Požár obchodního centra Hvězda v Benešově
s 6
Ochrana obyvatelstva na Ukrajině - První rok války
s 9
Taktické cvičení Vlak 2022
s 14
Detekce akcelerantu hoření na místě požáru
s 16
Využití ozónu pro dezinfekci povrchů a jeho vliv na degradaci materiálů
s 20
Nasazení českého USAR odřadu při ničivém zemětřesení v Turecku
s 24
Konference Červený kohout 2023
s 30
10 let programu Výchova k bezpečí - Ochrana člověka za mimořádných událostí na stanici Modřany
s 32
Hasičská mše u příležitosti svátku svatého Floriána
s 34

Ukrajina je s ohledem na historický vývoj a politickou tradici evropským státem. Vzhledem ke své poloze však byla v průběhu historie poznamenána četnými tragédiemi, které pramenily z jejího umístění na rozhraní evropského a ruského přístupu k vedení země. Jen během 20. století se jednalo o existenční krize vyvolané v důsledku kolektivizace a následného masivního hladomoru či několikanásobný přechod frontové linie za druhé světové války. Po krátkém, relativně příznivém období v mezidobí 90. let 20. století a první dekády 21. století se vývoj v zemi začal opět komplikovat [1, 2].

Zasahující záchranáři po ostřelování města Charkova
 

Co se stalo? 
Poté, co se Ukrajina začala více sbližovat se západními státy a Evropskou unií (EU) jako celkem, došlo k událostem, které změnily další vývoj země. V listopadu roku 2013 tehdejší prezident Viktor Janukovyč odmítl podepsat tzv. Asociační dohodu s EU a v důsledku toho vznikla v období listopadu 2013 – února 2014 série povstání a nepokojů označovaných „euromajdan“ (evropská náměstí). V únoru roku 2014 pak došlo k obsazení ukrajinského území poloostrova Krym neoznačenými vojenskými jednotkami, které byly později přiznány jako jednotky Ruské federace (RF). V březnu téhož roku tehdejší prezident Ukrajiny Janukovyč sepsal zvací dopis, ve kterém požadoval použití ozbrojených sil RF na území Ukrajiny. V té době v jihovýchodní části Ukrajiny, a zejména pak na východě, byly časté prorusky orientované nepokoje, které byly opět podporované neoznačenými vojenskými jednotkami. Stejně jako v případě Krymu, byli i tito tzv. „zelení mužíčci“ později ze strany RF přiznáni jako členové ozbrojených sil RF. Na východě území Ukrajiny tak vznikl konflikt, který byl poté sice částečně ochlazen tzv. Minskými dohodami, nicméně neustále představoval významné riziko pro jakékoli budoucí vojenské intervence ze strany RF a východ území byl vnímán jako jejich možný nástupní prostor. 

Poté, co politické napětí mezi Ukrajinou a RF, i přes uzavřené Minské dohody, postupně narůstalo, vygradovalo ke konci roku 2021. RF začala u hranic s Ukrajinou hromadit vojska pod záminkou cvičení. Celý tento vývoj měl vyústění v noci z 23. na 24. února 2022, kdy vojska RF vstoupila na území Ukrajiny. Z počátku mířily útoky převážně na vojenské a strategicky a politicky významné objekty s cílem dosáhnout rychlých zisků, které by paralyzovaly Ukrajinu a umožnily tak realizovat vývoj podle potřeb RF.

Velmi záhy však již během prvních týdnů války se útoky začaly soustřeďovat i na centra ukrajinských měst, a tedy na civilní cíle. Již v první polovině roku války byly zdokumentovány i rozsáhlé válečné zločiny vůči civilnímu obyvatelstvu, což mimo jiné umocnilo už tak rozsáhlý odliv ukrajinského obyvatelstva, na které se nevztahovala branná povinnost, do evropských států, včetně České republiky.

 Od počátku války až do současnosti (březen 2023) čítají lidské oběti podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva asi 22 000 osob (z toho přibližně 8 200 mrtvých a 13 800 raněných) [3]. Jedná se však pouze o ztráty ověřené a potvrzené, navíc jen na územích, která nejsou kontrolována RF. Je tedy reálný předpoklad, že skutečný počet obětí je podstatně vyšší. Navíc příjem informací z míst, kde probíhaly a probíhají intenzivní boje, byl a stále je narušen. To se týká zejména Doněcké oblasti (Mariupol) a Luhanské oblasti (Lysy­čansk, Popasny, Severodoněck), kde se hovoří o četných civilních obětech.

Ochrana obyvatelstva na Ukrajině 
Obr. 2 Znak Státní služby pro mimořádné situace [4]Ochrana obyvatelstva je úkolem státu a jejím cílem je ochrana životů a zdraví obyvatelstva, území, majetku a životního prostředí proti nouzovým situacím. Na Ukrajině je využíváno označení „civilní ochrana“. Ústředním orgánem výkonné moci, který uskutečňuje státní politiku v této oblasti, je Ministerstvo vnitra. Do jeho struktury náleží klíčová výkonná složka civilní ochrany – Státní služba pro mimořádné situace (State emergency service, SES). Logo SES je uvedeno na obr. 2 [4]. 

Do roku 2012 byla tato složka součástí speciálního resortu, tzv. Ministerstva pro mimořádné události. Po reformě systému mezi roky 2012 a 2014 se stala součástí Ministerstva obrany a od 25. dubna 2014 opět součástí Ministerstva vnitra?[5,?6]. Systém ochrany obyvatelstva je kodifikován speciální právní úpravou [7].

Ministerstvo vnitra Ukrajiny je zodpovědné za následující oblasti zajišťované klíčovými výkonnými složkami:

• vymáhání práva – policie;
• ostraha hranic – Státní pohraniční stráž; 
• civilní ochrana – Státní služba pro mimořádné situace; 
• řešení migrace – Státní migrační služba. 
• Na centrální úrovni jsou součástí SES následující odborné struktury:
• sekce prevence;
• sekce odezvy;
• sekce opatření civilní ochrany;
• sekce zásobování;
• divize pro leteckou a leteckou záchrannou službu;
• divize evropské integrace a mezinárodní spolupráce;
• divize hydrometeorologické služby. 

SES je členěna do 25 územních expozitur, což přibližně odpovídá správnímu členění země na 24 oblastí a jednu autonomní součást. V ústřední gesci je pak deset jednotek, tři školská zařízení a vědecko-výzkumná organizace. Služba SES je zajišťována asi 53 000 příslušníky a přibližně 142 000 dobrovolnými hasiči [4, 6, 8].

Vybraná opatření ochrany obyvatelstva za války
Varování
Na Ukrajině již před válkou bylo varování obyvatelstva založeno na využívání sirén, jakožto koncových prvků tohoto systému. V reakci na válečný konflikt však byla velmi rychle dopracována další řešení. Tato řešení jsou cílena na mobilní zařízení. V daném případě jde zejména o využívání sociálních sítí, mobilních aplikací a automatické notifikace pro mobilní telefony. 

Obr. 3 Logo řešení Ukraine Siren Alerts [9]Ve vztahu k sociálním sítím se jedná zejména o iniciativu Ukraine Siren Alerts obr. 3 [9], která je provozována na platformách Twitter, Facebook a Telegram. Zacílena je na varování před rake­tovými útoky a související informování. V daném případě není nutné cokoli instalovat, stačí se pouze přihlásit k odběru novinek či ke sledování daného kanálu. Uživatel/sledující pak získá přehled o místech s vyhlášeným poplachem s mapkou a vyznačeným útokem. 

Systém byl v principech inspirován řešením RedAlert využívaným v Izraeli pro varování před raketovými útoky s rozdílem, že zmiňované iz­raelské řešení má podobu mobilní aplikace.

