Hasiči-lezci zachraňují z komínů, lanovek, kanálů i dolů

Hasič je připravený zvládnout jakoukoli situaci. Hasič je proškolený, co všechno se může stát a jak má být na to připraven. Hasič je procvičený, aby si uměl ve složité situaci poradit a aby ji zvládnul. Proto každý hasič HZS ČR prochází základním výcvikem, na který navazují další školení a další výcviky. Hasiči vědí, jak zvládnout požár, jak vystříhat zaklíněného ze zničeného auta, umí si poradit s nebezpečnou látkou, zvládají zásahy v nebezpečné výšce nebo v hloubce. Mají a umí použít celou řadu technik, nástrojů, materiálu apod., pomocí kterých zachraňují druhé a zároveň ochraňují sami sebe. Ale někdy se stane, že zásah nutný k záchraně je mimo tyto povinné znalosti a nacvičené dovednosti. Řeč je o zásazích, na které musí být hasič speciálně vyškolen a které vyžadují použití speciálních technik. Jedním typem takovýchto událostí jsou zásahy ve výšce a nad volnou hloubkou. V těchto případech se ke slovu dostávají specializované skupiny lezců, které pracují zcela samostatně v počtu šes 

Lezec, instruktor, hlavní instruktor – kdo je kdo?

Lezecké skupiny byly u tehdejších krajských útvarů ustaveny v 90. letech minulého století. Od této doby jsou na každé sloužící směně vyškolení hasiči-lezci, každý hasičský záchranný sbor kraje má své lezce-instruktory a svého hlavního instruktora. Je však nutné zároveň doplnit, že základní znalost lezecké techniky, sebejištění a sebezáchrana patří do znalostí a dovedností každého hasiče. Hasiči-lezci jsou speciální skupinou u každého krajského sboru, která má znalosti a dovednosti v lezení mnohem více prohloubeny a procvičeny.

Hasič-lezec je hasič, který kromě základního hasičského výcviku je dále speciálně vyškolen na práci ve výšce a nad volnou hloubkou a je začleněn do lezecké skupiny nebo lezeckého družstva. Na největší stanici HZS Jihočeského kraje v Českých Budějovicích je na každou ze tří směn plánovaná šestičlenná lezecká skupina. Na ostatních stanicích v „okresních“ městech jsou pak na každé směně tři lezci. Celkový počet lezců se tedy u HZS Jihočeského kraje pohybuje okolo 70.

Každý z hasičů-lezců ovládá techniky lezení na přírodních útvarech, jako jsou skály či jeskyně, a samozřejmě i na stavbách typu komíny, jeřáby, stožáry. Umí zasahovat ve skalnatých průrvách či studních. Každý z nich zná pravidla lezení prvolezce, a to ve výšce i nad volnou hloubkou, není pro ně problém výstup po laně, slanění, přestup z lana na lano. Práce lezců je extrémně nebezpečná, proto všichni dokonale znají jištění a sebejištění, umí provést záchranu a sebezáchranu po pádu do lana, poskytnou první pomoc. Hasiči-lezci však často neprovádí pouze a samostatně lezení. Pro hasiče-lezce je podmínkou umět skloubit lezení s „hasičinou“. To znamená, že musí zvládnout práci na laně zároveň s použitím detekční techniky, s použitím ochranných prostředků proti nebezpečným látkám popř. s potápěčskou výstrojí apod.

Lezec-instruktor je hasič-lezec, který kromě výcviku pro hasiče-lezce absolvoval další speciální školení a výcvik. Kromě toho, že skvěle ovládá vše, co zvládají hasiči-lezci, se podílí na přípravě a realizaci školení a výcviků. On je ten, na kom leží pravidelná odborná příprava, on je ten, kdo hasiče-lezce připravuje na situace, se kterými se mohou v praxi setkat. Hasič-lezec se může stát lezcem-instruktorem nejdříve po dvou letech praxe v lezecké skupině. Na českobudějovické stanici máme z 18 lezců dva lezce-instruktory, na ostatních stanicích je pak z devíti hasičů-lezců vždy jeden lezec-instruktor.

