pod zvláštní ochranou,
→ transporty kulturních hodnot pod zvláštní ochranou,
→ improvizované úkryty kulturních hodnot za podmínek stanovených v Prováděcím řádu.

V roce 1999 byl na diplomatické konferenci konané v Haagu přijat druhý Protokol k Úmluvě. Důvodem byly především zkušenosti s prováděním stávajících smluvních mechanizmů v průběhu ozbrojených konfliktů na území bývalé Jugoslávie.

Vedle organizace UNESCO se na usměrňování otázky ochrany kulturních hodnot významně podílejí další subjekty. Klíčovým aktérem v této oblasti je Mezinárodní rada památek a sídel (International Council on Monuments and Sites, dále jen „ICOMOS“) založená v roce 1964 na základě tzv. Benátské charty. ICOMOS působí jako poradní orgán UNESCO pro oblast ochrany kulturních hodnot před následky ozbrojených konfliktů a před následky krizových situací, jež nejsou válečného charakteru.

Neopominutelnou roli plní také organizace Mezinárodní komitét Modrého štítu (International Committee of the Blue Shield, dál jen „ICBS“). Vedle podpory haagských instrumentů je působnost ICBS vztažena k ochraně kulturních hodnot před následky událostí, jež nejsou krizovými situacemi ozbrojeného charakteru. Výbory ICBS jsou v současnosti zřízeny ve 23 státech, včetně České republiky.

Z hlediska ochrany kulturních hodnot před následky nevojenských krizových situací jsou dále zásadní aktivity vyvíjené Mezinárodní federací knihovnických sdružení a institucí (International Federation of Library Associations and Institutions, dále jen „IFLA“), která pro podporu rozvoje předmětné problematiky vydává manuály a metodické dokumenty.

Úroveň některých evropských států

Německo

Úmluva a první Protokol byly v Německu ratifikovány v roce 1967, druhý Protokol v roce 2009. Ochrana kulturních hodnot je implementována také v Zákonu o civilní ochraně a zmírňování následků katastrof z roku 1997 (v jeho znění z roku 2009), jako jeden z úkolů civilní ochrany.

V rámci Ministerstva vnitra – Spolkového úřadu pro ochranu obyvatelstva a pomoc při katastrofách, které je ústředním orgánem pro oblast ochrany obyvatelstva, je při Oddělení výzkumu a techniky zřízen referát (III. 1) pro téma ochrany kulturních hodnot.

Švýcarsko

Švýcarsko ratifikovalo Úmluvu a první Protokol v roce 1962, druhý Protokol v roce 2004. Stejně jako v Německu je ve Švýcarsku problematika součástí spolkového zákona o ochraně obyvatelstva a civilní ochraně. Strategický rozvoj oblasti ochrany kulturních hodnot je blíže rozpracován v dokumentu Strategie ochrany obyvatelstva a civilní ochrany.

V rámci Spolkového úřadu ochrany obyvatelstva je řešená otázka předmětem činnosti příslušného odboru zřízeného pro tyto účely, který vypracovává podpůrné podkladové materiály (např. check-listy k analýze rizik, metodické pokyny ke zpracování příslušných plánů). Vedle toho koordinuje záležitosti v předmětné oblasti poradní orgán vlády – Švýcarský výbor na ochranu kulturních památek, který ve spolupráci se Spolkovým úřadem ochrany obyvatelstva participuje na tvorbě celostátního soupisu kulturních hodnot, jehož poslední revize byla provedena v roce 2009.

Polsko

Ratifikace Úmluvy a prvního Protokolu v Polsku proběhla již v roce 1956, druhého Protokolu v roce 2012. Ochrana kulturních hodnot se následně promítla do vlastního zákona vydaného v roce 1962, který byl rozpracován prováděcími předpisy. V současnosti je klíčový zákon z roku 2003 o ochraně kulturních památek a především pak jeho prováděcí předpis vydaný k čl. 88 – Nařízení ministra kultury a státního dědictví z roku 2004 o organizaci a způsobu ochrany památek v případě ozbrojených konfliktů a krizových situací.