Ve vztahu k řešením založených na využívání mobilních aplikací pak za zmínku stojí především aplikace Air Alarm na obr. 4 [10]. Slouží k okamžitému vydávání výstrah. Upozorňuje na letecký útok, chemický útok, technologickou katastrofu či jiný typ ohrožení.

Aplikace je volně dostupná například na Google Play či AppStore. Vznikla za spolupráce firem Ajax Systems, Stfalcon a ukrajinského Ministerstva digitální transformace. Upozorňuje na začátek a konec poplachu. V současné chvíli je v kategorii aplikací, kterou si stáhlo více než pět milionů uživatelů. Spuštění a ovládání aplikace je velmi jednoduché, není potřeba žádná registrace. Uživatel si zvolí oblast, pro kterou se budou zobrazovat poplachy (kraj, okres, město). S ohledem na četnost poplachů je vhodné geografickou polohu co nejvíce specifikovat. V aplikaci nebyly hned od začátku všechny územní celky. Aktuálně jsou postupně doplňovány. Na poplach je uživatel upozorněn zvukovým signálem, zobrazením v liště oznámení a v samotné aplikaci. Aplikace vydává akustický signál i v tichém režimu.

Obr. 4 Logo aplikace Air Alarm [10]Vedle zmíněné aplikace lze také přizpůsobivost na vzniklou situaci ilustrovat úpravou některých stávajících aplikací využívaných původně k jiným účelům. V daném případě lze zmínit např. aplikaci Kyiv Digital [11], která byla původně využívána především návštěvníky města Kyjev či místními zejména kvůli informacím o místní hromadné dopravě. Od března roku 2022 byla aplikace rozšířena o informace o leteckých útocích, nejbližších lékárnách, krytech civilní ochrany atd. 

V neposlední řadě bylo v rámci varování přistoupeno k využívání automatických notifikací pro mobilní telefony, tedy není nutné podniknout žádné kroky ve vztahu k instalaci. Google představil funkci zobrazující upozornění na vzdušný útok přímo v Androidu. Společnost již podobný systém využívá pro varování před zemětřesením. Stačilo technologii pouze upravit a napojit ji na ukrajinské systémy. Systém funguje způsobem, že orgány ukrajinské státní správy vydají pro určitou oblast varování před nebezpečím a Google o tom pošle notifikaci do zařízení s Google Play. Uživateli přijde upozornění na základě jeho geografické polohy, sám nemusí nic stahovat či nastavovat. 
   
Ukrytí
Součástí ochrany obyvatelstva je také tzv. ochranná infrastruktura, která je tvořena úkryty pro obyvatelstvo, chráněnými zařízeními (zdravotnická zařízení, komunikační zařízení, sklady) a ochrannými stavbami (velitelská stanoviště, dispečerská stanoviště atd.). Její budování je proces dlouhodobý, finančně náročný a úzce souvisí s koncepcí ochrany obyvatelstva jako celku. Ochrana obyvatelstva ukrytím ve stálých úkrytech sloužila a slouží výhradně pro případ ozbrojeného konfliktu. 

Na Ukrajině, stejně jako v naprosté většině jiných států, není a ani dříve nebylo zajištěno ukrytí pro většinovou populaci, resp. pozornost byla zaměřena především na zajištění fungování velitelských stanovišť a dalších součástí nezbytných pro řízení situace. Proto i v průběhu války je klíčové včasně varovat, evakuovat a pro ukrytí využívat improvizovaných možností. V daném případě se jedná především o využívání přirozených ochranných vlastností staveb. Důležité je tedy dodržovat pravidlo alespoň dvou stěn, tedy venkovní stěna a vnitřní nosná příčka, popř. posílená o nábytek typu skříně, stoly aj. umístěný mezi těmito stěnami. Pro snížení rizika zranění způsobeného ostrými úlomky vzniklými při ostřelování, či jinými fragmenty, je doporučeno vyplňování stavebních otvorů cihlami, pytlem s pískem nebo alespoň různými deskami.

O minimálním využívání standardních úkrytů svědčí i skutečnost, že i v počátcích války v březnu roku 2022, kdy byla situace velmi chaotická a nejistá, byl úkrytový fond kyjevského metra využíván pouze z 15 % [12]. Na území Ukrajiny platí, že do podzemního krytu je přístup 24 hodin denně. Využívány jsou především dopravní stavby. Kromě staveb v Kyjevě se jedná také o stanice metra v Charkově, Dněpru a stanice podzemních vysokorychlostních tramvají v Kryvyj Rohu [13].

Ve vztahu k ukrytí je však s ohledem na akcentaci improvizovaných řešení podstatná práce s veřejností a její informování. Ukrajinu lze hodnotit jako učebnicově správný příklad rychlého se přizpůsobení situaci a rychlého vybudování a následného využívání všemožných komunikačních kanálů využívajících dostupných sociálních sítí, které mají značný dosah, vytvoření vlastní internetové stránky aj. 

Nouzové přežití
V rámci zajišťování nouzového přežití je velmi silně akcentována příprava obyvatelstva a snaha poskytnout takové informace, aby obyvatelstvo bylo co nejvíce samostatné a schopné čelit krizovým situacím. K tomu jsou využívány různé komunikační kanály, zejména pak internetová stránka zřízená pro tyto informační účely. Součástí rad jsou doporučené postupy a způsoby při skladování vody a potravin, včetně určení potřebného množství, vybavení zdravotnickým materiálem, skladba evakuačního zavazadla aj. [13].

Podstatnou radou pro přežití v nouzových přístřešcích, upravených bytech a domech je minimalizovat shluky mobilních signálů. Důvodem je syrská zkušenost, kdy shluky / větší přítomnost mobilních telefonů fungovaly pro ozbrojené síly RF jako naváděcí signál na civilní cíle. V daném případě je doporučováno přepínat telefon do režimu letadlo v případě návštěvy nemocnic či jiných významných budov. Stejně tak je důležité nejezdit každý den stejnými trasami a ve stejný čas, aby bylo sníženo riziko případného zásahu. 
   
Informování obyvatelstva
Informování obyvatelstva je průřezovým opatřením ochrany obyvatelstva, na které je kladen značný důraz. Jeho význam byl zdůrazněn i ve výše zmíněných opatřeních. Těžištěm je využívání širokého spektra komunikačních kanálů, zejména pak sociálních sítí a  webové stránky věnující se pouze poskytování rad a doporučení obyvatelstvu. Využití sociálních sítí již bylo částečně zmíněno ve vztahu k opatřením varování. Těchto je však využíváno i směrem k dlouhodobému informačnímu působení preventivního charakteru. V daném případě je hlavní funkcí sociálních sítí instantní upoutání na daný problém a přenesení pozornosti na webové rozhraní. Webové rozhraní lze tedy označit za klíčové v komunikaci s veřejností. Zejména pak jde o stránku „Pro případ krize či války“ [13]. Z hlediska obsahového členění webu si nelze nepovšimnout inspirace v brožuře, kterou vydává Švédská agentura nouzového managementu (Om krisen eller kriget kommer - If Crisis or War Comes), a to již v šesté edici od roku 1943 [14]. 

Zmíněna ukrajinská webová stránka je strukturována následujícím způsobem a její strukturace je velmi blízká zmíněnému přístupu Švédska:

• jak se připravit na nouzovou situaci;
• komunikace a vyhledávání informací;
• ukrytí;
• v bojové oblasti.

Obsahem jednotlivých kapitol jsou doporučené způsoby chování, uváděny jsou často velmi konkrétní a praktické rady a doporučení. Vedle toho lze na internetové stránce dohledat další informace vztahující se k následujícím oblastem [13]:

• kyberbezpečnost;
• rady, co dělat v případě odvlečení z území Ukrajiny;
• jak přežít únos a zajetí;
• co dělat v případě nálezu nevybuchlé 
• munice/bomb;
• co dělat při útoku chemickými zbraněmi;
• psychologická podpora během války;
• evakuace a organizování úkrytů;
• působení na okupovaném území;
• jak se zachovat v případě použití špinavé bomby, včetně dávkování jodidu draselného (zde převzata infografika americké FEMA).

