Požár haly v Čelákovicích
s 6
Pád horolezců ve skalách
s 10
Hasiči s vojáky cvičili v Čáslavi
s 12
Elektromobilita – výzva nejen pro hasiče
s 14
Nová mobilní aplikace Technik HZS
s 18
Pilotní projekt mezifiremního mentoringu
s 20
Doporučení Rady o celounijním koordinovaném přístupu za účelem posílení odolnosti kritické infrastruktury
s 27
Praktické zkušenosti se vzděláváním dětí se specifickými potřebami učení v Jihomoravském kraji
s 30
Blíží se významná konference z oblasti požární bezpečnosti staveb
s 34

S globálním trendem snižování ekologické zátěže planety Země širokou škálou způsobů produkce skleníkových plynů přichází v posledních letech silná poptávka po hledání alternativních zdrojů energie pro uspokojení poptávky obyvatelstva. Jedním z hlavních technologických směrů v oblasti mobility, kterým se současní výrobci všech možných dopravních prostředků vydávají, je elektrický pohon.

Nejedná se však pouze o osobní vozidla, nýbrž také o nákladní vozidla, vozidla hromadné dopravy nebo rozličné lehké dopravní prostředky typu koloběžek, jízdních kol, čtyřkolek, dvoukolek atd. 

Z pohledu požární ochrany (PO) se v současné době jeví jako nejvíce problematická rizika spojená s provozem osobních a nákladních vozidel či vozidel hromadné dopravy, a to z důvodu jejich počínající masivní produkce a souvisejících možných škod na zdraví a životech osob, majetku při jejich iniciaci v rámci běžného provozu i během procesu dobíjení v prostorách budov, hromadných garáží nebo dobíjecích stanic a také problematické manipulace a hašení trakčních baterií o velké hmotnosti a špatné přístupnosti pro aplikaci hasiva. 

Silniční vozidla s elektrickým pohonem využívají buď čistě elektřinu, nebo její kombinaci se spalovacím motorem, tedy hybridní pohon. Trakční baterie jsou v současné době nejčastěji tvořeny z lithiových článků. K jejich poškození může dojít nejčastěji mechanickým, elektrickým či tepelným namáháním. 

Trakční baterie, elektrické systémy pohonu a nabíjení vozidel, pracují s životně nebezpečným napětím, které se obvykle pohybuje v rozmezí od 400 do 800 V. 
 

Trakční baterie

Díky galvanickému oddělení je ale potenciál proti zemi nulový, tedy lze hasit jako zařízení bez napětí. Jinak je tomu v případě, kdy je vozidlo připojené k nabíječce. Zde je potřeba počítat s vyšším rizikem úrazu elektrickým proudem vzhledem k dokonalému uzemnění vozidla. 

Pro potřebu požárního zásahu lze vozidla s elektrickým pohonem identifikovat mnoha způsoby. Na operační úrovni řízení je klíčové dostatečné vytěžení volajícího, využití dat ze systému eCall nebo lustrací podle registrační značky. V místě zásahu pak mohou hasiči dohledat na vozidle různé typy továrního značení, piktogramy nebo speciální registrační značku s písmeny „EL“. Dále je možná identifikace elektromobilu podle specifických konstrukčních prvků vozidel, typicky se jedná o nabíjecí konektor, chybějící výfuk, v motorové části pak jde zpravidla o přítomnost oranžových kabelů nebo informačních štítků a v interiéru vozidla o specifické nápisy, ukazatele apod.

Nedílnou součástí každého zásahu jednotek PO na vozidlo s elektrickým pohonem je problematika bezpečného odpojení vysokonapěťové části vozidla a zajištění bezpečného provedení zásahu. Odpojení je nezbytné zejména v případě vážnější dopravní nehody nebo požáru, kdy hrozí nežádoucí samozahřívání a následný požár trakční baterie. Postupů pro odpojení je mnoho a vždy záleží na konkrétní situaci a možnostech vzhledem ke stavu vozidla, jeho poloze, hrozícím nebezpečím apod. Vysokonapěťová část vozidla může být odpojena automaticky například po vystřelení airbagů, zasunutím bezpečnostní zástrčky, vypnutím zapalování a odpojením 12V baterie, servisních konektorů, označených pojistek v pojistkové skříni vozidla nebo přestřižením označených smyček.

Vzhledem k možnému vznícení poškozené trakční baterie vozidla je prioritou takovou závadu zjistit, zabezpečit vozidlo a jeho okolí, případně provést jeho transport z vnitřních prostor objektů na volné prostranství nebo prostor k tomu určených, a vyloučit tím vznik dalších škod. K transportu osobních vozidel z podzemních garáží lze využít také sadu vozíků vyvinutou pro manipulaci s vozidly do 3 500 kg a jejich přesun z prostor s omezeným přístupem těžké techniky (podzemní garáže, parkovací domy apod.), kde není možné efektivně užít odtahové vozidlo. Výhodou použití sady vozíků je přesun nepojízdného vozidla bez rizika jeho sekundárního poškození, tj.  přesunovat i uzamčená a nepojízdná vozidla. Kola vozidla se popruhy upevní na vozíky. 

Trakční baterie jsou u osobních elektrických vozidel umístěny nejčastěji v podvozkové části pod podlahou vozidla a v prostoru centrálního tunelu. U hybridů v prostoru pod nebo za zadními sedačkami pod zavazadlovým prostorem či v podvozkové části u zadní nápravy. U autobusu je častým místem uložení baterií střecha. U nákladních vozidel je to podvozková část a prostor za kabinou. Někteří výrobci ve snaze zjednodušit práci hasičům vydávají tzv. záchranné karty, na nichž je rozložení jednotlivých částí pohonného systému zřetelně zobrazeno. 

