Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Vaše důvěra je náš závazek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XIII ČÍSLO 10/2014

V části zaměřené na oblast POŽÁRNÍ OCHRANY analyzujeme zásah na rozsáhlý požár výrobního a skladovacího objektu v Plzni. Dále seznamujeme se závěry XXIII. ročníku konference Požární ochrana, hodnotíme veletrh Prague Fire & Security Days 2014 a informujeme o nových právních předpisech pro navrhování, instalaci a údržbu stabilních hasicích zařízení. První díl seriálu věnovaného záchranářské kynologii a výsledky IV. ročníku konference Aspekty práce pomáhajících profesí tvoří náplň bloku IZS. V tematickém bloku OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ představujeme zařízení pro dekontaminaci bojové techniky LINKA-08, hodnotíme taktické cvičení složek IZS Královéhradeckého kraje, jehož hlavním tématem byla výstavba základny humanitární pomoci, přinášíme rozhovor s Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc., věnovaný problematice změn klimatu. V závěrečném bloku seznamujeme s výsledky X. mistrovství světa v požárním sportu, na kterém naše reprezentace získala stříbro v celkovém hodnocení.  

  • Požár způsobil zřícení haly
  • Záchranářská kynologie
  • Na změny klimatu je nutné se adaptovat
  • Sedm setin od celkového zlata
  • V tištěné podobě časopisu ještě najdete

Požár způsobil zřícení haly

Dne 12. června 2014 v 17.14 hodin bylo na krajské operační a informační středisko HZS Plzeňského kraje (KOPIS) přijato oznámení o rozsáhlém požáru výrobního a skladovacího objektu firmy Varia Plus, spol. s r.o., v Plzni-Liticích. Na likvidaci požáru se podílelo celkem 13 profesionálních a dobrovolných jednotek PO z města Plzně a okolí. Celkem zasahovalo 115 hasičů a oheň způsobil škodu vyčíslenou majitelem objektu na 35 milionů korun.

Popis objektu

Hlavní činností firmy Varia Plus je prodej, servis, montáž a sanitace výčepního zařízení a zmrzlinových strojů, prodej barových pultů, myček nápojového skla, výrobníků a drtiče ledu, profesionálních mixerů, míchačů a další techniky pro nápojovou gastronomii.

Objekt firmy se skládal ze dvou hlavních částí, skladové haly a přístavby. Velkoobchodní sklad byl navržen jako přízemní ocelová hala typ OMEGA o půdorysu 37 m x 25 m, s opláštěným izolačním sendvičovým panelem (Sunip). K podélné stěně skladu byla navržena dvoupodlažní přístavba o půdorysu 14,5 m x 9 m. Stěny přístavby byly zděné, strop nad 1. NP z tvarovek (Poring), střechu tvořily dřevěné vazníky s bedněním a živičnou krytinou, podhledy ve 2. NP byly sádrokartonové. V 1. NP byla umístěna prodejna se zázemím pro zaměstnance, ve 2. NP pak kanceláře se zázemím. Přístavba byla vytápěna závěsným plynovým kotlem na zemní plyn ve 2. NP, objekt haly nebyl vytápěn.

Z hlediska požární bezpečnosti staveb byl objekt rozdělen na dva požární úseky. Úsek 1 tvořila skladová hala a úsek 2 přístavba (obě podlaží). Požární odolnost stěn haly byla navržena na 15 minut. Obvodové stěny přístavby měly požární odolnost 30 minut, strop nad 2. NP 15 minut. Jediný požární uzávěr se nacházel v prostupu mezi halou a 1. NP přístavby, kde byla uzávěra řešena požárními dveřmi s odolností 15 minut. V objektu se nacházely dva vnitřní hydranty a osm práškových hasicích přístrojů, z nichž tři hasicí přístroje a jeden hydrant byly použity svědkem události pro prvotní hasební zásah.

Průběh zásahu

Při příjezdu prvních jednotek PO bylo vzhledem ke značnému vývinu kouře a zplodin hoření zřejmé, že bude nutné nasadit velké množství sil a prostředků. Na místo požáru byly vyslány jednotky PO zařazené v prvním stupni požárního poplachu s CAS 20, CAS 32 a AZ 30 ze stanice Plzeň-střed a CAS 24 ze stanice Plzeň-Slovany a místní jednotka SDH Plzeň-Litice s CAS 24. Vzhledem k rozsahu požáru vyhlásil velitel zásahu (VZ) II. stupeň požárního poplachu s požadavkem na CAS s větší kapacitou hasební látky a výškovou techniku. Průzkumem bylo zjištěno, že požárem je zasažen celý prostor ocelové haly a že se v něm již nenacházejí žádné osoby. Podle majitele firmy se ve skladovací části haly nacházelo několik tlakových lahví s průmyslovými plyny (kyslík, propan-butan, dusík a CO2), které v průběhu zásahu explodovaly. Bylo zajištěno odpojení hlavního přívodu plynu a elektrické energie. Po celém obvodu haly bylo nasazeno osm proudů C 52 a jeden proud B 75 z AZ 30 k ochraně kancelářských prostor navazujících na výrobní halu. Na místo se dostavil velicí důstojník směny, zástupci vedení HZS Plzeňského kraje a pracovníci odboru krizového řízení Magistrátu města Plzně. Z administrativní budovy bylo evakuováno kancelářské vybavení, elektronika, server a trezor s finanční hotovostí, který byl předán Policii ČR (PČR). Na základě situace na místě zásahu byl vyhlášen III. stupeň požárního poplachu. Jednotka SDH Plzeň-Litice zřídila na pokyn VZ dopravní vedení z hydrantového stojanu v areálu sousední firmy, který však, jak se ukázalo, nebyl funkční. Od obsluhy čerpací stanice na začátku průmyslového areálu bylo zjištěno, že je nutné zprovoznit hydrantovou větev na Klatovské ulici v Plzni-Liticích. Po otevření hlavního hydrantového vedení do celého areálu byl však tlak v hydrantové síti nedostatečný, proto bylo zřízeno čerpací stanoviště v Plzni-Liticích a dále v areálu Škodaland v lokalitě vodního díla České Údolí. Nakonec bylo nutné zbudovat ještě třetí čerpací stanoviště, a to přímo u vodního díla České Údolí, kde byla umístěna přenosná motorová stříkačka PMS 12. Vlivem vysokého tepelného namáhání ocelové konstrukce haly došlo po krátké době k její destrukci a zřícení, což značně znesnadňovalo hasební práce. V prostoru zřícené haly se nacházelo velké množství plastových komponentů výčepních zařízení, vzdušníků kompresoru, olejů a dalších materiálů, proto VZ rozhodl o nasazení pěnových proudů s nízkým přimíšením pěnidla. Na místo zásahu byl povolán cisternový kontejner ze stanice Plzeň-Košutka se 6000 l pěnidla a protiplynový automobil k doplnění dýchacích přístrojů.

