Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Chráníme vaše životy, zdraví a majetek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XIX ČÍSLO 5/2020

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA se dočtete o hromadné dopravní nehodě na dálnici D1. Představíme vám dvě nová vozidla Záchranného útvaru HZS ČR. Při příležitosti setkání členů CTIF Fire Investigation Working Group byla prezentována unikátní česká vyšetřovací metoda. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM nabízíme rozhovor s brig. gen. Ing. Františkem Zadinou na téma Operační řízení HZS ČR. V rubrice OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ přinášíme informace o zpracování nového vnějšího havarijního plánu státního podniku DIAMO. HZS Karlovarského kraje dlouhodobě spolupracuje s osobami se zdravotním postižením. Mimořádné události řešené na úrovni EU se věnují možnosti financování projektů proti pandemii koronaviru. Hasiči pomáhali dopravit zpět do vlasti tisíce Čechů. Je možné využít recyklovanou vodu k hašení požárů? V rubrice INFORMACE si přečtěte, jak se můžete zúčastnit soutěže Hasiči před i za objektivem. Nabízíme k seznámení anotace vysokoškolských prací. 

  • OBSAH č. 5/2020 ROČNÍKU XIX
  • Hromadná dopravní nehoda s následným požárem uzavřela dálnici D1
  • Cisternová zodolněná stříkačka CZS 15 – TRITON
  • Velkoobjemová cisterna CV 40
  • Prezentace unikátní české vyšetřovací metody v Nizozemsku
  • Operační řízení HZS ČR
  • Zpracování vnějšího havarijního plánu státního podniku DIAMO
  • Podpora osob se specifickými zdravotními potřebami
  • Mimořádné události řešené na úrovni Evropské unie
  • Hasiči pomáhají dopravit české občany zpět do vlasti
  • Využití recyklované vody k hašení požárů v České republice – budoucnost, nebo utopie?
  • Hasiči před i za objektivem

OBSAH č. 5/2020 ROČNÍKU XIX

POŽÁRNÍ OCHRANA
Hromadná dopravní nehoda s následným požárem uzavřela dálnici D1
s 4
Cisternová zodolněná stříkačka CZS 15 - TRITON
s 6
Velkoobjemová cisterna CV 40
s 8
Prezentace unikátní české vyšetřovací metody v Nizozemsku
s 14

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM
Operační řízení HZS ČR
s 15

OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ
Zpracování vnějšího havarijního plánu státního podniku DIAMO
s 20
Podpora osob se specifickými zdravotními potřebami
s 23
Mimořádné události řešené na úrovni Evropské unie
s 26
Hasiči pomáhají dopravit české občany zpět do vlasti
s 27
Využití recyklované vody k hašení požárů v České republice - budoucnost nebo utopie?
s 28

INFORMACE
Hasiči před i za objektivem
s 31
 

Hromadná dopravní nehoda s následným požárem uzavřela dálnici D1

V neděli 13. října 2019 v 19.24 hodin přijala tísňová linka HZS Středočeského kraje informaci o dopravní nehodě a požáru několika vozidel na dálnici D1 v prostoru křižovatky Psáře na 49. kilometru ve směru z Prahy do Brna.


Krajské operační a informační středisko (KOPIS) k události postupně vyslalo čtyři jednotky požární ochrany (PO) HZS Středočeského kraje (SčK) Benešov, Říčany, Vlašim a Zruč nad Sázavou a tři jednotky SDH Divišov, Vlašim­ Domašín a Zdislavice. Krátce poté byl vyhlášen druhý stupeň požárního poplachu.

Během jízdy k zásahu bylo upřesněno, že jedním z havarovaných vozidel je nákladní automobil. Proto byly přes KOPIS zjišťovány další informace, především co převáží a nejde­-li o přepravu spadající do skupiny ADR (Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí). Po příjezdu na místo zásahu bylo průzkumem zjištěno, že došlo k havárii tahače s cisternou a pěti osobními automobily s následným požárem. Cisterna ležela na boku přes všechny pruhy a stejně jako čtyři osobní vozidla hořela vysokou intenzitou. Na místě byl neurčitý počet zraněných osob, které se už převážně nacházely mimo svá vozidla.

Jako první přijela k události v 19.39 hodin jednotka PO ze stanice Vlašim, která k nehodě dorazila z protisměru a stála tak z pohledu jízdy do Brna za nehodou. Velitelem zásahu (VZ) bylo rozhodnuto o odstavení požárních automobilů ve vzdálenosti 100 metrů od dopravní nehody, a to hlavně z důvodu silného kouře, sálavého tepla a zatím nezjištěného druhu obsahu uvnitř cisterny. Zároveň rozhodl o vytvoření tří bojových úseků.

První úsek byl zřízen v dostatečně vzdáleném prostoru od nehody, kam zraněné osoby přemístili svědkové události. Na druhém úseku zasahovaly z prostoru za nehodou jednotky PO ze stanice Vlašim HZS SčK (CAS 20 a CAS 30), jednotky SDH Zdislavice (CAS 20 a CAS 32) a Domašín (CAS 24). Třetí úsek byl vytvořen z přední strany jednotkami stanic Benešov (CAS 20, VYA 30, RZA, VEA a NA), Zruč nad Sázavou (CAS 20 a CAS 32) a jednotky SDH Divišov (CAS 25). Na třetím úseku bylo použito dopravní vedení s rozdělovačem a jedním C proudem, který byl nasazen na ochlazování cisterny a hašení požáru tahače i osobních automobilů. Celý zásah probíhal za použití dýchacích přístrojů.

Dalším průzkumem bylo od zraněného řidiče zjištěno, že v cisterně převáží palmový olej o objemu 32 000 litrů. Po příjezdu zdravotnické záchranné služby (ZZS) na první úsek byly zraněné osoby tříděny podle metody START. Na místo se také dostavila posádka Letecké záchranné služby, která ovšem vzápětí odletěla k vážné dopravní nehodě osobního automobilu a služebního vozidla Policie ČR, ke které došlo (v souvislosti s popisovaným požárem) při odklánění dopravy na 34. kilometru na dálniční křižovatce u obce Ostředek.

Po lokalizaci požáru, která byla VZ ohlášena v 19.55 hodin, a podrobnějším průzkumem bylo zjištěno, že v jednom z havarovaných osobních vozidel se nachází usmrcená osoba. Dále bylo zjištěno, že z cisterny vytéká přepravovaný palmový olej, který při styku s vozovkou pomalu tuhne a současně částečně vtéká do kanalizace. Utěsnění cisterny tmelem a použití sorpčních hadů řešila jednotka PO ze stanice Vlašim. VZ bylo přes operační středisko rozhodnuto o povolání kontejneru na nebezpečné látky ze stanice Říčany (AKN + KTE) pro využití při přečerpávání cisterny, případně i k odstranění uniklé látky do kanalizace. Pro koordinaci likvidačních prací a řešení dílčích následků havárie si VZ na místo vyžádal také zástupce Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), vodoprávního úřadu, orgánu životního prostředí příslušné obce s rozšířenou působností a také odborné asanační firmy.

ZZS postupně odvážela zraněné osoby k dalšímu ošetření, přičemž na prvním úseku hasiči pomohli s transportem jednoho pacienta ve vaně Spencer na místo za nehodou, k posádce ZZS z Vlašimi. Po odvozu všech zraněných osob, kterých bylo celkem deset, a dohašení malých ohnisek byla VZ oznámena likvidace požáru, což bylo ve 20.30 hodin. Dále byl na operační středisko dán požadavek o vyslání tří osvětlovacích balonů z důvodu nasvícení celého prostoru pro potřeby vyšetřování dopravní nehody. K místu události tak byly vyslány ještě jednotky PO ze stanice HZS SčK Kolín (VEA + osvětlovací balon) a Kutná Hora (DA + osvětlovací balon), třetí osvětlovací balon byl použit z chemicko­ technického kontejneru, se kterým byla u zásahu jednotka PO ze stanice Říčany. Vzhledem ke stálému úniku palmového oleje bylo rozhodnuto o přečerpání do náhradní cisterny, kterou zajistil přepravce – ta se na místo dostavila okolo půlnoci. Jelikož při nehodě došlo k poškození přečerpávacího systému cisterny, bylo nutné poměrně hodně improvizovat. Aby bylo možné látku přečerpat, musel VZ sehnat elektrocentrálu o výkonu 10 kW. Tu zajistila jednotka PO ze stanice Mladá Boleslav, která na místě zasahovala s technikou DA + přívěsná elektrocentrála Iveco.

V ranních hodinách 14. října přibližně ve 04.30 hodin se podařilo přečerpat asi polovinu palmového oleje z cisterny. Následně bylo Policií ČR ještě dokončeno zadokumentování nehody a poté spe­cializovaná firma začala odtahovat vraky vozidel. Nejprve bylo odvezeno všech pět osobních automobilů a následně tahač. Po příjezdu jeřábu se podařilo otočit cisternu zpět na kola a odčerpat zbytek palmového oleje, což bylo krátce před osmou hodinou ranní, kdy bylo místo nehody předáno zástupcům ŘSD. Poslední požární automobil odjel z místa nehody v 08.00 hodin, čímž byl dvanáct a půl hodiny trvající zásah u mimořádné události na brněnské dálnici pro hasiče ukončen.

Specifika zásahu
Pozitiva

  • díky včasnému zásahu okolojedoucích řidičů, mezi nimiž byli i profesionální záchranáři z Uherského Hradiště, se podařilo zachránit většinu osob z havarovaných vozidel,
  • KOPIS správně vyhodnotilo situaci a poslalo na místo nehody hned v prvopočátku dostatečný počet jednotek PO,
  • poměrně rychlá lokalizace požáru,
  • správné rozhodnutí VZ o rozdělení požáru do tří úseků,
  • na místě události byl přítomen tiskový mluvčí, který podával informace novinářům; díky tomu se VZ i řídící důstojník mohli plně věnovat zásahu,
  • výborná spolupráce všech složek IZS,
  • starosta obce Divišov z důvodu dlouhodobého zásahu zajistil pro zasahující jednotky PO stravu a nápoje.

Negativa

  • rychlý rozvoj požáru a velký vývin hustého kouře,
  • přepravovaná látka byla hořlavá,
  • kvůli hořící cisterně, která ležela přes všechny pruhy, bylo místo nehody velice nepřehledné; nebylo tak hned zřejmé, kolik zraněných na místě bude,
  • vzhledem k velké intenzitě požáru nebylo možné provést průzkum v osobních vozidlech, nedalo se tak v prvopočátku zjistit, kolik osob ve vozidlech zůstalo,
  • vrtulník Letecké záchranné služby byl krátce po dosednutí odvolán a odletěl k dopravní nehodě pro vážně zraněného policistu o několik kilometrů blíže k Praze, kde do služebního vozidla Policie ČR provádějícího odklon dopravy narazilo v plné rychlosti jiné vozidlo; nebylo tak možné vrtulník využít k transportu zraněných osob,
  • přepravovaný tuk, který vytékal na komunikaci, začal tuhnout a nastaly komplikace s jeho přečerpáváním a následným odklízením z komunikace,
  • vlivem nehody došlo k poškození přečerpávacího zařízení a bylo třeba poměrně hodně improvizovat, aby bylo možné z cisterny palmový olej přečerpat,
  • dálnici bylo nutné uzavřít v obou směrech, což se okamžitě projevilo v přilehlém okolí, kde kolabovala doprava; ve směru do Prahy byl ve 03.00 hodiny provoz obnoven alespoň jedním jízdním pruhem.



nprap. Petr SVOBODA, HZS Středočeského kraje, foto autor

Cisternová zodolněná stříkačka CZS 15 – TRITON

Koncem roku 2019 byly Záchrannému útvaru (ZÚ) HZS ČR dodány dvě cisterny, které byly v úterý 18. února 2020 za účasti ministra vnitra Jana Hamáčka slavnostně předány a představeny vedení HZS ČR. Jde o cisternovou zodolněnou stříkačku s označením CZS 15 a velkoobjemovou cisternu s označením CV 40. A právě první z obou cisteren, které se staly součástí modulu ZÚ HZS ČR pro hašení požárů v nebezpečných prostorech a lesních požárů, vám v následujícím článku blíže představíme.

Požární automobil je určen především pro zdolávání požárů v nebezpečných prostorech a lesních požárů. Za nebezpečné prostory v tomto případě platí místa s vysokým stupněm ohrožení zasahujících hasičů, jakými jsou například průmyslové výrobní a skladovací areály, sklady nebezpečných látek a munice, prostory, v nichž hrozí nebezpečí exploze a mohlo by dojít k ohrožení osádek požárních automobilů například odlétávajícími mechanickými částmi. Na základě technických parametrů jde o vozidlo předurčené pro pohyb a průzkum ve velmi náročných podmínkách s možností hasebního zásahu i bez nutnosti opustit kabinu vozidla. Automobil je určen pro provozování ve stejných prostorech a prostředích jako CZS 40 – TITAN. Díky své konstrukci a rozměrům se však dokáže dostat dále terénem a rovněž se pohybovat ve stísněnějších podmínkách.

Celkové rozměry
Délka vozidla je 6 271 mm, šířka 2 550 mm, výška v jízdním stavu podvozku 2 760 mm a celková hmotnost 16 t. Cisterna je na zpevněné komunikaci schopna dosáhnout rychlosti až 110 km/h. Světlá výška pod nápravami je při jízdní poloze podvozku 350 mm, přední nájezdový úhel dosahuje hodnoty téměř 48°, ten zadní má velikost přes 40°. Z uvedených parametrů je zřejmé, že automobil je předurčen také pro pohyb v těžkém terénu.

Podvozek
Základem automobilu je dvounápravové šasi TATRA o rozvoru 3 650 mm s připojitelným pohonem přední nápravy. Jeho přiřazování je prováděno elektropneumaticky a plní funkci uzávěrky mezinápravového diferenciálu. Obě nápravy jsou vybaveny uzávěrkou osového diferenciálu a teleskopickými tlumiči pérování. Přední náprava má nosnost 8 000 kg, zadní 10 000 kg. Kyvadlové polonápravy vozidla jsou vybaveny pneumatickým odpružením a zkrutným stabilizátorem. Z kabiny je možné regulovat tlak vzduchu ve vlnovcových pružinách a plynule tak měnit výšku vozidla v rozsahu +80/−110 mm. Tyto změny umožní snížit celkovou výšku vozidla pro podjetí překážky či naopak zvýšit světlou výšku pod nápravami při průjezdu terénem.

Kola jsou osazena pneumatikami se zvýšenou odolností pro provoz v těžkém terénu, na sněhu a blátě o rozměru 14,00 R20. Řidič má v kabině vozidla k dispozici ukazatel tlaku v pneumatikách a také ovládací prvky pro jeho změnu, a to i během jízdy. Volit přitom může z přednastavených režimů: cesta, terén, písek a vyproštění. Pneumatiky typu RunFlat navíc zajišťují možnost provozu vozidla i při jejich poškození, jako je například propíchnutí. Automobil je opatřen také ochrannými kryty, jež brání poškození ventilů dohušťování či šroubů a matic diskových kol.

Požadavkem zadavatele byla rovněž odolnost podvozku proti účinkům působení tepla během průjezdu místem zásahu. Rozvody vzduchu, paliva a oleje jsou vedeny v kovovém potrubí a pancéřových hadicích a dále jsou společně s elektroinstalací nutnou pro jízdu vozidla opatřeny ohnivzdornými návleky se samozhášivou vrstvou. Podvozek automobilu je zakrytován ocelovými pláty, které brání mechanickému a tepelnému poškození jeho součástí a zabraňují rovněž případnému průniku plamenů.

Pohon CZS 15 zajišťuje vzduchem chlazený osmiválec TATRA T3C-982-90 o výkonu 300 kW. Vozidlo je osazeno šestistupňovou automatickou převodovkou s hydrodynamickým měničem Allison 4500SP. Ta je vybavena pomocným pohonem, jenž obstarává chod vodního čerpadla.

V přední i zadní části rámu podvozku jsou přípojné prvky pro případné vyproštění a tažení automobilu. Tyto prvky zároveň slouží pro uchycení elektrického lanového navijáku, který je součástí výbavy vozidla.

Kabina osádky
Vysoký stupeň ochrany osádky vozidla poskytuje také použitá pancéřová kabina. Její konstrukce vychází z armádních požadavků a výrobce garantuje odolnost proti mechanickému poškození na úrovni balistické ochrany ve stupni 2 podle standardizační normy STANAG 4569. Ochrana před tlakovými účinky explozí, odlétávajícími mechanickými částmi či padajícími stromy však není jediným bezpečnostním prvkem kabiny. Ta je rovněž přetlaková a hermeticky uzavřená se systémem filtroventilace pro ochranu obsluhy před nebezpečnými látkami a produkty hoření.