Veškeré informace jsou zrcadleny na kanálech YouTube, Telegram, Twitter, Instagram a TikTok. 

Závěr
Navzdory skutečnosti, kdy sice systém ochrany civilního obyvatelstva je za války kodifikován a také ratifikován většinou států světa a tato pravidla by tedy měla platit pro všechny státy jimi vázané, praxe ukazuje jiné zkušenosti. Pravidla a základní principy mezinárodního humanitárního práva jsou porušovány. Nejinak tomu je v případě války na Ukrajině vyvolané agresí RF. Ženevské úmluvy z roku 1949 a Dodatkové protokoly k nim vydané, jakožto základní prameny mezinárodního humanitárního práva, podepsalo a ratifikovalo do současné doby 196 států světa (v případě Dodat­kových protokolů je smluvními stranami Protokolu I 174 států, Protokolu II 169 států a Protokolu III 79 států), a to včetně RF. Jistou ironií je také skutečnost, že právě v roce 2022 jsme si připomněli 45 let od přijetí Dodatkových protokolů (1977) k Ženevským úmluvám z roku 1949, zejména pak Dodatkového protokolu I upravujícího ochranu obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů. 

Nutno podotknout, že kromě zcela flagrantního porušování mezinárodního humanitárního práva, je válka na Ukrajině především nepopsatelným lidským utrpením. Vojska RF zcela běžně provádějí nerozlišující útoky, útoky na objekty civilního rázu, či na tzv. stavby obsahující nebezpečné síly (jaderné elektrárny) aj. Porušování pravidel mezinárodního humanitárního práva bylo povýšeno na normu. Z praxe jednoznačně vyplývá, že v reálném konfliktu v místě bojů není důležité, zda dané státy jsou signatáři příslušných norem či nikoli. Vymahatelnost práva je často komplikovaná a dohled na dodržování pravidel vzdálený až nereálný. Jediným fakticky prokázaným funkčním principem pro snížení ztrát na životech je reálná připravenost a odolnost obyvatelstva a systému, a to vše podpořené existencí organizačních a technických opatření. První rok války ukazuje, že Ukrajina je téměř učebnicovým příkladem rychlé reakce na vzniklou situaci a přizpůsobení se, a to na úrovni struktur ochrany obyvatelstva i na úrovni 
občanské. 

plk. Mgr. et Mgr. František PAULUS, Ph.D., MBA, Institut ochrany obyvatelstva, 
foto SITA Slovenská tlačová agentúra, a. s.

Akcelerantem hoření se rozumí palivo nebo okysličovadlo, často hořlavá kapalina, která je použita k úmyslné iniciaci vzniku požáru nebo zvýšení rychlosti jeho šíření¹. Zjištění přítomnosti akcelerantu hoření tak představuje významnou informaci pro určení příčiny vzniku požáru. V případě podezření na použití akcelerantu hoření a spáchání trestného činu (např. poškození cizí věci, obecné ohrožení aj.) se na místě události postupuje podle trestního řádu². Odběr stop zajišťuje technik z oddělení kriminalistické techniky Policie České republiky (PČR), a odebrané stopy jsou zadokumentovány v protokolu o ohledání místa činu.

Obr. 1 Detekce oděvů podezřelé osoby

Protože příslušníci zjišťující příčinu vzniku požárů (vyšetřovatelé požárů) se s případy použití akcelerantu hoření setkávají výrazně častěji než příslušníci PČR, mohou na základě dohody³ svou odborností, zkušenostmi a materiálním vybavením významně přispět k úspěšné detekci, odběru či laboratorní expertíze chemické stopy.

Obr. 2 Detekce na pracovišti při testovacím měřeníMezi základní možnosti detekce akcelerantu hoření na požářišti patří použití vjemových smyslů, kdy na podezřelou látku mohou vyšetřovatele požárů upozornit obalové nádoby, či charakteristický zápach na požářišti. Nelze také opomenout případné podněty od svědků, zasahujících hasičů či dalších dotčených osob. Další běžně využívanou a osvědčenou možností detekce je využití policejních služebních psů speciálně vycvičených pro vyhledání látek běžně používaných jako akceleranty hoření. Tato detekční metoda je založena na vysoké citlivosti a rozlišovací schopnosti čichového ústrojí vycvičeného psa, který je schopen spolehlivě identifikovat i nepatrné množství akcelerantu nacházejícího se na požářišti.

Protože někteří zahraniční vyšetřovatelé požárů (např. ve Spojených státech amerických, Dánsku či Nizozemsku) nemívají běžně přístup ke služebním psům, velmi často využívají možnost detekce akcelerantu hoření pomocí přenosného detektoru plynů. Za účelem možnosti nasazení takového přístroje v českých podmínkách byl plzeňským vyšetřovatelům požárů zapůjčen Školicím střediskem a laboratoří Třemošná přenosný detektor těkavých organických sloučenin – HONEYWELL MINIRAE LITE PGM 7300 (přenosný detektor). Tento přenosný detektor je vybaven foto-ionizačním senzorem (Photo Ionisation Detektor – PID), jenž slouží pro monitorování přítomnosti i měření koncentrace těkavých organických látek (Volatile Organic Compounds – VOC), tedy koncentrace pevných nebo kapalných par či přítomnost plynných organických látek ve vzduchu v daném prostředí. PID senzor svým principem nedokáže rozlišit různé organické látky mezi sebou a identifikovat je, ale měří jejich celkovou koncentraci v daném prostoru. Jeho výhodou však je, že dokáže měřit koncentrace ve velkém rozsahu bez poškození senzoru (až 5000 ppm) a měření nijak nenarušuje integritu požářiště. Tento článek dále shrnuje více než roční zkušenosti získané při používání tohoto přenosného detektoru na požářištích a také výsledky a závěry testovacích měření v roce 2022. 

Zmiňované testovací měření bylo realizováno na pracovištích specializačních kurzů pro vyšetřovatele požárů. Jednalo se o předem vytvořené místnosti definovaného způsobu užívání (např. obývací pokoj, kuchyně, kancelář) v lodních kontejnerech. Každá místnost byla o půdorysu zhruba 3 × 3 m s výškou 2,2 m. Místnosti byly lektory řízeně spáleny vždy se specifickou příčinou požáru. Hašení těchto pracovišť bylo prováděno desítky vteřin poté, co požár v daném prostoru dosáhl celkového vzplanutí (tzv. flashoveru). Pro účely testování přenosného detektoru bylo vytipováno osm běžně dostupných látek, nejčastěji používaných jako akceleranty hoření (sedm kapalin a jedna tuhá látka). Vzorky těchto látek byly nality (položeny) na podlahu v jednotlivých pracovištích před iniciací řízeného požáru, a to mimo místo vzniku požáru.
Po likvidaci požáru v každém pracovišti bylo přenosným detektorem ohledáno jak místo, kam byla hořlavá látka před vznikem požáru situována, tak i ostatní prostor požářiště. Vždy byla zaznamenána nejvyšší naměřená hodnota koncentrace v ppm (miliontina celku) pro dané místo. Časově byla měření započata v den požáru po odvětrání jednotlivých požářišť a dále byla opakována v následujících čtyřech dnech po požáru. Pátý den byla všechna pracoviště ohledána policejním psem vycvičeným na detekci akcelerantu hoření a z detekovaných míst byly vyšetřovateli požárů zajištěny stopy, které byly po odběru opět změřeny přenosných detektorem již v určených obalech (skleněné lahve s uzávěrem twist-off) a následně předány do chemické laboratoře Třemošná pro provedení požárně technické expertízy za účelem identifikace látek v odebraných stopách.