Vzhledem k velkému rozvoji požáru a značnému šíření zplodin hoření byly evakuovány i přilehlé objekty v průmyslové zóně a na místo události byli povoláni pracovníci z chemické laboratoře Třemošná, kteří po celou dobu zásahu měřili toxicitu zplodin hoření. Měření potvrdila zvýšenou přítomnost alifatických uhlovodíků z hoření plastů, CO, CO2 a sazí. Toxické látky jako fosgen nebo chlorovodík naměřeny nebyly. Z preventivních důvodů byli vyrozuměni obyvatelé obcí ve směru šíření zplodin hoření o omezení pohybu venku a větrání. Toto opatření bylo odvoláno až druhý den v 07.00 hodin. V průběhu zásahu došlo k přehřátí jednoho ze členů jednotky SDH, který byl na místě ošetřen zdravotnickou záchrannou službou.

Likvidace požáru

Ve 20.58 hodin VZ stanovil lokalizaci požáru a byly redukovány síly a prostředky na místě zásahu. Přes operační a informační středisko MV-generálního ředitelství HZS ČR byl vznesen požadavek na povolání těžké techniky ze Záchranného útvaru HZS ČR (ZÚ HZS ČR). Příslušníci ZÚ HZS ČR s technikou se na místo zásahu dostavili ve 21.36 hodin. Na pokyn VZ byl nasazen automobilový zemní stroj UDS 214 a automobil Tatra T 815 8x8 tahač k postupnému rozebíraní konstrukce zřícené haly a dohašování skrytých ohnisek nízkým přimísením pěnidla (smáčením). Požár byl zcela zlikvidován 14. června 2014 ve 14.16 hodin, kdy bylo místo zásahu předáno majiteli objektu. Během zásahu bylo použito celkem 190 000 l hasební vody a 2000 l pěnidla.

Příčina vzniku požáru

Určený vyšetřovatel požárů krajského ředitelství HZS Plzeňského kraje se na místo události dostavil v 17.20 hodin a zajistil prvotní zadokumentování rozsahu požáru, získání svědecké výpovědi oznamovatele a současně prvního svědka události. Ze zasažených prostor kanceláří ve 2. NP přístavby byl zasahujícími jednotkami PO zajištěn hardware videozáznamu z bezpečnostních kamer. Prostřednictvím KOPIS byla informována výjezdová skupina TÚPO Praha, se kterou byla domluvena účast na dalším šetření.

Následující den se ohledání místa události účastnil tým vyšetřovatelů požárů krajského ředitelství HZS Plzeňského kraje, příslušníci TÚPO Praha, Služby kriminální policie a vyšetřování PČR, policejní psovod se služebním psem a specialista na elektro z Odboru kriminalistické techniky a expertiz PČR. Vyšetřování požáru se zúčastnil také příslušník MV-generálního ředitelství HZS ČR. PČR se podílela na zajišťování a zadokumentování všech svědeckých výpovědí a technicky se podílela na získání obrazového materiálu z bezpečnostních kamer ze zajištěného záznamového zařízení.

Ze svědeckých výpovědí a na základě ohniskových příznaků tepelně degradovaného materiálu bylo poměrně přesně stanoveno kriminalistické ohnisko na vnitřní prostor skladové haly u její západní stěny. Protože zborcení konstrukce haly neumožňovalo šetření, byl na místo události povolán automobil (AV 30) k odstranění trosek. Příslušníci TÚPO Praha prozkoumali elektroinstalaci v místě ohniska a zajistili tři věcné stopy pro provedení odborných expertiz. Při zásahu byl také nasazen služební pes pro zjištění možnosti přítomnosti akcelerantu hoření.

Případ není stále uzavřen, i nadále probíhá šetření ve spolupráci s PČR, odborně se vyhodnocují zajištěné stopy. Prověřují se tři verze příčiny vzniku požáru, a to úmyslné zapálení, způsobení požáru z nedbalosti a závada na elektroinstalaci. Při následné tematické kontrole tohoto provozu po požáru nebyly zjištěny okolnosti, které mohly mít vliv na šíření požáru nebo vzniklou škodu, která byla majitelem objektu vyčíslena na 35 milionů korun. Pro odstranění jednoho z negativ v podobě nedostatečné dodávky vody hydrantovou sítí byly provedeny tři tematické kontroly dotčených subjektů v průmyslovém areálu Plzeň-Litice.

Specifika zásahu

Pozitiva
podařilo se zabránit rozšíření požáru na okolní objekty,
dobrá spolupráce složek IZS a chemické laboratoře Třemošná,
dobrá spolupráce s příslušníky ZÚ HZS ČR při rozebíraní zřícené konstrukce haly,
při zásahu nedošlo k vážnějšímu zranění zasahujících hasičů.

Negativa
rychlý rozvoj požáru do prostoru skladovací haly a administrativní budovy,
k objektu nebyla k dispozici dokumentace zdolávání požáru,
přítomnost tlakových lahví v místě zásahu,
nedostatek požární vody z hydrantové sítě,
velké množství zplodin hoření znesnadňující vlastní zásah jednotek PO.

plk. Ing. Pavel MUSIL, nprap. Bc. Michal KMEČ, kpt. Ing. Stanislav KOPECKÝ, HZS Plzeňského kraje, foto archiv HZS Plzeňského kraje
 

Záchranářská kynologie

Vyhledávání zavalených nebo pohřešovaných osob by se ani v současné době plně výkonné techniky neobešlo bez psů. Speciálně vycvičení psi proto díky svým citlivějším smyslům dokáží člověku poskytnout neocenitelnou pomoc. Záchranářská kynologie má proto při řešení mimořádných událostí a krizových situací své nezastupitelné místo.

Úvod do záchranářské kynologie

Záchranářská kynologie je kynologický obor, jehož posláním je výcvik psovoda se psem k vyhledání a nalézání osob v sutinách, ve volném terénu, lavinách, pod vodní hladinou apod., za využití čichových schopností psa. Psovod a pes, kteří provádějí výcvik v oboru záchranářské kynologie, tvoří nedílnou kynologickou dvojici. Při indispozici psovoda je pes nevyužitelný, při indispozici psa je nevyužitelný psovod. Jednou z povinností HZS ČR je poskytnutí účinné, rychlé a odborné pomoci při mimořádných událostech vyžadujících vyhledání a záchranu osob ze sutin zřícených objektů a budov a k plošnému vyhledávání pohřešovaných osob v terénu. MV-generální ředitelství HZS ČR (dále jen „MV-GŘ HZS ČR“) pro tyto účely odpovídá za oblast záchranářské kynologie, kterou v rámci IZS koordinuje a řídí.