Filtroventilace pracuje ve dvou režimech, kdy buď pohlcuje průmyslové škodliviny, základní bojové otravné a jiné nebezpečné látky, nebo vhání vzduch do kabiny mimo filtrační vložky. Tlak v kabině je regulován automaticky a vznik přetlaku je signalizován osádce. Ovzduší v kabině je monitorováno přístrojem Gas Alert Micro Clip XL, který měří a vyhodnocuje koncentrace kyslíku a oxidu uhelnatého. Klimatizace i nezávislé topení pracují v režimu uzavřené kabiny na principu vnitřního okruhu, tedy bez přisávání venkovního vzduchu. V případě zhoršení kvality vzduchu v kabině má osádka k dispozici vzduchové dýchací přístroje Dräger Pascolt.

Přístup do kabiny je přes čtveřici pneumaticky posilovaných dveří. Pro její nouzové opuštění slouží střešní otvor o rozměrech 515 × 690 mm. Kabina je čtyřmístná, přičemž první řada sedadel je určena pro obsluhu vozidla, tedy řidiče a velitele. Sedadla ve druhé řadě pak slouží pro přepravu hasičů a osob podílejících se na průzkumné činnosti či nouzový převoz evakuovaných osob. Všechna sedadla jsou vybavena pětibodovými bezpečnostními pásy.

Vzhledem k předpokladu, že bude vozidlo využito v lesním prostředí a zúžených prostorech, jsou elektricky ovládaná a vyhřívaná zpětná zrcátka vybavena ochrannými kryty a dorazy proti jejich rozbití při nechtěném sklopení. Požární světlomety a světelné zdroje výstražného zařízení jsou konstruovány a umístěny na střeše kabiny tak, aby jen minimálně přesahovaly její výšku a zároveň u nich nedocházelo k případnému zachytávaní větví při průjezdu lesním porostem.

Nástavba
Nákladový prostor automobilu v sobě ukrývá nádrž na vodu, požární čerpadlo a úložné prostory pro požární příslušenství a výbavu vozidla. Nádrž na vodu o objemu 2 000 l je zhotovena z polyesteru vyztuženého skleněnými vlákny. Údaj o množství vody v nádrži je zobrazován v kabině a při poklesu pod 10 % celkové kapacity je osádka upozorněna akustickým signálem. Plnění nádrže je možné z vnějšího tlakového zdroje přes plnicí hrdlo B75 umístěné na zádi automobilu.

Ve vozidle je instalováno požární čerpadlo THT PJA 1 500 o jmenovitém průtoku 1 500 l/min a tlaku 1,0 MPa. O chod čerpadla se stará pomocný pohon převodovky, který lze použít také při jízdě vozidla do rychlosti 10 km/h. Čerpadlo je ovládáno z kabiny osádky. Voda z čerpadla je rozváděna k lafetové proudnici v přední části vozidla do systému ochranných trysek pro skrápění a ochlazování vozidla a také k výtlaku se spojkou C52 umístěnému na zádi vozidla.

Karoserie nástavby je zhotovena z lehkého kovu s vnějším opláštěním se zvýšenou odolností proti mechanickému poškození. Přístup k požárnímu příslušenství je řešen přes nahoru výklopné dveře po obou stranách nástavby. Další úložné prostory, v nichž je umístěn lanový naviják, nářadí a příslušenství vozidla, jsou přístupné přes výklopné dveře na zádi automobilu. Úložné prostory jsou osvětleny LED lištami, které se samočinně rozsvítí při otevření dveří.

Výbava automobilu
Pro hasební zásah je CZS 15 v přední části vybavena lafetovou proudnicí ALCO APF 2 DC. Ta umožňuje nastavení průtoku vody a tvaru proudu a při jmenovitém průtoku 2 000 l/min vykazuje účinný dostřik plným proudem přes 35 m. Nastavení výše uvedených parametrů, ale také směr natočení proudnice lze plně ovládat z místa velitele, nouzově také z místa řidiče. Při výstupu osádky z vozidla lze provést hasební zásah rovněž pomocí hadic C52 či D25, které jsou včetně kombinovaných proudnic uloženy v nástavbě vozidla. To je vybaveno také veškerým příslušenstvím potřebným pro plnění nádrže z nadzemních či podzemních hydrantů a dále například motorovou řetězovou pilou či lanovým navijákem o tažné síle 50 kN a délce lana 25 m.

Pro průzkum a efektivní hašení může osádka využít ruční termokameru FLIR K 55, pro detekci nebezpečných látek vně kabiny pak přenosný přístroj Gas Alert Micro 5-PID. Jak bylo zmíněno, ve vozidle se nachází rovněž čtveřice izolačních dýchacích přístrojů Dräger Pascolt s lahvemi o objemu 3 l. V kabině vozidla jsou dále umístěny dvě svítilny LED Survivor Atex v dobíjecích úchytech, dalekohled a drobné příslušenství.

Ke zvýšení ochrany automobilu proti účinkům sálavého tepla může osádka využít vodních trysek umístěných na střeše. Do nich je přes čerpadlo přiváděna voda z nádrže, která po rozstřiku ochlazuje karoserii vozidla. Pro lepší přehled má velitel na svém stanovišti k dispozici ukazatel povrchové teploty vozidla.

Kromě světel pro osvětlení okolí nástavby je vozidlo vybaveno rovněž přídavnými požárními světlomety směřovanými do obou stran a dozadu, přičemž světelný tok každého z nich je 5 000 lm. V přední části střechy automobilu je navíc umístěn otočný pátrací světlomet se světelným tokem 3 000 lm ovládaný z kabiny a další světlomet je součástí lafetové proudnice.

Pro komunikaci osádky je v CZS 15 instalována vozidlová analogová radiostanice Motorola DM 4600, digitální terminál TPM 700 a odolný tablet, který slouží také jako informační podpora pro velitele. Řidič má k dispozici GPS navigaci a také displej, na nějž se přenáší obraz šestice kamer sledujících okolí automobilu. Analogové kamery jsou umístěny na obou bocích vozidla – na zádi, těsně nad předním nárazníkem, ale také na přední straně obou zpětných zrcátek a řidič tak má i navzdory omezenému výhledu přes okna kabiny dokonalý přehled o situaci v okolí vozu. Počet a rozložení obrazů z jednotlivých kamer, které se řidiči zobrazují na displeji, lze navíc libovolně měnit podle aktuální potřeby.

CZS 15 byla ZÚ HZS ČR pořízena z podpory Ministerstva financí z rozpočtu Všeobecné pokladní správy za 13 430 295 Kč včetně DPH.


pplk. Ing. Ivo ADÁMEK, Záchranný útvar HZS ČR, foto archiv Záchranného útvaru HZS ČR
 

Velkoobjemová cisterna CV 40

Koncem roku 2019 byly Záchrannému útvaru (ZÚ) HZS ČR dodány dvě cisterny, které byly v úterý 18. února 2020 za účasti ministra vnitra Jana Hamáčka slavnostně předány a představeny vedení HZS ČR. Jde o cisternovou zodolněnou stříkačku s označením CZS 15 a velkoobjemovou cisternu s označením CV 40. A právě druhou z obou cisteren, které se stanou součástí modulu ZÚ HZS ČR pro hašení požárů v nebezpečných prostorech a lesních požárů, vám v následujícím článku blíže představíme.

Vozidlo, jež je modifikací zásahového automobilu pro velkoobjemové hašení, je určeno především pro utvoření zásoby hasiva na místě mimořádné události. Lze jej využít rovněž jako vyrovnávací nádrž při dálkové dopravě vody a sloužit bude také pro zásobování zodolněných cisteren CZS 40 a CZS 15 hasivem.

Celkové rozměry
Délka vozidla je 12 500 mm, šířka 2 550 mm a celková výška 2 760 mm. Váha cisterny s plnou nádrží na vodu je zhruba 41 700 kg, přičemž nejvyšší technicky přípustná hmotnost je 44 t. Stříkačka je na zpevněné komunikaci schopna dosáhnout rychlosti až 100 km/h. Světlá výška pod nápravami je 350 mm, přední nájezdový úhel dosahuje hodnoty 35°, ten zadní má velikost přes 25°.

Podvozek
Základem automobilu je pětinápravové šasi TATRA s trvalým pohonem čtyř náprav a připojitelným pohonem páté nápravy. Všechny polonápravy jsou odpruženy vzduchovými vlnovcovými pružinami a vybaveny teleskopickými tlumiči pérování. Vozidlo umožňuje změnu nastavení odpružení, díky němuž lze měnit celkovou výšku cisterny i světlou výšku pod nápravou. Dvě přední nápravy mají nosnost 9 000 kg, zbývající tři pak 10 000 kg. Součástí náprav jsou rovněž uzávěrky osových a mezinápravových diferen­ciálů. První, třetí a pátá náprava je osazena torzním stabilizátorem. První dvě nápravy jsou trvale řiditelné, poslední dvě jsou řiditelné do rychlosti 30 km/h, přičemž jejich natáčení lze vypnout ze stanoviště řidiče. Díky čtveřici řiditelných náprav má vnější obrysový průměr zatáčení vozidla hodnotu jen lehce přes 22 m, čímž se dostává na úroveň podvozku T815 6×6. Ani délka cisterny tak není velkou překážkou při pohybu ve zúžených prostorech či na lesních cestách.

Kola jsou osazena pneumatikami se zvýšenou odolností pro provoz v těžkém terénu, na sněhu a blátě o rozměru 14,00 R20. Řidič má v kabině vozidla k dispozici ukazatel tlaku v pneumatikách a rovněž ovládací prvky pro provedení jeho změny, a to i během jízdy. Pneumatiky typu RunFlat navíc zajišťují možnost provozu vozidla i při jejich poškození (např. propíchnutí). Automobil je opatřen také ochrannými kryty, jež brání poškození ventilů dohušťování či šroubů a matic diskových kol.

O pohon velkoobjemové cisterny se stará kapalinou chlazený řadový šestiválec Cummins řady ISX o výkonu 447 kW. Vozidlo je osazeno automatickou převodovkou s hydrodynamickým měničem Allison 4800 PR. Převodovka má retardér a pomocný pohon, jenž zajišťuje chod vodního čerpadla.

V přední a zadní části rámu podvozku jsou přípojné prvky pro případné vyproštění a tažení automobilu, a to i při jeho maximální hmotnosti. Součástí výbavy je závěsný adaptér pro připojení tažné tyče. V zadní části vozidla je umístěno tažné zařízení pro tažení přívěsů do hmotnosti 12 000 kg.

Kabina osádky
Dvoudvéřová kabina je určena pro řidiče a velitele a skýtá kromě vnitřní výbavy také prostor pro uložení dvou zavazadel s osobním vybavením (každé o objemu nejméně 120 l). Elektricky ovládaná a vyhřívaná zpětná zrcátka jsou opatřena ochranným rámem proti jejich rozbití.

Nástavba
Prostor nástavby automobilu v sobě ukrývá nádrž na vodu, požární čerpadlo a úložné prostory pro požární příslušenství a výbavu vozidla. Dominantou cisterny je nádrž na vodu hranolovitého tvaru o objemu 21 500 l. Je zhotovena z polyesteru vyztuženého skleněnými vlákny. Údaj o množství vody v nádrži se zobrazuje v kabině. Plnění nádrže je možné jak vlastním čerpadlem (sání z volného zdroje), tak z vnějšího tlakového zdroje přes čtveřici hrdel se spojkou B75 umístěnými po dvou na obou bocích cisterny. Plnicí zařízení je vybaveno zpětnou klapkou, dálkově ovládaným ventilem a zařízením automatické regulace hladiny bránícím přetečení nádrže během plnění.

Ve vozidle je instalováno požární čerpadlo THT PJA 4 000 o jmenovitém průtoku
4 000 l/min a tlaku 1,0 MPa. O chod čerpadla se stará pomocný pohon převodovky, který lze použít také při jízdě vozidla do rychlosti 10 km/h. Čerpadlo lze ovládat jak na panelu umístěném v zadní části nástavby, tak z kabiny osádky pomocí dvojice tabletů. Voda z čerpadla je rozváděna k lafetové proudnici v přední části vozidla a ke čtveřici výtlaků se spojkou B75, které jsou po dvou umístěné na zádi na každé straně vozidla.

Požární čerpadlo je vybaveno zařízením pro přimísení pěnidla v rozsahu 0–6 %. Nastavené procento přimísení je automaticky udržováno nezávisle na okamžitém tlaku a průtoku na výstupu z čerpadla. Cisterna je konstruována pro využití pěnidla z externího zdroje a pro tyto účely je vybavena potřebným příslušenstvím.

Kostra zadní skříně s čerpadlem a požárním příslušenstvím je sešroubovaná z hliníkových profilů a pokrytá hliníkovými plechy. Přístup k požárnímu příslušenství je řešen z obou stran přes hliníkové roletky, k prostoru s požárním čerpadlem pak přes nahoru výklopné dveře. Úložné prostory jsou osvětleny LED lištami, které se samočinně rozsvítí při otevření dveří.

Výbava automobilu
Pro hasební zásah je CV 40 v přední části vozidla vybavena lafetovou proudnicí ALCO APF 2 DC. Ta umožňuje nastavení průtoku vody a tvaru proudu a při jmenovitém průtoku 2 000 l/min vykazuje účinný dostřik plným proudem přes 35 m. Nastavení výše uvedených parametrů, ale také směr natočení proudnice lze plně ovládat z místa velitele. Při výstupu osádky z vozidla lze provést hasební zásah rovněž pomocí hadic a kombinované proudnice C52. Automobil je vybaven také veškerým příslušenstvím potřebným pro plnění nádrže z nadzemních či podzemních hydrantů a dále plovoucím čerpadlem PH­ Cyklon 2/1500 o výkonu až 1 500 l/min.

Osádka má v kabině k dispozici dvojici dýchacích přístrojů, dvě svítilny LED Survivor Atex v dobíjecích úchytech, dalekohled, hledací světlomet a další drobné příslušenství. Kromě světel pro osvětlení okolí nástavby je vozidlo vybaveno rovněž přídavnými požárními světlomety směřujícími do obou stran a dozadu, přičemž světelný tok každého z nich je 5 000 lm. Další světlomet je součástí lafetové proudnice.

Pro komunikaci osádky je v kabině cisterny instalována vozidlová analogová radiostanice Motorola DM 4600, digitální terminál TPM 700 a odolný tablet, který slouží také jako informační podpora pro velitele. Řidič i velitel mají k dispozici tablet, pomocí něhož lze ovládat nejen požární čerpadlo a sledovat jeho provozní hodnoty, ale na který se také přenáší obraz z celkem pěti kamer sledujících okolí automobilu. Kamery jsou umístěny po dvou na obou bocích vozidla a pátá je na zádi automobilu. Řidič tak má i navzdory velké délce vozu přehled o okolí vozidla například při průjezdu zúženým prostorem. Velkoobjemovou cisternu CV 40 pořídil za podpory Ministerstva financí z rozpočtu Všeobecné pokladní správy ZÚ HZS ČR za 13 092 200 Kč včetně DPH.


pplk. Ing. Ivo ADÁMEK, Záchranný útvar HZS ČR, foto archiv Záchranného útvaru HZS ČR
 

Prezentace unikátní české vyšetřovací metody v Nizozemsku

Technický ústav požární ochrany řešil od roku 2017 výzkumný projekt, mezi jehož výstupy patří metodika „zjištění směru šíření požáru a oblasti kriminalistického ohniska pomocí stop šíření požáru znatelných na karoserii dopravních prostředků“. Jejím cílem je identifikace mechanismu vzniku stop vzniklých na karoserii vozidla v důsledku způsobu prohřívání, dále pojmenování těchto stop a určení indikátorů, podle kterých lze určit směr šíření požáru a tím i oblast kriminalistického ohniska (místo vzniku požáru).

Tuto metodiku lze použít zejména při lokalizaci místa vzniku požáru vně i ve vozidlech, uplatnění však najde také například při řešení případů požárů v objektech s kovovými konstrukcemi či vybavením. Cílovou skupinou jsou vyšetřovatelé požárů HZS ČR, dále také soudní znalci a příslušníci Policie České republiky, kteří se touto problematikou zabývají.

Protože se však problematika požárů vozidel neomezuje pouze na Českou republiku, byla tato metoda představena také při příležitosti setkání členů pracovní skupiny CTIF Fire Investigation Working Group (mezinárodní skupina CTIF pro vyšetřování požárů) konaném v roce 2018 v Roučmídově Mlýně. Zde se s ní měli možnost seznámit účastníci nejen z Evropy, ale i ze Spojených států amerických. Prezentace sklidila velký ohlas a zástupci z Nizozemí přímo na místě projevili zájem o bližší seznámení s touto metodou.

