POŽÁRNÍ OCHRANA
Požár autoservisu
s 4
Test vozidel v novém barevném provedení
s 6
Dacia Duster - vozidlo pro potřeby zjišťování příčin vzniku požárů
s 8
Fluorované látky v pěnidlech u HZS ČR
s 10
Nebezpečí u spotřebičů napájených Li-Ion akumulátorovými bateriemi
s 14

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM
IS MicroRescue
s 18
Výcvik v labyrintu skalních měst
s 20
Těžko na cvičišti - lehko na bojišti
s 22

OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ
Vzpomínky na Hirošimu v roce 1945
s 23
Odborná příprava starostů a primátorů
s 26
Mimořádné události řešené na úrovni Evropské unie
s 28

INFORMACE
Hasí celá rodina
s 30
Anotace vysokoškolských prací
s 32

Krátce po půl jedenácté dopoledne ve středu 8. ledna 2020 přijalo operační a informační středisko (KOPIS) Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje (HZS OLK) oznámení o požáru autoservisu v obci Lobodice nedaleko Přerova. Na místo události byly v souladu s platným požárním poplachovým plánem a zásadami pro vysílání techniky vyslány síly a prostředky jednotek 1. stupně požárního poplachu.

Popis budovy
Jednopodlažní objekt se sedlovou střechou byl součástí řadové zástavby s neprůjezdnou garáží tvořící hlavní vchod do objektu a zároveň používanou jako zázemí autoservisu. Ve dvorním traktu na dům navazovala přístavba sloužící jako obytná jednotka s přístupem na zahradu. Sedlová střecha byla tvořena krovem s laťováním, pokrytá pálenými taškami bez podbití a další izolace. Velká část půdy plnila funkci skladu náhradních dílů a pneumatik.

Situace na místě mimořádné události v době příjezdu prvních jednotek požární ochrany
Jako první se na místo události dostavila jednotka požární ochrany (PO) ze stanice HZS OLK Kojetín postupně následovaná technikou ze stanice HZS OLK v Přerově a jednotkami SDH obcí Lobodice, Tovačov a Dub nad Moravou. Při jejich příjezdu byla již požárem zasažena celá garáž včetně zaparkovaného vozidla, navazující půdní prostor a velká část střechy domu a dvorní přístavby. Následným průzkumem a na základě informací od svědků bylo zjištěno, že na dvoře hořícího objektu se nachází zraněná osoba, která byla při vědomí a schopná pohybu.

Průběh zásahu
Souběžně se zahájením protipožárního zásahu byla zraněné osobě poskytnuta předlékařská pomoc a následně byla předána zdravotnické záchranné službě, která zajistila transport na popáleninové centrum nemocnice Brno.

Protipožární zásah byl v první fázi veden z čela objektu přes vrata garáže a vytvořením dalších dvou proudů vedených přes vedlejší nemovitosti do dvorního traktu. Další dva proudy byly také nasazeny k ochraně přímo navazujících sousedních nemovitostí tak, aby se zabránilo možnému šíření požáru.

S ohledem na nepřístupnost části objektu a jeho umístění požádal velitel zásahu ihned po příjezdu na místo událo­sti KOPIS o vyslání výškové techniky a dalších jednotek PO pro zajištění hasebních prací. Souběžně také požadoval zásah pohotovostní služby provozovatele rozvodné sítě, protože blízkost venkovního vedení elektrické energie omezovalo plánované nasazení výškové techniky.

Velké množství hořlavého materiálu uskladněného v půdním prostoru nad garáží a intenzita požáru způsobily v krátké době od zahájení zásahu zřícení stropu a uskladněného materiálu do prostoru garáže. Tato skutečnost prakticky vyloučila možnost vytažení vozidla nacházejícího se v garáži a zajištění průchodu do dvorního traktu. Rozsah intenzity hasebních prací v první fázi zásahu také komplikovaly informace svědků o výbuších na požářišti před příjezdem prvních jednotek PO a o možné přítomnosti plynové svařovací soupravy v prostoru garáže. Následným průzkumem a vytěžením informací od spolumajitele autoservisu se tato informace nepotvrdila a jednotky PO mohly zintenzivnit zásah.

V okamžiku dojezdu výškové techniky na místo události byla již požárem zasažena celá střecha objektu a hrozilo nebezpečí rozšíření požáru na sousední objekt. Ihned po bezpečném odpojení elektrického vedení v blízkosti hořícího objektu bylo provedeno krátké intenzivní ochlazení požářiště z výškové techniky a následná aplikace směsi vody a smáčedla. Došlo tak k výraznému omezení intenzity vývinu zplodin hoření, a tím zpřehlednění místa zásahu. Aplikace smáčedla také výrazně omezila intenzitu šíření požáru zejména pneumatik uskladněných v půdním prostoru a dala veliteli zásahu čas na částečnou reorganizaci místa zásahu a stanovení dalšího postupu. Aplikace smáčedla také výrazně omezila dodávku hasební vody do prostoru požáru a nedocházelo tak k dalšímu poškozování stropních konstrukcí.

I přes velké nasazení jednotek PO byla v době lokalizace požárem zničena celá střešní konstrukce nad hlavním objektem, část střechy nad dvorní přístavbou, garáž včetně zaparkovaného vozidla a došlo k úplné destrukci stropu nad garáží. Následné rozebírání střešní konstrukce a její dohašování komplikovaly z čelní strany zejména vozidla zaparkovaná v těsné blízkosti objektu a pergola umístěná uprostřed dvora ve dvorním traktu, která byla i přes svou bezprostřední blízkost zasažena požárem zcela minimálně.

Po celou dobu zásahu prováděl velitel zásahu průběžný průzkum jak hořícího domu, tak obou sousedních nemovitostí. Jednotlivé postupy průběžně konzultoval s přítomným řídícím důstojníkem HZS OLK, Územního odboru Přerov, který také zajišťoval komunikaci se starostou obce a majiteli sousedních nemovitostí. Dostatečná zásoba dýchacích přístrojů byla zajištěna prostřednictvím protiplynového vozidla ze stanice Olomouc.

Zásah byl ukončen po pěti hodinách předáním místa zásahu majitelce nemovitosti a návratem poslední jednotky PO do místa dislokace.

Příčina vzniku požáru
Příčinou vzniku požáru byla nesprávná manipulace s hořlavými kapalinami. Zraněný provozovatel autoservisu, který při požáru utrpěl popáleniny 3. stupně na 45 % těla, je stále v péči lékařů. Škoda způsobená požárem je předběžně odhadována na 1,5 mil. Kč, uchráněné hodnoty dosáhly stejné výše.

Specifika zásahu
Pozitiva

• dobrá dostupnost a vydatnost hydrantové sítě v obci,
• rychlé soustředění a nasazení jednotek PO,
• velmi dobrá činnost všech jednotek PO,
• dostatečné vybavení jednotek sboru dobrovolných hasičů obce dýchacími přístroji,
• velmi dobrá spolupráce se zástupci obce.

Negativa

• špatně dostupný dvorní trakt objektu,
• venkovní vedení elektrické energie,
• vozidla zaparkovaná před vjezdem do objektu,
• velké množství hořlavého materiálu na půdě objektu,
• destrukce stropní konstrukce nad průjezdem.

Závěr
Kromě jiného stojí za zmínku jedno velké pozitivum, které ne zcela úplně souvisí s protipožárním zásahem, ale je vlastně mottem naší práce. Je to ochota pomáhat a také lidská sounáležitost. Na pomoc majitelům požárem zničené nemovitosti byla hned následující týden vyhlášena veřejná sbírka, která potrvá do konce roku 2020. Mimo finanční pomoc zorganizovali místní hasiči a další občané Lobodic úklidovou akci, při které byly odstraněny zbytky požárem poškozených částí domu a dům byl provizorně zabezpečen proti povětrnostním vlivům.


mjr. Ing. Leoš JANÁČEK, HZS Olomouckého kraje, foto archiv HZS Olomouckého kraje
 

Hasičský záchranný sbor Libereckého kraje převzal dvě nové cisternové automobilové stříkačky (CAS), které jsou financovány z prostředků Fondu zábrany škod České kanceláře pojistitelů. Jde o vozidla CAS 20/3500/210-S2T vybavená zařízením pro řezání vodním paprskem za studena a hašení vodní mlhou. Vozidla budou dislokována na stanicích Raspenava a Jilemnice.

Jedna z CAS se odlišuje od stanovených standardů svým barevným provedením. Barevné označení techniky jednotek požární ochrany (PO), kterým se rozumí její vnější barevná úprava, nápisy a označení a užití znaků, je na základě § 24 odst. 2 zákona o požární ochraně upraveno vyhláškou č. 35/2007 Sb., o technických podmínkách požární techniky, ve znění pozdějších předpisů (vyhláška).

Na základě zpracovávání novely uvedené vyhlášky, týkající se mimo jiné také vnější barevné úpravy, nápisů a označení a užití znaků vozidel PO, rozhodlo MV­-generální ředitelství HZS ČR o testování navrhovaného barevného provedení právě na jedné z CAS dodaných HZS Libereckého kraje. Cílem je vyhodnocení návrhu barevného provedení CAS včetně rozsahu a provedení reflexních a dalších zvýrazňujících prvků. Návrh barevné úpravy vychází z výsledků projektu bezpečnostního výzkumu Ministerstva vnitra ČR „Barevná úprava zásahového požárního automobilu“, který byl realizován v letech 2017–2018.

MV­-generální ředitelství HZS ČR se prostřednictvím sekce IZS bude podílet na vyhodnocení návrhu a posouzení všech závěrů tak, aby bylo možné konečný návrh zapracovat do připravované novely vyhlášky.

Podvozek
CAS jsou dodány na podvozku Scania P 440 B 4 × 4 s výkonem motoru 324 kW, který je spřažen s automatizovanou převodovkou Opticruise bez spojkového pedálu. CAS je taktéž vybavena retardérem. Jako první tohoto typu jsou u HZS ČR vybavena stálým pohonem 4 × 4. Toto řešení zvyšuje bezpečnost posádky, jelikož stálý pohon obou náprav zajišťuje lepší ovladatelnost, a to nejen na kluzkém povrchu.

Nástavba
CAS disponují systémem řízení provozu účelové nástavby (tzv. CAN­ bus). Toto řízení je realizováno prostřednictvím dotykové obrazovky umístěné v obslužném panelu čerpadla, přičemž ovládání je umožněno i fyzickými klávesami osazenými po stranách dotykové obrazovky. Druhé ovládací místo se nachází v kabině osádky a je realizováno prostřednictvím přenosného tabletu. Systém řízení nástavby umožňuje ovládat nejen čerpadlo včetně pěnotvorné části, ale také zařízení CCS Cobra (Cold Cup System). Dále je možné ovládat osvětlení účelové nástavby a jejího okolí včetně osvětlovacího stožáru apod. Systém umožňuje automatizovaný provoz se zavodněním čerpacího zařízení a automatickou tlakovou regulací, případně automatické udržování nastavených otáček motoru, automatické plnění nádrže na vodu v závislosti na poklesu hladiny, automatické provedení zkoušek sání a těsnosti, zkoušky nejvyššího tlaku, zkoušky elektronických ventilů včetně provedení záznamu o těchto zkouškách a další automatizované akce. Systém rovněž vyhodnocuje a signalizuje množství hasiv, včetně doby zbývající do jejich vyčerpání a další provozní data včetně provozních dat podvozkové části. Taktéž jsou monitorovány mezní hodnoty na čerpacím zařízení včetně záznamu provedených úkonů.

Dalším inovativním řešením těchto CAS je umístění zařízení pro řezání vodním paprskem v pravé zadní schráně společně s navijákem hadice vysokotlaké části požárního čerpadla. Toto řešení umožnilo plně využít ostatní schrány pro umístění věcných prostředků PO, a nebyla tak narušena koncepce rozmístění těchto prostředků.

Kromě barevného značení je další odlišností zabudování hydraulického vyprošťovacího zařízení poháněného elektrickou energií do jedné z CAS. Mimo jiné toto řešení umožnilo efektivnější využití pravé přední schrány a získání cenného místa pro další požární příslušenství.
Dodavatelem CAS je společnost KOBIT, spol. s r.o. Pořizovací cena obou vozidel je 17 175 950 Kč včetně DPH.


kpt. Mgr. Jiří ČERVENÝ, por. David KOŘÍNEK, DiS., HZS Libereckého kraje, foto KOBIT, spol. s r.o.
 

Ve druhé polovině roku 2018 byla ze strany společnosti Renault Česká republika, a.s., nabídnuta možnost úpravy předváděcího vozidla Dacia Duster pro potřeby zjišťování příčin vzniku požárů (ZPP). K této úpravě byli přizváni příslušníci oddělení ZPP MV­-generálního ředitelství HZS ČR (MV­-GŘ HZS ČR), kteří tuto výzvu přijali.
Vozidlo Dacia Duster, které bylo provedeno pro potřeby ZPP
Ze strany příslušníků oddělení ZPP MV­-GŘ HZS ČR šlo o snahu realizovat vyšetřovací automobil, na kterém by se ukázalo, že je možné veškeré povinné vybavení ZPP umístit do menšího a cenově dostupného terénního modelu. Vedle běžných úprav se ve vozidle realizovaly ukázky „prototypů“ bezpečnostních prvků řešící problematiku kontaminace interiéru vozidla a jeho posádky.

Jak již bylo řečeno, základní předlohou pro realizaci vyšetřovacího automobilu Dacia Duster byly technické podmínky pro pořízení požárního vozidla – vyšetřovací automobil TP­ STS/19-2004 – a dále pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 46/2013, kterým se stanoví postup HZS ČR při ZPP, ve znění pokynu generálního ředitele HZS ČR č. 49/2014. Cílem bylo vytvořit vozidlo tak, aby obsahovalo veškeré předepsané vybavení a vyhovovalo všem platným předpisům v dané době. Navíc bylo předem stanoveno, že ve vozidle musí zůstat rezerva a veškeré vybavení musí být bezproblémově přístupné jeho posádce. Rovněž se řešilo uložení kontaminovaných věcí a oblečení posádky. Kontaminované vybavení v úložném prostoru nesmí kontaminovat kabinu posádky a naopak.

Domníváme se, že vytvořit úložný prostor pro povinné vybavení není u žádného vozidla problém. Stačí si vypsat vše, co je potřeba do daného prostoru uložit, a pak jen přemýšlet a vymýšlet, jak to udělat, aby vše optimálně fungovalo. Základní předpoklad pro úspěšnou realizaci přestavby je, aby příslušníci, kteří s vozidlem budou pracovat, mohli být v určitých etapách u jeho realizace. Pracovníci realizační firmy totiž často netuší, které detaily jsou při manipulaci s vybavením důležité.

