Časopis 112 ROČNÍK XIX ČÍSLO 8/2020

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA informujeme o požáru autoservisu v Lobodicích u Přerova. V Libereckém kraji hasiči testují dvě nová vozidla CAS. Příslušníci ZPP z MV-GŘ HZS ČR sestavili předváděcí vozidlo Dacia Duster. Dočtete o problematice fluorovaných látek v pěnidlech a jejich využití. Jaké je nebezpečí u spotřebičů napájených Li-Ion akumulátorovými bateriemi? V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM se dočtete o unikátním informačním systému MicroRescue. V dalších článcích vás seznámíme s výcvikem záchranných složek Královéhradeckého kraje. V Pardubickém kraji hasiči cvičili záchranu osob v případě poruchy lanovky. V rubrice OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ připomínáme 75. výročí bombardování města Hirošima. Informujeme o odborné přípravě starostů a primátorů zaměřené na přípravu na mimořádné události a krizové situace. Dále se dočtete o mimořádných událostech řešených na úrovni EU. V rubrice INFORMACE nabízíme článek o „hasičské“ rodině. Následují anotace vysokoškolských prací. 

Dne 6. srpna 2020 si připomeneme významné smutné 75. výročí jaderného bombardování japonského města Hirošima na konci druhé světové války americkou jadernou pumou Little Boy. Tři dny nato byla svržena druhá americká jaderná puma na další japonské město Nagasaki. O použití jaderných zbraní v Hirošimě a Nagasaki bylo napsáno značné množství knih, vědeckých studií, bezpečnostních analýz, odborných článků, populárních publikací apod. Článek stručně přibližuje toto výročí a připomíná některé základní historické souvislosti, současně také poukazuje na složitou situaci v oblasti jaderných zbraní.

Jaderné zbraně zcela zásadním způsobem ovlivnily vzájemné mezinárodní vztahy nejen jednotlivých států, ale především v dobách studené války (1945–1990) dřívějších nejvýznamnějších a nejsilnějších antagonistických vojensko­ politických koalic – Severoatlantické smlouvy (NATO) a Varšavské smlouvy.

Je všeobecně známo, že Spojené státy americké a Ruská federace mají ve svých rukou kolem 90 % ze světového vojenského jaderného arzenálu. Podrobnější údaje jsou uvedeny pro jednotlivé vlastníky jaderných zbraní v dalších částech tohoto článku.

Vznik jaderných zbraní ve Spojených státech amerických
Z hlediska vzniku jaderných zbraní je zajímavé zkoumat, proč právě Spojené státy americké byly první zemí, která získala už v roce 1945 jaderné zbraně, a proč je následně použila před koncem druhé světové války na japonská města Hirošimu a Nagasaki.

Rozsáhlá odborná monografie prof. Vladimíra Pitschmanna s názvem „Jaderné zbraně“, kterou vydalo Naše vojsko roku 2005 (ISBN 80-206-0784-6), podrobně popisuje nejen historii jaderných zbraní. Kniha je bezesporu nejrozsáhlejší současnou domácí odbornou publikací zabývající se detailně všemi základními bezpečnostními a historickými aspekty jaderných zbraní.

Proč to byly právě Spojené státy americké, které získaly tyto zbraně jako první? Přísně tajný projekt „pro výzkum, vývoj a výrobu jaderných zbraní“ dostal označení Manhattan. Pokusíme se odpovědět na položenou otázku. Šlo o souhru řady významných faktorů oné válečné doby:

• Politické předpoklady: obavy a strach z agresívního fašistického Německa a jeho nevyzpytatelné reakce po možném objevu jaderných zbraní;
• Personální předpoklady: do přísně tajného amerického vědecko­ výzkumného projektu Manhattan bylo zapojeno mnoho vynikajících amerických vědců, jejich týmy však byly významně posíleny i o řadu špičkových vědců, kteří emigrovali z Evropy do USA z obavy před německým a italským fašismem, v průběhu řešení projektu Manhattan bylo z Velké Británie do USA vysláno kolem 50 špičkových britských jaderných vědců a odborníků, kteří do USA přinesli i své know­ how v jaderných oblastech. Předpokládá se, že britský jaderný výzkum byl v době odchodu těchto jaderných vědců do USA mnohem dále než ten americký;
• Intelektuální předpoklady: vynikající americké vědecké týmy, které byly vytvořeny účelově pouze pro výzkum, vývoj, výrobu a testování jaderných zbraní;
• Vědecké předpoklady: vysoký rozvoj vědy, vysoký stupeň vědeckého poznání jaderné oblasti;
• Technické odborné (technologické) předpoklady: vysoký rozvoj techniky a technologie v tehdejších Spojených státech amerických;
• Ekonomické předpoklady: dostatečná finanční podpora podle náročných požadavků vědeckých týmů pro výzkum, vývoj a výrobu jaderných zbraní.