Stěžejní roli plní rezort kultury. Problematika ochrany kulturních hodnot je také součástí agendy Hlavního velitelství Státní požární ochrany zařazeného ve struktuře ministerstva vnitra a je tedy řešena v rámci systému civilní obrany blíže vymezeného zákonem z roku 1967 o všeobecné povinnosti obrany.

Úroveň České republiky

Ochrana kulturních hodnot před následky ozbrojeného konfliktu je upravena v souladu s principy zakotvenými v rámci haagských instrumentů. Úmluva a Protokol z roku 1954 byly schváleny vládou Československé republiky 3. dubna 1957 a ratifikovány prezidentem republiky 30. září 1957. Do právního řádu byly implementovány vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 94/1958 Sb., o Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokolu k ní. Listina o přístupu České republiky k druhému Protokolu byla podepsána prezidentem republiky 14. května 2007 a platnosti nabyla 8. září 2007. Do právního řádu vstoupil uvedený Protokol pod označením Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 71/2007 Sb. m. s.

V souvislosti se zvyšující se četností rozsáhlých živelních pohrom a nárůstem jejich dopadů na kulturní hodnoty nabývá stále většího významu systém ochrany těchto statků před hrozbami, jež nemají povahu ozbrojeného konfliktu. V roce 2000 byl ustanoven Český komitét Modrý štít, jako nezisková národní společnost ICBS pro území České republiky. Smlouva o jeho založení a působnosti specifikuje poslání a úkoly organizace, kterými jsou především zmírňování rizik, pomoc při záchraně kulturního dědictví ohroženého přírodní katastrofou, selháním člověka nebo ozbrojeným střetnutím. V souladu s naplňováním deklarovaného poslání byla v roce 2001 uzavřena dohoda o spolupráci mezi Českým komitétem Modrého štítu a Hasičským záchranným sborem České republiky.

Východiska právní úpravy obecné ochrany kulturních hodnot jsou dána především zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Předpis ukládá povinnost vlastníkovi kulturní památky pečovat o danou kulturní památku, udržovat ji v dobrém stavu a chránit před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením.

Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, pak z pohledu předmětné problematiky ukládá vlastníkovi sbírky zapsané v centrální evidenci povinnost zajistit její ochranu před poškozením, zejména před nepříznivými vlivy prostředí. Příslušný prováděcí předpis – vyhláška č. 275/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 96/2013 Sb., určuje režimy ochrany sbírek muzejní povahy a jednotlivých sbírkových předmětů, jež zahrnují také ochranu před požáry, před poškozením vodou nebo ochranu před chemickými látkami.

V návaznosti na zákon č. 122/2000 Sb. a vyhlášku č. 275/2000 Sb. byl v roce 2010 Ministerstvem kultury vydán Metodický pokyn k ochraně sbírek muzejní povahy a sbírkových předmětů před krádežemi, vloupáními a požárem. Účelem pokynu je sjednocení postupů veřejných sbírkotvorných institucí při budování systému ochrany proti zmíněným ohrožením. Přílohová část metodiky obsahuje dotazník pro určení míry rizika poškození muzea v důsledku požáru. Ochrana sbírek muzejní povahy před krádežemi, vloupáním a požárem je dlouhodobě podporována prostřednictvím programu Integrovaného systému ochrany movitého kulturního dědictví.

V souvislosti s vypracováním příslušné Koncepce rozvoje muzejnictví byl již v roce 2004 vydán Metodický pokyn k tvorbě plánů prevence a ochrany v muzeích a galeriích, který stanovil postupy při zpracování tzv. plánů prevence a ochrany muzeí a galerií zřizovaných Ministerstvem kultury. Uvedené plány jsou vypracovávány za účelem přípravy na situace přímo nesouvisející se zajišťováním obrany České republiky. Z obsahového hlediska zahrnují opatření pro řešení krizových situací, jejichž realizace je podmíněna vyhlášením některého z krizových stavů, a dále opatření pro řešení mimořádných událostí nepodmíněných vyhlášením krizových stavů.