To se potvrdilo také u přestavby Dacie Duster. I když je pravda, že i po jejím dokončení se našlo pár drobností, které by bylo vhodné vyřešit Ukázka uložení vybavení ve vozidlejiným způsobem. Například odlišné uložení nádoby na vodu určené k umývání nebo zajištění kufrů proti výsuvu, kde by místo šroubového zajištění bylo vhodné použít západku apod. I přes tyto drobnosti můžeme konstatovat, že se přestavba automobilu vydařila. Veškeré vybavení bylo ve vozidle umístěno tak, aby vyhovovalo ustanovení přílohy č. 1 odst. 8 vyhlášky č. 35/2007 Sb., o technických podmínkách požární techniky, ve znění pozdějších předpisů, a dále čl. 5. 1. 2. 2. 2. technické normy ČSN EN 1846 – 2+A1 (Požární automobily). Podle této normy musí být pro požární příslušenství vytvořeny úchytné prvky, zejména s ohledem na bezpečnost, tj. zabránění jejich nekontrolovatelnému pohybu v případě dopravní nehody apod. Pro jednotlivé části vybavení tak byly vytvořeny na míru úložné prostory a úchyty, které umožnovaly snadný přístup k jednotlivým částem vybavení, stejně jako jejich bezpečné uložení. V samotném uložení vybavení byl také systém. Do popředí vestavby se umístilo vybavení, které je v rámci ZPP využíváno častěji (například tzv. technický kufr s nářadím nebo chemický kufr s vybavením pro chemické vzorky, stejně jako úložný prostor pro fotoaparát, výkonný světlomet nebo skládací žebřík).

Zejména musíme vyzdvihnout řešení problému s kontaminací interiéru vozidla. Velice se osvědčila na míru ušitá plachtovina s průhledem, která je umístěna jako mobilní příčka za zadní sedadla. I přes pouhé zafixování na suché zipy se podařilo prostor kabiny a kufru vozidla dostatečně oddělit, přičemž nedošlo k narušení systému větrání automobilu (zamlžování apod.).

Rovněž se osvědčil požární antikontaminační vak s pracovním názvem „PAV 0“. Jde o „zlepšovák“ příslušníků oddělení ZPP MV­-GŘ HZS ČR, který pomohl realizovat Ing. Roman Mokoš, jednatel firmy Metal Arsenal, s.r.o., která jej bezplatně poskytla jako dar MV­-GŘ HZS ČR. Vak představíme v některém z následujích čísel časopisu.

Po ukončení přestavby bylo vozidlo zapůjčeno k testování do několika HZS krajů. Výsledkem byly pozitivní ohlasy s drobnými připomínkami k uspořádání některého vybavení v automobilu (například umístění lopat na pátých dveřích, případně složitý přístup k rezervě apod.). Vozidlo bylo také úspěšně představeno členům pracovní skupiny vyšetřování požárů pod CTIF, která se sešla v květnu 2019 v Nizozemí.
Ukázka provedení mobilní dělicí příčky mezi
úložným prostorem a kabinou vozidla
Vozidlo je vždy vhodné řešit s ohledem na místní terén a specifika výkonu služeb v rámci ZPP. V současné době se automobil Dacia Duster v jiném provedení využívá v rámci výkonu ZPP u HZS Libereckého kraje a podle informací tamních příslušníků jsou s tímto vozidlem v jejich podmínkách spokojeni. V nejbližší době bude nabídnuto k odkoupení, aby mohlo plnohodnotně sloužit, a doufejme, že to bude v „barvách“ služby ZPP HZS ČR.

Jízdní vlastnosti a technické detaily uváděné společností Renault Česká republika, a.s.

• Dobrá průchodnost lehkým a středně těžkým terénem díky světlé výšce 21 cm, nájezdovým úhlům (přední/přejezdový/zadní) 30°/21°/34°. Brodivost vozu bez jakýchkoli dodatečných úprav je 45 cm.
• Dobré průchodnosti pomáhají i relativně velká kola o velikosti 17“ a rozměru pneumatik 215/60 R17.
• Pohon 4 × 4 je v modelu Duster znám svou spolehlivostí a pomáhá vozu při zdolávání každodenních výkonů hlavně mimo zpevněné cesty nebo na kluzkém povrchu. V automatickém režimu se o připojení zadní nápravy stará vždy elektronika, která na základě prokluzu předních kol posílá točivý moment i na zadní kola, a to až do poměru 50 : 50. Případně je schopna i přibrzdit jednotlivá kola k dosažení optimální trakce za všech podmínek. V těžších podmínkách na nezpevněných površích přijde na řadu i režim 4 × 4 Lock, který pevně rozdělí točivý moment v poměru 50 : 50 mezi obě nápravy.
• Nejen v terénu, ale také ve městě nebo na dálnici každý ocení elektronický posilovač řízení s proměnným účinkem. V reálu to znamená, že ve městě s vozidlem snadno zaparkuje i vaše křehká manželka, přesto i na dálnici při výjezdu k zásahu je řízení 100% jisté a přesné. Ve městě nebo při manévrování v těsných prostorech (např. hasičské stanice) přijde vhod zadní parkovací kamera. Tu je možné volitelně doplnit o kamerový systém Multiview, který zajistí 360° sledování okolí vozidla díky čtyřem kamerám: přední, zadní a dvou bočních ve vnějších zpětných zrcátkách.

Užitné vlastnosti
Užitečné zatížení až 439 kg hravě umožní odvézt bez problému celou posádku včetně všeho potřebného, co si dokážete představit. Třeba i hasičskou výbavu pro doprovodné zásahové vozidlo. Duster je také mimo jiné schopen táhnout bržděný přívěs o hmotnosti až 1,5 t.

Bezpečnost a komfortní prvky
Na dálnici i ve městě rozhodně oceníte systém hlídání mrtvého úhlu, který vás pomocí svítící diody ve vnějším zpětném zrcátku dokáže upozornit na vozidla nacházející se šikmo vzad, kdy vůz už nevidíte ve zpětném zrcátku, ale periferně jej nejste schopni zaznamenat. Z bezpečnostní výbavy je Duster dále vybaven čelními, bočními i hlavovými airbagy. Tříbodové bezpečnostní pásy disponují předpínači a omezovačem síly na všech sedadlech.

Z komfortních prvků, kterými může být Duster vybaven, jmenujme např. vyhřívání předních sedadel, automatickou klimatizaci a nebo bezklíčový přístup a startování pomocí tlačítka díky Handsfree kartě Dacia. Samozřejmostí je zde i tempomat, LED denní svícení s automatickým světelným senzorem, zadní parkovací senzory nebo nastavitelná bederní opěrka řidiče spolu s loketní opěrkou nebo všechna elektricky ovládaná okna u všech cestujících. Duster zároveň disponuje výborným odhlučněním, které zajistí pohodovou jízdu i při vyšších rychlostech.


plk. Mgr. Radek KISLINGER, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto autor

Tento článek je zaměřen na aktuální problematiku obsahu fluorovaných látek v pěnidlech. Nejprve shrne využití pěnidel u HZS ČR, následuje stručný popis legislativních požadavků, které se vztahují k fluorovaným látkám. Dále jsou prezentovány výsledky analýz obsahu fluorovaných látek v pěnových koncentrátech, které realizovalo MV­-generální ředitelství HZS ČR (MV-GŘ HZS ČR) ve spolupráci s Technickým ústavem požární ochrany (TÚPO) a externími analytickými laboratořemi. Závěrem jsou shrnuty výsledky analýz a nastíněn další postup v oblasti fluorovaných látek a pěnidel.

Úvod
Pěna je jednou ze základních hasebních látek pro likvidaci požárů hořlavých kapalných látek, která se vyznačuje silným izolačním, a v případě těžké pěny též chladícím účinkem. Některé pěnové hasicí koncentráty (dále jen „pěnidlo“) se v nízkých procentech přimíšení používají jako smáčedla při hašení požárů pevných látek.

Fluorované látky v pěnidlech zahrnují širokou škálu organických sloučenin. Mezi významné fluorované látky patří perfluorované sloučeniny, označované též zkratkou PFC. Část skupiny fluorovaných látek vykazuje vynikající vlastnosti povrchově aktivních látek (tenzidů, surfaktantů), a proto nalezly využití v pěnidlech.

Problematika fluorovaných látek v pěnidlech tkví v jejich chemické stálosti. Většina z této skupiny látek vykazuje minimálně některou z následujících vlastností či je u nich na tyto vlastnosti důvodné podezření:

• schopnost persistence v prostředí,
• bioakumulace v přírodě i organismech,
• toxicita pro reprodukci,
• karcinogenita,
• toxicita při požití,
• toxicita pro vodní organismy,
• dráždivost pokožky.

Rozdělení pěnidel u HZS ČR
Pěna je nepostradatelnou hasební látkou, která však v souhrnu všech hasiv tvoří pouze několikaprocentní podíl v použití u HZS ČR. Obecně lze pozorovat rostoucí trend spotřeby pěnidel v rámci HZS ČR, například za rok 2018 bylo u jednotek PO celkově spotřebováno téměř 100 tun pěnidel. V současné době se u HZS ČR používají výhradně konvenční syntetická pěnidla s maximálním přimíšením 3 %:

• víceúčelová syntetická pěnidla (S),
• syntetická pěnidla tvořící vodní film (AFFF),
• syntetická pěnidla tvořící vodní film a odolná vůči alkoholu (AFFF/AR).

V návaznosti na ochranu zdraví hasičů a životního prostředí směřuje celosvětový trend k postupnému zákazu výroby a používání pěnidel s obsahem fluorovaných látek a zavedení tzv. bezfluo­rových pěnidel, která jsou dělena zpravidla do dvou kategorií:

• bezfluorová pěnidla (FFF) – alternativa k pěnidlům typu S a AFFF,
• bezfluorová pěnidla odolná vůči alkoholu (FFF/AR) – alternativa k pěnidlům typu AFFF/AR.

V souvislosti s touto skutečností provádí HZS ČR řadu testování v Technickém ústavu požární ochrany a dále v externích laboratořích, jejichž cílem je porovnání konvenčně používaných syntetických pěnidel s bezfluorovými pěnidly. Tento článek prezentuje výsledky chemických analýz týkající se obsahu fluorovaných látek v jednotlivých typech pěnidel.

U HZS ČR se v majoritní míře (v asi 78 % případů) používají víceúčelová syntetická pěnidla, která se aplikují při hašení požárů pevných látek a nepolárních hořlavých kapalin. Pod pojmem víceúčelový lze chápat možnost vytvoření jakéhokoli druhu pěny (tj. lehká, střední nebo těžká), nikoli univerzálnost pro hašení jakékoli hořlavé látky. Mezi hlavní zástupce patří u HZS ČR pěnidla Sthamex F-15, Fomtec MB5 a Orchidex ME F.

Informace získané analýzami jednoznačně ukazují, že celkový obsah fluorovaných látek ve víceúčelových syntetických pěnidlech je srovnatelný, a v některých případech dokonce nižší než v případě testovaných bezfluorových pěnidel. Z hlediska budoucích restrikcí a omezení daných evropskou legislativou týkající se omezování fluorovaných látek lze tedy očekávat nulové omezení těchto pěnidel.

U HZS ČR se v minoritní míře (v asi 22 % případů) používají pěnidla AFFF, a zejména pěnidla AFFF/AR. Pěnidla AFFF/AR lze aplikovat na hašení nepolárních i polárních hořlavých kapalin. Jejich využití v případě požáru pevných látek však není ekonomické. Mezi hlavní zástupce patří u HZS ČR pěnidla Moussol­ APS F-15 a Fomtec ARC 3×3.

Pěnidla AFFF a AFFF/AR budou vždy obsahovat fluorované látky, protože jsou nutné pro jejich správné fungování, obsah fluorovaných látek je závislý na řadě faktorů (např. typ pěnidla, datum výroby, šarže).

Legislativa
Vzhledem k negativním vlivům na lidské zdraví a životní prostředí je nakládání s fluorovanými látkami a jejich užívání postupně regulováno a ukotveno v legislativě. Problematika je řešena jak na světové, tak i evropské úrovni již řadu let.

Zavazujícím dokumentem je mezinárodní Stockholmská úmluva o persistentních organických znečisťujících látkách. V současné době jsou touto úmluvou regulovány dvě fluorované látky, jejich soli a látky příbuzné. Mezi dvě konkrétní zmiňované fluorované látky patří:

• perfluorooktansulfonová kyselina (PFOS), která je zařazena mezi regulované látky Stockholmské úmluvy od roku 2011,
• perfluorooktanová kyselina (PFOA), která byla komisí nově zařazena na seznam v roce 2019.

Na evropské úrovni docházelo na poli regulace fluorovaných látek k implementaci nařízení Stockholmské úmluvy, ale také k vydávání evropských nařízení na základě podnětů Evropské agentury pro chemické látky (ECHA). Nynější snahou je sjednotit jednotlivá nařízení o implementaci Stockholmské úmluvy do evropského právního řádu, tím je platný dokument Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1021 z 20. června 2019 o perzistentních organických znečišťujících látkách.

Nově bylo vydáno Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/784 ze dne 8. dubna 2020, kterým se mění příloha I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1021, pokud jde o zařazení perfluoroktanové kyseliny (PFOA), jejích solí a sloučenin příbuzných PFOA, které je účinné od 4. července 2020. Omezení používání PFOA v Evropské unii již bylo zavedeno od roku 2017, kdy vyšlo Nařízení komise (EU) 2017/1000 z 13. června 2017, kterým se mění příloha XVII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006, o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, pokud jde o perfluoroktanovou kyselinu (PFOA), její soli a chemické látky příbuzné PFOA.

Perfluorooktansulfonová kyselina (PFOS) byla regulována v rámci EU již od roku 2006, kdy limit činil 50 mg/kg, na základě přijetí Stockholmské úmluvy byl limit roku 2011 snížen na 10 mg/kg. Od 15. července 2019 jsou PFOS, její soli a látky příbuzné regulovány podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1021, které stanovuje maximální množství PFOS, solí a látek příbuzných v látkách či směsích na 10 mg/kg.

Od 4. července 2020 je zakázána výroba a uvádění na trh pěnidel s obsahem perfluorooktanové kyseliny (PFOA) a jejích solí a chemických látek příbuzných PFOA. Limit pro obsah PFOA včetně jejích solí je stanoven na 0,025 mg/kg, pro látky příbuzné PFOA je limit 1 mg/kg.

Seznam nejpoužívanějších pěnidel u HZS ČR

Tento zákaz se v kontextu pěnidel tedy vztahuje na výrobce a dodavatele. Podle zjištění zástupců MV­-GŘ HZS ČR přešli hlavní výrobci pěnidel typu AFFF a AFFF/AR používaných u HZS ČR již před několika lety na povolené fluorované látky bez obsahu perfluorooktanové kyseliny (PFOA), jejích solí a chemických látek příbuzných PFOA. O podrobnostech byly HZS krajů a další subjekty HZS ČR informovány formou služebního dopisu, ve kterém jsou současně uvedena doporučení pro používání, pořizování a skladování pěnidel.

Nový předpis pro PFOA dále stanovuje několik výjimek pro použití pěnidel, která obsahují perfluoroktanovou kyselinu (PFOA), její soli a chemické látky příbuzné PFOA, či která by mohla tyto látky obsahovat. Z výjimek vyplývají zásadní termíny zákazů a omezení pro používání těchto pěnidel:

• do 4. července 2020 – použití bez omezení,
• od 4. července 2020 – zákaz výroby a uvádění na trh,
• od 4. července 2020 – zákaz používání pro požáry třídy A,
• od 4. července 2020 – zákaz používání při výcviku,
• od 4. července 2020 – zákaz používání při testování, není­ li zabráněno únikům (povinnost jímání pěny),
• do 4. července 2021 – nutnost nahlášení zásob pěnidel nad 50 kg příslušnému orgánu členského státu ,
• od 4. července 2020 do konce roku 2022 – povoleno používání pro požáry třídy B bez povinnosti jímání pěny,
• od 1. ledna 2023 do 4. července 2025 – povoleno používání pro požáry třídy B s povinností jímání ­pěny (zabránění úniku),
• od 4. července 2025 – zákaz používání i pro požáry třídy B.