Obr. 3 Detekce požářiště menšího rozsahuPři testovacích měření byly po požárech ve všech pracovištích v místech nalití (položení) akcelerantu hoření detekovány různé úrovně koncentrace. Tato koncentrace se v období měření (rozmezí 1-5 dnů) výrazně neměnila, naměřenou koncentraci více ovlivňovala vzdálenost měřicího hrotu přenosného detektoru od měřeného povrchu (během opakovaných měření nebyl pro objektivnost měřený povrch nijak fyzicky narušován ani přemisťován). Výrazně vyšší koncentrace byla naměřena v místech, kde se tekutý akcelerant hoření měl možnost dostat do kontaktu s nasákavým, porézním materiálem jako sádrokartonové desky, koberec, tkanina apod. (např. stopy 1.1 a 6.1). Ve dvou pracovištích (č. 1 a 3) přístroj detekoval slabou koncentraci (nižší desítky a jednotky ppm) i v jiných místech než na ploše, kde byl aplikován akcelerant hoření. První z těchto míst nebylo označeno služebním psem (stopa 1.2), druhé ano (stopa 3.2). Koncentrace detekované přístrojem v těchto místech v jednotlivých dnech měření slábly. V obou případech pak bylo laboratoří zjištěno, že se jednalo o těkavé produkty hoření (negativní přítomnost akcelerantu hoření). Na pracovišti č. 4 pevný podpalovač zcela vyhořel, přenosný detektor naměřil slabou koncentraci (vyjma měření bezprostředně po likvidaci požáru) v prostoru jeho aplikace. Laboratorní výsledek vzorku odebraného z tohoto místa (stopa 4.1) nepotvrdil přítomnost akcelerantu hoření. Na pracovišti č. 8 služební pes neoznačil místo aplikace (stopa 8.1), ale jiné místo ve vzdálenosti přibližně 75 cm, kde byla koncentrace použitého akcelerantu hoření výrazně silnější (stopa 8.2). 

Interpretace naměřených hodnot
Na základě provedeného měření je zjevné, že přenosný detektor je na požářišti schopen indikovat běžně používané tekuté akceleranty hoření, a to i několik dnů po likvidaci požáru. Hraniční, z hlediska použití, byla detekce aplikovaného pevného podpalovače (PEPO), který po požáru zcela odhořel a v místě, kde se původně nacházel, byla naměřena velmi nízká koncentrace, následný chemický rozbor odebrané stopy z detekovaného prostoru nepotvrdil přítomnost této látky, taktéž detekce služebním psem byla negativní. Dvakrát přenosný detektor vykazoval falešnou pozitivitu, kdy se v obou těchto případech jednalo o produkty hoření, jedno z těchto míst bylo také označeno služebním psem. Z naměřených výsledků je zjevné, že tuto falešnou pozitivitu lze eliminovat provedením měření s delším časovým odstupem po likvidaci požáru, kdy koncentrace těkavých produktů hoření klesá. Zmiňovaný časový odstup je také vhodný z důvodu klesající úrovně vlhkosti na požářišti, jež také vzhledem k principu PID snímače negativně ovlivňuje případnou falešnou pozitivitu detekce.

Výše uvedená testovací měření a více než roční využití přenosného detektoru při výkonu služby krajského vyšetřovatele požárů v Plzeňském kraji ukázalo, že tento přístroj nelze využít jako plnohodnotnou náhradu služebního psa, protože jeho použití na větší ploše požářiště je pomalé a neefektivní. Fyzické možnosti psa a jeho přirozená hravá povaha mu umožňuje ve spolupráci s psovodem v krátkém čase důkladně ohledat i velký prostor požářiště. Pes také vždy směřuje k místu, kde je koncentrace akcelerantu hoření nejsilnější, a případná odebraná stopa z tohoto prostoru je pak nejvhodnější pro provedení laboratorní expertízy. 
 

Obr. 4a, 4b Detekce akcelerantu v okolí zadního kola vozidla (ohniska požár)

Na druhou stranu existuje významné množství případů, kdy nasazení tohoto přístroje je jak pro účely vyšetřování příčin vzniku požárů, tak případně pro prověřování trestného činu efektivní a účelné. Například u požárů menšího rozsahu, kdy zasažená plocha je řádově v jednotkách m², je možné přenosným detektorem spolehlivě ohledat zasaženou plochu i bez nasazení psa. Velmi rychle lze také detekovat neznámou látku v podezřelých nádobách na místě události, a tak zjistit, zda provést odběr chemické stopy či nikoli. Účelné je také nasazení tohoto přístroje při kontrole již odebrané stopy (ať již detekovanou služebním psem nebo přenosným detektorem), která se provede změřením koncentrace v odběrové nádobě. Takto je možné ještě na místě události posoudit, zda byl odběr látky proveden správně či ze správného místa a případně provést nápravu. Přenosný detektor je velmi efektivní při kontrole nářadí použitého při odběru vzorků. Provedenou kontrolou nářadí mezi jednotlivými odběry je tak zabráněno křížové kontaminaci vzorků. V neposlední řadě lze tímto přístrojem provést rychlou detekci povrchu těla či oblečení podezřelé osoby přímo na místě události, a je tak možné se rozhodnout, zda oblečení zajistit jako stopu, případně provést stěr z rukou, popř. dalších částí těla této osoby. 

Na základě zkušeností s používáním přenosného detektoru a provedeného testovacího měření můžeme říci, že tento druh přístroje je přínosem při procesu detekce akcelerantu hoření na požářišti, a to jak jeho samostatné použití, tak i ve spojení se služebním psem. 

kpt. Ing. Stanislav KOPECKÝ,  kpt. Ing. Jaroslav ŘEPÍK, HZS Plzeňského kraje, plk. Mgr. Jakub ŠKODA, MBA, MV-generální ředitelství
ZS ČR, foto archiv autorů

V souvislosti s výskytem onemocnění covidu-19 se zásadně zvýšila potřeba dekontaminace prostor. Jednou z variant bylo využití dekontaminace pomocí ozonizace prostředí s požadavkem na dekontaminaci povrchů. Na základě těchto požadavků vznikl projekt s názvem „Možnosti využití ozónu pro dekontaminaci ovzduší a povrchů nejen složkami IZS ČR“. Projekt byl řešen v letech 2021–2022 za podpory bezpečnostního výzkumu Ministerstva vnitra. Hlavními řešenými oblastmi byla volba optimální metody pro detekci ozónu, vytvoření postupů pro stanovení jeho koncentrace v reálných podmínkách, použitelnost ozónu pro dekontaminaci povrchů a jeho vliv na degradaci materiálů. Projekt probíhal ve spolupráci Technického ústavu požární ochrany a Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.

Obr. 1 Navržený a zkonstruovaný přenosný detektor ozónu

Název covid-19 vznikl spojením anglických slov „coronavirus“ a „disease 2019“, což lze do češtiny přeložit jako koronavirové onemocnění 2019. Jde o vysoce infekční onemocnění vyvolané koronavirem SARS-CoV-2. Svými příznaky se v řadě případů blíží chřipkovému onemocnění. Oproti chřipce má ale podstatně vyšší míru infekčnosti vyjádřenou tzv. reprodukčním číslem (R0), které udává, kolik dalších osob infekční jedinec nakazí. Zároveň i míra hospitalizace a smrtnost u covidu-19 je násobně vyšší, než je tomu u chřipky. Právě toto paralyzovalo v letech 2020 až 2022 celý svět, protože žádný stát nemá systém zdravotní péče tak robustní, aby zvládl nával, který může pandemie covidu-19 vyvolat. Právě ona byla impulsem pro hledání vhodného způsobu, jak efektivně desinfikovat prostředí, aby riziko přenosu koronaviru SARS-CoV-2 bylo minimální. Kromě testů celé řady různých desinfekčních prostředků vyvstala i otázka využitelnosti ozonizace. 

Ozón (O₃) má vysoký oxidační potenciál a díky tomu je často využíván k oxidaci širokého spektra látek, které znečišťují vodu a vzduch. Ozón je nestabilní plyn, který je těžší než vzduch. Samovolně se rozkládá, přičemž poločas jeho rozpadu je závislý na prostředí, teplotě prostředí, ale i na dalších faktorech. To je důvod, proč ho není možné skladovat a je nutné jej připravovat přímo na místě použití. Pro jeho výrobu se používají generátory ozónu. V souvislosti s ním je potřeba říct, že se jedná o nebezpečný plyn, protože je toxický. Už při nízkých koncentracích dráždí dýchací cesty. Na jeho přítomnost je velmi citlivý i lidský nos, kterým lze rozpoznat již koncentrace kolem 10 µg/m3.

Hlavními cíli projektu bylo vytvoření metodiky pro stanovení koncentrace ozónu, přenosného detektoru a studium vlivu ozónu na degradaci povrchů materiálů a reakci na živý organismus.

Obr. 2 Schéma zapojení měřicí sestavy s kalibrací detektoru 1 – digestoř; 2 – vstupní plyn k ozonizaci (Q1 = 6 l/min); 3 – generátor O3 s regulovatelným výkonem; 4 – odvod přebytečného O3 regulovaný jehlovým ventilem; 5 – přírubová skleněná nádoba s testovaným detektorem; 6 – FTIR plynová cela; 7 – výstup z plynové cely (Q3 = 2 l/min); 8 – jehlový ventil, 9 – plynové čerpadlo

Pro výrobu ozónu byl použit generátor ozónu PROFIZON-X 7G o maximálním výkonu 7 g O₃ za hodinu s průtokem plynu 6 l/min a možností napájení vzduchem u interního kompresoru nebo kyslíkem z externího vstupu. Na základě série zkoušek byla jako vstupní plyn vybrána směs kyslíku s dusíkem směšovaná v určitém poměru pro výrobu požadovaného množství ozónu. Pro identifikaci a následnou kvantifikaci byla vybrána metoda infračervené (IČ) spektroskopie, která umožňuje nedestruktivním způsobem stanovit molekulární složení neznámých látek. Pomocí intenzity naměřených IČ pásů ve spektru je možné určit koncentraci sledované látky. Pro měření koncentrace ozónu byl použit FTIR spektrometr (Fourier transform infrared – metoda založená na absorpci infračerveného záření při průchodu vzorkem) MATRIX-MG2 s 2m plynovou kyvetou o objemu 200 ml a regulací teploty (25-180 °C) od firmy Optik Instruments, s. r. o., (Bruker). Pro určení koncentrace ozónu byl vybrán pás v oblasti 1055 cm-1. Pro měření koncentrací ozónu již byla od dodavatele připravena metoda pro měření koncentrací ozónu za laboratorní teploty zahrnující další plyny s ohledem na možný výskyt v ovzduší nebo interferenci v kvantifikované oblasti. Při měření se tedy sledovaly tyto složky: ozón O₃, oxid uhličitý CO₂, voda H₂O, oxid dusnatý NO a oxid dusičitý NO₂. Vytvořený postup byl využit na stanovení koncentrace ozónu při testech účinnosti na živých organismech, při degradacích materiálů i při kalibracích vyvíjeného detektoru. 

Přenosný ruční detektor 
Obr. 3 Zapojení měřicí sestavy s kalibrací detektoruPřenosný ruční detektor byl navržen pro orientační stanovení koncentrace ozónu (obr. 1). Pro nízké koncentrace je detektor schopen detekovat 10–1000 ppb ozónu a pro vyšší rozsah detekuje koncentrace 10–1000 ppm ozónu. Pro vlastní detekci bylo využito dvou polovodičových senzorů MQ-131 pracujících na principu změny tepelné vodivosti měřicího obvodu vůči referenčnímu obvodu. Senzor je zahříván na vysokou teplotu (150–450 °C), při níž dochází k absorpci molekul kyslíku na povrch díky volným elektronům, což změní odpor polovodiče. Když se přiblíží molekula zájmových plynů k absorbovanému kyslíku či rovnou k vrstvě senzitivního oxidu, dochází k vzájemné reakci a změně odporu polovodiče, která je přímo úměrná koncentraci zájmového plynu. Senzitivním materiálem plynového senzoru MQ-131 je polovodič dopovaný různými oxidy kovů. Pro detekci nízkých koncentrací ozónu je to oxid wolframový WO₃ a pro vyšší koncentrace oxid cíničitý SnO₂. 

Tyto materiály, z kterých je měřící obvod sestaven, mají vysokou vodivost v čistém vzduchu, avšak v přítomnosti plynu (ozónu) se vodivost senzoru snižuje spolu s rostoucí koncentrací plynu. Měřením vodivosti obvodu lze, díky jednoduchému převodu, získat odpovídající výstupní koncentraci měřeného plynu (ozónu). 

Obr. 4 Detail zapojení měřicí sestavy s kalibrací detektoruSpolečně s přenosným ručním detektorem byl testován komerčně dostupný detektor GasAlertMicro5 se senzorem chloru (Cl₂). Senzor použitý v tomto detektoru reaguje kromě chlóru také na ozón, ale s nižší citlivostí. Detekční rozsah tohoto detektoru je pro Cl2 pouze 0 až 50 ppm a v případě ozónu reaguje na koncentrace od 0 do 93 ppm O₃, avšak s nižší citlivostí než námi vytvořený přenosný detektor ozónu.

Kalibrace přenosného detektoru
Pro kalibraci a následné zkoušky byla sestavena měřicí sestava zahrnující průtokoměr pro směšování a nastavení průtoku vstupních plynů, generátor ozónu, skleněnou přírubovou nádobu pro umístění detektoru, FTIR spektrometr, průtokoměr pro zajištění stálého průtoku plynovou celou FTIR spektrometru a plynové čerpadlo (obr. 2). Na generátoru ozónu byl nastavován různý výkon pro výrobu různých koncentrací ozónu vhodných pro kalibraci detektoru.

Na obr. 3 a 4 jsou fotografie reálného zapojení měřicí sestavy během kalibrace přenosného detektoru.

Vliv ozónu na povrchy vybraných materiálů 
Pro zkoušky vlivu působení ozónu na povrchy vybraných materiálů, samotné bakterie a dále pro zkoušky vlivu působení ozónu na bakterie nanesené na povrch vybraných materiálů byla do měřicí sestavy namísto přírubové nádoby zařazena exsikátorová skříň pro umístění vzorků. Pro účely zkoumání vlivu ozonizace na degradaci látek byly zvoleny materiály, které se v inte­riérech běžně využívají: laminovaná dřevotřísková deska tloušťky 12 mm, dřevěná lať z borovicového dřeva o průřezu 10 × 15 mm, plexisklo tloušťky 2 mm, nylonový koberec tloušťky 5 mm, PVC linoleum tloušťky 2,5 mm, bavlněný úplet – tričko (100% bavlna o tloušťce zhruba 0,4 mm). Z uvedených materiálů byly následně připraveny vzorky o rozměrech asi 10 × 10 mm. Každý vzorek byl opatřen otvorem pro protažení silikonového vlasce sloužícího k zavěšení do utěsněného boxu. Vzhled vybraných materiálů před přípravou vzorků je na obr. 5, způsob umístění vzorků do exsikátorové skříně je uveden na obr. 6.

