Požární ochrana v bytových domech aneb Ruská ruleta o život i o peníze
5. díl – Autonomní hlásiče kouře – nejjednodušší a nejúčinnější pomocník
Jak je všeobecně známo, pokud je požár zpozorován bezprostředně po jeho vzniku, je relativně jednoduché zajistit, aby se nerozhořel a nezpůsobil tak vysoké materiální škody, nebo co hůře, aby při něm umírali lidé.
Různé druhy detekce požáru byly vynalézány a následně instalovány do budov a technologických zařízení již od poloviny minulého století, ale i dříve. Známý je například systém ochrany skladu střelného prachu, kdy při požáru jako první měly vybuchnout sudy s vodou, a tak byl požár samočinně detekován i uhašen. Jejich účinnost i spolehlivost byla různá. Někdy se tyto systémy staly spíše překážkou technologům a uživatelům, jindy zachránily vysoké hodnoty anebo množství životů.
V současné době jsou systémy Elektrické požární signalizace dovedeny takřka do dokonalosti. Hlásiče se samy testují, samy komunikují s ústřednou, samy si nastavují citlivost, pokud jsou zaprášeny. Ústředna sama ohlásí požár hasičům, sama otevře únikové dveře, zapne požární větrání, vypne přívod plynu… No prostě hasičův sen.
Problémem klasické Elektrické požární signalizace však zůstává poměrně vysoká složitost systému, nároky na odbornost obsluhy a požadavky na provozní údržbu. Tím se zvyšuje cena systému při pořízení i při provozu. Efektivita tohoto zařízení naprosto nesporná ovšem pro běžného majitele bytu nebo rodinného domu je tento systém „příliš složitý a drahý“.
Vraťme se ovšem na úvod. Hovořili jsme o tom, že tím nejdůležitějším je včasné zpozorování požáru a nejhorším následkem je smrt člověka. Pokud sečteme a podtrhneme tyto dva zásadní faktory, bude běžný občan požadovat zařízení, které požár „včas“ zjistí a dá o něm vědět osobám, které se nacházejí v jeho blízkosti a jsou tedy nejvíce ohroženy.
Tyto dva požadavky beze zbytku splňuje jednoduché zařízení tzv. AUTONOMNÍ HLÁSIČ KOUŘE. Hlásič nepotřebuje přívod proudu, na jednom místě je baterie, detekční komora i vestavěná siréna. Hlásič si sám provádí autotest a sám upozorní na vybitou baterii. Montáž netrvá déle než 5 minut a postačí dvě hmoždinky, dva vruty a přiměřená šikovnost při práci s vrtačkou či šroubovákem. Umístit ho lze do bytu, chaty, karavanu, obytného automobilu nebo i do většího stanu.
Bytové a rodinné domy postavené za účinnosti vyhlášky 23/2008 Sb. – tedy od roku 2008, musí být těmto hlásiči vybaveny povinně. U starších staveb se instalují dobrovolně na základě rozhodnutí vlastníka budovy nebo uživatele bytu či provozovatele penzionu.
Toto jednoduché zařízení dokáže detekovat zplodiny hoření a následně piezosirénou s intenzitou více než 90 decibelů upozorní „vše živé“ v okolí, že došlo k požáru. Siréna je natolik pronikavá, že spolehlivě vzbudí i tvrdého spáče ba i souseda v paneláku. A tím je splněn úkol: nejvíce ohrožení lidé jsou včas varováni a mají šanci uniknout a tedy přežít. Ti odvážnější mohou i hasit a zachránit tak další životy a materiální hodnoty. Cena jednoho zařízení se pohybuje podle značky, kvality, komfortu a podle toho, co vše hlásič umí od 150 do 1000 Kč. Přitom platí, že i levný certifikovaný hlásič, například ze supermarketu, svůj základní úkol splnit musí.
Jako u jiných požárně bezpečnostního zařízení je nezbytné provádět i u tohoto hlásiče jednou ročně kontrolu provozuschopnosti a navíc podle návodu k obsluze i další kontroly – zpravidla jednou za měsíc rychlý test testovacím tlačítkem. Návod k obsluze nikdy nevyhazovat – je součástí průvodní dokumentace, která musí být uchována!
A dobrá rada na závěr: hlásiče jsou zpravidla napájené 9V baterií. Ta, kterou koupíte s hlásičem, vydrží asi rok. Lepší baterie v provedení „longlife“ 4-5 let. Na trhu jsou ale i speciální baterie určené přímo pro požární detektory a ty mají garantovanou životnost 10 let. Jejich cena je kolem 200 Kč, ale její pořízení se v konečném důsledku vždy vyplatí.
mjr. Ing. Jan Novotný
vrchní komisař – vedoucí odd. prevence
HZS Pardubického kraje
územní odbor Svitavy