POŽÁRNÍ OCHRANA
Požár trampolínového centra
s. 4
Červený kouhout 2019. Konference zaznamenala rekordní účast
s. 6
Rizikovost elektrochemických zdrojů z pohledu požární ochrany
s. 8
Vyšetřovací automobil oddělení požárně technických expertíz TÚPO
s. 14
Požárně technické vlastnosti materiálů používaných v osobních automobilech
s. 16

INTERGOVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM
Nový polygon pro výcvik jednotek požární ochrany
s. 19
Historie používání výbušnin u HZS ČR
s. 20
V Bučovicích se školili střelmistři. K zemi padla patrová budova
s. 23
Humanitární pomoc Íránu
s. 24
Záchrana osob z lanovky
s. 25

OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ
Mimořádné události řešené na úrovni Evropské unie
s. 26
Vzdělávací program
s. 28
Pyromeeting 2019
s. 29

INFORMACE
Hasič roku 2018
s. 30
Nový ředitel HZS Pardubického kraje
s. 32
Cesta do Ameriky jako splněný sen
s. 32
Jablonecká hala. Padly dva nové rekordy v požárním sportu
s. 33
 

MV­ generální ředitelství HZS ČR (MV­ GŘ HZS ČR) v souladu se zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (zákon č. 218/2000 Sb.), a podle usnesení vlády ze dne 1. února 2010 č. 92 o Zásadách vlády pro poskytování dotací ze státního rozpočtu České republiky nestátním neziskovým organizacím ústředními orgány státní správy, ve znění usnesení vlády ze dne 19. června 2013 č. 479, usnesení vlády ze dne 6. srpna 2014 č. 657, poskytuje neinvestiční dotaci ze státního rozpočtu České republiky (dotace) v rámci rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra na realizaci projektů nebo činností (projekt) nestátních neziskových organizací.

V roce 2018 byla zveřejněna „Výzva k podání žádosti o poskytnutí neinvestiční dotace ze státního rozpočtu ČR nestátním neziskovým organizacím působícím v oblasti požární ochrany, integrovaného záchranného systému (IZS), ochrany obyvatelstva a krizového řízení v roce 2019“ (výzva), která obsahovala devět dotačních programů.

Dotační programy opět vycházely z hlavních dotačních oblastí státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím, které MV­ GŘ HZS ČR stanovuje již několik let na kalendářní rok, ve kterém je poskytována dotace. Hlavní oblasti státní dotační politiky jsou vydávány usnesením vlády. Na rok 2019 v příloze usnesení vlády ze dne 17. října 2018 č. 668 o Hlavních oblastech státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím pro rok 2019.

Vyhlášené dotační programy v oblasti požární ochrany, IZS, ochrany obyvatelstva a krizového řízení se týkaly tří hlavních oblastí státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím pro rok 2019:

Výzva byla zveřejněna na internetové stránce MV­-GŘ HZS ČR.

V čl. 1 výzvy byl uveden oprávněný žadatel o dotaci, a to:
Nestátní nezisková organizace s činnostmi na úseku IZS, požární ochrany, ochrany obyvatelstva a krizového řízení podle právních předpisů, zaměřené na pomoc HZS ČR v těchto oblastech a zakotvené v jejich stanovách, zakládacích listinách, zakládacích smlouvách a obdobných dokumentech
a) spolek, zřízený podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,
b) obecně prospěšná společnost, zřízená podle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
c) účelové zařízení registrovaných církví a náboženských společností, zřízené podle zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů, pokud vykonávají alespoň některou činnost vyjmenovanou v ustanovení § 7 odst. 1 písm. f) zákona č. 218/2000 Sb.,
d) ústav zřízený podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Oprávněný žadatel o dotaci nebyl pobočný spolek hlavního spolku, či jiná organizační složka (jednotka) nestátní neziskové organizace.

O poskytnutí a výši dotace rozhodoval generální ředitel HZS ČR na základě návrhu dotační komise MV­-GŘ HZS ČR, která jednala o navržení dotace v měsíci lednu 2019.

Dotace se poskytuje na základě vydaných rozhodnutí o poskytnutí neinvestiční dotace ze státního rozpočtu ČR. Celkem bylo vydáno, ve smyslu § 14 zákona č. 218/2000 Sb., 58 rozhodnutí o poskytnutí dotace a nestátní neziskové organizace budou plnit v rámci vyhlášených devíti dotačních programů 58 projektů.

Dotace vyčleněná pro nestátní neziskové organizace v roce 2019 v rozpočtu MV­ GŘ HZS ČR je poskytována uvedeným nestátním neziskovým organizacím:

pplk. Ing. Alena VESELÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Dne 9. listopadu 2018 ve 20.10 hodin přijalo krajské operační a informační středisko HZS hl. m. Prahy prostřednictvím TCTV informaci o požáru sportovní haly trampolínového centra v ulici Kolbenova. Operační důstojník rozhodl o vyhlášení druhého stupně požárního poplachu. Na místo události byly vyslány předurčené jednotky požární ochrany a velící důstojník směny. Informace byly předány operačnímu středisku krizového štábu hl. m. Prahy, operačnímu a informačnímu středisku MV­ generálního ředitelství HZS ČR a řídícímu důstojníkovi HZS hl. m. Prahy.

Průběh zásahu
Ve 20.26 hodin dorazily první jednotky ze stanice Praha 9-Satalice a Praha 7-Holešovice, které společně zahájily průzkum. Současně na místo zásahu dorazil velitelský vůz. Byl patrný kouř ze střední části ploché lepenkové střechy objektu o rozměrech přibližně 30 x 50 m v bývalém průmyslovém komplexu. V průběhu jízdy k zásahu vydal velící důstojník rozkaz jednotkám požární ochrany nevjíždět do areálu a soustředit síly a prostředky v ulici Kolbenova. V areálu se nacházely další objekty, které ztěžovaly pohyb mobilní požární techniky po areálu. Konstrukce objektu byla smíšená (částečně zděná, z ocelového skeletu a betonových panelů). Prvotní průzkum ukázal na požár většího rozsahu. Podle informací operačního střediska se v objektu neměl nikdo nacházet. Provoz trampolínového centra byl asi 14 dní před vznikem mimořádné události ukončen.

Velení zásahu převzal velící důstojník a rozdělil místo zásahu na čtyři úseky. Byl vytvořen štáb velitele zásahu. Základ každého úseku tvořilo družstvo, velkokapacitní cisternová automobilová stříkačka a výšková technika.

Ve 20.35 hodin byl plamenným hořením zasažen celý objekt a vydán zákaz vstupu do objektu. Ve 20.39 hodin došlo ke zhroucení střešní konstrukce a k prudkému rozvoji požáru. První a druhý úsek, zasahující ze západní časti haly, byly přeskupeny k vytvoření požární obrany sousedních budov. Ve 20.55 hodin bylo rozhodnuto o odsunutí požární techniky do větší vzdálenosti od zasaženého objektu z důvodu možného zřícení obvodových konstrukcí. K tomu nakonec skutečně došlo o několik minut později. Přesunutí zasahující techniky dočasně zkomplikovalo zásobování vodou pro druhý a třetí úsek. Zároveň došlo k náklonu jižní štítové stěny, což odřízlo přístup požární techniky ke čtvrtému úseku. Velitel čtvrtého úseku operativně rozhodl o zřízení doplňovacího stanoviště požární vody do techniky přes betonovou ohradu z ulice Kolbenova, štáb velitele zásahu nalezl náhradní přístupové komunikace ke druhému a třetímu úseku. Díky tomu nedošlo k žádnému významnému výpadku v dodávce požární vody na místo zásahu.

Vzhledem k silnému vývinu zplodin hoření byla na místo zásahu povolána výjezdová skupina oddělení chemické služby a zároveň vyžádána mezikrajská výpomoc HZS Středočeského kraje v podobě Chemické laboratoře Kamenice. Obě skupiny na místě prováděly monitoring ovzduší a na základě jejich měření nemuselo být vydáno žádné doporučení obyvatelstvu v okolí.

Ve 21.12 hodin se na místo zásahu dostavil řídící důstojník kraje a zaujal pozici náčelníka štábu velitele zásahu. Na místo byl povolán týlový kontejner pro vytvoření zázemí štábu velitele zásahu a členy Českého červeného kříže k vytvoření zázemí zasahujícím. Ve 21.30 hodin dorazil operační výjezd MV­ generálního ředitelství HZS ČR. Po konzultaci s řídícím důstojníkem MV­ generálního ředitelství HZS ČR rozhodl velitel zásahu o povolání techniky 3. záchranné roty Záchranného útvaru HZS ČR dislokované ve Zbirohu k zajištění nebo stržení jižní štítové stěny, která hrozila zřícením na nedalekou budovu autoservisu. Z této budovy jednotky požární ochrany preventivně evakuovaly několik tlakových lahví.

Lokalizace požáru
Ve 22.59 hodin proběhla lokalizace požáru a redukce sil a prostředků na místě události. Do dopoledních hodin následujícího dne probíhalo dohašování skrytých ohnisek a ve 12.10 hodin proběhla likvidace požáru. Příčina vzniku požáru je v šetření.

Na místě se v průběhu zásahu vystřídalo osm jednotek HZS hl. m. Prahy, 13 jednotek SDH obcí, Záchranný útvar HZS ČR, Chemická laboratoř Kamenice HZS Středočeského kraje, Policie ČR, Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy, městská policie, zástupci Magistrátu hl. m. Prahy a zástupci dotčených obcí.

Specifika zásahu

Pozitiva

• vysoké nasazení všech zasahujících složek,
• rozdělení místa zásahu na úseky,
• částečná uzavírka komunikace,
• fungující štáb velitele zásahu,
• podpora Českého červeného kříže,
• zřízení dálkové dopravy vody a stanoviště cisternových automobilových stříkaček.

Negativa

• rozsah požáru a jeho rychlý rozvoj,
• závada na požární výškové plošině neumožňující rychlou evakuaci zasahujících.
• por. Ing. Jaromír PIESCH,
• foto prap. Bc. Roman PŮTA, HZS hl. m. Prahy
   

por. Ing. Jaromír PIESCH, foto prap. Bc. Roman PŮTA, HZS hl. m. Prahy
 

Ve dnech 2. až 3. dubna 2019 uspořádaly vzdělávací organizace Dům techniky České Budějovice, spol. s r. o., spolu s HZS Jihočeského kraje 22. ročník konference požární ochrany (PO). Odbornými garanty byli plk. Ing. Milan Brabec z HZS Jihočeského kraje, Ing. Ladislav Karda z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Ing. Jan Pavlík ze Střední školy polytechnické v Českých Budějovicích. Mezinárodní sympozium se konalo pod záštitou náměstka generálního ředitele HZS ČR plk. Ing. Daniela Miklóse, MPA. V budově Clarion Congress Hotel České Budějovice se sešlo rekordních 350 účastníků.

Mezi významnými hosty byli poslanec a předseda podvýboru pro HZS ČR Ing. Pavel Růžička, primátor Českých Budějovic Ing. Jiří Svoboda, ředitel HZS Jihočeského kraje plk. Ing. Lubomír Bureš, děkan Fakulty bezpečnostního inženýrství Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava (VŠB-TUO) doc. Ing. Jiří Pokorný, Ph.D., MPA, předsedkyně organizačního výboru konference Červený kohout a jednatelka společnosti Dům techniky České Budějovice, spol. s r. o., Ing. Anna Skálová nebo Ing. Jozef Fedorčák z Hasičského a záchranného zboru Košického kraje. „Myslím, že není tak důležité, aby nový stavební zákon vyhovoval hasičům, ale především občanům, aby se mohli cítit bezpečně, stejně jako se cítí doposud, ve všech objektech, které v České republice užívají,“ doplnil ředitel HZS Jihočeského kraje Bureš poslance Růžičku, který v krátkosti hovořil o rekodifikaci veřejného stavebního práva, která v současné době vzbuzuje rozporuplné a vášnivé reakce.

Konference začíná
Po úvodních slovech vzácných hostů jako první z přednášejících vystoupil náměstek Miklós, který představil budoucnost PO v České republice. Uvedl, že samotná koncepce požární prevence, jak ji MV­ generální ředitelství HZS ČR naplánovalo a jak ji schválil generální ředitel genmjr. Ing. Drahoslav Ryba, je rozdělena do pěti základních úkolů. Tím prvním a nejzásadnějším je, jakým způsobem upravit požární bezpečnost staveb tak, aby se celý proces zjednodušil a zároveň se uchovala stávající úroveň bezpečnosti v České republice. Za tímto účelem MV­ generální ředitelství HZS ČR ve spolupráci s Ministerstvem vnitra s odborem bezpečnostního výzkumu vypsalo veřejnou zakázku, kterou vyhrála VŠB-TUO s Českým vysokým učením technickým v Praze.

Ani Miklós se během prezentace nevyhnul připravované změně stavebního zákona. „V září loňského roku nás nemile překvapila rekodifikace stavebního práva. Ačkoli jsme souhlasili s jeho výrazným zjednodušením, jeden zásadní moment nás zarazil, a to je vznik takzvaného ‚super stavebního úřadu‘. Pokud to hodně zjednoduším, tento úřad by měl integrovat všechny dotčené agendy spojené s územním a stavebním řízením, kterých je bezmála padesát, pod jednu střechu a kompetenci a razítko jednoho úředníka,“ konstatoval Miklós a dodal, že představitelé MV­ generálního ředitelství HZS ČR vyvinuli maximální úsilí a setkali se snad se všemi stranami celého procesu tvorby rekodifikace stavebního práva, a doufá, že se jim daří vysvětlovat, že PO je poněkud rozsáhlejší a složitější obor, než jak na ni nahlížejí kolegové z Ministerstva pro místní rozvoj nebo Hospodářské komory České republiky. „Věřím, že PO tak, jak ji máme nastavenou, zůstane zachována, a věřím tomu, že společnými silami vytvoříme nový návrh úpravy zákona o PO, aby vyhovoval rekodifikaci. MV­ generální ředitelství HZS ČR zásadním způsobem nesouhlasí a nebude souhlasit s jakýmkoli začleněním kterékoli činnosti HZS ČR pod stavební úřad,“ uzavřel proslov náměstek Miklós.

Praktická ukázka výbušnosti prach
Podle technické normy ČSN EN 14034-2 prach jsou malé pevné částice ve vzduchu do velikosti 500 mikronů, které se usazují vlastní vahou, avšak po nějakou dobu mohou zůstat rozprášené ve vzduchu. Naopak hořlavý prach je prach, který je schopný se vzduchem po vznícení vytvořit exotermickou reakci. Odpolední blok přednášek ve vymezených prostorách před hotelem „oživila“ společnost RSBP, spol. s r.o., praktickou ukázkou s pracovním názvem „Prach může zabíjet!“ Na figuríně pojmenované Kevin technici demonstrovali jeho destruktivní účinky. Chtěli názorně ukázat, že hořlavý prach, ať už jde o výbuch v uzavřeném nebo v polootevřeném až otevřeném prostoru, bude vždy představovat problém, se kterým je potřeba se vypořádat. Jaký je tedy doporučený postup při návrhu výbuchové ochrany podle Ing. Jiřího Serafína, Ph.D., ze společnosti RSBP, spol. s r.o., který na konferenci vystoupil s přednáškou „Nebezpečí výbuchu prachů v průmyslu“? Znalost zpracovaného materiálu a jeho požárně­ technické charakteristiky (PTCH), znalost strojního zařízení a technologických procesů, stanovení zón nebo organizační a technická opatření.

Druhý den konference
3. dubna 2019 blok přednášek zahájil kpt. Ing. Mgr. Hynek Černý z HZS Středočeského kraje prezentací „Příjezdové komunikace a nástupní plochy pro složky integrovaného záchranného systému – souboj teorie s praxí aneb 3 metry k životu“. Mimo jiné posluchače informoval o zhoršujících se podmínkách pro parkování nejen v centrech měst, ale také na sídlištích. Výsledkem je komplikovaný příjezd a ustavení požární techniky. Alternativní příjezdy po trávě jsou často pro hasiče problematické průjezdem mezi kontejnery na tříděný odpad, pouličními lampami, instalovanými lavičkami, plůtky předzahrádek, vzrostlou zelení a dalším městským mobiliářem.

Uvedl, že vzhledem k tomu, že v budoucnu lze předpokládat další nárůst motorových vozidel a zároveň i nové požadavky například na zřízení nabíjecích stanic pro elektromobily nebo budování stanovišť podzemních kontejnerů na tříděný odpad, je možné odvozovat, že tlaky na různorodé využití veřejného prostoru na sídlištích budou stoupat. Jen díky skvělým řidičským schopnostem, místní znalosti a umění improvizace v dané situaci si zatím strojníci požárních automobilů s příjezdem k bytovým domům poradili. „Je ale jen otázkou času, kdy vznikne MU s tragickými následky na životech z důvodu zdržení požární techniky. Proto podrobná evidence, pravidelné kontroly, neměnné dopravní značení, obnova nástupních ploch včetně přístupových komunikací a vzájemné informování by mělo být prioritou nejen pro hasiče, ale i pro ostatní složky integrovaného záchranného systému, zástupce obcí a dopravní odborníky,“ konstatoval Černý.

Zároveň si uvědomuje, že jde o běh na dlouhou trať jak zajistit odpovídající požární bezpečnost obyvatel ve výškových budovách a inspirací pro hasiče mohou být požární metodiky z ostatních států Evropské unie. Preventivní klipy, které připravilo HZS Středočeského kraje ve spolupráci se Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska, jsou dostupné na www.youtube.com po vyhledání klíčového slovního spojení „Parkujte ohleduplně“ (viz článek 112, 4/2019).

Ze zahraničních účastníků na sympoziu vystoupil například prof. Ing. Karol Balog, PhD., ze Slovenské technické univerzity v Bratislavě, Materiálovotechnologické fakulty v Trnave. Ten se zaměřil na téma „Požárně bezpečnostní aspekty cigaret RIP“. Dále Mgr. Martin Tejgi z Okresneho riaditelstva v Michalovciach Hasičského a záchranného zboru Košického kraja, který účastníkům představil „Aplikaci TFA soutěží na fyzickou přípravu hasičů“.

Konferenci v Českých Budějovicích uzavřel přednáškou „Požár lesního masivu – přeshraniční spolupráce“ náměstek ředitele pro úsek integrovaného záchranného systému a operační řízení plk. Ing. Martin Sviták z HZS Jihočeského kraje. Informoval posluchače o mezinárodním cvičení Austrian Bavarian Czech Forest Fire Drill 2017, které se uskutečnilo 30. června až 2. července 2017 v okolí Trojmezné hory na Šumavě na trojmezí českých, německých a rakouských hranic. Cílem cvičení byla spolupráce cvičících subjektů bez ohledu na státní hranice, odehrávalo se v německém jazyce a musela se řešit mimo jiné problematika hasební vody, příjezdových cest i znalost území. Do celé akce se zapojili jak čeští hasiči z HZS Jihočeského kraje, jednotek sboru dobrovolných hasičů obcí (JSDHO) a jednotek sboru dobrovolných hasičů podniku (JSDHP), tak rakouští (JSDHO) a němečtí hasiči (JSDHO). Dále pak Rakouská armáda, Německá armáda, Německý červený kříž, Rakouský červený kříž, Letecká služba Policie České republiky a překladatelé z češtiny do němčiny. Celkem organizátoři nasadili 1 011 hasičů, 287 požární mobilní techniky, 22 vozidel se 120 zdravotníky, záchranáři a ošetřovateli, 50 členů a tři lékaře horské služby, deset psovodů a 12 létajících strojů.