Historie

V České republice má záchranářská kynologie dlouholetou tradici. Dlouhodobě se jí zabývali kynologové sdružení v různých organizacích a spolcích. Kynologické týmy jsou v rámci integrovaného záchranného systému (dále jen „IZS“) nasazovány po celé ČR při událostech, kdy je potřeba vyloučit přítomnost osob při destrukcích objektů, závalech, zásypech apod. Při těchto zásazích se využívají zejména k tomu, že dokážou velice přesně určit a lokalizovat místo pachové stopy osoby. Poté přichází na řadu speciální technika záchranářů (štěrbinové kamery, echolokátor) pro dopřesnění místa zavalené osoby a následně se přistupuje k vyproštění a poskytnutí zdravotnické péče. Kynologové se psy jsou i nedílnou součástí záchranného týmu, který je nasazován při mezinárodních záchranných operacích k nalezení osob zavalených v sutinách domů a objektů. Záchranná jednotka USAR (z anglického Urban Search And Rescue) se začala budovat od roku 1999 a pro formování první specializované vyhledávací a záchranné jednotky se využily síly a prostředky HZS hl. m. Prahy, a to především vzhledem k jeho široké personální i materiální základně, návaznosti na mezinárodní letiště i základnu dopravního letectva Armády ČR, která byla schopna vyčlenit letecké prostředky pro přepravu humanitární pomoci. V minulosti již USAR odřad několikrát zasahoval v zahraničí na místech postižených devastující seismickou činností. V redukovaném složení zasahoval v roce 1999 dvakrát v Turecku a na Taiwanu, v roce 2003 v Íránu a Alžírsku. Společně byli do záchranného týmu začleněni i kynologové z ČR (Svaz záchranných brigád kynologů ČR). Na místě neštěstí zasahovali pod organizací IRO (z anglického International Rescue Dog Organisation) i tzv. lehké týmy složené z kynologů se psy ze Svazu záchranných brigád kynologů ČR. Po těchto misích bylo jasné, že se HZS ČR bude muset zabývat myšlenkou úzké spolupráce s dobrovolnými kynology ve vazbě na začlenění psovodů do záchranné jednotky a stanovení standardů technického a materiálního vybavení, přepravy, taktiky nasazení apod. Proto bylo potřeba přikročit k systémové práci s kynologickými organizacemi působícími na území ČR a k jejich využívání a dále k vytvoření podmínek pro vznik služební kynologie u HZS ČR. Rovněž bylo nutné v rámci ČR sjednotit postupy pro vyžadování, aktivaci a nasazení kynologických týmů pro potřeby řešení mimořádných událostí různých druhů, zejména vyhledávání osob v troskách zřícených budov nebo vyhledávání pohřešovaných osob ve volném terénu. Do té doby byli dobrovolní kynologové sjednoceni v různých organizacích, např. ve Svazu záchranných brigád kynologů ČR a spolupracovali zejména s Hlavním úřadem CO a výcvikovými základnami Armády ČR.

Hlavním cílem bylo najít nebo vytvořit účinnou a objektivní metodu pro výběr a přezkoušení záchranářských týmů tak, aby byla zajištěna garance odborné, fyzické a zdravotní připravenosti psovoda se psem, které lze na základě dohod o spolupráci v rámci IZS využít k zásahu při sutinovém vyhledávání osob ve zřícených budovách, k plošnému vyhledávání při pátrání po pohřešovaných osobách a k zapojování do mezinárodních záchranných operací.

Standardy atestačních zkoušek

V roce 2003 byla ustanovena odborná kynologická komise generálního ředitele HZS ČR (dále jen „OKK“), která má statut jeho poradního orgánu. Jedná se o mezirezortní odbornou kynologickou komisi, která společně řeší metodiku výcviku a zkoušení a jejímiž členy jsou osoby zastupující všechny obecně známé subjekty činné v problematice záchranářské kynologie. Úkolem komise je sjednocení postupů a vymezení kompetencí jednotlivých složek IZS v oblasti záchranářské kynologie a předcházení rozporům mezi občanskými sdruženími působícími v oblasti záchranářské kynologie a dot­čenými státními orgány.
Prvním výsledkem práce OKK byl vznik nové normy, která upravuje výběr a přezkoušení záchranářských týmů s ohledem jak na fyzickou připravenost a odbornost, tak i na psychickou schopnost zvládnout a vyhodnocovat situaci v nouzových okamžicích. Kritéria pro kynologické atestační zkoušky vznikla po dohodě všech zástupců v OKK a všechny organizace zastoupené v komisi je odsouhlasily. Jedná se o ucelený soubor atestačních zkoušek, který je stejný pro všechny kynology přihlášené k atestaci.

V souladu s novým Pokynem generálního ředitele HZS ČR a náměstka ministra vnitra č. 48/2003, který stanovuje kvalifikační požadavky pro psovody se psem předurčeným k nasazení v rámci záchranných prací se v listopadu 2003 konaly poprvé v rámci ČR jednotné kynologické atestační zkoušky Ministerstva vnitra (dále jen „MV“) ve specializaci S-sutinové vyhledávání. Svým způsobem šlo o historický a přelomový okamžik, neboť se poprvé sešli záchranářští kynologové z různých organizací z celé ČR, aby složili zkoušku v sutinovém vyhledávání. Celkem se do Ostravy sjelo 16 kynologů se psy, z nichž sedm uspělo a získalo první kynologický atest v sutinovém vyhledávání. První atestace v plošném vyhledávání se uskutečnily v červenci 2004 a z třinácti kynologů získali atest v této specializaci čtyři psovodi. Od této doby začalo pravidelné organizování atestačních zkoušek v obou uvedených specializacích v režii OKK. Každoročně jsou vypisovány dva termíny zkoušek pro každou specializaci v závislosti na počtu prolongací držitelů kynologického atestu a přihlášených kynologů a na plošném pokrytí kynologických týmů na území ČR.

Současnost

Záchranářská kynologie je s ohledem na svou specifiku prioritně řešena v rámci IZS především využitím vlastních zdrojů a zdrojů jiných složek IZS, které se záchranářskou kynologií aktivně zabývají, a to na profesionální nebo dobrovolné úrovni. Na základě výše uvedeného MV-GŘ HZS ČR administruje seznam držitelů kynologického atestu MV, vede seznam přihlášených k atestaci a vydává kynologický atest.