V neposlední řadě je třeba připomenout, že v USA byla vybudována tři nová města, která byla určena pouze pro zabezpečení rychlého a úspěšného vývoje jaderných zbraní.

Dne 16. července 1945 se konala u Los Alamos první zkouška nové jaderné zbraně. Jelikož Japonsko odmítlo Postupimskou deklaraci, nařídil americký prezident Harry S. Truman použití atomové bomby a informoval o tom v Postupimi Josifa V. Stalina. Křižník Indianopolis přivezl 30. července na ostrov Tinian v Marianách jaderné bomby Little Boy (chlapeček, uranová jaderná bomba) a Fat Man (tlouštík, plutoniová jaderná bomba) a řadu amerických odborníků. Obě americké jaderné pumy tak byly připraveny k prvnímu skutečnému válečnému použití.

Obr. 1 Jaderná puma před jaderným výbuchem	Obr. 2 Jaderná puma v okamžiku jaderného výbuchu

Hirošima dne 6. srpna roku 1945
Hlavním důvodem pro použití amerických jaderných pum na japonská města Hirošimu a Nagasaki se uváděla markantní snaha jednak co nej­dříve ukončit v Tichomoří válku s Japonskem, ale také snížit počet padlých a zraněných amerických vojáků v těchto těžkých a krutých válečných bojích.

Bojový úkol svrhnout první jadernou bombu připadl letcům 509. smíšené skupiny 20. letecké armády. Posádku bombardéru B-29 Superfortress tvořilo celkem dvanáct mužů pod velením plukovníka Paula W. Tibbetse. Jaderná puma Little Boy byla 6. srpna 1945 zhruba v 8 hodin a 15 minut svržena na Hirošimu a vybuchla ve výši 600 metrů nad terénem. Konstrukci a princip výbuchu jaderné pumy Little Boy ukazují dva přiložené obrázky, a to uložení jaderné výbušniny před jaderným výbuchem a v další fázi spojení dvou podkritických množství na množství kritické a vznik jaderného výbuchu. Právě při spojení dvou podkritických množství na kritické množství dochází k okamžitému jadernému výbuchu.

Jaderná bomba Little Boy tzv. „dělového typu“ obsahovala dvě na sobě nezávislá podkritická množství vysoce obohaceného uranu 235 jako jaderné výbušniny. Z konstrukce jaderné pumy na obrázku je patrné, že klasická výbušnina zajistí při iniciaci jaderné pumy spojení obou tzv. podkritických množství jaderné výbušniny na nadkritické množství. Okamžitě dochází ke vzniku nadkritického množství jaderné výbušniny, a tím pádem k mohutnému jadernému výbuchu.

Jaderná puma Little Boy obsahovala 64 kilogramů vysoce obohaceného uranu 235, s celkovou hmotností přes 4 tuny a rozměry 3 metry na délku do 70 centimetrů v šířce. Na Hirošimu ji svrhnul americký bombardér B-29 Enola Gay. Mohutnost tohoto jaderného výbuchu byla 12,5 kilotun TNT (trinitrotoluenu), jiné literární zdroje uvádí hodnoty 15 nebo 20 kilotun TNT.

Do vzdálenosti 1,5 km od epicentra výbuchu se hroutily zdi, a ještě v oblasti do 4 km od výbuchu vypukly rozsáhlé a ničivé požáry. Radioaktivní záření mělo smrtící účinek do okruhu 1 km od místa výbuchu, ve větších vzdálenostech však docházelo k závažnému radioaktivnímu ozáření osob s různými zdravotními důsledky.

Je pochopitelné, že v době jaderného bombardování Hirošimy nemělo japonské obyvatelstvo v podstatě žádné informace o ochraně osob před jadernými zbraněmi. V této době ani samotní Američané neznali možnosti ochrany obyvatelstva a obrany před ničivými následky těchto zbraní. Jak známo, jaderný výbuch způsobí v podstatě okamžitě čtyři ničivé faktory, a to tlakovou vlnu, světelné a tepelné záření, pronikavou radiaci a elektromagnetický impulz. Během krátké doby několik desítek minut až hodin se začne vytvářet také radioaktivní zamoření terénu. První čtyři ničivé faktory mají dobu působení jen několik sekund, ale radioaktivní zamoření terénu může trvat celé dny, týdny a někdy i měsíce.