Závěrečné zhodnocení konference
Význam konference po jejím skončení shrnul náměstek ředitele HZS Jihočeského kraje pro prevenci a civilní nouzovou připravenost plk. Ing. Milan Brabec, který je jedním z organizátorů konference: „Těší mě především pestré složení posluchačů a to, že si konference našla stálé návštěvníky, kteří se do jižních Čech vrací a současně přivádí další nové posluchače. Nejjasnějším důkazem je letošní rekordní posluchačská účast.“


David HARTMANN, DiS.,foto autor


 

Honba za mobilitou a autonomií elektrických zařízení je dnes v maximálním rozmachu, přičemž v nejbližších letech nelze ani pomýšlet na oslabení tohoto trendu. V každé domácnosti se nachází mnohdy i desítky různých baterií, jejichž funkčnost a bezpečnost se bere za úplnou samozřejmost.

Obr. 1 Elektrochemické články rozměru AA [ilustrační fotografie]	Obr. 2 Příklad nevhodné manipulace s Li-lon článkem - mechanické poškození [Zdroj: HZS ČR]

V průmyslových provozech lze dokonce kalkulovat o výskytu stovek, ale i tisíců kusů těchto zařízení. Zjednodušeně řečeno, baterie jsou dnes tak běžná a dostupná komodita, že si jejich přítomnost mnohdy ani neuvědomujeme, natož abychom se zamýšleli nad možnými riziky ve spojení s jejich provozem. Tato rizika pochopitelně narůstají se zvyšujícím se počtem baterií, doprovázeným snahou o jejich modernizaci a miniaturizaci v kombinaci s požadavkem na maximální výkon. Než si přiblížíme konkrétní rizika, není od věci se zaměřit na základní fakta v této oblasti.

Obecné informace
V úvodu článku je záměrně užíván pouze obecný a nejčastěji používaný pojem baterie. Veřejnost tento pojem mnohdy chápe jako souhrnné označení všech zařízení, respektive všech elektrochemických zdrojů, které pracují na principu přímé přeměny chemické energie v energii elektrickou. Obecně jde tedy o souhrnný název pro všechny typy kompaktních zařízení určených pro uchovávání a následné uvolnění elektrické energie. Tato interpretace je ovšem mylná, tudíž je nezbytné vymezit základní pojmosloví.

Chemické systémy pro uchování elektrické energie lze rozdělit do mnoha kategorií a skupin. Pro základní pochopení problematiky je však dostačující dělení na dva stěžejní technologické typy zařízení. Hlavním dělicím kritériem je, zda konkrétní typ zařízení slouží k vícenásobnému použití a lze jej po vybití opakovaně bezpečně dobíjet nebo je jeho využití jednorázové. Zařízení určená k jednorázovému vybití lze nazývat primární, spotřební nebo lidově nenabíjecí články, respektive nenabíjecí baterie. Systémy určené k vícenásobnému vybití a nabití se pak nazývají akumulátory, sekundární články nebo opět lidově nabíjecí baterie. Samotný pojem baterie je vcelku ošemetný, protože tímto termínem nevystihujeme, zda je článek nabíjecí či nikoliv. Bateriemi lze nazývat jak nabíjecí, tak nenabíjecí články, ovšem pouze v případě, jde­ li o jedno zařízení skládající se z většího počtu článků spojených paralelně či zapojených do série. Například pojmenování autobaterie je v pořádku, neboť se skládá zpravidla z šesti článků a její jmenovité napětí je 12 V, tedy 6 × 2 V. Naproti tomu běžný nenabíjecí článek velikosti AA (tužkový monočlánek) se baterií nazývat nedá, jelikož ho tvoří pouze jeden článek. V povědomí veřejnosti je však pojem baterie natolik zažitý, že se používá prakticky pro všechna zařízení tohoto typu, a to bez rozdílu velikosti i výkonu. Pro potřeby tohoto článku lze zmiňovaná zařízení nazývat souhrnně elektrochemickými zdroji, případně články.

Rizika
Rozdělení podle technologické podstaty (chemického složení) je stěžejní pro identifikaci a popis jednotlivých rizik, jelikož ta jsou úzce spjata s chemickým složením článků. Významnou roli ovšem zastávají i další faktory, jako jsou kapacity, jmenovité napětí, druh konstrukce apod. Jedno však mají všechny systémy společné; jsou vždy určitým zdrojem rizik, především pokud se s nimi zachází v rozporu s návodem výrobce a základními pravidly požární bezpečnosti. Často si sami uživatelé ani neuvědomují, že předepsané návody a zásady porušují, případně rizika zcela ignorují. Lze identifikovat širokou škálu rizik od intoxikace chemickými látkami (lithium, olovo, kyseliny aj.), vznikem požáru, až po úraz elektrickým proudem (především v případě větších instalací). Potenciálně nejničivější účinek vykazuje právě riziko vzniku požáru.

V souvislosti s požáry lze definovat několik základních situací, které mohou vést ke vniku požáru a v extrémních případech i k výbuchu. Jde především o počínání v rámci nedbalostního jednání, kdy jsou porušovány zásady uvedené v návodech výrobců (užívání mechanicky poškozených článků, neodborné nabíjení akumulátorů, nabíjení nenabíjecích článků, vystavování nepříznivým podmínkám – teplota, vlhkost, korozivní prostředí apod.). V rámci zjišťování příčin vzniku požárů řešíme každoročně stovky požárů ve spojení se systémy pro uchovávání elektrické energie. HZS ČR v této problematice nezůstává pozadu a předmětné oblasti věnuje velkou pozornost. V rámci praktického ověření zkoumaných rizik provedlo oddělení zjišťování příčin vzniku požárů MV­ generálního ředitelství HZS ČR ve spolupráci s odborníky v dané oblasti vyšetřovací, respektive výzkumný pokus zaměřený na fyzické testování rizikovosti široké škály jak nabíjecích, tak nenabíjecích článků. Průběh testování a vyvozené závěry budou shrnuty v příštím článku.

Statistická data HZS ČR
V následujících grafických náhledech přinášíme základní statistickou analýzu HZS ČR zaměřenou na problematiku autonomních zdrojů elektrické energie. Stěžejní je samotná četnost výskytu sledovaného negativního jevu, kterým je v tomto případě požár, respektive výbuch. Z grafu 1 je mimo jiné patrné, že za sledované období let 2006–2017 došlo ke vzniku 7 403 požárů majících příčinnou souvislost s elektrochemickými zdroji, přičemž způsobená přímá škoda byla 1 297 867 000 Kč (graf 2). Dále je z grafu 1 odvoditelné, že současný trend vzniku požárů je postupně vzrůstající bez výrazných výkyvů. Obdobný postupný nárůst lze očekávat i v letech budoucích.

Graf 1 Celkový počet požárů ve spojitosti s primárními/sekundárními slektrochemickými články	Graf 2 Přímé škody způsobené požáry ve spojitosti s primárními/sekundárními elektrochemickými články
Graf 3 Počty požárů ve spojitosti s elektrochemickými články mimo dopravní prostředky	Graf 4 Přímé škody způsobené požáry ve spojitosti s elektrochemickými články mimo dopravní prostředky
Graf 5 Počty požárů ve spojitosti se záložními zdroji a bateriovými úložišti (akumulátory)	Graf 6 Četnost výskytu jednotlivých druhů elektrochemických zdrojů, ve spojení s leteckými incidenty [Zdroj dat: FAA]

Graf 2 poukazuje na významně vzestupný trend v oblasti přímé škody způsobené těmito typy požárů. Tento fakt víceméně koresponduje se vzrůstajícím počtem požárů, ovšem mimo to je ovlivněn i mnoha proměnnými skutečnostmi, které vstupují do vyčíslení celkových přímých škod (inflace, možné změny v metodice vyčíslování škod apod.).

Uváděné informace se vztahují ke všem požárům, u kterých byla stanovena příčinná souvislost se vznikem požáru, jinak řečeno elektrochemické články zastávaly roli iniciačního zdroje.

Jaká však bude situace, pokud se pokusíme zmiňované statistické analýzy více specifikovat a zaměříme se třeba na případy požárů mimo dopravní prostředky? Toto je z pohledu požární prevence, která je primárně zaměřena na problematiku požární bezpečnosti staveb, o mnoho zajímavější náhled. Elektrochemické zdroje v automobilech představují významnou část z celkového počtu požárů. A je tomu tak skutečně. Toto tvrzení má několik opodstatnění. Automobilové akumulátory jsou často vystavovány nepříznivým klimatickým podmínkám, neodbornému zacházení (kutilské úpravy), mechanickému poškození (autonehody, vibrace, nárazy), což může mít významný vliv na vznik požárů v porovnání se „stacionárními“ instalacemi umístěnými v budovách či články umístěnými v elektrozařízeních domácností. Reálný stav na území ČR popisuje graf 3, kde v období let 2006–2017 došlo k 635 požárům ve spojitosti s elektrochemickými články, které nebyly umístěny v dopravních prostředcích.

Nejdůležitější informací grafu 3 je samotný vývoj počtu požárů v jednotlivých letech. Podle grafu došlo za posledních 10 let k více než 200% nárůstu počtu daného typu požáru. Tento trend nárůstu je významný a lze předpokládat, vzhledem k neustálému zvyšování počtu těchto zařízení, že i v budoucnu budou tyto případy přibývat. Graf 4 podtrhuje popisovaný jev a lze konstatovat, že za sledované období byla těmito požáry způsobena přímá škoda 347 814 000 Kč. Celkové škody u požárů mimo dopravní prostředky se mohou v porovnání s požáry u dopravních prostředků zdát vcelku nízké. Ovšem pokud se pokusíme vyčíslit, jak vysoké přímé škody jsou v průměru způsobeny jedním požárem dané kategorie, a tyto hodnoty vzájemně porovnáme, dojdeme k závěru, že požáry způsobené elektrochemickými články mimo dopravní prostředky jsou závažnější a způsobují mnohem vyšší škody. Průměrná škoda vztažená na jeden požár mimo dopravní prostředky je při porovnávání více než trojnásobná.

V úvodu článku zmiňujeme tzv. větší instalace elektrochemických zdrojů. Ty se mohou vyskytovat jak v domácnostech, tak v průmyslových provozech. Jde například o bateriové úložiště, popřípadě záložní zdroje. Úložiště energie v kombinaci s fotovoltaickými elektrárnami dnes nelze považovat za něco zcela ojedinělého. Graf 5 lze považovat za jakousi demonstraci tohoto tvrzení, neboť samotné zvyšující se počty těchto instalací vedou i k nárůstu počtu požárů.

Příklady požárů způsobených elektrochemickými zdroji
Pojem „významný“ lze v případě první události nahradit spíše pojmem „zajímavý“, respektive kuriózní, ovšem s nezanedbatelným potenciálem pro rozvoj závažných a v krajních případech i fatálních následků. V této části se tedy zaměříme na případy z praxe, které se udály na území ČR a byly podrobeny procesu zjišťování příčin vzniku požárů. Ačkoli první případ lze nazvat skutečně kuriózním a pro mnohé i úsměvným, mohl se překlenout v situaci velmi závažnou. Šlo o požár, lépe řečeno o drobné zahoření, psího pelechu. Domácí mazlíčci, především pak psi mají tendenci rozkousat všemožný materiál a připravit tak svým pánům nemilá překvapení. V tomto případě pes nalezl mobilní telefon osazený běžným typem akumulátoru Li­ Ion o kapacitě 700 mAh a telefon rozkousal, čímž došlo k nežádoucímu mechanickému poškození akumulátoru, které bylo doprovázeno prudkou exotermickou reakcí. Ta následně iniciovala zapálení okolního hořlavého materiálu. Lze hovořit o skutečném štěstí, že v daném případě šlo o relativně nesnadno hořící materiály (docházelo spíše k jejich tavení) v kombinaci se včasnou reakcí majitelů, které na vznikající požár upozornil štěkotem samotný viník události. Obrázky 3 a 4 zobrazují situaci v místě potenciál­ního požáru.

Obr. 3 Mechanické poškození mobilního telefonu - rozkousání psem [zdroj: HZS Libereckého kraje]	Obr. 4 Detail na prohoření psího pelechu [Zdroj: HZS Libereckého kraje]

Šlo o zcela běžný typ akumulátoru o relativně nízké kapacitě. Lze říci, že na poměry dnešních chytrých telefonů disponoval mobilní telefon velmi nízkou kapacitou. U těchto zařízení se pohybujeme běžně v rozmezí 2 000 až 5 000 mAh. Ovšem i takto malý akumulátor mohl v případě příhodných podmínek způsobit požár. Stačilo, aby se v okolí nacházelo větší množství hořlavého materiálu například v lůžkovinách, na sedací soupravě nebo v dětském pokoji s hromadou plyšových a plastových hraček. Další případ je z úplně opačného spektra. Jeho potenciál se naneštěstí rozvinul a v tomto případě už skutečně hovoříme o významném požáru se škodou přesahující 60 000 000 Kč. V tomto případě šlo o požár průmyslového objektu, který sloužil pro skladování elektrosoučástek.


Obr. 5 Místo události při příjezdu příslušníků zjišťování příčin vzniku požárů.
Rok 2017 [Zdroj: HZS Plzeňského kraje]V předmětném skladu bylo umístěno velké množství pasivních elektrosoučástek, ale také lithiové primární články typu CR2450 o jmenovitém napětí 3 V a kapacitě 550 mAh. Šlo o velmi malé nenabíjecí články knoflíkového či mincového tvaru s průměrem 24,5 mm a tloušťkou 5 mm (obr. 6). Tyto články byly uskladněny v regálových systémech v množství 1 402 kusů. Příslušníci zjišťování příčin vzniku požárů provedli veškeré potřebné kroky k zajištění všech potřebných důkazních materiálů a skutečností ke stanovení příčiny vzniku požáru. Bylo zjištěno, že v místě stanoveného kriminalistického ohniska byly jediným zařízením s potenciálem iniciovat vzniklý požár právě uskladněné knoflíkové baterie. Toto tvrzení bylo v rámci proběhlého vyšetřování potvrzeno, mimo jiné na základě zadokumentovaných stop šíření požáru, výslechu svědků a kamerových záznamů. Jak je tedy možné, že takto malé a neškodně působící primární články způsobily takto fatální škody? Odpověď je vcelku jednoduchá, avšak velmi obtížně dokazatelná, neboť v místě požáru se po jeho likvidaci nacházelo na stovky požárem totálně destruovaných článků (obr. 7), z nichž kterýkoli mohl daný požár zapříčinit. Dohledání konkrétního článku bylo tak prakticky nemožné. Možné ovšem bylo na základě potřebných znalostí problematiky definovat spouštěč exotermické reakce. V předchozím případu bylo tímto spouštěčem mechanické poškození, tedy rozkousání psem. Nyní přichází v úvahu vícero variant. Ke vznícení článků mohlo dojít v důsledku vnitřního zkratu, tj. mechanického průrazu separátoru mezi lithiovou anodou a katodou z oxidu manganičitého. Tento mechanický průraz může být způsoben výrobní vadou nebo při nevhodné manipulaci s články. Stačilo, aby byl takto poškozen třeba jen jediný z uskladněných 1 402 článků a ten by se stal spouštěčem řetězové reakce. Je potřeba vyzdvihnout, že lithiové články mohou být zdrojem inicia­ce i mnoho hodin po jejich poškození. Články byly uskladněny v těsné blízkosti u sebe, v plastových obalech (obr. 8 a 9), které svou hořlavostí umožnily nebo alespoň usnadnily přenos tepla na ostatní články, které při zahřátí opět podléhaly exotermickým reakcím a umožnily tak velmi rychlý rozvoj požáru.

Obr. 6 Knoflíkový nenabíjecí článek CR2450 [Zdroj: Plzeňského kraje]	Obr. 7 Články CR2450 po požáru [Zdroj: HZS Plzeňského kraje]
Obr. 8 Způsob uskladnění nenabíjecích článků [Zdroj: HZS Plzeňského kraje]	Obr. 9 Plastový skladovací obal [Zdroj: HZS Plzeňského kraje]

Zahraniční případy s významným dopadem
Případy požárů ve spojitosti s elektrochemickými články na území České republiky doposud neměly takový dopad, aby byly diskutovány na Obr. 10 Samsung Galaxy Note 7 a ochranný plastový kryt po požáru
[ilustrační fotografie]mezinárodní úrovni. Ovšem i v zahraničí lze takové případy dohledat. I když se někdy mohou zdát spíše mediálními kampaněmi, nelze je brát na lehkou váhu. Takovýmto případem může být například kauza „vybuchujících“ chytrých telefonů s označením Galaxy Note 7 od největšího světového výrobce mobilních telefonů společnosti Samsung. Tato kauza skutečně zaměstnala media po celém světě a pomineme­ li obrovské finanční ztráty, šlo skutečně o rizikovou záležitost s možností ztrát na lidských životech. Situace byla vcelku jednoduchá, předmětné chytré telefony vykazovaly větší poruchovost akumulátorů, než bylo běžně přípustné. Je potřeba zdůraznit, že určité množství vadných kusů je prakticky nevyhnutelně uváděno na trh i jinými výrobci. Mnohdy však jde o výrobní vady u jednotek či desítek kusů zařízení projevujících se pouze nenápadně, například výraznějším zahříváním telefonu, špatnou funkcí akumulátoru apod. V tomto případě ovšem šlo o vlajkovou loď daného výrobce s velmi vysokou pořizovací cenou, jejichž vada výroby způsobovala exploze jak při nabíjení, tak při běžném užívání (obr. 10). Zásadní byla četnost tohoto jevu, která byla prostě vyšší, než bylo v dané situaci přípustné, aby vše bez výrazného zájmu „vyšumělo“. V konečném důsledku pak celá kauza vyvrcholila úplným stažením tohoto produktu z trhu. Co bylo tedy důvodem, že byl inkriminovaný přístroj natolik rizikový, aby aerolinky zakazovaly vstup s tímto zařízením na paluby letadel a sám výrobce zasílal majitelům speciální nehořlavé bezpečnostní obaly, ve kterých by již distribuovaná zařízení v rámci svolávací akce zasílali zpět výrobci?

Obr. 11 Příčiny vzniku požárů první generace akumulátorů Samsung Galaxy Note 7 [Zdroj: Samsung Newsroom u.s.]	Obr. 12 Příčiny vzniku požárů druhé generace akumulátorů Samsung Galaxy Note 7 [Zdroj:Samsung Newsroom u.s.]

Objevilo se mnoho spekulací, co bylo příčinou vzniku požárů a explozí telefonů Note 7, ovšem málokteré spekulace byly podloženy reálnými fakty. Je pochopitelné, že mnoho subjektů se chtělo prostřednictvím dané kauzy zviditelnit, popřípadě v rámci konkurenčních bojů poškodit společnost Samsung. Tak mohlo dojít do jisté míry i ke zkreslení a přifouknutí celé záležitosti. Nicméně i samotná společnost Samsung posléze vydala oficiální tiskovou zprávu, kde výrobní vadu přiznala a dokonce objasnila.

Celá problematika se tedy točila okolo použitých akumulátorů, které byly velmi rizikové, především při jejich nabíjení. Samsung v telefonech Note 7 použil dva typy akumulátorů. S tím, že se u obou použitých typů vyskytly obdobné problémy, ovšem způsobené rozdílnými výrobními vadami. První typ akumulátorů lze nazvat první generací, která se v telefonech instalovala od samého začátku prodejů. U první generace se vyskytl problém s horním pravým rohem akumulátoru, který byl mechanicky deformován, přičemž došlo k nepříznivé deformaci záporné elektrody. Dalším negativním faktorem bylo i samotné zakončení negativní elektrody, které dosahovalo až do ohybu akumulátoru. Zakončení elektrody však bylo navrženo pro rovnou část akumulátoru. To vše napomohlo k deformacím vnitřních struktur akumulátoru, což vedlo k následnému přímému styku katody a anody, vnitřnímu zkratu a posléze k destrukci akumulátoru. Grafické znázornění deformací je patrné z obr. 11.