MV-GŘ HZS ČR je gestorem pro kynologický atest MV ve specializaci sutinové a plošné vyhledávání. Ve specializaci P (plošné vyhledávání) organizuje a provádí kynologický atest v součinnosti s Policií ČR, neboť ta, jako jediná, je z hlediska právních předpisů odpovědna za pátrání po pohřešovaných osobách a věcech. Kvalifikační požadavky na psovoda (odborná, fyzická a zdravotní způsobilost) a psa (odborná příprava a požadovaný stupeň vycvičenosti), jsou při zkoušce na danou specializaci ověřovány před zkušební komisí stanovenou OKK. Ostatními specializacemi záchranářské kynologie, jako je např. lavinové vyhledávání a vyhledávání pod vodní hladinou, se v rámci ČR zabývají jiné organizace (Horská služba ČR, o.p.s., resp. Svaz záchranných brigád kynologů ČR). Garantem těchto specializací není MV-GŘ HZS ČR, a proto nejsou řešeny v rámci IZS.

Odborná příprava, výcvik a cvičení

MV-GŘ HZS ČR pravidelně a soustavně organizuje a technicky zajišťuje odbornou způsobilost kynologů se psy, zejména se jedná o odbornou přípravu, výcvik a cvičení. Několikrát ročně je organizováno instrukčně metodické zaměstnání pro držitele kynologického atestu, které je zaměřeno na sutinové vyhledání, záchranné práce, pohyb a práci psovoda se psem na místě zásahu a spolupráci kynologa s jednotkou PO. Od roku 2005, jednou za dva roky, MV-GŘ HZS ČR pořádá Mezinárodní se­tkání kynologických týmů, jehož základním cílem je navázání spolupráce mezi jednotlivými kynologickými skupinami působícími v rámci USAR odřadů, porovnání úrovně výcviku a taktického nasazení v oblasti záchranářské kynologie USAR odřadů a ověření interoperability mezinárodních týmů. Každý rok se koná Mistrovství ČR složek IZS v záchranářské kynologii, kde soutěžní týmy sportovní formou měří své síly v sutinovém a plošném vyhledávání. Kynologové se také aktivně zapojují do cvičení a výcviků s USAR odřadem a pravidelně se s tímto odřadem účastní mezinárodních cvičení.

Aktivace, přeprava a nasazení kynologických týmů

Pro potřeby operačního řízení pro nasazení kynologických týmů při záchranných pracích na území ČR a při zapojování do mezinárodních záchranných operací oddělení IZS MV-GŘ HZS ČR zpracovává a eviduje seznam držitelů kynologických atestů. Ten je k dispozici na operačním a informačním středisku IZS, což je místně příslušné operační a informační středisko HZS kraje (dále jen „OPIS HZS kraje“). Na základě tohoto seznamu jsou k mimořádné události různého typu (zřícení nebo destrukce objektu, výbuch plynu s následnou destrukcí objektu, sesuv půdy, pátrání po pohřešované osobě v terénu atd.) povoláváni atestovaní kynologové se psy. Vše závisí na potřebě sil a prostředků na místě zásahu a povolání kynologických týmů je plně v kompetenci velitele zásahu. Na jeho žádost je cestou OPIS HZS kraje nebo OPIS MV-GŘ HZS ČR provedena aktivace kynologického týmu.

Přeprava na místo zásahu je většinou zajišťována pozemní cestou v závislosti na místě dislokace kynologického týmu a vzniku události. Pro transport jsou využívána soukromá vozidla kynologů, služební vozidla bezpečnostních sborů nebo služební vozidla HZS ČR, která v krátkém časovém sledu mohou dopravit kynologický tým na místo nasazení i s případným využitím výstražného zvukového a světelného zařízení. V případě žádosti o rychlé a bezodkladné nasazení kynologického týmu na větší vzdálenost je možné využít letecké prostředky Letecké služby Policie ČR.

Určitým problémem je plošné pokrytí atestovaných kynologů na území ČR. Kynologický tým tvoří nerozlučnou dvojici a v případě nemoci, zranění nebo neúspěšné obhajoby atestačních zkoušek se kynologický tým stává neakceschopným a není možné jej využít při nasazení.

V současné době je v ČR 19 atestovaných psovodů se psy ve specializaci sutinové vyhledávání a 16 atestovaných psovodů se psy ve specializaci plošné vyhledávání, kteří jsou na základě požadavků cestou OPIS HZS krajů připraveni k nasazení v ČR a v zahraničí. Držitelé kynologického atestu MV jsou kdykoliv na vyzvání připraveni poskytnout pomoc při záchranně lidských životů na vysoce profesionální úrovni.

Statut a financování záchranářské kynologie

Vzhledem k atypickému a nestandardnímu systému využití kynologických týmů pro nasazení v rámci IZS je spolupráce a součinnost nastavena tak, že se všemi organizacemi zastoupenými v OKK je na ústřední nebo krajské úrovni sjednána dohoda o plánované pomoci na vyžádání a je využíván statut osobní a věcné pomoci. Jednotliví atestovaní kynologové jsou sdruženi v těchto organizacích, kde působí a na vyžádání jsou připraveni zapojit se do záchranných prací na místě zásahu.

Hlavním zdrojem financování pro zapojení kynologických týmů do IZS jsou ze strany MV neinvestiční dotace ze státního rozpočtu ČR pro nestátní neziskové organizace, které prostřednictvím MV-GŘ HZS ČR poskytuje MV. Každoročně jsou subjektům zabývajícím se záchranářskou kynologií poskytnuty finanční prostředky na zajištění materiálních nebo nemateriálních výdajů (nákup osobních ochranných pomůcek, vybavení potřebné pro nasazení, náhrada za pohonné hmoty, krmivo, vakcinace apod.). Tyto prostředky jsou cíleně přerozdělovány kynologům podle předem vytvořeného klíče, kde hlavními parametry jsou vykonané atestační zkoušky a to, zda je kynolog předurčen pro mezinárodní záchranné operace. Dále je finančními prostředky dotován člen OKK, který je zapojován do příprav a realizace atestačních zkoušek, do instrukčně metodických zaměstnání apod.

Při ostrém nasazení kynologa na místě zásahu je možné uplatnit náhradu cestovních nákladů za poskytnutí osobní a věcné pomoci. Tuto náhradu poskytuje místně příslušný krajský úřad, kde došlo k události a touto refundací se kynologům – dobrovolníkům alespoň částečně uhradí náklady za pohonné hmoty. V případě účasti kynologů začleněných do USAR odřadu na vícedenních cvičeních jsou organizátorem cvičení zaměstnavateli kynologa refundovány mzdové náklady za uvolněného zaměstnance.

Závěr

V dalších dílech seriálu o záchranářské kynologii v rámci IZS představíme subjekty (kynologické organizace), které využívají jednotky PO pro řešení různých druhů mimořádných událostí. Konkrétně bude představena struktura organizace, její členská základna, náplň činnosti, materiální a technické vybavení. Bude popsán výcvik, odborná příprava a cvičení v rámci organizace, aktivace, přeprava a nasazení kynologického týmu v případě vyžádání v rámci IZS.