Výsledky analýz pěnidel
Analýza fluorovaných látek v pěnidlech byla provedena ve dvou nezávislých externích akreditovaných laboratořích. Obě laboratoře mají několikaleté zkušenosti s analýzou různých typů pěnidel. V rámci ověření lze s potěšením konstatovat, že obě laboratoře poskytují stejné nebo velmi podobné výsledky v podobě koncentrací analyzovaných látek. Analýze bylo podrobeno 15 vzorků pěnidel. Mezi testovanými pěnidly byly zařazeny všechny diskutované typy pěnidel (S, AFFF, AFFF/AR, FFF, FFF/AR) různých stáří a šarží, mezi kterými byla nejen nejčastěji používaná pěnidla u HZS ČR, ale rovněž i bezfluorová pěnidla a ostatní pěnidla s obsahem fluorovaných látek, které se u HZS ČR nepoužívají vůbec nebo v minimální míře. Byla testována pěnidla různých viskozit – newtonská a pseudoplastická.

Obě laboratoře poskytují stanovení širokého spektra analyzovaných fluo­rovaných látek. Analyzované látky lze rozdělit do několika kategorií podle specifických funkčních skupin. První z nich jsou perfluorované karboxylové kyseliny, mezi které patří perfuorooktanová kyselina (PFOA), pro niž platí od 4. července 2020 uvedené legislativní omezení. Druhou skupinou jsou perfluorované sulfonové kyseliny, příkladem je perfluo­rooktansulfonová kyselina (PFOS), jejíž použití je striktně omezeno na evropské i světové úrovni. Třetí skupinou jsou fluo­rotelomerní sulfonáty, které se podobají skupině druhé, ale jejich uhlíkový řetězec je fluorovaný jen částečně. Do poslední skupiny patří sloučeniny s rozvětveným, či částečně fluorovaným řetězcem a perfluorooktansulfonamid (FOSA) a jeho deriváty, mezi nimiž jsou i některé z látek příbuzných perfluorooktanové, resp. perfluorooktansulfonové kyselině.

Vzhledem k velkému počtu fluorovaných látek byla v jedné z laboratoří vyvinuta metoda TOPA (Total Oxidizable Precursors Analysis). Při testování metodou TOPA dochází zahřátím vzorku k degradaci celé škály fluorovaných látek přítomných ve vzorku na jednodušší, detekovatelné molekuly fluorovaných látek. Metodou TOPA se zjistí celkové množství všech fluorovaných látek v daném vzorku.

Díky analýzám byl získán jedinečný přehled o obsahu fluorovaných látek v pěnidlech. Pro přehlednost nejsou prezentovány výsledky číselně v tabelované podobě, protože zahrnují skoro tisícovku jednotlivých hodnot, avšak závěry jsou shrnuty slovně v jednotlivých bodech. Pozornost bude soustředěna na perfluorooktansulfonovou kyselinu (PFOS), perfluorooktanovou kyselinu (PFOA) a celkové množství všech fluorovaných látek v pěnidlech.

Žádné z testovaných pěnidel neobsahuje zakázanou perfluorooktansulfonovou kyselinu (PFOS).Všechna testovaná pěnidla vykazují obsah PFOS pod mez stanovitelnosti. Podle typu matrice a zvolené analytické metody byla mez stanovitelnosti PFOS rovna hodnotám 0,420 ng/g, 1,00 ng/g nebo 10,0 ng/g. Obsah PFOS v pěnidlech je tedy hluboko pod legislativním limitem, který činí 10 000 ng/g (=10 mg/kg).

Většina testovaných pěnidel neobsahuje nově regulovanou perfluorooktanovou kyselinu (PFOA). Většina pěnidel vykazuje obsah PFOA pod mez stanovitelnosti. Podle typu matrice a zvolené analytické metody byla mez stanovitelnosti PFOA rovna hodnotám 0,350 ng/g, 1,00 ng/g nebo 10,0 ng/g. Obsah PFOA v pěnidlech je tedy většinou hluboko pod legislativním limitem, který činí 25 ng/g (=0,025 mg/kg). PFOA byla přítomna pouze ve dvou pěnidlech. Šlo o starší šarže pěnidel. Tyto výsledky potvrzují prohlášení výrobců, podle kterých byla PFOA, její soli a látky příbuzné PFOA již před několika lety ve výrobě nahrazeny jinými povolenými látkami.

Víceúčelová syntetická pěnidla (S), která jsou nejvíce využívána u HZS ČR (Sthamex F-15, Fomtec MB5 či Orchidex ME F), obsahují podle výsledků minimální množství fluorovaných látek podobného a srovnatelného množství jako v případě dodavatelem dodaných a testovaných bezfluorových pěnidel (M51+, Foam Master 3 F 3/3). Obsah sledovaných látek PFOA a PFOS je u těchto pěnidel vždy pod mezí stanovitelnosti. Výsledky byly získané metodou TOPA.

U syntetických pěnidel tvořících vodní film (AFFF) a syntetických pěnidel tvořících vodní film odolných vůči alkoholu (AFFF/AR) byl výskyt fluorovaných látek podle očekávání vyšší oproti víceúčelovým syntetickým pěnidlům (S) a bezfluorovým pěnidlům (FFF nebo FFF/AR). V nejvyšším zastoupení byly identifikovány a stanoveny doposud povolené perfluorované kyseliny s kratším uhlíkovým řetězcem. V drtivé většině případů testovaná pěnidla vyhovují nárokům současné legislativy, protože neobsahují perfluo­roktanovou kyselinu (PFOA), její soli a chemické látky příbuzné PFOA.

Závěr
Na základě chemických analýz realizovaných MV­ generálním ředitelstvím HZS ČR a TÚPO ve spolupráci se dvěma externími laboratořemi bylo zjištěno, že obsah fluorovaných látek ve víceúčelových syntetických pěnidlech (Sthamex F-15, Fomtec MB5 či Orchidex ME F) je minimální a srovnatelný s bezfluorovými pěnidly. Při výrobě nejsou používány fluorované látky a jejich množství závisí pouze na čistotě vstupních surovin při výrobě, popř. technologické nekázni. Zmíněná pěnidla lze považovat za pěnidla neobsahující fluorované látky a lze očekávat, že budou v budoucnu vždy vyhovovat restrikcím a omezením týkajících se požadavku na minimální obsah fluorovaných látek.

U pěnidel typu AFFF a AFFF/AR bylo pomocí analýz zjištěno množství a typ fluorovaných látek v jednotlivých pěnidlech. V žádném z testovaných vzorků nebyla detekována perfluorooktansulfonová kyselina PFOS, která je v Evropě legislativně zakázána již řadu let. Většina testovaných pěnidel neobsahuje ani další regulovanou perfluorooktanovou kyselinu (PFOA). Obsah PFOA byl indikován pouze v několika případech u starších šarží pěnidel. Testované vzorky nověji vyrobených pěnidel typu AFFF a AFFF/AR vyhovují všem současným legislativním požadavkům. Výsledky potvrzují prohlášení výrobců a dodavatelů, podle kterých byly PFOA, její soli a látky příbuzné PFOA již před několika lety ve výrobě nahrazeny jinými povolenými látkami.

Pěnidla s obsahem perfluorooktanové kyseliny (PFOA), jejích solí a chemických látek příbuzných PFOA podléhají od 4. července 2020 nově schválené legislativě. Tato pěnidla mohou být nadále používána ke svému účelu – hašení požárů třídy B (hořlavých kapalin). Od 1. ledna 2023 je možné tato pěnidla dále využívat s povinností zamezení veškerých úniků do okolního prostředí. Úplný zákaz používání pěnidel obsahující PFOA, její soli a látky příbuzné PFOA platí od 4. července 2025.

Na základě chemických analýz a prohlášení výrobců a dodavatelů bylo potvrzeno, že současná omezení a zákazy týkající se konkrétně perfluorooktanové kyseliny (PFOA), jejích solí a chemických látek příbuzných PFOA nepředstavují významný problém k řešení ze strany HZS ČR. Vzhledem k celosvětovému trendu směřujícímu k zákazu výroby a používání fluorovaných látek v pěnidlech lze však u pěnidel typu AFFF a AFFF/AR v budoucnu očekávat další restrikce a omezení vedoucí k jejich úplnému zákazu.

MV­-generální ředitelství HZS ČR ve spolupráci s TÚPO, externími laboratořemi, zástupci Ministerstva životního prostředí a dalšími subjekty neustále sleduje situaci o plánovaných změnách v legislativě fluorovaných látek. Současně bude snahou MV­-generálního ředitelství HZS ČR ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ovlivňovat situaci na úrovni EU tak, aby bylo dostatečně dlouhé přechodné období pro spotřebu starých pěnidel a byl zajištěn plynulý přechod na pěnidla požadovaná evropskou legislativou.

Další aktivitou MV­-GŘ HZS ČR bude ve spolupráci s Institutem ochrany obyvatelstva sledovat a kontrolovat složení nevyzkoušených pěnidel, včetně bezfluo­rových pěnidel, z hlediska obsahu nebezpečných chemických látek.

Tyto i jiné poznatky bude MV­-ge­ne­rální ředitelství HZS ČR zohledňovat v nákupu a hospodaření s pěnidly s ohledem na efektivitu hasebních zásahů, ochranu zdraví hasičů a šetrnost k životnímu prostředí.


kpt. Ing. Jiří MATĚJKA, ml., MV­-generální ředitelství HZS ČR, kpt. MSc. Johana KORBELÁŘOVÁ, TÚPO, foto nprap. Jan KOSTÍK,
MV­-generální ředitelství HZS ČR

Rozmach mobility a autonomních elektrických zařízení, který byl započat koncem milénia, lze dnes proložit exponenciálou, přičemž v nejbližších letech nelze předpokládat oslabení tohoto trendu. V domácnostech je tak využíváno mnohdy i desítky různých spotřebičů, které jsou napájeny bateriemi, jejichž základ spočívá v elektrochemickém zdroji. Spotřebiče pak můžou využívat poměrně vysoký výkon zdroje, přičemž funkčnost a bezpečnost je obecně považována za úplnou samozřejmost. Baterie jsou dnes tak běžnou komoditou, že si jejich přítomnost mnohdy ani neuvědomujeme, natož abychom se zamýšleli nad možnými riziky ve spojení s jejich provozem.
Obr. 2 Vyznačení ohniskového kužele na desce pracovního stolu
Dominantní zastoupení mezi elektrochemickými zdroji představují nabíjitelné Lithium­ Iontové akumulátory (Li­-Ion akumulátorové baterie). Tyto baterie vznikly jako výsledek štafetově pokračujícího vývoje zejména tří vědců (John B. Goodenough, M. Stanley Whittingham a Akira Jošino), kteří postupně od sedmdesátých do devadesátých let 20. století pracovali na zdokonalení funkčnosti principu známého již od roku 1912. Významnost jejich počinu byla ohodnocena Nobelovou cenou za chemii, kterou vědci v roce 2019 získali.

Výhodou Li­-Ion baterií je vysoké jmenovité napětí článku 3,6 V (rozmezí 4,2 až 2,5 V), životnost více než tisíc nabíjecích cyklů, velmi vysoká hustota energie – 200 Wh/kg (trojnásobek proti Ni­ Mh článkům) a relativně vysoká kapacita při daném objemu a hmotnosti.

Nevýhody a rizika vycházející z provozu Li­-Ion akumulátorových baterií vychází z přítomnosti nestabilního a reaktivního lithia, které se v mnohém podobá vlastnostem kovů alkalických zemin. Rychle reaguje s kyslíkem i vodou a stejně jako ostatní alkalické kovy se vyskytuje pouze v oxidačním stavu Li+. Tato rizika pochopitelně narůstají se zvyšujícím se počtem baterií, doprovázeným snahou o jejich modernizaci a miniaturizaci v kombinaci s požadavkem na maximální výkon.

Pro ilustraci některých nejpodstatnějších rizik a možných následků spojených s použitím Li­-Ion baterií budou následně v příspěvku uvedeny konkrétní případy, které byly v rámci zjišťování příčin vzniku požárů řešeny na oddělení požárně technických expertiz Technického ústavu požární ochrany (TÚPO). Pro zachování anonymity a z důvodu ochrany osobních údajů poškozených byly některé informace pozměněny.

Přebíjení v důsledku neodbornosti výrobce
Začátkem příběhu bylo zadání výběrového řízení Policie ČR (PČR) na dodání mobilního komunikačního přístroje pro bodový systém na přestupky v dopravě, který byl označen jako Communication Terminal CT 2005. Šlo v podstatě o předchůdce tabletu využívající kapesní počítač PDA vsazený do samostatné plastové konstrukce s rozšířením o klávesnici, podsvícení, porty USB, záložní energetický zdroj v podobě Li­-Ion baterie a další komponenty. Prakticky je zapojení znázorněno na schématu, viz obr. 1.

Poté, co byly terminály dodány na okresní ředitelství PČR, spustil postupně IT pracovník instalace uživatelských aplikací potřebné pro správnou funkci zařízení. Během instalace pak bylo zařízení připojeno do sítě přes externí napěťový zdroj (adaptér). Po ukončení instalace pracovník zařízení vypnul, přičemž jej nechal dále nabíjet.

Několik hodin po ukončení práce na terminálu signalizovalo čidlo elektronické požární signalizace (EPS) v místnosti existenci požáru operačnímu důstojníkovi, který aktivoval zásah jednotek požární ochrany (PO). Včasnou signalizací tak EPS zabránila dalšímu rozvoji a šíření Obr. 3 Ohnisko požáru s naznačením původní
pozice Li-Ion akumulátorupožáru mimo místnost spolu se zachováním stop a vzorků prokazujících vznik a průběh mimořádné situace (viz obr. 2). Již při prvotním ohledání byla zřejmá lokace kriminalistického ohniska v pozici uložení zařízení CT 2005. Jedním ze zásadních poznatků byla pozice zařízení po požáru, kdy v důsledku exploze ve vnitřním prostoru došlo k horizontálnímu přetočení terminálu CT 2005, který byl nalezen displejem směrem dolů k desce stolu. Dalším stěžejním poznatkem byla změna pozice tlakového krytu Li­-Ion akumulátoru, který byl reaktivní silou přemístěn na druhou stranu zařízení podle obr. 3.

Výsledkem šetření pak byla stanovena technická závada na zařízení CT2005 vlivem chyby v konstrukčním návrhu zařízení. Zařízení využívalo ke zvýšení pohotovostní a aktivní doby přídavného Lithium­ Iontového akumulátoru. Konstrukce Li­-Ion článků je předurčuje k nabíjení podle charakteristiky U, což znamená nabíjení přesným stabilizovaným napětím asi 4,2 V s povolenou odchylkou ±1 %. Reguluje se nabíjecí proud, jehož hodnota může být maximálně Imax = 0,7 x C ≈ 1 x C (C – jmenovitá kapacita akumulátoru), v tomto případě by nabíjecí proud neměl přesáhnout hodnotu 1,46 A. Při nedodržení těchto podmínek hrozí zničení článku, ztráta jeho kapacity nebo exploze s následnou prudkou reakcí lithia se vzdušným kyslíkem a jeho vznícením.