Vedle zmíněných právních předpisů a metodických materiálů vydaných v působnosti Ministerstva kultury je problematika ochrany kulturních památek dotčena vyhláškou č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, ve znění vyhlášky č. 429/2003 Sb., a to v souvislosti s příslušným plánem konkrétních činností vypracovávaným jako součást havarijního plánu kraje.

V současnosti je připravován zákon o památkovém fondu, který by měl nahradit zákon č. 20/1987. V rámci přípravy uvedeného právního předpisu byl vypracován návrh jeho věcného záměru, který vláda České republiky schválila usnesením č. 156 ze dne 6. března 2013.

Ve vztahu k problematice ochrany kulturních hodnot deklaruje věcný záměr zákona založení povinnosti vlastníkovi chráněného předmětu nacházejícího se v památkové rezervaci nebo zóně, učinit neodkladně veškerá potřebná opatření k zabezpečení kulturního předmětu proti předpokládaným účinkům mimořádné události (např. přemístění kulturní památky při povodni nebo požáru, zajištění kulturní památky při občanských nepokojích) a tato opatření neodkladně nahlásit příslušnému orgánu památkové péče. Orgán památkové péče by v případě nutnosti měl pravomoc vydat rozhodnutí ukládající vlastníkovi provedení jiných zabezpečovacích opatření, pokud by vlastníkem učiněná opatření byla nedostatečná, nevhodná nebo by překračovala rámec běžné situace nebo mimořádné události a vyžadovala využití krizových opatření.

Podle věcného záměru zákona bude pro případ ozbrojeného konfliktu zajišťování přípravných opatření přijímaných v době míru povinností vlastníka nebo správce předmětu kulturní hodnoty. Ministerstvo kultury a krajské úřady ponesou zodpovědnost zejména za tvorbu koncepčních plánů, koordinaci činností a metodickou pomoc. Ve spolupráci s Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra bude Ministerstvo kultury provádět výběr předmětů ochrany podle principů haagských instrumentů, zpracovávat koncepce ochrany a metodicky řídit krajské úřady. Krajské úřady pak zajistí organizaci součinnosti mezi obecními úřady obcí s rozšířenou působností a dalšími správními úřady a obcemi v kraji a jejich metodické řízení. Povinnost viditelného označování předmětů ochrany předepsanými znaky uvedenými haagskými konvencemi bude stanovena již v období míru.

Závěr

Ochrana kulturních hodnot před následky ozbrojených konfliktů je předmětem mezinárodního humanitárního práva. Při řešení této otázky byly vytvořeny v rámci haagských mírových konferencí mezinárodně právní nástroje univerzálního charakteru. Právní předpisy na úrovni vybraných evropských států a na úrovni České republiky jsou transpozicemi těchto mechanizmů.

Ochrana kulturních hodnot před krizovými situacemi, jež nemají charakter ozbrojeného konfliktu, je na mezinárodní úrovni upravena především smluvně. Pro podporu problematiky jsou příslušnými autoritami (zejména ze strany ICOMOS, ICBS a IFLA) vydávána metodická doporučení, která jsou následně implementována členskými zeměmi. Inspirativní jsou přístupy uplatňované na úrovni vybraných evropských států, kdy kompetence v předmětné oblasti náleží strukturám odpovídajícím za realizaci opatření ochrany obyvatelstva.

Mgr. et Mgr. František PAULUS, Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč, foto archiv autora a Milan VÁVRŮ
 

• VĚDA-VÝZKUM-ZKUŠEBNICTVÍ
Možnosti stanovení perimetru při ohledání místa po výbuchu s následným požárem
pplk. Ing. Miroslava Nejtková

• ANALÝZY-HODNOCENÍ
Průřezová kritéria a jejich aplikovatelnost pro identifikaci prvku kritické infrastruktury v České republice
Ing. Petr Rostek, doc. Ing. Vilém Adamec, Ph.D.

• SPORT
Funkční posilování pro hasiče
Martin Doležal

• ANALÝZY-HODNOCENÍ
Potenciální nebezpečnost chemického terorismu
Ing. Jiří Slabotinský, CSc.