Na základě těchto ohlasů bylo v termínu 24. až 27. února 2020 zorganizováno pracovní setkání v Nizozemsku, které mělo za cíl jak teoreticky, tak i prakticky seznámit nizozemské vyšetřovatele požárů s postupem při vyšetřování požárů vozidel. Setkání bylo organizováno ve výcvikovém středisku nizozemského regionu Twente – Twente Safety Campus, které se nachází v areálu bývalého vojenského letiště poblíž města Enschede. Pozvání přijalo celkem 58 osob, a to z řad příslušníků hasičů a policie, kteří vyšetřování příčin vzniku požárů provádí přímo v rámci výkonu služby. Výcviku se účastnili i belgičtí zástupci.

Větší část prvního dne setkání byla věnována přípravě reálných scénářů, na kterých bylo následně možné metodu prakticky demonstrovat. Pro tyto účely nizozemští kolegové připravili dvě identická vozidla – Opel Corsa, rok výroby 2005. Čeští vyšetřovatelé požárů tato vozidla iniciovali na dvou různých místech, požár byl ponechán volnému rozvoji tak, aby došlo k vyhoření veškerých hořlavých komponentů a vytvoření charakteristických stop na karoseriích. Následně byla vozidla dohašena standardním způsobem. První vozidlo bylo iniciováno za pomoci pevného podpalovače v pravé části motorového prostoru v oblasti vzduchového filtru, čímž byla simulována příčina vzniku požáru vlivem technické závady v motoru. Na druhém vozidle bylo simulováno úmyslné zapálení, které bylo provedeno iniciací levého zadního světla opět pomocí pevného podpalovače.

Druhý den byla v dopolední části provedena prezentace metody na učebně. Díky častým dotazům bylo zřejmé, že toto téma je pro nizozemské vyšetřovatele požárů velmi zajímavé. Po obědě se celá skupina přesunula do části areálu, kde byly připraveny zmiňované scénáře. Čeští vyšetřovatelé požárů nejprve demonstrovali praktické uplatnění metody přímo na požářišti. Pro tyto účely byly identifikovány charakteristické stopy a určen směr šíření požáru na vozidle iniciovaném v motorovém prostoru. Následně všichni zúčastnění dostali za úkol získané teo­retické informace i praktické zkušenosti aplikovat přímo v praxi, a to na druhém připraveném vozidle, u kterého bylo zapálení iniciováno v oblasti zadního světla. Byl ponechán dostatečný čas, aby každý z vyšetřovatelů požárů měl možnost samostatně vzniklé stopy požáru na karosérii vozidla vyhodnotit a s jejich pomocí určit směr šíření a místo vzniku požáru.

Tomu, že metoda byla prezentována srozumitelně, nasvědčovalo vyhodnocení úspěšnosti lokalizace polohy místa vzniku požáru na daném vozidle. Odhadem 90 % přítomných vyšetřovatelů požárů bylo schopno určit místo vzniku požáru v zadní části vozidla z jeho „vnější strany“. Přibližně 40 % přítomných navíc určilo konkrétní místo vzniku požáru v oblasti pravého zadního světla. Je potřeba dodat, že šlo o poměrně složitý scénář ovlivněný silným větrem v průběhu vzniku a šíření požáru na tomto vozidle. Na závěr pracovního setkání měli všichni účastníci možnost vyslechnout si přednášku zástupce společnosti Dekra, a.s., známé mezinárodní organizace poskytující expertní služby v oblasti bezpečnosti, která se týkala různých řešených případů požárů vozidel.

Na základě reakcí přítomných vyšetřovatelů požárů bylo zřejmé, že metoda bude určitě přínosem pro jejich práci. Podle poměrně vysoké úspěšnosti určení místa vzniku požáru na připraveném vozidle, které prováděli účastníci samostatně, lze říci, že způsob provedení výcviku kombinací teoretické přednášky doplněné praktickými cvičeními na reálných scénářích je velmi efektivní. Z diskuze s belgickými zástupci dále vyplynulo, že prezentovaná metoda má určitě nadnárodní potenciál. Jako nejefektivnější způsob jejího zpřístupnění cílové skupině v rámci celého světa se jeví její prezentování prostřednictvím webových stránek organizace CTIF (mezinárodní výbor pro prevenci a hašení požárů). Projektový manažer CTIF Kurt Wollmacher také přímo na místě zmínil přesah této metody i do jiných pracovních skupin řešených v rámci CTIF, které se mimo jiné zabývají novými bezpečnostními trendy u vozidel např. skupiny „ISO 17840“ a „Extrication and New Technology“.


kpt. Ing. Stanislav KOPECKÝ, HZS Plzeňského kraje, foto autor
 

Operační řízení HZS ČR

rozhovor s brig. gen. Ing. Františkem Zadinou, náměstkem generálního ředitele HZS ČR pro IZS a operační řízení

Pane náměstku, 11. únor je považován za den tísňového volání 112. Jaký byl vývoj tísňového volání v rámci HZS ČR?
Má odpověď bude obšírnější, protože od přijímání tísňového volání 150 na požárních stanicích HZS okresů ke dnešním sofistikovaným telefonním centrům tísňového volání 112 (TCTV 112) to přece jen byl pořádný kus cesty. Protože je 20. výročí vzniku novodobého HZS ČR, dovolím si podrobnější ohlédnutí, a to ještě do doby samostatných správ a útvarů Sboru požární ochrany (od 1. 1. 1995 HZS okresů), ze zvyku budu dále používat pojem HZS okresů. Když jsem se v roce 1990 stal ředitelem HZS okresu Havlíčkův Brod, byla skutečně tísňová volání přijímána na jednotlivých požárních stanicích, tenkrát to byl Havlíčkův Brod, Chotěboř a Ledeč nad Sázavou. Bohužel nebylo v té době výjimkou, že na stanici „čtyřiadvacítku“ sloužil pouze jeden příslušník. Přijal tísňové volání, vyhlásil požární poplach, obvolal příslušníky na mezisměnovém volnu a organizoval výjezd stanice. Tato dnes již těžce představitelná věc byla radikálně řešena v podstatě až v závěru 90. OPIS HZS okresu Havlíčkův BrodOPIS HZS okresu Havlíčkův Brodlet, a to budováním operačních a informačních středisek na centrálních požárních stanicích HZS okresů. Pokud si dobře vzpomínám, tak jich v té době bylo 77. V podstatě šlo o první centralizaci tísňového volání a de facto i operačního řízení v rámci HZS okresů. Jako každá nová věc i tato neměla pouze příznivce a pro řadu stanic typu „P“ byla trochu bolestivá. Jejím základním předpokladem bylo zajištění spojení se zasahujícími jednotkami PO. Tento požadavek byl formou tří kmitočtových převaděčů a modernizací radiostanic v průběhu roku 1998 naplněn, proto mohlo být do konce roku 1999 realizováno přepojení linek tísňového volání 150 na operační a informační středisko (OPIS) HZS okresu Havlíčkův Brod, které v souladu s usnesením vlády č. 246/1993 plnilo zároveň úkoly informačního střediska integrovaného záchranného systému (IZS) okresu. Realizovaná centralizace tísňového volání však výrazně napomohla organizaci výjezdu stanic a v důsledku zrušení stálých obsluh příjmu tísňového volání na pobočných stanicích byl vytvořen prostor pro provozování tzv. „bezobslužných“ stanic s posílením výjezdu. Co se týká problematiky nedostatečných početních stavů, tak tam byl potřebný právní rámec vytvořen až tzv. Plošným pokrytím území ČR silami a prostředky PO, schváleným usnesením vlády č. 646/1994. K jeho skutečnému naplnění dochází v podstatě až v současné době, a to navýšením početních stavů jednotek HZS krajů celkem o 450 míst v letech 2019 až 2021, tedy po neuvěřitelných 27 letech. Omlouvám se za tuto drobnou odbočku, ale síly a prostředky mají přímý dopad do operačního řízení, tedy čím snazší je dostupnost sil a prostředků, tím menší je zátěž obsluh operačního a informačního střediska. I zde platí, že vše souvisí se vším.

Centralizace tísňového volání do OPIS HZS okresu proběhla v podstatě v předvečer vzniku HZS krajů. Jaký byl další vývoj příjmu tísňového volání v podmínkách nové organizace, tedy novodobého HZS kraje
Ano, máte pravdu. Ale před vznikem krajského uspořádání nás ještě trápil dnes již zřejmě zapomenutý fenomén „Y2K“, kdy jsme se připravovali na možné ochromení ICT systémů, hardware i software v důsledku přechodu z druhého do třetího tisíciletí. Navzdory různým černým prognózám a scénářům se naštěstí žádná digitální katastrofa nekonala. Tak se v mém případě plně funkční OPIS HZS okresů stala OPIS územních odborů (ÚO) tehdy ještě HZS Jihlavského kraje. OPIS ÚO v sídle kraje bylo zároveň krajským operačním a informačním střediskem (KOPIS). Úvodním problémem byla různá technologická úroveň jednotlivých OPIS a KOPIS. Vzhledem k progresivní přirozené centralizaci tísňového volání a s přihlédnutím k rea­lizaci digitálního spojení umožňující centralizaci operačního řízení nebyla investice do OPIS ÚO strategickým řešením. Například mezi roky 2000 a 2004 došlo v ČR k nárůstu mobilních telefonů o 170 %. Logicky tím docházelo k postupnému poklesu tísňových volání z pevných linek a nárůstu tísňových volání prostřednictvím mobilních operátorů, která byla směrována do technologií KOPIS. Vzpomínám si, že tento samovolný „přeliv“ tísňových hovorů z OPIS na KOPIS vedl k velké disproporci v jejich zatíženosti. Z analýzy tísňových volání za období červenec až prosinec 2003 vyplynulo, že OPIS ÚO, jejichž obsluhy činily 63 % z celkového počtu příslušníků v operačním řízení, přijímala pouze 18 % z celkového počtu tísňových volání Kraje Vysočina. Za první pololetí roku 2004 došlo již k takové progresi, že obsluhy KOPIS přijímaly 98 % tísňových hovorů a obsluhy čtyř OPIS ÚO jich přijímaly pouze 2 %. Závažným problémem byla i vlastní kooperace a dělba práce mezi OPIS ÚO a KOPIS při řešení rozsáhlejších mimořádných událostí jako např. blesková povodeň v Ledči nad Sázavou, požár a výbuch cisterny s benzínem na dálnici D1. Důvodem byla skutečnost, že vzájemný přenos nezbytných informací mezi OPIS a KOPIS odčerpával kapacitu pro vlastní operační činnost a informační podporu veliteli zásahu a KOPIS, respektive OPIS jiného ÚO neměla potřebné podklady a kontakty týkající se postiženého ÚO. Při monitorování činnosti KOPIS při požáru a výbuchu cisterny s benzínem na D1 bylo v telefonu operačního důstojníka slyšet, že mu zvonil další telefon a zároveň se hlásila radiostanice. V ten samý čas byla kapacitně volná čtyři operační střediska ÚO. Nebylo však v silách operačního důstojníka jim zadat úkoly a přijmout informace o jejich vyřešení. Samostatným problémem bylo řešení nepřítomnosti operačního důstojníka, která musela být v 70 % řešena „záskokem“ např. prostřednictvím velitelů stanic pro dodržení minimálního početního stavu obsluh operačních středisek. Všechna tato zjištění logicky vedla k myšlence centralizace příjmu tísňového volání a operačního řízení HZS Kraje Vysočina. Nespornou výhodou pro centralizaci operačního řízení byla skutečnost, že kraj má téměř rovnoměrné rozprostření s mírně excentrickým umístěním krajského města Jihlavy. K žádnému ÚO nemuselo být spojení realizováno přes jiný ÚO. Pokrytí území kraje signálem nebylo sice ideální, ale přijatelně řešitelné. Zavedení nové digitální technologie TETRAPOL v projektu Pegas zajistilo relativně kvalitní spojení jednotek HZS Kraje Vysočina. Spuštění technologie TCTV 112 do ostrého provozu, proces utlumení OPIS ÚO a centralizaci tísňového volání a operačního řízení proběhlo následovně: 30. 9. 2004 Havlíčkův Brod, 7. 11. 2004 Pelhřimov a Třebíč a 30. 11. 2004 Žďár nad Sázavou. Tento proces dále umožnil přechod výkonu služby na KOPIS z 24hodinových na 12hodinové směny a dále přinesl úsporu tabulkových míst.

KOPIS HZS KVy po realizaci TCTV 112KOPIS HZS KVy po realizaci TCTV 112 KOPIS HZS KVy po realizaci KSP v rámci IS IZSKOPIS HZS KVy po realizaci KSP v rámci IS IZS

Z toho co jste řekl, tak centralizaci tísňového volání a operačního řízení na úrovni kraje napomohly rozvoj používání mobilní telefonie, zavedení digitálního spojení a implementace TCTV 112 do technologie KOPIS. V čem spatřujete hlavní přínos?
Stejně tak jako při centralizaci tísňového volání a operačního řízení z úrovně stanic HZS okresů, tak i centralizace tísňového volání a operačního řízení z úrovně OPIS ÚO na KOPIS HZS kraje měla své příznivce a též odpůrce. Poukazováno bylo například na místní znalost a odtržení operačního řízení od jednotek centrálních stanic. Když jsem se po dvou měsících operačních důstojníků zeptal, zda by se chtěli vrátit zpět do podmínek OPIS ÚO, tak všichni odpověděli, že ne. Jejich hlavní argument byl, že nikdy neměli takovou kooperaci a podporu jako na KOPIS. Jsou v jedné místnosti a mohou si vzájemně pomáhat. Po utlumení OPIS ÚO Havlíčkův Brod došlo k nehodě kamionu s parafínem na D1. Činnost KOPIS byla, v důsledku posílení o Havlíčkův Brod, oproti požáru a výbuchu cisterny s benzínem, podstatně snazší a pružnější.
Nyní k Vaší otázce. Zavedení jednotného evropského čísla 112 je bezesporu významným mezníkem příjmu tísňových volání v ČR. Protože bylo nutnou podmínkou vzniku členství ČR v EU, kde byl příjem tísňového volání na čísle 112 povinný na základě rozhodnutí Rady 91/396/EHS ze dne 29. července 1991 o zavedení jednotného evropského čísla tísňového volání, bylo zavedení tísňového čísla 112 zařazeno do Národního programu přípravy ČR na členství v EU. Po rozsáhlých přípravných krocích k zavedení jednotného evropského čísla tísňového volání 112 stanovila vláda v roce 2000 zásady a harmonogram jeho zavedení v usnesení č. 391/2000. V návaznosti na schválení nových zákonů v oblasti řešení mimořádných událostí a krizových situací a po změnách státoprávního uspořádání došlo, usnesením vlády č. 350/2002, k aktualizaci zásady pro zavedení tísňového čísla 112 v ČR. V červnu 2002 bylo tísňové volání 112 z mobilních sítí převedeno od Policie ČR na KOPIS HZS krajů a od 2. 1. 2003 bylo zprovozněno tísňové číslo 112 v pevných sítích. Do nově vybudované technologie TCTV KSP KOPIS OIK - operátořiKSP KOPIS OIK - operátoři112 bylo tísňové volání na linku 112 a současně i na linku 150 přesměrováváno postupně v letech 2004 a 2005. Realizací TCTV 112 byl nastolen národní systém příjmu tísňového volání a jeho zásadní přínos byl v zavedení moderních technologií, které výrazně zjednodušily práci obsluh TCTV 112 při příjmu tísňového volání, a to díky identifikaci volaného čísla, čísla volajícího, adresy pevné telefonní stanice, telefonního operátora, IMEI kódu mobilního telefonu při volaní bez SIM karty a polohy mobilního telefonu. Nově se objevila funkcionalita zálohování technologií tzv. „přelivy“. Bylo vybudováno nezávislé IP telefonní spojení mezi operačními středisky a dále jazyková podpora obsluhy TCTV 112. V rámci organizace práce na KOPIS došlo k oddělení příjmu tísňového volání od řízení sil a prostředků jednotek PO (vyjma HZS MSK). To v podstatě znamenalo, že příslušníci vysílající síly a prostředky k mimořádným událostem a poskytující informační podporu veliteli zásahu nebyli zbytečně zatěžováni zlomyslným voláním. Jak jsem již uvedl, přidanou hodnotou nové technologie bylo splnění podmínky pro útlum OPIS ÚO HZS krajů v rámci optimalizace a racionalizace činnosti HZS ČR. Vybudování 102 operátorských pozic TCTV 112 umožňuje pružně reagovat na obsazenost operátorů v návaznosti na rozsah či dynamiku rozvoje mimořádné události, aby mohlo být garantováno, že se občan v tísni na tísňovou linku dovolá, nezůstane v čekací frontě a mimořádnou událost bude moci ohlásit. Pro cizince bylo zajištěno, že při volání na tísňové číslo 112 budou odbaveni v cizím jazyce. Obsluhy TCTV 112 kromě češtiny musely ovládat angličtinu a němčinu. Software též přinesl podporu při odbavování v ruštině, francouzštině, španělštině a italštině. Díky účasti zástupců HZS krajů na realizaci tohoto systému bylo možné prosadit funkcionality potřebné pro rychlé a přesné vytěžení volajícího. Tím v ČR vzniklo špičkové systémové a technologické řešení jednotného evropského čísla tísňového volání 112, za které byl HZS ČR v rámci Evropského dne 112 oceněn 11. 2. 2009 Asociací evropského čísla tísňového volání „112 Adwards“ v Palais d’Egmont v Bruselu.