Hlavní instruktor je, zjednodušeně řečeno, ten nejlepší lezec-instruktor u krajského sboru. Má nejvyšší kvalifikační stupeň pro práci ve výšce a nad volnou hloubkou. Má stejné kurzy, školení a výcvik jako lezci-instruktoři, ale k jeho jmenování jsou dále nezbytně nutné dlouhodobé, bohaté a hluboké znalosti a zkušenosti z lezení v podmínkách požární ochrany. Hlavním instruktorem se může stát ten, kdo je na pozici lezce-instruktora minimálně pět let. Mezi povinnosti hlavního instruktora patří například celková koordinace lezeckých družstev a skupin v rámci kraje a jejich odborné přípravy, plánuje a organizuje součinnostní cvičení s ostatními složkami integrovaného záchranného systému v kraji, spolupracuje s dalšími krajskými sbory v oblasti práce ve výšce a nad volnou hloubkou.

Jak se stát hasičem-lezcem?

Stát se hasičem-lezcem není jen tak. Hasič, který chce být členem lezecké skupiny, musí absolvovat základní odbornou přípravu se specializací pro práce ve výšce a nad volnou hloubkou. Důkladný a náročný výcvik budoucího lezce vede buď hasič-instruktor, nebo hlavní instruktor kraje. Složení závěrečných zkoušek před komisí následuje po 80 hodinovém kurzu zaměřeném jak na teorii, tak praktickou činnost.

Další, tzv. pravidelná, odborná příprava hasičů-lezců pak pokračuje každoročním absolvováním 114 hodin lezecké přípravy pro členy lezeckých družstev a 104 hodin pro členy lezeckých skupin. Tuto v rámci HZS krajů připravují pro své lezce opět hasiči-instruktoři. Že ani tato příprava není procházka růžovým sadem, dokazují výcviky, které instruktoři plánují i za ztížených podmínek – v dešti, za silné námrazy, v noci, v dýchací technice, v zakouřeném prostředí apod.

A jak se školí a připravují lezci-instruktoři? Ti musí projít speciálním kurzem, a to, jak už bylo řečeno, nejdříve po dvou letech lezecké praxe. Ve výjimečných případech, kdy adepti na instruktora jsou již zároveň například členy Horské služby, Báňské záchranné služby či České speleologické společnosti – Speleologické záchranné služby, není nutné dvouletou lhůtu dodržet. Základní odborná příprava pro lezce-instruktory se obsahově příliš neliší od základní odborné přípravy hasičů-lezců, je však navíc doplněna o školení zaměřené na pedagogickou činnost.  Svoji kvalifikaci následně obnovují v rámci pravidelné odborné přípravy, a to dvakrát za pět let s tím, že příprava je rozšířena ještě o výcvik záchranných prací zaměřených na konkrétní lokalitu. Jihočeští lezci-instruktoři tak cvičí na stavbách nebo přírodních útvarech jihočeského kraje.

Lezci-instruktoři vybírají pro výcviky jihočeských hasičů-lezců různé kovové konstrukce či přírodní terén, který se co nejvíce přibližuje k reálnému zásahu. V rámci kraje pak hasiči minimálně dvakrát absolvují součinností cvičení i s ostatními lezeckými skupinami, kde si vzájemně předávají poznatky. Takovéto cvičení proběhlo například posledního zářijový den loňského roku, kdy lezecké skupiny prachatických a píseckých hasičů cvičilo záchranu osob z konstrukce železničního mostu přes Vltavu u Červené nad Vltavou. Hasiči nad Orlickou přehradou trénovali speciální lezeckou techniku zvanou „tyrolský traverz“. Lezecké skupiny územních odborů Strakonice a Jindřichův Hradec cvičili „tyrolský traverz“ v rámci součinnostního cvičení v bývalém kamenolomu Na Brdcích u obce Krty-Hradec.

Zajímavá jsou pro lezce-instruktory společná cvičení se členy horské služby, kteří mohou hasičům předat celou řadu specifických zkušeností. Takového cvičení proběhlo v loňském roce na Choustníku, v Modrém dole u Tábora a na Železné cestě u Bechyně. Písečtí hasiči-lezci pak v březnu minulého roku absolvovali neméně přínosný výcvik, a to u chaty Výrovka v Krkonoších, kde v horském zasněženém prostředí proběhla ukázka lavinové záchrany.

Na území Jihočeského kraje mají lezci vytipovaná riziková místa, kde může dojít k situaci, že bude nutné nasazení lezecké skupiny. Instruktoři proto na tato místa často plánují svá cvičení. Rizikových míst je celá řada. Jsou to například všechny přehrady, skalní útvary, a to nejen v okolí řek, výškové budovy a komíny, obilná sila, rozhlasové a telekomunikační vysílače, výškově technologie pásových přepravníků, železniční a silniční mosty, rozhledny, lanovky, v opačném směru pak podzemní prostory hradů, podzemní kolektory, podzemní kanály čističek odpadních vod, grafitové doly, kamenolomy.