Výrobce pochopitelně na vzniklou situaci reagoval a pokusil se problémům předejít změnou dodavatele akumulátorů. Do oběhu se tedy začaly dostávat akumulátory druhé generace. Tyto akumulátory však opět vykazovaly nežádoucí přehřívání s možností zkratu a vzniku požáru. Problém tedy nebyl ani tímto opatřením vyřešen, pouze se pozměnil charakter závad. V tomto případě mohly za problémy nežádoucí „otřepy“ na svárech kladné elektrody, které narušily ochrannou izolační pásku a separátor, což opět vyústilo v přímý kontakt katody a anody, zkrat a destrukci akumulátoru. I tady se objevil druhotný nežádoucí faktor, řada akumulátorů byla vyrobena zcela bez popisované izolační pásky.
Při nabíjení a vybíjení akumulátoru docházelo k jeho nepatrnému nafukování, při němž v místech nepovedených svárů postupně docházelo ke kontaktům elektrod. Prvním důsledkem bylo přehřívání, které při vyšších úrovních nabití mohlo vyústit až v exotermickou reakci. Vizualizace příčin je nastíněna na obr. 12.

Graf 7 Počty incidentů v letecké dopravě za období let 1991-2017 [Zdroj dat: FAA]	Graf 8 Druhy elektrozařízení, která obsahovala inkriminované elektrochemické články v době incidentů [Zdroj dat: FAA]

Je patrné, že v tomto případě lze hovořit skutečně o jistých nešťastných náhodách, kdy oba instalované akumulátory od různých výrobců vykazovaly různé chyby, ovšem s obdobným důsledkem – telefony byly nepřiměřeně rizikové. Tyto skutečnosti poukazují na fakt, že správně Obr. 13 Bezpečnostní opatření iniciovaná incidentem
s telefonu Samsung Galaxy Note 7
[Zdroj: Samsung Newsroom u.s.]vyrobený a používaný elektrochemický zdroj je relativně bezpečné zařízení, ovšem stačí několik nepřesností při výrobním procesu či odklon od předepsaného postupu užívání a je všemu jinak. V tomto případě lze hovořit o honbě za miniaturizací a maximálním výkonem, jednoduše řečeno, šlo o snahu instalovat akumulátor s co největší kapacitou do přístroje o velmi minimalistických rozměrech (především tloušťka zařízení). Akumulátor tedy musel být co nejmenší, a to i za cenu možných nedodělků. Výrobce naštěstí k celé záležitosti přistoupil velmi zodpovědně a vyvodil potřebné závěry vedoucí k realizaci precizujících bezpečnostních opatření. Nezbývá než doufat, že se výrobci z podobných incidentů poučí a zasadí se tak o zvyšování celkové bezpečnosti a bezporuchovosti elektrochemických zdrojů. Příklady opatření, které zavedla společnost Samsung těsně po incidentu, jsou zobrazeny na obr. 13.

Druhý zahraniční incident sice nestrhl tak masivní vlnu mediálního zájmu, ale svými dopady je o mnoho významnější. Jde o havárii letu UPS 6 ze 3. září 2010. Nákladní Boeing 747-44AF tehdy havaroval do vojenského areálu v blízkosti Dubaje, přičemž zahynuli oba přítomní piloti. Jde pouze o spekulaci, ale v případě civilní varianty tohoto letadla, kdy počet pasažérů přesahuje 300 osob, mohl počet obětí dosáhnout úplně jiných čísel. Co se tedy v inkriminovaný den stalo a jakým způsobem havárie letounu souvisí s elektrochemickými zdroji?

Jak již bylo zmíněno u předchozích případů, prokázání, že viníkem oné události byly právě elektrochemické články, je mnohdy velmi obtížné, zvláště pak jde­ li o událost většího rozsahu. U těchto událostí je mnohdy místo zásahu značně nepřehledné a ovlivněné velmi vysokými teplotami, které mají za následek značnou destrukci všech důkazních materiálů a stop. Nejinak tomu bylo i v případě pádu zmiňovaného nákladního letounu, kde situaci ještě značně komplikovala destrukce při pádu. Bylo tedy nutné vycházet především z informací obsažených v černé skříňce a dalších záznamových zařízení.

V inkriminovaný den došlo k požáru v nákladovém prostoru letounu. Zásadní otázkou bylo, co daný požár přibližně 30 minut od vzletu způsobilo. Letoun typu Boeing 747 je velmi sofistikovaný a technikou doslova „napěchovaný“ dopravní prostředek. Prvotním předpokladem při vzniku požáru nákladního letadla byla tedy logicky technická závada na samotném letounu a její rozšíření na transportovaný náklad. Na základě vyšetřování Generálního úřadu civilního letectví Spojených arabských emirátů bylo zjištěno, že zásilka přepravovaná z Dubaje do Kolína nad Rýnem obsahovala 81 000 lithiových článků. Toto zjištění zásadním způsobem ovlivnilo přístup k celému vyšetřování. Incidenty v letecké dopravě ve spojení s elektrochemickými zdroji totiž nejsou úplnou neznámou. Agentura ministerstva dopravy USA nazývaná FAA (Federal Aviation Administration) eviduje za období let 1991 až 4/2018 na 265 incidentů ve spojení s elektrochemickými, především pak lithiovými články (graf 6).

Přičemž je nutné podotknout, že sama agentura uznává, že v jejich evidenci nejsou zaznamenány všechny incidenty tohoto typu. Za ten se považují následující skutečnosti: vývin kouře, extrémní teploty, požár a exploze. Z uvedených statistik HZS ČR vyplývá, že požáry ve spojení s elektrochemickými zdroji mají rostoucí tendenci a obdobná situace je i v případě incidentů v letecké dopravě (graf 7).

Zajímavý je rovněž poměr mezi druhy dopravních letounů, na kterých se incidenty udály. Nákladní letadla zaujímají pouhých 40 % a zbylých 60 % připadá na letadla osobní. Tento poměr je velmi snadno pochopitelný z grafu 8, ze kterého je patrné, že mnoho incidentů způsobují články umístěné v drobných elektrozařízeních, které si pasažéři přinesou s sebou na palubu.

Na základě těchto zjištění byly v rámci vyšetřování provedeny fyzické testy odhalující požární rizika elektrochemických článků v plném měřítku. Zásadní bylo zjištění, že elektrochemické zdroje během hoření velmi rychle a ochotně rozšiřují požár na okolní hořící materiál a jejich exploze způsobují odlet jednotlivých článků na vzdálenost až desítek metrů. Odletující hořící články pak vytvářejí druhotná ohniska požáru a urychlují jeho celkový rozvoj.

Obr. 14 Varování Federální letecké správy USA ohledně nebezpečí ve spojení s lithiovými články [Zdroj: FAA]	Obr. 15 Varování federální letecké správy USA ohledně nebezpečí poškozených lithiových článků [Zdroj: FAA]

To, že přítomnost elektrochemických článků rapidně přispěla k překvapující rychlosti rozvoje požáru, a to i přes aktivaci hasicího systému (inertizace nákladového prostoru), je nezpochybnitelné. Nebylo však možné jednoznačně prokázat, že právě elektrochemické články byly příčinou vzniku požáru. A to i přes fakt, že jeho ohnisko bylo identifikováno právě v prostoru kontejnerů s lithiovými články. Je však nutné konstatovat, že se závada lithiových článků jeví jako nejpravděpodobnější příčina vzniku požáru a ostatní možné příčiny lze považovat spíše za nepravděpodobné, ovšem ne zcela vylučitelné.

Obdobná situace nastala například v případě letu společnosti Asiana Airlines číslo 991 z 28. července 2011, kdy došlo rovněž k požáru nákladového prostoru letounu Boeing 747-400 F. Také tentokrát bylo v nákladním prostoru uloženo velké množství lithiových baterií určených pro vozidla s hybridním pohonem. Nicméně opět se nepodařilo jednoznačně prokázat, že byly baterie příčinnou oné události. Vyšetřování navíc velmi komplikoval pád letounu do Východočínského moře. Rovněž i v tomto případě došlo k usmrcení obou pilotů.

Tyto incidenty mezinárodního charakteru se významně podílejí na nových zjištěních a návrzích bezpečnostních opatření při nakládání s elektrochemickými zdroji. V praxi je však obtížné těmto situacím zcela předejít, a tak jako velmi záslužná se jeví i snaha o zmírnění následků vzniklých požárů. Společnost UPS například na základě poznatků z nehody letu UPS 6 zavedla 36 nových bezpečnostních opatření zahrnujících například detekci požáru na úrovni jednotlivých přepravních kontejnerů, návrh nehořlavých přepravních kontejnerů schopných odolávat teplotám až 650 °C po dobu čtyř hodin a instalaci celoobličejových dýchacích masek pro piloty.

Závěr
Z popsaného je patrné, že elektrochemické zdroje skutečně mohou být brány jako relevantní iniciační zdroje požárů. Ovšem, aby došlo k jejich vznícení či explozi, je mnohdy zapotřebí, aby byly vystaveny určitému negativnímu faktoru, případně jejich kombinaci. Identifikace a pochopení těchto faktorů je z pohledu požární prevence, ale i běžného laického užívání, zcela zásadní. Proto se této problematice budeme detailněji věnovat v dalším článku.

V rámci statistických údajů HZS ČR představují požáry baterií relativně významný fenomén. Ve světovém měřítku pak mají za následek nejen nespočet drobných incidentů, ale i událostí mezinárodního charakteru majících dopad na oblast legislativy a normotvorby. Co je v tomto případě zarážející, ostatně jako i v mnoha dalších oblastech, že změny přicházejí pouze tehdy, jsou­ li problémy markantní a umocněny ztrátami na lidských životech. Obávám se, že na přelomu 17. a 18. století si anglický fyzik a matematik Isaac Newton při myšlence na třetí pohybový zákon ani neuvědomil, jak široce je jeho zákon akce a reakce aplikovatelný. Platí například i v případě této problematiky, že malá negativní akce sotva vyvolá dostatečnou reakci na to, aby ovlivnila etablování potřebných změn na poli bezpečnosti a zavedení potřebných preventivních opatření. Což je pochopitelně v rozporu se zásadami dobré preventivní praxe a lze tedy doufat, že v budoucnu budou ony parametry negativní akce jen klesat.

Zdroje
[1] CENEK, Miroslav. Akumulátory a baterie. Praha: STRO.M, 1996. Knižnice Elektro.
[2] Global Samsung Newsroom [online]. [cit. 2018-08-07]. Dostupné z: https://news.samsung.com/global/.
[3] Aircraft Accident Report ARAIB/AAR-1105: Crash Into The Sea After An In­ Flight Fire. Korejská republika, 2011.
[4] Federal Aviation Administration [online]. [cit. 2018-08-07]. Dostupné z: https://www.faa.gov/.
[5] Aviation Cargo and Passenger Baggage Incidents Involving Smoke, Fire, Extreme Heat or Explosion: FAA Office of Security and Hazardous Materials Safety. USA, 2016.
[6] AIR ACCIDENT INVESTIGATION REPORT: Uncontained Cargo Fire Leading to Loss of Control Inflight and Uncontrolled Descent Into Terrain – Flight UPS 6. Spojené arabské emiráty, 2010.
[7] Lithium Batteries Risk Mitigation Guidance for Operators. International Air Transport. ISBN 978-92-9252-485-2.
[8] UAE General Civil Aviation Authority [online]. [cit. 2018-08-10]. Dostupné z: https://www.gcaa.gov.ae/en/Pages/Default.aspx.


kpt. Ing. Filip NOS, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Občas se setkáváme s dotazy týkajícími se specifikace vyšetřovacího automobilu (VA), který používáme v rámci výkonu služby. Protože tyto informace mohou být praktické i pro hasičské záchranné sbory krajů, rozhodli jsme se pro sdílení našich zkušeností.
Obr. 1 Pohled na VA z vnější strany
Začátkem letošního roku začali experti oddělení požárně technických expertiz Technického ústavu požární ochrany (TÚPO) užívat v rámci držení pohotovostí nový VA. Službu drží vždy dva příslušníci, kteří mají dosah mimo dobu služby z místa bydliště. Oblastí dosahu je celá Česká republika. Požadavek na VA vzešel z dlouholeté zkušenosti s podvozkem VW Transportér. Je to třetí generace této koncepce. Jde o podvozek delšího rozvoru s karoserií osazenou středně vysokou střechou. Pohonná bi­ turbo dieselová jednotka disponuje dostatečným výkonem 150 kW s pohonem 4 x 4. Výkon je žádaný, protože celková hmotnost vozidla i s vybavením je necelých 3 200 kg. Aby podvozek vyhověl, musela být jeho nosnost zvýšena ze standardní hodnoty 2 800 kg právě na 3 200 kg (originální úprava výrobce podvozku). S navýšením nosnosti podvozku je spojeno i zvětšení účinnosti brzd zcela jinými brzdovými kotouči (lepší chlazení, větší průměr) a brzdovými třmeny. Celkové hmotnosti jsou uzpůsobeny i kola se zvýšenou nosností. Nebyla opomenuta ani vyšší bezpečnost, která je při dlouhých cestách velmi důležitá, a to především o osvětlení LED světlomety a systém adaptivního tempomatu, který přizpůsobuje rychlost v závislosti na rychlosti okolních vozidel se systémem nouzového brždění. K funkci celého systému je nezbytná automatická převodovka.

Koncepce VA je řešena oddělením prostoru pro osádku od prostoru účelové nástavby pevnou přepážkou za druhou řadou sedadel tak, aby se za sedadla vešly dýchací přístroje, masky a hasicí přístroj. Tím se odděluje špinavý prostor účelové nástavby od čistého prostoru pro osádku. Ve spodní části přepážky je otvor s jednosměrnou klapkou, kterou prochází vzduch z prostoru osádky do účelové nástavby, ale nedovoluje rozšíření zdraví škodlivého zápachu do prostoru osádky. Předchozí generace VA nebyla tímto zařízením opatřena. Docházelo ke znemožnění proudění vzduchu přes kabinu osádky do zadní části vozidla, kde jsou výdechové otvory ventilace, tím k nedostatečné výměně vzduchu v kabině osádky k mlžení oken. V kabině osádky je upevnění pro vzduchotěsný plastový kufr pro přepravu nástrojů pro akreditovaný odběr chemického vzorku (obr. 2), tím se minimalizuje riziko kontaminace příslušenství. Prostor pro osádku, který je řešen pěti místy k sezení uspořádaných ve dvou řadách, je koncipován pro přepravu dvoučlenné osádky a jako mobilní expertní pracoviště. Druhá řada sedadel je osvětlena, opatřena sklopným stolkem a dvěma zásuvkami rozvodu 230 V. Napětí se generuje měničem o výkonu 1 500 W, jehož ovládání je na přístrojové desce vozidla. Okna kabiny osádky jsou zatmavena na maximální povolený stupeň. Střecha i přepážka v tomto prostoru jsou očalouněné, aby se zabránilo přehřívání v letních měsících (obr. 3 a 4).

Obr. 2 Pohled na vybavení potřebné pro akreditovaný odběr chemických vzorků	Obr. 3 Pohled do prostoru kabiny osádky

Účelová nástavba je přizpůsobena přepravě veškerého požárního příslušenství, zásahových oděvů a odebraných vzorků k dalšímu zkoumání (obr. 5). Většina požárního příslušenství je uchycena na výsuvném platu. Na levé straně výsuvného plata je prostor pro přepravu odebraného vzorku, tedy spotřebiče o šířce až 60 cm. Úložný systém je na výsuvném platu na pravé straně a palivová nádrž je převážně na levé straně podvozku, a tím dochází k rovnoměrnému rozložení hmotnosti na levou a pravou stranu vozidla, což se v průběhu vážení potvrdilo (obr. 6).

Mezi speciální vybavení sloužící pro výkon expertní činnosti na místě události patří:

• osobní technické vybavení experta,
• sada nářadí pro průmyslovou údržbu TONA,
• elektrická bruska,
• prodlužovací kabel 50 m,
• lopatky,
• lopaty,
• páčidlo,
• bourací sekyra,
• teleskopický žebřík,
• trasovač kabelů,
• bezkontaktní teploměr s termočlánkem,
• tester akumulátorů se zápisem naměřených hodnot,
• digitální lupa,
• optický dálkoměr,
• fotografická sada,
• sady pro odběry a balení vzorků elektro i chemických,
• kartonové přířezy,
• osobní svítilny a deskové světlo se stativem.

Obr. 4 Pohled do prostoru kabiny osádky	Obr. 5 Pohled do prostoru účelové nástavby z vnější strany
Obr. 6 Pohled na výsuvné plato z pravé strany	Obr. 7 Pohled na požární příslušenství určené k výkonu expertní činnosti

Pro možnost ohledání podvozků vozidel se osvědčil hever s nosností tři tuny a stavitelné jistící patky (obr. 7). Součástí vozidla je mycí systém s nádrží na 10 litrů vody, se zásobníkem pro utěrky a mýdlo.

Ve vozidle je dostatek místa pro tři přepravky pro uložení menších vzorků a ostatního materiálu. Velikost vozidla umožňuje i přepravu sférické kamery, či dronu pro speciální dokumentaci místa zásahu. Vybavení se přibaluje na výjezd v případě potřeby.

Obr. 8 Pohled do vnitřního prostoru účelové nástavby	Obr. 9 Pohled na přístrojovou desku vozidla

Dobré zázemí, dostatek prostoru, bezpečná přeprava k místu události a zpět jsou předpoklady, které nový VA TÚPO splňuje (obr. 8 a 9).
Nelze opomenout ani dobrou práci, kterou v rámci stavby celého vozidla odvedli v THT Polička, s.r.o. Jejich konstrukční nápady byly skvělé a následné dílenské provedení perfektní.


kpt. Ing. Ondřej SANŽA ŠAFRÁNEK, TÚPO, foto autor

Článek pojednává o požárně technických charakteristikách, které byly měřeny u materiálů používaných v různých značkách osobních automobilů. Rovněž je poukazováno na metody, kterými bylo výsledku dosaženo, a k čemu tyto hodnoty slouží.
Obr. 1 TÚPO - pracoviště stanovení vznětlivosti pevných materiálů. Zdroj: TÚPO

Rozvoj vědy a výzkumu ovlivňuje nepřetržitě všechny oblasti lidské činnosti a nevyhýbá se ani oblasti požární ochrany. Nové technologie výrobních procesů, nové materiály používané u širokého spektra výrobků, nevyjímaje osobní automobily (OA) a také velmi složité a sofistikované stavební objekty přinášejí ve svém důsledku požadavky na nová a pokroková opatření k předcházení požárům, nové hasební postupy a hasební látky. K tomu, abychom byli schopni se lépe na požár připravit, slouží modely požáru. Jako vstupní parametry pro modelování požáru se používají právě požárně technické charakteristiky (PTCH) hořlavých látek a materiálů.