Vedle čísla 112 zůstávají v platnosti také národní čísla tísňového volání. Neuvažuje se o jejich postupném utlumení?
To je zajímavá otázka. Po deseti letech provozu tísňové linky 112 zrušilo národní čísla tísňového volání např. Švédsko, Finsko, Dánsko, Nizozemsko, Portugalsko. Při vyhodnocení zavedení tísňového čísla 112 uložila vláda Ministerstvu vnitra (MV) v roce 2006 zpracovat analýzu utlumení národních čísel tísňového volání. V návaznosti na projednání této analýzy vláda v roce 2008 rozhodla usnesením č. 923 o zachování národních čísel tísňového volání souběžně s tísňovou linkou 112. Zároveň doporučila modernizaci technologií operačních středisek základních složek IZS s využitím finančních prostředků EU.


Takže místo utlumení národních čísel tísňového volání se prioritou stala modernizace operačních středisek základních složek IZS?
Ano. De facto od roku 2008 otázka útlumu národních čísel tísňového volání nebyla nastolena, a tedy ani diskutována. Na druhou stranu naplnění podmínky usnesení vlády prostřednictvím realizace programu „Jednotná úroveň informačních systémů operačního řízení a modernizace technologií pro příjem tísňového volání základních složek integrovaného záchranného systému“, spolufinancovaného ze strukturálních fondů EU, představovalo mnohaletý, obrovský kus práce řady lidí z HZS ČR, Policie ČR, zdravotnických záchranných služeb, Podpis smlouvy NIS IZSPodpis smlouvy NIS IZSMV, Ministerstva pro místní rozvoj a dalších, abych náhodou na někoho nezapomněl. Prvním milníkem bylo schválení Integrovaného operačního programu Evropskou komisí jako vánoční dárek tři dny před Štědrým dnem v roce 2007. Vzápětí bylo o realizaci tohoto programu, ve zkratce nazývaného IS IZS, rozhodnuto ministrem vnitra na jeho poradě dne 7. 1. 2008. Tím bylo odstartováno náročné období přípravy a následné realizace tohoto programu. K jednání o ideovém řešení projektu jsme se sešli dne 20. 3. 2008. Mimochodem téhož dne došlo k velké hromadné nehodě na D1 na Vysočině. Při koncipování ideového řešení se vycházelo z pozitivních zkušeností šestiletého úspěšného provozování TCTV 112. Proto došlo mezi HZS ČR, Policií ČR a zdravotnickými záchrannými službami krajů k dohodě, že do konce roku 2013 dojde s využitím prostředků strukturálních fondů k vybudování podobné technologie, která bude k dispozici všem základním složkám IZS pro příjem tísňového volání poskytující podporu komunikace s člověkem v tísni a dále technologie s podporou pro nasazení sil a prostředků nezbytných pro účinné a efektivní zdolávání mimořádné události. To nutně vyžadovalo vytvoření jednotného konceptu operačních a informačních středisek „hasičů“, „policie“ a „záchranky“, založeného na nasazení a implementaci moderních ICT technologií umožňujících dosáhnout vyšší interoperability, jednotné úrovně informačních systémů a modernizace technologií pro příjem tísňového volání. Záměrem programu bylo snížení následků mimořádných událostí na životech, zdraví, majetku a životním prostředí. Program IS IZS v podstatě zahrnoval 45 projektů s alokací 2,052 mld. Kč s 85% finančním krytím ze strukturálních fondů EU. Konkrétně šlo o tzv. střechový projekt Národní informační systém integrovaného záchranného systému (NIS IZS) a 44 projektů tzv. „nohou“, z toho 2 centrálních OPIS, tedy na MV-­ GŘ HZS ČR a na Policejním prezidiu ČR, a dále 42 krajských OPIS základních složek IZS. Z toho náklady na OPIS HZS ČR, Policie ČR a ZZS v sídle hl. m. Praze byly plánovanými nezpůsobilými výdaji. Projekt NIS IZS byl rozdělen do čtyř základních stavebních bloků, a to integrační platformy, národního systému příjmu tísňového volání (NSPTV), geografických informačních systémů (GIS), řízení výměny dat základních složek IZS. Pro zvládnutí tak rozsáhlého úkolu, realizaci celého programu, bylo nutné jmenovat ředitele projektů, hlavní projektový tým a dále řídící výbor programu IS IZS, který byl ustanoven rozhodnutím ministra vnitra ze dne 12. 9. 2008. Nastalo zpracování spousty analytických materiálů, jako první mohu uvést Koncept AS­ IS, kde došlo k detailnímu zmapování stávajícího stavu vybavení a činnosti operačních středisek základních složek IZS. Složitější byla příprava Analýzy technického řešení Koncept TO­ BE, tam už docházelo k hlubším diskuzím a ke kompromisům, protože na budoucnost byly pohledy různé, ale řešení muselo být jednotné. Tento koncept byl dokončen 2. 7. 2009 a vymezoval 13 cílů, kterými byly: nezvýšit provozní náklady IZS, zlepšit poskytování pomoci občanům při MU, zvýšit účinnost operačního řízení, zvýšit účinnost tísňového volání, zvýšit přesnost lokalizace MU, zrychlit zahájení činnosti všech nezbytných základních složek IZS, zkrátit čas přepravy sil a prostředků do místa MU, zajistit využití ITS MV všemi složkami IZS, zajistit jednotnou technologii pro příjem tísňového volání, zajistit jednotný GIS, zajistit všestranný tok operačních dat, vytvořit podmínky pro nasazení navigačních systémů, zajistit sdílení vizualizace operační situace. Oproti tomu Analýza interoperability primárně definovala rámec krajských standardizovaných projektů (KSP) zaměřených na vlastní operační řízení a dále definující interoperabilitu střechového řešení zajišťované projektem NIS IZS. Studie proveditelnosti, jako nedílná součást Žádosti o finanční podporu NIS IZS, byla zpracována v červenci 2009, předložena na Centrum regionálního rozvoje (CRR) v říjnu 2010 a schválena v lednu roku 2011. Povinnou přílohou nebylo „Prohlášení o partnerství projektu NIS IZS“, jehož součástí mělo být „Memorandum o spolupráci při přípravě, realizaci a udržitelnosti projektu IS IZS“. Což sice zjednodušilo administraci Žádosti o finanční podporu NIS IZS, ale značně zkomplikovalo kofinancování provozu NIS IZS, protože v průběhu realizační fáze bohužel již neexistoval takový mezní bod, přes který by nebylo možné se posunout bez uzavřeného Prohlášení o partnerství projektu NIS IZS. Z celkového plánovaného nákladu na projekt NIS IZS ve výši 518 550 000 Kč činil příspěvek EU 440 767 500 Kč.


Jak Vás tak poslouchám, pane náměstku, tak vše mělo hladký a bezproblémový průběh.
Šlo o velmi ambiciózní program s velmi náročnými projekty a obrovským množstvím práce. Program byl rozdělen na přípravnou fázi, realizační fázi a provozní fázi. V rámci přípravné fáze, respektive do podání „Žádosti…“ to běželo téměř bezproblémově díky obrovskému nasazení a obětavé práci všech členů hlavního i řešitelských týmů, za což jim všem patří velké poděkování. Pravdou je, že realizace tak obrovského programu bez komplikací není ani myslitelná. Například dílčí komplikace provázely Analýzu interoperability operačního řízení složek IZS, a to zejména u ZZS krajů v důsledku nejednotnosti přístupu k technickému řešení, ale též soutěžení technologických celků. V tomto kontextu byla nejrizikovější oblast informačního systému pro operační řízení, kdy ZZS krajů nebyly schopny společně soutěžit dodavatele, a tím vyvstala potřeba integrace mnoha rozdílných systémů do IS IZS. Další, podstatně vážnější komplikací bylo zmrazení projektu ITS NGN, který měl zajistit konektivitu pro komunikační infrastrukturu projektu IS IZS. Koncept projektu IS IZS byl postaven na vlastní infrastruktuře MV a v případě, že by nebyly garantovány parametry konektivity předpokládaným způsobem, nebylo by možné garantovat „ufinancovatelnost“ zvýšených provozních nákladů a dále i splnění cíle projektu „nezvýšit provozní náklady“ provozováním realizovaného programu IS IZS. Oprávněné obavy byly spatřovány v otevřeném výběrovém řízení na realizaci programu. Jako vhodné řešení se nabízelo zajištění generálního dodavatele programu IS IZS prostřednictvím České pošty, s.p., a to v návaznosti na Základní rámcovou smlouvu o zajištění komunikační podpory pro MV a jím řízené orgány a organizace z konce října 2008. Vyjednávání v této věci bylo zahájeno dopisem generálního ředitele HZS ČR ze dne 24. 4. 2009 České poště, s.p. Bohužel z pohledu zákona o zadávání veřejných zakázek znamenala změna z veřejné obchodní soutěže na in­ house vertikální výjimku poměrně komplikovanou záležitost, jejíž řešení si vyžádalo určitý čas a realizace programu tím nabrala poměrně velké zpoždění. Na základě stanoviska ÚOHS z května 2012 rozhodlo MV o vytvoření Odštěpného závodu ICT služby v rámci České pošty, s.p., (ČP OZ ICT). Toto rozhodnutí potvrdila vláda usnesením č. 224/2012 k Informaci o zajištění vybraných služeb informačních a komunikačních technologií využívaných státní správou. ČP OZ ICT byl ředitelem projektu NIS IZS vyzván k zahájení jednání o uzavření smlouvy v polovině listopadu 2012. Na základě souhlasného znaleckého posudku byla smlouva o dílo na dodávku pro projekt NIS IZS počátkem března 2013 podepsána. To si vyžádalo prodloužení programu IS IZS do 30. 6. 2015. Postupně se však ukázalo, že ČP OZ ICT služby nebyl schopen zcela naplnit očekávání podle usnesení vlády č. 224 ze 4. 4. 2012, protože šlo o zcela nový subjekt, bez zkušeností s realizací projektů. Následné několikeré změny ve vedení ČP OZ ICT, nemožnost využít stávajících rámcových smluv, nutnost realizace výběrových řízení s jejich častým rušením např. z důvodu nabídky jednoho uchazeče nebo z důvodu prodloužení lhůt hodnocení nabídek v důsledku nutnosti následného dotazování, vedly k nedodržení termínů jak sjednaných ve smlouvě z roku 2013, tak i v dodatku č. 1 z ledna 2014, čímž došlo ke značnému zpoždění realizační fáze a program se tím dostal do kritického stavu. Proto byl v červnu 2014 ředitel ČP OZ ICT písemně vyzván dopisem ředitele projektu NIS IZS k vyjádření, zda a jak jsou schopni projekt realizovat a dále mu bylo sděleno, že při opakovaném neplnění smluvních ujednání dodavatelem může zadavatel od smlouvy odstoupit. Dodavatel ve své odpovědi v červenci 2014 nesouhlasil s důvodem pro odstoupení od smlouvy, protože zrušení veřejné zakázky bylo podle obchodního zákoníku legitimní překážkou v plnění smlouvy. Zároveň požádal o uzavření dodatku č. 2 s nezbytnou úpravou harmonogramu plnění v návaznosti na realizaci veřejných zakázek. Zkrácený konsolidovaný harmonogram ve své podstatě znamenal zkrácení celého harmonogramu s překrytím fází pilotní a plošné instalace. Na testování SW zůstaly pouhé tři měsíce, s ukončením do poloviny července 2015. Na to navazovalo závěrečné převzetí HW a SW, jehož konec byl plánován na polovinu měsíce října 2015, s následným předáním/převzetím díla do provozu. Dodatek č. 2 byl uzavřen 17. 10. 2014. Za nedodržení termínu byly uplatněny smluvní pokuty ve výši 14,6 mil. Kč. Byť předchozí prodlení s plněním v rámci tohoto projektu bylo řádně sankcionováno ve výši 146 155 Kč a dodavatelem řádně uhrazeno, tak v tomto případě vyvolalo kolotoč odmítnutí úhrady sankce, žádosti o odpuštění sankce formou uzavření dodatku č. 3 a ověřování legitimnosti její odpuštění. Byť zadavatel jako organizační složka státu uplatňoval a vymáhal smluvní pokutu po dodavateli, který byl státním podnikem, mezi oběma byl smluvní vztah uzavřen na základně vertikální „in­ house“ výjimky, oba měli stejného zřizovatele, o přijatou smluvní pokutu by byla snížena poskytnutá dotace a smluvní pokuta by byla odvedena do státního rozpočtu, přesto nebylo možné podle stanoviska právního odboru MV v návaznosti na platné právní předpisy smluvní pokutu neuplatnit. Nastoupený proces udělení výjimky Ministerstva financí ve smyslu upuštění od vymáhání smluvní pokuty byl ukončen průlomovým stanoviskem právního odboru MV v lednu 2016 tím, že pokud byla lhůta k plnění dohodou stran změněna (prodloužena), byť se tak stalo již v době prodlení dodavatele, povinnost dodavatele k plnění v původně sjednaném termínu zanikla, podle nového ujednání není dodavatel v prodlení a nárok na zaplacení smluvní pokuty odběrateli nevznikl. Bohužel to znamenalo, že dodatkem č. 2 byly sice zachovány podmínky pro realizaci projektu, zároveň však pominuly důvody úhrady smluvní pokuty. Obě strany toto stanovisko přijaly s úlevou, ale pro nás to bylo poučení a důvod ke zvýšení obezřetnosti pro smluvní vztahy v jiných veřejných zakázkách a sjednávání nových termínů plnění se zachováním závazku smluvní pokuty v nových ujednáních v dodatcích smluv s jinými subjekty.


Smluvní pokutu se podařilo vyřešit, takže vše bylo v pořádku a plně jste se mohli věnovat realizační fázi projektu.
Bohužel nebylo. Obrovské komplikace při soutěžení telefonie a informačních systémů pro tísňová volání ČP OZ ICT zásadním způsobem ohrozily celý projekt v důsledku nemožnosti realizovat jeden z pilířů projektu NIS IZS, kterým byl blok Národního systému příjmu tísňového volání. Smutné je, že od poloviny roku 2013 byly hotovy úspěšné testy „Funkčního prototypu“, který sice neupadl v zapomnění a dále slouží jako platforma pro vývoj a testování nových funkcionalit NIS IZS, ale kromě 60 mil. Kč stál spoustu času a pracovního nasazení členů prototypového týmu. To už se bohužel i z řad našeho řešitelského týmu začaly ozývat hlasy požadující zastavení celého projektu. Aby byly zachovány a zhodnoceny do té doby provedené investice, bylo na poradě vedení ministra vnitra dne 16. 9. 2014 rozhodnuto o tzv. hybridní variantě střechového projektu NIS IZS. Důsledkem této změny bylo mimo jiné to, že nedošlo k vybudování Národního systému pro příjem tísňového volání, který měl být využíván všemi základními složkami IZS. To v podstatě znamenalo, že si každá základní složka IZS samostatně zajistila příjem tísňových volání v informačních systémech operačního řízení složek IZS v návaznosti na NIS IZS. A to mimo projekt, souběžně s projektem NIS IZS a v rámci neuznatelných výdajů. ČP OZ ICT v této části pozbyla role systémového integrátora. V našem případě to znamenalo, oproti původnímu záměru, zachování systému TCTV 112 pro příjem tísňových volání na linky 112 a 150 a jeho provozování na základě platné smlouvy. Akutní prioritou byl návrh realizace propojení NIS IZS a TCTV 112. Od listopadu roku 2014 do konce ledna 2015 intenzivně členové prototypového týmu, rozšířeného o zástupce HZS Moravskoslezského kraje pracovali na souhrnném zadání úprav systému TCTV 112, které bylo v polovině února 2015 formálně zafixováno podpisem obou smluvních stran. Součástí připravovaných úprav TCTV 112, v návaznosti na hybridní variantu NIS IZS, byla i příprava na zavedení panevropské služby eCall, která měla být na základě rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 585/2014/EU uvedena do provozu nejpozději k 1. 10. 2017 a zároveň byly provedeny úpravy technologie pro funkcionalitu AML neboli Advanced Mobile Location. Celkové neuznatelné náklady na tyto úpravy dosáhly 40 mil. Kč. Hybridní varianta byla sice náplast na „zhavarované“ výběrové řízení telefonie umožňující zvládnout realizační fázi projektu NIS IZS, mělo to však dopady na provozní fázi, protože zachováním systému TCTV 112 nedošlo k uvolnění provozních prostředků na saturování provozních nákladů na provoz NIS IZS a KSP, což nás de facto trápí až do současné doby. Nicméně přes všechny těžkosti a peripetie byly všechny projekty programu IS IZS dokončeny a jsou využívány základními složkami IZS.