Nežádoucí stav trakční baterie se může projevovat různými způsoby, např. prostým mechanickým poškozením, slyšitelným syčením, praskáním, výtokem kapalin, zahříváním nebo vývinem kouře. Při zahřívání trakční baterie na 80 °C (na krytu) a více se již jedná o bezprostřední ohrožení a je nutné zahájit její stabilizaci chlazením. Cílem je ochladit baterii na teplotu okolí tak, že vodu opakovaně aplikujeme dovnitř baterie nebo na její kovový kryt po dobu 10 minut, s přestávkami pět minut pro monitoring baterie. K tomuto účelu je vhodné využívat termokameru nebo bezkontaktní teploměr. Požár vozidla připojeného k nabíječce hasíme jako zařízení pod napětím až do jeho odpojení. Pokud není připojeno k nabíječce, volíme hasiva podle potřeby. Chladit vozidlo je možné vodním proudem nebo jeho ponořením do vodní lázně. Místo zásahu lze předat pouze, pokud je trakční baterie ve stabilizovaném stavu, tj. prokazatelně již nedochází k samozahřívání, vývinu kouře apod. 

V rámci předání místa zásahu je vhodné nařídit opatření, které směřuje k odstranění nebezpečí opětovného vzniku požáru stanovením bezpečné vzdálenosti od okolních budov (min. 5 m) nebo zajištěním nepřetržitého dohledu. Jakákoli manipulace s vozidlem by neměla znamenat poškození či mechanické namáhání vysokonapěťové soustavy vozidla. Problematická je také prokazatelná vysoká toxicita a hořlavost zplodin tepelného rozkladu článků trakčních baterií. Proto se důrazně doporučuje, zejména v případě jejich požáru nebo přehřívání, používat izolační dýchací přístroje a taktické postupy pro zásah s přítomností hořlavých plynů a par. 

I když budou hasiči vycvičeni a vybaveni pro zásahy u mimořádných událostí (MU) spojených s přítomností vozidel na elektrický nebo hybridní pohon, vždy musí počítat s některými specifickými riziky a zvláštnostmi těchto zásahů. Můžou se setkat s tím, že vozidlo nebude řádně označené z hlediska pohonu či se může dát samovolně do pohybu, bezpečnostní prvky vysokonapěťové soustavy mohou selhat nebo být špatně přístupné pro manuální aktivaci, může docházet k prudkému neočekávanému nárůstu teploty trakční baterie, intenzivnímu vývinu toxických zplodin, opakovanému samozahřívání trakční baterie a jiným jevům spojených s přítomností vysokého napětí. 

Kontejner na vodní lázeň - zvedání z transportních vozíků

Pro hasiče bude do budoucna velmi zásadní, jakým směrem se bude ubírat technologický vývoj v oblasti bezpečnostních prvků elektrických vozidel a s tím související četnost výskytu negativních jevů vyžadujících zásah jednotek PO. 

Pro zájemce o danou tematiku lze doporučit využití informační podpory Ministerstva životního prostředí, zejména každoroční výstupy z konference Čistá mobilita, dostupné formou prezentací na webovém portálu https://www.mzp.cz/cz/cista_mobilita_prezentace_devaty_rocnik. 

Dostupné prezentace se zabývají problematikou čisté mobility na všech úrovních, od legislativy, finanční podpory z pohledu Evropské unie, přes aktivitu českých státních i nestátních institucí, až po představení aktuální nabídky elektrovozidel v produkci jednotlivých výrobců. Není zde však zastoupena pouze tematika elektromobility, nýbrž mnoho jiných aktuálních alternativních paliv, mezi kterými rozhodně do budoucna nebude chybět vodík jako velmi perspektivní médium pro přenos a uchování energie.

Pro potřebu statistického pohledu se zaměříme na problematiku četnosti dopravních nehod s účastí vozidel s různým typem pohonu, včetně elektrického. Pro tento účel  lze využít webový portál https://nehody.cdv.cz/statistics.php, kde můžeme po nastavení vhodných filtrů získat data například o počtu dopravních nehod vozidel na elektrický pohon ve vybraném časovém období.

Typické uložení trakčních baterií

Snižování globálních emisí skleníkových plynů není jen výzvou pro politiky, podnikatele, technology, vědce a civilní obyvatelstvo. Je to také velká výzva pro bezpečnostní složky, které musí prakticky denně řešit MU související s provozem vozidel a zařízení pomáhajících v boji s globálním oteplováním využíváním alternativních tzv. čistých pohonů. Proto i hasiči musí být stále ve střehu a připraveni reagovat na vývoj v oblasti technologií a na jimi vyvolané MU umět bezpečně, rychle a účinně zasahovat. K tomu jim slouží odborné školicí materiály, mezi které brzy přibude také nový list Bojového řádu jednotek PO s názvem Silniční vozidla s elektrickým pohonem. Ten bude tradičně, jako u jiných alternativních pohonů, zařazen do kapitoly D, tedy k dopravním nehodám, ovšem pro úplnost bude obsahovat také problematiku hašení.

kpt. Ing. et Ing. Jan PECL, MBA, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv HZS ČR

Hasičský záchranný sbor Plzeňského kraje (HZS PLK) dlouhodobě spolupracuje s řadou subjektů ve snaze zkvalitnit a zefektivnit práci hasičů. Příslušníci HZS PLK se podíleli na vývoji chytrých hasičských obleků a zařízení mapujících požáry ve volné přírodě, spolupracovali se Správou informačních technologií města Plzně a se Západočeskou univerzitou. Dalším kamínkem do pomyslné mozaiky inovací je i aplikace Technik HZS. Na to, k čemu aplikace slouží, na její vlastnosti a výhody, jsme se zeptali plk. Ing. Václava Smítky, Ph.D., který stál u jejího zrodu.

K čemu je aplikace primárně určená?
Aplikace je určená technikům chemické a technické služby. Výhledově uvažujeme o rozšíření pro strojní službu. Základní myšlenkou bylo přesunout většinu denní rutiny z dílen a kanceláří služeb do celého areálu stanice tak, aby nebyl technik závislý na nepřenosném počítači. Již obecné označení „aplikace pro mobilní zařízení“ vyjadřuje podstatu. Technik si nemusí opisovat data z osobního počítače (PC) na papír a následně z papíru zjištěné skutečnosti přepisovat zpět do PC. Vše, co k práci potřebuje, má v mobilu. Pořízené záznamy při kontrolách jednoduše a v minimálním počtu kroků v aplikaci přenese do databáze integrovaného krajského informačního systému (IKIS).

V čem tkví její výjimečnost, respektive co umí?
První „výjimečnost“ jsem již zmínil, je to její mobilnost. Použití je možné i navzdory chybějícímu datovému připojení ve většině prostor stanice. Práce v off-line režimu je dokončena synchronizací pořízených dat do databáze modulů IKIS. Další výjimečností je možnost vkládat obrazové přílohy prostřednictvím kamery mobilu do příloh kontrol a revizí anebo například implementace technologie RFID (Radio Frequency Identification) a NFC (Near Field Communication) pro snadné vyhledávání a identifikaci prostředků. Snad bychom ale měli být skromnější a slovo výjimečnost nahradit slovem vlastnost. Většina zmíněných vlastností je pouhým použitím technologií, které jsou dnes obecně známé. 

Mimo běžné kontroly a revize je možné s aplikací plnohodnotně měnit umístění prostředků v rámci služeb (samozřejmě ne v majetkové evidenci) a kontrolovat úplnost výbavy na technice či ve skladech. Aplikace uvádí do provozu komfortní evidenci praní oděvů, ale i evidenci plnění tlako­vých lahví. V tomto případě bohužel zatím není zcela dokončen přehled plnění tlakových lahví v modulu chemické služby IKIS.

Kdo ji může v rámci HZS ČR používat?
Aplikaci v aktuální verzi mohou používat technici chemické a technické služby, především ti směnoví, kteří nejčastěji data pořizují. Benefit přináší i technikům na denní směně. Aplikace jim ve zjednodušené verzi přehledně zobrazuje stav kontrol na všech sledovaných pracovištích.

Jak složité je naučit se s ní pracovat – má nějakou analogii v programech, s nimiž již HZS ČR pracuje?
Aplikace je jiným způsobem zobrazení dat z databáze modulů chemické a technické služby IKIS. Používá stejné názvy, stejná práva, a dokonce i stejný způsob přihlášení. Samozřejmě je rozdíl prostředí mezi PC a mobilním telefonem či tabletem. S ohledem na znalosti nastupujících generací jsem přesvědčený, že je aplikace poměrně intuitivní a neklade nadstandardní nároky na uživatele. Roli ve stupni používání hrají spíše zvyky než složitost nové aplikace. 
 

Co znamená pracovat bezkontaktně s NFC?
S technologií NFC se většina z nás setkává prakticky denně. Všechny bezkontaktní platby kartou, mobilem nebo hodinkami jsou postaveny na bázi NFC. Jedná se o zabezpečenou komunikaci na krátké vzdálenosti. Výhodou je jedinečnost každé NFC značky, na světě by neměla být žádná kopie NFC značky se stejnou identitou (ID). V praxi to znamená, že uložené RFID (jeho ID) v modulu IKIS není možné zaměnit s jiným prostředkem. Při načtení ID z NFC na prostředku vám aplikace vyhledá vždy jen jeden jediný prostředek. Tedy už žádné omyly a přehlédnutí. Oproti běžným značkám, jako je například čárový kód, může být NFC značka umístěna pod povrchem nekovových materiálů. Vyrábí se celá řada provedení od běžných samolepek až po extrémně odolné vůči teplotě a agresivním chemikáliím. Je tedy na uživateli, aby si vybral své optimální řešení. V kontextu použití NFC v aplikaci Technik HZS je důležité zmínit, že tato technologie není pro aplikaci nutnou podmínkou. Aplikaci je možné používat i bez NFC značek. Vyhledávání prostředků je možné i textově podle názvu, evidenčního čísla atd.

Bude nebo je aplikace dostupná všem HZS krajů?
Aplikace je v distribuci od dodavatele RCS Kladno, s. r. o., ve verzi pro každý HZS kraje. Počet instalací není omezený. Omezením je počet mobilních zařízení, který si HZS kraje pro aplikaci vyhradí a připojí do Wi-Fi sítě.

V poslední době se klade důraz na kybernetickou bezpečnost. Jak je aplikace chráněna proti případnému úniku dat nebo použití neoprávněnou osobou?
Jak již bylo řečeno, bezpečnost je zajištěna stejně jako v modulech služeb v prostředí IKIS, jménem a heslem. Co se týče kybernetické bezpečnosti, je každé zařízení ve správě oddělení komunikační a informační služby (KIS) HZS kraje. Obvykle může být zařízení připojené jen k jedné vnitřní Wi-Fi podsíti HZS ČR s omezeným připojením, bez přístupu k internetu. Pro provoz není potřeba SIM karta. Myslím, že tato otázka je spíše určena vedoucím KIS a kybernetickému manažerovi.

Jak dlouho trval její vývoj?
Jestli se budeme bavit o vývoji skutečném, tak odhadem jeden rok k první verzi v lednu 2022. Pokud bychom však hovořili o časovém úseku od první myšlenky k realizaci, tak můžeme mluvit zhruba o šesti letech úsilí. Některé myšlenky k realizaci dospějí, některé bohužel ne.

Kdo se na vývoji podílel?
Vývoj aplikace byl v první fázi pojatý jako práce s nadšením, následovala dobrovolnická práce nadšeného programátora, kterou vystřídal profesionální přístup dodavatele finální verze aplikace. Za přípravou je ovšem nutné vidět i práci na rozhraní s IKIS. Data musí být ve správném stavu a poskytována bez nedostatků, následně jsou pořízené záznamy odeslány zpět do aplikace. Synchronizovaný stav se zobrazuje jak v modulu dané služby, tak v mobilní aplikaci. Do vývoje se zapojili technici z Územního odboru Plzeň. Pomáhali při odstraňování chyb testováním v reálném provozu a vymýšleli, jak práci s aplikací učinit jednodušší. Kdo jiný by měl do tvorby prostředí aplikace mluvit než budoucí uživatelé?

Jak byl vývoj financován?
Finance na aplikaci poskytlo MV-generální ředitelství HZS ČR. Velké poděkování patří všem zúčastněným z oddělení služeb a oddělení KIS MV-generálního ředitelství HZS ČR. Bez jejich podpory by takový projekt nebylo možné realizovat. Na tomto místě je nutné poznamenat, že stále všichni věříme v další pokrok v podobných počinech.

Jaké jsou zkušenosti s aplikací během směny?
Odpovídá nprap. Petr Hlavinka ze stanice Plzeň-Košutka.
Vývoj evidence věcných prostředků za poslední dobu udělal velký pokrok. Pro ulehčení od klasického papíru a tužky jsem dříve využíval notebook s bezdrátovým připojením. Připojením k IKIS II jsem vedl evidenci a následně kontroloval věcné prostředky. Za sebe můžu říci, že velkým ulehčením bylo označení prostředků RFID kódem a následné propojení čtečky v mobilním telefonu s aplikací Technik HZS. Zejména u zásahových oděvů, u nichž důsledkem praní často nebyly čitelné údaje o konkrétním zásahovém oděvu a přidělené osobě. Aplikace umožňuje zapsání praní a impregnace, která se u oděvů rovněž eviduje. Velkou výhodou je variabilita mobilního zařízení. Na plánované kontroly nás upozorní podle přednastaveného filtru (dny před a dny po vypršení kontroly). Každá kontrola, která byla zapsaná v aplikaci, se importuje do IKIS II. Výsledek práce si po synchronizaci můžeme prohlédnout v IKIS II z PC. 

Aplikaci Technik HZS distribuuje firma RCS Kladno, s. r. o., všem HZS krajů, které o ni projeví zájem. Pokud byste měli nějaké dotazy, obraťte se na e-mail: vaclav.smitka@hzscr.cz.

kpt. Mgr. Petr PONCAR, HZS Plzeňského kraje, foto archiv HZS Plzeňského kraj

V letech 2022–2023 probíhal mezi vybranými příslušníky Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR) a pracovníky firmy GasNet, s. r. o., (GasNet) pilotní projekt mezifiremního mentoringu. Zjednodušeně můžeme mentoring popsat jako proces, při kterém zkušenější osoba, mentor, poskytuje rady, podporu a zkušenosti méně zkušenému, menteemu. Po úvodním zaškolení se takřka celý rok setkávaly vytvořené dvojice mentor–mentee, vzájemně si předávaly zkušenosti, inspirovaly se a podporovaly se v rozvoji dovedností.


I když je u HZS ČR běžnou praxí to, že zkušený pracovník předává své znalosti, dovednosti, nebo i postoje nováčkům na jejich pozicích, může být vhodné neponechat to na živelné bázi, ale přistoupit k tomu s odbornou erudicí, tento proces facilitovat a řídit, a tím ho posunout na daleko vyšší kvalitativní úroveň. Jak vše může fungovat v prostředí HZS ČR, jsme si vyzkoušeli ve spolupráci s firmou GasNet.

Ve firemním prostředí se používá mentoring jako jedna z forem osobního i odborného rozvoje pracovníka. Na rozdíl od vzdělávání či tréninku, které se zaměřují spíše na specifické dovednosti, znalosti nebo chování, jež jsou obvykle vedeny lektory nebo specialisty v dané oblasti a jsou strukturovány tak, aby se zaměřily na konkrétní problémy nebo potřeby zaměstnanců, je mentoring osobní a dlouhodobý proces. Jeho hlavním cílem je pomoci zúčastněným v osobním i ka­riérním růstu a rozvoji. Dalším rozdílem mezi mentoringem a tréninkem či vzděláváním je to, že trénink bývá organizován spíše pro širší skupinu zaměstnanců, zatímco mentoring je zaměřen na individuální rozvoj jednotlivce a může být velmi specifický a personalizovaný pro potřeby konkrétního pracovníka. Na rozdíl od tréninku či vzdělávání, které obvykle mají kratší a jasnější časové vymezení, může být mentoring i mnohem delší.

Mentor a mentee se obvykle setkávají pravidelně. Doporučená frekvence je zhruba jedenkrát za měsíc, aby diskutovali o otázkách, se kterými méně zkušený mentee přichází. Ty se mohou týkat pracovně-technických záležitostí, dovedností či úkolů, ale také problematických vztahů na pracovišti. Mohou si předávat zkušenosti s vedením lidí, hovořit o tom, jak řešit konkrétní problémy či konflikty na pracovišti, nebo se zaměřit na pracovní výzvy či nové příležitosti, ale může jít také o otázky zvládání zátěže či vnitřní motivace, případně i o témata veskrze osobní. Podstatné je, že podněty přináší ten méně zkušený – mentee a zkušenější – mentor mu pomáhá díky svým znalostem a zkušenostem. 

Jakkoli je tento proces osobního vzájemného kolegiálního učení přirozený a vypadá jako něco, co se běžně v organizacích děje, pokud jej řídíme a přidáváme odborné know-how, můžeme ho posunout na vyšší kvalitativní úroveň, a znásobit tak jeho efektivitu. Odborným podporováním a řízením tohoto procesu zároveň i kontrolujeme, aby byl v souladu s cíli a potřebami organizace. 

V praxi začíná řízení mentoringu výběrem vhodných dvojic – zkušeného mentora a méně zkušeného menteeho na obdobných pozicích. Jako mentee bývají vybíráni zejména ti zaměstnanci, kterým chybí určité dovednosti, zkušenosti či praxe, např. po povýšení do nové manažerské role. Nezbytnou podmínkou jejich zařazení do programu je jejich ochota učit se od zkušenějšího. Mentoring jim pomáhá zejména v tom, co se neobjevuje v učebnicích, ale je získáno léty praxe a dřiny. Na role mentorů jsou pak vhodní nejenom zkušení dlouholetí pracovníci, ale také ti, kdo mají chuť své dovednosti a znalosti předávat, jsou ochotni naslouchat potřebám menteeho, schopni ho podporovat, poskytovat mu zpětnou vazbu a tvůrčím způsobem navrhovat řešení. Je potřeba zmínit, že i mentor obvykle dost získává, neboť se mu rozšiřují obzory na základě podnětů menteeho.

Po procesu párování dvojic, jichž je v jednom běhu mentoringu obvykle kolem deseti, se skupina spárovaných dvojic setkává na úvodním, zpravidla jednodenním školení, kterým se startuje mentoringový program. Na něm se obvykle také poprvé setkávají dvojice mentor–mentee a zjišťují, zda si vzájemně vyhovují. Mentor i mentee se sice již před tímto setkáním o sobě dozvěděli základní informace jak o profesní historii a pracovních pozicích, tak i o očekávání od mentoringu. Na úvodním setkání ale teprve zjistí, zda si vyhovují i lidsky a zda se jim bude spolu dobře pracovat (konečné rozhodnutí o tom, jestli bude dvojice spolupracovat, je na účastnících samotných, nikoli na organizátorech mentoringu). Účastníci programu se na úvodním školení dozvídají o tom, jak si mají setkání organizovat, jak mají vzájemně na setkáních pracovat, jak má mentee přinášet otázky a témata a jakým způsobem na ně má mentor reagovat. Probíhá tu také výcvik komunikačních dovedností, které pak dvojice využívají při jednotlivých setkáních. 



Po tomto školení se následně rozbíhají individuální setkávání mentoringových dvojic, která si organizují účastníci sami. Mohou probíhat osobně, ale i on-line nebo telefonicky. Mentee přináší na každé setkání témata, otázky, situace, nejasnosti či pochyby. Jeho úkolem je být nejen aktivní v procesu přípravy na setkání, ale i v přijímání a aplikování toho, co doporučil mentor. Na setkáních dostává od mentora zpětnou vazbu, čerpá z jeho zkušeností či rad a sám si vybírá, zda doporučení jemu osobně vyhovuje. Mentee by měl také mezi setkáními vyzkoušet doporučené postupy a na následném setkání pak poznatky reflektovat. Tento proces trvá obvykle necelý rok. V jeho průběhu organizátoři mentoringu proces sledují, podporují, vstupují do něj v případě nějakých organizačních potíží nebo jsou připraveni indivi­duálně posilovat funkční komunikační strategie u jednotlivých dvojic, je-li to potřeba. Na závěr může být ještě závěrečné setkání, kde si mohou dvojice sdělovat, co jim tento program přinesl. Mnohdy ale mentoring pro vytvořené dvojice takto formálně nekončí. Setkávání jednotlivých dvojic může pokračovat i na méně formální a zcela dobrovolné bázi a může se rozvinout proces dlouhodobého osobního individuálního rozvoje pracovníka.

S mentoringem jako formálně odborně pojatou technickou prací s lidskými zdroji v rámci HZS ČR dosud mnoho zkušeností není. Proto nabídka spolupráce s firmou GasNet, která má s mentoringem letité zkušenosti, byla velmi lákavá. GasNet nabízí mentoring jako rozvojový program svým zaměstnancům na nejrůznějších vedoucích pozicích. Pro HZS ČR se zdálo užitečné a zajímavé přenést tento program do svého prostředí a zároveň se vzájemně při tomto procesu obohatit spoluprací mezi hasiči a plynaři. Byli vytipováni, osloveni a spárováni pracovníci na různých stupních hierarchie, které byly podobné svým pracovním obsahem či stupněm řízení, a z nich se vytvořily dvojice – mentee a mentor – v nichž byl vždy jeden pracovník z HZS ČR a jeden z firmy GasNet. Geografickým těžištěm celého projektu byl Jihomoravský kraj. Za HZS Jihomoravského kraje se zapojila do projektu skupina vedoucích pracovníků a dále dvě psycholožky HZS ČR. Za GasNet se jako organizátor a facilitátor tohoto projektu účastnil Mgr. Jaromír Conk, Senior Specia­list a interní kouč firmy, a za HZS ČR kpt. Mgr. Marek Ženata, psycholog a lektor Školicího a výcvikového zařízení HZS ČR Brno.

Průběh mentoringu očima přímého účastníka
Úvodní jednodenní školení pilotního běhu mentoringového programu proběhlo ve čtvrtek 24. února 2022. Pokud je čtenáři toto datum povědomé, tak v tento den začala válka na Ukrajině, což atmosféru školení výrazně poznamenalo. Nakonec jsme se však dokázali soustředit na cíl a setkání bylo velice užitečné. Školitelka, lektorka a koučka Mgr. Eva Mohauptová (Koučink akademie, s. r. o.,) nás seznámila s procesem fungování mentoringu. Co dělá mentor, jakým způsobem pracuje s menteem, které komunikační dovednosti k tomu využívá a na co se má zaměřit. Co dělá mentee, jak se má připravovat na setkání s mentorem a na co a jak se má ptát. Dále s principy, jichž se má při mentorování držet jak mentor, tak i mentee – zaměřit se na budoucnost, mluvit o tom, na co máme vliv, hledat možnosti řešení než rozebírat problém, vytvářet bezpečí v procesu tím, že budeme zachovávat respekt k sobě navzájem i mlčenlivost o tématech, se kterými ve dvojicích pracujeme. A především jsme na tomto úvodním setkání nastartovali proces mentorování uvnitř jednotlivých dvojic. Předtím se zúčastnění dozvěděli v rámci procesu párování dvojic jméno a pracovní pozici toho druhého. Poprvé se setkali tváří v tvář, poznali se, hovořili spolu, vytvořili si prvotní představu o tématech, kterým se budou věnovat, a domluvili se na tom, jak se budou dále setkávat. 

A poté následoval prakticky roční proces setkávání dvojic. Na setkáních se domlouvala každá dvojice zvlášť, podle svých potřeb a možností volila témata, frekvenci a místo setkání. Ze strany facilitátorů byl proces spíše zpovzdálí sledován, opatrně jsme kontrolovali, zda dvojice fungují, a byli jsme k dispozici pro případné dotazy či problémy. To bylo na počátku potřeba – v důsledku enormního nasazení příslušníků HZS ČR v péči o uprchlíky z Ukrajiny se první setkání dvojic odkládala a někteří potřebovali povzbuzení, aby spolu i přes toto pracovní vytížení začali pracovat. 

Asi v polovině programu proběhla videokonference účastníků, na níž sdíleli zkušenosti, jak proces probíhá, vzájemně se inspirovali a ověřili si, že vše funguje. Podle harmonogramu mentoringu se měly dvojice sejít minimálně devětkrát a program měl vyvrcholit společným závěrečným setkáním dvojic na přelomu roku. V důsledku povinností příslušníků HZS ČR v asistenčních centrech pomoci Ukrajině došlo k posunutí celého programu. Závěrečné setkání účastníků proto proběhlo až koncem dubna 2023. 

Na něm jsme společně hovořili o tom, co přinesl program jednotlivým účastníkům, spárovaným dvojicím, a také jaké měl přínosy pro jednotlivé organizace. Účastníci se shodli, že pro ně bylo velkým přínosem získávání nových pohledů na vlastní otázky a problémy spojené jejich pracovní pozicí. Oceňovali možnost čerpat ze zkušeností partnera v mentoringu. Vzájemně zjišťovali, že vést lidi lze různě a že mohou fungovat různé přístupy k jejich řízení. Díky vzniklé otevřenosti a důvěře mohly dvojice spolu mluvit i o vlastních neúspěších a potížích, a rozvíjet tak řešení či efektivnější způsoby práce. Ti, kdo byli v roli mentora, také museli promyslet a reflektovat vlastní pozici. Co a jak vlastně dělám? Co z toho je dost kvalitní na to, abych to mohl předávat? 

Jako přínos vícekrát zazněla možnost „vystoupit ze své bubliny“ a nahlédnout, jak to funguje jinde – v soukromém sektoru versus ve státním bezpečnostním sboru. Srovnat odlišnost firemních kultur a inspirovat se. Pro soukromý sektor bylo například velmi nezvyklé vedení „rozkazem“, pro nás, hasiče, byla překvapivá velikost důrazu na bezpečnost práce plynařů a promyšlená systémová podpora bezpečnosti práce v organizaci nebo schopnost organizace efektivním a neohrožujícím způsobem pracovat s chybami jednotlivců. 

Řekl bych, že dvojice, které jsme spárovali, si sedly také lidsky, což vedlo i k rozvoji pracovních kontaktů mimo formát mentoringu – včetně kontaktů mezi hasiči a plynaři na obecnější rovině. Například na jednu hasičskou stanici zavítalo plynařské zásahové vozidlo a hasiči se seznámili s jeho výbavou a s tím, co a jak plynaři dělají. Plynaři se zase dozvěděli něco o hasičských postupech při řízení zásahu, o roli velitele zásahu a o tom, jak nejlépe s hasiči během zásahu na místě spolupracovat.  