Do systému záchranářské kynologie jsou v současné době začleněny subjekty různých občanských sdružení, bezpečnostních sborů a dalších subjektů (Městská policie hl. m. Prahy, Městská policie Ostrava, Svaz záchranných brigád kynologů ČR, Kynologická záchranná jednotka ČR, Záchranná brigáda kynologů Jihomoravského kraje ČR, Policie ČR, Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, Sirius).

V příštím díle budou představeny kynologové působící v organizačních složkách HZS ČR a kynologové sborů dobrovolných hasičů obcí.

pplk. Ing. Roman HEJZLAR, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv autora

Na změny klimatu je nutné se adaptovat

Počasí nás v posledních letech často zaskočí svými náhlými výraznými změnami a mnohem častěji, než si pamatujeme z minulosti, se opakují situace, kdy způsobuje dalekosáhlé škody. Následkem přírodních pohrom dochází také ke ztrátám na životech, zdraví i na majetku lidí. V rozhovoru s Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc., předsedou Českého národního výboru pro omezování následků katastrof, jsme zjišťovali, co nás pravděpodobně čeká do budoucna a jak případné extrémní projevy počasí zvládat.

O tom, co se děje s klimatem a jaké jsou příčiny, vedou odborníci spory. Jaký je váš názor na změny klimatu?

Klima je nyní o něco méně stabilní, než bylo před 20 lety, ale není to nic mimořádného, co by se v historii neopakovalo. Vždy se střídala období teplejší a chladnější, nepravidelně přicházely silné bouře, vichřice i velké povodně. Jen nestačí tyto periody hodnotit z pohledu jedné nebo dvou lidských generací. Ve starší literatuře, například v textech Jana Nerudy, se dočteme o katastrofální povodni v Praze v roce 1890, která pobořila i Karlův most, Kosmova kronika popisuje tornádo ničící zeď na Vyšehradě.

Meteorologové mají stále dokonalejší přístroje a numerické modely. Proč se počasí často nedaří předpovědět?

Předpovědi počasí se rozhodně postupně zlepšují, zejména díky numerickým modelům počasí. Avšak přesnost je velmi dobrá pro předpovědi na jeden až dva dny, s rostoucím intervalem úspěšnost předpovědi postupně klesá. Příčinou jsou předpovědi srážek, které jsou vždy mnohem obtížnější než například předpovědi teploty. Numerický regionální model počasí Aladin, používaný u nás, dokáže určit složitými výpočty na základě vstupů z globálních modelů a naměřených dat počasí na 48 až 56 hodin dopředu. Dlouhodobější předpovědi vycházející z globálních modelů jsou pro meteorologické služby náročnější. Důležitá meteorologická data se měří radary, družicemi, detektory blesků a dalšími metodami. K meteorologickým měřením u nás slouží 28 profesionálních meteorologických stanic a větší počet stanic dobrovolnických, které doplňuje ještě síť srážkoměrných stanic. Pro získávání dat o klimatu a jeho vývoji pracuje síť klimatologických stanic. Pro předpovědi povodňových stavů vycházíme z numerické předpovědi srážek, která následně vstupuje do hydrologických modelů pro jednotlivé hlavní toky spolu s údaji o vodních průtocích. Celý postup je poměrně složitý a zejména při extrémních situacích může být zatížen větší chybou. Tak tomu bylo i při povodni v červnu 2013, kdy se k velkoprostorovým srážkám připojily silné lokální přívalové deště.

Letos bylo srážek poměrně málo, zvláště v některých oblastech hrozilo sucho, ale situace se postupně měnila, mnohde se dostavily dokonce i vydatné srážky. Zemědělci si i v loňském roce na jaře stěžovali na nedostatek srážek, ale v dalších měsících napršelo, a úroda byla zachráněna. Výkyvy počasí jsou stále častější a obvykle i větší, ale musíme si na tuto situaci zvykat a s důsledky počítat.

Byl jste ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu. Stal jste se jím poté, co jste pracoval jako jaderný chemik v Ústavu jaderného výzkumu Řež, a.s. Co to pro Vás znamenalo?

Byla to pro mne velká změna. Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) není totiž výzkumným ústavem, nýbrž službou občanům a institucím, kterou ústav poskytuje nepřetržitě. Od analýz aerosolu v Ústavu jaderného výzkumu jsem tak jako ředitel ČHMÚ přešel k mnoha náročným úkolům, například řešení organizačního uspořádání práce tak, aby tři hlavní obory ústavu – meteorologie, hydrologie a ochrana ovzduší dobře spolupracovaly. Veškeré změny v organizaci a zavádění nových metod musely probíhat bez narušení plynulosti poskytování služby. Veškerou činnost však propojuje meteorologie, na kterou navazují oba další hlavní obory. Meteorologie zároveň získává další prostředky pro ústav z komerční činnosti. Velice důležitá je úzká spolupráce se složkami integrovaného záchranného systému, zejména s Hasičským záchranným sborem ČR. Ústav sdílí data a předpovědi o množství srážek, monitoruje hydrologickou situaci a předpovídá povodňové stavy, ale také směr a rychlost větru, teplotu, vlhkost a tlak vzduchu (údaje důležité nejen pro hrozící povodně, ale také při šíření požáru a škodlivých látek do ovzduší, pro zamrzání hasicí vody při nízkých teplotách, pro plynulejší dopravu požární techniky atd.). Systém integrované výstražné služby uvádí informace o sněhových, námrazových i bouřkových jevech, dešťových srážkách a dalších podmínkách počasí.

Největší problém při blížících se povodních je vždy v rozhodování, zda se má vydat výstraha na povodeň a aktivovat povodňové komise nebo krizové štáby, uvést do pohybu hasiče, evakuovat obyvatele atd. Pokud by bylo varování plané, všechny náklady způsobené aktivací systému by byly zbytečné a mohlo by se stát, že by nám lidé příště nevěřili. Pokud bychom však nevarovali a k pohromě by došlo, byly by ztráty ještě mnohem větší. Takové rozhodování s sebou nese velkou odpovědnost. Někdy si lidé stěžují i na poněkud méně přesné předpovědi hezkého počasí. Předpovědi jsou totiž vydávány jako určité průměrné hodnoty pro celou republiku nebo kraj, a nemusí platit pro každou konkrétní obec.

V roce 1997 vznikl Český národní výbor pro omezování následků katastrof, jehož jste předsedou. Jakým způsobem naplňujete úkoly, o nichž vypovídá název výboru?