A právě tyto ničivé faktory způsobily většinou okamžitou smrt nebo různě závažné zdravotní poškození lidí v Hirošimě. Osoby, které byly ozářeny, mohly v závislosti na dávce ozáření zemřít také okamžitě, případně později podle stupně „nemoci z ozáření“, která se u nich projevila. Řada obětí tak umírala kromě popálenin z tepelného záření, zhmoždění těla tlakovou vlnou s určitým časovým zpožděním v rozsahu hodin, dnů, týdnů i měsíců. Většina obětí v Hirošimě měla současně kombinované poškození lidského těla, například tlakovou vlnou, tepelným zářením a pronikavou radiací.

Ohledně celkových ztrát po jaderném bombardování v Hirošimě se opět literární zdroje značně liší. Zajímavá jsou data prof. Jiřího Matouška, kde jsou uvedeny zdravotnické ztráty jak podle amerických, tak i podle japonských zdrojů. Americké zdroje uvádí 70 000 mrtvých (zmizelých) a 70 000 raněných. Japonské zdroje z roku 1953 uvádí, že 78 150 osob zahynulo, 13 983 osob bylo nezvěstných a 37 424 raněných. Prof. Vladimír Pitschmann uvádí stejný počet obětí podle japonských zdrojů, a navíc ještě 235 656 osob jinak postižených.

Publikace „Kronika 20. století“ vydaná v Německu udává počet obětí v Hirošimě celkově a nepřesně v hodnotě 150 000 až 200 000 osob.
V Japonsku vzbudil útok jadernými zbraněmi obrovský chaos, zmatek a obavy. Navíc 8. srpna 1945 vyhlásil Sovětský svaz válku Japonsku a zahájil útok do Mandžuska. Japonská vláda se přesto nemohla rozhodnout ke kapitulaci.

Prezident Truman se proto rozhodl a nařídil svrhnout další atomovou pumu. Dne 9. srpna 1945 v 11 hodin a 1 minutu byla svržena druhá americká jaderná zbraň nazvaná Fat Man na japonské přístavní město Nagasaki. Vybuchla 600 metrů nad zemí. Tato atomová puma (o mohutnosti 22 kilotun TNT) zabila přes 30 000 lidí ve městě s 200 000 obyvateli. Až poté se rozhodlo Japonsko přijmout 11. srpna 1945 bezpodmínečnou kapitulaci.

Ještě dnes umírají oběti jaderného výbuchu v Hirošimě a Nagasaki. Těm osobám, které první jaderné výbuchy na světě přežily, se říká hibakuša.

Pro připomenutí nutno říci, že bývalý americký prezident Bill Clinton v roce 1995 (v době 50. výročí amerického bombardování Hirošimy a Nagasaki) veřejně prohlásil, že se Američané nemají za co omlouvat Japoncům a že rozhodnutí Trumana o svržení atomových pum na Japonsko bylo správné.

Jistá změna postoje Američanů přišla až nedávno v období úřadování bývalého amerického prezidenta Baracka Husseina Obamy (2009–2017), který byl silným zastáncem jaderného odzbrojení až po úplnou likvidaci jaderných zbraní. Jasně to zaznělo na jeho památném významném veřejném vystoupení v Praze 5. dubna 2009, kde vyzval k rychlému a mezinárodně kontrolovanému jadernému odzbrojení. Obamova pražská výzva nesla název: Zbavme svět jaderných zbraní.

Byl to také Obama, který se jako jediný americký prezident osobně zúčastnil vzpomínkového setkání v Hirošimě k uctění památky obětí jaderného bombardování. Po Spojených státech amerických se do „jaderného klubu“ postupně dostaly další vysoce rozvinuté země jako v roce 1949 Sovětský svaz, Velká Británie v roce 1952 a následně Francie v roce 1960. Posledním členem „jaderného klubu“ se stala Čínská lidová republika v roce 1964. Následovaly i další země, o tom podrobněji dále.

Podle speciální odborné zprávy vypracované na základě zadání OSN týmem odborníků z mnoha zemí byl v roce 1987 světový vojenský jaderný arzenál tak rozsáhlý a děsivý, že se v té době odhadoval na hodnotu asi 15 000 megatun TNT. Naštěstí od roku 1987 dochází k jeho celkovému pomalému a postupnému snižování, jak uvidíme dále.