Technický ústav požární ochrany MV ČSR (TÚPO) byl zřízen rozkazem náčelníka Hlavní správy Sboru požární ochrany (HSPO) dne 1. ledna 1993 jako zálohový útvar Hlavní správy Sboru požární ochrany MV ČSR. TÚPO byl rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. března 1993 zapsán do seznamu ústavů, kvalifikovaných pro znaleckou činnost, a to konkrétně v oboru požární ochrany (PO) s rozsahem znaleckého oprávnění pro příčiny požárů, hořlavost materiálů a výrobků a technické prostředky PO. V současné době je TÚPO technickým zařízením MV­-generálního ředitelství HZS ČR. (1) Všechna měření, analýzy a stanovení PTCH byly provedeny v TÚPO tzv. Setchkinovou metodou, kde se stanovovala vznětlivost materiálů používaných v OA a kónickou kalorimetrií, kde hlavním sledovaným parametrem byla rychlost uvolňování tepla.

Pod pojmem PTCH, případně technickobezpečnostní parametr, si lze obecně představit údaj nebo soubor údajů, které jsou potřebné pro stanovení preventivních opatření k ochraně života, zdraví osob a majetku.

Všechny zkoušené materiály používané v OA byly vyrobeny z plastu. Zvýšené využívání plastu v praxi však s sebou přináší i zvýšení nebezpečí z hlediska vzniku požáru. Značné požární riziko plastických hmot vedlo i k vývoji plastů se sníženou hořlavostí. Jejich podstata však zůstává stejná, jde stále o organické a tedy hořlavé materiály. I když při požáru nehoří plamenem, po určité době vlivem vysoké teploty degradují, hoří, respektive uhelnatí a zcela ztrácejí své mechanické vlastnosti. (2)

Posouzení požárního rizika u různých polymerních materiálů je úkol obtížný a často komplikovaný. Chemický průmysl produkuje stále nové materiály, přičemž jejich PTCH dokonale neznáme, proto na řadě míst, kde jsou využívány, mohou být zdrojem požáru. Abychom poznali PTCH materiálů používaných v praxi, musíme je otestovat souborem vhodných metodik, neboť dosavadní zkušenosti potvrzují, že požární riziko polymerního materiálu není možné posoudit na základě jediného testu. (2)

PTCH nejsou až na výjimky fyzikální konstanty, nýbrž konvenční veličiny. Rozsah zkoušek je nutné stanovit v úzké spolupráci mezi zkušební laboratoří a uživatelem, aby mohly být co nejpřesněji stanoveny tyto parametry. V návaznosti na tyto výsledky byl co nejlépe vyřešen cíl zkoušek – návrh vhodných ochranných opatření proti vzniku požáru a výbuchu, respektive proti jejich účinkům. Rozdíly naměřených PTCH a PTCH již publikovaných v odborných literaturách mohou být podmíněny stupněm čistoty zkoušených látek, rozdílností zkušebních metod a jejich přesností.

PTCH pevných látek z požárů se stanovuje na zařízení podle ČSN 64 0149 Stanovení vznětlivosti materiálu, v komorové peci podle Setchkina obr. 1. Lze na ní stanovit teplotu vznícení a teplotu vzplanutí vzorků pevných látek. Vznětlivost je schopnost materiálu zapálit se při zahřívání za zvýšených teplot. Vyjadřuje se teplotou vzplanutí a vznícení.

Metodu lze použít pro hodnocení plastů ve formě prášků, granulátu, kompaktní formě (destičky, hranolky), ve formě tuhých a měkkých fólií a lehčených tvrdých a měkkých materiálů, pro textilie, dřevo a jiné pevné materiály. (3)

Vzorek materiálu byl zahříván proudem vzduchu o určité konstantní teplotě a konstantní rychlosti proudění a sledovalo se, zda během 15 min nedošlo ke vzplanutí či vznícení materiálu (podrobně je tato metoda popsána ve 112, 9/2015).

Obr. 2 Teploty pecí a vzorků. Zdroj: vlastní výzkumKaždá pec byla propojena s počítačem, který byl vybaven vyhodnocovacím softwarem termočlánkovou ústřednou TC 08. Výsledky byly zobrazovány graficky na ose x, která znázorňovala čas a na ose y, která znázorňovala teploty pece a teploty vzorků. Na obr. 2 můžeme vidět, že červenou křivkou byla označena teplota pece č. 1 a fialovou teplota pece č. 2. Teplota vzorku v peci č. 1 byla označena modrou křivkou a v peci č. 2 pak barvou zelenou. Náhlé snížení teploty pece a teploty vzorku znamená, že měřený vzorek byl vložen do pece. Vznětlivost vzorku byla zobrazena náhlým nárůstem teploty vzorku.

Všechny vzorky materiálů ke zkouškám porovnávaných OA značek Škoda, Renault, Opel, Volkswagen byly shodně vybrány z OA vyrobených v roce 2011. Porovnány jsou podle druhů materiálů, ze kterých byly vyrobeny, podle svého použití a umístění v OA. Byly zkoumány vzorky ze sedaček OA vyrobené z polyuretanové pěny (PUR) a tkanina, kterou jsou sedačky v OA potaženy, vzorky z krytu motoru vyrobené z polyamidu (PA), tepelné izolanty pod kryty motorů vyrobené z PUR a textilie a skříňky u spolujezdce vyrobené z polyetylenu a polypropylenu (PE a PP). Při zkouškách vznětlivosti nebyly zásadní rozdíly mezi PTCH jednotlivých typů OA. Všichni výrobci OA používají pro výrobu komponent do aut podobné materiály.

Hlavním hořlavým materiálem u sedaček v OA je polyuretanová pěna. Její vznětlivost, v průměru od 350 °C do 380 °C, není z hlediska zapálení příliš uspokojivá. Naštěstí všechny porovnávané OA mají sedákovou pěnu potaženou tkaninou, která je upravena retardéry hoření tak, že hořlavost sedaček významným způsobem snižuje. Naměřené teploty vzplanutí (FIT) jsou u všech značek OA shodné, a to 390 °C, jen u OA Ford Focus je teplota vzplanutí o 10 °C vyšší. Teploty vznícení (SIT) jsou již dostatečně vysoké, a to od 450 °C do 470 °C. Jen u OA Opel Astra můžeme pozorovat v SIT podstatné rozdíly teplot oproti ostatním značkám OA. Nejenže SIT je menší než FIT, což je celkem ojedinělý jev, ale i SIT je o 85 °C nižší než u ostatních OA.

Tato odchylka může být způsobena tím, že jako vzorky byly použity materiály z autodílů, které byly několik let v běžném provozu. Některé hodnoty stanovených PTCH mohou být tedy ovlivněny i kontaminací materiálu provozními kapalinami jako olej či benzín, které mohly výsledky měření ovlivnit.

Z důvodu očekávaných vyšších provozních teplot v prostorách motoru jsou jejich kryty vyráběny z tepelně odolnějších materiálů. Převládajícím plastem pro výrobu motorových krytů je PA, který je ze strany přiléhající k motoru vyložený tepelným izolantem.
Z tohoto důvodu jsou do základního PA přidávána různá organická plniva a stabilizátory pro zlepšení požárních vlastností a zároveň zvyšují teploty SIT a FIT krytu motoru. Teplota vzplanutí u vzorku z OA je v průměru 416 °C a žádný ze vzorků nijak výrazně nevykazuje vyšší hodnoty. Teploty vznícení se pohybují v rozmezí od 450 °C do 480 °C, přičemž nejlepšími tepelnými vlastnostmi disponují vzorky vozu Opel Astra, jehož kryt byl vyroben z kvalitnějšího materiálu (PA66).

Výrazné rozdíly ve vznětlivosti jsou u vzorků tepelných izolantů Opel a Škoda. Teplota vzplanutí tepelného izolantu krytu motoru je u OA Škoda o 50 °C nižší a u teploty vznícení dokonce minimálně o 70 °C nižší než u OA Opel. Jak už bylo uvedeno, tyto propastné rozdíly v teplotách totožných vzorků mohou být způsobeny kontaminací vzorků provozními kapalinami.

Nabízí se otázka, zda pod kryty motoru dávat či nedávat tepelné izolanty z materiálů, které jsou schopny uniklé provozní kapaliny vstřebávat a tím zvyšovat hořlavost u těchto krytů. Možná proto nebyly ve zkoumaném roce výroby tyto materiály do vozidel značek Renault Clio a VW Golf instalovány vůbec.

U plastových skříněk je situace poněkud jiná. Vzhledem k tomu, že jsou v místech, kde se nepředpokládá, že materiál bude nějak výrazně tepelně zatěžován, jsou vyrobeny z levnějších materiálů s menší tepelnou odolností. Pro skříňky byly použity materiály hlavně z PP a PE s různou povrchovou úpravou, které jsou případně doplněny polyesterovou výplní skříňky. Jejich teploty vzplanutí jsou shodné u čtyř OA, tj. 370 °C. Jen u VW Golf je FIT 380 °C. Teploty vznícení se pohybují v rozmezí od 390 °C do 420 °C, přičemž nejmenší SIT byla naměřena u vzorku z OA Renault Clio a nejvyšší opět u VW Golf. Zbylé tři OA měly SIT 400 °C.

Druhou metodou, kterou byly vzorky z OA zkoušeny, je kónická kalorimetrie. Kónický kalorimetr podle ISO 5660-1 (4) slouží ke stanovení jedné z nejdůležitějších požárně technických charakteristik, konkrétně parametru rychlosti uvolňování tepla (HRR). Tato charakteristika indikuje velikost požárního nebezpečí, vyjadřuje míru hořlavosti materiálu a zároveň slouží jako důležitý nástroj při modelování rozvoje požáru a simulaci požárních scénářů.

Dalšími důležitými veličinami, které můžeme při měření na kónickém kalorimetru zjišťovat, jsou celkové uvolněné teplo (THR), intenzita vyzařování tepla (ARHE) a maximální intenzita vyzařování tepla (MARHE). Celkové uvolněné teplo vyjadřuje, kolik tepla se z materiálu uvolní během celého procesu hoření. Intenzita vyzařování tepla vyjadřuje průměrné množství uvolněného tepla v určitém časovém kroku. Hodnota MARHE odpovídá maximální zjištěné hodnotě ARHE. Parametry ARHE a MARHE jsou definovány v normě ČSN EN 45545-2. (5) Pro stanovení požadovaných parametrů jsou zkoušky minimálně dvakrát opakovány (tj. celkem jsou provedeny minimálně tři zkoušky).

Principem měření bylo působení sálavého toku tepla na povrch zkušebního vzorku. Zkušební vzorek o rozměrech 10 x 10 cm a maximální tloušťce 5 cm se na kónickém kalorimetru vystavoval zvolenému sálavému toku tepla ve dvou polohách, a to horizontální a vertikální.
Sálavý tok tepla byl u všech zkoušek nastavován na 25 kW.m-2. V obou polohách se měřily totožné vzorky ze stejného OA. Měřeny byly tkaniny, kterými jsou sedačky v OA potaženy. Vlivem vysoké teploty asi 605 °C došlo k odpaření retardérů hoření, kterými jsou tkaniny prokazatelně napouštěny. Efektivní výhřevnost (EHC) je u obou značek (Ford a Škoda) téměř stejná. Pohybuje se v rozmezí od 22.86 MJ.kg-1 do 26.17 MJ.kg-1, což je hodnota pohybující se v průměru 24,09 MJ.kg-1, kolem které se téměř všechny hodnoty pohybovaly. Při porovnání obou značek Ford a Škoda, jejichž vzorky byly vyrobeny z podobných materiálů, došlo u obou značek k rychlejšímu vznícení materiálů, a to přibližně o + 20 s, když byly nahřívány ve vertikální poloze. Poloha zářiče měla vliv i na celkové množství uvolněného tepla (THR), které bylo u značky Škoda i Ford vyšší v horizontální poloze. U značky Škoda to bylo v průměru o 5,29 MJ.m-2, u Fordu 15,51 MJ.m-2. Naopak vyšší naměřené hodnoty maximální rychlosti uvolňování tepla (HRR) se ukázaly v případě, že byl zářič i měřený vzorek ve vertikální poloze. Naměřená hodnota byla u obou značek asi + 10 kW.m-2.

Jedna z hlavních PTCH, a to HRR, která je kónickou kalorimetrií stanovována, je zachycena i na obr. 3. Průběh všech tří zkoušek je vyznačen modrou, červenou a zelenou křivkou. Je v něm uvedeno, jak všechny tři zkoušené vzorky podobně reagují, jak se téměř v totožném čase vznítí a jak začínají v závislosti na čase uvolňovat teplo, až po svou maximální hodnotu. Po dosažení maximální hodnoty začíná rychlost uvolňovaného tepla postupně klesat. Důležité u tohoto grafu je, aby všechny křivky měly podobný průběh. Pokud se od sebe křivky výrazným způsobem liší, dá se zkouška prohlásit za neplatnou a musí se provést nová tři měření.

Obr. 3 Rychlost uvolňování tepla v závislosti na čase (každá barva křivky znázorňuje jeden průběh celé zkoušky). Zdroj: vlastní výzkum	Obr. 4 Rychlost uvolňování tepla v závislosti na čase (každá barva křivky znázorňuje jeden průběh celé zkoušky). Zdroj: vlastní výzkum

Opačně je to u obr. 4, ze kterého vyplývá, že dvě zkoušky proběhly standardně a třetí vyjádřená zelenou křivkou vykazuje značné rozdíly, protože nebylo zapnuté čerpadlo, které zajišťuje požadovaný průtok spalin přes analyzátor plynů, tudíž byla zkouška neplatná.
Pomineme­ li třetí nevydařenou zkoušku a místo hodnot uvedených v tabulce v kolonkách THR, HHR a EHC napíšeme průměrné hodnoty z obou předešlých zkoušek, můžeme porovnat, jaký má vliv tepelný izolant umístěný na krytu motoru na naměřené PTCH. Tepelný izolant z PUR byl umístěn pod kryt motoru značky Renault, což poznáme v tloušťce vzorku, a to 10 mm oproti třem OA Opel. Při porovnání všech měřených PTCH vychází, že PUR jednoznačně negativně ovlivňuje průběh požáru ve všech ohledech. Hodnoty HRR, THR, EHC a dokonce i doba vzplanutí jsou v tomto případě za přítomnosti izolantu vyšší, což by se ukázalo na samém modelu požáru, že průběh požáru by se u obou OA lišil.

Nejméně hořlavé materiály, které byly zkoumány a použity v OA, jsou materiály vyrobené z PA, které se používají jako kryty motoru. Nízká hořlavost PA materiálů je důvodem jejich využití na výrobu krytů motorů osobních automobilů. Nejméně hořlavý ze všech měřených plastů je PA66, jehož vznětlivost 450 °C byla nejvyšší. Naopak nejhořlavější jsou materiály nacházející se v interiéru automobilů, a to PUR pěny sedaček automobilů a PE a PP využívané k výrobě skříněk palubních desek. Tkaniny, kterými jsou PUR pěny potaženy, snižují hořlavost interiérů automobilů. Tuto hypotézu potvrzují i výsledky z kónické kalorimetrie. Měření materiálů z krytů motorů, kde se vyskytovala PUR pěna, vykazovala nejvyšší hodnoty efektivní výhřevnosti, rychlosti uvolňování tepla i celkové uvolněné teplo. Tyto výsledky se vyskytují u značky Renault, kde byl měřen vzorek PUR tepelného izolantu motoru i PA kryt motoru společně.

Výsledky měření vzorků krytu motoru na kónickém kalorimetru.  Zdroj: vlastní výzkum

V praxi jasně vidíme, jak může výběr vzorku ovlivnit naměřené hodnoty PTCH. Nemusí to nutně být ovlivněno výrobcem a jeho výběrem materiálu, ale i případnou kontaminací testovaného vzorku. Je možné, že pokud by se komponenty z jednotlivých automobilů odebraly bezprostředně po jejich uvedení na trh, že by jejich PTCH měly jinou hodnotu, pokud vyloučíme, že vzorky z roku 2011 už také mohly částečně podlehnout degradaci stářím.

Z tohoto důvodu by měl být brán ohled na to, kde se bude daný druh plastu využívat. Je zřejmé, že se stále budou vyvíjet nové materiály z plastu, ale mělo by se zohlednit, že je to materiál podléhající degradaci, a ne vždy je lepší jej použít na úkor nižších nákladů nebo menší hmotnosti požadovaného výrobku. Jisté je, že vznětlivost a tepelné vlastnosti materiálů zásadním způsobem ovlivňuje plnivo a složení plastu.

Celkově můžeme konstatovat, že PTCH mají široký rozsah svého využití a jejich přínos z hlediska požární ochrany lze hodnotit velmi pozitivně, proto je důležité investovat do nových metod, které PTCH stanovují. Rovněž i vyvíjet a četněji využívat nové softwary a moderní technologie, které budou v boji proti požárům pomáhat a snižovat možnost vzniku požáru, nebo bránit jeho šíření.

Zdroje
(1) HZS ČR [online]. Praha: MV­ GŘ HZS ČR [cit. 2018-03-29]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/organizacni­ slozky­ technicky­ ustav­ pozarni­ ochrany­ historie.aspx.
(2) FILIPI, Bohdan. Plasty. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2003. ISBN 8086634132.
(3) ČSN 64 0149, Stanovení vznětlivosti materiálů. Praha: Český normalizační institut, 1978.
(4) ISO 5660-1:2015 Reaction­ to­ fire tests - Heat release, smoke production and mass loss rate - Part 1: Heat release rate (cone calorimeter method) and smoke production rate (dynamic measurement).
(5) ČSN EN 45545-2+A1:2016 Drážní aplikace - Protipožární ochrana drážních vozidel - Část 2: Požadavky na požární vlastnosti materiálů a součástí.


Bc. Marek SABELA, Ing. Ladislav KARDA, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Výcvikový polygon pro hasiče byl slavnostně otevřen v úterý 19. března 2019 za účasti zástupců Královéhradeckého kraje, HZS Královéhradeckého kraje, města Rychnov nad Kněžnou a zhotovitele. Zařízení bude určeno pro simulaci složitých variant zásahů, zejména těch v nebezpečném průmyslovém prostředí s velmi vysokými teplotami za masivního použití dýchacích přístrojů a ochranných oděvů.

Polygon uvedli slavnostně do provozu hejtman Královéhradeckého kraje Jiří Štěpán, náměstek ředitele HZS Královéhradeckého kraje plk. Ing. Radek Vymlátil, vedoucí oddělení průmyslových zón Centra investic, rozvoje a inovací Jana Jiráňová, starosta města Rychnov nad Kněžnou Jan Skořepa a jednatel společnosti Safetech Pro, s.r.o., Luděk Dvořák.

Výcvikové zařízení je rozděleno do několika částí. V první je tělocvična, ve které si hasiči mohou před vstupem do polygonu spočítat osobní spotřebu vzduchu s dýchacím přístrojem při vysokém zatížení. To zkouší hasiči na nekonečném žebříku, při zvedání závaží, tzv. kladiva, nebo na pásovém běžeckém trenažeru. Veškeré vybavení je extrémně robustní, aby bylo možné stroje používat v plné výstroji a výzbroji hasičů.

Další částí polygonu je imitace cisterny, ve které budou hasiči trénovat pohyb v neznámém průmyslovém prostředí. Dále napodobenina bytu pro simulaci požáru v obytném prostoru. V této části je možné nacvičovat vstupy do obydlí, vyhledávání osob, popřípadě záchranu osob z hořícího bytu. Poslední částí je klecový polygon s mnoha překážkami a žárovou komorou. Jak v bytové, tak i klecové části se hasiči pohybují za podmínek, které jsou velmi reálné. V zařízení je možné nasimulovat různé situace a hasiči tak prochází potmě, v silně zakouřeném prostředí a dokonce je možné ztížit cestu různými záblesky a zvukovými efekty, např. křikem zachraňovaných a zraněných lidí.

