Nebezpečí vzniku požáru při žňových pracích
V letních měsících, ve kterých probíhají žňové práce, dochází v posledních letech k nárůstu požárů spojených s touto činností.
S postupným vývojem meteorologické situace v České republice je vysoká pravděpodobnost, že z důvodů vysokých teplot a minima vodních srážek budou tyto práce probíhat v období zvýšeného nebezpečí vzniku požáru. Tyto podmínky přináší zvýšené nároky na požární bezpečnost a vyžadují přijetí vhodných preventivních opatření, která budou snižovat počet a rozsah požárů, při nichž vznikají vysoké škody zemědělcům a současně značné nároky na lokalizaci a likvidaci požárů zasahujícím hasičům.
V roce 2015, kdy sklizeň obilovin probíhala ve zvláště extrémních klimatických podmínkách, vyjížděl Hasičský záchranný sbor ČR (HZS ČR) k nejvyššímu počtu požárů v letním období za posledních 20 let. Ve srovnání s dlouhodobým průměrem byl v červenci počet požárů více než dvojnásobný a v první polovině srpna byl již tento počet dokonce čtyřnásobný.
V roce 2023 vzniklo v zemědělství 1.968 požárů se škodou 342,5 mil. Kč. Ve srovnání s rokem 2022 došlo ke snížení počtu požárů o 27 %, škody však byly vyšší o 16 %. Celkem bylo zraněno 25 osob a 2 osoby zemřely v přímé souvislosti s požárem.
Nejčastější příčiny vzniku požáru v zemědělství:
- mechanické jiskry – např. náraz kamene o žací lištu kombajnu,
- kontakt výfuku s hořlavými látkami nebo odlétající jiskry z výfuků automobilů,
- smykové tření, které vzniká u strojů při jejich posuvném pohybu,
- technická závada na zemědělské technice, např. prasklá palivová hadička,
- nedbalost při používání otevřeného ohně, odhozený nedopalek cigarety, zakládání ohňů.
HZS ČR doporučuje k zajištění odpovídající úrovně požární bezpečnosti v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru následující opatření, která byla vyhodnocena na základě zkušeností z praxe, výkonu státního požárního dozoru a ze statistických dat.
1. Nerozdělávat ohně a neodhazovat hořící nebo doutnající předměty ve volné přírodě.
2. Nepálit klest a zbytky po těžbě na lesních pozemcích, nevypalovat porost.
3. Nespotřebovávat vodu z umělých a přírodních nádrží určených jako zdroje požární vody k jiným účelům než k hašení požárů.
4. Provádět technická a organizační opatření k zamezení styku hořlavých materiálů (např. seno, sláma, prach) s horkými povrchy.
5. Stroje a zařízení při sklizni, úpravě a skladování zemědělských plodin provozovat a ošetřovat v souladu s návodem výrobce.
6. Vybavit žňovou techniku (veškerá technika používaná ke sklizni, převozu, odvozu, úpravě polí) lapači jisker, lapači nemusí být vybavena, pokud je od výrobce provedena tak, že nemůže dojít k výfuku žhavých částic.
7. Preventivně zkontrolovat žňovou techniku, především elektroinstalaci a palivovou soustavu, promazat třecí plochy, kde by třením mohlo dojít k nadměrnému zahřívání součástí a následnému požáru.
8. Vybavit žňovou techniku kromě hasicího přístroje instalovaného výrobcem ještě vodním nebo pěnovým přenosným hasicím přístrojem s minimálním objemem hasiva 9 litrů.
9. Při nasazení žňové techniky mít na poli k dispozici samostatnou zemědělskou techniku, kterou je možné použít k vytvoření ochranného pruhu proti přenosu požáru v šíři nejméně 10 metrů. Ochranný pruh musí být zbaven hořlavého materiálu v takové míře, aby nemohlo dojít k přenosu požáru. U této techniky mít nepřetržitě přítomnu obsluhu, která je poučena o tom, jak se zachovat v případě požáru a jak použít tuto techniku k zabránění jeho šíření. Na poli o výměře 25 ha a větší, mít na poli k dispozici tuto techniku ve dvojnásobném množství.
10. Zajistit přednostní zahájení sklizně dozrálých obilovin, řepky a GPS porostů (metoda sklizně celých rostlin systémem silážování drtě) na ohrožených místech (např. podél veřejných komunikací a železničních tratí) a místech, ze kterých se může požár rozšířit do okolního prostředí (např. lesů) do vzdálenosti 10 m od zdroje ohrožení nebo možného rozšíření.
11. V případě založení stohu na strništi, provést po naskladnění jeho oborání tak, aby vznikl ochranný pruh proti přenosu požáru v šíři nejméně 10 m.
12. Při provádění sklizně obilovin, řepky a GPS, rozdělit pole ochranným pruhem proti přenosu požáru na části o max. velikosti 25 ha.
13. Po sklizni vytvořit ochranné pruhy proti přenosu požáru v šíři nejméně 10 m, pokud nebyla provedena již před sklizní (kolem pole) a dále se doporučuje zajistit po celém poli „požární úseky“, tj. části pole oddělené od dalších částí ochrannými pruhy přiměřené šíře. Dalším řešením je celé strniště zaorat.
14. Mít k dispozici na místě žňových prací vhodné funkční spojovací prostředky k přivolání pomoci v případě požáru (radiostanice, „nabitý“ mobilní telefon apod.).
15. Stanovit základní taktický postup (např. písemně) při použití prostředků určených pro provedení prvotních hasebních prací v případě vzniku požáru do příjezdu jednotek požární ochrany a seznámit s ním příslušné osoby.
Vždy je však nutné dodržovat podmínky stanovené v právním předpisu kraje nebo obce, ve kterém jsou zohledněna místní specifika. V tomto případě se pak jedná o závazná ustanovení.
Každý z nás je povinen počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru, neohrozil život a zdraví osob, zvířata, majetek a životní prostředí. Tato všeobecná základní povinnost vyplývá ze zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. Zákon uvádí řadu dalších povinností pro právnické osoby a fyzické osoby na úseku požární ochrany. Neméně důležitým předpisem je vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci, ve znění vyhlášky č. 221/2014 Sb.,), která blíže upřesňuje požadavky stanovené zákonem o požární ochraně. Její součástí je i příloha č. 1, která je často opomíjena. Ta stanoví bezpečnostní vzdálenosti volných skladů sena a slámy od vybraných objektů, lesů a komunikací.
Dalšími předpisy, které upravují podrobnosti zejména v období zvýšeného nebezpečí vzniku požárů, jsou předpisy vydávané orgány krajů a obcí. Mezi tyto předpisy patří především „Nařízení kraje, kterým se stanoví podmínky k zabezpečení požární ochrany v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru“. Tento předpis vydává rada příslušného kraje a upravuje jím konkrétní podmínky požární bezpečnosti na svém území. Každý kraj může mít různá specifika a rozdílná rizika z nich vyplývající. S tím souvisí i možnost různých přístupů k eliminaci těchto rizik. Obdobným dokumentem je „Nařízení kraje, kterým se upravují podmínky k zabezpečení zdrojů vody k hašení požárů“. Možnost nastavení adekvátních podmínek pro toto období má také zastupitelstvo obce, které v samostatné působnosti vydává obecně závaznou vyhlášku obce a stanoví v ní podmínky k zabezpečení zdrojů vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti. Popřípadě může obec stanovit v požárním řádu obce další podrobnosti k období zvýšeného nebezpečí vzniku požáru.
HZS ČR může uložit několik druhů sankcí a postihů, jestliže věc nebo činnost při provozu anebo provoz vyvolávají bezprostřední nebezpečí vzniku požáru a k odstranění tohoto nebezpečí nestačí jiná opatření. Možnými postihy jsou vyloučení věci z užívání (např. kombajn), zákaz činnosti (např. sklizeň na konkrétním poli), zastavení provozu či peněžní sankce.
Právní předpisy nikdy nebudou a ani nemohou řešit všechny podrobnosti a možnosti, které každodenní praxe přináší. Přesto je každý odpovědný za požár, který způsobí, a proto by každý měl věnovat odpovídající pozornost preventivním opatřením. Prevencí každý chrání především sebe a svůj majetek.
Záměrem tohoto článku není shrnout všechny povinnosti obsažené v zákonech, vyhláškách nebo nařízeních, ale jen volnou formou doporučit krajům, obcím a samotným zemědělcům, jak postupovat při žňových pracích. Upozornit na určitá rizika, jak se jim vyhnout nebo jak je eliminovat na minimální míru.
Zdroj: Metodická pomůcka pro období žňových prací MV-GŘ HZS ČR 2016, foto HZS ČR, statistická ročenka