Obr. 5 Testované materiály

Vzorky všech materiálů byly postupně vystaveny působení ozónu v koncentracích 1400 a 3000 ppm v časových intervalech 1, 3, 5, 7, 9 a 24 hodin. Vzorky byly jak před zkouškou, tak po ní podrobeny analýzám pomocí metody plynové chromatografie (GCMS) a rastrovací elektronové mikroskopie (SEM). Výsledky GCMS analýz stěrů a extraktů vzorků neexponovaných a exponovaných v prostředí ozónu ukazují jeho významný vliv na povrch testovaných materiálů, zejména na dřevotřísku, dřevo, linoleum a koberec a částečně také na plexisklo a bavlněné tričko. Z údajů je zřejmé, že při působení ozónu na povrch těchto materiálů dochází k částečné oxidaci látek přítomných v materiálech, což má za následek větší tvorbu peroxidů, oxidů, esterů a etherů primárních sloučenin. Ze získaných dat rovněž vyplývá, že čím déle je ozón na povrch materiálů aplikován, tím snadněji se látky z materiálu uvolňují, což může být způsobeno narušením struktury povrchu těchto materiálů. Z naměřených spekter je rovněž patrný nárůst intenzity píků jednotlivých detekovaných látek s rostoucí dobou expozice ozónu.

Obr. 6 Zleva: ozonizace povrchů materiálů, ozonizace bakterií v roztoku, ozonizace bakterií nanesených na testovaných materiálech

Z pohledu SEM analýzy způsobuje ozón mikroskopické poškození materiálů při vysoké koncentraci 3000 ppm a délce působení v řádu několika hodin. Při kratším čase a nižší koncentraci nepůsobí žádné morfologické změny ani u jednoho z testovaných materiálů. Vzhledem k tomu, že pro dekontaminaci prostředí jsou nutné řádově nižší koncentrace ozónu i délky ozonizace, není možné poškození materiálů překážkou pro jeho použití. 

Vliv ozónu na bakterie
Při zkouškách ozonizace bakterií bylo nastavení podmínek měření stejné jak pro samotné bakterie v roztoku, tak i pro bakterie nanesené na povrch vybraných materiálů. Jediným rozdílem bylo, že pro samotné bakterie byla ozonizace realizována při koncentracích 100, 500 a 1000 ppm. Naopak pro bakterie nanesené na povrch byla ozonizace realizována při koncentracích ozónu 50, 100, 500 a 1000 ppm. Během expozice bakterií docházelo ke zvyšující se vlhkosti ve skříňovém exsikátoru, proto bylo během měření nutné pravidelně kontrolovat koncentraci vyrobeného ozónu a jeho výrobu regulovat. Vzorky byly umístěné ve skříňovém exsikátoru (obr. 6).

Pro účely testů byly vybrány gramnegativní bakterie Escherichia coli (E. coli) a grampozitivní Staphylococcus epidermidis (S. epidermis). V případě materiálů byly vybrány dřevotříska, dřevo a linoleum. Dekontaminační účinnost ozónu byla hodnocena jak na základě eliminace bakterií v suspenzi, tak i na základě eliminace bakterií z povrchu materiálů. K eliminaci bakterií v suspenzi bylo nutné využít vyšších koncentrací ozónu a delší doby expozice než k jejich eliminaci z povrchu materiálů. V bakteriální suspenzi byly více senzitivní gramnegativní bakterie E. coli, zatímco v testech eliminace bakterií z povrchu materiálů byly naopak rezistentnější. To může být dáno odlišnou schopností E. coli a S. epidermidis adherovat na materiál. Buňky S. epidermidis se vlivem ozónu mohly od materiálů snáze oddělit. Zároveň byly pozorovány odlišné účinky ozónu na bakterie na površích různých materiálů. To by mohlo být způsobeno rozdílnou strukturou materiálů a opět rozdílnou schopností bakterií se na nich udržet. Ze všech testovaných materiálů eliminoval ozón živé bakterie nejlépe z povrchu dřeva a dřevotřísky, a to již při koncentraci 50 ppm. Nicméně byl pozorován rozdíl v účinnosti vůči oběma testovaným druhům bakterií, přičemž vůči E. coli byla účinnost ozónu nižší. Vzhledem k tomu, že ozón nedostatečně eliminuje bakterie z povrchu lino­lea, lze se domnívat, že ani vůči jiným materiálům podobného charakteru nebu­de dostatečně účinný, respektive bude účinný pouze ve vyšších koncentracích, které mohou být zdraví nebezpeč­né. Proto se metoda ozonizace neukázala být vhodným nástrojem pro dekon­taminaci povrchů. 

kpt. Ing. Romana FRIEDRICHOVÁ, Ph.D., plk. Ing. Jan KARL, kpt. Ing. Milan RŮŽIČKA, Technický ústav požární ochrany, foto archiv Technického ústavu požární ochrany
   
   
 

V pondělí 6. února 2023 ve 4.17 hodin místního času došlo k zemětřesení o síle 7,8 stupňů Richterovy škály v hloubce 18 km poblíž města Gaziantep na jihovýchodě Turecka blízko hranic se Sýrií. Podle prvotních informací zasáhlo zemětřesení deset měst – Gaziantep, Kahramanmaras, Hatay, Osmaniye, Adiyaman, Malatya, Sanliurfa, Adana, Diyarbakir a Kilis. Na místě byly hlášeny stovky usmrcených a zraněných osob, poškozené budovy i infrastruktura, v celé oblasti jsou evidovány následné otřesy.




Takto vypadaly informace, se kterými v brzkých ranních hodinách začali příslušníci MV-generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky (MV-generálního ředitelství HZS ČR), Hasičského záchranného sboru Moravskoslezské­ho kraje (HZS MSK) a Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy (HZS PHA) pracovat. 

Časová posloupnost rozhodovacího procesu o vyslání odřadu
Prvotní informaci o zemětřesení a jeho parametrech obdrželo Národní operační a informační středisko (NOPIS) 6. února 2023 ve 2.46 hodin. Tuto informaci zaslalo na Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) a vedení MV-generální ředitelství HZS ČR. Ve 4.20 hodin obdrželo NOPIS cestou Střediska pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC – Emergency Response Coordination Centre), tedy zjednodušeně operačního střediska Mechanismu civilní ochrany Evropské Unie (Mechanismus), žádost Turecka o týmy pro pátrání a záchranu osob ve zřícených budovách USAR (Urban Search and Rescue Team). Na úrovni MV-generálního ředitelství HZS ČR došlo v 5.00 hodin ke svolání štábu, který posuzoval možnosti nasazení USAR odřadu, a to buď ve variantě střední, nebo těžké. Paralelně s tím probíhala přípravná jednání v rámci vedení HZS MSK a členů managementu ostravského segmentu, tj. středního USAR odřadu, který v daném měsíci držel podle nastaveného systému pohotovost pro případné nasazení. V 6.21 hodin přišlo z ERCC na NOPIS upřesnění požadavku na USAR týmy, který se omezoval pouze na USAR ve verzi těžké. Na základě této informace se rozhodlo vyslat USAR odřad ve variantě těžké, tedy variantě, kterou tvoří segmenty jak HZS MSK, tak HZS PHA, a v 7.00 hodin došlo k jejich předaktivaci. V 8.43 hodin vydává MZV souhlasné stanovisko k nabídnutí záchranářské pomoci Turecku ve formě USAR odřadu, kdy v 8.59 hodin byla cestou NOPIS tato informace vložena do Společného komunikačního a informačního systému pro mimořádné události Mechanismu (CECIS – Common Emergency Communication and Information System). Nabídka byla v 9.43 hodin, opět cestou CECIS, Tureckem akceptována a ihned byla vyhlášena oficiální aktivace USAR odřadu.