Co potřebuje mít lezec?

Profesionalita a zároveň bezpečnost hasičů-lezců by nedosahovala potřebné úrovně bez řádného vybavení. Každý ze specialistů na lezení má ochranný oděv, který musí být především pohodlný, nesmí lezce omezovat v pohybu a zároveň na něm nesmí být žádné volné části, za které by se lezec mohl kdekoli zachytit. Důležitá je samozřejmě také obuv. Hasiči-lezci nosí pevné kotníčkové boty s neklouzavou podrážkou. Při lezení v přírodních podmínkách, například na skalách, pak používají speciální lezeckou obuv. Na rukách mají prstové ochranné rukavice, v palčákách by zcela určitě svoje úkoly bezpečně nesplnili.

Ve výzbroji hasiče-lezce pak nechybí zachycovací postroj, ochranná lezecká přilba, karabiny se zámkem a pojistkou zámku, slaňovací prostředek, smyčky k lanovým svěrám, odsedací smyčky, textilní smyčky a transportní vak. Nezbytnou součástí vybavení je nůž s pevnou čepelí, nebo nůž otevíratelný jednou rukou.

Lezecká družstva či skupiny k zásahu jezdí vybavena celou řadou lan, dalších karabin a smyček, šňůr či lanových svěr. Pro záchranu osob jsou nezbytné záchranné postroje či pásy, evakuační nosítka, kladky, trojnožky a kotvící desky. Hasiči-lezci jsou ti, kteří jsou u zraněného jako první, proto musí mít u sebe lékárničku a termofolii. Vybavení lezců na té které stanici je pak doplněno podle toho, jaké specifické stavby nebo přírodní útvary se dané lokalitě nacházejí.

Kde lezci zasahují?

Škála zásahů lezeckých skupin a družstev je opravdu bohatá. Hlavním úkolem je však především záchranná činnost. Lezci vyprošťují osoby spadlé do jímek, studní, šachet. Zachraňují osoby spadlé ze skal, turisty a lyžaře uvízlé na lanovkách. Pomáhají s evakuací osob z budov v případech, kdy není možné použít běžné evakuační trasy, transportují osoby se zdravotními indispozicemi z vyhlídkových věží. Lezecké skupiny zasahují také tam, kde o jejich pomoc možná ani nestojí. Jde o osoby se sebevražednými úmysly stojící na komínech či různých stožárech. Temnou stránkou jejich práce jsou pak situace, kdy už není možné pomoci a hasiči-lezci pouze vyprošťují či spouštějí těla zemřelých.

V Jižních Čechách v loňském roce lezci na Českobudějovicku transportovali muže z propadlého lešení, sundali parašutistu, který přistál na stromě, vyprošťovali muže z jímky čističky odpadních vod. Velmi náročný zásah bravurně zvládla písecká lezecká skupina, která zachránila dvě osoby v bezvědomí ze studny. Hasiči-lezci pomáhali také ostatním hasičům při zásazích. Lezci někdy musí jistit své kolegy například při požárech komínů, jištění zasahujících hasičů bylo použito u jednoho z nejvýznamnějších požárů loňského roku - požáru kostela v Mirovicích.

Do nebezpečných situacích se však nedostávají jen lidé. Každý z hasičů-lezců zcela jistě zasahoval u kočky, která vylezla do nejvyšších větví stromů a nevěděla jak zpět. Každý si určitě pamatuje na nějaký odchyt vzácného papouška, který opustil svoji klec a využil nabyté svobody. Každý z nich zná zásah, kdy do různých šachet nebo kanálů spadnul pes. Jindřichohradečtí lezci využili traverz po laně na hradě Landštejn, kde odstraňovali nebezpečný hmyz.

Častými zásahy hasičů jsou pak různorodé technické pomoci. Jedná se o zajištění skleněných výplní na domech, odřezávání a odklízení stromů spadlých na budovy, zajištění větrem uvolněných částí střech, nouzové otevření bytu tak, že se lezec slaní ze střechy na balkón či do okna apod. Lezeckou skupinu z Písku využili i policejní kolegové, kteří požádali o vytažení zbraně ze studny.

Další informace o lezcích HZS ČR a jejich práci je možné najít na stránkách Generálního ředitelství HZS ČR.

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook