POŽÁRNÍ OCHRANA
Požár autovraků a pneumatik v areálu kovošrotu
s 4
Čelní srážka dvou motorových osobních vlaků
s 7
V Karlových Varech převzali speciální techniku - velitelský vůz s dronem
s 10
Unikátní stavebnice pro zkušební požáry pomůže vyšetřovatelům
s 12
Lesní požáry
s 14
Hasiči z Chemparku u Litvínova slaví 75 let
s 16

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM
Nasazení USAR odřadu v Bejrútu
s 20
Poskytnutí materiální a humanitární pomoci Bejrútu
s 22
Mise v Bejrútu z pohledu kynologů
s 23
Ocenění za profesionální zásah v Bejrútu
s 24
Činnost EUCP týmu po ničivém výbuchu
s 25

OCHRANA OBYVATELSTVA
Zpráva o činnosti v oblasti civilní nouzové připravenosti NATO za rok 2019
s 26
Nové přístroje radiologické laboratoře
s 28

INFORAMCE
Hasí celá rodina
s 30
Anotace vysokoškolských prací
s 32
 

Firma Kovošrot Group CZ, s.r.o., v Kladně se zabývá již řadu let recyklací odpadu. Mezi recyklované suroviny patří železný šrot, barevné kovy, autovraky, ale také papír a plasty. Areál firmy se rozprostírá na ploše 500 × 100 m v místní části Kladno­ Dubí a je vzdálen dva kilometry od okraje města. V areálu se nachází administrativní budova, garáže, dílny, zemní stroje a těžká technika pro manipulaci se železným šrotem.

Místo zásahu
V areálu je ve tvaru L zastavěný prostor administrativy, dílen a garáží, který se rozprostírá na ploše 250 × 100 m. V rámci volného prostoru jsou na ploše 130 × 50 m skladovány vraky nákladních a osobních automobilů, které dosahují výšky až 6 m. Nad tímto prostorem je umístěn portálový jeřáb. Z jedné strany na tento prostor navazuje drticí linka s dopravníky o půdorysném rozměru 60 × 30 m a výšce 9 m. Z druhé strany je volný sklad plastů, papíru a molitanů na ploše 50 × 100 m, který dosahuje výšky až 4 m.

Průběh zásahu
Dne 14. února 2020 ve 14.17 hodin bylo na operační a informační středisko HZS Středočeského kraje (KOPIS HZS SČK) přijato oznámení o požáru vraku v areálu firmy. Na místo zásahu byla vyslána jednotka HZS SČK ze stanice Kladno s CAS 20, CAS 30 a VEA (velitelský automobil), kterou posílily jednotky SDH obcí Hřebeč s CAS 40 a Brandýsek s CAS 32.

Po příjezdu na místo zásahu byl zjištěn požár několika autovraků na okraji hromady, v tu chvíli byly síly a prostředky (SaP) dostačující a velitel zásahu (VZ) odvolal dobrovolné jednotky. Zásah byl prováděn jedním vysokotlakým proudem. Po několika minutách došlo ke vznícení par hořlavých kapalin mezi vraky a rozšíření požáru. Zásah probíhal třemi C vodními proudy, které byly přeskupeny na dva C proudy s těžkou pěnou v IDP (izolační dýchací přístroj). Zásobování požární vodou bylo zajištěno z podzemního hydrantu, které se ukázalo jako nedostatečné z důvodu nízkého průtoku. S ohledem na nemožnost aplikovat hasivo do vnitrobloku hromady VZ na místo povolal další SaP. Na místo vyjela jednotka SDH obce Hřebeč s CAS 40, Brandýsek s CAS 32, Pchery s CAS 30, CAS 32 a Stehelčeves s CAS 25.

V 15.03 hodin velení na místě převzal velitel čety a byl vyhlášen II. stupeň požárního poplachu. Na místo vyjel řídící důstojník (ŘD) Územního odboru (ÚO) Kladno, jednotka ze stanice Slaný s CAS 30, Kladno s protiplynovým automobilem (PPLA) a jednotky SDH obce Braškov s CAS 30, Unhošť s CAS 30 a CAS 32, Vinařice s CAS 25.

V 15.27 hodin ŘD ÚO Kladno převzal velení na místě zásahu. Plocha požáru autovraků činila 60 × 35 m, výška 4 metry a plamenné hoření dosahovalo 12 metrů. VZ byla vyžádána Chemická laboratoř HZS ČR a České inspekce životního prostředí. Místo zásahu bylo rozděleno do dvou úseků, každý velitel úseku byl pověřen vytvořením dopravního vedení s rozdělovačem se třemi útočnými proudy s vodou. Jednotky přešly do požární obrany a po dojezdu dostatečného množství SaP byly vodní proudy přestaveny na těžkou pěnu. SaP se soustředily na ochranu portálového jeřábu a drticí linky. Zásobování požární vodou probíhalo formou kyvadlové dopravy pomocí CAS z nadzemního hydrantu v části Kladno­ Koněv a z vydatného nadzemního hydrantu v Kladně­ Kročehlavech. Během požární obrany byla vyžádána jednotka ze stanice Stochov s CAS 32, automobilový nosič kontejnerů (ANK) a kontejner kombinovaný hasicí (KKH) ze stanice Kladno, jednotka SDH obce Lhota s CAS 32 a Hostouň s CAS 32. Cestou KOPIS byl vznesen požadavek na pásové rypadlo CAT 336, UDS 214 a teleskopický manipulátor JCB 525 ze Záchranného útvaru HZS ČR na rozebírání hromady vraků. K udržení akceschopnosti na stanicích Kladno, Stochov a Slaný byly vytvořeny zálohy dobrovolnými jednotkami. Stupeň požárního poplachu byl zvýšen na III.

V 15.51 hodin byl zahájen frontální útok obchvatným způsobem šesti C proudy v IDP s těžkou pěnou, přimísení 3 %. V čase 16.02 hodin byl zásah vyhodnocen jako úspěšný a došlo k zastavení šíření požáru i plamenného hoření. Dodávka pěny probíhala tak dlouho, dokud hasivo neproniklo mezi vraky, čímž bylo zabráněno tepelné degradaci a opětovnému rozhoření. V 16.12 hodin byl nasazen další proud se střední pěnou, který byl určen na zapěnění hořících kontejnerů s pneumatikami.

Jednotky PO byly rozděleny do úseků, a to:

• 1. úsek – Slaný, Stochov, Vinařice, Brandýsek, Stehelčeves, Braškov, Hostouň,
• 2. úsek – Kladno, Lhota, Unhošť, Hřebeč, Pchery, Lhota.

V 16.27 hodin byla zastavena dodávka těžké pěny, pěnotvorné proudy byly přezbrojeny na vodní a na lokální dohašování pneumatik byla nasazena čtyři přenosná pěnotvorná zařízení (ProPak) se střední pěnou v IDP. Kyvadlová doprava vody byla rozdělena podle úseků, a to:

• 1. úsek – nadzemní hydrant Kladno, Americká,
• 2. úsek – nadzemní hydrant Kladno, Koněv.

Vodní proudy ochlazovaly hromady autovraků a v 16.41 hodin nastala lokalizace požáru. Firma na místě disponovala zemním strojem Liebherr s kleštěmi, který byl plánován na rozebírání hromady, což ale komplikoval vývin toxických zplodin hoření. Chemická laboratoř prováděla monitoring ovzduší v přilehlých obcích. Na základě tohoto výsledku bylo vydáno doporučení nevětrat pro obce Buštěhrad a Hřebeč.
VZ vznesl požadavek na střídání promočených a vyčerpaných hasičů za nové, mezisměnové. Dále požadoval osvětlovací balóny, tlakové lahve k IDP, dovoz týlového kontejneru (KTY) ze stanice Rakovník. Jednotka SDH obce Braškov zajistila výdej stravy od provozovatele firmy.
V 17.42 hodin probíhal zásah v prvním úseku třemi C proudy, ve druhém úseku dvěma ProPak a jedním oscilačním monitorem. Na střídání byly vyžádány čtyři jednotky SDH obcí Smečno, Středokluky, Hostivice, Zákolany, podmínkou bylo, že jsou  nositeli dýchací techniky.

Hašení systémem máčení
Na místě byl změněn systém hašení. Do úseku dva byl ustaven firemní velkoobjemový kontejner, který byl napuštěn vodou se smáčedlem, do kterého se vraky pomocí kleští máčely. Po uhašení byl vrak odvezen na volné prostranství.

V 18.30 hodin v prvním úseku probíhal zásah třemi C proudy na vodu a jedním C proudem se střední pěnou. Ve druhém úseku byly nasazeny dva oscilační monitory a jeden ochranný C proud pro kleště.

Na místo se dostavili příslušníci Záchranné roty Zbiroh, kteří připravili v areálu firmy volný prostor pro uhašené vraky. Ve 20.15 hodin se na místo dostavila Záchranná rota Jihlava a po dohodě s ŘD kraje proběhlo střídání VZ. Během máčení vraků bylo pozastaveno hašení C proudy a jednotky se soustředily na plnění kontejneru. Během máčení vraků došlo k poškození kontejneru a úniku hasiva. Na ŘD kraje byl vznesen dotaz, zda je k dispozici kontejner pro hašení elektromobilů a pneumatik na stanici v Mladé Boleslavi. Po ověření byl tento kontejner vyslán na místo zásahu. Po dojezdu ŘD kraje proběhlo seznámení se stavem na místě zásahu a ve 21.58 hodin proběhlo předání velení.

ŘD kraje vyžádal na střídání jednotky PO s velkou CAS z Nového Strašecí, Zlonic, Hostivice, Smečna, Zákolan, Středokluk, Chyňavy, Lán, Mělníka, Berouna a dále vyprošťovací automobil (VYA) 30-S2Z ze stanice Kladno, který měl za úkol složení koše z kontejneru na hašení. Po vystřídání byly v prvním úseku jednotky Nové Strašecí, Zlonice, Lány, Chyňava a Beroun. Ve druhém úseku jednotky Středokluky, Smečno, Zákolany, Hostivice, Mělník. Ve 23.30 hodin bylo zahájeno hašení ve vaně MB a snížen stupeň poplachu na II.

Díky efektivitě zásahu byla postupně zrušena kyvadlová doprava vody a zrušeny bojové úseky. Plnění kontejneru probíhalo pomocí dopravního vedení a dne 15. února 2020 v 02.00 hodin byl stupeň poplachu snížen na I. Úplné dohašení a likvidace požáru nastaly v 05.00 hodin. Po kontrole termovizní kamerou bylo místo zásahu předáno majiteli.

Příčina vzniku požáru
Jako příčina vzniku požáru bylo stanoveno vznícení par a plynů hořlavých kapalin z autovraků. V prostoru došlo k dostatečné koncentraci par a plynů, které iniciovala mechanická jiskra z manipulace s autovrakem.

Následky požáru
S ohledem ke skutečnosti, že veškeré vraky (přibližně 150) byly určeny k lik­vidaci, nevznikla firmě žádná škoda. Uchráněné hodnoty portálového jeřábu a drticí linky činily 23 milionů Kč.

Specifika zásahu
Pozitiva

• vysoké uchráněné hodnoty,
• hasební voda zachycována do retenčních nádrží,
• vybavenost a odborné znalosti JPO III,
• umístění areálu mimo bytovou zástavbu,
• zkušenosti s hašením pomocí máčení z diplomové práce,
• vybavení HZS SČK velkoobjemovým kontejnerem na hašení,
• přístup majitele firmy a zajištění stravy,
• využití předurčené jednotky pro ochranu obyvatelstva,
• přítomnost spojového vozidla a odlehčení radioprovozu.

Negativa

• skryté šíření požáru mezi vraky,
• přítomnost zbytků hořlavých kapalin ve vracích a skladovací ploše,
• nevyčkání VZ do dojezdu dostatečného množství pěnidla,
• absence pěnidlových nádrží v CAS u jednotek SDH obcí,
• malá vybavenost a odborné znalosti JPO V,
• při přechodu z pěny na vodu z důvodu nedostatku SaP degradace pěnového koberce,
• přítomnost tlakových lahví se zbytky hořlavých médií,
• protékání pěny mezi vraky a následné roztékání mimo požářiště,
• intenzivní sálavé teplo,
• výška naskladněných autovraků.

mjr. Ing. Martin VONDRA, HZS Středočeského kraje, foto nprap. Roman PŮTA, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Podle jízdního řádu má pravidelný železniční spoj z nádraží Pernink na Karlovarsku odjezd v 15.07 hodin. V prostoru nádraží vždy čeká na protijedoucí vlak z Nejdku, který dál pokračuje s pravidelným odjezdem v 15.08 hodin směrem na Horní Blatnou a Potůčky. V úterý 7. července 2020 ale strojvůdce zatím z neznámých důvodů nepočkal a na jednokolejné trati vyjel proti blížící se druhé železniční soupravě.

Jednokolejná trať je v kolejovém drážním provozu v úseku mezi nádražím s kolejovým rozvětvením projížděná obousměrně a provoz zde vyžaduje specifické řízení a zabezpečení. V Perninku je vyřešeno míjení tak, že oba vlaky na sebe musí čekat v místě rozvětvení trati na nádraží. Souprava RegioShark však vyjela na trať už v době, kdy v protisměru teprve přijížděla na nádraží souprava RegioNova. V čase 15.12 hodin přijala Zdravotnická záchranná služba Karlovarského kraje (ZZS Karlovarského kraje) oznámení na tísňovou linku od cestujícího z jednoho z vlaků. Ten uvedl, že jejich vlak v úseku mezi Nejdkem a Perninkem do něčeho narazil. Operátor ZZS Karlovarského kraje tuto informaci datovou větou předal na operační střediska hasičů a policie. Operační a informační středisko HZS Karlovarského kraje (KOPIS) vyslalo na místo události jednotky požární ochrany (jednotky PO) z I. stupně požárního poplachu. Šlo o dvě družstva ze stanice Karlovy Vary a dále jednotky sborů dobrovolných hasičů obcí (jednotky SDH) Pernink, Potůčky a Abertamy. O tři minuty později upřesnila hlídka Policie ČR (PČR), že jde o srážku dvou osobních vlaků. Za další tři minuty doplnil spojař jednotky Hasičského záchranného sboru Správy železnic z Chebu (HZS SŽ), že na místě je větší množství zraněných osob, a proto na místo události vysílají více techniky. Mezitím už KOPIS na základě doplňujících informací vyhlásilo II. stupeň požárního poplachu a vyslalo k železniční dopravní nehodě další jednotky PO. Celkem na místě zasahovalo 17 jednotek PO z Karlovarského a Ústeckého kraje.

Místo nehody
Regionální železniční trať s číselným označením 142 vede z Karlových Varů přes Nejdek a Pernink do stanice Potůčky a dále na území Spolkové republiky Německo do stanice Johanngeorgenstadt. Trať měří 47,2 kilometru a jde o druhou nejvýše položenou železniční trať na území České republiky. Vlaky se střetly v traťovém úseku 550 metrů od nádraží Pernink ve směru od Nejdku. Přístup k trati je po kolejích od nádraží či opět po kolejích od silničního přejezdu P191, který je od místa nehody vzdálený 800 metrů. Podél trati vede silnice vzdálená od kolejí zhruba 200 metrů. Od silnice k železničnímu svršku je prudký svah nahoru s převýšením 50 výškových metrů. Všechny přístupové cesty k místu nehody a trasy pro záchranu zraněných osob jsou tak schůdné pouze pěšky a po kolejích.

Prvotní zásah
První jednotka PO byla na místě za 10 minut od nahlášení události na tísňovou linku. Po průzkumu místa události velitel zásahu upřesnil rozsah a především počet zraněných osob. Protože neměl na místě dostatek sil a prostředků pro záchranu a vyproštění zraněných osob z havarovaných souprav, rozhodl o záchraně a předlékařské pomoci nejdříve těm, které bylo možné z obou vlaků dostat bez vyprošťovacích nástrojů a dalšího vybavení. První místo pro soustředění jednotek PO bylo zřízeno na silnici pod svahem, odkud si hasiči veškeré záchranářské vybavení nosili k místu havárie.

Na místě se nacházelo podle prvních odhadů asi 30 osob. Vzhledem k druhu a povaze zranění strojvedoucích a vlakové čety nebylo možné zjistit přesné informace o počtu cestujících ve vlacích. Po příjezdu velitel čety stanice Karlovy Vary, který na místě převzal velení, rozhodl o vytvoření dvou úseků a přesměroval další dojíždějící jednotky PO k novému místu shromáždění v prostoru nádraží Pernink. Zde byl vytvořen druhý úsek pro shromáždění a třídění zraněných, první úsek zůstal v místě samotné srážky.

Ve vlacích bylo zahájeno třídění zraněných metodou START. Osoby bez zranění či osoby zraněné, ale schopné samostatného pohybu, byly v doprovodu členů jednotek PO a příslušníků PČR odvedeny do úseku shromáždění zraněných na nádraží. Ostatní bylo nutné na shromaždiště dopravit v nosítkách. Zároveň bylo potřeba dvě osoby vyprostit s použitím hydraulických vyprošťovacích nástrojů. Během třídění metodou START ve vlacích byly dvě osoby označeny jako usmrcené a nebylo s nimi dále manipulováno s ohledem na další vyšetřování. Na místo byl vyslán územní řídící důstojník HZS Karlovarského kraje, který po příjezdu převzal velení. Ten již během jízdy k zásahu konzultoval telefonicky postup a aktivaci traumaplánu Karlovarské krajské nemocnice v Karlových Varech (KKN) s vedoucím odboru bezpečnosti a krizového řízení Krajského úřadu Karlovarského kraje. Za 1 hodinu a 6 minut od přijetí oznámení o nehodě byly všechny osoby z vlakových souprav mimo havarované vagony. Několik zraněných osob bylo na nosítkách na železničním svršku před vlakem, kde posádky ZZS Karlovarského kraje a jednotky PO prováděly neodkladnou přednemocniční péči. V čase 1 hodina 26 minut od nahlášení byly všechny osoby z obou vlaků, kromě usmrcených, transportovány na místo shromaždiště u budovy nádraží Pernink.

Průzkum okolí
Při hromadných dopravních nehodách se stává, že zraněné osoby v šoku odcházejí od místa neštěstí. Po transportu zraněných tak velitel zásahu rozhodl o průzkumu širšího okolí místa havárie. PČR využila služební psy pro prohledání terénu a místo zásahu propátral ze vzduchu rovněž příslušník stanice Karlovy Vary s dronem, a to až do doby příletu vrtulníku Letecké služby PČR, který provedl monitoring celé oblasti místa zásahu. V okolí nehody nebyla nalezena žádná další osoba.

Transport zraněných osob
Finální třídění zraněných osob probíhalo v prostoru nádraží Pernink, kde byl člen ZZS Karlovarského kraje určen jako vedoucí odsunu. Z tohoto místa sanitky rozvážely zraněné do určených lékařských zařízení. Kvůli vážnosti zranění několika osob povolala ZZS Karlovarského kraje na místo leteckou záchrannou službu. Zasahovaly tak vrtulníky Armády ČR Plzeň, Armády ČR Bechyně, LZS Ústí nad Labem a LZS ze Spolkové republiky Německo.

Účastníků železniční dopravní nehody bylo celkem 34, z toho 10 bez zranění, 13 lehce zraněných, 4 středně zranění, 5 vážně zraněných a 2 mrtví. V prvním voze RegioNovy (v místě střetu) byla jedna mrtvá osoba, druhá mrtvá osoba se nacházela ve druhém voze RegioNovy. Velitel zásahu povolal pro další transport evakuační autobus HZS Karlovarského kraje, který devět osob (z toho pět nezletilých) označených zeleně a bez zjevných známek zranění odvezl na kontrolní vyšetření do KKN za doprovodu člena týmu posttraumatické intervenční péče HZS Karlovarského kraje (TPP tým). V čase 2 hodiny a 50 minut od nahlášení nehody se na místě zásahu již nenacházel nikdo z cestujících. Také bylo nutné se postarat o jednoho zraněného psa, který rovněž cestoval vlakem a jehož majitel byl transportován do nemocnice. Psa převzal přivolaný pracovník odchytové služby z Karlových Varů.

TPP tým
Psycholog HZS Karlovarského kraje byl o nastalé události vyrozuměn zhruba hodinu od jejího nahlášení, tedy v době, kdy zasahující na místě již vyprostili a zachránili všechny osoby z havarovaných vlakových souprav a probíhal jejich transport do místa shromaždiště a finální třídění. V této době se nacházel mimo území Karlovarského kraje a KOPIS tak zajistilo jeho odvoz jednotkou HZS Ústeckého kraje zpět do Karlových Varů. Zároveň psycholog aktivoval další členy TPP týmu, kteří se bez zbytečného odkladu mohli dostavit přímo na místo události. Zde začali poskytovat první psychickou pomoc především osobám, které byly v systému START označeny zeleně. V prostoru nádraží bylo pět dětí, které byly v šoku a ve špatném psychickém stavu. Všechny dostaly plyšové hračky pro zmírnění stresu a po celou dobu až do odjezdu z místa nehody byl v jejich blízkosti minimálně jeden člen TPP týmu. Kromě samotného místa neštěstí zasahovali členové TPP týmu i v KKN, kam byla transportována část zraněných. Svoji činnost ukončil TPP tým až ve večerních hodinách.

Aplikace MicroRescue
Pro zjednodušení evidence a především pro přenos informací mezi složkami IZS o účastnících mimořádných událostí, kde je větší počet zraněných, používá HZS Karlovarského kraje nástroj MicroRescue. Jde o aplikaci, do které mají přístup základní složky IZS a také nemocnice v kraji. Zapisují se do ní údaje o osobách, které jsou jakkoli zasaženy mimořádnou událostí. Do aplikace je možné zapisovat už na místě zásahu a následně do ní mohou údaje doplňovat i operační střediska všech složek IZS či nemocnice na příjmech pacientů. Uživatelé tak mají v reálném čase přehled o počtech účastníků události a o jejich transportech do zdravotnických zařízení. V čase 1 hodina 16 minut od nahlášení iniciovalo KOPIS založení nové události v aplikace MicroRescue, zároveň se začala připravovat informační linka pro příbuzné účastníků mimořádné události. Do krizové místnosti, která je součástí KOPIS, byli povoláni proškolení příslušníci HZS Karlovarského kraje pro obsluhu aplikace a informační linky. Ta byla zprovozněna po 1 hodině a 51 minutách od nahlášení události. O její aktivaci hasiči informovali na webových stránkách a na sociálních sítích. Informaci na svých kanálech převzali i kolegové z dalších zasahujících složek IZS či pracovníci krajského úřadu. Do jedné minuty od zveřejnění začal na informační lince zvonit telefon a operátoři přijali celkem čtyři desítky dotazů týkajících se konkrétních účastníků nehody. S žádostí o informace se na linku obraceli i pracovníci několika ambasád v ČR. Činnost informační linky byla ukončena následující den.

Odstranění následků nehody
Po provedené záchraně a transportu všech zraněných a ukončeném průzkumu širšího okolí místa nehody převzal velení u zásahu v čase 3 hodiny 47 minut od nahlášení velitel jednotky HZS SŽ. Na místě začalo vyšetřování nehody ze strany PČR a drážní inspekce, zároveň byla povolána drážní vyprošťovací technika. Havarované vlakové soupravy byly odtaženy do železniční stanice Pernink, zde byly rozpojeny a zajištěny proti dalšímu pohybu. Po téměř jedenácti hodinách od nahlášení události byl na trati obnoven provoz. Tři ze čtyř vagonů bylo možné odtáhnout po kolejích, nejvíce poškozený vagon RegioNovy zůstal stát na koleji v nádraží a teprve v následujících dnech byl pomocí dvou automobilových jeřábů naložen na tahač drážních hasičů a odvezen.

Specifika zásahu
Negativa

• nepřístupné místo pro zásahovou techniku,
• delší dojezdové časy z místa dislokace profesionálních jednotek PO,
• malý prostor pro poskytování neodkladné přednemocniční péče zraněným osobám,
• velké množství zraněných osob.

Pozitiva

• spolupráce všech složek IZS na místě události,
• dostatek sil a prostředků,
• zapojení TPP týmu a aplikace MicroRescue.

Shrnutí
Šlo o velmi vážnou železniční dopravní nehodu. Velká část zasahujících se podle svých slov s událostí takového rozsahu setkala poprvé. I přes nepřístupný terén a velké množství zraněných postupovaly záchranné práce rychlým tempem a byly využity především zkušenosti získané nácviky podobných událostí s velkým počtem obětí. Z prvotního vyhodnocení průběhu zásahu nevyplynulo nic zásadního, co by bylo nutné v rámci řešení železničních dopravních nehod při postupu složek IZS upravit či zcela obměnit.


mjr. Ing. Martin TOMÁŠEK, MBA, HZS Karlovarského kraje, foto archiv HZS Karlovarského kraje

Unikátní velitelské vozidlo získali do užívání hasiči v Karlovarském kraji. Do jeho výbavy patří moderní bezpilotní prostředek, který přenáší obrazové informace pro vyhodnocení a analýzu mimořádných událostí. Obrazový výstup může být zpracován v tomto vozidle přímo na místě. Poskytne tak veliteli zásahu přehled nad místem zásahu ve složitém terénu či na velké rozloze.

Drony už nejsou výjimkou ve vybavení Hasičského záchranného sboru České republiky. V Karlovarském kraji začali hasiči první bezpilotní prostředek používat před třemi roky, kdy byl pořízen v rámci spolupráce se Záchranným kruhem při přípravě preventivního projektu. Od té doby je využíván u mimořádných událostí velkého rozsahu, kdy velitel zásahu potřebuje mít přehled o celkovém místě zásahu. Přenos signálu z dronu ale byl vždy pouze do obrazového zařízení u operátora a nebylo možné se získanými informacemi bezprostředně pracovat. Vznikla tak myšlenka na pořízení speciální techniky, která by zabezpečila možnost analyzovat informace důležité pro velitele zásahu získané z kamer přímo na místě události a v reálném čase. Zároveň je možné přímo z vozidla zajistit živý přenos z místa zásahu na další pracoviště, například operační a informační středisko či krizový štáb.

Vozidlo je vybaveno dronem Matrice 210 V2 – DJI, který je osazen termokamerou a optickou kamerou s možností až šedesátinásobného přiblížení. Ve výbavě je rovněž osm statických kamer se stativy a kabeláží. Každá kamera může být umístěna do 100 metrů od vozidla pomocí LAN kabelu. Kamery mají optický zoom, noční přísvit a čtyři z nich lze otáčet o 360 stupňů.

„Velitelské vozidlo má zabudovaná dvě pracoviště pro zpracování a distribuci videa z kamer a dronu. Auto je schopné přijmout signál současně z devíti kamer a dronu, následně zpracovat video a distribuovat jej formou streamu po internetu komukoli, kdo dostane odkaz na vysílání. Obrazové informace je také možné přenášet kabelem i bezdrátově do dalších přijímačů přímo ve vozidle nebo v jeho blízkosti, například do štábu velitele zásahu,“ vysvětluje ppor. Bc. Jiří Markusek, velitel čety směny A ze stanice Karlovy Vary HZS Karlovarského kraje

„Ve vozidle je rovnou instalována i digitální videostřižna pro případnou tvorbu spotů ze zásahu pro média a na sociální sítě. Umožní tak šířit aktualizované preventivní informace o probíhající mimořádné události zvlášť závažného rozsahu v reálném čase,“ doplňuje tiskový mluvčí HZS Karlovarského kraje por. Ing. Martin Kasal, DiS.

Napájení technologie, která je citlivá na stálost dodávané energie, zajišťuje elektrocentrála Panda 8000i, jež je plně integrovaná do vozidla a má výkon 8 kW. Spolu s využitím LTE modemu je tak vysílání úplně nezávislé na přípojkách elektrické energie a internetu.

Využití velitelského vozidla:

• podpora velitele zásahu na místě zásahu – dron, statické kamery,
• přenos obrazu na operační a informační středisko, případně krizový štáb atd.,
• tvorba videospotů pro média,
• záznam průběhu zásahu pro účely rozboru zásahu, výcviku atd.

Nasazení vozidla pro podporu velitele zásahu je koncipováno pro události většího rozsahu, především živelních katastrof, jako jsou lesní požáry či povodně, ale i u ostatních událostí, kde je špatně přehledný členitý terén nebo je místo hůře dostupné pro záchranářskou techniku.
Podpora velitele zásahu ze vzduchu byla již použita například u železniční dopravní nehody v Perninku, kde záběry z dronu pomáhaly vyhodnotit celkový rozsah místa události, či například ještě před příletem letecké záchranné služby rekognoskovat možnosti přistání záchranářských vrtulníků co nejblíže místu neštěstí.

Další významné využití vozidla s přenosem z bezpilotního prostředku bude při záchraně a pátraní po osobách v terénu.
Bezpilotní prostředek je registrovaný u Úřadu pro civilní letectví a HZS Karlovarského kraje, má zatím jednoho „pilota“ s oprávněním pro létání s bezpilotním letadlem. Aktuálně probíhá příprava dalších devíti operátorů na stanici Karlovy Vary, kde již začal výcvik s dronem a zaškolení na obsluhu zařízení ve vozidle.

Vozidlo bylo pořízené v roce 2019 a v letošním roce bylo dokončeno jeho dovybavení ve spolupráci s THT Polička.

Cena automobilu je 3 810 290 Kč. Celá částka byla hrazena z příspěvku Karlovarského kraje. Dovybavení včetně speciální elektrocentrály bylo v letošním roce hrazeno ze státního rozpočtu v celkové částce 448 668 Kč. Bezpilotní prostředek byl zakoupen v loňském roce díky příspěvku města Karlovy Vary za celkovou cenu 790 534 Kč.

„Jsem rád, že spolupráce mezi Krajským úřadem Karlovarského kraje, Hasičským záchranným sborem Karlovarského kraje a sbory dobrovolných hasičů Karlovarského kraje funguje na takto vysoké úrovni. Důkazem není jen toto špičkové vozidlo, ale i další vozidla určená pro dobrovolné hasiče, která se nám podařilo v rámci obměny vozového parku vyměnit za posledních pět let už ve více než sedmdesáti procentech sborů dobrovolných hasičů našeho kraje,“ uzavřel slavnostní den náměstek hejtmana Karlovarského kraje Martin Hurajčík


Karel ŠVÉDA, foto autor a archiv HZS Karlovarského kraje

Příslušníci oddělení zjišťování příčin vzniku požárů (vyšetřovatelé požárů) MV­-generálního ředitelství HZS ČR vymysleli unikátní skládací pracoviště pro potřeby provádění experimentů a výuky v Institutu ochrany obyvatelstva (IOO).

Obr. 1 a 2 Ukázka prvního nákresu a zkouška stavbyexperimentálního domku

Na začátku tohoto roku přišli příslušníci oddělení zjišťování příčin vzniku požárů MV­-generálního ředitelství HZS ČR s nápadem vytvořit pro potřeby specializačních kurzů a experimentů levný experimentální domek, který odolá tepelným účinkům „výukových požárů“. Nápad přinesly zkušenosti získané pořádáním specializačního kurzu VYP pro vyšetřovatele požárů, pro které byla nejprve využívána různá provizoria v podobě objektů určených k demolici a následně lodní kontejnery. Při realizaci výukových pracovišť pro začínající vyšetřovatele požárů byly při posledních pořádaných kurzech používány lodní kontejnery předělené lehkou příčkou z dřevěných palet, na níž byly z obou stran připevněny sádrokartonové desky. Při zkušebních požárech se tato jednoduchá příčka velice osvědčila. I přes poměrně intenzivní tepelné namáhání plamenným hořením si příčka zachovala svou celistvost a nosnost. Vedoucí oddělení zjišťování příčin vzniku požárů MV­-generálního ředitelství HZS ČR plk. Mgr. Radek Kislinger navrhl, aby palety opatřené sádrokartonem byly zavěšovány na ocelovou konstrukci. Celý systém plk. Kislinger poté pomohl i zrealizovat, přičemž financování ocelové konstrukce zajišťoval IOO .

Konstrukce domku
Samotná konstrukce experimentálního domku je tvořena dvěma základními prvky: ocelovou konstrukcí a stěnovými prefabrikáty. Ty jsou složeny z dřevěných europalet a sádrokartonových desek, kdy je sádrokartonová deska přišroubována na jednu stranu palety tak, aby mohla být vystavována účinkům požáru. Druhá strana europalety bez sádrokartonu slouží k zavěšení na ocelovou konstrukci, která slouží jako nosný a stabilizační prvek, spojený ocelovými spojkami v místě styku dvou tyčí (princip spojení lešení). Na takto vzniklý nosný skelet se umisťují ocelové háky, které slouží pro zavěšení stěnových prefabrikátů (obr. 1 a 2).

Ostrá zkouška experimentálního domku
Experimentální domek před požáremVe středu 3. července 2020 byla v prostorách zkušební laboratoře pro vyšetřovatele požárů v IOO provedena experimentální zkouška, při které byl experimentální domek podroben tepelným účinkům. Uvnitř domku byly umístěny dvě matrace, dřevěný stolek s televizí a židle, na podlaze byl umístěn zátěžový koberec, v rohu pak odpadkový koš s papírovým odpadem. Tento materiál byl následně zapálen pomocí otevřeného ohně. Takto vzniklý experimentální požár byl ponechán bez zásahu 15 minut. Po této době se požár uhasil jedním C proudem. Tepelné projevy byly po dobu rozvoje snímány termokamerou a na vybraných místech ocelové konstrukce třemi termočlánky. Šlo o místa nad vchodovým otvorem (dveřmi), za zadní stěnou v místě, kde požár vznikl, a vpředu na stěně vedle dveří. Při zkoušce byla naměřena nejvyšší teplota plamenného hoření 918 °C (obr. 3), přičemž na ocelové konstrukci byla naměřena nejvyšší teplota 60 °C (obr. 4). Stavební systém experimentálního domku tak prošel ostrou zkouškou bez problémů.

Práce a plány s experimentálním domkem
Vzhledem k tomu, že stavební systém experimentálního domku prošel zkouškou na výtečnou, lze předpokládat, že dojde k jeho praktickému vy­užívání v rámci plánovaných kurzů pro vyšetřovatele požárů a dalších experimentů, které se v laboratoři IOO budou provádět. U samotného domku bude dokončena jeho druhá polovina, čímž se zvětší užitná plocha pro provádění zkoušek. Je také možné pokračovat v přidávání jednotlivých stavebních prvků, čímž se zvětší možnost variability tvaru stavby. Samotný stavební systém nemusí sloužit pouze vyšetřovatelům požárů. Takto jednoduchou stavebnici lze umístit kamkoli s tím, že může sloužit i pro výcvik dalších složek HZS ČR (chemici apod.). Samotnou stavbu postaví i rozebere sehraná dvojice do 45 minut. Celá stavebnice domku, která byla podrobena zkoušce, váží přibližně 500 kg.

Realizací tohoto projektu se opět ukázalo, že v řadách příslušníků HZS ČR jsou stále vynalézaví lidé, kteří dokáží i přes svou běžnou pracovní náplň přicházet s novými nápady, které posouvají úroveň výkonu HZS ČR stále kupředu.


kpt. Mgr. Jana KEMROVÁ, foto kpt. Mgr. Pavel SAVARA, MV­-generální ředitelství HZS ČR, kpt. Ing. Petr ŠŤOVÍČEK, Institut ochrany obyvatelstva
 

Problematika lesních požárů a možných rozsáhlých lesních požárů nenechává v klidu největšího správce lesních pozemků Lesy České republiky, s.p., který hospodaří na 1,2 milionech hektarech lesní půdy, což je zhruba 46 % celkové rozlohy lesních porostů v České republice.
Požár u obce Podmokly
Lesy České republiky, s.p., (Lesy ČR) vnímají tuto hrozbu jako velice reálnou, podpořenou zejména klimatickými jevy posledních let a umocněnou rozsáhlou kůrovcovou kalamitou, která v zasažených oblastech mění i mikroklimatické podmínky. Jde především o vysoce vysychavé lokality s nadměrným bylinným patrem. V nich hrozí hlavně v jarních měsících ať už nedbalým počínáním, nebo vlivem přírodních jevů zvýšené nebezpečí vzniku a nekontrolovaného šíření lesních požárů.

Na základě těchto skutečností přijaly Lesy ČR řadu opatření ke snížení možného rizika. Shrnuty jsou zejména v dokumentu „Strategie LČR pro předcházení vzniku lesních požárů“. Z dalších opatření můžeme jmenovat uzavřené „Memorandum o spolupráci v prevenci a opatření před šířením lesních požárů“ mezi HZS ČR a Lesy ČR nebo dlouhodobý projekt zaměřený na udržení vody v krajině „Vracíme vodu lesu“. Nelze opomenout ani zvýšenou veřejnou osvětu.

Strategie popisuje koncepční úkoly, cíle, opatření a doporučení, které přijímáme na základě analýz požárů. Výstupy těchto analýz slouží rovněž k nastavení metodiky pro postupy předávání informací, následnou likvidaci škod a k dalším preventivním opatřením. Data jsou dále postoupena do informačního systému GIS.

Jedním z hlavních dokumentů strategie je interní nařízení pro práci s otevřeným ohněm, zejména při lesnických činnostech. Tento základní předpis byl nově definován z důvodu nedostatečné ochrany při těchto činnostech, který jsme zrevidovali na základě negativních zkušeností z předchozích let. Nově se definovala pravidla s jasnými parametry. Důležitým novým opatřením je zákaz pálení klestu v období od počátku dubna do konce října. Přesně definované jsou i srážkové úhrny nebo sněhová pokrývka, při kterých není nutné zajistit na pracovišti zdroj vody nebo prostředky pro hašení. Nastavila se i pravidla dohledu a následné kontroly ohnišť. Doufejme, že tato účinná opatření jsou závazná pro vykonávání prací v režii Lesů ČR, od roku 2019 jsou také uvedena v nově uzavíraných smlouvách se smluvními partnery, kteří provádějí lesnické činnosti.

V roce 2019 podnik evidoval 217 požárů se škodou ve výši 5,27 milionů Kč. Celkem 50 požárů vzniklo při pálení klestu. Škoda dosáhla 729 tisíc Kč. Šlo převážně o pozemní požáry na plochách s minimálním zastoupením lesních kultur, škoda byla ve srovnání s celkovou škodou poměrně nízká. Největším případem byl požár poblíž obce Podmokly u Golčova Jeníkova dne 6. dubna letošního roku. Požár způsobil smluvní partner vykonávající lesnické činnosti. Jeho zaměstnanci řádně ne­uhasili oheň, který si rozdělali při konzumaci oběda, a nezabezpečené ohniště po směně opustili. Svým jednáním způsobili Lesům ČR škodu na lesních porostech ve výši 1 756 020 Kč a ploše 7,81 ha.

Požárům způsobeným nedbalostí návštěvníků lesa nelze však dost dobře zabránit. Toto riziko představuje značnou většinu příčin požárů v lesních porostech. Nejrizikovějším obdobím vzniku nadále zůstává předjaří se suchou vegetací a období letních prázdnin s deficitem dešťových srážek a se zvýšenou koncentrací návštěvníků lesa. Pro eliminaci těchto případů Lesy ČR vyvíjejí osvětovou činnost prostřednictvím mediálních kampaní a výchovnou činnost formou lesní pedagogiky, která je zaměřena na osvětu převážně mladé generace v prevenci požární ochrany. Tato se těší velké oblibě jak u dětí, tak i u dospělých.

Dalším důležitějším prvkem v prevenci proti vzniku požárů je bezesporu hlídková služba. Lesy ČR službu zajišťují pozemním personálem a od roku 1993 podnik využívá i leteckou hlídkovou službu, do které ročně investuje dva miliony Kč. Mnohokrát se její monitoring osvědčil, zejména v nepřístupných terénech. Preventivní ochrana je velmi důležitá a je nedílnou součástí ochrany lesů proti vzniku požárů.

Vodní nádrž JežkovecLesy ČR v roce 2019 zahájily projekt „Vracíme vodu lesu“. Podnik obnovuje a staví vodní díla – nádrže, rybníky, ale i přírodní rašeliniště, mokřady a tůně, což má jediný cíl – zadržet vodu v krajině. V počáteční fázi se počítá s realizací 73 nových vodních děl a revitalizací 290 vodních nádrží. Takto nově upravená vodní díla mohou zároveň sloužit jako možné zdroje požární vody. Jednou z mnoha realizovaných staveb je například vodní nádrž Lomany na Lesní správě Plasy s vodní plochou 0,74 ha, nebo vodní nádrž Ježkovec na Lesní správě Telč o ploše 0,9 ha. U obou nádrží šlo o odstranění sedimentů, rekonstrukci hrází, vybudování vývařiště včetně odtokových koryt a zbudování nových přístupových komunikací.

V rámci „Memoranda o spolupráci v prevenci a opatření před šířením lesních požárů“ mezi HZS ČR a Lesy ČR byla nastavena pravidla pro výměnu dat v GIS vrstvách. Poskytujeme tedy data o organizačním členění Lesů ČR, dále kontakty na odpovědné osoby, plošné rozložení lesních porostů včetně jejich stáří, mapy zdrojů vody a lesních cest využitelných v případě požáru.

Věřme, že tyto kroky povedou ke snížení počtu a rozsahu lesních požárů v České republice. Přesto je stále třeba toto riziko připomínat a často apelovat na všechny, kteří v lese hospodaří, pracují nebo ho jen využívají k rekreaci, aby svým chováním zbytečně nezpůsobili požár.

Chtěl bych touto cestou poděkovat za obětavou a namáhavou práci všem složkám záchranného systému i ostatním osobám, které se přímo i nepřímo podílí na hasebních pracích a na likvidaci požárem zasažených lesních porostů.


Jiří SMETANA, Lesy ČR, foto archiv Lesy ČR

Hasičský záchranný sbor sídlící v areálu Unipetrolu v Záluží u Litvínova oslavil 75. výročí svého vzniku. Historie sboru Unipetrolu sahá až do období zahájení výstavby chemické továrny v roce 1939. U příležitosti oslav dostali podnikoví hasiči nový vůz značky Rosenbauer s hasicím ramenem na podvozku MAN 8 × 4 v hodnotě 20,5 milionů korun. K význačnému výročí nechal Unipetrol vyrobit pro hasiče pamětní medaile, které kromě dalších obdrželi i hasiči veteráni, kteří u sboru pracovali v minulých dekádách. Uznání se sbor dočkal i za práci během pandemie koronaviru.
Cvičný zásah v 60. letech minulého století
Krátce z historie
Dějiny hasičského sboru Unipetrolu sahají do roku 1939, kdy byla místní jednotka německá. V průběhu let se její řady rozšířily o další hasiče, většinou už šlo o cizince. Před koncem války zde sloužilo 180 profesionálů, z nichž ovšem zbylo pouze třináct Čechů. Ryze český sbor vznikl v roce 1945 a navázal na práci svých předchůdců. Název hasičského sboru se za dobu jeho existence několikrát změnil v souvislosti s obměnami názvu samotné firmy. Současné pojmenování HZS Unipetrol RPA je používáno od roku 2007. „Hlavní stanice, která byla v areálu dostavěna v lednu roku 1942, je využívána dodnes,“ komentuje Petr Králert, velitel hasičského záchranného sboru v Záluží.

Medaile i nový hasičský vůz
Nyní má hasičský sbor celkem 75 zaměstnanců. K jubileu všichni obdrželi tradiční upomínkový předmět v podobě pamětních medailí. Na čelní Pamětní medaile k 75. výročístraně medaile vyrobené z patinované mosazi je vyobrazen patron hasičů svatý Florián a letopočty týkající se 75. výročí, na straně druhé pak znak sboru. Medaile dostali zaměstnanci hasičského záchranného sboru, a to jak ti současní a bývalí, tak i osobnosti z řad vedení společnosti.

Podnikoví hasiči Unipetrolu si k výročí nadělili nový vůz. Původní kombinovaný hasicí automobil KHA 60 Silvani od listopadu letošního roku nahradí vozidlo značky Rosenbauer na podvozku MAN rovněž s označením KHA 60. Objem nádrží na vodu je 8 000 l a na pěnidlo 4 000 l. Automobil je dále vybaven tlakovou nádobou na hasební prášek o objemu 1 000 kg a speciálním hasicím ramenem o výšce 20 m, které umožňuje zásah vodou, pěnou i práškem. Jmenovitý výkon čerpadla na vodu je 6 000 l za minutu při tlaku 10 barů. Celková investice dosáhla výše 20,5 milionů korun.

Hasiči v době koronaviru
„Významnou roli hasiči sehráli v uplynulých měsících, kdy celý svět čelil pandemii covid-19. Ke všem činnostem, které běžně vykonávají, přidali řadu dalších, souvisejících právě s bojem proti tomuto onemocnění. I přesto, že bylo možné uplatnit znalosti z dekontaminace a postupy pro boj s vysoce nakažlivou nemocí, také pro ně byla situace nová a nečekaná. Poznatky a zkušenosti od počátku konzultovali a sdíleli s kolegy ze skupiny Unipetrol, kolegy v České republice, na Slovensku a také s hasiči v rámci koncernu PKN ORLEN,“ popisuje nedávné zásluhy hasičů Petr Králert.

Hasiči museli upravit provoz na stanicích a přeorganizovat střídání směn. Zajišťovali například dovoz materiálu od Ministerstva průmyslu a obchodu, jako jsou roušky, respirátory, jednorázové obleky a rukavice. Podíleli se na distribuci dezinfekce, a to nejen v lokalitách skupiny Unipetrol, ale také v rámci pomoci obcím, institucím a nemocnicím. Hasiči také byli součástí týmu pro přípravu řešení krizových situací.

Skupina Unipetrol je největší rafinérskou a petrochemickou společností v Česku. Zaměřuje se na zpracování ropy a na výrobu, distribuci a prodej pohonných hmot a petrochemických produktů, zejména plastů a hnojiv. Ve všech těchto oblastech patří k významným hráčům na českém i středoevropském trhu. Do skupiny Unipetrol spadají rafinérie a výrobní závody v Litvínově a Kralupech nad Vltavou, společnost Paramo se značkou Mogul v Pardubicích a Kolíně, neratovická společnost Spolana a dvě výzkumná centra v Litvínově a Brně. Součástí Unipetrolu je i síť čerpacích stanic Benzina v Česku a na Slovensku. V Česku je Benzina s počtem 417 stanic největším řetězcem. Unipetrol je v České republice jedna z největších firem z hlediska obratu. Za rok 2019 utržila 129 miliard korun a zaměstnává více než 4 800 lidí. Unipetrol je kromě rozvoje podnikání hrdý na to, že je společensky odpovědnou společností. Proto věnuje stejnou míru pozornosti iniciativám zaměřeným na kultivaci a podporu udržitelného rozvoje, vzdělávání, místním komunitám a životnímu prostředí. V roce 2005 se Unipetrol stal součástí skupiny ORLEN, která je největším zpracovatelem ropy ve střední Evropě.

Hasiči hlídají největší chemický park

S Unipetrolem je Petr Králert spjatý více než čtvrt století, z toho již dvanáctý rok velí sboru podnikových hasičů. Hasičský záchranný sbor společnosti Unipetrol RPA se nestará jen o bezpečnost v Chemparku, kde pracuje více než šest tisíc lidí, ale podílí se i na zásazích v okolí. Typickým příkladem zákroků mimo výrobní areál je výjezd k požáru v Litvínově nebo Janově, požár porostu, skládky nebo dopravní nehoda v blízkosti areálu.

Pamětní medaili obdrželi také veterání HZS Unipetrol RPA	Hasiči při zásahu v Chemparku

Jaká je náplň vaší práce ve firmě strategického významu a v největším chemickém areálu v České republice?
Jsme připraveni řešit případné mimořádné události, ale zároveň se podílíme na preventivních kontrolách a opatřeních a revizích požárně bezpečnostních zařízení. Provádíme výcvik zaměstnanců zařazovaných do požárních hlídek, realizujeme taktická a prověřovací cvičení, při nichž simulujeme nejrůznější havarijní situace. Kromě toho pomáháme rovněž při zásazích mimo areál Chemparku našim kolegům z HZS Ústeckého kraje a dobrovolných hasičských sborů.

Ke kolika zásahům běžně vyjíždíte a jaký je jejich charakter?
Velitel hasičského záchranného sboru v Záluží Petr Králert
obdržel Plaketu generálního ředitele HZS ČRLoni jsme vyjeli k celkem devětatřiceti požárům. Část z nich byla mimo areál chemického závodu. Další téměř padesátka našich výjezdů se týkala záchrany osob. Šlo zejména o nevolnosti, ale také o několik úrazů. Spolupráce při těchto výjezdech probíhá v součinnosti se zdravotnickou záchrannou službou. Připočteme­ li technické zásahy a asistence ve výrobních provozech, hasičská cvičení a plané poplachy, zjistíme, že jsme v loňském roce vyjeli 650krát.

Letos sbor sehrál významnou roli během zarážkových prací. Jak jste se na případný boj s koronavirem připravovali?
Jednou z věcí, kterou jsme realizovali, byla úprava sanitního vozu pro převoz při případné nákaze některého ze zaměstnanců či kontraktorů. Podíleli jsme se na vytvoření izolačních místností při podezření na nákazu v areálu a připravili postupy, jak v takové situa­ci s nakaženým člověkem pracovat. V rámci přípravy na převozy zaměstnanců během Zarážky 2020 (zarážka je plánované odstavení výrobních zařízení za účelem jejich nutné revize pro zajištění bezpečného provozu, pozn. red.) jsme pracovali na vytvoření dotazníků a informačních materiálů pro zaměstnance hovořící cizími jazyky. Rovněž jsme připravili stan a vybavení pro testování kontraktorů ze zahraničí. Po testování jsme prováděli dezinfekci testujících, stanu a vybavení.

Nově jste rozšířili vozový park o kombinovaný hasicí automobil s ramenem v hodnotě 20,5 milionů korun. Kolik techniky máte nyní k dispozici?
U příležitosti 75. výročí HZSP Unipetrol RPA jsme pořídili nový kombinovaný hasicí automobil s dvacetimetrovým ramenem. Vedle další speciální techniky tak máme k dispozici šest hasicích vozidel – tři kombinované vozy pro zásah vodou, pěnou nebo práškem a tři cisternové automobilové stříkačky pro hašení vodou nebo pěnou. V následujícím roce plánujeme zejména obnovu velitelského a sanitního vozu a pořízení protiplynového automobilu. Během dvou let bychom rádi obnovili dva kombinované hasicí automobily a v delším horizontu i automobilovou plošinu za větší.

Na co se plánujete zaměřit do budoucna?
Chceme rovněž zlepšit možnosti výcviku. V tom by nám mělo pomoci zejména otevření hasičské části výcvikového polygonu. Ten poskytne možnost reálně trénovat hašení a chlazení částí technologických zařízení při přítomnosti skutečného hoření. Hasiči budou mít rovněž možnost si vyzkoušet použití drenčerového stabilního hasicího zařízení, vodní nebo parní clony. Simulovat bude možné i únik plynu za využití páry a kapaliny za využití vody.


Radmila ČUKATOVÁ, specialistka komunikace Unipetrol, foto Unipetrol
 

Preventivně výchovná činnost v zóně havarijního plánování (v oblasti vymezené vnějším havarijním plánem) je definována § 26 odst. 2 zákona o prevenci závažných havárií, zákon č. 224/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pro její efektivitu je klíčová spolupráce hasičského záchranného sboru kraje, provozovatele objektu zařazeného do skupiny B a krajského úřadu.

V Plzeňském kraji jde o zónu havarijního plánování v okolí areálu skladu firmy Čepro, a.s., sklad Třemošná. Jsou zde umístěny nadzemní a podzemní zásobníky pohonných hmot, plnicí lávky pro automobilové cisterny, objekty k plnění a stáčení železničních cisteren, manipulační nádrže, požární nádrže, hasičská zbrojnice, administrativní budovy, laboratoře a jsou zde ochraňovány pohonné hmoty v zásobách státních hmotných rezerv.

Pro objekt je zpracován vnější havarijní plán, který je podle platných právních předpisů pravidelně aktualizován a prověřován.

V rámci plnění hlavních priorit Plánu Ministerstva vnitra­-generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky k realizaci preventivně výchovné činnosti na rok 2019 se Hasičský záchranný sbor Plzeňského kraje (HZS PK) zaměřil na žáky místní základní školy. Naplánovaly se dvě akce zaměřené na různé věkové skupiny.

HZS PK oslovil vedení základní školy a nabídnul besedu s žáky druhého stupně na téma „Co dělat v nebezpečné situaci“. Pro zatraktivnění a doplnění celé akce byla do školy přizvána jednotka HZS podniku Čepro, a.s. V průběhu jednoho dopoledne postupně probíhaly besedy s jednotlivými třídami žáků druhého stupně základní školy. Na nich se žáci seznámili s podnikem a produkty firmy Čepro, a.s., jehož objekt se skladovými zásobami se nachází právě na okraji města Třemošná a zóna havarijního plánování podniku zasahuje do značné části města.

Probíraná témata se týkala klasifikace mimořádných událostí, integrovaného záchranného systému a využití možných způsobů varování a vyrozumění obyvatel v obci před mimořádnou událostí. Následovala témata jako chování a činnost po varování sirénou, nebo obsah evakuačního zavazadla. Celá beseda byla oživena tím, že v úvodu kaž­dý žák obdržel list s pěti tematickými otázkami, na které v průběhu besedy samostatně doplnil odpovědi. Přispělo to k mnohem větší pozornosti a zájmu o probíraná témata. V závěru hodiny proběhlo opakování formou společného vyhodnocení správných odpovědí na uvedené otázky. Každý účastník od hasičů získal malou pozornost ve formě propagačního předmětu. Žáci si následně mohli před budovou školy prohlédnout přistavenou techniku jednotky HZS podniku Čepro, a.s. Tato prohlídka a diskuze s podnikovými hasiči příjemně zpestřila a doplnila realizované besedy.

Velkým překvapením pro lektory bylo zjištění, že většina žáků ani netuší, že se v jejich obci takový objekt s potenciál­ním ohrožením nachází.

Další beseda se stejným zaměřením, tentokrát pro žáky prvního stupně základní školy, se téhož měsíce konala v místní školní družině. Děti se seznamovaly s tématy volání na tísňovou linku, ohněm dobrým a zlým nebo správným chováním při požáru. Akci doplnila ukázka hasičské výstroje a výzbroje, kterou si žáci mohli také vyzkoušet. Každý žák si odnesl malý dárek.

K danému tématu byl v březnu 2020 Krajským úřadem Plzeňského kraje ve spolupráci s HZS PK, firmou Čepro, a.s., a městem Třemošná vydán informační leták „Informace o nebezpečí závažné havárie v objektu ČEPRO, a.s., sklad Třemošná“. Jeho prvotní distribuci zajistil ve spolupráci s městem Třemošná Krajský úřad Plzeňského kraje. HZS PK jej následně distribuuje a využívá při preventivně výchovné činnosti.