Přes eCall a AML jsme se přesunuli do současné doby. Můžete nám říci, jak fungují?
Systém eCall je krok správným směrem. Po dobu své praxe jsem se bohužel setkal s řadou případů dopravních nehod, kde řidič na objevení čekal několik hodin a v některých případech i několik dnů. To už se o účinné pomoci dá těžko hovořit. Systém eCall tyto případy bude Testování KOPIS OIK generálním ředitelem HZS ČRTestování KOPIS OIK generálním ředitelem HZS ČReliminovat. Velice mne těšilo, že při řešení této problematiky patřila ČR mezi lídry v rámci Evropy. Značně nám pomohl výzkum této oblasti realizovaný v rámci Ministerstva dopravy. Od dubna 2018 musí výrobci automobilů při návrhu vozidla počítat také s povinným vybavením palubní jednotkou systému eCall a první taková vozidla sjela z výrobní linky v ČR na konci ledna roku 2019. Od té doby se počet aut se systémem eCall pomalu zvyšuje a postupně se začínají automatická hlášení o nehodě na TCTV 112 objevovat. Boom v této oblasti nás však teprve čeká a přímo souvisí s nárůstem počtu vozidel vybavených palubních jednotek eCall, vlivem postupné obměny vozového parku. Důležité je, že jsme na to připraveni.

AML je formát odesílané SMS pro lokalizační službu. Při volání na tísňovou linku „chytrý“ mobilní telefon automaticky aktivuje polohové služby a následně odesílá na pozadí automaticky formátovanou SMS zprávu obsahující identifikaci volajícího a jeho aktuální polohu. Není třeba se obávat zneužití ve smyslu sledování pohybu chytrých mobilních telefonů, protože lokalizační službu ve formátu AML lze aktivovat pouze v souvislosti s vytočením příslušného čísla tísňového volání. Tato novinka pomůže složkám IZS zkrátit čas od nahlášení mimořádné události do poskytnutí pomoci. Obrovským přínosem je zpřesněná lokalizace zejména tehdy, když volající na tísňovou linku není schopen z jakýchkoli důvodů určit svoji přesnou polohu – z testů ve Velké Británii vyplývá, že polovina volání je lokalizována s přesností do 20 m a 95 % s přesností do 100 m. Doposud lokalizace pomocí základnových stanic umožňuje přesnost mezi 500 m a 10 km. Výhodou je, že AML je v telefonech implementovaná, není však aktivní, pokud v dané zemi není spuštěna. AML byla slavnostně uvedena do zkušebního provozu u příležitosti 20. výročí existence novodobého HZS ČR a na Evropský den 112, tedy 11. 2. 2020. Tím jsme se stali 21. státem světa, kde zpřesněná lokalizace je používána v souvislosti s tísňovým voláním. Takzvaný první „výkop“ byl proveden u chytrých mobilů s operačním systémem Android. Následovat budou mobilní telefony vybavené operačním systémem iOS verze 11.3 a vyšší. Ještě jsem zapomněl uvést, že zpřesněná lokalizace je poskytována zdarma a že ji nelze využít v rámci roamingu.


Dá se konstatovat, že v oblasti operačních středisek máme vše hotovo?
V oblasti ICT nebude nikdy hotovo a tyto oblasti se budou dynamicky rozvíjet. Naše operační střediska budou muset držet krok s novými Slavnostní ukončení programu IS IZSSlavnostní ukončení programu IS IZStechnologiemi, kterými bude možné realizovat předávání tísňových informací. Kromě funkcionalit eCall a AML finišujeme s implementací tísňových SMS od hendikepovaných osob. Čeká nás například zavedení příjmu tísňové komunikace prostřednictvím textu v reálném čase. To jsou v podstatě reakce na požadavky v oblasti tísňové komunikace uplatňované v rámci legislativy EU. Pokud se podíváme na systém NIS IZS a KSP, nacházíme se v závěru fáze udržitelnosti a zákonitě si musíme klást otázku, jak dál. Během doby udržitelnosti se podařilo systém dobře odladit a nachází se ve vrcholné formě. Proto má před sebou minimálně 5 let dalšího fungování. Pravdou též je, že NIS a KSP HZS krajů stály 784 047 662 Kč. Uběhlo 5 let a do obnovy HW nebylo investováno a bude nutné k tomu přistoupit. To však hovoříme o prostém zachování stávajícího systému. Ten se za dalších 5 let dostane na hranici morální životnosti. To znamená, že již v letošním roce musíme učinit kroky, kterými zahájíme formulování budoucího konceptu příjmu tísňového volání, informační podpory a operačního řízení složek IZS. Naší snahou je do ideo­vého záměru zapojit akademickou půdu, aby budoucnost nebyla příliš svázaná dosavadní praxí. Předešlý program IS IZS každopádně znamenal v oblasti operačních středisek složek IZS značný posun, stál obrovské množství obětavé práce řešitelských a realizačních týmů, za což jim patří velké poděkování. Ale i přes veškeré úsilí se program IS IZS nepodařilo realizovat podle původního záměru, což nás více či méně trápilo po celou dobu udržitelnosti. Budiž to pro nás poučení pro formulování a realizaci budoucího řešení. Předpokládám, že bude zájmem všech základních složek IZS tento systém dále posunout k vyšší kvalitě. Budoucímu společnému vykročení však musí předcházet společné memorandum, které bude nejen vymezovat cíl, ale též stanoví, z jakých zdrojů cílového stavu dosáhneme a jak budeme zajišťovat budoucí provoz cílového řešení. Při realizaci kvalitativního povýšení systému se bohužel budeme muset vyrovnat s požadavkem hlavního architekta e­ Governmentu sekce Informačních a komunikačních technologií MV na realizaci exit strategie služby TCTV 112 a dále aplikačního a programového vybavení operačního řízení. Opět nás čeká spousta práce, která je potřebná a prospěšná.

Největší zatěžkávací zkouškou KOPIS HZS krajů a OPIS MV­-GŘ HZS ČR v posledních letech byl orkán Herwart. Analýza jeho dopadů nám ukázala, že celou problematiku je třeba řešit komplexně, a to jak z pohledu technologie, tak i obslužného personálu. Pravdou je, že na řešení mimořádných událostí je v ČR připraveno 7 175 jednotek PO. Skutečností též je, že všech 130 000 mimořádných událostí ročně „nabírá“ 14 KOPIS, které zajišťují přes 180 000 výjezdů jednotek PO k zásahům. Z úhlu tohoto pohledu je požadavek z analýzy orkánu Herwart na nárůst početního stavu na KOPIS HZS krajů určitě legitimní. Nakonec přetíženost TCTV 112 na počátku nouzového stavu v březnu letošního roku, v důsledku předávání informací od občanů v rámci COVID-19 k hygienám, tuto skutečnost jednoznačně potvrdila.

V letošním roce slavíme 20 let novodobého HZS ČR. Rád bych poděkoval nejen všem obsluhám operačních středisek, ale všem příslušníkům a zaměstnancům HZS ČR za jejich nelehkou práci, díky které mají hasiči více než 97% důvěru obyvatelstva. Děkuji též všem příslušníkům a občanským zaměstnancům za jejich obětavou práci v boji s pandemií COVID-19. Do budoucna bych HZS ČR chtěl popřát, aby se mu i nadále dařilo vytvářet podmínky, které umožní nejen zachovat dosavadní vysokou úroveň poskytování služeb občanům v tísni, ale dále je i kvalitativně rozvíjet.


plk. Mgr. Libuše CHVOJKOVÁ, foto archiv brig. gen. Ing. Františka ZADINY

Zpracování vnějšího havarijního plánu státního podniku DIAMO

Oblast prevence závažných havárií byla v minulosti postupně řešena zákonem č. 353/1999 Sb. a následně zákonem č. 59/2006 Sb. V roce 2015 nabyl účinnosti nový zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií), který změnil nebo upravil některé oblasti. Mezi nejdůležitější změnu pro hasičský záchranný sbor kraje (HZS kraje) patří ustanovení, že vnější havarijní plán (VHP) zpracovává HZS kraje. Do nabytí účinnosti nového zákona platilo, že zpracování VHP zajišťuje krajský úřad a HZS kraje se pouze vyjadřuje jako dotčený orgán veřejné správy.

Výchozí stav
Na území Libereckého kraje (LK) se nachází několik subjektů, které svou činností a nakládáním s nebezpečnými látkami spadají do oblasti zákona o prevenci závažných havárií. Jedním z nich je státní podnik DIAMO, odštěpný závod Těžba a úprava uranu, Stráž pod Ralskem (DIAMO), který byl rozhodnutím Krajského úřadu Libereckého kraje (KÚ LK) v říjnu 2004 zařazen do skupiny B podle zákona č. 353/1999 Sb. Následně DIAMO zpracoval bezpečnostní zprávu a podklady pro stanovení zóny havarijního plánování (ZHP) a podklady pro VHP. KÚ LK stanovil zónu a zajistil zpracování VHP DIAMO, který byl v následujících letech několikrát aktualizován.

DIAMO, obce a okolí
Hlavní činností podniku DIAMO je likvidace následků hlubinné a chemické těžby uranu. Jde zejména o provádění rozsáhlé sanace podzemních vod kontaminovaných chemickou těžbou, likvidace většiny vrtů a téměř všech povrchových objektů, které byly postaveny v souvislosti s těžbou a úpravou uranu. Další činností je rekultivace a revitalizace území, které bylo těžbou a úpravou uranu dotčeno. Při provádění sanačních prací se využívají různé chemické látky zejména pak chlor a amoniak, jejichž nadlimitní množství předurčilo podnik DIAMO k zařazení do skupiny B.

Podnik DIAMO se nachází v LK, ve východní části okresu Česká Lípa. Rozsáhlý areál se rozprostírá na území obcí Stráž pod Ralskem, Hamr na Jezeře, Noviny pod Ralskem a Ralsko. V jeho nejbližším okolí však není žádná zástavba pro trvalé bydlení. V přilehlé oblasti se nachází přírodní rezervace Ralsko a několik přírodních památek, územím protéká řeka Ploučnice s několika přítoky. V obecní a městské zástavbě převládají rodinné domy, lokálně se však vyskytují i panelové domy.

Obr. 1 Stanovená zóna havarijního plánováníObr. 1 Stanovená zóna havarijního plánováníStanovená ZHP (obr. 1) zasahuje katastrální území šesti obcí – Brniště, Noviny pod Ralskem, Stráž pod Ralskem, Dubnice, Ralsko a Hamr na Jezeře. Počet obyvatel v ZHP je přibližně 5 000, všechny obce ležící v ZHP mají zajištěno varování a informování obyvatelstva koncovými prvky varování (rotační sirény, místní informační systémy).

Přípravné práce
Jelikož VHP jsou podle legislativy součástí krizového plánu kraje, bylo rozhodnuto, že zpracování VHP objektů nacházejících se na území LK budou zajišťovat příslušníci oddělení ochrany obyvatelstva a krizového řízení HZS LK.

HZS LK začal v roce 2016 jednat s KÚ LK a následně v letech 2016 a 2017 proběhlo několik pracovních schůzek a jednání, na kterých byly projednány konkrétní činnosti a stanoven harmonogram úkonů v souladu s právními předpisy.

V první polovině roku 2017 byla Bezpečnostní zpráva aktualizována v souladu se zákonem č. 224/2015 Sb. a v červenci 2017 rozhodnutím KÚ LK schválena. Následně KÚ LK rozhodnutím v září 2017 stanovil novou ZHP pro DIAMO a od tohoto okamžiku začala pro HZS LK běžet dvouletá zákonná lhůta na zpracování a schválení VHP.

Již v průběhu roku 2017 stál HZS LK jako nový zpracovatel před rozhodnutím, zda stávající VHP pouze přepracuje, anebo zpracuje zcela nový. Po zvážení všech pozitiv a negativ bylo nakonec jednoznačně rozhodnuto zpracovat nový VHP. Ten stávající byl sice zpracován v souladu s právními předpisy, ale měl přes 120 stran souvislého textu a pro uživatele byl místy hodně nepřehledný. Obsahoval texty a údaje, které pro danou problematiku nejsou vůbec potřebné nebo s ní přímo nesouvisí.

Pro zpracování nového VHP byl stanoven hlavní cíl – musí být stručný, přehledný a použitelný. Toho jsme chtěli dosáhnout dodržením těchto zásad:

  • určit, kdo je adresátem dokumentu, kdo bude jeho uživatel, jaké informace a v jakém tvaru bude potřebovat,
  • zamezit duplicitě dat a údajů,
  • minimalizovat počet stran,
  • odkazovat se na již zpracované dokumenty nebo kapitoly v jiných plánech,
  • mapa, schéma nebo graf má větší vypovídací schopnost než stránky textu,
  • forma zpracování bude stejná jako u Havarijního plánu Libereckého kraje, a to vše při dodržení obsahu VHP v souladu s právními předpisy.

Realizace
Výchozím materiálem pro zpracování VHP byly dva dokumenty – Bezpečnostní zpráva a stanovená ZHP. Jelikož obsahová skladba VHP je obdobná jako u havarijního plánu kraje, byli pro zpracování jednotlivých částí nebo kapitol určeni příslušníci, kteří danou oblast zabezpečují právě pro havarijní plán kraje. Během zpracování jednotlivých částí či kapitol začala průběžně vyvstávat nejen potřeba spolupráce s orgány státní správy, veřejné samosprávy, ale i mezi složkami integrovaného záchranného systému. Z tohoto důvodu byla v březnu 2018 svolána u HZS LK pracovní schůzka se zástupci KÚ LK, Zdravotnické záchranné služby LK, Policie České republiky, České inspekce životního prostředí, Krajské veterinární správy, Krajské hygienické stanice LK a města Česká Lípa. Na této první schůzce byli všichni nejprve seznámeni s právními předpisy, které mimo jiné ukládají zpracování VHP, povinnost součinnosti orgánů kraje, obcí a dalších subjektů, termíny zpracování aj. Následně byla přítomným předložena mapa se stanovenou ZHP a jako hlavní bod jednání byla prezentace zpracování VHP včetně navržených zásad. S navrženým způsobem zpracování VHP všichni souhlasili.

Pro operativní část VHP byla vytvořena jednoduchá přehledová tabulka s výčtem subjektů a jejich základními úkoly, které vyplývají ze zpracování jednotlivých částí VHP – plánů konkrétních činností. Závěrem pracovní schůzky byli přítomní zástupci požádáni, aby tuto tabulku ve stanoveném termínu doplnili o další případné úkoly a přiřadili se k jednotlivým úkolům jako řešitelé, popřípadě doplnili další subjekty, které budou na daném úkolu spolupracovat. Zaslané vyplněné tabulky byly u HZS LK zpracovány a následně zaslány zpět všem zástupcům ke kontrole.

Další pracovní schůzka byla svolána na květen 2018, kde se dořešila výše zmiňovaná tabulka a jednotlivé rozpracované plány konkrétních činností (C1–C18).

Na konci května 2018 proběhla na Městském úřadu Stráž pod Ralskem pracovní schůzka se starosty šesti měst a obcí, do jejichž katastrálního území zasahuje ZHP. Přítomen byl také pracovník krizového řízení obce s rozšířenou působností Česká Lípa. Program schůzky byl obdobný – seznámení s právními předpisy, mapou s vymezením ZHP a se způsobem zpracování VHP. Z důvodů místní znalosti byli pracovníci požádáni o součinnost při zpracování jednotlivých plánů či kapitol.

V období červen 2018 až leden 2019 probíhalo zpracování VHP ve spolupráci s jednotlivými zúčastněnými subjekty. Bylo stanoveno šest Obr. 2 Stanoviště IZS, evakuační trasy, uzavírky a systém varováníObr. 2 Stanoviště IZS, evakuační trasy, uzavírky a systém varovánípředurčených kontaktních stanovišť mimo stanovenou ZHP, evakuační trasy, uzávěry, přijímací střediska (obr. 2). V únoru 2019 byl zpracovaný VHP předán na KÚ LK, který v souladu se zákonem zajistil vyjádření dotčených orgánů, dotčených obcí a veřejnosti. Připomínky zaslané v šedesátidenní lhůtě byly zapracovány. Během tohoto období HZS LK oslovil se žádostí o vyjádření i další subjekty, které nejsou dotčenými orgány, ale na zpracování se určitou měrou podílely. I jejich připomínky zaslané ve stanoveném termínu byly zapracovány. Na konci května 2019 byl VHP DIAMO předán v elektronické i tištěné podobě vedení města Česká Lípa, kde byl v červenci projednán na Bezpečnostní radě ORP Česká Lípa a následně schválen a podepsán starostkou města Česká Lípa. Stávající VHP z roku 2008 byl nahrazen novým VHP.

I když se jednotlivé dotčené orgány a obce na tvorbě VHP v průběhu jeho zpracování určitým dílem spolupodílely a několikrát měly možnost se k němu vyjádřit, HZS LK ve spolupráci s KÚ LK a firmou DIAMO zajistil jejich oficiální seznámení s podepsaným VHP. Seznámení se uskutečnilo na konci listopadu 2019 u provozovatele ve firmě DIAMO (obr. 3 a 4). Od ledna 2020 jsou dotčené obce a orgány pravidelně kaž­dý měsíc informovány o aktuální verzi VHP.

Obr. 3 Seznámení s VHP ve státním podniku DiamoObr. 3 Seznámení s VHP ve státním podniku Diamo Obr. 4 Praktická ukázkaObr. 4 Praktická ukázka

Informování veřejnosti
V průběhu zpracování VHP HZS LK připravil ve spolupráci s KÚ LK nově i „Informace pro veřejnost v zóně havarijního plánování“ (obr. 5). Leták je určen zejména pro občany s místem trvalého pobytu v ZHP. Dozví se z něj mimo jiné rozsah stanovené zóny, jaké nebezpečné látky se v ní vyskytují, následky případné havárie, způsoby varování a informování, či jak se chovat v případě havárie. KÚ LK zajistil jeho tištěnou podobu v nákladu 2 400 kusů, předání starostům obcí proběhlo na oficiálním seznámení v listopadu 2019. Obce následně zajistí distribuci do schránek občanů a zveřejnění elektronické verze na svých webových stránkách.

Preventivně výchovná činnost
V oblasti vymezené VHP se nachází mimo jiné i základní škola (ZŠ). Krajská policejní koordinátorka proto v květnu 2019 oslovila ředitelku ZŠ Stráž pod Ralskem a domluvily se na uspořádání preventivně výchovné akce pod názvem Den bezpečí na ZŠ. Akce byla určena pro žáky druhého stupně a termín byl stanoven na listopad 2019. Oddělení ochrany obyvatelstva a krizového řízení HZS LK ve spolupráci s Územním odborem Česká Lípa připravilo ve škole dvě stanoviště, kde se učitelé a žáci dozvěděli informace o možném ohrožení při úniku chloru nebo čpavku, co dělat při úniku těchto látek a mohli si také prakticky vyzkoušet vytvořit improvizovanou ochranu dýchacích cest, očí a celého povrchu těla. Na třetím venkovním stanovišti připraveném oddělením integrovaného záchranného systému a služeb HZS LK se žáci seznámili s novým chemickým automobilem, jeho vybavením na zásahy při úniku nebezpečných chemických látek, dále s přetlakovými protichemickými obleky, měřicími přístroji a další technikou, kterou profesionální hasiči při mimořádných událostech používají. Žáci také obdrželi letáčky (obr. 6) s informacemi, které vytvořili pracovníci oddělení ochrany obyvatelstva a krizového řízení HZS LK a jejichž tisk zajistil a financoval provozovatel DIAMO. Dne bezpečí se zúčastnilo celkem 130 dětí ze sedmi tříd druhého stupně ZŠ. V následujícím období bude každý rok realizován Den bezpečí na ZŠ vždy pro žáky šestých tříd ZŠ.

Obr. 5 Informace pro veřejnost v ZHPObr. 5 Informace pro veřejnost v ZHP Obr. 6 Leták pro ZŠObr. 6 Leták pro ZŠ

Zhodnocení
Spolupráce s jednotlivými subjekty ve všech fázích zpracování proběhla na vysoké úrovni a všichni k danému úkolu přistoupili zodpovědně. Zejména poskytování údajů či doplňkových informací od provozovatele nebo průběžná komunikace s pracovníky KÚ LK z odboru životního prostředí, kteří mají ve své gesci prevenci závažných havárií, byla skvěle hodnocena. I když se určité výhrady týkaly pouze obsahu VHP stanoveným právním předpisem, způsob, jakým byl plán nakonec zpracován, bude přínosem pro zpracovávání dalších dokumentů na území LK.


plk. Mgr. Michal DVOŘÁK, kpt. Mgr. Aleš ČERMÍN, foto kpt. Mgr. Jan PETR, HZS Libereckého kraje
 

Podpora osob se specifickými zdravotními potřebami

HZS Karlovarského kraje (KvK) dlouhodobě orientuje svou pozornost na spolupráci se zájmovými skupinami a organizacemi, které se věnují osobám se zdravotním postižením. Jejím účelem je mimo jiné vzdělávání těchto osob v rámci preventivně výchovné činnosti, a to jak ve výkladové, tak i zážitkové formě v prostředí Světa záchranářů – centra zdraví a bezpečí Karlovy Vary. V rámci této spolupráce bylo zorganizováno školení pro neslyšící osoby za asistence dvou tlumočnic do českého znakového jazyka, které bylo zaměřené na obsluhu a individuální nastavení mobilní aplikace Záchranka a na alternativní způsoby tísňového volání prostřednictvím SMS chatu s operačním a informačním střediskem HZS KvK. K této činnosti přibyla v roce 2018 iniciativa HZS KvK propagovat novou službu pro osoby se specifickými zdravotními potřebami.

Školení pro neslyšící osoby za asistence tlumočnic do českého znakového jazyka ve Světě záchranářůŠkolení pro neslyšící osoby za asistence tlumočnic do českého znakového jazyka ve Světě záchranářů

Představení nové služby HZS KvK
Přestože jde o naplnění ustanovení § 38 zákona č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru), stále jde většinou napříč republikou o nově zaváděnou službu pro specifickou skupinu obyvatelstva, kterou toto ustanovení definuje jako osoby, které používají zvláštní způsob tísňového volání nebo při jejichž záchraně je nutné uplatnit zvláštní pravidla a postupy. Tyto osoby mají možnost požádat HZS KvK o zařazení na seznam osob vedený u operačního a informačního střediska HZS KvK (seznam osob).

Kdo je osobou, která může používat zvláštní způsob tísňového volání nebo při jejíž záchraně je nutné uplatnit zvláštní pravidla a postupy?
Přesná definice není kodifikována. HZS KvK ve spolupráci se zástupci Zdravotnické záchranné služby KvK, Centra domácí umělé plicní ventilace při Nemocnici Ostrov, Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v České republice, z.s., Tyfloservisu, o.p.s., a Spolku slepých a slabozrakých občanů Karlovy Vary stanovil několik typů zdravotního postižení. Oprávněnou žádost o zařazení na seznam osob mohou podat všechny osoby s těžkým zdravotním handicapem, zejména:

  • osoby v domácí péči s elektrickým plicním ventilátorem a elektrickou zdravotnickou odsávačkou,
  • osoby v domácí péči s kyslíkovým koncentrátorem,
  • osoby v domácí péči s domácí elektrickou hemodialýzou,
  • osoby s mechanickou srdeční podporou,
  • osoby se závažným sluchovým postižením,
  • osoby se závažnou poruchou řeči,
  • osoby nevidomé a osoby nevidomé s vodicím psem.

Pro efektivní využití seznamu osob je součástí žádosti dále i informace o možném způsobu komunikace (hlas, pouze SMS) a případném omezení schopnosti pohybu žadatele (kvadruplegik, paraplegik).

HZS KvK si vyhrazuje právo odmítnout zařadit žadatele na seznam osob při nesplnění podmínek pro jejich zařazení.

Kdo a jakým způsobem může požádat o zařazení a vyřazení na seznam osob?
O zařazení může požádat osoba se zdravotním postižením nebo její zákonný zástupce. HZS KvK zařadí osobu se zdravotním postižením do seznamu osob na základě žádosti a ze seznamu osob ji na její žádost nebo žádost jejího zákonného zástupce bez zbytečného odkladu vyřadí.

Součástí žádosti je souhlas se zpracováváním osobních údajů osoby se zdravotním postižením v rozsahu jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození, adresa místa trvalého pobytu nebo adresa místa hlášeného pobytu na území České republiky, jde­­ li o cizince, popřípadě též adresa místa, kde se dlouhodobě zdržuje, a druh zdravotního postižení. Součástí je i telefonní číslo žadatele. Platnost souhlasu končí vyřazením osoby ze seznamu osob. Žádost o zařazení a žádost o vyřazení ze seznamu osob lze podat elektronicky nebo poštou u HZS kraje příslušného podle místa trvalého pobytu osoby se zdravotním postižením (obr. 1a).

Kdo využívá údaje vedené v seznamu osob?
Údaje v seznamu osob slouží zejména operačnímu a informačnímu středisku HZS KvK (KOPIS), jednotkám PO a zdravotnickému operačnímu středisku Zdravotnické záchranné služby KvK při příjmu tísňového volání, při provádění záchranných a likvidačních prací, popřípadě štábu HZS KvK při plnění úkolů ochrany obyvatelstva.

K čemu seznam osob slouží?
Osobám se sluchovým postižením nebo se závažnou poruchou řeči umožňuje zařazení na seznam osob využívat možnosti zasílání tísňových SMS zpráv a písemnou komunikaci s KOPIS HZS KvK prostřednictvím SMS chatu.

Velkou oblast využití seznamu osob představuje řešení mimořádných událostí jako např. požáru domu nebo povodně, kdy je nutné organizovat evakuaci osob. V těchto případech je možné v prostředí GIS prolnout vrstvu se zobrazením místa události a bydliště osoby vedené na seznamu osob. Jsou­­ li adresy shodné, operační technik si zobrazí informace o dané osobě a zjistí­­ li, že se na místě události nachází např. kvadruplegik připojený na plicní ventilátor, může přizpůsobit množství a složení sil a prostředků, které vysílá na místo události.
Plošné mimořádné události spojené s dlouhodobými výpadky elektrické energie pak představují další samostatnou kapitolu využití seznamu osob, kdy členové štábu HZS kraje mohou v závislosti na situaci přednostně kontaktovat osoby, jejichž životní funkce jsou závislé na elektrických zdravotnických přístrojích a reagovat na jejich aktuální stav a potřeby.

Obr. 1a Vzor žádosti a informační leták k vedení seznamu osobObr. 1a Vzor žádosti a informační leták k vedení
seznamu osob
Obr. 1b Vzor žádosti a informační leták k vedení seznamu osobObr. 1b Vzor žádosti a informační leták k vedení
seznamu osob

K čemu seznam osob neslouží?
Seznam osob neslouží k řešení servisních požadavků a poruch na elektrických zdravotnických přístrojích ani k varování a informování obyvatelstva.

Technické řešení příjmu tísňové SMS zprávy operačním a informačním střediskem HZS kraje
V současné době je pro příjem tísňové SMS zprávy nezbytné, aby telefonní číslo neslyšící osoby bylo registrované v systému KOPIS HZS KvK prostřednictvím jeho zadání v prostředí IS IKIS II, které nabízí mimo jiné předdefinovaný číselník jednotlivých typů zdravotního postižení. Osoby se sluchovým postižením nebo se závažnou poruchou řeči, které v žádosti o zařazení na seznam osob uvedou, že mohou komunikovat pouze prostřednictvím SMS zpráv, obdrží mobilní telefonní číslo, vyčleněné pro příjem tísňového volání ve formě SMS zpráv, a které tedy pro registrované osoby plně nahrazuje linku 150.

To znamená, že pokud KOPIS HZS KvK přijme SMS zprávu z telefonního čísla, které je automaticky spárováno s osobou na seznamu, prostředí IS Spojař založí automaticky novou událost a převezme data o adrese uložená u uživatele daného telefonního čísla v databázi. Operační technik může využít funkcionality „SMS“, která nabízí jak předdefinované texty, tak možnost psaní volného textu a odesílatele SMS zprávy dále vytěžovat prostřednictvím SMS chatu.

Aktuální technické řešení však při přijetí každé nové zprávy, byť od stejného odesílatele SMS zprávy, zakládá IS Spojař vždy novou událost, kterou musí následně operační technik manuálně slučovat do jedné. Odstranění tohoto nedostatku v příjmu tísňových SMS zpráv na KOPIS HZS KvK by mělo přinést spuštění nové služby „Tísňové SMS 112“, která by měla být zprovozněna do konce roku 2020 a bude dostupná na všech KOPIS HZS krajů. Služba Tísňové SMS 112 tak bude celorepublikově sloužit k odbavování tísňových SMS zpráv odesílaných zpočátku jen z registrovaných telefonních čísel v centrální databázi HZS ČR a bude umožňovat po vytěžení odesílatele předávat získané informace datovou větou i na operační střediska ZZS jednotlivých krajů a Policie ČR.

Specifika písemné komunikace s osobou se sluchovým postižením nebo se závažnou poruchou řeči
Při organizaci školení osob se sluchovým postižením HZS KvK navázal spolupráci s tlumočnicemi českého znakového jazyka ze Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, z.s., které poukázaly na důležitá specifika a pravidla, kterými se operátoři tísňové linky při písemné komunikaci v rámci SMS chatu musí řídit, pokud má být komunikace efektivní a pro osoby se sluchovým postižením srozumitelná.

Mohlo by se totiž zdát, že písemná komunikace je pro tyto osoby naprosto vhodná, neboť čtení a psaní není přímo odkázáno na využívání sluchu. Nicméně psanou podobu jazyka pro plnohodnotnou komunikaci není zpravidla možné použít. Zejména starší osoby, které v minulosti prošly standardním vzdělávacím procesem dětí a prelingválně neslyšící osoby, tj. osoby, které neměly možnost alespoň částečně slyšet mluvený jazyk, mají jako svůj první jazyk český znakový jazyk a český jazyk je pro ně cizím jazykem. To znamená, že jsou při čtení a psaní v podobné situaci jako slyšící člověk při kontaktu s textem psaným v cizím jazyce, který ne zcela dokonale ovládá a rozumí tedy jen jednoduchým větám s minimem přívlastků a cizích slov.

Při písemné komunikaci s osobou se sluchovým postižením lze očekávat, že:

  • bude dělat časté chyby v psaném textu,
  • nutně nemusí dojít ke 100% porozumění,
  • může přivádět dotyčnou osobu do rozpaků a k pocitu méněcennosti, jelikož si svou nejistotu v psané češtině plně uvědomuje.


Při písemné komunikaci s osobou se sluchovým postižením je třeba dodržovat následující zásady:

  • vyvarovat se cizích a převzatých slov, odborných termínů a zkratek,
  • vyvarovat se košatých přídavných jmen,
  • vyvarovat se předložek popisujících umístění nebo časové určení (např. před, za, pod, nad, v, po atp.) a zároveň při čtení textu uvažovat, že použití takovýchto předložek může být chybné,
  • volit jednoduché věty za použití základních výrazů a obratů, kterým by mohli porozumět např. i žáci 1. až 3. tříd základních škol.

Propagace a implementace této služby HZS KvK
HZS KvK za účelem plošné medializace a zvýšení povědomí široké veřejnosti o možnosti zažádat o zařazení na seznam osob vedený u KOPIS HZS krajů připravuje propagační videospot, který bude během letošního roku odvysílán v celostátním televizním vysílání, na sociálních sítích a YouTube kanálu HZS KvK.

Po odvysílání videospotu lze očekávat zvýšený zájem dotčených osob o zařazení na seznamy osob vedené u KOPIS jednotlivých HZS krajů, proto by měl mít každý HZS kraje připravený postup pro evidenci těchto osob.

Závěr
Pro jednotlivé HZS krajů je složité naplnit ustanovení § 38 zákona o hasičském záchranném sboru, neboť neexistuje centrální registr osob se specifickými zdravotními postiženími. Nicméně časově a organizačně náročné aktivní vyhledávání těchto osob kompenzuje skutečnost, že jde o společensky znevýhodněné a zranitelné osoby, které jsou vděčné za každou pomoc, která jim ulehčí komunikaci s KOPIS HZS krajů a umožní jim povolat si pomoc v případě ohrožení života či zdraví.


por. Mgr. Nela ŠTĚŘÍKOVÁ, HZS Karlovarského kraje, foto archiv HZS Karlovarského kraje

Mimořádné události řešené na úrovni Evropské unie

Aktualizace finančního nástroje Evropské unie pro mimořádnou podporu odvětví zdravotnictví v souvislosti s nemocí COVID-19
Evropská komise (EK) chce podporovat členské státy Evropské unie (EU) v opatřeních, která tyto státy již přijaly, a rychlým, flexibilním a přímým způsobem doplnit jejich úsilí v boji proti COVID-19. V článku je představena možnost financování projektů, které jsou přímo spojené s náklady vynaloženými na boj proti pandemii koronaviru.

V souvislosti s bojem proti koronavirové pandemii navrhla EK využít pro pomoc členským státům EU nástroj, který byl vytvořen v březnu 2016 a byl aktivován po dobu tří let s cílem řešit mimořádnou situaci, která vznikla po masivním přílivu uprchlíků do Řecka. Tento nástroj byl navržen jako obecný nástroj pro boj proti krizím v EU, aby mohl být využit pouze ve výjimečných případech, kdy na území EU vzniknou závažné nouzové situace. Může být aktivován za účelem řešení jakékoli krize na území EU, která vyžaduje humanitární pomoc. Tímto nástrojem je nařízení Rady (EU) 2016/369 ze dne 15. března 2016 o poskytování mimořádné podpory v rámci Unie (nařízení Rady EU).

Vzhledem k rozsahu krize na území EU po vypuknutí epidemie COVID-19 a vzhledem k povaze potřeb členských států EU, které vyžadují finanční podporu z rozpočtu EU, navrhla Komise využít nařízení Rady EU s tím, že požádala Radu EU o jeho aktualizaci s cílem vybavit EU širším souborem nástrojů, který by odpovídal ve větší míře také potřebám spojeným se současnou pandemií COVID-19. Aktualizace nařízení Rady EU prošla koncem března tohoto roku již první fází, kdy Komise ve spolupráci se členskými státy EU vypracovala prvotní posouzení jejich prioritních potřeb v oblasti zdravotnictví. Na provádění této iniciativy Komise spolupracovala se zdravotnickými orgány členských států EU, mezinárodními organizacemi a s nevládním sektorem.

Tento legislativní nástroj pojmenovala jako „Nástroj EU pro mimořádnou podporu odvětví zdravotnictví“ (EU Emergency Support Instrument for the healthcare sector). Pro tuto oblast a globální využití tohoto nástroje Komise vyčlenila ze svého rozpočtu celkem 3 mld. EUR. Protože z uvedené částky poskytla EK 300 mil. EUR na v současné době legislativně schválenou, ještě nezřízenou kapacitu rescEU (viz dále), bude na prioritní potřeby v oblasti zdravotnictví, které Komise stanovila ve spolupráci se členskými státy, využita částka 2,7 mld. EUR pro financování následujících oblastí:

  • skladování zdravotnického materiálu a jeho distribuce,
  • přepravní potřeby ochranných pomůcek,
  • přeshraniční přeprava nakažených pacientů do nemocnic s volnou kapacitou,
  • přeshraniční spolupráce ke zmírnění tlaku na přetížené zdravotní systémy,
  • centrální nákupy a distribuce potřebných zdravotních zásob do nemocnic a nouzové zásobování ochrannými pomůckami a ventilátory,
  • transformace a zvyšování výroby podniků v EU produkujích ochranné prostředky a léky,
  • podpora výstavby mobilních a dočasných nemocnic,
  • zvýšení produkce testovacích sad a podporu zajištění základních chemikálií,
  • rozvoj lékařských a testovacích metod,
  • rozvoj, nákup a distribuce testovacích sad.

Náklady, které členské státy vynaložily v souvislosti s koronavirovou pandemií na uvedené oblasti, jim mohou být v ­rámci aktualizovaného nařízení Rady EU propláceny i zpětně, a to od 1. února 2020. Čerpat finanční prostředky z tohoto nástroje mohou v podstatě všechny státní i nestátní organizace, organizační složky státu, samosprávné územní celky (kraje), univerzity a vědecké instituce.

Řešení projektů v České republice bude pravděpodobně rozděleno podle návrhu nařízení mezi úřad zodpovědný za Výbor pro zdravotní bezpečnost (Ministerstvo zdravotnictví), Integrovanou politickou odezvu na krize (Úřad vlády) a kontaktní body civilní ochrany (Ministerstvo vnitra) podle druhu požadovaného projektu.

Vytváření zdravotnických zásob v rámci rescEU
Dne 19. března 2020 vstoupilo v platnost prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2020/414, kterým se mění prováděcí rozhodnutí (EU) 2019/570, kterým se stanovují pravidla pro vytváření zdravotnických zásob v rámci rescEU. Tento předpis je prováděcím rozhodnutím k rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1313/2013/EU ze dne 17. prosince 2013 o Mechanismu civilní ochrany Unie (Mechanismus), které stanovuje právní rámec pro rescEU.

Jde o rezervní kapacity na úrovni EU, které jsou zřízeny za účelem poskytování pomoci v kritických situacích, kdy celkové stávající kapacity na vnitrostátní úrovni a kapacity vyčleněné členskými státy pro tzv. „Evropský soubor kapacit civilní ochrany“ nemohou zajistit účinnou odezvu na katastrofy přírodní či katastrofy způsobené člověkem.

V rámci této kapacity bude na území některých vytipovaných tzv. hostitelských členských států EU vytvořena skladová rezerva zdravotnického vybavení pro potřeby členských států EU. Tyto sklady budou zřízeny v rámci „plošného pokrytí území EU“ a disponibilních zásob tak, aby byly v případě potřeby co nejdříve dostupné a dosažitelné.

Tento krok přispěje k zajištění a distribuci dalších zdravotnických potřeb v celé EU. Za nákup těchto prostředků bude odpovídat hostitelský členský stát EU. Veškeré náklady spojené např. s pořízením skladů, nájmy, nákupy komodit a personálním zajištěním budou financovány do výše 100 % ze strany Komise formou přímého grantu. Distribuci prostředků i samotné vybavení skladů bude řídit Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události, aby se zdravotnický materiál dostal tam, kde je nejvíce potřeba.

Z pohledu plnění nařízení Rady EU tvoří rescEU pouze malou část, nicméně si Komise uvědomuje nutnost zřízení takových skladů a důležitost jejich existence v současnnosti tolik vytížené oblasti, že na realizaci této kapacity vyčlenila uvedených 300 mil. EUR. Česká republika se k této iniciativě také přihlásila a aktivně komunikuje s EK ohledně možnosti hostování tohoto skladu i na našem území.


kpt. Ing. Irena ŠENKÝŘ JANSOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Hasiči pomáhají dopravit české občany zpět do vlasti

Tisíce Čechů uvízly z důvodu koronavirových opatření v zahraničí a české úřady je postupně dopravují zpět. Repatriaci, tedy návrat českých občanů do vlasti, zahájilo Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) zhruba v polovině března a nemalou měrou na této aktivitě participoval také HZS ČR.

V období od 15. března do 3. dubna 2020 hasiči přepravili celkem 1 323 osob zpět do České republiky. Uskutečnilo se celkem 56 svozů z Rakouska, Německa, Polska, Slovenska a Maďarska. Autobusy vypravené a řízené příslušníky HZS ČR svážely české občany, kteří se nestihli nebo nemohli včas vrátit do České republiky po vlastní ose. Jejich přepravu zajišťovali příslušníci ze Záchranného útvaru HZS ČR ze Záchranných rot Hlučín a Zbiroh a také příslušníci z HZS Jihomoravského, Libereckého, Jihočeského, Zlínského, Středočeského, Ústeckého, Plzeňského kraje a dalších krajů. Autobusové svozy probíhaly z letišť následujících měst – Vídeň, Mnichov, Frankfurt nad Mohanem, Berlín, Budapešť, Bratislava a Katowice. Mimo tyto lokality hasiči přepravili do Česka naše turisty z rakouského města St. Anton am Arlberg, kteří tam museli setrvat ve čtrnáctidenní karanténě. Poslední svozy se uskutečnily na začátku dubna z rakouské obce a lyžařského střediska Sölden.

Pro hasiče znamená každá cesta několik hodin strávených v kompletním ochranném obleku s respirátorem, štítem, brýlemi, rukavicemi, oblekem aj. Po návratu pak procházejí dekontaminací stejně jako celý autobus, v němž musí být vydezinfikován kompletní prostor manuálně a posléze také pomocí ozonu.

Návrat ze vzdálených destinací
Někteří občané se ovšem potřebují vrátit ze vzdálenějších destinací, než jsou země sousedící s Českou republikou. Evakuační letadla vyrazila i do odlehlých a exotických destinací, jako jsou například Kanárské ostrovy, Egypt, ­Kuba, Mexiko, Panama, Peru, Kanada, Thajsko, Filipíny, Srí Lanka, Indonésie, Nepál, Nový Zéland, Vietnam či Austrálie. Společné repatriační lety občanů více evropských zemí probíhají v rámci Mechanismu civilní ochrany Unie a počty letů řešených prostřednictvím tohoto nástroje se v jednotlivých zemích značně liší. Česká republika vypravila takových letů 15, Francie 21, Polsko 4, Nizozemí 17, Španělsko 13 a Rakousko rovněž 13. Rekordní počet letů realizovalo Německo – od 31. ledna do 11. dubna 2020 naplánovalo 234 letů.

Při repatriačních letech Česká republika – stejně jako jiné členské státy – žádá Evropskou unii o spolufinancování, a to přes Mechanismus civilní ochrany Unie.

V období 23. března až 14. dubna 2020 vypravilo Česko 15 repatriačních letů do nejrůznějších destinací. Například ve středu 8. dubna 2020 se z indonéského ostrova Bali vrátilo do vlasti 98 Čechů. Evakuační letadlo zároveň na palubě přepravilo šest desítek občanů z dalších států Evropské unie. Z indického Dillí přiletělo 34 Čechů, které na palubě přepravily polské aerolinky LOT. Další letadlo dopravilo domů 40 Čechů ze Srí Lanky a 25 z Nepálu.

Dalších 40 občanů České republiky bylo repatriováno ze Srí Lanky zvláštním letem zajištěným MZV, který se na cestě do Prahy zastavil v Nepálu, kde přibral dalších 102 pasažérů (25 občanů České republiky, dále Rakušany, Poláky, Belgičany, Maďary, Švýcary, Slováky, Dány, Němce, Litevce aj.). Tou dobou byl Nepál již více než týden zcela odříznut od okolního světa a do této destinace nelétaly žádné komerční lety.

V průběhu dubna MZV plánovalo vyslat ještě tři repatriační letadla, a to do následujících destinací – Austrálie a oba hlavní ostrovy Nového Zélandu (MZV eviduje asi 350 uvízlých Čechů), Bali (MZV eviduje přibližně 120 uvízlých Čechů) a Srí Lanka a Nepál (MZV eviduje přibližně 100 občanů České republiky).

Celkový počet občanů České republiky, kteří se vrátili do vlasti díky repatria­čním letům, se vyšplhal na 1 826 osob. Toto číslo není konečné, neboť nezahrnuje počet repatriovaných osob z Austrálie a Nového Zélandu.


Mgr. Monika BARTYZALOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv HZS Jihočeského kraje
 

Využití recyklované vody k hašení požárů v České republice – budoucnost, nebo utopie?

V posledních několika letech rezonuje čím dál tím více jak českou, tak i evropskou krajinou téma recyklace vod. To je spojeno především s několika faktory, které souvisí se zajištěním kvantity a kvality zdrojů vod pro pitné účely, dále pak se šetrným hospodařením s vodou, kdy ne všechna odvětví musí ke svému provozu spotřebovávat pitnou vodu a s nepředvídatelnými změnami vodního režimu až po odezvu na stále častější období sucha. Vzestup trendu recyklace vody dosvědčuje i fakt, že její celosvětová produkce a využití přesahuje již 30 milionů m3 za den.

Obr. 1 Jedna z nejmodernějších čističek odpadních vod na světě - Šafdan u izraelského města Rišon le-Cijon, která používá vícestupňové čištění včetně filtrace přes písečné duny [17]Obr. 1 Jedna z nejmodernějších čističek odpadních vod na světě - Šafdan u izraelského
města Rišon le-Cijon, která používá vícestupňové čištění včetně filtrace přes písečné duny [17]


Podobně jako v mnoha regionech celého světa, tak i v Evropě vzrůstají obavy ohledně nedostatku vody. Asi 80 % využívané sladké vody v Evropě pochází z řek a z podzemních vod, kvůli čemuž jsou tyto zdroje mimořádně náchylné k hrozbám, jež představuje nadměrné využívání, znečištění a změna klimatu [1]. Navzdory relativnímu dostatku zdrojů sladké vody v některých částech Evropy je dostupnost vody a socioekonomická činnost rozprostřena nerovnoměrně, což vede k významným odlišnostem, pokud jde o míru nedostatku vody během jednotlivých ročních období v různých regionech.

Disponibilní kapacita vodních zdrojů České republiky patří k nejmenším v zemích Evropské unie. Příčinou je geografická poloha země. Česká republika nedisponuje na svém území žádným veletokem, nemá přístup k mořím ani k oceánům. I když územím státu procházejí tři hlavní evropská rozvodí, která rozdělují území do tří úmoří, tak i přesto nemá republika k dispozici dostatečnou kapacitu zdrojů vod.

Významným pomocníkem pro uspokojení poptávky po vodě se pro některé oblasti jeví využití recyklované vody. Pro řadu zemí je dnes používání recyklované vody běžnou praxí. Země, které nemají ideální podmínky pro přístup ke zdrojům vod, dokáží touto filozofií ve spojitosti s aplikováním sofistikovaného přístupu přetvořit kupř. nehostinnou zemi na úrodnou. Asi nejlepším světovým přeborníkem v této oblasti je ­Izrael, který používá pro své zemědělství v drtivé většině recyklovanou vodu (obr. 1). Ostatně v oblasti zemědělství podnikla již významný posun i Evropská unie, kdy loňského roku byl plenárním zasedáním Evropského parlamentu schválen návrh nařízení o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody. Společná evropská pravidla mají za cíl především sjednotit postupy v procesu čištění odpadních vod (analýza rizik, monitoring mikrobiologických rizik, odpovědnost aj.) jako odezvu na koloběh zemědělské produkce v rámci evropského vnitřního trhu.

Nebezpečí plynoucí z recyklovaných vod
Nedostatečně vyčištěná odpadní voda má tendenci po určité době akumulace k tzv. zahnívání. To je způsobeno především přítomností organických látek, které slouží jako potrava různým bakteriím, virům a plísním. Ovšem mikrobiologické ukazatele fekálního znečištění nejsou jedinými polutanty, které se mohou v recyklované vodě vyskytovat. Díky novým metodickým postupům a rozvoji vybavení laboratoří se totiž ukazuje, že do životního prostředí proniká daleko více cizorodých látek, jejichž účinky na živé organismy nejsou zcela dostatečně známé. Jedná se o velmi nízké koncentrace zbytků léčiv, kosmetických přípravků, čisticích prostředků, mikroplastů či drog. Tyto látky a jejich rozložené či změněné zbytky nebyly v minulosti stanovitelné, a to především v důsledku nedostatečných laboratorních metod. Teprve v posledních několika letech se rozvíjí jejich monitorování v životním prostředí, hlavně v souvislosti se zvyšující se mírou jejich používání ve společnosti následkem zvýšené péče o zdraví a se vzrůstající životní úrovní populace [2].

Nynější zahraniční odborná literatura se zabývá i oblastmi, které se ještě zcela nepromítly do národní vodohospodářské praxe. Jde například o problematiku výskytu patogenních mikroorganismů v různých typech povrchových vod, jejich výzkum v sedimentech a biofilmech, které mohou být jejich potenciální zásobárnou a v souvislosti s významnými srážkami se při vyšších průtocích uvolňují do tekoucích vod. Dále pak výzkum či modelování mikrobiologického znečištění vod za různých průtoků, především v souvislosti s přívalovými dešti. Například v německých vnitrozemských přírodních koupacích vodách byla provedena epidemiologická studie, která se pokusila stanovit bezpečné hodnoty mikrobiologických indikátorů, při které už nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi experimentální a kontrolní skupinou. Výsledné stanovené prahové hodnoty byly pro intestinální enterokoky 25 KTJ/100 ml, Escherichia coli 100 KTJ/100 ml a Clostridium perfringens 10 KTJ/100 ml [3].