Výbor má statut občanského sdružení s přibližně 30 členy, převážně odborníky a manažery z oblasti prevence katastrof. Jsou v něm zástupci ČHMÚ, HZS ČR, Úřadu vlády, některých ministerstev, Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, Červeného kříže, výzkumných ústavů, vysokých škol, České asociace pojišťoven i zástupci soukromého sektoru. Výbor není součástí oficiální struktury krizového řízení v České republice. Soustřeďujeme se zejména na včasné varování, vzdělávání, integraci krizového řízení pro více druhů pohrom (povodně, vichřice, sněhové bouře, vlny horka, lesní požáry apod.) i na hygienické a zdravotnické aspekty. Zabýváme se také prevencí katastrof způsobených lidskou činností (průmyslové havárie, dopravní neštěstí, terorismus).

Odborné znalosti a přímé kontakty členů významně přispívají k lepší reakci na krizové situace i ke zlepšení některých procesů krizového řízení. Podporujeme názor, že na klimatickou změnu je nutné se adaptovat a na možné katastrofy se co nejlépe připravit. Usilujeme proto o větší odolnost nejen kritické infrastruktury, ale i domů občanů a obecně o dokonalejší připravenost obyvatelstva na krizové situace. Vyměňujeme si zkušenosti se zástupci obdobných národních výborů středoevropských zemí (Polsko, Rakousko, Slovensko a Maďarsko), ale také s Francií, Německem a dalšími státy v rámci Evropské sítě národních platforem. Spolupráce se uskutečňuje formou společných akcí a účastí na projektech financovaných z evropských prostředků. Velmi aktivní jsme v přípravě seminářů k dalšímu vzdělávání veřejné správy a občanů v krizové připravenosti.

Odborníci varují, že intenzita přírodních katastrof se bude stupňovat. Na co by se proto měly bezpečnostní orgány především zaměřit?

Tyto hrozby se obvykle spojují s dopady možné změny klimatu. Jsou dvě základní oblasti řešení této hrozby. První možností je snížení množství emisí vypouštěných do ovzduší. Bohužel země, které jsou největšími znečišťovateli, neprojevují vůli se připojit ke světové iniciativě a blokují mezinárodní dohody. Politické a ekonomické záměry se neshodují se snahami vědců a ochránců přírody a životního prostředí. Proto nám zbývá druhá a v současné době efektivnější cesta k řešení situace na planetě, a to přizpůsobit se. Pro všechny to znamená lepší připravenost, informovanost, schopnost pomoci sobě i druhým. Znamená to například mít připravené nejpotřebnější věci v případě evakuace nebo vědět, jak se chovat při výpadku elektrického proudu. Stát by měl dohlížet na to, aby celá infrastruktura byla odolnější. V zátopových oblastech důsledně nepovolovat stavby a jednou vytopené domy obnovit v lepší a odolnější kvalitě. Na tom by se mohly podílet i pojišťovny, které by zvýhodnily ty, kteří objekty maximálně zodolnili. K tomu je nutné také novelizovat a zpřísnit stavební předpisy, a dbát na jejich dodržování. Zvyšování odolnosti státu a obyvatelstva vůči přírodním a jiným katastrofám by mělo být v souladu se závěry mezinárodní rámcové dohody Hjógo, přijaté v lednu 2005 v japonském Kobe.

Jaké úrovně ochrany obyvatelstva a životního prostředí bylo za těch deset let dosaženo v České republice?

V České republice byla realizována řada zlepšení v celkové připravenosti na krizové situace, především na povodně, které nás často zasahovaly. Některá města již mají mobilní hráze jako ochranu proti povodním. Na druhé straně někde ani za deset let nebyla odolnost a připravenost dostatečně zvýšena. Potvrdila to i povodeň v roce 2013, při níž se v některých obcích projevila řada nedostatků. Zvýšenou odolnost by měla mít zejména kritická infrastruktura, která by měla fungovat i za krizových stavů. Pro zachování soběstačnosti při možnosti výpadku elektrického proudu se začínají budovat tzv. ostrovní provozy, které jsou schopny „startu elektrárny ze tmy“ a mohou zajistit alespoň minimální dodávku energie pro nejnutnější potřebu. Měli bychom počítat i s dalšími přírodními pohromami, jako jsou vlny veder nebo sucho, i když podle klimatických předpovědí nebudou dopady těchto změn na vodní zdroje u nás tak vážné jako u jižnějších evropských států. Proto náš Výbor chystá na podzim seminář věnovaný problematice sucha. Tíží nás však špatná kvalita ovzduší, zejména v Moravskoslezském kraji. Nadlimitní zatížení, zejména aerosoly, způsobuje, že je v tomto regionu současná i budoucí generace vážně ohrožena na zdraví. Velmi neuspokojivá je také situace v oblasti bezpečnosti potravin na našem trhu, kde musí dojít k důslednější kontrole dozorovými orgány.

Jako problém vidím malou koordinaci při zvyšování odolnosti a připravenosti na krizové situace mezi rezorty. Je nezbytné, aby mezirezortní spolupráce byla řízena vládou. Rovněž by měly být efektivněji využívány prostředky z evropských fondů. Výkonnou moc by mohl mít například místopředseda vlády, jako je tomu v některých zemích. V připravenosti na pohromy musí být zachována kontinuita, aby po volbách neřídili složky krizového řízení a štáby pokaždé noví, a často nezkušení lidé. Měli bychom se proto zvýšení připravenosti na katastrofy věnovat více než dosud.

Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto archiv redakce

Sedm setin od celkového zlata

Ve dnech 4. až 9. září 2014 se v Almaty v Kazachstánu uskutečnil již X. ročník Mistrovství světa v požárním sportu. Čeští hasiči svými výkony znovu potvrdili, že patří mezi světovou špičku, stali se mistry světa ve štafetě 4x 100 m s překážkami, v celkovém pořadí pak obsadili skvělé druhé místo.

Po předchozích dvou letech, kdy mistrovství světa v Turecku a Jižní Koreji provázely neuvěřitelné organizační zmatky, způsobené zejména nepřipraveností jak po technické, tak po odborné stránce, jsme konečně byli svědky velice dobře připravené akce. Jednoznačně se ukazuje, že akce typu mistrovství světa by měly pořádat pouze země, kde vědí, jak mají vypadat překážky a soutěžní nářadí, disponují kvalitním pořadatelským a rozhodcovským sborem, který zná nejen pravidla, ale má především zkušenosti s pořádáním významných soutěží.

Specifikem šampionátu bylo, že na něm proběhlo i první oficiální mistrovství světa žen. Českou republiku reprezentovalo družstvo ve složení Kamil Bezruč, David Dopirák, Jindřich Harasimovič, František Kunovský, Martin Lidmila, Pavel Krpec, Václav Novotný, Jakub Pěkný, Karel Ryl a Radek Šuba.