Úplný zákaz jaderných zbraní z roku 2017
Zatímco jiné zbraně hromadného ničení, jako chemické, bakteriologické (biologické) a toxinové zbraně, byly již dříve zakázány mezinárodními konvencemi, včetně úplného zničení zásob těchto zbraní a zařízení pro jejich výrobu, v případě jaderných zbraní se to podařilo dojednat na půdě OSN až v červenci 2017, přestože jsou jaderné zbraně nejničivějšími zbraněmi současného světa.

Řada mezinárodních dohod a konvencí ač mnohostranných nebo jen dvoustranných mezi hlavními jadernými rivaly Spojenými státy americkými a bývalým Sovětským svazem později Ruskou federací regulovala jaderné zbrojení a testy jaderných zbraní, například Mezinárodní smlouva o nešíření jaderných zbraní, nebo mnohé významné dvoustranné jaderné dohody START a New START.

Současný jaderný arzenál podle červnové ročenky SIPRI 2020

Podařilo se také prosadit na mezinárodní úrovni zákaz zkoušek jaderných zbraní ve všech prostředích. Uvedená mezinárodní smlouva, přestože dojednána a podepsána již v roce 1996, není stále v současné době v platnosti, protože chybí dostatek podpisů smluvních stran a dosud není dostatek ratifikací mezinárodní smlouvy.

Významným mezinárodním úspěchem je skutečnost, že se na půdě OSN podařilo 7. července 2017 odhlasovat 122 zeměmi zákaz vývoje, výroby a použití jaderných zbraní. Nicméně nejen všechny jaderné mocnosti, ale i jejich vojensko­ političtí spojenci (například v NATO) hlasovali proti této mezinárodní dohodě. K její mezinárodní platnosti povede ještě dlouhá, složitá a bolestná cesta.

Za své neohrožené úsilí v přípravě uvedené mezinárodní dohody a za boj proti jaderným zbraním získala mezinárodní organizace ICAN v roce 2017 Nobelovu cenu za mír. ICAN je zkratka International Campaign to Abolish Nuclear Weapons (Mezinárodní organizace za zákaz jaderných zbraní).

Přes celou řadu uvedených pozitivních skutečností je stále vojenský arzenál jaderných zbraní ve světě velmi vysoký, a tím i velmi nebezpečný. To názorně a přehledně uvádí o světovém jaderném arzenálu SIPRI, Stockholm International Peace Research Institute (Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru). Uvedená mezinárodní instituce je vysoce prestižní a uznávaná mezinárodní autorita a publikované údaje a data v ročenkách SIPRI jsou považovány za velmi spolehlivé. Celá ročenka SIPRI je velmi podrobná a obsáhlá, ale vydává se z ročenky SIPRI zkrácená verze tzv. summary, která je podstatně kratší (v roce 2020 má jen 28 stran) a je volně přístupná na webových stránkách SIPRI.

Hlavní vlastníci jaderných zbraní, tedy Spojené státy americké a Ruská federace, snižují objem svých jaderných zbraní, na druhé straně své současné jaderné zbraně významně modernizují. Tyto důležité závěry jasně vyplynou, pokud porovnáme uváděné počty jaderných zbraní podle ročenky SIPRI z roku 2017 a z roku 2019.

Snížení jaderných zbraní vykazuje také Francie. Naopak navýšení jaderných zbraní ukazuje tabulka pro tyto země: Čína, Indie, Pákistán, Izrael a Severní Korea (v závorce jsou uváděné údaje SIPRI z roku 2017).

Pozitivní je bezpochyby také významná skutečnost, že celkové světové zásoby jaderných zbraní poklesly z hodnoty 15 395 v roce 2017 na hodnotu 13 400 v roce 2019.

V poslední době je to právě značně vojensko­ politické napětí mezi silnými znepřátelenými rivaly Indií a Pákistánem, které je provázeno občasnými ozbrojenými konflikty na hranicích těchto dvou silných zemí. Nemůže tento konflikt postupně eskalovat až se zapojením jaderných zbraní do vzájemných bojů? Kdo, kdy a jak je vůbec schopen označit agresora, který první sáhne po jaderné zbrani?

Existuje řada dalších vážných bezpečnostních problémů ohledně jaderných zbraní. Je to například závažná skutečnost, že americké jaderné zbraně jsou dlouhodobě umístěny v pěti zemích Evropy (Německo, Itálie, Belgie, Nizozemí a Turecko).

Největší tlak na jejich vrácení zpět do Spojených států amerických je vyvíjen v Německu a Itálii. Zvláště v Německu tyto tendence v poslední době značně zesílily.