„Aby bylo vše bezpečné, je celý polygon navržený tak, že cvičící budou sledováni v každém místě termokamerami a infrakamerami, které jsou svedeny do tzv. velínu. Máme tedy přehled o každém pohybu osob v zařízení, po celou dobu výcviku je ve velínu vždy stálá obsluha,“ uvedl velitel stanice Rychnov nad Kněžnou mjr. Bc. Radovan Bien.

Nový polygon najdeme v prvním podzemním podlaží stanice Rychnov nad Kněžnou, kde bylo jeho vybudování od počátku výstavby stanice zamýšleno a kde byly prostory pro tyto účely už částečně připraveny.

„Díky novému polygonu zkvalitníme výcvik a připravenost hasičů organizovaných ve všech typech jednotek požární ochrany. Budou se zde tak zdokonalovat nejen profesionální, ale i dobrovolní hasiči,“ řekl ředitel HZS Královéhradeckého kraje brig. gen. Ing. František Mencl.
Realizace tohoto projektu souvisí se zvýšením nebezpečí a různých typů rizik v rozrůstající se průmyslové zóně Solnice­ Kvasiny. „I z toho důvodu bylo vybudování polygonu zahrnuto do série projektů hrazených ze státního rozpočtu v rámci rozvoje průmyslové zóny,“ doplnil ředitel Mencl.

Náklady na výstavbu polygonu činily 7,6 milionů korun včetně DPH. Projekt realizovala firma Safetech Pro, s.r.o.


por. Mgr. Martina GÖTZOVÁ, HZS Královéhradeckého kraje, foto archiv HZS Královéhradeckého kraje
 

Vzhledem k tomu, že krizové orgány několikrát vznesly požadavek na provedení trhací práce při mimořádných událostech, byla v roce 2005 provedena analýza možnosti nasazení odborně způsobilých osob jak z bezpečnostních sborů České republiky, tak z civilního sektoru. Jejím výsledkem bylo zjištění, že v Česku v podstatě neexistuje subjekt, který by mohl vyhovět poměrně náročným požadavkům.

U příslušníků Armády České republiky (AČR), kteří by s ohledem na charakter výcviku byli pro plnění předpokládaných úkolů patrně nejkompetentnější, byla překážkou legislativní omezení jejich nasazení mimo vojenské újezdy v době míru (problematika ochrany obyvatelstva, dříve civilní obrany, byla převedena do kompetence HZS ČR). Příslušníci Pyrotechnické služby Policie České republiky jsou podle své specializace určeni a cvičeni na vyhledávání a likvidaci nástražných výbušných systémů a nevybuchlé munice. Pyrotechnici z Útvaru rychlého nasazení a krajských zásahových jednotek se zaměřují spíše na techniku násilných vstupů pomocí výbušnin, což je při určitých typech událostí využitelná dovednost, ovšem spektrum činností požadovaných po HZS ČR je mnohem širší. Svým charakterem se blíží činnosti civilních střelmistrů a technických vedoucích odstřelů se specializací na stavební práce a destrukce. Tyto odborníky by teoreticky bylo možné využít v rámci smluv o plánované pomoci na vyžádání, což se v omezené míře i děje, problém ovšem nastává v případě, že při konkrétním zásahu je třeba využít dalších speciálních dovedností a prostředků, kterými civilní střelmistři a techničtí vedoucí odstřelů standardně nedisponují, jako jsou práce ve výškách, pod vodou a na vodní hladině, možnost vysazení z vrtulníku apod. Navíc, vzhledem k pracovním závazkům se jejich dosažitelnost pro operační nasazení pohybuje v řádu hodin.

Opěrné body pro trhací práce
Na základě uvedených poznatků rozhodlo MV­ generální ředitelství HZS ČR o vytvoření speciální skupiny, tvořené příslušníky HZS ČR s kvalifikací pro práci s výbušninami ve smyslu zákona č. 61/1988 Sb., kteří by dokázali rychle a efektivně zasáhnout v jakýchkoli podmínkách na celém území České republiky.

Sestavením skupiny byl pověřen plk. Ing. Martin Červenka, DiS., z HZS Jihomoravského kraje (JmK) s kvalifikací střelmistra, který se mohl při plnění tohoto úkolu opřít o zkušenosti nasbírané během služby u 74. pluku civilní ochrany Bučovice AČR, kde dlouhá léta sloužil ve velitelských funkcích a zmíněnou specializaci několikrát využil v rámci nasazení útvaru například při likvidaci ledových bariér či vyprošťování tragicky zemřelého speleopotápěče.

Původní koncepce počítala s vybudováním dvou opěrných bodů s pracovními názvy „Opěrný bod pro trhací práce Čechy“ a „Opěrný bod pro trhací práce Morava“. Jako první vznikl „Opěrný bod Morava“, jehož základní kádr tvořili příslušníci se střelmistrovskou kvalifikací nebo se zkušeností v používání výbušnin z předchozího profesního života. K nim se postupně přidávali další zájemci, kteří po absolvování potřebné praxe na pozici pomocníka střelmistra složili příslušnou zkoušku před orgánem státní báňské správy, na jejímž základě získali průkaz střelmistra.

V současné době opěrný bod tvoří deset střelmistrů doplněných o čtyři až šest pomocníků střelmistra. Ti představující personální rezervu pro kompenzaci přirozené fluktuace. Praxe ukázala, že pro potřeby České republiky plně dostačuje jeden takto obsazený tým, přičemž od budování „Opěrného bodu Čechy“ se upustilo.

Během přípravy koncepce používání výbušnin HZS ČR vyšla najevo nutnost provést legislativní změny některých ustanovení zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě. Jeho původní znění totiž v podstatě neumožňovalo HZS ČR jakožto právnímu subjektu legálně nabývat a držet výbušniny (přestože podle zákona o HZS ČR je jeho příslušníci mohli používat). Po nezbytných jednáních v Parlamentu České republiky se tuto disharmonii podařilo odstranit.

Možnost využití výbušnin příslušníky HZS ČR při řešení mimořádných událostí (MU) byla zakotvena již v zákoně č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, přičemž tato právní norma neřešila následné technické ani legislativní podmínky jejich použití v praxi. Dnes je používání výbušnin příslušníkem HZS ČR zakotveno v § 23 zákona č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru).

Řešené mimořádné události
Opěrný bod pro trhací práce byl ustanoven na počátku roku 2007. Nedlouho poté došlo k jeho prvnímu ostrému nasazení.

Během zdolávání požáru skladu dřevěných briket v Újezdě u Brna byl velitelem zásahu vznesen požadavek na odstřel staticky narušeného železobetonového skeletu skladové haly, který bránil bezpečnému pokračování hasebních prací. Vlastní realizace spočívala ve zhotovení celkem 40 vývrtů v pěti železobetonových sloupech, jejich nabití necelými třemi kilogramy trhaviny, která po přivedení k výbuchu vytvořila destrukční řez vedoucí k bezpečnému snesení nestabilní konstrukce. Zásah byl komplikován tím, že probíhal v podmínkách probíhajícího požáru. Střelmistři s pomocníky se pohybovali po vrstvě žhnoucího materiálu, což jednak zvyšovalo fyzickou zátěž, ale hlavně kladlo zvýšené nároky na preciznost prováděných činností, zejména ochranu rozněcovadel před nadlimitní tepelnou expozicí. Vlastní odpal bylo navíc nutné koordinovat s provozem na železniční dopravní cestě, která zasahovala do bezpečnostního okruhu trhací práce. Navzdory těmto logistickým komplikacím proběhl zásah úspěšně a nestabilní torzo budovy bylo sneseno na úroveň terénu, což umožnilo bezpečné pokračování hasebních prací.

Specifickým úkolem byla likvidace kmene stromu na Vodním díle Nové Mlýny uskutečněná v červenci roku 2009. Šlo o zbytek vyvráceného dubu o délce přibližně 15 metrů uvolněného pravděpodobně ze dna nádrže, který plaval částečně na hladině. Kořenovým balem a větvemi drhnul o dno, což znemožňovalo jeho odtažení vlečnou lodí. Strom tvořil nebezpečnou překážku v plavební dráze lodí rekreační sezónní přepravy, kromě toho existovalo nebezpečí, že při manipulaci s hladinou by se mohl uvolnit a poškodit technologie na hrázi nádrže. Během dvou odstřelů bylo v kmeni zhotoveno 20 vývrtů, které byly nabity celkem jedním kilogramem trhaviny Semtex 1 A. K iniciaci náloží se použilo elektrického roznětu, což kladlo značné nároky na pečlivost provedení jednotlivých spojů roznětné sítě, které bylo nutné chránit před kontaktem s vodou. Kmen byl postupně rozdělen na dvě přibližně stejně velké části, které zaměstnanci místní lodní dopravy ve spolupráci s Vodní záchrannou službou odtáhli ke břehu, na který byly vyzdviženy vyprošťovacím automobilem HZS kraje.

Další nasazení střelmistrů si vyžádaly přívalové srážky s následnými povodněmi ve Zlínském kraji. V souvislosti s ohrožením části obce Kvasice vodou z rozvodněné řeky Moravy byl orgánem krizového řízení kontaktován vedoucí trhacích prací (VTP) HZS ČR plk. Ing. Martin Červenka, DiS., se žádostí o provedení odvodňovací rýhy, kterou by byla odvedena část vody z laguny bezprostředně ohrožující zastavěné území. Důvodem použití trhací práce byla nemožnost nasazení zemních strojů vzhledem k terénním podmínkám. Práce byly prováděny ručním nářadím, což se ukázalo být neefektivní.

Po telefonické domluvě odjel VTP s jedním pomocníkem do skladu výbušnin firmy Austin powder service CZ, s.r.o., situovaného poblíž obce Manerov. Mezitím byla kontaktována Letecká služba Policie České republiky (LS PČR) se žádostí o přepravu příslušníků opěrného bodu na místo zásahu.

Vrtulník s jedním střelmistrem na palubě vzlétl v 8.55 hodin středoevropského letního času (SELČ) ze základny Brno­ Tuřany a po mezipřistání na pozemní komunikaci poblíž skladu, při němž přistoupili další dva příslušníci skupiny (střelmistr plus pomocník) s potřebným materiálem včetně výbušnin, pokračoval směrem na Kvasice, kde přistál v 9.30 hodin SELČ. Příslušníci opěrného bodu, posíleni o dalšího střelmistra z HZS Olomouckého kraje, který dorazil po vlastní ose, prozkoumali místo zásahu. Šlo o zemní val, tvořící hráz podél břehu vodoteče zvané Panenský potok, která zvyšovala hladinu vody v povodňové laguně. Ta bezprostředně ohrožovala intravilán obce Kvasice.

Inkriminovaný úsek hráze se nacházel v porostu lužního lesa, šířka hráze v koruně byla asi 4 m. Záměrem příslušníků bylo ve valu vytvořit propusť o šířce 1,5 až 2 m a hloubce asi 1 m od koruny, kterou by byla část vody přitékající do problematické laguny odvedena do okolních polí a lužního lesa.

Bylo provedeno celkem sedm vývrtů o průměru 150 mm a hloubky 1 m, k jejichž zhotovení byl použit ruční jamkovač. Šest vývrtů bylo v řadě, ležící na přímce kolmé k podélné ose hráze, v pravidelných rozestupech přibližně 0,55 m. Sedmý vývrt byl zhotoven pod kořeny pařezu nacházejícího se v místě zamýšlené propusti. K odstřelu bylo použito průmyslové trhaviny Austrogel v náložkách 65 mm/2 500 g. Jednotlivé nálože měly hmotnost 1 kg, respektive 1,5 kg u nálože pod pařezem. Hmotnost celkové nálože činila 7,5 kg. K iniciaci náloží bylo použito elektrického roznětu, použito bylo celkem sedm elektrických rozbušek DEM­ S. Roznět nebyl časován. Bezpečnostní okruh byl stanoven kruhový s poloměrem 300 m a zabezpečen ústně poučenými hlídkami z řad příslušníků Policie ČR, HZS ČR a členů jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí. Stanoviště střelmistra se nacházelo asi 200 m od místa trhací práce, od kterého bylo odděleno pásem lesního porostu. Odpal byl proveden v 11.55 hodin SELČ, po kontrole místa odstřelu střelmistrem otevřen bezpečnostní okruh a místo předáno starostovi obce s konstatováním, že trhací práce přinesla požadovaný výsledek. Po předání místa zásahu a úklidu materiálu odletěli ve 13.50 hodin SELČ střelmistři vrtulníkem LS PČR zpět na základnu Brno­ Tuřany, kde přistáli ve 14.15 hodin SELČ.

Kvůli srážkově nadprůměrnému roku 2010 museli střelmistři do další akce. V srpnu 2010 udeřila blesková povodeň v horských regionech Libereckého kraje. K nejpostiženějším místům patřily město Frýdlant, obec Chrastava a jejich nejbližší okolí. Vzhledem k nepříznivé meteorologické prognóze požadoval krizový štáb co nejrychlejší odklizení pevných překážek z koryt vodotečí, aby případné srážky měly možnost volně odtékat a nepůsobily další škody. Šlo zejména o zbytky mostů a lávek, opěrných stěn regulací toků a kořenové baly vyvrácených vzrostlých stromů. Na vodním díle Harta, vybudovaném na řece Jizeře, likvidovali příslušníci opěrného bodu masivní bariéru naplavenin zachycených na částečně strženém tělese hráze. Naplavený materiál, zejména dřevo v nejrůznějších podobách, jako jsou větve, kmeny, řezivo, části lehkých dřevostaveb, byl postupně rozrušován průmyslovou trhavinou vkládanou volně do přirozených prostor uvnitř valu a iniciovanou elektrickým roznětem. Náloží, dimenzovanou tzv. „na odhoz“, byla při každém odpalu část materiálu uvolněna a odplavena proudem do přístupných míst, kde ji zachycovala těžká technika.

Poměrně náročným úkolem byla likvidace mostovky železobetonové lávky v intravilánu obce Chrastava. Přímo nad místem trhací práce vedlo nadzemní vedení vysokého napětí. V okruhu do 50 m se nacházely dva rodinné domy, povodní ze stavebního hlediska nepoškozené. Těsně vedle místa trhací práce probíhá povodní částečně poškozená pozemní komunikace s omezeným provozem. Vzhledem k těmto okolnostem bylo nezbytné provést technická opatření k eliminaci nežádoucích účinků trhací práce, spočívající ve vhodném rozmístění trhaviny a účinném krytí destrukčního řezu. Bylo zhotoveno celkem 30 vývrtů, které byly nabity plastickou trhavinou, iniciovanou elektrickou rozbuškou. Destrukční řez byl poté překryt provlhčenou textilií, zatíženou vrstvou vodou naplněných plastikových pytlů a pytlů s pískem. Výsledkem bylo rozdělení tělesa mostovky na dvě manipulovatelné části, které bylo možné z koryta vyjmout. Při odstřelu nedošlo ani k minimálnímu poškození okolí jeho účinky, bez úhony vyvázl dokonce i skleník vzdálený od místa přibližně 20 m.

Likvidace ledových bariér
Klimatický vývoj poslední únorové dekády roku 2012 si vyžádal nasazení opěrného bodu při likvidaci ledových bariér v korytech vodních toků. První zásah proběhl v obci Mydlovary v Plzeňském kraji. Šlo o koryto Úterského potoka, které bylo v délce asi 150 m v celém profilu ucpáno bariérou z ledových ker, v důsledku čehož hrozilo zaplavení hospodářské usedlosti a rekreační chatové oblasti. Vzhledem k nepřiměřenému riziku nebylo možné bariéru rozebrat zemními stroji. Velitelem zásahu byl shodou okolností velitel stanice Rokycany HZS Plzeňského kraje, který je sám držitelem odbornosti střelmistra, a ten po zhodnocení situace neprodleně požádal MV­ generální ředitelství HZS ČR o vyslání skupiny trhacích prací. Na místo se dostavili dva střelmistři z Opěrného bodu Morava, kteří se po rekognoskaci terénu rozhodli provést zkušební odstřel čela bariéry náložemi vkládanými do přirozených spár mezi ledovými fragmenty. Celkem bylo rozmístěno pět dílčích náloží průmyslové trhaviny Austrogel o celkové hmotnosti 2,8 kg iniciovaných elektrickým roznětem bez časování. Odstřelem došlo k uvolnění čela ledové bariéry, celá masa se dala postupně do pohybu a byla odplavena proudem potoka, jehož koryto tak bylo zcela uvolněno.

Dvoučlenná skupina střelmistrů byla povolána k další události v JmK. Ke kritickému profilu na řece Svratce poblíž obce Březina u Tišnova střelmistři dorazili v nočních hodinách a v doprovodu členů krizového štábu provedli rekognoskaci lokality, na jejímž základě byl dohodnut další postup. Vlastní činnost zahájili 26. února 2012 zhruba v 8.00 hodin. Na místo vyjelo družstvo HZS JmK ze stanice Lidická s CAS K 24, člunem Rapid a vybavením pro práci na vodě. VTP Červenka se dostavil s technickým automobilem s vybavením pro trhací práce a zásobou výbušnin. V průběhu dne byly provedeny celkem čtyři odstřely, kterými byla rozrušována jak ledová celina v nadsplaví poblíž obce Březina, tak čelo ledové bariéry, jež sahala pod silniční most ve městě Tišnov, který ohrožovala. Provedenými trhacími pracemi se v průběhu neděle podařilo snížit výšku nakupeného ledu pod mostem asi o 1,5 m tím, že se celá bariéra fragmentovaného ledu posunula o několik set metrů po proudu. Současně s trhacími pracemi probíhalo čištění koryta kráčejícím bagrem Menzi Muck Povodí Moravy, s.p. Na místo se během dne dostavila skupina střelmistrů Olomouckého kraje, která pokračovala v čištění koryta následující den ve spolupráci se střelmistry stanice Báňské záchranné služby závodu Rožná I. státního podniku Diamo Dolní Rožínka, kteří na místě zasahovali na žádost Povodí Moravy, s.p.

Následující den čekal na střelmistry podobný úkol v obci Háje nad Jizerou, kde si jejich zásah vyžádalo krajské operační a informační středisko HZS Libereckého kraje. Tady kromě nápěchu ledových ker odstřelili i nebezpečně napružený vyvrácený strom, jehož klasická likvidace řetězovou pilou by představovala značné riziko.

V roce 2013 Českou republiku znovu potrápila velká voda. Pro příslušníky opěrného bodu to opět znamenalo vyrazit do postižených oblastí a pomáhat s likvidací předmětů, které buď tvořily překážky ve vodních tocích, nebo by v případě jejich stržení proudem mohly ohrozit vodní stavby, jako jsou například mosty. Jedním takovým nebezpečným solitérem byl ocelový ponton vyvázaný na zbraslavském pobřeží Vltavy v Praze, který byl náloží potopen na dno.

V letech 2013 a 2016 se členové týmu vrátili na hladinu Novomlýnské nádrže, aby pokračovali v jejím čištění od zbytků stromů ponechaných na stanovištích při napouštění díla v 70. letech 20. století. Tyto pařezy, měřící po obvodu mnohdy více než pět metrů, mají na svědomí několik kolizí se sportovními i dopravními plavidly, při kterých naštěstí nedošlo k žádnému zranění. Nicméně několik lodí bylo vážně poškozeno. Při tomto zásahu bylo využito faktu, že někteří střelmistři jsou zároveň potápěči, díky čemuž mohli efektivně umístit nálože pod vodní hladinou.