Po organizační stránce všechno docela klapalo. Na letišti nás po téměř 24hodinové cestě čekal průvodce i autobus, bydlení v hotelu v blízkosti stadionu bylo na velmi dobré úrovni. A kdo se vypořádal se značným zastoupením skopového v jídelníčku, ten neměl problém ani se stravou.

Aklimatizace, tréninky

První den (4. září) jsme věnovali aklimatizaci, dospání a protažení se po dlouhé cestě. Také jsme se stihli podívat na stadion, kde celé mistrovství mělo probíhat, a začali jsme řešit i nemilou situaci, a to zda se sval Jakuba Pěkného podaří dát do stavu, umožňujícího mu nastoupit alespoň na některou disciplínu. Jak se následně ukázalo, nepovedlo se, což určitě mělo vliv na výsledky družstva hlavně v prvních dvou individuálních disciplínách.

Druhý den (5. září) zasedala mandátní a rozhodcovská komise, proběhlo rozlosování (3 ženská a 13 mužských družstev + domácí „B“ tým mimo soutěž) – my máme startovní číslo 3. Souběžně proběhly na stadionu i oficiální tréninky. Tady by se určitá vylepšení našla – trénink všech čtyř disciplín muselo každé družstvo absolvovat v průběhu jediné hodiny bez jakékoli pauzy pro přechod, výměnu nářadí apod. Rovněž  s náčiním pro požární útok jsme se museli seznámit u suchých kádí. Nicméně podmínky byly pro všechny stejné.

Nový národní rekord Kamila Bezruče

Třetí den (6. září) už začíná vše naostro, a to výstupem do 4. podlaží cvičné věže. Úkol je jasný – v soutěži družstev obsadit 4. místo za „velkou trojkou“ a být před v posledních letech zle dotírajícím Kazachstánem a lepšícím se Polskem. První pokusy nevypadají špatně, před Kazachstánem držíme náskok tří desetin, náš nejhorší započítávaný čas je 15,06 s. Druhé pokusy nemohly začít lépe – Kamil Bezruč svou letošní formu v letadle nenechal a vedle toho, že upisuje 34 setin, tak hlavně posunuje hranici českého rekordu na čas 13,26 s! Ostatní závodníci se však nepřidávají, takže průběžně klesáme za Kazachstán. Situaci ale bere do svých rukou jako správný kapitán Pavel Krpec (a nebude to na tomto mistrovství naposled), upisuje 79 setin a naše družstvo sice těsně, ale přece jen součtem 85,97 s o 15 setin poráží Kazachstán. Vyhrávají Rusové (79,92 s) před Bělorusy (80,06 s) a Ukrajinci (80,53 s). Těšíme se na večerní slavnostní zahájení, ale hlavně na Kamilovo semifinále, kam postoupil jako první český závodník v historii této disciplíny, a to šestým časem. Slavnostní zahájení je pojato v bombastickém stylu, s bohatým kulturním programem, bohužel i mezi prvním a druhým semifinále, takže časový harmonogram dávno neplatí. Možná i to je důvod, proč Kamilovi semifinále nevychází a končí v něm. Ale i tak je jeho historicky první účast v semifinále obrovským úspěchem.

Skvělý výkon Pavla Krpce

Čtvrtý den (7. září) jsou na programu dvě disciplíny – běh na 100 m s překážkami a štafeta 4x 100 m s překážkami, a my plánujeme útok na vyšší pozice. První pokusy jsou příslibem (pět „šestnáctek“ a 15,98 s Františka Kunovského) a na třetí Rusko ztrácíme necelou sekundu. Druhé pokusy ovšem probíhají ve stejném duchu jako ty na věži, kdy jeden pokus za druhým končí u rozdělovače a místo útoku na medailové pozice se začínáme ohlížet dozadu, jak daleko je ještě Kazachstán. Až přichází pokus Pavla Krpce a jeho 15,64 s. Čtvrté místo družstva je zachráněno, byť spokojenost není zdaleka taková, jako se stejným umístěním na věži, spíše naopak, Pavel se navíc osmým časem dostává do semifinále. Stovky nakonec vyhrávají Bělorusové (93,51 s), před Rusy (94,76 s) a Ukrajinci (95,08 s). To hlavní z dopoledního programu pro nás ale teprve přichází. Pavel Krpec v prvním semifinále běží za úžasných 15,29 s, ale končí až třetí a musí čekat na výsledek druhého semifinále. Tam jsou však závodníci pod brutálním tlakem a tři ze čtyř končí na rozdělovači, takže máme finále (tedy pochopitelně Pavel). V něm už mu rozdělovač tolik nevychází, přesto je třetí místo jeho obrovským osobním úspěchem a dalším českým zápisem do historie tohoto mistrovství.

Zlatá medaile za štafetu

Na programu je štafeta 4x 100 m s překážkami. Ukrajina zahajuje za solidních 56,18 s a jdeme my. Po doskoku z bariéry se však Karel Ryl kácí k zemi a zuřivě praporkem mávající rozhodčí nevěstí nic dobrého. Karel se však přece jen zvedá a svůj úsek dokončí, ovšem kvůli těžkému výronu v kotníku pro něj toto mistrovství končí. Umístění na 9. místě po prvních pokusech odpovídá času 67,30 s, vede Rusko (55,51 s) před Ukrajinou a překvapivě Uzbekistánem. Před zahájením druhých pokusů je trochu zmatků, ale nakonec se nám podaří rozhodčím vysvětlit, že je opravdu nutné, aby se prohodily u družstev dráhy a každé z družstev běželo jednou ve vnitřní a jednou ve vnější dráze. Ukrajinci se zlepšují na 54,22 s. Ovšem naši v sestavě David Dopirák, František Kunovský, Martin Lidmila a Pavel Krpec po dráze doslova letí a na závěr přichází třetí velká chvíle Pavla Krpce na tomto mistrovství, protože to, jakým způsobem uhasil hořící oheň, bylo neskutečné. Sice riskantní, ale vyplatilo se. Výsledný čas 53,53 s nakonec znamená první místo a tu setinu, která chyběla na světový rekord, smažou kluci třeba příště. To však ještě není celý příběh této štafety. Ukrajinci podávají protest pro údajné pozdní zapálení ohně při našem pokusu a rozhodčí se jím zcela vážně zabývají. V tu chvíli jsme rozhodnuti, že kdyby byl protest nakonec uznán, tak naše družstvo stahujeme ze soutěže. Naštěstí je protest zamítnut – ne snad pro jeho nesmyslnost, protože některá pravidla takovýto protest (pro porušení pravidel ze strany rozhodčích) připouštějí, ale hlavně proto, že obrazový záznam žádné pochybení neprokázal, možná spíše naopak. Nakonec Ukrajina končí druhá, Rusko třetí (54,47 s) a čtvrté je Bělorusko (55,19 s). Situace před útoky je neuvěřitelně vyrovnaná – vedou Rusové (6 bodů), před Bělorusy (7 bodů), Ukrajinci (8 bodů) a námi (9 bodů), Kazachové už docela ztrácejí (17 bodů).