Přídavný Li­-Ion akumulátor byl zapojen přímo na větev napájenou síťovým adaptérem. Napětí dodávané zdrojem (adaptérem) podle zatížení kolísá v rozmezí (4,92 - 5,12 V), což znamená překročení referenčního nabíjecího napětí až o 21,9 % (přičemž maximální povolená odchylka je 1 %)! Síťový adaptér – zdroj napětí nemá požadované charakteristiky, aby mohl být zapojen jako nabíječka použitého přídavného akumulátoru, a je vhodný pouze jako zdroj napětí pro nabíječku, která je integrovaná jako součást kapesního počítače PDA.

Obr. 4 Původní vzhled Li-Ion akumulátoru a jeho stav po explozi v jeho vnitřním prostoru vyznačení ohniskového kužele na desce pracovního stolu

Nadbytečná elektrická energie (při nedodržení přesného nabíjecího napětí) nespotřebovaná chemickou reakcí při nabíjení Li­-Ion akumulátoru se mění na tepelnou, která způsobuje fyzikální a chemické změny ve vnitřním prostoru článku (změna skupenství elektrolytu, nárůst při tlaku, oxidační procesy atd.). Po dosažení mezní hranice odolnosti ocelového pláště akumulátoru došlo po jeho protržení v oblasti víčka k explozi a následnému plamennému hoření vzniklých hořlavých plynů, které zapálily akrylo­ butadien­ styrenový kopolymer použitý jako kryt a šasi zařízení. Základním faktorem, který měl za následek vznik daného požáru, byly elementární neznalosti pracovníků dodavatelské firmy z hlediska elektrotechniky a způsobu nabíjení Li­-Ion baterií, přičemž zakázka představovala investici v miliónech korun. Štěstím v neštěstí pak bylo, že v místnosti zasažené požárem byla krátce před událostí instalována adresná čidla EPS a problém byl vyřešen jednoznačně a v krátkém časovém úseku, což umožnilo stáhnout všechny přístroje ze zakázky a doplnit je odpovídajícím řízeným zdrojem s požadovanými nabíjecími charakteristikami.

Kritická záměna
V zimním období roku 2013 vyjela jednotka PO na ohlášený požár skladu v areálu významného strojírenského závodu v Kraji Vysočina. Průzkumem bylo zjištěno, že jde o požár skladu dřevotřískových desek na výrobu nábytku. Požárem byla zachvácena plocha asi 450 m2 skladu a část střechy budovy. Po příjezdu HZS ČR na místo události velitel prostřednictvím OPIS nechal vyhlásit II. stupeň poplachu. Na likvidaci požáru bylo postupně nasazeno sedm proudů C od rozdělovačů a jeden vysokotlaký proud. Vše za použití dýchacích přístrojů. Doplňování vody pro zasahující CAS bylo zajištěno čerpacím stanovištěm od hydrantu vzdáleného zhruba 100 m od místa události. Místo zásahu bylo odvětráno přirozeně okny a dvěma přetlakovými ventilátory. V hořícím skladu se nacházelo pět 10kg tlakových propanbutanových lahví, které byly ochlazovány vysokotlakým proudem. V důsledku požáru došlo k narušení konstrukce obvodového pláště skladu a jednotky PO musely dbát zvýšené opatrnosti vzhledem k možnému pádu štítové zdi. Požár ztěžovalo zimní počasí a teploty hluboko pod hodnotou bodu mrazu (viz obr. 5).

Při šetření příčiny bylo v kriminalistickém ohnisku nalezeno množství vzájemně propojených Li­-Ion článků typu MH 12210, z nichž některé byly roztrženy explozí se stopami tepelného vyžíhání energií působící z vnitřního prostoru. Sběrem informací bylo zjištěno, že v daném Obr. 5 Stav požáru při příjezdu první jednotky POprostoru se nacházel páskovací stroj OR­ T 250 se dvěma Bosch Li­-Ion akumulátory, přičemž jeden byl zapojen odpovídající Bosch nabíječkou. Protože jednou z možných verzí příčiny vzniku požáru byla technická závada elektrických spotřebičů v ohnisku, byly všechny uvedené fragmenty odebrány jako vzorky ke zkoumání a zaslány na expertizu a laboratorní zkoumání do TÚPO.

Zkoumáním pak bylo zjištěno, že obě Li­-Ion akumulátorové baterie jsou v principu shodné konstrukce a výrobce, ale to jen na první pohled (viz obr. 12 a 13). Lišily se navzájem počtem článků, což představovalo rozdíl v nominálních úrovních jmenovitého napětí 14.4 V a 18.0 V. Bosch nabíječka byla určená pro oba typy akumulátorů, ale páskovačka měla jmenovité napětí 14.4 V, přičemž v předchozím období byla zároveň využívána páskovačka BX 2-19, která byla pro technickou závadu vyřazena. Rozdíl mezi akumulátory byl navenek zajištěn pouze plastovou přepážkou v patici přípojného konektoru baterií.

Výsledkem laboratorního zkoumání bylo zjištění, že příčinou vzniku požáru byla technická závada v akumulátorovém modulu Bosch 18 V - Li­ -Ion 2,6 A.h (AKU 1), jenž byl uložen v patici autonomní nabíječky značky Bosch AL 1860 CV. Tato technická závada vznikla jako důsledek předchozího nestandardního užívání, kdy modul určený pro páskovačku BX 2-19 nevhodně napájel páskovací stroj OR­ T 250 se jmenovitým napětím 14.4 V (viz obr. 10 a 11). Při aktivní funkci páskovače docházelo k proudovému přetěžování AKU 1, a tím k destrukci jeho elementů.
Kritické poškození jednoho z elementů pak spolu s procedurou rychlo­nabíjení spustilo proces postup­ného samovy­bíjení jeho plně nabitého párového členu (párové řazení pro vyšší kapacitu). Postupným nárůstem proudu docházelo k emisi tepelné energie a tím ke vzrůstu teploty, která měla iniciační charakter vzhledem k danému požáru.

Zjednodušeně pak lze za příčinu označit záměnu Li­-Ion akumulačních baterií dvou téměř identických páskovaček, které měly rozdílné napájecí napětí. Problém pak vznikl, když pracovníci zasunuli 18 V baterii do 14.4 V páskovačky za použití síly, čímž poškodili plastovou bezpečnostní přepážku v patici modulu.

Závěr
Pokud chceme, aby lithiový akumulátor spolehlivě a bezpečně sloužil po dlouhou dobu, je nutné se o něj dobře starat. Přes veškeré své výhody jsou lithiové akumulátory relativně citlivé na zacházení a je nutné dodržet několik zásad. Akumulátor časem bez ohledu na to, zda je používán, či ne, podléhá přirozenému stárnutí a ztrácí svou kapacitu. Degradaci nelze zabránit, je však možné ji minimalizovat. První zásadou by mělo být, že by se akumulátor neměl uskladňovat vybitý, zároveň však není vhodné jej uskladňovat ani plně nabitý. Pokud chceme akumulátor uskladnit mimo období po­užívání, ideálně by měl být nabitý na zhruba 40–50 % a nabít jej na 100 % až před započetím práce. Tímto postupem můžete životnost baterie až ztrojnásobit.

Nikdy bychom neměli dlouhodobě skladovat baterii plně vybitou, i když je samovybíjení relativně nízké, pokud by napětí některého z článků kleslo pod 2,8 V, bude problém s „oživením“. Baterie by se měla skladovat v chladném místě, vysoké teploty jí škodí, zároveň však špatně snáší mráz. Nikdy se nesnažte baterii rychle dobít nestandardními způsoby nebo neodpovídajícími přístroji, používejte pouze nabíječky dodané společně s výrobkem. Přestože jsou baterie opatřeny elektronikou, která do jisté míry nabíjení a vybíjení hlídá, použití nevhodné nabíječky může baterii nejen trvale poškodit, zároveň může způsobit i její vznícení. Li­-Ion baterie jsou citlivé na teplotu včetně dlouhodobého vystavení slunečnímu záření. Zásadním problémem je rovněž mechanické poškození článků, kdy destrukční mechanická síla může článek ve vnitřní struktuře zásadně poškodit. Výsledkem je pak vnitřní zkrat mezi vrstvami baterie, který se zásadně projeví zejména při nabíjecím cyklu. Zároveň je nutné akceptovat sérioparalelní zapojení článků, čímž vnitřní zkrat jednoho článku vytvoří proudovou cestu pro další paralelně spojené články (pro zvýšení kapacity baterie).


kpt. Ing. Petr MICHUT, TÚPO, foto archiv TÚPO

Informační systém (IS) MicroRescue je nástroj pro evidenci osob při hromadných neštěstích a jiných mimořádných událostech s velkým počtem zasažených osob. Ve speciálně navržené aplikaci se shromažďují identifikační údaje osob dotčených mimořádnou událostí (MU). Tento nástroj využívají složky IZS v Karlovarském kraji jako jeden z pilířů Infomačního centra IZS (IC IZS). Jde o unikátní informační systém, který zatím nikde jinde v České republice nefunguje.

Princip činnosti a úkoly IC IZS upřesňuje dokument „STČ-09/IZS – Typová činnost složek IZS při společném zásahu u mimořádné události s velkým počtem zraněných osob“. Hlavním úkolem je poskytovat informace o situaci na místě MU a o osobách, kterých se přímo či nepřímo dotýká. A to je úkol nesmírně složitý, protože poskytované informace musí být přesné, ověřené a včasné. Obsluha IC IZS není schopná požadované informace sbírat, analyzovat a distribuovat bez vhodných nástrojů. Karlovarský kraj proto své IC IZS založil na těchto základních pilířích:

• informační linka IZS, která je k dispozici 24 hodin denně sedm dní v týdnu a jejíž číslo je zveřejněné na stránkách složek IZS, nemocnic, Karlovarského kraje i obcí,
• IS MicroRescue slouží ke sběru, analýze a distribuci informací o osobách dotčených MU,
• komunikační kanály navštěvované veřejností, v Karlovarském kraji je to zejména facebookový profil HZS kraje, Bezpečnostní portál – BEZPORT a také webové stránky Karlovarského kraje,
• proškolená obsluha z řad příslušníků úseku prevence a civilní nouzové připravenosti ředitelství HZS Karlovarského kraje (KVK) a určených členů KIP týmu tvořeného zástupci nevládních neziskových organizací (NNO) KVK.

Informační linka a proškolená obsluha jsou standardní součástí informačních center všech krajů ČR, proto se v dalším textu budeme věnovat samotnému IS MicroRescue.

Při každé MU s velkým počtem dotčených osob vzniká hned několik seznamů postižených, které si pro své potřeby vytváří HZS ČR, Policie ČR, zdravotnická záchranná služba (ZZS), zdravotnická zařízení atd. Tyto seznamy se často rozcházejí v počtech, jménech, směřování do zdravotnických zařízení apod. HZS KVK proto inicioval vytvoření jednotného informačního sy­stému, který by umožnil zejména základním složkám IZS, nemocnicím a dalším vybraným subjektům (např. krajské hygienické stanici) sdílet informace o zdravotním stavu a umístění osob, které se staly účastníky MU typu hromadná dopravní nehoda, požár s evakuací velkého počtu osob, ohnisková nákaza apod. Tyto informace by ke své činnosti mohli využívat jednak samotní záchranáři, ale právě i obsluha IC IZS při poskytování informací veřejnosti. Výsledkem několikaměsíčního vývoje je informační systém MicroRescue, který prostřednictvím chráněného internetového přístupu umožňuje všem spolupracujícím subjektům on­ line sdílet údaje o dotčených osobách, přičemž každý subjekt zadává informace, k nimž je oprávněn. Například Policie ČR ztotožňuje osoby, ZZS přidává informace o směřování pacientů do cílových zdravotnických zařízení, nemocnice uvádí zdravotní stav pacienta atd. Zmíněná aplikace je řešena velmi přehledně a účelně, aby poskytovala rychlou orientaci všem, kdo mají oprávnění číst nebo editovat údaje. Pokyn k aktivaci IS MicroRescue dává řídící důstojník HZS kraje, OS ZZS, IOS PČR podle typu události, KOPIS pak informuje operační střediska ZZS a Policie ČR o založení konkrétní události a povolává obsluhu informační linky IZS. Občan se o aktivaci IC IZS dozví prostřednictvím médií i sociálních sítí HZS kraje, ZZS, krajské hygienické stanice (KHS) a Karlovarského kraje. Projekt byl projednán v Bezpečnostní radě Karlovarského kraje, financování vývoje, úprav i provozu IS MicroRescue zajišťuje Karlovarský kraj ze svého rozpočtu.

IS MicroRescue neslouží ovšem jen potřebám velitele zásahu, operačních středisek či lékařů na urgentních příjmech nemocnic. Velký význam má i pro obsluhu IC IZS, která díky němu získává okamžitý a především aktuální přehled o obětech a může tak efektivně poskytovat informace veřejnosti. Obsluha zároveň vidí, o kterých osobách může podat informaci a o kterých osobách informaci z různých důvodů podat nelze. Zároveň může do aplikace doplňovat údaje, které získá od volajících, což napomáhá k identifikaci účastníků MU atd. Obsluha IC IZS samozřejmě nikdy nesděluje informace o zdravotním stavu osob, pouze může potvrdit, že osoba stejného jména je, či není zapsána v seznamu a do jakého zdravotnického zařízení byla transportována. Pokud není osoba dotazovaného jména v IS uvedena, mohou se volající na linku obrátit znovu později. Informace v IS jsou doplňovány podle toho, jak jsou zranění tříděni, rozváženi do nemocnic a také podle toho, kdy jsou ztotožněni ze strany Policie ČR.

IS MicroRescue byl připraven k nasazení od konce roku 2017, kdy proběhlo i první větší cvičení obsluhy IC IZS v jeho ovládání. Od té doby až do současnosti byl IS několikrát upraven na základě poznatků získaných při dalších cvičeních zaměřených na hromadná neštěstí i při pravidelné odborné přípravě. Za tu dobu byli také do skupiny proškolených osob zařazeni zástupci z vybraných NNO Karlovarského kraje, protože samotný HZS KVK nemá dostatečné kapacity pro zajištění dlouhodobé činnosti IC IZS. V roce 2020 byl IS MicroRescue poprvé nasazen pro podporu skutečných MU a ukázalo se, že naše kroky šly správným směrem a úsilí řady lidí nebylo zbytečné.

Covid-19
Karlovarský kraj patřil mezi nejvíce postižené a celkový počet osob nakažených koronavirem byl mnohem vyšší, než by odpovídalo velikosti tohoto kraje. HZS kraje ve spolupráci s KHS a Karlovarskou krajskou nemocnicí zajistil již na samém začátku epidemie úpravu běžného prostředí IS MicroRescue pro potřeby sběru a sdílení informací o zájmových osobách mezi KHS KVK, odběrovými místy, laboratořemi, nemocnicemi a složkami IZS. Následně tuto platformu rozšířil i pro potřeby evidence osob překračujících státní hranice.

Upravená platforma umožňovala KHS vést agendu epidemiologických šetření, včetně seznamu kontaktů. Dále umožňovala vytvářet plány odběrů pro mobilní skupiny a sběrná odběrová místa, kdy byl bez zbytečné prodlevy uzavírán kruh informací zadáváním výsledků testů laboratořemi včetně možnosti zaslání informace o výsledku testu pomocí SMS přímo z prostředí IS MicroRescue. Operační střediska základních složek IZS také mohla vyhodnocovat možné riziko zásahů na první pohled nesouvisejících s covid-19 a v případě podezření na možný kontakt s nemocným mohli zasahující v předstihu použít odpovídající ochranné prostředky. Důležitou funkcí bylo také statistické sledování vývoje situace na území kraje. Přístup k jednotlivým typům informací byl uživatelům přidělován pomocí příslušného stupně oprávnění. Celkem bylo v IS Micro­Rescue evidováno přes 20 000 osob. Analýza dat z IS Micro­Rescue umožnila dále hejtmanovi kraje přijmout rozhodnutí o zahájení či ukončení činnosti odběrových center, poskytovala mu přehled o počtech nově nakažených, počtech osob v karanténě, situaci mezi přeshraničními pracovníky apod.

Železniční nehoda s velkým počtem zraněných u Perninku
Prvního nasazení při hromadném neštěstí se IS MicroRescue dočkal 7. července 2020, kdy se u obce Pernink srazily dva vlaky. Řídící důstojník HZS kraje ihned po ověření informace o možném počtu zraněných osob rozhodl o aktivaci IC IZS. KOPIS podle stanovených postupů aktivoval událost v prostředí IS MicroRescue, informoval o této skutečnosti operační střediska ZZS a Policie ČR a urgentní příjem Karlovarské krajské nemocnice. Zároveň byli povoláni příslušníci HZS KVK k obsluze IC IZS, psycholog HZS KVK a zástupci NNO byli vysláni do Karlovarské krajské nemocnice k poskytnutí psychické pomoci příbuzným zraněných. Občané byli o zprovoznění IC IZS informováni zejména prostřednictvím facebookového profilu HZS KVK. Okamžitě po zprovoznění IC IZS obsluha přijala první hovor a do ukončení činnosti byla poskytnuta informace celkem 39 volajícím. Kromě příbuzných účastníků nehody se na informační linku obraceli i pracovníci ambasád USA, Rumunska, Bulharska, Austrálie, Kanady či Ruska s dotazy, zda mezi zraněnými nejsou lidé cizích národností.

Řešení následků železniční nehody ukázalo v plné síle potřebnost IS pro zasahující záchranáře, operační střediska i obsluhu IC IZS a oprávněnost postupů, které jsme si v minulých letech nastavili. Jen tak bylo možné doplnit data o osobách z místa neštěstí údaji z nemocnic nejen Karlovarského kraje a od Policie ČR a zkrátit významným způsobem příbuzným osob z havarovaných vlaků dobu nejistoty.

Závěr
Obě události potvrdily, že původní záměr byl správný a IC IZS a IS MicroRescue jsou nástroje, které složkám IZS KVK a dalším subjektům spolupracujícím na řešení MU a krizových situací umožňují sdílet vzájemně data a předávat informace i dotčeným subjektům. V neposlední řadě celý systém pomáhá složkám IZS poskytovat občanům ověřené informace v co nejkratším čase. Vzhledem ke komplexnosti IS MicroRescue by bylo vhodné tento nástroj rozšířit i do dalších krajů, neboť MU neznají hranice a sdílení informací o postižených osobách je pro činnost záchranářů klíčová.


plk. Ing. Miroslav LUKEŠ, plk. Ing. Miroslav MAZURKOVIČ, HZS Karlovarského kraje, foto archiv HZS Karlovarského kraje

Každý rok absolvují záchranné složky v Královéhradeckém kraji několik zásahů, kdy probíhá záchrana zraněných osob ze skalních měst, horských oblastí a jiných těžko přístupných terénů pomocí vrtulníku letecké záchranné služby. Region Královéhradeckého kraje je takovými místy specifický. Lokality, jako jsou Adršpašsko­ teplické skály, Prachovské skály, Krkonoše, jsou navíc turisticky velmi vyhledávané. Spolupráci při záchraně osob v těžko přístupném skalním terénu cvičilo hned několik záchranných složek najednou.

Záchranné práce na podobných místech znamenají pro všechny zúčastněné složky zdlouhavý a technicky náročný zásah, při němž je klíčová sehranost všech záchranářů. I z toho důvodu byl před počátkem turistické sezóny naplánován dvoudenní výcvik, který se konal v oblasti Chráněné krajinné oblasti Broumovsko v Polických stěnách. Během něj měli všichni účastníci za cíl procvičit záchranu osob ze skalního terénu – ať už s využitím vrtulníku letecké záchranné služby, nebo bez něj.

Výcvik se konal ve dnech 22. až 23. června 2020 a zúčastnily se jej Zdravotnická záchranná služba (ZZS) Královéhradeckého kraje spolu s Leteckou záchrannou službou (LZS) Hradec Králové, HZS Královéhradeckého kraje (HZS KHK), horská služba a skalní záchranná služba. Za krajské hasiče byli na místě letečtí záchranáři ze stanice Hradec Králové a hasiči­ lezci ze stanice Náchod.

První den společného výcviku byl věnován záchraně osob z těžko přístupného terénu s využitím vrtulníku LZS Hradec Králové. Místem pro nácvik záchranných prací byla Kovářova rokle, jeden ze skalních kaňonů na jihozápadní straně Polických stěn, dlouhý asi jeden kilometr a hluboký přes 60 metrů. Zde vzniklo několik improvizovaných záchranných stanovišť. Na dvou cvičili zasahující záchranu horolezce po pádu ze skály. Úkolem bylo zajistit zraněnou osobu a připravit ji k transportu v podvěsu – ať už v trojcípém šátku, nebo ve vakuové matraci v záchranné síti. Další dvě stanoviště, Martinská stěna a Kovářka, byla dějištěm nácviku technik záchrany zraněných horolezců, které bylo nutné vyprostit přímo ze skalní stěny.

Vyproštění člověka ze skalní stěny se realizovalo způsobem, kdy letecký záchranář hasičů slanil z proměnného podvěsu vrtulníku na skalní věž. Následně se lezeckou technikou přiblížil ke zraněnému horolezci, zajistil ho a společně slanili na zem, odkud byl transportován raněný v podvěsu. Další způsob záchrany simuloval potřebu urgentního zásahu. Letecký záchranář byl v tomto případě dopraven v podvěsu pod vrtulníkem přímo ke zraněné osobě, zajistil ji, odstřihl lano raněného a společně byli transportováni na bezpečné místo.

Další stanoviště byla připravena v lokalitách Supí hnízdo a u vyhlídky na Skalní divadlo, kde cvičili vyhledání a záchranu osob psovodi horské služby. Speciálně vycvičení psi na vyhledávání osob se stávají členy posádky hradeckého vrtulníku LZS poměrně vzácně, ale v některých situacích je jejich úloha nenahraditelná. Nejčastěji jsou nasazováni do akce při lavinových nehodách v Krkonoších nebo rozsáhlých pátracích akcích v nepřístupném terénu. Do výcviku se zapojili se svými psovody tři psi.

Druhý den byla předmětem výcviku záchrana osob po pádu z vyhlídky bez použití vrtulníku LZS, tedy za po­užití technických prostředků pro práce ve výšce. Součástí zadání bylo mimo jiné dopravit lékaře k pacientovi lezeckou technikou, pokud by nedokázal sám slanit. Lékaři a zdravotníci si mohli prakticky vyzkoušet slanění a výstup po laně v terénu, také hráli roli figurantů.

Výcvik ukázal, jak jsou zásahy při podobných případech náročné a nelze je efektivně provádět bez patřičné součinnosti všech zúčastněných složek, které si navzájem pomáhají.

Letečtí záchranáři HZS Královéhradeckého kraje
Záchrana osob pomocí vrtulníků ve spojení s lanovou technikou je v České republice, respektive v rámci HZS ČR systémově cvičena a využívána od roku 1997. V Královéhradeckém kraji je spolupráce LZS ZZS Královéhradeckého kraje a HZS KHK zajišťována výhradně příslušníky dislokovanými na stanici v Hradci Králové. Zde byla ustanovena skupina leteckých záchranářů o celkovém počtu 13 příslušníků, přičemž velitel stanice musí zajistit vždy přítomnost alespoň jednoho leteckého záchranáře ve službě.

Výcviky pro zásahy v nepřístupném terénu jsou prováděny pravidelně v rozsahu 20 až 30 letových hodin ročně. Mezi používané techniky patří lanový podvěs (10 až 60 metrů), slanění (např. při záchraně z vodní plochy, povodní nebo ledu) a vysazení posádky do šikmého svahu. Nejčastěji se provádí slanění z proměnného podvěsu, z důvodu přesnějšího a bezpečnějšího vysazení leteckého záchranáře na místě zásahu.

Při zjištění potřeby podvěsu ještě před vzletem přijíždí na heliport královéhradecké LZS do tří minut letecký záchranář hasičů a na místo zásahu pak ve vrtulníku odlétá čtyřčlenná posádka.

Letečtí záchranáři takto v posledních letech zachraňovali například zraněné horolezce po pádu v Adrš­paš­sko­ teplických nebo Prachovských ska­lách nebo osoby, pod kterými se propadl led na zamrzlé vodní ploše. Jako nezastupitelná se projevila činnost leteckých záchranářů také při povodních, kdy zachraňovali v podvěsu pod vrtulníkem osoby ze zatopených objektů. Během roku jsou letečtí záchranáři povoláni v průměru ke dvanácti událostem, jež vyžadují speciální činnosti v lanovém podvěsu vrtulníku.


por. Mgr. Martina GÖTZOVÁ, HZS Královéhradeckého kraje, foto archiv HZS Královéhradeckého kraje

Lezecká skupina ze stanice Ústí nad Orlicí pod dohledem svého instruktora v rámci plánu odborné přípravy absolvovala v červnu pravidelný výcvik na záchranu osob z lanovky. Hasiči­ lezci každý rok trénují u skiareálu, kde se nacházejí sedačkové lanovky, aby nacvičili záchranu uvízlých osob v případě poruchy lanové dráhy.

Možná máte ještě v paměti záchranu z lanovky v Červené Vodě – Mlýnickém Dvoře, kde 17. ledna 2019 spadl strom na lanovku a vyřadil ji z provozu. Obsluha lanovky tehdy odřezala strom a pokusila se lano nahodit zpět, aby mohla v nouzovém provozu svézt lidi do bezpečí. To se ale tenkrát nepodařilo. Hasiči se tak postupně museli rozdělit na jednotlivé úseky. Postupně vylezli na sloupy lanovky a pomocí lanového setu se přiblížili k lyžařům na sedačce. Zde si vytvořili bod. Lyžaře vždy po jednom ustrojili do evakuačního trojúhelníku a spustili postupně dolů. A takto to pokračovalo až do posledního uvízlého. Na místě zasahovala pochopitelně Horská služba z Čenkovic, Jeseníků a Říček.

Při zásahu na lanovce ve zmrzlém prostředí jde o minuty. Největší problém představuje čas. I dojezd jednotek je samozřejmě problematický. Rozhodují klimatické podmínky. Lidé, kteří na lanovce sedí, jsou oblečeni na lyžování, nikoli na sezení.

Hasiči trénují jak v letním, tak zimním období. Zásah musí být rychlý a efektivní. „Je nutné tento typ zásahu pravidelně cvičit, aby práce probíhaly rychle a efektivně, ale také šetrně s ohledem na stres a tepelný komfort pro cestující na lanové dráze,“ ­uvedl člen lezecké skupiny nstržm. Jakub Hlavsa, DiS., z Územního odboru Ústí nad Orlicí, HZS Pardubického kraje.

Výcvik lezců na záchranu osob z lanovky simuloval i nyní záchranu osob. Lezec jako figurant si vylezl na sloup a pomocí lanového setu, který se skládá z kladky na lano lanové dráhy, velké jisticí karabiny a krátkého lana, se po laně spustil k sedačce, kde se posadil a materiál spustil dolů. Následně se vystrojila lanovým setem dvojice lezců. Jeden z nich se k zachraňovaným dostal stejným způsobem, tj. vylezl na sloup, nasadil lanový set na lano a s jištěním druhého lezce ze země se spustil k zachraňovanému.

„Lezec záchranář si k záchraně a ke svému jištění bere s sebou statické lano. Přes kladku na lanovém setu protáhne lano a s jedním koncem slaní k zachraňovanému, druhý konec ovládá lezec ze země. Po slanění k zachraňované osobě musí lezec osobu zajistit na lanovce tak, aby nedošlo k pádu. To se provádí většinou uvázáním smyčky kolem pasu a jejím zajištěním na konstrukci sedačky. Zajištění provede lezec u kaž­dé osoby, která na sedačce sedí,“ řekl instruktor hasičů­ lezců nprap. Josef Urválek z HZS Pardubického kraje.

Poté se může se sedačkou manipulovat – zvednout ochranné zábradlí. Zachraňované osobě se podvlékne pod nohy evakuační trojúhelník a zajistí k lanu, které přes kladku na lanovém setu vede k druhému lezci, který je připraven na spouštění – tj. má lano založené v samoblokujicím slaňovacím prostředku (u HZS Pardubického kraje je to RIG) – a sám je zajištěn. To pro případ, když je zachraňovaný těžší a mohl by lezce svou vahou zvednout ze země.

Oba lezci si dají jasný a srozumitelný signál, že je možné začít spouštět. Lezec dole napne lano a nepatrně lyžaře nadzvedne, poté lezec nahoře pomalu vystrčí lyžaře ze sedačky a spodní začíná spouštět na zem. Když je sedačka prázdná, lezec nahoře vystoupá zpět na lano lanové dráhy a spustí se k další sedačce, kde činnost opakují.

Při skutečném zásahu je potřeba pamatovat na evakuaci takto zachráněných lyžařů, dětí i dospělých na bezpečné místo. Ne vždy je pod lanovkou nebo sedačkou terén vhodný k lyžování a k tomu, aby se zachráněné osoby dostaly nejlépe na výchozí stanici lanovky.

Výcvik opět oživil činnosti, jak co nejlépe a nejrychleji dostat promrzlé lyžaře zpět na pevnou zem a s pomocí provozovatele a horské služby je dopravit na výchozí místo. Výcvik se uskutečnil podle metodických postupů. Z lezecké skupiny si všichni vyzkoušeli obě pozice – zachraňovat i být zachraňován.


nprap. Josef URVÁLEK, por. Bc. Vendula HORÁKOVÁ, foto nstržm. Jakub HLAVSA, DiS., HZS Pardubického kraje
 

Dne 6. srpna 2020 si připomeneme významné smutné 75. výročí jaderného bombardování japonského města Hirošima na konci druhé světové války americkou jadernou pumou Little Boy. Tři dny nato byla svržena druhá americká jaderná puma na další japonské město Nagasaki. O použití jaderných zbraní v Hirošimě a Nagasaki bylo napsáno značné množství knih, vědeckých studií, bezpečnostních analýz, odborných článků, populárních publikací apod. Článek stručně přibližuje toto výročí a připomíná některé základní historické souvislosti, současně také poukazuje na složitou situaci v oblasti jaderných zbraní.

Jaderné zbraně zcela zásadním způsobem ovlivnily vzájemné mezinárodní vztahy nejen jednotlivých států, ale především v dobách studené války (1945–1990) dřívějších nejvýznamnějších a nejsilnějších antagonistických vojensko­ politických koalic – Severoatlantické smlouvy (NATO) a Varšavské smlouvy.

Je všeobecně známo, že Spojené státy americké a Ruská federace mají ve svých rukou kolem 90 % ze světového vojenského jaderného arzenálu. Podrobnější údaje jsou uvedeny pro jednotlivé vlastníky jaderných zbraní v dalších částech tohoto článku.

Vznik jaderných zbraní ve Spojených státech amerických
Z hlediska vzniku jaderných zbraní je zajímavé zkoumat, proč právě Spojené státy americké byly první zemí, která získala už v roce 1945 jaderné zbraně, a proč je následně použila před koncem druhé světové války na japonská města Hirošimu a Nagasaki.

Rozsáhlá odborná monografie prof. Vladimíra Pitschmanna s názvem „Jaderné zbraně“, kterou vydalo Naše vojsko roku 2005 (ISBN 80-206-0784-6), podrobně popisuje nejen historii jaderných zbraní. Kniha je bezesporu nejrozsáhlejší současnou domácí odbornou publikací zabývající se detailně všemi základními bezpečnostními a historickými aspekty jaderných zbraní.

Proč to byly právě Spojené státy americké, které získaly tyto zbraně jako první? Přísně tajný projekt „pro výzkum, vývoj a výrobu jaderných zbraní“ dostal označení Manhattan. Pokusíme se odpovědět na položenou otázku. Šlo o souhru řady významných faktorů oné válečné doby:

• Politické předpoklady: obavy a strach z agresívního fašistického Německa a jeho nevyzpytatelné reakce po možném objevu jaderných zbraní;
• Personální předpoklady: do přísně tajného amerického vědecko­ výzkumného projektu Manhattan bylo zapojeno mnoho vynikajících amerických vědců, jejich týmy však byly významně posíleny i o řadu špičkových vědců, kteří emigrovali z Evropy do USA z obavy před německým a italským fašismem, v průběhu řešení projektu Manhattan bylo z Velké Británie do USA vysláno kolem 50 špičkových britských jaderných vědců a odborníků, kteří do USA přinesli i své know­ how v jaderných oblastech. Předpokládá se, že britský jaderný výzkum byl v době odchodu těchto jaderných vědců do USA mnohem dále než ten americký;
• Intelektuální předpoklady: vynikající americké vědecké týmy, které byly vytvořeny účelově pouze pro výzkum, vývoj, výrobu a testování jaderných zbraní;
• Vědecké předpoklady: vysoký rozvoj vědy, vysoký stupeň vědeckého poznání jaderné oblasti;
• Technické odborné (technologické) předpoklady: vysoký rozvoj techniky a technologie v tehdejších Spojených státech amerických;
• Ekonomické předpoklady: dostatečná finanční podpora podle náročných požadavků vědeckých týmů pro výzkum, vývoj a výrobu jaderných zbraní.

V neposlední řadě je třeba připomenout, že v USA byla vybudována tři nová města, která byla určena pouze pro zabezpečení rychlého a úspěšného vývoje jaderných zbraní.

Dne 16. července 1945 se konala u Los Alamos první zkouška nové jaderné zbraně. Jelikož Japonsko odmítlo Postupimskou deklaraci, nařídil americký prezident Harry S. Truman použití atomové bomby a informoval o tom v Postupimi Josifa V. Stalina. Křižník Indianopolis přivezl 30. července na ostrov Tinian v Marianách jaderné bomby Little Boy (chlapeček, uranová jaderná bomba) a Fat Man (tlouštík, plutoniová jaderná bomba) a řadu amerických odborníků. Obě americké jaderné pumy tak byly připraveny k prvnímu skutečnému válečnému použití.

Obr. 1 Jaderná puma před jaderným výbuchem	Obr. 2 Jaderná puma v okamžiku jaderného výbuchu

Hirošima dne 6. srpna roku 1945
Hlavním důvodem pro použití amerických jaderných pum na japonská města Hirošimu a Nagasaki se uváděla markantní snaha jednak co nej­dříve ukončit v Tichomoří válku s Japonskem, ale také snížit počet padlých a zraněných amerických vojáků v těchto těžkých a krutých válečných bojích.

Bojový úkol svrhnout první jadernou bombu připadl letcům 509. smíšené skupiny 20. letecké armády. Posádku bombardéru B-29 Superfortress tvořilo celkem dvanáct mužů pod velením plukovníka Paula W. Tibbetse. Jaderná puma Little Boy byla 6. srpna 1945 zhruba v 8 hodin a 15 minut svržena na Hirošimu a vybuchla ve výši 600 metrů nad terénem. Konstrukci a princip výbuchu jaderné pumy Little Boy ukazují dva přiložené obrázky, a to uložení jaderné výbušniny před jaderným výbuchem a v další fázi spojení dvou podkritických množství na množství kritické a vznik jaderného výbuchu. Právě při spojení dvou podkritických množství na kritické množství dochází k okamžitému jadernému výbuchu.

Jaderná bomba Little Boy tzv. „dělového typu“ obsahovala dvě na sobě nezávislá podkritická množství vysoce obohaceného uranu 235 jako jaderné výbušniny. Z konstrukce jaderné pumy na obrázku je patrné, že klasická výbušnina zajistí při iniciaci jaderné pumy spojení obou tzv. podkritických množství jaderné výbušniny na nadkritické množství. Okamžitě dochází ke vzniku nadkritického množství jaderné výbušniny, a tím pádem k mohutnému jadernému výbuchu.

Jaderná puma Little Boy obsahovala 64 kilogramů vysoce obohaceného uranu 235, s celkovou hmotností přes 4 tuny a rozměry 3 metry na délku do 70 centimetrů v šířce. Na Hirošimu ji svrhnul americký bombardér B-29 Enola Gay. Mohutnost tohoto jaderného výbuchu byla 12,5 kilotun TNT (trinitrotoluenu), jiné literární zdroje uvádí hodnoty 15 nebo 20 kilotun TNT.

Do vzdálenosti 1,5 km od epicentra výbuchu se hroutily zdi, a ještě v oblasti do 4 km od výbuchu vypukly rozsáhlé a ničivé požáry. Radioaktivní záření mělo smrtící účinek do okruhu 1 km od místa výbuchu, ve větších vzdálenostech však docházelo k závažnému radioaktivnímu ozáření osob s různými zdravotními důsledky.

Je pochopitelné, že v době jaderného bombardování Hirošimy nemělo japonské obyvatelstvo v podstatě žádné informace o ochraně osob před jadernými zbraněmi. V této době ani samotní Američané neznali možnosti ochrany obyvatelstva a obrany před ničivými následky těchto zbraní. Jak známo, jaderný výbuch způsobí v podstatě okamžitě čtyři ničivé faktory, a to tlakovou vlnu, světelné a tepelné záření, pronikavou radiaci a elektromagnetický impulz. Během krátké doby několik desítek minut až hodin se začne vytvářet také radioaktivní zamoření terénu. První čtyři ničivé faktory mají dobu působení jen několik sekund, ale radioaktivní zamoření terénu může trvat celé dny, týdny a někdy i měsíce.

A právě tyto ničivé faktory způsobily většinou okamžitou smrt nebo různě závažné zdravotní poškození lidí v Hirošimě. Osoby, které byly ozářeny, mohly v závislosti na dávce ozáření zemřít také okamžitě, případně později podle stupně „nemoci z ozáření“, která se u nich projevila. Řada obětí tak umírala kromě popálenin z tepelného záření, zhmoždění těla tlakovou vlnou s určitým časovým zpožděním v rozsahu hodin, dnů, týdnů i měsíců. Většina obětí v Hirošimě měla současně kombinované poškození lidského těla, například tlakovou vlnou, tepelným zářením a pronikavou radiací.

Ohledně celkových ztrát po jaderném bombardování v Hirošimě se opět literární zdroje značně liší. Zajímavá jsou data prof. Jiřího Matouška, kde jsou uvedeny zdravotnické ztráty jak podle amerických, tak i podle japonských zdrojů. Americké zdroje uvádí 70 000 mrtvých (zmizelých) a 70 000 raněných. Japonské zdroje z roku 1953 uvádí, že 78 150 osob zahynulo, 13 983 osob bylo nezvěstných a 37 424 raněných. Prof. Vladimír Pitschmann uvádí stejný počet obětí podle japonských zdrojů, a navíc ještě 235 656 osob jinak postižených.

Publikace „Kronika 20. století“ vydaná v Německu udává počet obětí v Hirošimě celkově a nepřesně v hodnotě 150 000 až 200 000 osob.
V Japonsku vzbudil útok jadernými zbraněmi obrovský chaos, zmatek a obavy. Navíc 8. srpna 1945 vyhlásil Sovětský svaz válku Japonsku a zahájil útok do Mandžuska. Japonská vláda se přesto nemohla rozhodnout ke kapitulaci.

Prezident Truman se proto rozhodl a nařídil svrhnout další atomovou pumu. Dne 9. srpna 1945 v 11 hodin a 1 minutu byla svržena druhá americká jaderná zbraň nazvaná Fat Man na japonské přístavní město Nagasaki. Vybuchla 600 metrů nad zemí. Tato atomová puma (o mohutnosti 22 kilotun TNT) zabila přes 30 000 lidí ve městě s 200 000 obyvateli. Až poté se rozhodlo Japonsko přijmout 11. srpna 1945 bezpodmínečnou kapitulaci.

Ještě dnes umírají oběti jaderného výbuchu v Hirošimě a Nagasaki. Těm osobám, které první jaderné výbuchy na světě přežily, se říká hibakuša.

Pro připomenutí nutno říci, že bývalý americký prezident Bill Clinton v roce 1995 (v době 50. výročí amerického bombardování Hirošimy a Nagasaki) veřejně prohlásil, že se Američané nemají za co omlouvat Japoncům a že rozhodnutí Trumana o svržení atomových pum na Japonsko bylo správné.

Jistá změna postoje Američanů přišla až nedávno v období úřadování bývalého amerického prezidenta Baracka Husseina Obamy (2009–2017), který byl silným zastáncem jaderného odzbrojení až po úplnou likvidaci jaderných zbraní. Jasně to zaznělo na jeho památném významném veřejném vystoupení v Praze 5. dubna 2009, kde vyzval k rychlému a mezinárodně kontrolovanému jadernému odzbrojení. Obamova pražská výzva nesla název: Zbavme svět jaderných zbraní.

Byl to také Obama, který se jako jediný americký prezident osobně zúčastnil vzpomínkového setkání v Hirošimě k uctění památky obětí jaderného bombardování. Po Spojených státech amerických se do „jaderného klubu“ postupně dostaly další vysoce rozvinuté země jako v roce 1949 Sovětský svaz, Velká Británie v roce 1952 a následně Francie v roce 1960. Posledním členem „jaderného klubu“ se stala Čínská lidová republika v roce 1964. Následovaly i další země, o tom podrobněji dále.

Podle speciální odborné zprávy vypracované na základě zadání OSN týmem odborníků z mnoha zemí byl v roce 1987 světový vojenský jaderný arzenál tak rozsáhlý a děsivý, že se v té době odhadoval na hodnotu asi 15 000 megatun TNT. Naštěstí od roku 1987 dochází k jeho celkovému pomalému a postupnému snižování, jak uvidíme dále.

Úplný zákaz jaderných zbraní z roku 2017
Zatímco jiné zbraně hromadného ničení, jako chemické, bakteriologické (biologické) a toxinové zbraně, byly již dříve zakázány mezinárodními konvencemi, včetně úplného zničení zásob těchto zbraní a zařízení pro jejich výrobu, v případě jaderných zbraní se to podařilo dojednat na půdě OSN až v červenci 2017, přestože jsou jaderné zbraně nejničivějšími zbraněmi současného světa.

Řada mezinárodních dohod a konvencí ač mnohostranných nebo jen dvoustranných mezi hlavními jadernými rivaly Spojenými státy americkými a bývalým Sovětským svazem později Ruskou federací regulovala jaderné zbrojení a testy jaderných zbraní, například Mezinárodní smlouva o nešíření jaderných zbraní, nebo mnohé významné dvoustranné jaderné dohody START a New START.

Současný jaderný arzenál podle červnové ročenky SIPRI 2020

Podařilo se také prosadit na mezinárodní úrovni zákaz zkoušek jaderných zbraní ve všech prostředích. Uvedená mezinárodní smlouva, přestože dojednána a podepsána již v roce 1996, není stále v současné době v platnosti, protože chybí dostatek podpisů smluvních stran a dosud není dostatek ratifikací mezinárodní smlouvy.

Významným mezinárodním úspěchem je skutečnost, že se na půdě OSN podařilo 7. července 2017 odhlasovat 122 zeměmi zákaz vývoje, výroby a použití jaderných zbraní. Nicméně nejen všechny jaderné mocnosti, ale i jejich vojensko­ političtí spojenci (například v NATO) hlasovali proti této mezinárodní dohodě. K její mezinárodní platnosti povede ještě dlouhá, složitá a bolestná cesta.

Za své neohrožené úsilí v přípravě uvedené mezinárodní dohody a za boj proti jaderným zbraním získala mezinárodní organizace ICAN v roce 2017 Nobelovu cenu za mír. ICAN je zkratka International Campaign to Abolish Nuclear Weapons (Mezinárodní organizace za zákaz jaderných zbraní).

Přes celou řadu uvedených pozitivních skutečností je stále vojenský arzenál jaderných zbraní ve světě velmi vysoký, a tím i velmi nebezpečný. To názorně a přehledně uvádí o světovém jaderném arzenálu SIPRI, Stockholm International Peace Research Institute (Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru). Uvedená mezinárodní instituce je vysoce prestižní a uznávaná mezinárodní autorita a publikované údaje a data v ročenkách SIPRI jsou považovány za velmi spolehlivé. Celá ročenka SIPRI je velmi podrobná a obsáhlá, ale vydává se z ročenky SIPRI zkrácená verze tzv. summary, která je podstatně kratší (v roce 2020 má jen 28 stran) a je volně přístupná na webových stránkách SIPRI.

Hlavní vlastníci jaderných zbraní, tedy Spojené státy americké a Ruská federace, snižují objem svých jaderných zbraní, na druhé straně své současné jaderné zbraně významně modernizují. Tyto důležité závěry jasně vyplynou, pokud porovnáme uváděné počty jaderných zbraní podle ročenky SIPRI z roku 2017 a z roku 2019.

Snížení jaderných zbraní vykazuje také Francie. Naopak navýšení jaderných zbraní ukazuje tabulka pro tyto země: Čína, Indie, Pákistán, Izrael a Severní Korea (v závorce jsou uváděné údaje SIPRI z roku 2017).

Pozitivní je bezpochyby také významná skutečnost, že celkové světové zásoby jaderných zbraní poklesly z hodnoty 15 395 v roce 2017 na hodnotu 13 400 v roce 2019.