Pravidelné výcviky
K pravidelné odborné přípravě se hasiči s kvalifikací střelmistra scházejí nejméně jedenkrát za tři měsíce, obvykle je ale tento interval kratší. Je to dáno zejména tím, že činnosti opěrného bodu pro trhací práce využívají pro svůj výcvik další specialisté z řad HZS ČR i ostatních složek integrovaného záchranného systému. Jsou to například kynologové nebo členové USAR (zkratka Urban Search and Rescue označuje vyhledávání a záchranu v obydlených oblastech) odřadů, pro něž střelmistři v rámci svých instruktážně­ metodických zaměstnání připravují vhodné terény simulující reálné sutiny. Během let byly takto „upraveny“ areály v Ostravě­ Dolních Vítkovicích, Kaznějově či Brně­ Maloměřicích. Díky tomu, že činnost opěrného bodu pro trhací práce postupně vešla do povědomí služebního vedení HZS ČR na krajské i centrální úrovni, daří se uzavírat dohody s vlastníky vhodných areálů, kterým za příležitost k procvičení odborných znalostí a dovedností na oplátku pomůžeme s mnohdy ne úplně jednoduchou demolicí objektů nebo jejich částí. Tyto akce, které se navíc těší přirozené pozornosti veřejnosti, tak zároveň napomáhají k propagaci činnosti HZS ČR.

Mezinárodní spolupráce
V roce 2014 vstoupila skupina do nové etapy činnosti navázáním spolupráce se střelmistry z Technisches Hilfswerk (THW) ze Spolkové republiky Německo (SRN). Cílem české i německé strany je dovést tuto kooperaci do podoby, která by umožnila oběma záchranným složkám prakticky spolupracovat nejen při výcviku a předávání zkušeností, ale zejména poskytovat si vzájemnou praktickou pomoc v případě MU většího rozsahu na celém území ČR i SRN. První společné instruktážně­ metodické zaměstnání se uskutečnilo v září 2014 v Brně v nedokončeném průmyslovém areálu určenému k demolici, který nám jeho současný majitel vstřícně již několik let poskytuje k provádění výcviků. V lokalitě se nachází několik objektů, na kterých si střelmistři mají možnost vyzkoušet nejrůznější postupy jako například dělení jednotlivých stavebních prvků z různých materiálů, vytváření průstupů ve stavebních konstrukcích až po celkovou demolici dvoupodlažní tovární budovy. Týden, který spolu čeští a němečtí střelmistři strávili, ukázal, že legislativa obou zemí v oblasti výbušnin, praktické postupy a používané technické prostředky jsou velmi podobné a obě skupiny byly schopné i přes jazykovou bariéru pracovat bez výraznějších problémů. Následovalo pozvání střelmistrů HZS ČR do SRN. Původně plánovaný výcvik v trhání ledu se neuskutečnil z důvodu nepřízně počasí, neboť v důsledku neobvykle mírné zimy se na žádném vhodném místě v celé SRN nevytvořily vhodné podmínky pro realizaci zaměstnání s danou tematikou. Náhradou za zrušený termín nám němečtí partneři nabídli společný výcvik se zaměřením na imitaci mimořádných situací pomocí pyrotechnických efektů pro účely výcviku hasičských a záchranných týmů. Akce se uskutečnila v týdnu od 7. do 11. září 2015 v THW Bundesschule v Neuhausen auf den Fildern a ve výcvikovém prostoru Heuberg, který patří německému Bundeswehru. Obě strany vyjádřily vůli a zájem oboustrannou spolupráci dále rozvíjet a postupně ji dovést až do zmíněné konkrétní podoby vzájemné výpomoci při zásazích.

Zatím poslední událostí s mezinárodním přesahem bylo společné instruk­táž­ně­ metodické zaměstnání ve dvou opuštěných průmyslových areálech v Bu­čovicích, kterého se účastnili kromě hostitelů střelmistři a hasiči­ pyrotechnici z německé Technisches Hilfwerk, rakouské Niederöstereichisches sprengdienst a Hasičského a záchranného sboru Slovenské republiky. V jeho průběhu se v rámci výměny zkušeností hosté podíleli na realizaci praktických ukázek pro řídící důstojníky HZS ČR.

Celkově lze na základě více než desetileté zkušenosti říci, že rozhodnutí vytvořit v rámci HZS ČR speciální skupinu zaměřenou na používání výbušnin bylo správnou cestou, která přinesla mnoho pozitivních výsledků jak na úseku operačního řízení, tak při realizaci odborné přípravy, a v neposlední řadě i propagaci práce našich hasičů u nás i v zahraničí.


nprap. Milan ŇOREK, HZS Jihomoravského kraje, foto archiv HZS ČR

V týdnu od 11. do 15. března letošního roku se v Bučovicích na Vyškovsku uskutečnil výcvik střelmistrů Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR). Na závěr cvičení byla připravena demolice patrové budovy. Akce se účastnili také hasiči ze zahraničí.

Pravidelného výcviku českých střelmistrů se tentokrát účastnili zástupci německé Spolkové organizace pro technickou pomoc (THW), rakouských hasičů a kolegů ze Slovenska. Kurz vedl hlavní střelmistr HZS ČR a ředitel Územního odboru Hodonín plk. Ing. Martin Červenka, DiS.

V prvních dnech výcviku účastníky seznámil s používanými trhavinami, různými způsoby jejich iniciace a dalším speciálním vybavením, které slouží například k přípravě vývrtů, těsnění náloží nebo práci ve výškách či ve vodě. V praktické části si hasiči vyzkoušeli trhání jednotlivých konstrukčních prvků z různých materiálů, tlakových nádob a průniky různými typy stavebních konstrukcí. Použili různé druhy náloží jak z hlediska použité trhaviny, tak konstrukce nálože. Velkému zájmu se těšily například speciální usměrněné táhlé nálože Semtex RAZOR, určené k přesnému dělení ocelových plátů a profilů.

Zajímavou, ne zcela tradiční metodu, kterou mohli účastníci zaměstnání zhlédnout, byl průraz horizontální stavební konstrukce usměrněnou náloží, krytou speciálním vakem plněným vodou, která plní funkci těsnění nálože a zároveň brání rozletu rozpojovaného materiálu. Tato část výcviku byla současně ukázkou v rámci tzv. instrukčně metodického zaměstnání řídících důstojníků HZS Jihomoravského kraje zaměřeného na problematiku trhacích prací.

Díky spolupráci s městem Bučovice se akce mohla uskutečnit v areálu bývalých Uměleckoprůmyslových závodů, který je určen k demolici. Završením celého třídenního zaměstnání byla destrukce objektu bývalé kotelny Středomoravských dřevařských závodů, které se nacházejí jen několik set metrů od areálu Uměleckoprůmyslových závodů, a díky vstřícnosti současného majitele se v nich v poslední době uskutečnilo několik výcviků střelmistrů, včetně likvidace padesátimetrového továrního komína. Tentokrát však šlo o zhruba patnáct metrů vysokou budovu, na jejíž demolici bylo použito přibližně deset kilogramů průmyslové trhaviny Austrogel, rozmístěné ve zhruba dvou stovkách vývrtů. Zahraniční partneři, kteří se účastnili výcviku, uvítali možnost aktivně se pod vedením střelmistrů HZS ČR podílet na přípravě odstřelu a po jeho úspěšné realizaci se s pochvalou vyjádřili o odborné úrovni českých specialistů.

Demolici budovy přihlíželi nejen zástupci města Bučovice a členové zahraniční delegace, ale také kolegové ze složek IZS, ředitel HZS Jihomoravského kraje plk. Ing. Jiří Pelikán a generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba v doprovodu náměstka generálního ředitele HZS ČR brig. gen. Ing. Františka Zadiny a dalších funkcionářů MV­ generálního ředitelství HZS ČR. Využili tak příležitosti rozloučit se s plk. Ing. Martinem Červenkou, DiS., který po 22 letech končil ve službě u HZS ČR. Za svoji dlouholetou činnost obdržel na místě od rakouských hasičů nejvyšší vyznamenání pro střelmistry - zlatou medaili.

Společný mezinárodní výcvik střelmistrů měl u účastníků pozitivní ohlas, a nevylučuje se tak opakování podobné akce do budoucna.


plk. Ing. Martin ČERVENKA, DiS., por. Mgr. Jaroslav MIKOŠKA, HZS Jihomoravského kraje, foto archiv Jihomoravského kraje

Již od poloviny března čelil Írán rozsáhlým povodním. Na zasažených územích se ocitlo více než 12 milionů povodněmi postižených obyvatel a dva miliony obyvatel bezprostředně vyžadujících humanitární pomoc. Dne 8. dubna 2019 došlo na základě žádosti íránských úřadů k aktivaci Mechanismu civilní ochrany Unie (European Civil Protection Mechanism - EUCPM). Česká republika nabídla materiální humanitární pomoc ve formě stanů, spacích pytlů, přikrývek, elektrocentrál a kalových čerpadel (16 elektrocentrál, 16 kalových čerpadel, 480 přikrývek, 96 spacích pytlů s vložkou a 16 stanů). Dalšími členskými státy Evropy, které také nabídly Íránu pomoc, byly Rakousko, Francie, Itálie a Slovensko.

Průběh humanitární pomoci
Na základě rozhodnutí ministra vnitra ve spolupráci s ministrem zahraničních věcí o poskytnutí humanitární pomoci Íránu byla na MV­ generálním ředitelství HZS ČR započata práce s cílem v co nejkratší době tuto pomoc rea­lizovat. Podle požadavků íránské vlády vyspecifikovala pracovní skupina pro koordinaci humanitární pomoci pod vedením řídícího důstojníka MV­ generálního ředitelství HZS ČR nabízené komodity. Ve spolupráci s 24. základnou dopravního letectva v Praze-Kbelích byla naplánována přeprava materiální humanitární pomoci do Teheránu letounem CASA C-295 M určeným pro leteckou přepravu jak nákladů, tak osob. Do letounu bylo za asistence vojáků naloženo celkem 16 palet s materiálem ze Skladovacího a opravárenského zařízení HZS ČR, který byl připraven na Národní základně humanitární pomoci ve Zbirohu. Do letounu byla naložena materiální humanitární pomoc o celkové hmotnosti 3,5 tuny.

Samotný let se uskutečnil dne 17. dubna 2019 v ranních hodinách. Na transport a bezproblémové předání dohlíželi dva vybraní styční důstojníci HZS ČR plk. Ing. Petr Ošlejšek, Ph.D., (HZS Olomouckého kraje) a ppor. Mgr. Petr Vodička (HZS hl. m. Prahy). Pomoc byla vyskladněna a předána na letišti v Teheránu ještě téhož dne ve večerních hodinách za účasti vedoucího zastupitelského úřadu Ing. Svatopluka Čumby. Pomoc byla věnována Íránskému společenství Červeného půlměsíce a následně poskytnuta obyvatelstvu, které bylo přímo zasaženo povodněmi v provin­ciích Lorestan a Khuzestan. Celková cena materiální humanitární pomoci nepřesáhla dva miliony Kč, včetně nákladů na dopravu.

Letoun Armády České republiky s posádkou a styčnými důstojníky přistál na kbelském letišti 18. dubna 2019 v odpoledních hodinách. „Samotný transport a předání humanitární pomoci proběhlo bez problémů, íránská strana českou materiální pomoc uvítala,“ uvedli styční důstojníci HZS ČR.

Styční důstojníci a humanitární pomoc
Oba styční důstojníci HZS ČR byli vybráni pro splnění úkolů v souvislosti s realizací humanitární pomoci Íránu na základě svých předchozích zkušeností. Ppor. Mgr. Petr Vodička z HZS hl. m. Prahy se účastnil několika zahraničních misí a také zajišťoval transport materiální humanitární pomoci do Albánie nebo Makedonie. Plk. Ing. Petr Ošlejšek, Ph.D., který v současnosti zastává funkci náměstka ředitele HZS Olomouckého kraje, se v minulých letech významně podílel na realizaci projektů souvisejících s dlouhodobou rozvojovou spoluprací s moldavskými hasiči.

Poskytování humanitární pomoci České republiky do zahraničí se uskutečňuje v souladu se zákonem č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo vnitra plní úkoly v oblasti zapojení České republiky do mezinárodních záchranných operací při mimořádných událostech v zahraničí a poskytování humanitární pomoci do zahraničí v součinnosti s Ministerstvem zahraničních věcí. Současně organizuje záchranářskou a materiální pomoc do zahraničí ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí, složkami integrovaného záchranného systému nebo ústředními správními úřady. Úkoly Ministerstva vnitra na tomto poli plní MV­-generální ředitelství HZS ČR.

Podrobná pravidla jsou dále stanovena prováděcími předpisy, především nařízením vlády č. 463/2000 Sb., o stanovení pravidel zapojování do mezinárodních záchranných operací, poskytování a přijímání humanitární pomoci a náhrad výdajů vynakládaných právnickými osobami a podnikajícími fyzickými osobami na ochranu obyvatelstva, ve znění nařízení vlády č. 527/2002 Sb.

Státní humanitární pomoc je realizována z finančních zdrojů alokovaných v rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí.

Právním předpisem, který upravuje rozhodovací pravomoci v otázkách poskytování humanitární pomoci, je zákon č.151/2010 Sb., o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí a o změně souvisejících zákonů.

Česká republika poskytuje do zahraničí humanitární pomoc na bilaterální úrovni nebo prostřednictvím mezinárodních organizací. Kontaktním místem České republiky pro mezinárodní organizace je operační a informační středisko MV­ generálního ředitelství HZS ČR.


kpt. Mgr. Alena HORÁKOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto plk. Ing. Petr OŠLEJŠEK, Ph.D., HZS Olomouckého kraje

Jarní odstávku lanovky na Sněžku využili ke společnému výcviku ve dnech 9. až 11. dubna 2019 čeští a polští hasiči. Stovka příslušníků si vyzkoušela, jak by probíhala záchrana osob z poškozené lanovky. Akce se uskutečnila díky společnému projektu přeshraniční spolupráce Bezpečné pohraničí.

Záchranu osob v obtížně přístupném zimním terénu nacvičovala stovka příslušníků českých a polských hasičských záchranných sborů, které jsou zapojeny do společného přeshraničního projektu Bezpečné pohraničí.

Výcvik záchrany osob z lanovky na nejvyšší českou horu probíhal na spodním úseku kabinkové lanovky z Pece pod Sněžkou na Růžovou horu. Hasiči, kteří jsou speciálně proškoleni pro činnosti ve výšce a nad volnou hloubkou, obsadili postupně všechny podpěrové sloupy. Odtud se museli dostat až k obsazené kabince a pomocí lan spouštěli zachráněné osoby bezpečně zpět na zem.

Hasiči nacvičovali během středy na dvou stanovištích, a to na lanové dráze na Sněžku a dále také na čtyřsedačkové lanovce Zahrádky. Společný výcvik začal již v úterý, kdy se příslušníci věnovali teoretické přípravě.

Cvičení se zúčastnili z České republiky hasiči HZS Královéhradeckého kraje, HZS Pardubického kraje, HZS Libereckého kraje, HZS Olomouckého kraje a HZS Moravskoslezského kraje. Z Polska byli přizváni příslušníci KW PSP we Wrocławiu, KW PSP w Opolu a KW PSP w Katowicach.

V loňském roce na podzim zorganizoval HZS Královéhradeckého kraje první společný výcvik českých a polských hasičů stejného rozsahu. V prostorách skalního města Adršpašsko­ teplických skal cvičili příslušníci záchranu osob z obtížně přístupného skalního terénu (výšky a hloubky). V rámci projektu česko­ polské přeshraniční spolupráce pořádají hasičské záchranné sbory společné nejen praktické výcviky, ale zároveň tvoří metodiku společného zásahu ve výškách a nad volnou hloubkou za účasti českých i polských partnerů projektu. Výstupem těchto aktivit bude konference „Společný zásah při záchraně z výšek a hloubek“, která se uskuteční v září 2019 v Peci pod Sněžkou.

O projektu Bezpečné pohraničí
Bezpečné pohraničí je realizováno v rámci programu Interreg V­ A Česká republika – Polsko. Do projektu jsou zapojeny na české straně HZS Královéhradeckého kraje, HZS Libereckého kraje, HZS Pardubického kraje, HZS Olomouckého kraje a HZS Moravskoslezského kraje. Na polské straně v projektu spolupracují Komenda Wojewódzka Państwowej Straży Pożarnej w Opolu, Wrocławiu a Katowicach. Cílem je zlepšit přeshraniční připravenost k provádění činností při řešení krizových situací. Rozpočet celého projektu Bezpečné pohraničí na roky 2016–2019 je 7,9 milionů eur.


por. Mgr. Martina GÖTZOVÁ, HZS Královéhradeckého kraje, foto archiv HZS Královéhradeckého kraje

Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC) v prvních měsících tohoto roku neřešilo nové aktivace Mechanismu civilní ochrany Unie (Mechanismus). V brzkém jarním období docházelo k již pravidelným tropickým bouřím, které každoročně postihují oblast jihovýchodní Asie, ale ERCC situaci v oblasti pouze monitorovalo. Celkem klidné období, co se přírodních katastrof týká, se však změnilo počátkem března, kdy se v oblasti Mosambického průlivu začal formovat tropický cyklon Idai.

Tropický cyklon Idai (Mosambická republika, Malawiská republika, Zimbabwská republika a Madagaskarská republika)
Dne 4. března 2019 se v severní části Mosambického průlivu u města Quelimane v Mosambické republice zformovala tropická bouře Idai, která ještě ten samý den zasáhla pevninu a postupovala do vnitrozemí. Bouři doprovázel silný vítr o rychlosti < 63 km/h a vytrvalý déšť. Řeka Zambezi v krátké době dosáhla maximální kapacity průtoku a zaplavila níže položené oblasti podél svého toku. Národní orgány se snažily úzce spolupracovat s mezinárodními organizacemi na hodnocení situace.

Ta v postižené oblasti začínala být velmi nepřehledná, a proto dne 9. března 2019 Světový potravinový program (WFP), který v místě dlouhodobě působí, požádal ERCC o vytvoření satelitních snímků. Na základě této žádosti aktivovalo ERCC systém předvídání katastrof Copernicus a začalo poskytovat satelitní snímky postiženého území.

Bouře postupovala na severozápad přes území Mosambické republiky a dne 9. března 2019 dorazila na území Malawiské republiky, kde zasáhla 13 okresů. Prezident Malawiské republiky na základě vzniklé situace vyhlásil okamžitě katastrofický (nouzový) stav. Na území Malawiské republiky však bouře změnila směr a postupovala na západ, tedy opět přes území Mosambické republiky zpět do Mozambického průlivu, v němž bylo identifikováno její centrum přibližně 120 km od města Maintirano (Madagaskarská republika) a 370 km od města Angoche (Mosambická republika). Tropická bouře Idai v Mozambickém průlivu zesílila až na rychlost stálého větru 200 km/h a svým charakterem se změnila v tropický cyklon. Vzhledem k tomu, kde se centrum cyklonu nacházelo, jeho vítr a déšť dosahoval až na území Madagaskarské republiky, kde také napáchal škody. Postupně se ale cyklon začal přesouvat Mozambickým průlivem jihozápadně zpět k pevnině a dne 14. března 2019 v 18.00 hodin UTC udeřil rychlostí stálého větru 180 km/h na přístavní město Beira (0,5 milionu obyvatel) v Mosambické republice, kde napáchal obrovské škody. Došlo ke zničení infrastruktury, rozsáhlým sesuvům půdy, přerušení dodávek elektrického proudu a letiště bylo také mimo provoz. Síla stálého větru v okolí tohoto města byla 148 km/h.