Proces mentoringu, kterým jsme prošli, se nám zdá být velice užitečný. Jakkoli je přirozené a zavedené v praxi HZS ČR, že se méně zkušený pracovník učí od toho zkušenějšího, tak tím, že tomuto procesu dáme systém, naučíme účastníky specifické dovednosti, které mohou v budoucnu využít. Celý proces tedy řídíme, facilitujeme, kontrolujeme, a tak posunujeme tuto přirozenou schopnost člověka učit se jeden od druhého na novou, vyšší úroveň. Nabízí se také otázka, zda mohou být některé specifické přínosy využitelné pro příslušníky a zaměstnance HZS ČR. Tady můžeme uvažovat o snížení fluktuace zaměstnanců díky vytvoření silnějších vztahů mezi příslušníky, zlepšení efektivity výcviku a rychlejší adaptace na novou pracovní roli, zvýšení bezpečnosti práce díky podpoře otevřenějšího sdílení zkušeností ze zásahů nebo zlepšení týmové spolupráce díky získání nových komunikačních dovedností či předávání zkušeností s efektivní prací s týmy i jednotlivci.

S výsledky roční spolupráce mezi firmou GasNet a HZS ČR můžeme být spokojeni. Ukázalo se, že je to dobrá forma osobního rozvoje, a byla by škoda se mu cíleně nevěnovat a nerozvíjet ho. Bylo by vhodné, aby tento program HZS ČR implementoval a dále rozvíjel u svých pracovníků jak v rámci pokračování mezifiremního mentoringu HZS ČR – GasNet, tak i v rámci vnitrofiremních rozvojových projektů. 

Chtěl bych na tomto místě poděkovat kolegovi Jaromíru Conkovi z firmy GasNet za jeho přístup i ochotu předat toto know-how a doufám, že budeme spolupracovat i nadále. Děkuji také firmě GasNet za podporu této spolupráce.

Mgr. Marek ŽENATA, ŠVZ HZS ČR, foto archiv autora

Během českého předsednictví v Radě Evropské unie (EU) trvajícího od 1. července do 31. prosince 2022 došlo v rámci Pracovní skupiny pro civilní ochranu – směrnice CER (PROCIV-CER) ke schválení dvou důležitých dokumentů zvyšujících odolnost kritické infrastruktury, a to směrnice o odolnosti kritických subjektů (směrnice CER) a doporučení Rady o celounijním koordinovaném přístupu za účelem posílení odolnosti kritické infrastruktury (Doporučení).

Budova Rady Evropské unie


Zatímco schválení směrnice CER, která zásadním způsobem mění filozofii přístupu k ochraně kritické infrastruktury, bylo hlavní a jedinou původní prioritou této pracovní skupiny, události ze září roku 2022 však zcela změnily původní plán práce PROCIV-CER. V souvislosti se sabotáží na plynovodu Nord Stream 26. září 2022 představila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen pětibodový plán pro odolnou kritickou infrastrukturu, v jehož kontextu Evropská komise 18. října 2022 předložila Evropské radě návrh Doporučení Rady o koordinovaném přístupu EU k posílení odolnosti kritické infrastruktury. Evropská rada 21. října 2022 přijala závěry, které vyzývají členské státy, aby rychle pokročily v práci na přijetí Doporučení, a současně české před­sednictví přijalo závazek Doporučení schválit nejpozději do 31. prosince 2022.

Jako vedoucí pracovní skupina pro projednávání tohoto Doporučení byla určena pracovní skupina PROCIV-CER. Vzhledem k tomu, že Doporučení je multisektorovým dokumentem, spolupracovaly s pracovní skupinou PROCIV-CER i další příslušné pracovní skupiny a organizace zabývající se kybernetikou (HWPCI), hybridními hrozbami (HWP ERCHT), civilní ochranou (PROCIV), námořnictvím (MARITIME) a diplomatickou službou (EEAS).

Schvalovací proces Doporučení byl vzhledem k naléhavosti situace a rozhodnutí Evropské rady podstatně zkrácen, v důsledku čehož bylo potřeba navýšit počty jednání pracovní skupiny PROCIV-CER (24. října a 11., 18. a 28. listopadu 2022) a zintenzivnit práci členů předsednického týmu a zástupců členských států tak, aby byl dokument předložen na jednání Výboru stálých zástupců vlád členských států Evropské unie (COREPER) nejpozději 7. prosince 2022 a následně schválen Radou (EUCO) nejpozději 13. prosince 2022.

Doporučení Rady je samo o sobě nezávazným aktem pro členské státy EU, nicméně naplňování v něm stanovených cílů se považuje za projevení politické vůle pro vzájemnou spolupráci a potvrzuje zájem členských států EU o zvyšování odolnosti kritické infrastruktury.

Samotný dokument je obsahově rozdělen do čtyř kapitol (1. Cíl, oblast působnosti a stanovení priorit, 2. Lepší připravenost, 3. Posílená reakce a 4. Mezinárodní spolupráce), které vždy stanovují cílená opatření na úrovni členských států EU a opatření na úrovni EU. Úvodní kapitola zmiňuje důraz na přijetí opatření ke zvýšení odolnosti v klíčových odvětvích kritické infrastruktury, kterými jsou energetika, digitální infrastruktura, doprava a vesmír. Zároveň vyzývá členské státy EU, aby upřednostnily přijetí opatření u takové kritické infrastruktury, která má značný přeshraniční význam. Zvláštní důraz je pak kladen na odvětví energetiky, a to zejména v souvislosti s pokračující ruskou válečnou agresí vůči Ukrajině, kde energetická infrastruktura je jedním z cílů útoků.

Zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury
V rámci zvyšování odolnosti jsou členské státy EU vyzvány k urychlení přípravných prací a přijetí vhodných opatření ke zvýšení odolnosti subjektů kritické infrastruktury, která vycházejí ze směrnice CER. Předpokladem pro splnění tohoto úkolu je přitom její včasná implementace do národní legislativy. Podstatná je také odborná příprava a cvičení odborníků a vzájemné sdílení osvědčených postupů a získaných poznatků. Významným bodem této kapitoly je také důraz na provádění zátěžových testů. V kontextu zvyšujících se kybernetických hrozeb a útoků na digitální infrastrukturu je zde oblast kybernetické bezpečnosti výrazně akcentována, a to zejména v souvislosti se schválením směrnice o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti v Unii (směrnice NIS2) a z toho plynoucí provázanosti s bezpečností kritické infrastruktury. Doporučení Rady dále vyzývá členské státy EU k vyčlenění dostatečných prostředků (finančních, materiálních a personálních) pro orgány odpovědné za zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury či poskytovatelů regulovaných služeb a pro orgány řešící dopady jednotlivých hrozeb.

Důraz na mezinárodní spolupráci
Rada se dále zavázala vytvořit plán koordinované reakce na narušení kritické infrastruktury se značným přeshraničním významem (tzv. Blueprint). Ten by měl popisovat spolupráci mezi členskými státy EU a jejími institucemi a subjekty v případě narušení kritické infrastruktury se značným přeshraničním významem. Zároveň bude respektovat zavedené národní postupy pro takovéto případy a existující horizontální mechanismy krizového řízení, jako jsou Integrovaná opatření pro politickou reakci na krize (IPCR), Mechanismus civilní ochrany EU (UCPM), krizový koordinační systém Evropské komise ARGUS či Mechanismus reakce na krize (CRM) Evropské služby pro vnější činnost (EEAS). Za účelem diskuze zainteresovaných stran k Blueprintu proběhl 24. dubna 2023 workshop Evropské komise, na kterém byla představena jeho pracovní verze, kterou měly členské státy možnost připomínkovat. Finální podoba tohoto dokumentu bude vydána formou nového Doporučení Rady, jehož schválení Evropská komise očekává v září 2023. 

Mezinárodní jednání PROCIV-CERPosílení reakce na úrovni členských států EU se rovněž opírá o zintenzivnění výměny informací na operační úrovni se Střediskem pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC) v rámci UCPM s cílem posílit včasné varování a koordinovat svou reakci pod záštitou tohoto mechanismu v případě narušení kritické infrastruktury se značným přeshraničním významem. Dále vybízí subjekty kritické infrastruktury k navýšení svých kapacit pro rychlou obnovu poskytovaných základních služeb a budování co nejodolnější kritické infrastruktury vůči všem typům hrozeb. Současně se předpokládá posílení kybernetické bezpečnosti členských států EU prostřednictvím aktualizace strategie kybernetické bezpečnosti a případným přijetím národního plánu reakce na incidenty a krize v oblasti kybernetické bezpečnosti. Podstatné jsou také investice do kritické infrastruktury v klíčových odvětvích, zejména tam, kde je stávající infrastruktura na konci životnosti. Doporučení Rady také vyzývá k proaktivní strategické komunikaci na vnitrostátní úrovni v souvislosti s bojem proti hybridním hrozbám a dezinformačním kampaním. Existuje totiž riziko, že v případě incidentů, kterými bude narušena kritická infrastruktura, bude vznikat snaha ze strany protivníků ovlivňovat narativy těchto incidentů. 

Opatření pro posílení reakce na úrovni EU zahrnuje úzkou spolupráci Evropské komise s členskými státy EU. Význam podmořské kritické infrastruktury je reflektován ve výzvě pro Evropskou komisi, ve které je instruována, aby vedla konzultace s relevantními zúčastněnými stranami a odborníky ohledně vhodných opatření v souvislosti s možnými významnými incidenty týkajícími se takovéto infrastruktury.

Závěrečná kapitola Doporučení Rady pojednávající o mezinárodní spolupráci vyzývá členské státy EU ke spolupráci s relevantními třetími zeměmi v případech, kdy se jedná o odolnost kritické infrastruktury se značným přeshraničním významem. Dále jsou členské státy EU vyzvány ke spolupráci s Evropskou komisí a vysokým představitelem EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku za účelem účinného řešení rizika pro kritickou infrastrukturu v mezinárodních vodách a urychleného vývoje a zavedení souboru nástrojů EU a prováděcích pokynů v boji proti hybridním hrozbám. V souvislosti s opatřeními na úrovni EU jsou Evropská komise a vysoký představitel EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku vyzváni k posílení koordinace s NATO v oblasti odolnosti kritické infrastruktury a k podpoře relevantních třetích zemí s cílem zvýšit odolnost kritické infrastruktury na jejich území, zejména takové kritické infrastruktury, která fyzicky propojuje jejich území s územím členského státu EU. 

Z obsahu Doporučení Rady lze vyčíst důležitost tématu ochrany kritické infrastruktury a posilování její odolnosti na území EU. Zároveň je z něj patrná provázanost s dalšími oblastmi bezpečnosti, zejména s kybernetickou bezpečností a bojem proti hybridním hrozbám. Na závěr je vhodné poznamenat, že s ohledem na výroky a iniciativy Evropské komise a některých členských států EU je možné předpokládat, že význam odolnosti kritické infrastruktury pro EU do budoucna ještě poroste.

plk. Mgr. Barbora PÁLKOVÁ, kpt. Ing. David PATRMAN, Ph.D., MV-generální ředitelství HZS ČR,
foto archiv MV-generálního ředitelství HZS ČR