V poslední době je to právě značně vojensko­ politické napětí mezi silnými znepřátelenými rivaly Indií a Pákistánem, které je provázeno občasnými ozbrojenými konflikty na hranicích těchto dvou silných zemí. Nemůže tento konflikt postupně eskalovat až se zapojením jaderných zbraní do vzájemných bojů? Kdo, kdy a jak je vůbec schopen označit agresora, který první sáhne po jaderné zbrani?

Existuje řada dalších vážných bezpečnostních problémů ohledně jaderných zbraní. Je to například závažná skutečnost, že americké jaderné zbraně jsou dlouhodobě umístěny v pěti zemích Evropy (Německo, Itálie, Belgie, Nizozemí a Turecko).

Největší tlak na jejich vrácení zpět do Spojených států amerických je vyvíjen v Německu a Itálii. Zvláště v Německu tyto tendence v poslední době značně zesílily.

Velkou roli také hraje značná modernizace jaderných zbraní všech jaderných mocností. Celkem 72,9 miliardy dolarů (asi 1,87 bilionu Kč) daly v roce 2019 jaderné státy na své atomové zbraně. Téměř polovinu této částky, a to konkrétně 35,4 miliardy dolarů, investovaly do modernizace nukleární výzbroje Spojené státy americké. Ruská federace věnovala na vojenský jaderný arzenál 8,5 miliar­dy dolarů a Čína 10,4 miliardy. Podle britského deníku The Guardian to sdělila Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní.

V posledním desetiletí se intenzivně diskutuje další velmi závažné nebezpečí. Co by se mohlo stát, pokud by se jen jedna jaderná nálož dostala do rukou teroristů, náboženských fanatiků nebo nepřátelských skupin, které by byly ochotny jadernou zbraň použít? Dostáváme se už do „doby jaderných teroristů“?

Jedinou zárukou před použitím či zneužitím jaderných zbraní je jejich úplné a komplexní zničení pod přísnou a spolehlivou mezinárodní kontrolou, jak s tím počítá již uvedená mezinárodní smlouva o zákazu jaderných zbraní z roku 2017. Jak dlouho ale budeme muset čekat, než uvedená významná mezinárodní dohoda vstoupí v mezinárodní platnost?

Je paradoxem lidského osudu a moderních dějin, že nejvýznamnější osobnost 20. století, německý fyzik Albert Einstein žádal v průběhu 2. světové války amerického prezidenta, aby podpořil vývoj a výrobu jaderné zbraně. Jeho motivace byla ovšem tehdy pochopitelná. Vzhledem k tomu, že fašistické Německo začalo s vývojem svých jaderných zbraní již v roce 1939, fyzik se obával, že získá jadernou zbraň jako první země na světě.

Zhruba po více než deseti letech vydal v Londýně společně s Bertrandem Russellem svůj manifest, od jehož vydání nedávno uplynulo 65 let. A jak to tehdy bylo?

Dne 9. července 1955 dva z nejvýznamnějších intelektuálů 20. století Bertrand Russell a Albert Einstein vydali výzvu k lidskosti a naléhali na to, aby vlády i veřejnost uznaly obrovské nebezpečí spojené s jadernými zbraněmi. Russell­ Einsteinův manifest varoval, že tyto zbraně představují hrozbu pro přežití lidského druhu, a vyzval k velkému úsilí o řešení a omezení jaderného nebezpečí ve formě jaderných zbraní.
Jedním z významných důsledků manifestu bylo uspořádání první mezinárodní konference v kanadském Pugwashu v roce 1957. Její cíle obsažené v manifestu Russell­ Einstein měly upozornit na nebezpečí jaderných zbraní, vyzvat k jejich odstranění a podporovat mírové řešení konfliktů.

Ke konci ještě jedno zajímavé a významné konstatování. Nejvýznamnější současný americký levicový intelektuál profesor Avram Noam Chomský ve své poslední knize „Kdo vládne světu“ (Karolinum 2019, ISBN 978-80-246-3626-9) označuje jako dvě hlavní současné bezpečnostní hrozby klimatickou změnu a jaderné zbraně.

Smutné 75. výročí jaderného bombardování japonského města Hirošima na konci druhé světové války a následně pak svržení jaderné pumy na město Nagasaki by mělo vyburcovat národní a mezinárodní organizace v čele s Organizací spojených národů k podstatně rozhodnějším a účinnějším akcím vedoucím k postupné eliminaci těchto nejničivějších zbraní pod účinnou mezinárodní kontrolou. Použití jaderné zbraně na Hirošimu je tak pro lidstvo trvalým mementem, na které bychom neměli zapomínat.

Poděkování
Příspěvek byl finančně částečně podpořen projektem MV ČR č. VI20192022171.

Literatura
MIKA O. J., POLÍVKA L., SABOL J. Zbraně hromadného ničení a ochrana proti jejich účinkům, Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, Fakulta bezpečnostního managementu, 2009. 154 stran. ISBN 978-80-7251-302-4.
MIKA O. J., ŘÍHA M. Ochrana obyvatelstva před následky použití zbraní hromadného ničení. 01. Horní Počernice: Námořní akademie ČR, s.r.o., 2011. 148 stran. ISBN 978-80-87103-31-9.
MIKA O. J., ZEMAN M., POLÍVKA L. Základy ochrany před zbraněmi hromadného ničení. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická, 2011. 138 stran. ISBN 978-80-214-4263-4.


Doc. Ing. Otakar Jiří MIKA, CSc., Spojenými silami, z.s.,Brno

V souladu s „Koncepcí vzdělávání v oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení“ schválenou usnesením vlády ČR č. 508 ze dne 10. července 2017 a „Plánem hlavních úkolů organizačních složek státu v působnosti Hasičského záchranného sboru ČR pro rok 2019“ se uskutečnilo v roce 2019 vzdělávání starostů obcí, starostů městských částí hl. m. Prahy, starostů obcí s rozšířenou působností a primátorů statutárních měst zaměřené na přípravu na mimořádné události a krizové situace a jejich řešení.

Odborná příprava probíhá zpravidla jedenkrát za volební období. V roce 2015 MV­-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (MV­-GŘ HZS ČR) ve spolupráci s dotčenými ministerstvy a dalšími ústředními správními úřady provádělo pouze vzdělávání starostů obcí s rozšířenou působností (ORP), starostů městských částí hl. m. Prahy a primátorů statutárních měst. Vzdělávání ostatních starostů obcí zajišťovaly ve své územní působnosti hasičské záchranné sbory krajů (HZS kraje) v úzké součinnosti s krajskými úřady, obecními úřady obcí s rozšířenou působností, složkami integrovaného záchranného systému a dotčenými správními úřady na úrovni kraje. Protože zkušenosti získané ze školení v roce 2015 ukázaly, že spíše než obecné informace vyplývající z legislativy preferuje tato cílová skupina vzdělávací témata spjatá s konkrétním regionem a zaměřená více prakticky, bylo oproti předchozímu období v roce 2019 upuštěno od dvouúrovňového vzdělávání a školení bylo organizováno jen z úrovně HZS krajů.

K organizaci vzdělávání zpracovalo MV­-GŘ HZS ČR instrukce, podle kterých HZS krajů ve spolupráci s krajskými úřady, obecními úřady obcí s rozšířenou působností, složkami integrovaného záchranného systému a dotčenými správními úřady na úrovni kraje, neziskovými organizacemi atd. provedly vzdělávání starostů a primátorů ve své územní působnosti.

Pro vzdělávání byla stejně jako v roce 2015 zvolena forma jednodenního školení. Při sestavování programu bylo doporučeno HZS krajů vycházet z následujícího obsahového zaměření:

• bezpečnostní systém ČR,
• krizové řízení a ochrana obyvatelstva,
• integrovaný záchranný systém a jednotky požární ochrany,
• geografický informační systém HZS ČR,
• veřejný pořádek na území obce, (ORP) a spolupráce na jeho řešení s Policií ČR,
• financování opatření při řešení mimořádných událostí a krizových situací,
• systém hospodářských opatření pro krizové stavy v působnosti ORP,
• činnost povodňových orgánů obcí a ORP,
• krizové řízení v oblasti zdravotnictví,
• hygienická a veterinární opatření při řešení mimořádných událostí a krizových situací,
• možnosti neziskových organizací,
• preventivně výchovná činnost,
• úkoly k zajišťování obrany v působnosti ORP.

Prezentace a další podkladové materiály k uvedeným tématům byly zpracovány dotčenými ústředními správními úřady a následně zveřejněny MV­-GŘ HZS ČR na webových stránkách www.hzscr.cz k využití krajům. Také HZS krajů zveřejňovaly na svých webových stránkách vlastní prezentace týkající se konkrétního regionu a další materiály ze školení, případně je zástupci HZS krajů osobně předávali starostům v tištěné podobě nebo na nosiči dat přímo na školení.

Z rozpočtu MV­-GŘ HZS ČR byly do rozpočtů HZS krajů převedeny finanční prostředky v celkové výši 1 279 400 Kč určené na pokrytí základních nákladů na proškolení 6 397 osob. Převážná většina HZS krajů vyhodnotila poskytnuté finanční prostředky k této formě vzdělávání za dostačující. Do budoucna bude však potřeba zajistit i finanční prostředky na vytvoření dostatečného množství nových výukových materiálů a pomůcek pro vzdělávání této cílové skupiny.

Celková účast starostů a primátorů na jednodenním školení v roce 2019 byla 3 600 starostů a primátorů z celkového počtu 6 397 obcí, městských částí a obvodů, což je 56 % (viz tabulku). To je o 2 % více než při školení v roce 2015.

Míru účasti starostů a primátorů na školení ovlivnilo několik podstatných faktorů při přípravě a realizaci školení. Vyšší účasti bylo dosaženo naplněním faktorů, kdy některé bylo/nebylo možné organizátorem školení zcela ovlivnit:

• nižší počet neuvolněných starostů obcí v kraji,
• menší vzdálenost místa školení od obcí,
• termín školení nebyl v kolizi s jinou plánovanou akcí důležitou pro obec,
• osobní účast primátorů a starostů obcí s rozšířenou působností na školení,
• včasné zaslání pozvánek a opětovné ověřování účasti za pomocí e­ mailu, SMS, telefonického kontaktu apod.,
• oslovení starostů obcí s žádostí o osobní účast na školení hejtmanem kraje,
• dobře zapracovaný program školení se zaměřením na praktickou činnost a zkušenosti s řešením mimořádných událostí a krizových situací na daném území,
• správný výběr kvalitních lektorů,
• dobré mezilidské vztahy a dlouhodobá spolupráce mezi organizátorem a spolupracujícími subjekty,
• vhodně zvolená délka školení.

Zúčastnění starostové a primátoři hodnotili toto vzdělávání velmi kladně. Současně ocenili možnost prodiskutovat danou problematiku i z pohledu ORP nebo kraje. V této souvislosti se potvrdila i nová zkušenost organizovat školení pouze z úrovně HZS krajů, čímž však není dotčeno možné zapojení ústředních správních úřadů do přípravy a realizace vzdělávání podle požadavků krajů.

Účast starostů a primátorů, případně jejich zástupců na vzdělávání v roce 2019

Velice pozitivně starostové také ohodnotili zařazení konkrétních příkladů řešení mimořádných událostí a krizových situací na daném území nebo vytvoření fiktivního scénáře reálného řešení povodní, větrné smrště atp., do kterého byli aktivně zapojeni.

Například v Moravskoslezském kraji bylo inovativně vzdělávání starostů HZS kraje rozděleno na dvě skupiny. První tvořili starostové, kteří pokračují v dalším volebním období po znovuzvolení a již se účastnili vzdělávání starostů v roce 2015. Pro ně byla realizována navazující forma odborné přípravy – cvičení s praktickými ukázkami na stanovištích. Druhou skupinu tvořili pokračující starostové, kteří se neúčastnili semináře v roce 2015, a ti, kteří byli nově zvoleni do funkce po volbách v roce 2018. Jim byl určen tematický seminář (školení) s názvem „Společně k bezpečí“. Zajištění tohoto způsobu vzdělávání je však do značné míry náročnější na personální kapacity organizátora.

S ohledem na dříve uvedené a v návaznosti na skutečnost, že systém vzdělávání starostů není uzavřený proces, neustále se zkvalitňuje a optimalizuje a dochází tak ke kontinuálnímu rozvoji podle současných trendů a nových potřeb, bude pro následující období potřeba přijmout opatření, která pomohou zlepšit stávající přípravu této z pohledu ochrany obyvatelstva a krizového řízení významné cílové skupiny. Opatření k posílení systému odborné přípravy budou zaměřena na vytvoření:

• vzdělávacího programu odpovídajícího současným potřebám a trendům,
• e­ learningového kurzu, který bude samostatně fungovat na webové platformě,
• praktického cvičení v oblasti ochrany obyvatelstva (např. komentované praktické ukázky na stanovištích) jako další z možných forem vzdělávání,
• tvorbu nových praktických příruček a metodických pomůcek k výkonu funkce volených funkcionářů v oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení.

Konkrétní úkoly s termíny plnění budou stanoveny v připravované „Koncepci ochrany obyvatelstva do roku 2025 s výhledem do roku 2030“.
Na základě podkladů od HZS krajů zpracovalo MV­-GŘ HZS ČR souhrnné vyhodnocení tohoto vzdělávání, které je zveřejněno na webových stránkách www.hzscr.cz v části Krizové řízení/Vzdělávání v oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení. Současně byla MV­-GŘ HZS ČR ve spolupráci s mezirezortní pracovní skupinou zřízenou při Výboru pro civilní nouzové plánování ke koordinaci procesu vzdělávání v oblasti bezpečnosti ČR zpracována „Informace o provedeném vzdělávání starostů a primátorů“, která byla předložena na 77. schůzi Výboru pro civilní nouzové plánování jeho členům mimo „Plán práce Výboru pro civilní nouzové plánování na rok 2020“.


kpt. Bc. Michal FANC, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto autor

Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC) bylo v posledních několika měsících velice vytíženo repatriačním procesem osob v rámci pandemie koronaviru. Práce související s repatriacemi občanů EU byla počátkem července téměř utlumena, nicméně stále se vyřizovaly žádosti o pomoc související s onemocněním covid-19, a to jak z členských a účastnických států Mechanismu civilní ochrany Unie (Mechanismus), tak také ze třetích zemí. Další událostí, kterou muselo ERCC řešit, byly na přelomu června a července bleskové povodně na Ukrajině. Ta byla nucena pod tíhou nezvladatelné situace požádat prostřednictvím ERCC o humanitární pomoc. Posledním neméně důležitým úkolem, kterým se ERCC zabývalo, byl aktivní monitoring lesních požárů, jimiž byly postiženy některé středomořské státy EU a Švédsko.
Humanitární pomoc - respirátory poskytnuté Rumunskem pro Itálii (zdroj: EK - HP)
Zdravotnická a další pomoc v souvislosti s covid-19
Na základě informací zveřejněných Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) byl k 10. červenci 2020 celosvětový počet potvrzených případů covid-19 vyčíslen celkem na 12 245 417 případů s tím, že si tento virus vyžádal 554 721 mrtvých. V samotném Spojeném Království bylo potvrzeno 1 572 854 případů onemocnění covid-19 a 179 018 mrtvých. Poslední údaje, které ECDC k uvedenému dni zveřejnilo, ukazují na opětovný nárůst počtů případů onemocnění covid-19 v celém světě.