Královská disciplína

Pátý den (8. září), na programu je královská disciplína požární útok. Pro nás obvykle nástroj k posunu na vyšší příčky v celkovém pořadí. Ovšem letos se vkrádají malé pochybnosti, protože přece jen zásah do secvičeného družstva je velice významný. To není nedůvěra ve schopnosti nově zařazených Jindry Harasimoviče nebo Martina Lidmily, ale obava, jak zapadnou tato dvě nová kolečka do pečlivě vyladěného soustrojí. Ukrajina stanovuje laťku dosti vysoko (31,06 s), ovšem my kontrujeme za 30,59 s. A opět drama – červený praporek v rukou rozhodčího na nástřiku pravého proudu. Důvod je neskutečný – nedovolená pomoc ze strany Pavla Krpce, který naváděl stříkače (Václav Novotný). Naštěstí je k dispozici videozáznam a na něm si můžeme prohlédnout tuto „nedovolenou pomoc“ – dvojí lehké poklepání po rameně na znamení úspěšného nástřiku terčů. Tentokrát se nám daří podstatně rychleji než u včerejší štafety vysvětlit, že se jedná o naprostý nesmysl – takhle přece nedovolená pomoc nevypadá a i kdyby, tak k tomu poklepání došlo po skončení útoku (levý proud měl nástřik 29,35 s). Útočí Kazachstán (30,98 s), Slováci s chybou na nástřiku jednoho terče (31,09 s), pátí jsou Rusové (31,35 s) a Bělorusové dokonce až šestí (32,88 s). Takže kdyby byl nyní konec, jsme mistry světa. Ale na kdyby se ani v požárním sportu nehraje, tak nezbývá nic jiného, než ve druhém pokusu raději stlačit čas ještě níže. Ukrajincům se ve druhém pokusu „vysvléká béčko“ ze spojky u stroje a budou opakovat svůj pokus na závěr, takže z favoritů jdeme na start jako první. A také jako první prolamujeme hranici 30 sekund – konkrétně 29,80 s. Malá odbočka na vysvětlenou – ty časy nejsou nic moc nejen s ohledem na použité stroje, ale hlavně kvůli savicím, se kterými se nabrání vody při nejlepší vůli nedalo kvalitně provést (své o tom jistě vědí Rusové, kteří se jako jedni z mála pokoušeli nabírat). Drama pokračuje – Kazachové se vzepjali k mimořádnému výkonu, a časem 29,73 s nás v požárním útoku porážejí. Na celkové hodnocení družstev to zatím vliv nemá, stále vedeme před Ukrajinou, Ruskem a Běloruskem. Ovšem­ Bělorusové ukázali svou sílu a umění – pod obrovským tlakem (aktuálně byli čtvrtí) předvedli výborný čas a našim se přiblížili na setinu (29,81 s). V celkovém hodnocení to znamená, že jdou před nás do vedení, mimo stupně vítězů je pro změnu Rusko. Pro nás to v podstatě znamená konec zlatého snu, protože pravděpodobnost, že by se někdo další strefil do času 29,80 s a „připsal“ Bělorusům potřebný bod, je opravdu mizivá. Ambiciózní Slováci se nepatrně zlepšují na 30,79 s, a tím, že přeskakují Ukrajinu, ji odsouvají v konečném pořadí za Rusko na celkové čtvrté místo. Rusko se sice také zlepšuje, ale pouze na 31,12 s a v útoku končí až šesté. Opakovaný pokus Ukrajincům nevychází, takže je dobojováno. Zlato bylo sice velmi, velmi blízko, ale to stříbro doceníme možná až s odstupem času.

Závěrečné vyhodnocení

Oproti loňsku jsme postoupili o jednu příčku, vyhráli štafetu, v útoku skončili druzí, měli jsme poprvé svého zástupce v semifinále věže, máme bronz v běhu na 100 metrů s překážkami. Vyrovnali jsme se se zdravotním výpadkem Jakuba Pěkného a následně i Karla Ryla. Ale to nejcennější vidím v tom, že se nám podařilo plnohodnotně zapracovat do družstva nové a mladé tváře - Radka Šubu, Františka Kunovského a Martina Lidmilu. Výsledky jednotlivých disciplín jednoznačně dokazují, že byli více než platní a že myšlenka společné reprezentace profesionálních a dobrovolných hasičů je cestou nastoupenou správným směrem.

Reprezentace
100 m
body
věž
body
štafeta
body
útok
body
celkem body
Bělorusko
93,51
1
80,06
2
55,20
4
29,81
3
10
Česká republika
97,48
4
85,97
4
53,53
1
29,80
2
11
Rusko
94,76
2
79,92
1
54,34
3
31,12
6
12
Ukrajina
95,08
3
80,53
3
54,22
2
31,06
5
13
Kazachstán
98,47
5
86,12
5
57,70
7
29,73
1
18
Polsko
102,31
7
89,49
6
57,39
6
33,13
7
26
Uzbekistán
101,69
6
90,84
7
56,36
5
34,54
9
27
Slovensko
103,26
8
95,94
9
60,59
8
30,79
4
29
Mongolsko
105,73
10
91,20
8
65,08
11
34,40
8
37
Ázerbájdžán
107,26
11
97,34
10
62,72
10
35,20
10
41
Lotyšsko
105,48
9
101,96
11
61,74
9
37,29
12
41
Turecko
135,15
12
161,40
12
73,86
12
36,09
11
47
Korea
119,66
13
241,68
13
0,00
13
39,59
13
52
Na závěr bych ještě rád poděkoval oběma partnerům naší reprezentace, a to Tatra Trucks, a.s., a ČEPS, a.s., protože i oni mají svůj podíl na jejím úspěšném vystoupení.

plk. Ing. Zdeněk NYTRA, HZS Moravskoslezského kraje, foto plk. Ing. František ZADINA, MV-generální ředitelství HZS ČR

V tištěné podobě časopisu ještě najdete

• PREVENCE
Stabilní hasicí zařízení - vyhrazená technická a vyhrazená plynová zařízení
plk. Ing. Zdeněk Hošek, Ph.D.

• PŘEDSTAVUJEME
Zařízení pro dekontaminaci bojové techniky LINKA-08
Ing. Petr Žuja, Ph.D.

• ANALÝZY-HODNOCENÍ
Budování odolnosti států a společenství proti pohromám
Ing. Helena Hanzlíková
 

vytisknout  e-mailem