Za uvedené období se podařilo zorganizovat obě naplánované akce pro vybrané cílové skupiny ve městě Třemošná, která se nachází v zóně havarijního plánování objektu zařazeného do skupiny B podle zákona o prevenci závažných havárií, a vydat informační leták. HZS PK plánuje v informování a přípravě obyvatelstva v obci Třemošná nadále pokračovat nejen po linii preventivně výchovné činnosti HZS PK, ale také formou spolupráce s městem Třemošná, Krajským úřadem Plzeňského kraje a firmou Čepro, a.s.


por. Ing. Ladislav BENEŠ, kpt. Mgr. Lenka BASÁKOVÁ, HZS Plzeňského kraje, foto archiv HZS Plzeňského kraje

V úterý 4. srpna 2020 v odpoledních hodinách došlo v hlavním městě Libanonu Bejrútu k rozsáhlému požáru skladovacích přístavních hal a k následné masivní explozi neodborně uskladněného hnojiva. Výbuch 2 750 tun dusičnanu amonného a následná tlaková vlna způsobily rozsáhlou devastaci přístavu a okolních čtvrtí do vzdálenosti několika kilometrů od epicentra výbuchu. Tato mimořádná událost se okamžitě stala zprávou číslo jedna světových médií a hlavních mezinárodních koordinačních center pro humanitární pomoc.

Mnoho zemí i přes prvotní nejasnosti ohledně příčin exploze okamžitě zareagovalo s nabídkou pomoci postiženému Libanonu a jeho obyvatelstvu. Nabídky pomoci zemí Evropské unie byly jak na bilaterární bázi, tak cestou Střediska pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC). Oficiální žádost o pomoc Libanonu v první chvíli obsahovala požadavek na pět středních USAR týmů a lékařský materiál. Česká republika nabídla střední USAR tým a nabídka byla téměř okamžitě akceptována.

Již během odeslání nabídky pomoci byl aktivován USAR HZS hl. m. Prahy, který v srpnu vystřídal USAR HZS Moravskoslezského kraje v pohotovosti pro mezinárodní nasazení. Jde o standardní postup, protože tým musí být připraven na nasazení v řádu několika hodin. Svolaní členové USAR týmu připravili věcné prostředky a osobní vybavení pro leteckou přepravu na místo nasazení. Před odletem byl tým soustředěn na HS07, kde proběhla kontrola dokumentů a lékařská prohlídka zajištěná Zdravotnickým zařízením MV. Součástí lékařské prohlídky byl i předodletový odběr vzorků pro test PCR na covid-19. Po provedení procedur se tým přesunul na Letiště Václava Havla, kde dokončil nakládku vybavení.

V této přípravné fázi došlo k akceptaci nabídky pomoci libanonskou stranou a tým přešel plynule ze statusu aktivován do statusu mobilizován. Během toho proběhlo celé množství administrativních a organizačních úkonů, které se řeší z pozice štábu MV­-generálního ředitelství HZS ČR a jeho pracovní skupiny pro poskytování a příjem humanitární pomoci v součinnosti s operačním a informačním střediskem MV­-generálního ředitelství HZS ČR. Pracovní skupina spolu s managementem týmu zajišťuje předjednanou leteckou přepravu, oficiální dokumentaci týmu, kontaktní informace, informace o místu nasazení, dostupnost a svoz lékaře týmu, kynologů se psy a další organizační záležitosti.

Ve středu 5. srpna 2020 v odpoledních hodinách odstartovalo letadlo společnosti Smartwings směr Bejrút. Na palubě byl 36členný USAR tým složený z příslušníků HZS hl. m. Prahy, pěti kynologů se psy z HZS Libereckého a Pardubického kraje, Záchranného útvaru HZS ČR a Svazu záchranných brigád kynologů ČR, statika z HZS Libereckého kraje a lékaře z Úrazové nemocnice v Brně. Společnost Smartwings byla schopna zajistit a přistavit letadlo v krátkém čase pro účely cesty týmu společně s celým vybavením. Zpáteční cestu absolvoval tým již armádním letounem Airbus A-319CJ, vybavení týmu bylo přepraveno druhým armádním letadlem CASA C-295M. Letecká přeprava bude v obou případech spolufinancována ze 75 % Evropskou unií.

V místě nasazení působil český tým od 5. srpna 2020, kdy ve večerních hodinách přistál ne letišti v Bejrútu a za přítomnosti pracovníků Zastupitelského úřadu ČR v Libanonu se následně přesunul na svou základnu (Base of Operation) v hotelu Bossa Nova (tým) a naproti ležící vojenskou základnu (materiál a psovodi se psy).

V dopoledních hodinách se styční důstojníci s velitelem týmu účastnili jednání se zástupci místní armády (LAF – Lebanese Armed Forces) a ostatních mezinárodních týmů, následovalo vytvoření buňky pro koordinaci USAR týmů (UCC), obhlídka postižené oblasti a přidělení místa nasazení (worksite) – sektor I (INDIA). Tento sektor se nacházel zhruba 200 metrů od epicentra výbuchu. Objekty v tomto sektoru byly zcela zdemolovány a chyběly i informace o možných pohřešovaných osobách. Za použití psů byly první den prohledány celkem čtyři worksity – bez nálezu osob.

V pátek 7. srpna 2020 byl stávající sektor I rozšířen západním směrem. Na dvou místech nasazení prohledával tým rozbořené domy. Již byla nastavena směnnost záchranných družstev, a tak odpoledne mohlo po šesti hodinách proběhnout střídání. Veškerá páteční pátrání skončila s negativním výsledkem nálezu, a tak byl sektor INDIA předán místním autoritám pro fázi obnovy. Celkem český tým prohlédl 85 000 m2. Místo nasazení navštívil nejvyšší generál LAF Jeana Nohry. Vzhledem k tomu, že v místě katastrofy již touto dobou pracovalo dvacet mezinárodních týmů, byla většina sektorů již prohledána a probíhala příprava a jednání o ukončení záchranné fáze. V záchranných pracích pokračovaly již jen USAR týmy z Ruska, Francie, Kataru, Turecka a Polska. Ostatní týmy ukončily záchranné práce na základě rozhodnutí LAF. Tým nabídl volné kapacity zastupitelským úřadům EU a spolupracujícím nevládním organizacím (NGO).

Na večerním TL meetingu s UCC a LEMA byly v souladu s pravidly INSARAG „BEYOND THE RUBBLE“ nabídnuty libanonské straně volné kapacity týmů čekajících na odlet z oblasti. Vznikl tak nový koordinační subjekt Damage Assesment Coordination Cell (DACC).

V sobotu 8. srpna 2020 proběhlo první setkání s DACC, ze kterého vzešel požadavek na podporu místních statiků při hodnocení závažnosti poškození statiky budov v sektoru města R1A. Pro tento účel byla vyslána menší skupina se statikem. Ve městě byly očekávány masivní protivládní demonstrace a některé týmy hlásily, že v oblasti je slyšet střelba. Z tohoto důvodu byla činnost týmu pozastavena a s DACC bylo dohodnuto, že týmy, které neoperují v oblastech pod dohledem LAF, budou v průzkumu pokračovat až v neděli. Až do zklidnění situace dostaly týmy důrazné doporučení zůstat na svých BoO. Lékař týmu tento den musel ošetřit psa Diega, který si na sutinách poranil koleno.

Následující den v neděli 9. srpna 2020 se bezpečnostní situace ve městě zlepšila, skupina statika (1 + 4) odjela na sektor R1A, kde vzhledem k vysokým teplotám po třech hodinách proběhlo střídání. V neděli bylo posouzeno celkem 49 objektů. Členové ma­nagementu týmu se v ranních hodinách účastnili jednání s UCC, UNDAC týmem spojených národů a s EUCP týmem Evropské unie. Základnu týmu navštívila chargé d’affaires Dagmar Minaříková ze Zastupitelského úřadu ČR v Libanonu. V odpoledních hodinách byl týmu opět doporučen pobyt pouze na své základně, v důsledku opětovných nepokojů ve městě.

V pondělí 10. srpna 2020 skupina statika (1 + 4) odjela znovu na přidělený sektor R1A, v poledne došlo ke střídání. Tento den bylo posouzeno celkem 62 objektů. Část týmu připravovala demobilizaci týmu a část týmu mohla v odpoledních hodinách absolvovat návštěvu zastupitelského úřadu v Libanonu. Tuto příležitost jsme využili k poděkování všem pracovníkům úřadu, bez kterých by tato operace neproběhla tak hladce. Ve večerních hodinách probíhalo balení materiálu a úklid základny.

V úterý ráno se celý tým i s vybavením přesunul na letiště, kde členové týmu pomohli s vykládkou materiální humanitární pomoci České republiky z letadel Armády ČR, poté naložili svůj materiál a odletěli zpět do ČR. V souvislosti s opatřeními, která byla přijata v boji s celosvětovou pandemií nemoci covid-19, byl tým bezprostředně po příletu umístěn do karantény. V průběhu karantény tým provedl údržbu části osobního vybavení, debreefing a základní vyhodnocení nasazení. Všem členům byly po stanovené lhůtě odebrány testovací vzorky s negativním výsledkem a v pátek 14. srpna byl tým přepraven do Prahy a rozpuštěn.

Český USAR tým po dobu svého nasazení jednal s místními autoritami a ostatními mezinárodními záchrannými týmy. Z rozhodnutí LAF a UCC provedl posouzení úrovně vyhledání a záchrany v daném sektoru, ASR level 2 a 3 (Sector assesment a Primary search and rescue), celkem na osmi místech nasazení. Po vyhodnocení situace konstatovaly, že v sektoru se nenachází žádné oběti a je připraven pro fázi obnovy. Vzhledem k počtu nasazených týmů a malé rozloze postižené oblasti byly USAR operace ukončeny již druhý (respektive třetí) den od nasazení. V souladu s postupy INSARAG „Beyond the rubble“ nabídl český tým volné kapacity ke zhodnocení statiky postižených objektů. V průběhu nasazení se prokázalo, že zkušenosti nabyté ve výcvikovém programu Mechanismu civilní ochrany Unie (EUCPM) přispěly k bezproblémovému průběhu nasazení týmu na operační i taktické a formální i neformální personální úrovni. Významná byla spolupráce s představiteli Zastupitelského úřadu ČR v Libanonu.

V rámci interního vyhodnocení zahraniční akce v Bejrútu bude řešeno hned několik témat. Pozitivně z celé akce jednoznačně vyplývá vynikající spolupráce a úroveň podpory Zastupitelského úřadu ČR a příslušníků Policie ČR v Bejrútu. Odborná připravenost členů týmu je na vysoké úrovni a současně je velmi oceňována spolupráce s kynology a jejich psy. Tým se rovněž úspěšně zapojil do prvně využívaného systému koordinace týmů – ICMS (INSARAG Coordination Management System).

Záchranné operace v bejrútském přístavu se dále zúčastnily tyto státy:

• USAR týmy – Německo, Francie, Rusko, Turecko, Nizozemí, Česká republika, Kypr, Polsko, Řecko, Alžírsko, Katar,
• EMT týmy (Emergency Medical Team) – Rusko, Francie, Polsko,
• CBRN tým (Chemical, Biological, Radiological and Nuclear) – Itálie,
• ICT týmy (Information and Communication Technology) – Holandsko, Finsko, Francie,
• tým zaměřený na Assesment a Engineering – Velká Británie, Švýcarsko.

Pozitiva

• vysoká profesionalita, připravenost a nasazení všech zainteresovaných stran,
• relativně malá plocha mimořádné události v porovnání s následky zemětřesení,
• výborná spolupráce se Zastupitelským úřadem ČR v Libanonu,
• bezpečnostní konzultace s Policií ČR a podpora,
• spolupráce s mezinárodními týmy a ustavení koordinačních struktur.

Negativa

• nedostatek validních bezpečnostních informací v době odletu,
• změny bezpečnostní situace v době nasazení,
• zranění psů,
• vyjednávání s LAF v počáteční fázi.

por. Mgr. Jiří ČMAKAL, por. Ing. Jaromír PIESCH, HZS hl. m. Prahy, foto odd. dokumentace MV-generálního ředitelství HZS ČR


 

Humanitární pomoc Libanonu byla Českou republikou realizována v několika rovinách, předchozí text popisoval nasazení českého středního USAR odřadu v přístavu v Bejrútu, nyní se zmíníme také o materiálu, který Česká republika věnovala postiženému státu.

Česká republika katastrofou postiženému obyvatelstvu v Bejrútu poskytla dále materiální pomoc ve formě zdravotnického vybavení, která byla do Libanonu dopravena prostřednictvím armádních letounů CASA a Airbus v úterý 11. srpna 2020 v časných ranních hodinách. Na svoz materiálu, jeho nakládku, transport a předání v Bejrútu dohlížela styčná důstojnice HZS ČR plk. Ing. Iva Brejzová z MV­-generálního ředitelství HZS ČR.

Na naložení a vyložení materiálu a osob byly v Bejrútu plánovány přibližně dvě hodiny. Materiál v Libanonu převzali zástupci libanonské armády za přítomnosti zástupkyně velvyslankyně Dagmar Minaříkové ze Zastupitelského úřadu ČR, jeho vyložení zajistili členové USAR odřadu. Libanonská armáda byla určena jako oficiální koordinátor pro příjem a distribuci veškeré zahraniční pomoci. Při zpátečním letu byla letadla Armády ČR využita pro přepravu českého středního USAR týmu i s vybavením, ten přistál na letišti ve Kbelích ještě téhož dne v odpoledních hodinách.

Část zdravotnického materiálu byla hrazena z rozpočtu MV – Odborem azylové a migrační politiky z programu MEDEVAC (jde o vládní, zdravotně humanitární program ČR) v hodnotě necelých 1,8 mil. Kč. Materiál byl dodán prostřednictvím českých nemocnic a šlo například o ochranné overaly, respirátory, ústenky, rukavice, obinadla či jehly.