O humanitární pomoc prostřednictvím Mechanismu v souvislosti s covid-19 od počátku pandemie požádalo celkem 47 států a dvě mezinárodní organizace. Sedm členských států Mechanismu: Řecko, Chorvatsko, Spojené Království, Estonsko, Litva, Španělsko a Itálie. Tři účastnické státy Mechanismu: Severní Makedonie, Černá Hora a Srbsko. Třicet sedm států, které nejsou členy Mechanismu, ale tzv. třetími zeměmi, jako jsou např. Bangladéš, Arménie, Bhútán, Kuba, Bělorusko, Zambie, Uruguay, Jordánsko, Ukrajina, Moldávie, Mongolsko a Čína, a dvě mezinárodní organizace Úřad pro koordinaci humanitárních záležitostí (OSN – OCHA) a Světový potravinový program (OSN WFP). Žádosti o humanitární pomoc obsahovaly zejména prostředky osobní ochrany, zdravotní vybavení, diagnostické sety na covid-19, léky a zdravotnické týmy.

Na základě uvedených žádostí bylo na přelomu dubna a května 2020 ze skladů pro lékařské zásoby rescEU (­European Civil Protection and ­Humanitarian Aid Operations), které se nacházejí v Rumunsku a Německu, vyskladněno a následně dodáno do Itálie, Španělska, Chorvatska, Litvy, Černé Hory a Severní Makedonie celkem 370 000 prostředků osobní ochrany v podobě respirátorů. Následně byly sklady pro lékařské zásoby rescEU v Německu a Rumunsku opět doplněny o 525 500 respirátorů typu FFP2. Německo 17. června 2020 doplnilo do skladů lékařských zásob rescEU dalších 180 000 respirátorů FFP3.

Dne 2. července 2020 se Generální ředitelství Evropské komise pro humanitární pomoc a civilní ochranu (DG  ECHO) rozhodlo na základě žádostí o pomoc a epidemiologických údajů týkajících se aktuální situace s covid-19 v dále uvedených zemích přidělit dalších 65 000 respirátorů FFP2 ze skladu lékařských zásob rescEU v Rumunsku takto: Chorvatsku (10 000 kusů), Černé Hoře (10 000 kusů), Severní Makedonii (35 000 kusů) a Srbsku (10 000 kusů).

Další rozhodnutí o přidělování kapacit rescEU mezi členské státy EU, Spojené Království, které je v přechodném období, a účastnické státy UCPM budou přijímána v souladu s kritérii stanovenými v prováděcím rozhodnutí a na základě metodiky ECDC.

Do postižených států covid-19 nebyla však na základě jejich žádostí vysílána pouze materiální pomoc, ale byly vyslány i Zdravotnické záchranné týmy (EMT). Jako první byl počátkem dubna 2020 vyslán do italské Lombardie jeden tým EMT-1 složený z 19 norských pracovníků a 15 rumunských zdravotníků. Tento tým byl v oblasti nasazen tři týdny. Dne 19. června 2020 byl vyslán tým do Arménie složený z 11 lékařských odborníků z Litvy. Tento tým pracoval na jednotkách intenzivní péče ve dvou nemocnicích po dobu dvou týdnů. Další tým 11 lékařských odborníků z Itálie byl nabídnut Arménii 23. června 2020. Arménie tuto pomoc přijala a tým byl od 26. června 2020 v předem určeném místě nasazen na plánovanou dobu tří týdnů. Dne 24. června 2020 nabídlo Arménii svůj tým 15 lékařských odborníků s cílem poskytnout léčbu pacientům s covid-19 také Německo. Tým měl za úkol vyškolit místní zdravotnický personál a vyrobit dezinfekční prostředek. Německý tým do místa určení dorazil 3. července 2020 a jeho nasazení bylo plánováno do poloviny července.

V šesti případech (Čína, Itálie, Litva, Estonsko, Španělsko a Nizozemí) byla již pomoc ke dni 10. července 2020 ve Společném komunikačním a informačním systému pro mimořádné události (CECIS) uzavřena.

OSN OCHA požádala 6. května 2020 o pomoc s transportem humanitární a zdravotnické pomoci z Liége (Belgie) a Dubaje (Dubaj) do Accry (Ghana), Addis Abeby (Etiopie) a Johannesburgu (JAR). Dne 25. června 2020 předložila Itálie nabídku letadel italských leteckých sil k přepravě nákladu z Dubaje do Addis Abeby. Transport byl počátkem červen­ce ve fázi vyjednávání podrobností a plá­nování mezi ERCC a OSN OCHA. Nicméně finanční podpora na transport byla již ze strany EK schválena, a to ve výši 2 miliony EUR, přičemž míra spolufinancování zůstává až 75%.

O pomoc ze strany EK přes ERCC požádal 3. července 2020 také OSN WFP, žádal o stany nezbytné ke zmírnění dopadu covid-19 na humanitární komunitu v Burkině Faso a Kamerunu.

Ještě tentýž den nabídlo Švédsko 76 stanů „FALP2“ různých rozměrů a kapacit. Nabídka se týkala jak Burkiny Faso, tak Kamerunu a byla ze strany OSN WFP přijata. Švédsko počátkem července 2020 organizovalo logistiku pro nasazení s podporou ERCC a OSN WFP.

Ke stejnému dni, tedy k 3. červenci 2020 bylo ze strany ERCC označeno za vyřízené celkem 18 žádostí z uvedených 47.

Povodně na Ukrajině
Koncem června letošního roku zasáhly západní Ukrajinu prudké deště a způsobily největší záplavy za posledních 50 let v Ivano­-Frankivské oblasti, Černivci, Lvovské oblasti, Zakarpatské oblasti a Ternopilské oblasti. Přetékající řeky porušily hráze, poškodily mosty a vedení, zaplavily osady, zničily stovky domů a uvěznily občany.

Ukrajina Ivano-Frankivská oblast (zdroj: Reuters)K 25. červnu 2020 byly potvrzeny tři oběti. Z postižených oblastí muselo být evakuováno 2 500 osob. Okamžitě bylo nasazeno 1 700 příslušníků pohotovostních služeb na záchranné a likvidační práce.

Dne 25. června 2020 obdrželo ­ERCC žádost o pomoc ze stálé mise Ukrajiny při EU. Ukrajina žádala o záchranné vesty, přilby, nafukovací čluny, čerpadla, hadice, generátory a další vybavení určené pro zvládání likvidačních prací při povodních.

Tentýž den byla aktivována služba EK pro satelitní snímkování Copernicus, která poskytla mapy postižených oblastí.

Následující den nabídlo Švédsko 1,2 km protipovodňových zábran a 250 hadic. Itálie nabídla 28. června 2020 čerpací a osobní bezpečnostní vybavení, motorové pily, přenosné elektrárny, stany a nafukovací motorový člun. Ukrajina nabízenou pomoc přijala a její přeprava z Itálie a Švédska byla zahájena 29. června 2020. Další pomoc Ukrajině nabídlo 30. června 2020 Dánsko (záchranné přilby, světlomety, záchranná lana a drony pro letecký průzkum) a 1. července 2020 Slovensko (stany, vodní čerpadla, generátory, osvětlovací sady, hadice, dřevěné palety). Tato humanitární pomoc byla Ukrajinou také akceptována a následně směřována zejména do Černivce a Ivano­-Frankivské oblasti, kam dorazila v prvních červencových dnech. Další pomoc byla Ukrajině poskytnuta na bilaterální úrovni Moldavskou republikou. Vzhledem k tomu, že se podařilo prostřednictvím ERCC pokrýt téměř 50 % žádané humanitární pomoci, byla organizace pomoci ukončena a tato událost byla v CECIS 6. července 2020 uzavřena.


kpt. Ing. Irena ŠENKÝŘ JANSOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR
 

Ve třetím dílu miniseriálu o hasičských rodinách jsme se zastavili u ppor. Josefa Choreně, který je velitelem čety na stanici HZS Ústeckého kraje v Mostě. Zde pracuje i jeho manželka Martina na provozním pracovišti Územního odboru Most.
S velitelem jednotky SDH Obrnice Josefem Choreňem st.
Pane Choreni, kam až sahá hasičská historie ve Vaší rodině?
Je to někam zhruba do sedmdesátých let minulého století. V roce 1976 na výroční schůzi dobrovolných hasičů obce Obrnice byl novým předsedou tehdejší základní organizace Svazu požární ochrany ČSSR zvolen můj otec Josef Choreň starší. Nebyl to však v tomto roce jediný slavnostní okamžik. V květnu se stal otcem a na svět se dostal Josef Choreň mladší, tedy já.

Téměř ve všech rozhovorech zaznívá, že už jako malý kluk jsem pomáhal tátovi, a tím jsem se dostal k hasičské práci tak nějak samo sebou. Bylo to i u Vás tak?
Hasičárna v Obrnicích stála od našeho domu, jak se říká, co by kamenem dohodil, a tak si troufnu říci, že jsem se tam objevoval ještě dřív, než jsem začal chodit. V osmdesátých letech se můj otec stal předsedou tehdejšího MNV a nemalou měrou se zasloužil o zahájení stavby nové hasičské zbrojnice. A kde jinde než přímo naproti našemu domu. Po jejím dokončení jsme to neměli do hasičárny padesát, ale už jen pouhých dvacet metrů.

Hasičárna se stavěla v takzvané „akci Z“. Kdo již tyto totalitní procesy nepamatuje, šlo o dobrovolnou bezplatnou brigádu. A tak se po škole kopla taška do pokoje, skočilo se do montérek a běželo se pomáhat na „stavbu“. Nejprve s roznáškou nápojů zedníkům přes hodiny s lopatou u míchačky až třeba k nějakému tomu popojíždění s multikárou. Kolaudace proběhla na sklonku osmdesátých let a myslím, že v té době to byla jedna z nejmodernějších hasičských zbrojnic.

Měli jste tenkrát i nějaké hasičské družstvo?
V té době byla na prvním místě zmiňovaná výstavba hasičské zbrojnice. Na nic jiného moc nebyl čas, a tak jsme ani žádné dětské družstvo neměli. Oficiálním členem jsem se proto stal až po mých patnáctých narozeninách. Puberta, kamarádi, první lásky a střední škola, to vše se vždy motalo kolem naší hasičárny a bývalého veřejného koupaliště s bazénem, který zároveň plnil funkci požární nádrže.

Stát se hasičem byla tedy pro Vás první volba?
Chtěl jsem se stát hasičem, ale vzhledem k průmyslové lokalitě Mostecka jsem pro jistotu zvolil hornickou školu. To kdyby mi to u hasičů nevyšlo. Po maturitě jsem ještě musel čekat na absolvování základní vojenské služby, než jsem si mohl dát přihlášku k hasičům. Čekání na povolávací rozkaz jsem si zkrátil prací údržbáře v Chemopetrolu Litvínov (dnes Unipetrol, a.s.), což se posléze ukázalo jako vítaná zkušenost.

Takže po vojně jste tedy hned nastoupil k hasičům?
K HZS Ústeckého kraje jsem nastoupil v dubnu roku 1996, hned po skončení základní vojenské služby. Samozřejmě jsem byl dále i aktivním členem dobrovolných hasičů v Obrnicích, a tak když nebyla šichta, nepropásl jsem jediný výjezd s „dobrovolákama“. Také jsem si tak trochu plánoval svou kariéru u hasičů. Nejprve tak pět let sbírat zkušenosti jako hasič, pak se posunout na místo strojníka a nakonec nějakého technika.

A jaký tedy byl plán versus realita?
Tak docela úplně to nedopadlo. V roce 1998 se v tabulkách na naší stanici objevilo místo druhého velitele družstva na směnu. Jelikož služebně starší kolegové tuto nevděčnou funkci odmítli, vybralo vedení „mladé koloušky“ a přihlásili nás do kurzu. A tak jsem pozice strojníka i technika úplně minul a po necelých třech letech u sboru se ze mě stal velitel družstva. Dovedete si představit, jaké bylo velet ve dvaadvaceti starým mazákům, kteří vás vlastně učili být hasičem? Někomu jsem byl k smíchu, někdo mi pomáhal, ale většina to vzala v pohodě a po pár letech jsem si snad nějaký ten respekt vybudoval. Ale to by měli posoudit jiní.

V roce 2000 Vás čekal další životní milník
Ne jeden, ale vlastně dva. Životním bylo narození mého prvního syna a tím profesním pak studium ve Frýdku­ Místku. O osm let později jsem se díky pomalu rozrůstající se rodině odstěhoval z Obrnic do vedlejší obce, čímž skončila má aktivní účast v jednotce dobrovolných hasičů obce. Členství ve sboru je však zachováno a nadále se účastním akcí mé „rodné“ jednotky, tedy především oslav.

Vaše manželka také pracuje u HZS Ústeckého kraje. Seznámila vás práce, nebo nastoupila k hasičům už jako Vaše žena?
Jednou se mě paní ředitelka našeho územního odboru úplně mimochodem zeptala, jestli by neměla moje manželka zájem přihlásit se do výběrového řízení na funkci asistentky. Vzdělání na to měla, ale práci u hasičů si vůbec nedokázala představit. Po dlouhém přemlouvání se nakonec k účasti v konkurzu odhodlala, vyhrála jej a od roku 2014 pracuje u hasičů také.

A Vy jste tedy stále velitelem čety na stanici v Mostě?
To souhlasí, vždy jsem to považoval a doposud považuji za vrcholnou funkci hasiče. Je to můj poslední post u hasičů, a pokud mi to zdraví dovolí, zkusím tu ještě nějakou dobu vydržet.

Jste profesionální hasič, aktivní člen sboru dobrovolných hasičů, zbývá Vám čas i na nějaké jiné koníčky?
Pro odreagování z fyzicky i psychicky náročné profese se ve volných chvílích věnuji stavbě plastikových modelů. A kromě takového „domácího lepení“ jsem občas spolupracoval i s výrobci stavebnic. Dlouhá léta také spolupracuji s časopisem Modelář, kde nejen recenzuji nové stavebnice, ale také stavby svých modelů.

Máte dva syny. I oni směřují k práci mezi hasiči?
Mé dva syny hasičina vcelku minula. Starší Jakub (20) byl samozřejmě kdysi malým hasičem a pár soutěží odjezdil. Teď se v něm však probudily umělecké sklony a kromě hry na baskytaru se věnuje výtvarnému umění a hodlá ve stejném oboru studovat. Menší Adam (12) zase hraje v divadle a buší do bicích. I když občas se zmíní, že by chtěl být hasičem nebo policistou, nějak tuším, že tomu tak nebude.

Na závěr se ještě musím zeptat na Vašeho otce. Má Vám ještě co poradit?
Ten je stále velitelem jednotky u obrnických hasičů a nepřestává mě udivovat svojí vitalitou. Když ho vidím vystupovat z cisterny při společných zásazích, nechce se mi věřit, jak je ve svých sedmdesáti letech stále aktivní. Sice už většinou jen stojí u strojovny auta a brumlá si něco pod vousy, ale i tak je pro mě stále víc než jen táta. Je srdcem hasič a skvělý parťák.


Karel ŠVÉDA, foto archiv Josefa Choreně