Nebezpečí recyklovaných vod tedy spočívá nejvýznamněji právě ve stanovení hygienických cílů jako odezvy na možné zdravotní následky osob [4–5]. I z tohoto důvodu jsou hygienici skeptičtí pro užívání recyklovaných vod v oblastech, ve kterých se mohou osoby dostat lehce do kontaktu s touto vodou a může tak dojít k neúmyslnému pozření [6].

Nebezpečí recyklovaných vod ve vztahu k požárním účelům tkví zejména v těchto oblastech:

  • nebezpečí ve vztahu ke zdraví osob (výskyt bakterií a virů aj.). V recyklovaných vodách se mohou vyskytovat koliformní bakterie, termotolerantní koliformní baterie, bakterie Escherichia coli či intestinální enterokoky, které mohou ohrozit osoby na jejich zdraví. Tyto polutanty jsou součástí zažívacího traktu člověka a teplokrevných živočichů. Pro využívání těchto vod při záchranných, likvidačních a Obr. 2 Bakterie Escherichia coli pod elektronovým mikroskopem [16]Obr. 2 Bakterie Escherichia coli pod
    elektronovým mikroskopem [16]
    obnovovacích pracích by měly být stanoveny hygienické cíle pro zasahující složky integrovaného záchranného systému a ostatní účastníky podílející se na likvidaci události,
  • nebezpečí ve vztahu k dlouhodobé akumulaci (stárnutí a zahnívání vody, množení mikroorganismů aj.). Z hlediska dlouhodobé akumulace může a patrně bude docházet k degradaci vody, čímž je možné, že se takováto voda stane i pro účely jednotek požární ochrany závadnou. Jakýkoli kontakt takto závadné vody s osobami, které nejsou vybaveny patřičnými ochrannými prostředky, může být do určité míry rizikový,
  • nebezpečí ve vztahu ke cross connection (vznik epidemií, kon­ta­mi­nace vodohospodářské infrastruktury aj.) [7–8]. V případě zhotovení vodovodu na zásobování recyklovanou vodou, tedy alternativního zdroje požární vody, bude vždy existovat i malá pravděpodobnost propojení tohoto vodovodu s vodovodem na vodu pitnou. Zde hraje roli především antropogenní nebezpečí vyplývající z lidského faktoru, a to ať už úmyslného nebo neúmyslného.

Vymezení mikrobiologických ukazatelů recyklovaných vod určených k hašení požárů
V současnosti se lze setkat s riziky spojenými s kontaminovanou vodou nejen při vlastním koupání, ale také v souvislosti s provozováním vodních sportů či rekreací u vodních toků. V České republice řeší právní řád příkladně mikrobiologickou kontaminaci toků v souvislosti s užíváním vody ke koupání na vyhlášených koupacích profilech a k odběru vody pro úpravu na vodu pitnou [9–10]. Limitní hodnoty mikrobiologických ukazatelů jsou zařazeny i do nařízení vlády o přípustném znečištění toků [11].

Veškeré národní normy a právní předpisy jsou založeny na stanovení indikátorů fekálního znečištění. Jde o střevní bakterie ukazující na přímé ovlivnění povrchových vod nečištěnými nebo nedostatečně čištěnými odpadními vodami. Jde o termotolerantní (fekální) koliformní bakterie a intestinální enterokoky. Indikátorem fekálního znečištění může být rovněž i ukazatel hodnoty Escherichia coli (obr. 2), což je bakterie, která je podskupinou termotolerantních koliformních bakterií a v povrchových vodách tvoří průměrně 60 % z jejich počtu [3].

V České republice je podle normy o zdrojích požární vody doporučeno, aby se pro zdroje požární vody přednostně využívalo zdrojů vod přirozeného původu a víceúčelových zdrojů vod [12]. Víceúčelové zdroje požární vody jsou v současnosti nejvíce prezentovány subjekty vodárenských soustav, místních vodovodů měst a obcí a vnitřních vodovodů, které rozvádějí pitnou vodu. Pro požární účely je v zastavěném území tento víceúčelový zdroj prezentován formou hydrantové sítě za pomoci tzv. vnějších odběrních míst. Z hlediska systémového diagramu průtoku vody od zdroje po spotřebitele jsou nároky na tento víceúčelový zdroj o mnoho přísnější než na zdroj požární vody přirozeného původu [13]. Rovněž i míra pravděpodobnosti vzniku rizik je větší. Snad nejzávažnější ohrožení tohoto systému je riziko kontaminace přepravované pitné vody distribučním systémem. To má za následek nejenom ohrožení zdraví spotřebitelů, ale také přerušení dodávky pitné vody spotřebiteli a současně způsobení vyřazení buď části, nebo celého distribučního systému z provozu.

U použití zdroje vod přirozeného původu se pro požární účely neuvažuje žádné omezení z důvodu kontaminace zdroje. Předpokládá se, že u takovýchto zdrojů je potenciální kontaminace eliminována díky zřeďovacímu efektu, tudíž zde nejsou žádná omezení legislativně ani normativně stanovena.

V rámci vymezení limitů mikrobiologického znečištění se můžeme pro definování kvality požární vody řídit normou stanovující požadavky na kvalitu povrchových vod a jejich klasifikaci [14]. Tato norma rozděluje kvalitu povrchových vod do pěti tříd, kdy I. třída prezentuje neznečištěnou vodu a V. třída představuje velmi silně znečištěnou vodu.

Obr. 3 Kvalita povrchových vod v České republice v letech 1991-1992Obr. 3 Kvalita povrchových vod v České republice
v letech 1991-1992
Obr. 4 Kvalita povrchových vod v České republice v letech 2017-2018Obr. 4 Kvalita povrchových vod v České republice
v letech 2017-2018

Mapa jakosti povrchových vod na vybraných tocích České republiky byla poprvé zpracována k časové úrovni dvouletí 1991–1992 (obr. 3). Od tohoto dvouletí se každoročně zpracovávají totožné mapy tak, aby bylo možné je vždy porovnat s aktuálním stavem jakosti povrchových vod [15, s. 25].

Přestože oproti období let 1991–1992 došlo k výraznému zlepšení jakosti vod, vyskytují se v České republice i nadále krátké úseky vodních toků zatříděné do V. třídy jakosti. Nejvíce vodních toků spadá podle základní klasifikace do III. třídy – znečištěná voda (obr. 4). Postupně také přibývá více úseků toků spadajících do I. a II. třídy [15, s. 25]. Z tohoto lze usuzovat, že hodnoty mikrobiologického znečištění by se měly v současnosti pohybovat maximálně v rámci III. třídy, aby nedocházelo ke zhoršování stávajícího stavu kvality povrchových vod.

V rámci diskutované III. třídy tedy nesmí být hodnota termotolerantních koliformních bakterií větší než 20 000 KTJ/100 ml a hodnota intestinálních enterokoků větší než 2 500 KTJ/100 ml, a to při charakteristické hodnotě z hodnoceného souboru (hodnota ukazatele kvality vody) s předem stanovenou pravděpodobností nepřekročení C90.

Pokud se podíváme na hodnoty mikrobiologických ukazatelů podle nařízení vlády o přípustném znečištění povrchových toků [11], tak jsou zde taxativně stanoveny limitní hodnoty pro termotolerantní koliformní bakterie 2 000 KTJ/100 ml při percentilu P95 a pro maximum (percentil P90) je tato hodnota stanovena 4 000 KTJ/100 ml. Pro intestinální enterokoky jsou stanoveny limitní hodnoty 1 000 KTJ/100 ml při percentilu P95 a pro maximum je tato hodnota stanovena 2 000 KTJ/100 ml. U tohoto nařízení vlády se uvádí ještě limitní hodnoty pro ukazatel Escherichia coli, a to 900 KTJ/100 ml pro P95 a 2 500 KTJ/100 ml pro P90.

Podle nařízení vlády splňuje kvalitativně recyklovaná voda i limitní hodnoty mikrobiologického znečištění pro oblast povrchových vod II. třídy jakosti, kdy hodnota termotolerantních koliformních bakterií nesmí být větší než 10 000 KTJ/100 ml a hodnota intestinálních enterokoků větší než 1 300 KTJ/100 ml (podle nařízení vlády splňují tyto hodnoty intestinální enterokoky pouze pro percentil P95).

Porovnáním tří uvedených předpisů [11–12, 14] můžeme tedy odvodit, že recyklované vody mohou být z hlediska stanovených limitních hodnot mikrobiologického znečištění potenciálně použity i v oblasti hašení požárů.

Závěr
Recyklace vod je v České republice zatím dosti opomíjeným tématem. Pravděpodobně nejvíce limitujícím faktorem je zde hrozba nebezpečí vyplývající z biologické nákazy, která tkví z podstaty věci, že se totiž jedná o odpad obsahující bakterie, viry a další cizorodé látky nebezpečné člověku.

V rámci současného nastaveného standardu procesu čištění vody kupř. v městských čistírnách odpadních vod není zajištěno, že se v přečištěné odpadní vodě nebudou vyskytovat nebezpečné polutanty. Toto částečné eliminování je dáno samotným procesem ředění, kdy se voda vypouští do vodotečí a kde je pak následně mnohonásobně rozředěna. Pokud by měla být tedy recyklovaná voda využita k hašení požárů, bude muset splňovat nároky nejen na zdraví osob, ale i na zdraví jiných organismů a životního prostředí. Na druhou stranu je potřeba říci, že pokud se u požárů používá zdroj požární vody přirozeného původu, tak se v rámci zásahu nezjišťuje jeho fyzikální, chemické, biologické a mikrobiologické složení, ale bere se tento zdroj jako voda užitková.

Dalším faktem, který stojí za upozornění, je ten, že pokud se cisternové automobilové stříkačky plní pitnou vodou, kdy předtím byly naplněny vodou užitkovou, nelze již jakoukoli načerpanou vodu do cisteren považovat za pitnou, dokud nedojde k dezinfekci cisteren, což se v současnosti u jednotek požární ochrany nepraktikuje. Tudíž i když jednotky čerpají pitnou vodu z vodovodních řadů, tak i přesto nehasí vodou pitnou, ale užitkovou. Kromě toho vyrobená pitná voda ztrácí časem svou zdravotní nezávadnost.

Z hlediska disponibilní kapacity musíme konstatovat, že se jedná o nezanedbatelný zdroj požární vody, který je trvale dostupný, a to bez ohledu na klimatické změny, meteorologické extrémy aj. Dále pak, pokud je recyklovaná voda v parametrech mikrobiologických, biologických, fyzikálních a chemických kvalitativně lepší než zdroje vod přirozeného původu, lze tuto vodu potenciálně použít i pro hašení požárů bez větší míry rizika ohrožení zdraví a života zasahujících hasičů, dalších osob podílejících se na likvidaci požáru či životního prostředí.

Zdroje
[1] ALCALDE SANZ, Laura a Bernd GAWLIK. Water Reuse in Europe - Relevant guidelines, needs for and barriers to innovation [online]. Publications Office of the European Union, 2014 [cit. 2020-01-24]. DOI: 10.2788/29234. ISSN 1831-9424. ISBN 978-92-79-44399-2. Dostupné z: http://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/handle/JRC92582.
[2] PUNČOCHÁŘ, Pavel. Je recyklování vyčištěných splaškových vod v závlahách potřebné a žádoucí? TZB­ info [online]. 2020, 23. 1. 2019 [cit. 2020-01-24]. Dostupné z: https://voda.tzb­ info.cz/likvidace­ odpadnich­ vod/18496-je­ recyklovani­ vycistenych­ splaskovych­ vod­ v-zavlahach­ potrebne­ a-zadouci.
[3] BAUDIŠOVÁ, D. a MLEJNKOVÁ, H. Mikrobiální znečištění povrchových vod. Vodohospodářské technicko­ ekonomické informace, 2017, roč. 59, č. 6, str. 12–16. ISSN 0322-8916.
[4] WORLD HOSPITAL ORGANIZATION. WHO Guidelines for the safe use of wastewater, excreta and greywater: Wastewater and excreta use in aquaculture [online]. Switzerland, 2006 [cit. 2020-01-24]. ISBN 92-4-154684-0.
[5] EUREAU. Souhrnné stanovisko EUREAU k použití recyklované šedé vody a využití alternativních zdrojů vody v domácnosti. SOVAK – Časopis oboru vodovodů a kanalizací, 2012, 21(2).
[6] KOŽÍŠEK, František. Epidemie (z) šedé vody. SOVAK – Časopis oboru vodovodů a kanalizací, 2012, 21(6).
[7] WORLD HOSPITAL ORGANIZATION. WHO Guidelines for the safe use of wastewater, excreta and greywater: Volume 1 – 4 [online]. Switzerland, 2006 [cit. 2020-01-24]. ISBN 92-4-154686-7.
[8] DEERE, Daniel, Annette DAVISON, Peter TEUNIS, David CUNLIFFE a Peter DONLON. Health risk assessment of fire fighting from recycled water mains. Melbourne, Vic: Water Services Association of Australia. 2004. ISBN 1920760040.
[9] Vyhláška č. 238/2011 Sb., o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, ve znění pozdějších předpisů.
[10] Vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů.
[11] Nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech.
[12] ČSN 75 2411. Zdroje požární vody. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2004.
[13] KROČOVÁ, Šárka. Strategie dodávek pitné vody. V Ostravě: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2009. Spektrum (Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství). ISBN 978-80-7385-072-2.
[14] ČSN 75 7221. Kvalita vod – Klasifikace kvality povrchových vod. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2017.
[15] Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2018: Report on state of water management in the Czech Republic: stav k 31. 12. 2018. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky v nakl. Lesnická práce, 1997. ISBN 978-80-7434-523-4.
[16] E. coli Bacteria: Colorized scanning electron micrograph of Escherichia coli, grown in culture and adhered to a cover slip. Flickr [online]. 18. 12. 2013 [cit. 2020-01-26]. Dostupné z: https://www.flickr.com/photos/niaid/16578744517/in/photostream/.
[17] Kapky v poušti aneb Velká reportáž z míst, kde vědí, jak vyzrát na sucho. Forbes [online]. 4. 8. 2019 [cit. 2020-01-26]. Dostupné z: https://www.forbes.cz/kapky­ v-pousti­ aneb­ velka­ reportaz­ z-mist­ kde­ vedi­ jak­ vyzrat­ na­ sucho/.


Ing. David KOTOUČ, VŠB­ TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství
 

Hasiči před i za objektivem

Jako každý rok i letos vyhlašuje Česká asociace hasičských důstojníků, z.s., spolu s Hasičským fotografickým klubem HAFOK z moravskoslezského města Bruntál fotografickou soutěž „Hasiči před i za objektivem“. Tradiční soutěž s dlouholetou tradicí představuje veřejnosti prostřednictvím fotografií nejen zásahy hasičů, jejich výcvik, hasičský sport, život na stanicích, ale také momenty ze spolkového života sborů dobrovolných hasičů, jakými jsou například plesy, soutěže dětí a mládeže, předávání techniky a setkání hasičských praporů.



V zájmu nestrannosti posuzuje práce nezávislá porota. Hlavním porotcem je dokumentární fotograf a pedagog prof. Mgr. Jindřich Štreit, dr.h.c.

Fotografická soutěž je vyhlášena ve čtyřech kategoriích:

  • Kategorie A – požáry
  • Kategorie B – ostatní zásahy – dopravní nehody, technické pomoci apod.
  • Kategorie C – výcviky, cvičení a hasičský sport všeho druhu
  • Kategorie D – všechno mimo zásah – technika, život na stanici, hasičské plesy a svatby, portréty hasičů, hasičská zátiší atd.

První tři snímky v každé kategorii budou oceněny finanční odměnou: 1. místo – 1 500 Kč; 2. místo – 1 000 Kč; 3. místo – 500 Kč.

Snímky do všech kategorií mohou zasílat fotografující hasiči i fotoamatéři z řad široké veřejnosti z České republiky a ze Slovenské republiky.

Partnery soutěže jsou Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje, webové stránky požáry.cz a preventivně výchovný portál Hasík CZ.

Uzávěrka 16. ročníku soutěže „Hasiči před i za objektivem 2020“ je stanovena na 30. září 2020.

Detaily o přijímaných fotografiích, ustanovení o autorství, souhlasu se zveřejněním, korespondenční adrese a přihlašovacím listu naleznete na odkazu: http://www.hasik.cz/soutez/index.html


plk. Ing. Martin PLISKA, HZS Moravskoslezského kraje

vytisknout  e-mailem