Generální ředitelství Evropské komise – společné výzkumné středisko (EC DG JRC) uvedlo na základě satelitních snímků, že v oblasti kolem tohoto města během působení cyklonu napršelo 2,5 m vodního sloupce. Předpověď počasí nebyla dobrá, stále varovala před intenzivními bouřemi s těžkým vytrvalým deštěm. Materiální škody a počty mrtvých a postižených osob se stále zvyšovaly, nebylo však možné stanovit přesná čísla. Podle prvotních informací, které Generální ředitelství Evropské komise pro humanitární pomoc a civilní ochranu (EC DG ECHO) obdrželo, bouře v Mosambické republice postihla až 1,1 milionů osob a cyklon s povodněmi 1,7 milionů osob. V Malawiské republice bylo přemístěno z postižených oblastí 125 000 osob a celkový počet přímo postižených osob dosahoval 920 000. V Zimbabwské republice bylo postiženo 15 000 osob a v Madagaskarské republice 1 100 osob. Vzhledem k velmi komplikované situaci v postižených oblastech šlo pouze o velmi hrubé odhady. Dne 15. března 2019 vyslalo EC DG ECHO do postižené oblasti (Mosambické a Malawiské republiky) dva experty s úkolem zhodnotit situaci v místě a poskytnout aktuální informace.

Idai se následně městu Beira začal vzdalovat a pokračoval na východ Mosambickou republikou přes několik okresů provincií Zambezia a Sofala. Zároveň ho doprovázely vítr, déšť a bouře do vnitrozemí, kde postupně slábl. Síla jeho stálého větru dosahovala rychlosti < 118 km/h. Nicméně dne 16. března 2019 zasáhl ještě území Zimbabwské republiky, kde způsobil rozsáhlé záplavy, zničil čtyři hlavní mosty v oblasti a přerušil dodávku elektrického proudu. V ten samý den zeslábl a rozpadl se v oblasti před hlavním městem Zimbabwské republiky Harare (2,8 milionů obyvatel). Prezident Zimbabwské republiky také vyhlásil katastrofický (nouzový) stav.

Uvedený poslední úsek cesty od města Beiry směrem k Zimbabwské republice na území Mosambické republiky bohužel cyklon kopíroval část toku řeky Buzi a dále pokračoval po jejím hlavním přítoku řeky Revué. Na obou řekách se nachází přehrady a podél toku je několik velkých měst. Dne 17. března 2019 obdrželo ERCC informaci od WFP a Mezinárodní federace společnosti Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFCR), že dvě přehrady Chicamba a Mavuzi, které se na tomto toku přibližně 70 km severozápadně od města Beiry nacházejí, jsou poničené a hrozí jejich protržení. ERCC ve spolupráci s EC DG JRC, které disponuje odborníky na tvorbu možných krizových scénářů při protržení přehrad, zahájilo práce na analýzách možných scénářů. Na základě odborných výpočtů a analýzy EC DG JRC se ukázalo, že povodňová vlna, která by zaplavovala okolí toku řeky při protržení přehrady ve výšce přibližně 5–15 m by k městu Beira dorazila za 24 hodin. ERCC bylo následně informováno také o poškození dalších dvou přehrad na toku řeky Mulunguzi v Malawiské republice. Tato řeka protéká městem Zomba (100 000 obyvatel), které je jedním z největších měst republiky. EC DG JRC zpracovalo možný scénář i v tomto případě a bylo zjištěno, že by povodňová vlna o výšce přibližně 5–15 m dorazila do tohoto města v řádu několika minut. Dále by podle modelu dorazila za přibližně 20 hodin do jezera Chilva, které se nachází na hranicích s Mosambickou republikou. Stejnou zprávu o nebezpečí na porušené přehradě obdrželo ERCC také ze Zimbabwské republiky. Šlo o přehradu Marovanyati na řece Mwerahari. Přímo pod touto přehradou se nachází město Murambinda. Výpočty EC DG JRC ukázaly, že by povodňová vlna toto město zasáhla do pěti minut. Dále EC DG JRC uvedlo souhrnné počty zasažených osob v prvních třech dnech po protržení jednotlivých přehrad. V Zimbabwské republice: 37 000 osob, v Mosambické republice 54 500 osob a v Malawiské republice 17 800 osob.

Organizace spojených národů (OSN) a její humanitární partneři z Mosambické republiky vyčíslili náklady na pomoc 400 000 postiženým osobám na 40,8 milionů dolarů. EC DG ECHO prostřednictvím Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFRC) poskytlo okamžitou pomoc 1,5 milionů eur Mosambické republice a 100 000 eur Malawiské republice. Pomoc měla být využita především na zajištění přístřeší a potravin pro postižené obyvatelstvo.

Národní úřady všech tří postižených států ve spolupráci s vládními i nevládními organizacemi se snažily zajistit okamžitou pomoc do postižených oblastí, což bylo velmi ztíženo nepřístupným terénem, chyběly silnice i mosty. Vyhledávací a záchranné práce a evakuace obyvatelstva z nejvíce postižených oblastí stále probíhaly. Předpověď počasí se nezlepšovala, stále foukal silný vítr a vytrvale pršelo.

EC DG ECHO prostřednictvím ERCC od 7. března 2019 denně rozesílalo všem členským státům Mechanismu informace o situaci v postižených oblastech a stále čekalo na žádost o pomoc. Dne 18. března 2019 členské státy obdržely zprávu, která obsahovala souhrn nejpotřebnější pomoci do postižených oblastí jako čištění vody, nouzové přístřeší, modul na povodňové záchranné práce s pomocí člunů (FRB), strategické kapacity pro leteckou přepravu (např. helikoptéry), komunikaci v terénu (satelit, internet), sanitární potřeby a elektrické generátory. Tento krok je běžným postupem EC DG ECHO konaným v souladu s Mechanismem – přípravou na katastrofy. EC DG ECHO mapuje možnosti členských států, jakou pomoc jsou schopny poskytnout ještě před obdržením žádosti o pomoc. Celý tento proces urychlí následnou reakci na žádost o pomoc.

Další finanční pomoc do postižených států zaslala IFRC, která poskytla 340 000 švýcarských franků. Evropská komise poskytla 3,5 milionů eur (Mosambiku 2 miliony eur, Malawi 1 milion eur a Zimbabwe 0,5 milionu eur), které byly určeny pro následující oblasti pomoci: logistickou podporu, nouzové přístřeší, hygienu, sanitu a zdravotní opatření.

Dne 20. března 2019 požádala Mosambická republika o pomoc EU, čímž byl aktivován Mechanismus. ERCC o tomto kroku okamžitě informovalo všechny členské státy a žádalo je o zhodnocení svých možností pro poskytnutí pomoci v následujících oblastech: hygiena, zdraví, telekomunikační služby, koordinace, logistika a nouzové přístřeší. Dále informovalo o aktivaci Týmu CO EU a jeho personálním zajištění.

EC DG ECHO obdrželo nabídky od následujících členských států: Německo (vybavení na čištění vody), Lucembursko (satelitní telekomunikační zařízení určené pro humanitární pracovníky v místě) a Portugalsko (potraviny, matrace, odborníci), které byly akceptovány Mosambickou republikou.

Od 23. března 2019 v oblasti působil čtrnáctičlenný expertní Tým CO EU složený ze zástupců Německa, Finska, Nizozemska, Portugalska, Rumunska, Švédska a Slovinska. Tým CO EU byl složen z jednoho velitele týmu, dvou zástupců velitele týmu, tří koordinačních expertů, dvou logistiků, jednoho experta na informační management, jednoho experta na vodu, dvou členů týmu pro technickou pomoc a podporu (TAST) a dvou styčných důstojníků ERCC. Hlavní úkoly týmu byly ve spolupráci s národními orgány posuzovat vzniklou mimořádnou situaci a koordinovat příchozí pomoc poskytovanou civilní ochranou EU, zajišťovat logistiku modulům CO EU. Tým CO EU byl nasazen ve dvou oblastech Mosambické republiky, a to na jihu v městě Maputo a v nejvíce postiženém městě Beira. Nasazení Týmu CO EU trvalo do 11. dubna 2019, kdy byl nasazen další sedmičlenný tým CO EU. Další expert EC DG ECHO, který byl v místě nasazen, byl odborník na hydrologii a přehrady z Nizozemska, který působil v odborném týmu OSN pro posuzování katastrof (UNDAC).

OSN dne 28. března 2019 oznámila prvních pět případů cholery a 2 500 případů akutních průjmových onemocnění v Mosambické republice. Dne 3. dubna 2019 byl do oblasti místa výskytu cholery v městě Beira nasazen odborník na epidemiologii z Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí. K 10. dubnu 2019 bylo potvrzeno 3 577 případů cholery a 7 124 případů malárie. Světová zdravotnická organizace (WHO) provedla vakcinaci proti choleře u 745 609 osob v 11 zřízených centrech. Více než 756 200 osob obdrželo potravinovou pomoc.

Do 10. dubna 2019 bylo nabídnuto a přijato přibližně 60 000 položek pomoci a sedm modulů CO EU (certifikované týmy expertů CO s vybavením) z devíti různých členských států EU (Německo, Dánsko, Lucembursko, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Velká Británie, Francie a Rakousko). Dva moduly na čištění vody, jeden modul pro satelitní komunikaci, čtyři zdravotnické záchranné týmy, jeden modul na povodňové záchranné práce s pomocí člunů a záchranný modul. Podle informací, které poskytl tým CO EU v Mosambické republice, nebylo třeba řešit záležitosti s přístřešky, protože se lidé rozhodli domy opravit nebo zůstat u rodin v bezpečných oblastech. Více jak 100 dalších odborníků ze šestnácti států pomáhalo při humanitárních aktivitách. Prostřednictvím systému Copernicus odborníci do 10. dubna 2019 pořídili téměř 60 satelitních snímků postiženého území. Evropská komise uvolnila dalších 250 000 eur na logistickou podporu a nouzové přežití v Zimbabwské republice. Počet obětí se v oblasti přiblížil k 1 000 osobám, stovky osob byly zraněny, stovky tisíc osob cyklon přímo postihl, chyběly potraviny, pitná voda a probíhalo přemísťování postižených osob do záchytných center.

Evropská komise k 10. dubnu 2019 poskytla oblasti 15,75 milionů eur na humanitární pomoc: 9,25 milionů eur Mosambické republice, 4,5 milionů eur Zimbabwské republice a 2 miliony eur Malawiské republice. Finanční pomoc ve výši 60 milionů eur poskytly prostřednictvím Mechanismu Rakousko, Belgie, Německo, Španělsko, Finsko, Francie, Irská republika, Itálie, Nizozemsko, Portugalsko, Švédsko a Velká Británie. Česká republika poskytla koncem března 2019 postižené oblasti prostřednictvím IFRC v součinnosti s místním Červeným křížem finanční pomoc ve výši 5 milionů Kč. Tato pomoc je určena na okamžité potřeby lidí bez přístřeší, na obnovu jejich domovů a dále na snížení rizika obdobných katastrof.


kpt. Ing. Irena ŠENKÝŘ JANSOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto: zdroj Reuters

V roce 2017 HZS ČR obdržel akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v rámci systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků na nový vzdělávací program s názvem Příprava škol a školských zařízení na mimořádné události (č. j. MSMT-28124/2017-1-1139). Jeho účastníci by měli získat v oblasti přípravy školy na mimořádné události (MU) a krizové situace (KS) základní orientaci v právním prostředí, základní průpravu pro přípravu školy na MU a KS a praktické informace o tom, jak se při takových událostech zachovat.

Při tvorbě programu se vycházelo jednak z potřeb plynoucích ze zkušeností z regionálního prostředí, jednak faktické úrovně připravenosti škol na MU. Z praktických zkušeností i odborných analýz (např. Zpráva o výsledcích podrobné analýzy současného stavu výuky všech bezpečnostních témat ve školách s návrhy dalšího postupu [materiál schválený vládou ČR usnesením č. 174 ze dne 8. března 2017]) vyplývá, že jak v oblasti konkrétní přípravy škol na MU, tak v oblasti výchovy a vzdělávání v bezpečnostních tématech je tato příprava nedostatečná a neodpovídá požadavkům současné doby.

V návaznosti na tyto závěry uspořádal Odbor ochrany obyvatelstva a krizového řízení HZS hl. m. Prahy v listopadu 2018 na stanici č. 11 v Modřanech první běh uvedeného vzdělávacího programu. Počet přihlášených zájemců o účast v programu byl tentokrát zřetelným signálem, že sami pedagogičtí pracovníci cítí potřebu se v dané problematice dále a odborně vzdělávat. Podaných 53 přihlášek předznamenalo nutnost pořádání dalšího běhu programu v krátkém časovém horizontu. Ten proběhl v březnu 2019.

K základním tématům s problematikou právního rámce, rizika vzniku MU na území hl. m. Prahy, havarijní a krizové připravenosti školského zařízení, požární prevence a ochrany obyvatelstva, bylo zařazeno v omezené míře i téma samotné výuky tématu Ochrana člověka za běžných rizik a MU (OČBRMU).

V rámci uvedených témat se setkala s mimořádným zájmem např. informace o programu IS SYPOS, umožňujícím školám a školským zařízením v podmínkách hl. m. Prahy tvorbu plánu krizové připravenosti, plánu opatření škol ad. Přednáška z oblasti požární prevence zaměřená na školu jako stavbu, povinnosti na úseku požární ochrany (PO), dokumentaci PO zaujala kromě jiného množstvím zajímavého dokumentačního obrazového materiálu pořízeného právě ve školách a školských zařízeních. Pedagogičtí pracovníci viděli na konkrétních příkladech porušování předpisů PO a nejčastější nedostatky např. v oblasti věcných prostředků PO – nevhodně umístěné či zakryté přenosné hasicí přístroje, zakryté, zamčené či k jiným účelům využívané hydrantové skříně, špatně značené, částečně či zcela neprůchodné únikové cesty.

V tematickém bloku věnovaném tématu OČBRMU se měli pedagogové možnost seznámit s příklady dobré praxe a s ověřenými výchovně vzdělávacími formami a metodami práce samotných příslušníků HZS hl. m. Prahy. Pedagogům byly představeny jednak programy vedené v rámci exkurzí v hasičských stanicích pro žáky I. a II. st. základní školy a jednak základní informační zdroje včetně konkrétních ukázek práce např. s interaktivními multimediálními učebnicemi Asociace Záchranný kruh.

Oživením náročného celodenního programu byly příspěvky přizvaných lektorů – hostů. Lektorka Českého červeného kříže, Jaroslava Marková, DiS., navázala na problematiku evakuace s dosud poměrně neznámým tématem a pojmem invakuace, který je ale již řadu let součástí krizové připravenosti v zahraničí. Jde o situace, kdy nebezpečí není uvnitř objektu (případ pro evakuaci), ale naopak v jeho okolí. V daném případě je třeba obyvatelstvo ukrýt uvnitř budovy a zajistit mu po dobu hrozícího nebezpečí odpovídající péči.

Zástupce Policie ČR, mjr. Bc. Ondřej Penc, se zaměřil na řešení MU ve škole z pohledu policie. Zmínil možné rizikové situace a následné postupy Policie ČR. Diskutována byla jak oblast prevence kriminality, tak i případy porušení zákona.

Velkou pozornost vzbudila přednáška s názvem Mimořádná událost ve škole/v rodině – psychosociální pomoc, komunikace s účastníky traumatických událostí, kterou vedla kpt. PhDr. Eva Biedermannová, psycholožka HZS Středočeského kraje. Její bohaté pracovní zkušenosti jsou spjaté nejenom s prostředím samotného HZS ČR, ale i událostmi ve školách a běžném životě. Jak nešťastná událost (vážné onemocnění, zranění, smrt, pohřešování osoby ad.) ovlivní školu a vše s ní související, na čem závisí následné postupy práce a které jsou ty správné? Takové i další navazující dotazy pokládala a zodpovídala nejenom samotná lektorka, ale do diskuze se se zájmem zapojili i učitelé, zvláště ti, kteří se již ve školství s traumatickou událostí osobně setkali.

Na obligatorní část semináře navázal v pozdních odpoledních hodinách volitelný program s ukázkou hašení práškovým přenosným hasicím přístrojem (učitelé si sami vyzkoušeli), prohlídkou krajského operačního a informačního střediska a v garážích techniky a věcných prostředků.

Účastníci zhodnotili celodenní program jako smysluplné využití jejich pracovního času, ocenili získání řady nových a užitečných poznatků v oblasti požární ochrany a ochrany obyvatelstva a někteří projevili dokonce i zájem o pokračování v podobě dalšího navazujícího kurzu. Z uvedeného hodnocení je patrné, že vzdělávací program odpovídá současné společenské potřebě v oblasti vzdělávání v bezpečnostních tématech a že rostoucí význam přípravy na MU a KS vnímají správně i samotní pedagogičtí pracovníci.

Pozn.: Videozáznam a článek v tisku k problematice invakuace je dostupný na internetových stránkách
https://prahatv.eu/zpravy/praha/praha-6/2505/mc­ praha-6-zvysuje­ bezpecnost­ deti­ ve­ skolach;
https://www.novinky.cz/hledej?w=invakuace & ref=search & submit=Hledej.


kpt. PaedDr. Luďka PALZEROVÁ, HZS hl. m. Prahy, foto por. Mgr. Blanka PLACHÁ KOZLÍKOVÁ, HZS hl. m. Prahy

MV­-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (MV-GŘ HZS ČR) ve spolupráci s Českou asociací hasičských důstojníků, z.s., a s Veletrhy Brno, a.s., organizuje odbornou konferenci se zahraniční účastí Pyromeeting 2019, která je doprovodnou akcí veletrhu PYROS/ISET.

Konference se uskuteční dne 30. května 2019 v kongresovém sálu Hotelu Continental, Kounicova 6 v Brně.

U každého ročníku konference je zvoleno aktuální téma. V roce 2017 byl program zaměřen na 25. výročí integrovaného záchranného systému (IZS). Byl představen vznik, současný stav a rozvojové trendy základních složek IZS v součinnosti při společných záchranných a likvidačních pracích. Při této příležitosti byla vydána pamětní plaketa k 25. výročí vzniku IZS, která byla předána účastníkům konference.

Letošní ročník je programově orientován na změnu klimatu a je určen pro zvané účastníky, a to zástupce hasičských záchranných sborů krajů, zástupce ústředních správních úřadů, představitele územní samosprávy, zástupce vysokých škol vzdělávající odborníky v oblasti bezpečnosti a dalších vybraných institucí působících v oblasti bezpečnosti.

Program je rozdělen do dvou částí. Dopolední část bude vyhrazena pro odborné přednášky směřované na změnu klimatu a v odpolední části se uskuteční prohlídka veletrhu PYROS/ISET.

Odborné přednášky jsou rozděleny do dvou bloků. V prvním bloku se prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr., z Českého egyptologického ústavu, bude ve své přednášce nazvané „Přerušované rovnováhy a bezpečnost společnosti v 21. století“ zabývat dlouhými časovými řadami tak, jak je možné je studovat a vysvětlovat na základě současného vědeckého poznání. Zaměří se na vnitřní dynamiku společnosti, nárůst mandatorních výdajů, legitimitu elit, Hérakleitův zákon, mediální povahu informačních toků a jejich dopad na stav obyvatelstva, stejně jako lidské adaptace na změny klimatu s veškerými dopady na obranyschopnost a resilienci společnosti. Na něj naváže RNDr. Jan Pretel, CSc., z Českého hydrometeorologického ústavu, s prezentací „Projevy klimatických změn“. Vystoupení bude cíleno na nejvýznamnější projevy změn v četnosti a intenzitě extrémních povětrnostních jevů např. dlouhodobé sucho, povodně, přívalové srážky, vysoké teploty, větrné smrště zejména v ČR. Povede diskuzi o tom, zda lze těmto projevům zabránit a jako společnost „zápas“ s klimatem vyhrát. Jaká může být úloha adaptačních opatření jako souboru možných přizpůsobení nejvíce zranitelných složek přírodního a antropogenního systému důsledkům změny klimatu. Prezentace bude do značné míry parafrázovat výrok antického státníka a politika Perikléa: „Není důležité budoucnost předpovídat, ale je třeba se na ni připravit.“

Ve druhém bloku vystoupí zástupci Hasičského záchranného sboru ČR. S dopady změny klimatu na Hasičských záchranný sbor ČR seznámí účastníky plk. Dr. Ing. Zdeněk Hanuška, ředitel odboru IZS a výkonu služby z MV­ GŘ HZS ČR. Brig. gen. Ing. Vladimír Vlček, Ph.D., ředitel HZS Moravskoslezského kraje, představí opatření HZS kraje na změnu klimatu. Závěr bloku bude věnován orkánu Herwart ze dvou úhlů pohledu, a to operačního řízení a ochrany obyvatelstva. Operační řízení bude prezentovat plk. Ing. Roman Bílý, ředitel odboru operačního řízení z MV­-GŘ HZS ČR, a ochranu obyvatelstva plk. Ing. Pavel Nepovím, ředitel odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení z MV­-GŘ HZS ČR.