Právní rámec k vyslání záchranářské pomoci
Pro komplexnější představu je potřeba nastínit základní právní rámec týkající se dané oblasti. Základním předpisem, podle kterého se řídí zapojení ČR do mezinárodních záchranných operací a poskytování humanitární pomoci do zahraničí, je zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon dává pravomoc Ministerstvu vnitra (MV) rozhodovat po dohodě s MZV o humanitární pomoci poskytované státem do zahraničí a o zapojování do mezinárodních záchranných operací. V zákoně o integrovaném záchranném systému (IZS) je dále uvedeno, že úkoly MV na tomto poli plní MV-generální ředitelství HZS ČR. Nařízením vlády č. 463/2000 Sb., o stanovení pravidel zapojování do mezinárodních záchranných operací, poskytování a přijímání humanitární pomoci a náhradě výdajů vynakládaných právnickými osobami a podnikajícími fyzickými osobami na ochranu obyvatelstva, ve znění nařízení vlády č. 527/2002 Sb., byla závazně stanovena některá důležitá pravidla zapojování do mezinárodních záchranných operací. Zásady pro vytváření jednotek HZS ČR při poskytování pomoci v rámci ČR a při  zapojení do mezinárodních záchranných operací jsou stanoveny pokynem generálního ředitele HZS ČR č. 13/2016, ve znění pozdějších předpisů. Jedna z forem pomoci je vyslání odřadu, pro který se v rámci Mechanismu také používá termín modul. Jde o záchrannou jednotku sestavenou z hasičů nejméně dvou jednotek požární ochrany nebo z hasičů nej­méně jedné jednotky a osob zac?lene?ny?ch ve složce IZS nebo osob poskytujících osobní, resp. věcnou pomoc. 

Struktura USAR odřadu
USAR odřad se zabývá vyhledáváním a záchranou osob ve zřícených budovách. Podle velikosti odřadu, který vychází z počtu jeho členů a tomu odpovídajícímu technickému vybavení, z čehož vyplývá i jeho operační hodnota  ve smyslu rozsahu možných speciálních činností, se dělí na lehký (light), střední (medium) a těžký (heavy). Podle struktury zaměření členů odřadu se pak rozděluje na část managementu a záchranářů. Do manažerské části patří velitel odřadu a jeho zástupce, styční a bezpečnostní důstojníci, specialisté informačních technologií, lékaři, statik a logistici. Do záchranářské části pak patří záchranáři ve struktuře velitelů čet, družstev a hasičů různých specializací (např. lezec, zdravotník, technik chemické služby, operátor elektronického vyhledávacího zařízení) doplněné o kynology se psy pro sutinové vyhledávání. Počet členů, jejich pozic a oblasti, ve které vykonávají svou činnost, závisí na velikosti odřadu (tabulka).



V oblasti USAR odřadů funguje pod záštitou Organizace spojených národů Mezinárodní poradní skupina pro vyhledávání a záchranu (INSARAG – International Search And Rescue Advisory Group), která má za úkol zvyšovat celkovou úroveň připravenosti na hrozící katastrofy. INSARAG kontinuálně vyvíjí systém spolupráce na úrovni potenciálně postižené země a mezinárodních USAR odřadů, který má za úkol zefektivnění koordinace záchranných prací. Proto stanovuje standardy, postupy a procedury, které jsou následně v pětiletém cyklu ověřovány v rámci klasifikačních či reklasifikačních cvičení USAR odřadů. Ty, jež se do systému ověřování přihlásí a splní požadované standardy, díky tomu prokazují připravenost na nejvyšší úrovni. Jedná se zejména o maximální soběstačnost z pohledu potřeb na ubytování, stravování, techniku a taktéž zvládnutí všech potřebných procedur z pohledu nasazení, tj. od příjezdu, přes záchranné práce až po odjezd z postižené země.

Přeprava na místo nasazení
Jak vyplývá z časové osy v rozhodovací fázi o nasazení USAR odřadu, vše probíhalo ve velice rychlém časovém sledu, v rámci kterého paralelně probíhala i jednání ve smyslu zajištění přepravy členů odřadu a jejich vybavení. Prvním osloveným přepravcem byla Armáda České republiky (AČR), která konstatovala, že pro přepravu 69 členů týmu včetně tlumočníka (turecký občan žijící v Praze), osmi psů a 20 tun vybavení včetně osobních zavazadel nemá kapacity. Proto došlo k oslovení komerčního leteckého přepravce Smartwings, který nabídl dvě letadla s možností odletu ještě téhož dne v odpoledních hodinách. Na základě těchto informací bylo rozhodnuto, že se USAR odřad bude přepravovat do Turecka dvěma paralelními lety, kdy segment HZS MSK poletí z Letiště Leoše Janáčka Ostrava v Mošnově a segment HZS PHA pak z Letiště Václava Havla v Praze. V 10.00 hodin proběhlo videokonferenční jednání mezi štábem MV-generálního ředitelství HZS ČR a zástupci velení odřadů HZS MSK a HZS PHA, v rámci kterého byly projednány všechny podstatné informace a podmínky vyslání USAR odřadu včetně stanovení velitele odřadu apod. 

Na to navazovaly přípravy na odlet, tedy kontrola všech potřebných dokumentů, dokladů a deklarací týkajících se osob, psů a materiálu a balení všech technických prostředků a vybavení potřebných pro nasazení. Ve 14.00 hodin byly jednotlivé segmenty dopraveny na letiště a postupně začalo odbavování osob, psů a vybavení. Zhruba od 15.00 hodin pak započala samotná nakládka materiálu do letadel. Ta probíhá vždy za fyzické přítomnosti kapitána letadla, který rozhoduje o možnosti umístění a rozložení nákladu, kdy je potřeba často improvizovat a kombinovat jednotlivé bedny s vybavením či některé z nich přebalovat. I přes tyto komplikace se podařilo vše potřebné naložit a přibližně v 18.30 hodin odletět z Mošnova a asi o hodinu později také z Prahy.