Další část věnovalo Ministerstvo zahraničních věcí, které ve spolupráci s Asociací výrobců a dodavatelů zdravotnických prostředků zajistilo speciální nemocniční lůžka, šicí sety, fixátory, dlahy a další zdravotnické potřeby v celkové hodnotě zhruba 3,6 mil. Kč.

Po stránce organizační a koordinační (převzetí materiálu, zajištění nakládky a administrativní vyřízení daru apod.) zajišťovala akci opět pracovní skupina pro poskytování humanitární pomoci do zahraničí MV­-generálního ředitelství HZS ČR ve spolupráci HZS hl. m. Prahy a příslušníky odboru řízení operací a 24. základny dopravního letectva ve Kbelích.


kpt. Mgr. Alena HORÁKOVÁ, foto oddělení dokumentace, MV­-generální ředitelství HZS ČR
 

Nedílnou a nenahraditelnou součástí USAR týmu jsou kynologové se svými psy. Kynologové jsou na rozdíl od kmenových členů týmu poskládáni z příslušníků HZS ČR sloužících po celé republice a z kynologů, kteří nejsou příslušníky HZS ČR. Všichni kynologové musí splňovat podmínky pro vstup do USAR týmu, jde o zdravotní a psychologická vyšetření. Zároveň musí být všichni v době povolání na misi držiteli platného atestu Ministerstva vnitra se specializací S – sutinové vyhledávání.

V případě mise v Bejrútu bylo vybráno pět psovodů, z nichž tři byli příslušníky HZS krajů, jeden příslušník Záchranného útvaru HZS ČR, jeden dobrovolný člen ze Svazu záchranných brigád kynologů ČR.

Výběr kynologů
O tom, kdo na danou misi se svým psem vyrazí, rozhoduje zástupce MV­-ge­ne­rálního ředitelství HZS ČR ve spolupráci s osobou pověřenou řízením kynologie u HZS ČR. Po zvážení všech aspektů, jako je charakter nasazení, klimatické podmínky, náboženské poměry v oblasti a momentálně dostupní kynologové, byli na tuto misi vybráni: vedoucí kynolog nstržm. Pavel Málek z HZS Libereckého kraje (pes Yetti NKO), další členové nstržm. Václav Vančura z HZS Libereckého kraje (pes Bella NKO), pprap. David Hynek z HZS Pardubického kraje (pes Daren NKO), pprap. Petr Svoboda ze Záchranného útvaru HZS ČR (pes Diego NO) a Karel Šplíchal ze Svazu záchranných brigád kynologů ČR (pes Jerry LR).

Svolání a doprava na místo srazu
Povolání probíhá cestou OPIS MV­-ge­nerálního ředitelství HZS ČR, které od příslušníků zjišťuje dostupnost a možnost vyjet na misi. Při kladné odpovědi na otázku, zda jsou dostupní, začíná kolotoč telefonátů, zrušení naplánovaných věcí a balení všeho potřebného. Všichni, kdo jsou zařazeni do týmu psovodů předurčených pro mezinárodní záchranné operace, mají připravený seznam věcí, které si na misi zabalí tak, aby po stanovenou dobu měli vše potřebné pro psovoda a psa. Vzhledem k různé dislokaci psovodů se na svozu psovodů podílí HZS krajů a Záchranný útvar HZS ČR. Asi nejkomplikovanější svoz byl v případě Václava Vančury, který byl v době povolání na dovolené na Vysočině. Na místě zanechal svou ženu, dvě malé děti a dalších osm psů. Nastoupil do přistaveného služebního vozidla HZS Kraje Vysočina a vyrazil směr Rokytnice nad Jizerou, kde už měl připravenou a zabalenou tašku, kterou mu nachystala jeho maminka po telefonické dohodě. Následně pokračoval do Prahy na seřadiště. Ostatní psovodi byli svezeni prostřednictvím vozidel HZS Královéhradeckého kraje, HZS Libereckého kraje, HZS Ústeckého kraje a Záchranného útvaru HZS ČR.

Na seřadišti jsme stejně jako všichni z týmu prošli lékařskou prohlídkou a povinným testováním na covid-19. Zároveň zde bylo překontrolováno vše potřebné před odletem. Na letiště se dostavil veterinární lékař, který provedl zdravotní prohlídku všech psů. Informace o možném výjezdu do Bejrútu nám byla předána v 7.30 hod. ráno a ve 13.00 hod. jsme byli již všichni psovodi připraveni k odjezdu ze stanice HZS Praha – Smíchov na Letiště Václava Havla.

Let tam a zpět
Letecká přeprava dopravním letadlem byla pro většinu psů na palubě novou zkušeností. Na transport malým letadlem, popřípadě vrtulníkem jsou psi zvyklí, ale několikahodinový let dopravním letadlem bylo něco úplně nového. Vzhledem k tomu, že jsme letěli speciálem určeným jen pro nás, byli psi na palubě společně s týmem, a nebyl tudíž žádný problém. Po celou dobu spali a byli pod naší kontrolou pro případ, že by transport nějak špatně snášeli.

Ubytování kynologického týmu
Vzhledem k náboženství v dané oblasti je ze strany místních na psy nahlíženo velice komplikovaně. Mnoho muslimů vidí psa jako nečisté zvíře, a proto nebylo možné, abychom byli se psy ubytováni společně s ostatními členy týmu v hotelu, tam byl pro psy vstup zakázán. Z těchto důvodů byli psovodi se psy ubytováni vedle hotelu v přilehlých kasárnách libanonské armády. Byla nám uvolněna jedna buňka, kde bylo pět postelí a sociální zařízení. Psy jsme měli venku v přepravkách pod provizorním přístřeškem, který jsme si vytvořili jako ochranu proti slunci.
Přes počáteční nedůvěru a trochu odtažité chování ze strany vojáku, kteří byli z poloviny křesťané a druhou polovinu tvořili muslimové, se postupem času ledy prolomily a nakonec byli všichni velice milí a přátelští. V den odjezdu všichni znali jména našich psů a chodili si je hladit. Někteří je chtěli dokonce chodit venčit.

Obrovské vedro a vlhkost
Největším problémem, se kterým jsme se každý den potýkali, byly poměrně vysoké denní teploty, které přesahovaly 30 °C, a zároveň obrovská vlhkost vzduchu přesahující 85 %. Ani v noci si psi od horka neodpočinuli. Noční teploty ukazovaly kolem 28 °C. Dalším velkým problémem, který byl v přímé souvislosti s teplotou vzduchu, byla teplota povrchu, po kterém jsme chodili. Asfalt byl rozpálený na teploty přes 50 °C. Byli jsme nuceni používat ochranné botičky pro psa i mimo samotnou práci na sutině. Botičky museli nosit i při přesunech na samotnou sutinu, aby nedošlo k popálení polštářků tlapek a tím vyřazení psa z práce.

Co se týče samotného nasazení na přidělených prostorech, byla práce trochu odlišná od toho, na co jsme zvyklí v našich podmínkách. Tady se jednalo o poměrně rozlehlé území, kde se nacházely zřícené a poničené haly z oceli, betonu a cihel. Všude byla spousta skla, které znamenalo pro psy velké riziko. Prohledávali jsme venkovní skladiště lodních kontejnerů a autovrakoviště. Naším úkolem bylo po přechozím chemickém a statickém průzkumu danou oblast prohledat a vyloučit přítomnost živých, popřípadě mrtvých osob. V případě pozitivního nálezu přesně určit místo a předat ho vyprošťovacímu týmu. Po celou dobu nasazení nebyla indikována ani živá ani mrtvá osoba. Samotné nasazení jsme museli přizpůsobit velikosti prohledávaného prostoru a momentálním venkovním teplotám. Psy jsme nechávali pracovat max. 10 minut a poté nastoupil další odpočatý pes. Psy jsme po práci museli nechat dostatečně odpočinout, napojit a ochladit.

V době, kdy již nebyla týmu přidělena další oblast k prohledání, se ostatní členové týmu podíleli společně se statikem na posuzování poškozených budov. Psovodi čekali na základně na případné vyžádání týmem jiného státu, který by z nějakého důvodu potřeboval naši pomoc. V jednom případě se tak stalo a všichni psovodi vyjeli na pomoc katarskému týmu. Bohužel se prudce zhoršila bezpečnostní situace a bylo nám doporučeno se okamžitě vrátit na základnu. K nasazení našich psů tak tímto nedošlo.

V úterý 11. srpna 2020 se celý tým včetně kynologů se psy přepravil na palubě armádního letounu Airbus A-319 CJ zpět do Prahy, odkud se přesunul podle nařízení do karantény na pracoviště Institutu ochrany obyvatelstva a po negativních výsledcích na covid-19 do svých domovů.


nstržm. Pavel MÁLEK, HZS Libereckého kraje, foto npor. Mgr. Pavel VOJTÍK, HZS hl. m. Prahy

Ministr vnitra Jan Hamáček ocenil členy středního USAR odřadu, kteří byli ve dnech 5. až 11. srpna 2020 nasazeni v Bejrútu v souvislosti s rozsáhlou explozí v místním přístavu. Současně poděkoval také zástupcům MV-generálního ředitelství HZS ČR, kteří vyslání odřadu organizovali.

O vyslání záchranářského týmu do postižené oblasti rozhodl bez prodlení právě ministr vnitra Jan Hamáček, do jehož kompetence taková rozhodnutí patří. Dne 25. srpna 2020 předal ministr vnitra medaile společně s generálním ředitelem Hasičského záchranného sboru ČR genpor. Ing. Drahoslavem Rybou.


 

Dne 4. srpna v odpoledních hodinách otřásl bejrútským přístavem ničivý výbuch skladu ledku amonného. Následná tlaková vlna zničila nejen přístav, ale i obytné a kancelářské budovy v samotném městě Bejrútu, a to do vzdálenosti zhruba 2 km a v neposlední řadě i zásobu obilovin pro 85 % obyvatel Libanonu. Hlášeny byly desítky mrtvých a tisíce zraněných. Libanonská vláda bezprostředně po výbuchu vyhlásila nouzový stav a požádala mezinárodní společenství o pomoc při řešení této katastrofy.

V prvních hodinách byly požadovány zejména speciální záchranné a vyprošťovací týmy (USAR týmy), hasičské jednotky k hašení požárů sila a lodí v přístavu a zdravotní materiál na ošetření zraněných osob.

Evropské země zareagovaly velmi rychle a na místo události vyslaly okamžitě celkem 6 USAR týmů, 1 lékařský tým a 1 speciální CBRN tým pro detekci nebezpečných látek na místě výbuchu. Součástí pomoci lidem v Libanonu byla i humanitární pomoc ve formě ochranných oděvů, zdravotnického materiálu, vybavení pro výstavbu nouzového ubytování, elektrocentrály, ale i hasičské a sanitní vozy. Zároveň byla aktivována i síť satelitů programu Copernicus, jejichž snímky pomohly při analýze následků výbuchu.

Zároveň se záchrannými týmy a humanitární pomocí byl do Libanonu vyslán i tzv. EUCP tým, jehož úkolem bylo pomoci místní vládě s koordinací mezinárodní pomoci, analýzou dalších potřeb pro zajištění nouzového přežití obyvatel Bejrútu, analýzou dopadů na životní prostředí a postupů pro likvidaci odpadu po výbuchu.

Evropské centrum pro koordinaci záchranných operací (ERCC), které sídlí v Bruselu a je součástí Ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu (DG ECHO), požádalo již druhý den po explozi členské země o nominaci svých zástupců do připravovaného týmu, dne 6. srpna byli vybraní experti informováni o svém zařazení do týmu a dne 7. srpna byli téměř všichni v Bejrútu. EUCP tým byl sestaven ze zástupců osmi zemí, měl k dispozici dva styčné důstojníky z ERCC a podpůrný (TAST) tým z Finska. Celkem se jednalo o 17 expertů se zkušenostmi z činnosti USAR týmů, statiky, lékaře, chemiky, IT odborníky apod.

Hlavní náplní EUCP týmu byla četná jednání se zástupci ministerstev, vedením města Bejrútu, zástupci nevládních organizací, OSN a zejména s příslušníky libanonské armády, která byla pověřena celkovou koordinací záchranných prací. V prvních dnech po výbuchu byla předmětem jednání zejména analýza potřeb dalších sil a prostředků pro vyhledávání osob v sutinách, zajištění ošetření zranění osob způsobených pořezáním rozbitým sklem z fasád budov a pro posouzení stavu budov z pohledu statika. Souběžně s tím se členové týmu snažili o zajištění hladkého předání přicházející pomoci cílovým adresátům, k čemuž bylo nutné získat přístup do skladišť armády a do vyhrazené části letiště. S vyřešením tohoto úkolu významným způsobem pomohli zástupci velvyslanectví ČR v Libanonu, kteří poskytli EUCP týmu své kontakty i místní znalosti.

V dalších dnech se EUCP tým ve spolupráci se svými partnery z DG ECHO a z různých organizací OSN zaměřil na analýzu potřeb obyvatel města Bejrútu při opravě poškozených obydlí, možnosti obnovy přístavu, pomoc při zvládání epidemie koronaviru a další dlouhodobé projekty.

EUCPT tým byl s ohledem na řešené úkoly a bezpečnostní situaci od 12. srpna postupně redukován, poslední členové Libanon opustili 16. srpna 2020. Za Českou republiku byl do týmu zařazen plk. Ing. Miroslav Lukeš z HZS Karlovarského kraje jako expert na koordinaci záchranných týmů a analýzu potřeb humanitární pomoci obyvatelstvu.

plk. Ing. Miroslav LUKEŠ, HZS Karlovarského kraje

Dne 27. července 2020 byl na zasedání Bezpečnostní rady státu předložen pro informaci jejích členů materiál MV­-generálního ředitelství HZS ČR, a to Zpráva o činnosti v oblasti civilní nouzové připravenosti NATO za rok 2019. Popisuje vývoj v oblasti civilní nouzové připravenosti v NATO a souhrnně zpracovává nejzásadnější témata činnosti členů „Stálé pracovní skupiny VCNP k přípravě delegace na jednání výboru CEPC a jeho plánovacích skupin“ (Stálá pracovní skupina VCNP).