Redakce časopisu 112 přeje organizátorům, aby i letošní ročník byl tak úspěšný jako ten předcházející.
 

Ve Španělském sále Pražského hradu se 11. dubna 2018 uskutečnil jubilejní 10. ročník ankety Hasič roku 2018. Na své ocenění s napětím čekali nejlepší zásahy, projekty, hasiči, zaměstnanci a kolektivy. A kdo se nakonec stal vítězem v jednotlivých kategoriích?

Letošní ročník byl výjimečný tím, že se konal v reprezentačních prostorách Pražského hradu, na každého z přítomných působily velice slavnostně. Jako každý rok se hodnotilo v šesti kategoriích, do kterých vybírala sedmnáctičlenná porota z celkem 56 nominací z celé České republiky. Nejvíce nominací (11) měla kategorie Projekt roku a Velitel roku. Mezi hosty letošního 10. ročníku byl ministr vnitra Jan Hamáček, generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba a další představitelé jak HZS ČR, tak jiných významných institucí.

Hosté v sále si v úvodu mohli ze záznamu připomenout nejvýznamnější akce HZS ČR za uplynulý rok 2018, které se konaly u příležitosti oslav 100 let vzniku republiky jako např. Hasičská fontána Praha 2018, říjnová Přehlídka integrovaného záchranného systému na Evropské třídě, slavnostní přísaha příslušníků na Hradčanském náměstí, třídenní program na Letenské pláni, kde byla vystavena požární technika od té nejstarší až po nejmodernější. Následně se ujal slova ministr vnitra Jan Hamáček: „Vážení páni generálové, vážené hasičky, vážení hasiči, dámy a pánové, milí hosté. Jsem velmi rád, že se s vámi mohu setkat při tak slavnostní příležitosti, jakou Hasič roku bezesporu je. Chci vám poděkovat nejen jako člen vlády, který má hasiče v gesci, ale především jako člověk, který vaše nasazení upřímně obdivuje. A je co obdivovat a je za co děkovat. Minulý rok jste zasahovali u více než 120 000 událostí. Fantastické výkony jste předvedli při hašení požáru lesa na Ještědu nebo pražského Hotelu Eurostars David, při kterém bohužel zemřelo pět lidí, ale bez vaší pomoci by obětí mohlo být daleko více. Stejně skvělí jste byli v dalších a dalších případech, kde jste riskovali svoje zdraví a svůj život. Proto vás chci ubezpečit, že jako ministr vnitra udělám vše, aby se vaše pracovní podmínky zlepšily a vaše platy odpovídaly významu vaší práce. Máte a vždycky budete mít moji absolutní podporu.“ Slavnostní předávání cen v podobě skleněných hasičských přileb, těžítek a dárkových košů tak mohlo začít. Všichni ocenění si převzali ceny z rukou ministra vnitra Jana Hamáčka a generálního ředitele HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslava Ryby.

Kategorie oceněných
Hasič roku 2018Ocenění Hasič roku 2018 si odnesl npor. Bc. Zdeněk Šedivka z HZS Královéhradeckého kraje. U profesionální požární ochrany pracuje již 39 let, nejprve působil jako výjezdový hasič, poté se stal velitelem družstva a postupně se propracoval na pozici velitele stanice. Je spoluorganizátorem Mistrovství České republiky v klasických disciplínách CTIF. Svou osobností, která spojuje všechny vlastnosti, jako je odhodlanost, férovost, vytrvalost a smysl pro týmovou spolupráci, je skvělým vzorem pro další generace hasičů i sportovců.

Cenu za Zásah roku vyhrál zásah HZS hl. m. Prahy u požáru Hotelu Eurostars David. Ocenění si převzali ppor. Bc. Jan Kulhánek, nprap. Radek Svatoš, nstržm. Lukáš Tyr, nstržm. Jan Lédl a nstržm. Bc. David Horák. Během pěti minut byla na místě první jednotka. Při prvotním průzkumu již bylo zřejmé, že jde o složitý zásah a budou potřeba další síly a prostředky. Na místo bylo proto vysláno 17 jednotek požární ochrany. Požár byl uhašen za 41 minut a hasiči zachránili 40 osob.

V kategorii Projekt roku lze nominovat projekt, který výrazně zvyšuje obraz HZS ČR. Vítězem se stala Hasičská fontána Praha 2018 z MV­ generálního ředitelství HZS ČR. U příležitosti oslav 100 let české státnosti uspořádal tuto akci HZS ČR a spolek Hasičské fontány za podpory mnoha dalších subjektů. Mezi oceněnými, kteří se na tomto projektu podíleli, jsou plk. Ing. Boleslav Lang, Vlastimil Studený, kpt. Mgr. Nicole Zaoralová, brig. gen. Ing. Roman Hlinovský, Jiří Havner.

Zaměstnanec roku 2018Kolektivem roku byla komisí zvolena směna A z HZS hl. m. Prahy ve složení ppor. Bc. Pavel Červenka, nstržm. Ing. Marek Steiner, nstržm. Pavel Večerka, DiS., nprap. Petr Červenka a nstržm. Jiří Bolen. V průběhu roku 2018 zasahovali hasiči u několika velmi náročných požárů, při kterých byl vyhlášen zvláštní stupeň požárního poplachu. Kromě Hotelu Eurostars David zasahovali u požáru průmyslové haly v Hostivaři, kde byl použit k hašení i vrtulník, dále u požáru skladovacích hal v Písnici a průmyslových hal v Horních Počernicích. Mimo zásahů směna A úspěšně absolvovala např. cvičení Metro nebo Démon 2018.

V páté kategorii Zaměstnanec roku zvítězil Vlastimil Studený z MV­-generálního ředitelství HZS ČR, který stojí za řadou projektů a akcí, které velmi pozitivně reprezentují HZS ČR na veřejnosti. Za všechny lze uvést např. Hasičskou fontánu Praha 2018, Přehlídku složek IZS 2018 či Hasičské slavnosti v Litoměřicích. Je duchovním otcem Expozice požární ochrany HZS ČR ve Zbirohu, která se díky jeho osobní snaze za 10 let svého fungování rozrostla na největší sbírku požární techniky v Evropě. Svým obrovským osobním úsilím, zapálením pro hasiče, organizačními schopnostmi a kreativitou pomáhá vytvářet novodobé tradice, symboly i velmi pozitivní obraz HZS ČR jako hrdé instituce.

Velitelem roku se stal plk. Ing. David Kareš ze Záchranného útvaru HZS ČR. Příslušníkem Záchranného útvaru HZS ČR je od jeho vzniku Velitel roku 2018v 2009 a zastává pozici zástupce velitele. Pod jeho vedením byla například vytažena zřícená lávka v pražské Tróji nebo vyproštěna uvízlá loď Albis v Drážďanech. Záchranný útvar HZS ČR má také dílčí podíl na odstraňování největšího, nejdéle trvajícího zásahu po explozi muničního skladu ve Vrběticích. Byl také velitelem expertního týmu, který hledal cestu jak dostat skupinu chlapců ze zatopené jeskyně v Thajsku.

Do galerie osobností HZS ČR byl za rok 2018 zapsán bývalý ředitel HZS Jihočeského kraje plk. JUDr. Josef Blažek. In memoriam. Za 40 let praxe v požární ochraně prošel mnoha funkcemi na úseku prevence i represe. V roce 2001 byl jmenován do funkce ředitele HZS Jihočeského kraje, kterou zastával do své smrti v roce 2006. Jeho zásluhou byly rozvíjeny jak stanice v kraji, tak areál ředitelství. Svou činností výrazně ovlivnil vývoj požární ochrany v celém republikovém měřítku. Příkladný byl i jeho vztah k dobrovolné požární ochraně. Jeho práce se mu stala koníčkem a životním posláním. Cenu převzal syn Zdeněk Blažek.

Úvodní řeč patřila ministru vnitra Janu Hamáčkovi, na úplný závěr pronesl pár slov k oceněným i hostům generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba: „Máme za sebou jubilejní 10. ročník Hasiče roku. Jsem rád, že tento ročník mohl být pořádán v těchto krásných prostorách Španělského sálu Pražského hradu. Když tato nabídka přišla, tak jsem byl velice potěšen. Chtěl bych poděkovat Ministerstvu vnitra a panu ministrovi zato, že tady můžeme být. Právě Ministerstvo vnitra je organizátorem akce. Chci poděkovat nejen za tuto akci, ale také zato, že ministerstvo se o nás stará. Když jsem si procházel nominované akce, nominované hasiče, tak jsem si uvědomil, jaký obrovský kus práce se podařilo za jediný rok udělat. Velmi rád bych ocenil více hasičů a více projektů, ale soutěž má svá pravidla a my se jich musíme držet. Takže bych vám chtěl všem, nejen tady v sále, ale i těm, kteří zůstali doma, za tuto práci poděkovat.“

O hudební doprovod se jako vždy zasloužila Hudba Hradní stráže a Policie České republiky pod vedením plk. Mgr. Jiřího Kubíka se sólisty Gabrielou Urbánkovou a Tomášem Savkou. Večerem provázela Barbora Černošková, která si všechny přítomné hasiče získala svým milým a profesionálním projevem.


Ing. Ivana BOŠKOVÁ, foto Ladislav ADÁMEK, Ministerstvo vnitra
 

Dne 1. dubna 2019 uvedl generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba do funkce nového ředitele Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje plk. Mgr. Aleše Černohorského.

Ke Sboru požární ochrany, předchůdci HZS ČR, nastoupil plk. Mgr. Aleš Černohorský v roce 1992 jako hasič. V dalších letech pracoval jako hasič­ technik spojové a informační služby. Z jednotky přešel na operační a informační středisko jako operační důstojník. Po několika měsících byl jmenován do funkce vedoucího operačního střediska okresu Pardubice. V lednu 2001 byl ustanoven do funkce náměstka ředitele HZS kraje pro úsek operačního řízení. Následně od roku 2002 zastával funkci náměstka ředitele HZS pro úsek IZS a operačního řízení HZS Pardubického kraje.

Je absolventem Univerzity Hradec Králové, kde v roce 2004 získal titul magistra. Oficiálnímu ustanovení do funkce byli přítomni i hejtman Pardubického kraje JUDr. Martin Netolický, Ph.D., a další představitelé HZS ČR.

Ve funkci vystřídal brig. gen. Ing. Miroslava Kvasničku, který k 31. prosinci 2018 ukončil služební poměr po sedmadvaceti letech služby.


por. Bc. Vendula HORÁKOVÁ, foto autorka, HZS Pardubického kraje

Po těžkém úrazu, který se mu stal v roce 2016 ve službě při výcviku, zůstal upoutaný na invalidní vozík. Každý den však sobě i ostatním dokazuje, že ani takovým úrazem život nekončí a stále může zažívat nová dobrodružství. Řeč je o bývalém příslušníkovi HZS Královéhradeckého kraje Martinu Šabatovi, který se handicapu nepoddal, ale naopak se jej snaží překonávat.

Nyní se chystá dobýt západ Spojených států amerických a pomůžou mu v tom jeho kamarádi a kolegové – hasiči. Celou výpravu organizuje Sportovní klub hasičů Královéhradeckého kraje, z.s.

„Cestovat mě vždycky bavilo a ani po mém úrazu se na tom nic nezměnilo. Jen je to teď trochu jiné, složitější. Na druhou stranu, pokud máte kolem sebe partu těch správných lidí, kteří vám pomohou, bude i cesta za ‚velkou louži‘ skvělé dobrodružství, na které se moc těším,“ řekl Martin Šabata.

17 dní na cestě, 4 600 kilometrů ujetých napříč čtyřmi státy a sedm národních parků. Skupina hasičů plánuje navštívit kalifornské národní parky Joshua Tree, Sequoia a Yosemite. Na pomezí Kalifornie a Nevady se pak nachází další bod jejich cesty národní park Death Valley. V Utahu zavítají do národního parku Zion i Bryce Canyon a v Arizoně budou obdivovat výhledy v parku Grand Canyon. Cestování za přírodními úkazy západu USA proloží také návštěvou měst Palm Springs, Las Vegas, San Francisca, Monterey a Los Angeles.

„Cestu jsme naplánovali tak, abychom navštívili výběr z největších lákadel amerického západu a aby bylo zároveň vše dobře dostupné i pro Martina,“ vysvětluje prezident Sportovního klubu hasičů Královéhradeckého kraje, z.s., Rudolf Jelínek, který cestu organizuje. „Mezi naše cestovatelské cíle jsme kromě národních parků zařadili i další atrakce, které jsou velmi dobře přístupné. Jsou to například hollywoodská filmová studia nebo také obří akvárium v Monterey,“ doplňuje Rudolf Jelínek.

Cesta party hasičů začíná 19. května 2019 na vídeňském letišti, odkud jim letí v 10.00 hodin letadlo do Los Angeles. Sledujte jejich zážitky na facebooku: fb.me/hasiciAmerika

Cestu Martina za snem podpořili Požární bezpečnost, s.r.o., Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, LUING PYREX, spol. s r.o., FIREFIGHTING TECHNOLOGY INT. s.r.o., Klára Sovová, Zemědělská akciová společnost Mžany, a.s., JaGa spol. s.r.o., Sportovní klub hasičů Královéhradeckého kraje, z.s., CDS s.r.o. Náchod, HZS Královéhradeckého kraje a Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR.


por. Mgr. Martina GÖTZOVÁ, HZS Královéhradeckého kraje, foto archiv HZS Královéhradeckého kraje

V neděli 7. dubna 2019 se v atletické hale Střelnice v Jablonci nad Nisou uskutečnil svátek požárního sportu. Prestižního klání Jablonecká hala se letos zúčastnilo 25 příslušníků HZS ČR a 257 členů sborů dobrovolných hasičů (141 žen a 116 mužů). Celkem se na start postavilo 282 závodníků.

Sportovci ukázali naprosto skvělou formu v běhu na 100 m s překážkami pro nadcházející sezónu. Dokládají to dva nové halové rekordy. „Šárka Jiroušová ze Sboru dobrovolných hasičů (SDH) Poniklá vylepšila svůj loňský rekord a zvítězila s časem 15,92 s. V kategorii muži Daniel Klvaňa SDH Oznice s časem 14,81 s pokořil halový rekord Jakuba Pěkného z roku 2010,“ sdělila skvělou zprávu Jiřina Brychcí ze Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska – Okresního sdružení hasičů (SH ČMS – OSH) Jablonec nad Nisou. Mezi muži profesionály kraloval Pavel Krpec z HZS Moravskoslezského kraje, který trať zaběhl za 15,07 s, stříbro vybojoval Jakub Paulíček z HZS Pardubického kraje s časem 16,35 s a třetí místo obsadil Radek Šuba z HZS Zlínského kraje.

Řada závodníků vzpomínala na dobu, kdy byly součástí závodů i štafety 4× 100 m s překážkami. Další disciplínu by však nebylo možné z kapacitních důvodů přidat do jednodenního závodu a Jablonecká hala by se znovu musela rozrůst na víkendový závod. „Je možné, že v příštím roce vyzkoušíme model s opětovným zařazením štafet,“ nastínila Brychcí.

Pořadateli 33. ročníku soutěže Jablonecká hala byly SH ČMS – OSH Jablonec nad Nisou ve spolupráci s Územním odborem Jablonec nad Nisou HZS Libereckého kraje, ředitelstvím HZS Libereckého kraje, Sportovním klubem HZS Libereckého kraje, Českou hasičskou sportovní federací a MV­-generálním ředitelstvím HZS ČR.


Mgr. Zdenka ŠTRAUCHOVÁ, foto Bc. Karel ČERMÁK, HZS Libereckého kraje

Nová stanice HZS Ústeckého kraje byla otevřena v úterý 9. dubna 2019. Slavnostního aktu se zúčastnili hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček, náměstek generálního ředitele pro IZS a operační řízení brig. gen. Ing. František Zadina, ředitel HZS Ústeckého kraje plk. Ing. Roman Vyskočil, prezident společnosti Nexen Tire Europe Eung Young Lee, představitelé HZS Ústeckého kraje a ředitelé dalších HZS krajů, rovněž zástupci sousedních obcí. Stanici požehnal litoměřický biskup Jan Baxant. Stavba nové stanice je významnou investiční akcí Ústeckého kraje v hodnotě 97 milionů korun.

Důvodem výstavby zcela nové stanice právě v této lokalitě byl vstup zahraničního investora jihokorejské společnosti Nexen Tire, který se zabývá vývojem a výrobou pneumatik pro osobní a lehké nákladní automobily a patří mezi nejvýznamnější světové výrobce pneumatik.

Na základě provedené Operativně taktické studie provozu firmy Nexen v průmyslové zóně Triangle vznikla, v souladu s ustanovením § 67 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, společnosti Nexen povinnost zřídit k plnění úkolů, ve smyslu § 70 zákona o požární ochraně, jednotku hasičského záchranného sboru.

Nově vybudovaná stanice je typu P-3, je sídlem společné jednotky společnosti Nexen a HZS Ústeckého kraje, přičemž jedno požární družstvo plní primárně úkoly v rámci společnosti Nexen, druhé požární družstvo o zmenšeném stavu plní standardní úkoly jednotky požární ochrany v rámci plošného pokrytí území Ústeckého kraje jednotkami požární ochrany a Strategické průmyslové zóny Triangle. Příslušníci zajišťují službu v nepřetržitém režimu služby.

Personálně je stanice Bitozeves zajištěna 34 příslušníky, tj. 33 příslušníků ve třech směnách a velitel stanice. Funkční složení směny velitel čety, dva velitelé družstva, dva hasiči technici, čtyři strojníci a dva hasiči.

Mobilní požární technika je zastoupena dvěma cisternovými automobilovými stříkačkami CAS 20 S2T, dopravním automobilem, velitelským vozidlem, nosičem kontejneru s kontejnerem na pěnidlo, dále pak zařízením pro hašení CO2, přívěsnou lafetovou proudnicí a dalšími věcnými prostředky požární ochrany. Vybavení jednotky plnohodnotně pokrývá požadavky všech služeb a potřeb pro provedení vlastního zásahu, nechybí např. termokamera, detekční technika, spojovací a zobrazovací prostředky atd. Na vybavení stanice se finančně podílely Ústecký kraj a společnost Nexen.

Stanice je plně funkční a příslušníci na stanici Bitozeves mají zajištěny veškeré podmínky pro plnění úkolů vyplývajících ze zákona.


por. Ing. Lukáš MARVAN, foto autor, HZS Ústeckého kraje