Místo nasazení – Adiyaman (z pohledu velitele odřadu)
Zhruba po čtyřech hodinách letu přistál segment HZS MSK v turecké Adaně, segment HZS PHA pak o zhruba hodinu a půl později. Ve věci vyložení a uložení osobního a zásahového vybavení týmu proběhla v mezičase jednání se zástupci letiště, hlavně cestou RDC (Reception / Departure Centre) vytvořenou USAR týmem ze Švýcarska. Jedná se tedy o místo, kde přijíždějící zahraniční týmy nejen registrují svůj tým z hlediska jeho velikosti a kapacit, ale získávají i informace o potřebném místě pro nasazení a způsobu přepravy. Paralýza zemětřesením postižené části Turecka se projevila tím, že místo určení, kterým původně byla provincie Hatay, se po několika hodinách změnilo na město Adiyaman a skoro sedm hodin trvalo vyjednání přepravy na místo provázené desítkami měnících se informací a podmínek až do momentu naložení veškerého vybavení na kamion. Ten v doprovodu dvou styčných důstojníků zamířil na místo pozemní cestou. Veškerý personál včetně psů byl přepraven třemi letadly Casa tureckých vzdušných sil na letiště v Adiyamanu. Po hodině a půl letu tým přistál na letišti, kde se nenacházel nikdo, s kým by bylo možné vyjednávat další podmínky nasazení týmu. Proto po dohodě s několika místními lidmi vlastnícími osobní automobil vyrazil velitel odřadu, styčný důstojník a logistik na průzkum do 24 km vzdáleného města Adiyaman. Cílem průzkumu bylo zjistit, jaká je aktuální situace ve městě, kontaktovat místní zástupce samosprávy a bezpečnostních složek řešící a řídící záchranné práce a zajistit prostor pro vybudování základny odřadu a hlavně vozidla, díky kterým bude možné nejen přepravit osoby a materiál na základnu, ale také na místa zásahu. Z tohoto důvodu se průzkumná skupina vydala do sídla místního guvernéra. Cestou byly viditelné následky, které po sobě zanechalo zemětřesení, jež prakticky paralyzovalo veškerou dopravu ve městě, a to i z důvodu zřícení velkého množství budov na komunikace. Před budovou guvernéra stály stovky místních obyvatel dožadujících se pomoci. Když uviděli uniformy, začali se domáhat pomoci a situaci musela řešit policie a armáda se zbraněmi, která se starala i o pořádek uvnitř budovy guvernéra. Po jednání s představitelem tureckého úřadu pro řešení katastrof a mimořádných situací AFAD vyšlo najevo, že budova tohoto úřadu je srovnána se zemí. Proto AFAD nemělo kapacity pro provedení průzkumu situace a stanovení priorit pro zásah záchranných složek, stejně jako požadovaná vozidla, která byla nutná pro přepravu českého USAR týmu. Nakonec se podařilo navázat spolupráci s představitelem místního četnictva, a tak získat vozidlo s řidičem, s nímž se mohl provést průzkum míst, která by se dala použít k výstavbě základny. Po několika pokusech se podařilo najít útočiště na základně četnictva na okraji města. Výhodná byla poloha mimo centrum města, hlídaný perimetr základny obehnaný plotem s žiletkovým drátem a zejména přítomnost místních četníků, kteří disponovali vozidly, případným zázemím a dostatečným prostorem, jež umožňoval i postavení základen dalších případných zahraničních týmů. S využitím jejich přepravních kapacit se dopravil na místo zbytek odřadu, který do té doby čekal na letišti, a čekalo se na příjezd kamionu s technickým vybavením. Ten cestu, která za normálních podmínek trvá přibližně čtyři hodiny, jel nakonec 12 hodin. Po jeho příjezdu se okamžitě započala výstavba základny a byl vyslán průzkumný tým za účelem zahájení záchranných prací. V obdobných rysech, v jakých probíhal příjezd, se odehrával i celý zbytek nasazení odřadu. Problém s dopravou se nedařilo uspokojivě vyřešit, takže se dostupná vozidla využívala na maximum tak, aby se zajistila jak zásahová činnost, tak úkoly spojené s vedením týmu a logistikou. Ale ani tyto komplikace neovlivnily enormní zarputilost a nasazení záchranářů, kteří s psovody a jejich psy nepřetržitě dnem i nocí vyhledávali a vyprošťovali osoby ze sutin zničených domů. Za celou dobu působení se tak podařilo zachránit tři živé osoby a vyprostit 78 těch, kteří bohužel neměli to štěstí a následky zemětřesení nepřežili. Situace na místě neumožňovala se soustředit pouze na vyhledávání a vyprošťování živých, neboť u každého suťoviště se nacházely desítky pozůstalých, kteří pevně věřili, že i přes negativní výsledky průzkumu za pomoci psů a speciálních technických prostředků se ještě někdo živý najde a nedovolovali místo opustit. Z pohledu bezpečnosti členů odřadu se jednalo o velice psychicky náročnou situaci, a proto probíhalo jejich nasazení takřka pod neustálým dohledem policie či armády. Je ale potřeba říci, že i vyproštění mrtvých osob mělo obrovský význam pro stovky pozůstalých, kteří díky nelehké, psychicky a fyzicky náročné práci záchranářů měli možnost své blízké pochovat a rozloučit se s nimi. V průběhu nasazení došlo v rámci rozhodnutí o prodloužení pobytu odřadu v Turecku 12. února 2023 k realizaci letecké přepravy části humanitární pomoci Turecku a nezbytného vybavení pro odřad včetně dvou nových členů odřadu z HZS MSK, kteří jsou zároveň vyškolenými interventy posttraumatické péče, odvozu nepotřebného či porouchaného vybavení a odjezdu jednoho člena kynologické skupiny. Samotné ukončení nasazení USAR odřadu 17. února 2023 bylo realizováno kombinací letadel Casa AČR a komerčního letadla společnosti Smartwings, na jehož palubě přistál náměstek ministra vnitra Mgr. Radek Kaňa v doprovodu generálního ředitele HZS ČR genpor. Ing. Vladimíra Vlčka, Ph.D., MBA, kteří se zúčastnili předání části vybavení základny odřadu ve formě tří nafukovacích stanů včetně vybavení místnímu četnictvu a také jednání s představiteli místní samosprávy a bezpečnostních složek. S letadly byla současně dopravena i další humanitární pomoc Turecku. Po oficiálních návštěvách a naložení veškerého vybavení odletěl odřad do Prahy, kde byl přivítán zástupci Turecka působících v ČR a ministrem vnitra Mgr. Bc. Vítem Rakušanem, a po setkání se zástupci tisku a médií pokračoval segment HZS MSK letecky do Ostravy.

Pozitiva a negativa
Pozitivem bylo enormní nasazení a profesionalita všech členů odřadu včetně kynologů a jejich psů. Dalším pozitivem byla činnost tlumočníka Egemena Civana, který díky znalosti tureckého jazyka a faktu, že je tureckým občanem, českému odřadu otevřel mnohé dveře a pomohl v rámci mnoha vyjednávání. Jako efektivní se také ukázaly telekonference se štábem MV-generálního ředitelství HZS ČR a zástupci HZS krajů, které probíhaly každý den. I když naštěstí nebylo potřeba řešit vážné úrazy, přítomnost lékařů z úrazové nemocnice Brno a jejich činnost přispěla k úspěšnosti mise.

Mezi negativa lze zařadit problematickou spolupráci s místní samosprávou a záchrannými složkami, která i přes extrémně rychlou reakci ČR a přistání záchranného týmu do půlnoci téhož dne v Turecku kvůli průtahům v organizaci přepravy a nasazení odřadu snižovala šanci na záchranu živých osob v sutinách zřícených budov. Na druhé straně je potřeba vnímat, že rozsah následků zemětřesení byl obrovský a postihl velké území a že dnes známý počet přes 50 tisíc mrtvých a více než 160 tisíc zřícených či vážně poškozených budov byl zcela mimo možnosti koordinace, zejména v prvních desítkách hodin. Dále byla výzvou bezpečnostní situace na místě, a to ať ve směru k následným záchvěvům země (aftershock), nebo k tenzím v rámci postižené populace, jejichž případné projevy musely být sanovány bezpečnostními složkami Turecka. Také enormní a dlouhodobé nasazení psů pro sutinové vyhledávání se začalo projevovat v přesnosti jejich práce. Jako jedno z největších negativ byl nedostatek vozidel pro účely přepravy odřadu, často bylo  nutné využívat jízdu vozidly s místními řidiči, u kterých z důvodu eliminace dopravní nehody nelze dopředu určit jejich řidičské schopnosti či míru únavy i v kontextu ke způsobu řízení v místních podmínkách. Další oblastí, kterou je potřeba vnímat, je psychická stránka a kondice členů odřadu, jež byla dlouhodobě vystavena extrémním podmínkám, a proto byl po návratu nastaven systém spolupráce se služebními psychology za účelem psychoedukace a případné další součinnosti.

Shrnutí a poděkování za podporu
I přes obtíže, které český USAR odřad musel v rámci nasazení v Turecku překonat, je výsledek 29 % z celkového počtu vyproštěných lidí ve městě Adiyaman a takřka 9 % v celém Turecku v rámci přítomných zahraničních klasifikovaných USAR odřadů jasným důkazem jeho připravenosti, vycvičenosti a profesionality. Je ale také nutné zmínit, že bez podpory mnoha dalších lidí by tento výsledek nebyl možný. Proto je potřeba poděkovat štábu a vedení MV-generálního ředitelství HZS ČR, velvyslanci v Ankaře Pavlu Vackovi a jeho kolegům, rodinným příslušníkům členů USAR odřadu a v neposlední řadě široké veřejnosti včetně známých osobností, jejichž vzkazy v médiích a na sociálních sítích všem dodávaly energii pokračovat v nelehké práci. 


plk. Ing. Jiří NĚMČÍK, HZS Moravskoslezského kraje, foto archiv MV-generálního ředitelství HZS ČR