V roce 2019 se strategické cíle NATO (Organizace Severoatlantické smlouvy) nadále přizpůsobovaly bezpečnostnímu prostředí. Kolektivní naplňování těchto cílů je zajištěno mimo jiné také co nejefektivnějším využitím národních civilních zdrojů prostřednictvím spolupráce členských států NATO v oblasti civilní nouzové připravenosti (CNP). V rámci reorganizace struktury mezinárodního sekretariátu NATO odsouhlaseného členskými státy v roce 2018 došlo v roce 2019 k přesunu odboru podpory a odolnosti do sekce obranné politiky a plánování. Tím byl v mezinárodním sekretariátu NATO posílen význam agendy CNP mimo jiné pro celkovou politiku odstrašení a obrany NATO.

Zásadním milníkem roku 2019 se stala reorganizace plánovacích skupin fungujících pod aliančním výborem CEPC (Výbor pro civilní nouzové plánování, anglicky Civil Emergency Planning Committee) provedená s cílem více propojit činnost plánovacích skupin tohoto výboru se sedmi základními oblastmi odolnosti NATO (viz podrobněji dále). Sedm oblastí odolnosti bylo definováno po Varšavském summitu NATO v roce 2016, na němž hlavy států a předsedové vlád deklarovali závazek pokračovat v posilování odolnosti NATO a vylepšování civilní nouzové připravenosti svých zemí. Nástrojem k naplnění tohoto závazku jsou konkrétní kritéria rozpracovaná ve všech sedmi oblastech odolnosti, která byla schválena v roce 2017 a mají pomoci státům při sebehodnocení jejich připravenosti.

Česká republika v souladu s tímto mezinárodním závazkem dokončila proces zpracování materiálu „Analýza civilní nouzové připravenosti státu v sedmi základních oblastech odolnosti NATO“ (Analýza CNP, viz podrobněji dále), který byl symbolicky v den 20. výročí vstupu České republiky do NATO 15. března 2019 schválen Výborem pro civilní nouzové plánování (VCNP) a byl následně předložen pro informaci na jednání Bezpečnostní rady státu.

V roce 2018 na tento proces navázalo také vydání Zprávy o stavu civilní nouzové připravenosti NATO, která uložila CEPC a jeho plánovacím skupinám plnění konkrétních úkolů.

Plnění úkolů v oblasti CNP NATO z roku 2018
Na základě schválené Zprávy o stavu civilní připravenosti NATO z roku 2018 bylo v roce 2019 plánovacími skupinami výboru CEPC splněno stěžejní zadání, a to zpracování a schválení modelových plánovacích dokumentů pro ­každou ze sedmi oblastí odolnosti NATO určených pro zvyšování odolnosti členských států NATO. Z této zprávy z roku 2018 pokračují i v roce 2020 práce na dokončení celoaliančního operačního schématu prioritního přístupu k civilním komunikacím a také plnění úkolů v oblasti odolnosti civilních dopravních systémů.

Plnění úkolů ze zadání ředitelů pro oblast CNP NATO z roku 2019
Na základě zadání ze setkání ředitelů pro oblast CNP z května 2019 pak jsou dokončovány práce na směrnici pro efektivní civilně vojenskou spolupráci v oblasti podpory a odolnosti. Započaly také práce na aktualizaci aliančních opatření pro krizové řízení v oblasti civilní nouzové připravenosti, jejichž prověření je plánováno v rámci cvičení ­NATO CMX21. V neposlední řadě byla zahájena revize zapojení partnerů CEPC. Otázky z oblasti CNP zahrnuté do Dotazníku obranného plánování NATO byly sdíleny s vybranými partnery (Finsko, Gruzie, Izrael, Jordánsko, Švédsko, Švýcarsko, Ukrajina), kteří by nyní měli provést sebehodnocení svých zemí. Díky tomu by mělo být možné lépe zkoordinovat vzájemně prospěšnou spolupráci s partnerskými zeměmi v oblasti CNP NATO.

Reorganizace plánovacích skupin výboru CEPC NATO
Jak již bylo zmíněno, adaptace výboru CEPC na změněné bezpečnostní prostředí a strategické cíle NATO vedla k reorganizaci plánovacích skupin CEPC s cílem zejména sjednotit činnost plánovacích skupin s náplní sedmi oblastí odolnosti NATO. Dalšími cíli bylo také zvýšení účasti zástupců členských států na jednáních, podpoření synergií mezi civilní dopravou a logistickou komunitou NATO a větší rozvinutí civilně vojenské spolupráce. V září 2019 výbor CEPC tyto změny schválil s tím, že kompetence plánovacích skupin doznají pouze přiměřených změn. Zaprvé došlo k rozdělení Společné skupiny pro zdraví, zemědělství a potraviny (JHAFG) na Společnou skupinu pro zdraví (JHG) a Plánovací skupinu pro potraviny a zemědělství (FAPG). Zadruhé byla rozdělena Skupina pro průmyslové zdroje a komunikační služby (IRCSG) na Plánovací skupinu pro energetiku (EPG) a Plánovací skupinu pro civilní komunikační služby (CCPG).

Tato reorganizace plánovacích skupin CEPC neměla vliv na rozdělení gescí ústředních správních úřadů (ÚSÚ) zapojených do Stálé pracovní skupiny VCNP. Zastupováním České republiky ve výboru CEPC a jeho plánovacích skupinách jsou určeny ÚSÚ, jejichž přehled je zpracován v tabulce.

Rozdělení odpovědností za jednotlivé oblasti odolnosti NATO na úrovni České republiky je následující:

• Oblast 1: Zachování základních funkcí státu (zodpovědnost MV),
• Oblast 2: Zajištění odolnosti energetických zdrojů (zodpovědnost MPO, SSHR),
• Oblast 3: Schopnost efektivně zvládat nekontrolovaný pohyb obyvatelstva (zodpovědnost MV),
• Oblast 4: Zajištění odolnosti zdrojů vody a potravin (zodpovědnost MZe),
• Oblast 5: Schopnost zvládat velký počet zraněných (zodpovědnost MZd),
• Oblast 6: Odolné civilní telekomunikační systémy (zodpovědnost ČTÚ),
• Oblast 7: Odolné civilní dopravní systémy (zodpovědnost MD).

Činnost na národní úrovni a plnění úkolů z materiálu Analýza CNP
Na národní úrovni byly na základě usnesení VCNP č. 445 k materiálu „Analýza civilní nouzové připravenosti státu v sedmi základních oblastech odolnosti ­NATO“ založeny pracovní skupiny pro oblast odolnosti 1, 3 a 6. Tyto v roce 2019 začaly zpracovávat dílčí analytické podklady pro svou činnost. V rámci řešení oblasti 1 „Zachování základních funkcí státu“ se pracovní skupina zabývá mimo jiné problematikou tzv. plánovaného přeživšího související se zabezpečením výkonu krizových opatření (zastupitelnost ministrů a předsedy vlády z pohledu vnitřních předpisů pro zastupitelnost představeného). Pro řešení oblasti 3 „Pohyb obyvatelstva“ byla k zjištění nynějšího stavu zpracována interní analýza schopností HZS ČR v oblasti evakuace a nouzového přežití. V oblasti 6 „Odolné civilní komunikace“ řeší pracovní skupina, nyní již transformovaná do platformy pro odolné civilní komunikace, úkol, jak zajistit, popsat a navrhnout opatření ke zlepšení prioritního volání po vyhlášení krizového stavu. Průřezovým úkolem, který také vyplynul z tohoto materiálu, je koncepční nastavení reportování závažných incidentů v uvedených sedmi oblastech odolnosti příslušným orgánům NATO. Konkrétním identifikovaným problémem je komunikace ÚSÚ ve stupni utajení Tajné. MV­-generální ředitelství HZS ČR spolupracuje se členy Stálé pracovní skupiny VCNP při zřizování pracovních stanic informačního systému vládního utajovaného spojení.

Vyhodnocení dotazníku obranného plánování NATO za oblast CNP
V návaznosti na zpracování příslušných částí Dotazníku obranného plánování týkajících se problematiky CNP proběhlo 1. října 2019 dílčí jednání zástupců mezinárodního sekretariátu NATO s členy Stálé pracovní skupiny VCNP. Podle hodnocení NATO je Česká republika dostatečně odolná v oblasti energií, energetiky, potravin, vody, komunikací a dopravy. Kladně bylo rovněž hodnoceno provedení národního sebehodnocení odolnosti. Dále bylo České republice doporučeno zpracovat určité strategické dokumenty a doplnit krizové plány s ohledem na vzájemné závislosti a kaskádové efekty.

Výhled do budoucna
Oblast CNP NATO zůstává důležitou součástí národní odolnosti jako širšího pojmenování pro schopnost členských států NATO vytvářet podmínky a přispívat k naplňování čl. 3 a 5 Washingtonské smlouvy. Na pozadí probíhajících změn v bezpečnostním prostředí se členské státy NATO shodly na potřebě pokračovat v synergické spolupráci civilní nouzové připravenosti a obranného plánování jak na úrovni NATO, tak i v rámci bezpečnostních systémů jednotlivých členských států. V roce 2019 se v NATO zvýšila pozornost věnovaná aliančním aktivitám na šíření stability v sousedství teritoria NATO a řešení nedostatečných překryvů a spolupráce mezi oblastí civilní nouzové připravenosti a programy na posilování obranných schopností vybraných partnerských zemí NATO. Problematika vojenské mobility a přímých zahraničních investic do kritické infrastruktury (včetně aplikace technologie 5G) zůstávají prioritními oblastmi zájmu NATO i pro rok 2020.


kpt. PhDr. Jakub KUFČÁK, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Na konci roku 2019 byly do radiologické laboratoře Institutu ochrany obyvatelstva (IOO) pořízeny dva nové měřicí přístroje – kapalinový scintilační analyzátor a polovodičový detektor pro gama spektrometrii. Nově pořízené přístrojové vybavení významnou měrou rozšiřuje možnosti prováděných analýz.
Kapalinový scintilační analyzátor
Radiologická laboratoř IOO je z hlediska předurčenosti chemických laboratoří HZS ČR opěrným bodem pro radiační účely. Kromě toho má za úkol metodicky řídit ostatní chemické laboratoře HZS ČR, což mimo jiné zahrnuje tvorbu metodických postupů, přípravu speciálních kurzů a okružních vzorků pro ověření odborné způsobilosti ostatních laboratoří HZS ČR na radiačním úseku. V neposlední řadě se radiologická laboratoř IOO v rámci bezpečnostního výzkumu účastní řešení řady výzkumných úkolů spojených s radiační problematikou. Aby bylo možné kvalitně vykonávat všechny tyto činnosti, byly do radiologické laboratoře IOO pořízeny dva nové přístroje.

Kapalinový scintilační analyzátor
Metody založené na principu scintilace patří mezi standardní laboratorní metody. Kapalné scintilační analyzátory (LSC – Liquid Scintillation Counting) se v praxi používají především pro kvantitativní analýzu vzorků obsahujících nízkoenergetické radioizotopy emitující záření alfa a beta. Při měření scintilačním analyzátorem se využívá vlastností speciálních scintilačních koktejlů (nejčastěji je to roztok směsi organických rozpouštědel), které jsou díky svému chemickému složení schopné absorbovat ionizující záření alfa a beta uvolňované měřeným vzorkem. Absorpce tohoto záření způsobí v molekule scintilátoru excitaci elektronů, které následně při návratu do základního stavu vyzáří foton z UV či viditelné oblasti spektra (tento jev se nazývá luminiscence). Toto záření je následně detekováno ve fotonásobiči.

Nově pořízený kapalinový scintilační analyzátor Tri­ Carb 4910TR od firmy PerkinElmer na rozdíl od dříve používaného kapalného spektrometru ­INTERTECHNIC SL 30 (rok výroby 1985) poskytuje vysoký výkon, flexibilitu a disponuje všemi standardními funkcemi potřebnými nejen pro analýzu vzorků životního prostředí, ale i pro výzkumné aplikace v oblasti přírodních věd. Energetický rozsah spektrometru pro záření beta je do 2 MeV, pro záření alfa potom do 8 MeV. Díky rozdílným vlastnostem energetických pulzů produkovanými alfa respektive beta částicemi ve scintilačním koktejlu umí speciální software tyto částice od sebe odlišit, což významně zvyšuje přesnost a použitelnost přístroje. Přístroj je schopný pracovat plně automaticky. Do temperovaného zásobníku vzorků lze v závislosti na objemu použitých měřicích vialek (4–20 ml) umístit 400 až 720 vzorků.

Spektrometr je určen především pro měření kapalných vzorků, ale po extrakci (zemina, stěrový tampón apod.) či probublání scintilačního roztoku plynem ho můžeme použít i pro stanovení pevných a plynných vzorků životního prostředí.

Hlavní využití tohoto přístroje bude v následujících oblastech:

• příprava metodik pro přenosné LSC analyzátory, které jsou ve výbavě všech chemických laboratoří HZS ČR,
• validace výsledků získaných přenosnými LSC,
• výzkum v oblasti účinnosti dekontaminace radioaktivních látek,
• analýza otěrových zkoušek přístrojů a zařízení obsahujících radionuklidy (např. plynový analyzátor GDA 2, který je ve vybavení všech chemických laboratoří HZS ČR a opěrných bodů HZS krajů).