Velkou roli také hraje značná modernizace jaderných zbraní všech jaderných mocností. Celkem 72,9 miliardy dolarů (asi 1,87 bilionu Kč) daly v roce 2019 jaderné státy na své atomové zbraně. Téměř polovinu této částky, a to konkrétně 35,4 miliardy dolarů, investovaly do modernizace nukleární výzbroje Spojené státy americké. Ruská federace věnovala na vojenský jaderný arzenál 8,5 miliar­dy dolarů a Čína 10,4 miliardy. Podle britského deníku The Guardian to sdělila Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní.

V posledním desetiletí se intenzivně diskutuje další velmi závažné nebezpečí. Co by se mohlo stát, pokud by se jen jedna jaderná nálož dostala do rukou teroristů, náboženských fanatiků nebo nepřátelských skupin, které by byly ochotny jadernou zbraň použít? Dostáváme se už do „doby jaderných teroristů“?

Jedinou zárukou před použitím či zneužitím jaderných zbraní je jejich úplné a komplexní zničení pod přísnou a spolehlivou mezinárodní kontrolou, jak s tím počítá již uvedená mezinárodní smlouva o zákazu jaderných zbraní z roku 2017. Jak dlouho ale budeme muset čekat, než uvedená významná mezinárodní dohoda vstoupí v mezinárodní platnost?

Je paradoxem lidského osudu a moderních dějin, že nejvýznamnější osobnost 20. století, německý fyzik Albert Einstein žádal v průběhu 2. světové války amerického prezidenta, aby podpořil vývoj a výrobu jaderné zbraně. Jeho motivace byla ovšem tehdy pochopitelná. Vzhledem k tomu, že fašistické Německo začalo s vývojem svých jaderných zbraní již v roce 1939, fyzik se obával, že získá jadernou zbraň jako první země na světě.

Zhruba po více než deseti letech vydal v Londýně společně s Bertrandem Russellem svůj manifest, od jehož vydání nedávno uplynulo 65 let. A jak to tehdy bylo?

Dne 9. července 1955 dva z nejvýznamnějších intelektuálů 20. století Bertrand Russell a Albert Einstein vydali výzvu k lidskosti a naléhali na to, aby vlády i veřejnost uznaly obrovské nebezpečí spojené s jadernými zbraněmi. Russell­ Einsteinův manifest varoval, že tyto zbraně představují hrozbu pro přežití lidského druhu, a vyzval k velkému úsilí o řešení a omezení jaderného nebezpečí ve formě jaderných zbraní.
Jedním z významných důsledků manifestu bylo uspořádání první mezinárodní konference v kanadském Pugwashu v roce 1957. Její cíle obsažené v manifestu Russell­ Einstein měly upozornit na nebezpečí jaderných zbraní, vyzvat k jejich odstranění a podporovat mírové řešení konfliktů.

Ke konci ještě jedno zajímavé a významné konstatování. Nejvýznamnější současný americký levicový intelektuál profesor Avram Noam Chomský ve své poslední knize „Kdo vládne světu“ (Karolinum 2019, ISBN 978-80-246-3626-9) označuje jako dvě hlavní současné bezpečnostní hrozby klimatickou změnu a jaderné zbraně.

Smutné 75. výročí jaderného bombardování japonského města Hirošima na konci druhé světové války a následně pak svržení jaderné pumy na město Nagasaki by mělo vyburcovat národní a mezinárodní organizace v čele s Organizací spojených národů k podstatně rozhodnějším a účinnějším akcím vedoucím k postupné eliminaci těchto nejničivějších zbraní pod účinnou mezinárodní kontrolou. Použití jaderné zbraně na Hirošimu je tak pro lidstvo trvalým mementem, na které bychom neměli zapomínat.

Poděkování
Příspěvek byl finančně částečně podpořen projektem MV ČR č. VI20192022171.

Literatura
MIKA O. J., POLÍVKA L., SABOL J. Zbraně hromadného ničení a ochrana proti jejich účinkům, Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, Fakulta bezpečnostního managementu, 2009. 154 stran. ISBN 978-80-7251-302-4.
MIKA O. J., ŘÍHA M. Ochrana obyvatelstva před následky použití zbraní hromadného ničení. 01. Horní Počernice: Námořní akademie ČR, s.r.o., 2011. 148 stran. ISBN 978-80-87103-31-9.
MIKA O. J., ZEMAN M., POLÍVKA L. Základy ochrany před zbraněmi hromadného ničení. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická, 2011. 138 stran. ISBN 978-80-214-4263-4.


Doc. Ing. Otakar Jiří MIKA, CSc., Spojenými silami, z.s.,Brno

Print  E-mail  X Corp.   Facebook