Polovodičový detektor pro gama spektrometrii
Polovodičový detektor pro gama spektrometriiNa rozdíl od metody LSC, kde mají chemické laboratoře HZS ČR jen minimální zkušenosti, spektrometrie gama záření je dobře známá a do praxe chemických laboratoří HZS ČR relativně dobře zavedená metoda radiometrické analýzy. Princip analýzy spočívá v měření energií fotonů gama záření, které radionuklidy při své přeměně vyzařují. Jednotlivé energetické skupiny fotonů se následně zaznamenávají v příslušném spektru jako fotopíky, čímž se určí jejich poloha včetně jejich intenzity. Poloha každého píku je určena energií záření (charakterizuje konkrétní radionuklid). Plocha pod píkem je pak určena intenzitou záření a je úměrná aktivitě (množství) daného radionuklidu ve vzorku.

Nový germaniový detektor širokých energií (BEGe – Broad Energy Germanium Detector) BE 5030 od firmy Canberra Packard má špičkové parametry a je použitelný i pro detailní analýzy. Energetický rozsah spektrometru od 3 keV až do 3 000 MeV spolehlivě pokryje celé spektrum všech běžně se vyskytujících radionuklidů. Díky vysokému rozlišení (v závislosti na energii je FWHM 0,5–2 keV) dokáže provádět detailní analýzy i u složitých vzorků obsahujících směs různých radionuklidů. Srdcem detektoru je germaniový monokrystal o tloušťce 30 mm s účinnou plochou 50 cm2, který dosahuje relativní účinnosti 48 % (nejlepší námi doposud používaný spektrometr Falcon 5000N má účinnost pouze 18 %). Díky tomu se mohou snížit časy měření jednotlivých vzorků, čímž dojde k navýšení kapacity laboratoře za současného zachování požadované citlivosti. Nedílnou součástí je také elektrické chlazení detektoru CP5-PLUS a detailní charakterizace detektoru ISOXCAL, která umožní vytvářet uživatelské kalibrační soubory pro různé geometrie (měřicí nádoby či vzorky). Vlastní detektor je za účelem snížení meze detekce umístěn v olověném stínění.

Detektor bude sloužit především pro měření pevných a kapalných vzorků. Hlavní využití tohoto přístroje bude v následujících oblastech:

• měření vzorků životního prostředí (odhalení a stanovení míry kontaminace umělými radionuklidy, stanovení množství přírodních radionuklidů apod.),
• validace výsledků získaných přenosnými gama spektrometry,
• přesná měření za účelem stanovení izotopického složení (např. určení stupně obohacení/ochuzení jaderných materiálů),
• výzkum v oblasti monitorování životního prostředí po radiačních nehodách a haváriích.

Závěr
Oba přístroje radiologické laboratoře IOO budou sloužit nejen pro potřeby zásahové činnosti HZS ČR, ale také pro plnění úkolů v rámci celostátní radiační monitorovací sítě, jíž jsou chemické laboratoře HZS ČR nedílnou součástí a jejich úkoly jsou jasně definovány ve smlouvě „O činnostech při monitorování radiační situace na území ČR a o činnostech při zvládání mimořádné události, kterou je nález nebo záchyt opuštěného zdroje nebo jaderného materiálu, prováděných HZS ČR“ uzavřené mezi MV­ generálním ředitelstvím HZS ČR a Státním úřadem pro jadernou bezpečnost.


kpt. Ing. Michal SETNIČKA, Ph.D., Institut ochrany obyvatelstva, foto autor


 

Za další hasičskou rodinou jsme tentokrát nemuseli nikam daleko jezdit. Přímo přes chodbu naproti redakci má kancelář pplk. Ing. Jiří Rosenkranz. Jeho manželka Romana je členkou naší redakce a oba synové Lukáš a Ondřej pracují v řadách HZS ČR.

Pane Rosenkranzi, jaký byl Váš první kontakt s požární ochranou?
Naše rodina pochází ze severu Čech, já z Dolního Jiřetína, manželka Romana je z Hamru. To jsou vesničky na Mostecku. Můj táta nikdy hasičem nebyl a dědu si ani nepamatuji. Začínal jsem jako mladý hasič a v té době to bylo bráno spíše jako politická organizace a jakási alternativa k Pionýru. Když jsem jako malý kluk do kroužku mladých hasičů nastupoval, to ještě bylo v Dolním Jiřetíně, tak náš pan vedoucí říkal, že můj děda Václav Hora byl jedním ze zakládajících členů zdejšího hasičského sboru. Měli jsme dětské uniformy a v nich jsme museli chodit na schůzky, nebo do prvomájových průvodů. Už tenkrát se plnily odbornosti a já získal odznak preventisty a strojníka.

A tak jste tedy nabral směr ke své budoucí profesi?
Když jsem končil základní školu, dostávali jsme brožurky, podle kterých jsme si měli vybrat budoucí povolání. A mě, protože jsem byl u dobrovolných hasičů, zaujal studijní obor požární ochrana. Bylo to ovšem přes celou republiku ve Frýdku­ Místku. Z našeho kraje tam brali jen jednoho uchazeče, a tak mi to nikdo moc nedoporučoval. Nakonec jsem se tedy vyučil „černému řemeslu“, jak to bylo v naší hnědouhelné oblasti zvykem, udělal si řidičák a začal jezdit s náklaďákem.

V té době jsem přestoupil k dobrovolným hasičům v Litvínově, kde jsem „přičichnul“ k té opravdové hasičině. Měl jsem štěstí, že po návratu ze základní vojenské služby zrovna probíhaly celoplošně velké nábory k hasičům z povolání a největší poptávka byla po řidičích­ strojnících. To byla velká příležitost, abych se svému koníčku mohl začít věnovat naplno. Takže někdy od února roku 1990 se ze mě stal profesionální hasič pod Okresní správou Sboru požární ochrany v Mostě. Tam začala moje hasičská kariéra, která vlastně trvá dodnes s malou, asi čtrnáctiletou přestávkou, kdy jsem si „odskočil“ k podnikovým hasičům Mostecké uhelné, a.s., kde jsem se z funkce strojníka propracoval na pozici zástupce velitele útvaru, abych se v roce 2008 vrátil k HZS ČR v Chomutově. Po roce jsem se přesunul do Prahy na MV­-generální ředitelství HZS ČR (MV­-GŘ HZS ČR), kde jsem sedm let působil na odboru IZS a výkonu služby, oddělení jednotek PO a poté na odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení, kde pracuji dodnes. Jsem moc rád, že jsem si vše prošel od píky. Od „obyčejného“ strojníka přes velitele družstva, velitele čety až po moji současnou funkci na MV­-GŘ HZS ČR. Bylo to dáno také tím, že jsem na sobě neustále pracoval a během zaměstnání jsem si dodělal maturitu na hasičské škole ve Frýdku­ Místku a následně pokračoval v inženýrském studiu na VŠB v Ostravě.

Co tedy obnáší Vaše současná práce?
Jednou z hlavních pracovních náplní je územní plánování a stavební řád, spolupracuji se Státní správou hmotných rezerv, kde se nám daří nakupovat zajímavé stroje určené pro nouzové zásobování elektrickou energií. Celý můj život jsem ale byl spojený s výkonem služby a dodnes je mi umožněno několikrát v roce absolvovat klasickou službu u HZS hl. m. Prahy, kde jsem řadovým hasičem, plním zde úkoly jako kaž­dý jiný člen, nikdo mě nijak nešetří, a zůstávám tak v obraze o současném výkonu služby.

Abychom se obloukem vrátili k Vaší rodině. Na MV­-GŘ HZS ČR pracuje také Vaše manželka Romana. Povězte, prosím, také něco o ní.
Poznali jsme se hned po vojně a ona se mnou bezprostředně začala prožívat moji hasičskou anabázi. Stala se členkou dobrovolných hasičů a vlastně celý život je vedle mě a hasičinou prostě žijeme. Ne tedy, že bychom nemluvili o ničem jiném, ale prostě to tam je.

Máme dva kluky Lukáše a Ondřeje. Oba odmalička tíhli také k hasičům, chodili do hasičského kroužku, kde se věnovali požárnímu sportu a tehdy začínajícím soutěžím železný hasič, nebo TFA a vedlo to k tomu, že oba vystudovali na Střední odborné škole v Chomutově obor strojník v PO a nastoupili k HZS ČR. Lukáš momentálně slouží u HZS Ústeckého kraje v Teplicích a Ondřej se při hledání volného místa u hasičů zatoulal až do Královéhradeckého kraje, kde pracuje na stanici Pražská v Hradci Králové. Oba se věnují hasičským sportům. Lukáš byl několikrát na stupních vítězů v silovém trojboji složek IZS. Ondřej je několikanásobným medailistou v závodech TFA. Před několika lety byli členy reprezentačního družstva v TFA vyhlášeného nejlepším sportovním kolektivem Ministerstva vnitra. Oba jsou standardně na výjezdu, dokonce slouží na stejné směně, takže když plánujeme nějaké rodinné akce, je to jednoduché.

Po mém přechodu do Prahy mě manželka následovala a nastoupila na MV­-GŘ HZS ČR jako pracovnice odborné knihovny.

Jak jste zmínil, prošel jste si práci hasičů od toho úplného základu až po nynější pozici na generálním ředitelství.Jak vnímáte za těch zmiňovaných třicet let vývoj v tomto oboru?
Změny jsou obrovské. Když jsem nastupoval na začátku devadesátých let k hasičům, jezdili jsme ještě na starých „trambusech“ a tatrách „stoosmačtyřicítkách“, což byla v podstatě jen cisterna a čerpadlo. Dnes to jsou mercedesy nebo scanie plné technologií, vybavení a profesionálního nářadí. K nehodám jsme vyjížděli osobními auty upravenými na koleně. Sami jsme si je vybavovali vším, co jsme uznali za vhodné, a mysleli si, že se nám to může někdy k něčemu hodit, nebo tím, co velitel někde od někoho sehnal. Hydraulická zařízení byla na „pumpy“, a ne jako dnes na čerpadla. Používaly se různé páky a háky, takže při zásahu se člověk neskutečně nadřel. Tím ovšem neříkám, že dnes je to legrace. Když dnes jdu občas do služby a vidím tu strojnickou část, říkám si, že tohle je opravdové „pracoviště“.

Na druhou stranu, protože tenkrát takové vybavení nebylo, museli hasiči o všem více přemýšlet, práci si usnadňovat, vymýšlet různé zlepšováky, a měli tak ke své profesi větší vztah. Na autech jsme si všechno opravovali sami, a totéž platilo i o zázemí na stanicích. Každý něco uměl a dával tomu něco navíc, protože většinou to byl člověk od nějakého řemesla a bylo to vidět.

Do jaké nejtěžší situace jste se kvůli své profesi dostal?
Tím, že jsem začínal jako hasič v průmyslové oblasti na Mostecku, kde jsou šachty, chemické továrny nebo elektrárny, bylo náročných zásahů poměrně hodně. Tím největším byl požár v České rafinérské v roce 1996. Na to se nedá zapomenout. Došlo k nekontrolovatelnému požáru ropných produktů, se kterým do té doby neměl nikdo žádné zkušenosti. V té době se ještě zasahovalo tak, že jsme byli čtyři až pět dnů v práci, než se požár podařilo dostat pod kontrolu, a doma o nás nic nevěděli. Manželka si jen mohla podle hustého černého dýmu domýšlet, co se děje. V té době vše sledovala z okna kanceláře svého tehdejšího pracoviště v Chemopetrolu Litvínov. Myslím, že tam šlo opravdu o život, ale člověk si to v tom okamžiku vůbec nepřipouštěl. Za účast na tomto zásahu jsem pak dostal jedno z prvních hasičských ocenění.

Určitě také dokážete porovnat spolupráci dobrovolných a profesionálních hasičů dříve a nyní?
V době mého nástupu k profesionálním hasičům to bylo jednoduché. Téměř všichni jsme byli současně i v jednotkách dobrovolných hasičů a z práce jsme si brali domů vysílačky. Když se něco semlelo, okamžitě jsme vyráželi na pomoc. Připadalo nám to úplně normální. Dnes už je vše trochu jinak. Je to organizovanější, ale bez spolupráce mezi profesionály a dobrovolníky to prostě nejde. Události jako povodně, větrné smrště, sněhové kalamity a různé další bychom bez pomoci dobrovolných hasičů nezvládli a my si to uvědomujeme. Vždy tomu tak bylo a vždy to tak podle mě bude.

Syn Lukáš	Syn Ondřej

Vy jste se poměrně dlouhou dobu věnoval i různým hasičským soutěžím. K tomu jste se dostal jak?
Po nástupu v roce 2009 na MV­-GŘ HZS ČR byl sport u jednotek PO jedním z mých úkolů. Šlo jak o organizaci požárního sportu, tak o sport jako celek. Byl jsem zodpovědný za fungování reprezentací v požárním sportu a v disciplínách TFA. Organizoval jsem tréninková soustředění i účasti na vrcholných mezinárodních akcích. „Téefáčko“ ještě tenkrát nebylo tak známé a populární, ale kluci už tenkrát dosahovali vynikajících výsledků a mají je dodnes. Jsou to tvrdí chlapi.

Jak to máte s volným časem. Zvládáte také něco jiného kromě práce?
Samozřejmě že ano. Jak jsem říkal, ještě občas chodím sloužit a nechci tam být jen do počtu. Musím se tedy nějak udržovat ve formě. S partou hasičů chodíme jednou týdně hrát hokej. S manželkou rádi jezdíme na kole nebo běháme a tyto aktivity nám začíná zpestřovat naše pětiletá vnučka Kačenka. I ta už získává svá první sportovní ocenění. Mimo to už i její první krůčky vedly k hasičům. Nejsme jen hasiči, jsme sportovně založená rodina.

Jaká bude tečka za naším rozhovorem?
Svou práci mám moc rád. Dělám ji už více než třicet let a neměnil bych. Člověk v tomto oboru nejen stále získává zkušenosti, ale nachází i nové výzvy. Jsem rád, že nejen já, ale i celá naše rodina je profesně spokojená.


Karel ŠVÉDA, foto archiv rodiny Rosenkranzovy