Časopis 112 ROČNÍK XVII ČÍSLO 6/2018

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA máme zprávu o průběhu zásahu v Nové Cerekvi, kde několik dní hořela dřevní hmota. Přečtete si vyhodnocení šetření požáru vozidla Policie ČR v Makedonii i poznatky příslušníků zjišťování příčin vzniku požárů ze zahraniční pracovní cesty v USA. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM jsme připravili článek o Vodní záchranné službě Českého červeného kříže. Zjistíte také, jak se připravují pro výkon své práce hasiči-lezci. Dále přinášíme informace z odborné konference krizové připravenosti Dny IZS s podtitulem Zdravotnictví a krizové situace. V Rubrice OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ se dočtete, o cyklu seminářů Prevence katastrof. Nové ochranné kukly pro seniory OK - 2015, které chrání před účinky chemických látek. V INFORMACÍCH představíme obecně prospěšnou společnost Popálky, která pomáhá popáleným lidem a jejich blízkým, aby se vyrovnali s úrazem a co nejdříve se vrátili k běžnému životu. Dále také Interaktivní vzdělávací centrum na stanici Kolín. 

Obecně prospěšná společnost, která pomáhá již více než čtyři roky popáleným lidem a jejich blízkým, aby se vyrovnali s úrazem a co nejdříve se vrátili k běžnému životu. Věnuje se i prevenci a šíření osvěty o popáleninovém úrazu. V dubnu letošního roku na Pražském hradě z rukou prezidenta republiky tato společnost převzala Zlatý záchranářský kříž za činnost v roce 2017.

Popálky, o.p.s., (Popálky) vznikly v roce 2013 transformací a profesionalizací dobrovolnického Sdružení na pomoc popáleným dětem, které mělo za sebou již dvacet let působení. Ředitelkou je Jana Lacinová. Jako třináctiletá utrpěla těžký úraz, na většině těla ji spálil elektrický proud od železniční troleje. Dál se její život ubíral jiným směrem než většině jejích kamarádů. Snad právě proto, co všechno jí osud postavil do cesty a s čím vším se musela vyrovnat, může své zkušenosti, rady i pocity předat klientům a být jim v mnoha situacích nápomocná. Je rodačka ze Žďáru nad Sázavou, kde zároveň funguje i administrativní základna organizace. Poradenské centrum mají v Brně, kde úzce spolupracují s Klinikou popálenin a rekonstrukční chirurgie Fakultní nemocnice Brno­ Bohunice. Jejich hlavním posláním je pomoct pacientům po propuštění z nemocnice do běžného života. Aby klienti věděli, kam se mohou obrátit a že na to nejsou sami.

Dobrý tým je základ
Přímou pomoc pacientům poskytuje Jana Lacinová společně s Klárou Mayerovou. Byly spolu již u zrodu Popálek. Klára Mayerová je maminkou popálené dcery. Výhodou je, že s rodiči může sdílet pocity, které prožívají. Společně během roku stihly devadesát hodin konzultací a přes dvě stě hodin pomoci přímo v nemocnici.

Dalším stěžejním členem týmu je „ajťák“ Zdeněk Štursa. V Popálkách je od začátku. Jsou pro něj srdeční záležitostí. Má k tomu i osobní motivaci. Ve třech letech spadl do kotle s vroucí zabijačkovou polévkou a měl popáleniny na devadesáti procentech těla. Zapojuje se také jako lektor. S Janou Lacinovou se znají již od roku 1994, kdy vzniklo Sdružení na pomoc popáleným dětem, byl jeho aktivním členem.

Koncem loňského roku do týmu přibyla Jana Tlustá. Osobní zkušenost naštěstí nemá. Věnuje se hlavně preventivním programům, tiskovým zprávám, komunikaci s veřejností a všeobecné administrativě.

Z řad pacientů roste také početná skupina dobrovolníků, kteří pomáhají při organizaci různých akcí pro širokou veřejnost.

Dlouhodobě Popálky spolupracují se sbory dobrovolných hasičů po celé České republice. Po dvou letech došlo k uzavření Dohody o partnerství se Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska.

Co nabízí?
Primárně následnou péči. S některými pacienty jsou v kontaktu již při hospitalizaci. Jiní je sami osloví až po propuštění do domácího ošetřování. Informují je o možnostech dalšího léčení. Pro popálené děti, mladistvé i dospělé a jejich rodinné příslušníky pořádají pobyty a tábory.

Klienti nejvíce bojují s rehabilitační fází. Rodiče popálených dětí musejí přijmout to, že svému dítěti ubližují, aby mu pomohli co nejvíc. Například promašťovat kůži, cvičit s nimi, což je hrozně bolestivé, když se protahují jizvy třeba v místech kloubů. Děti se vztekají, nechtějí, rodiče to musí překonat, protože jedině tak jim pomohou. A popálený si musí uvědomit, že když nebude cvičit, jizvy se mu zkrátí. Jizva totiž zraje dva roky, a když to pacient zanedbá, bude mít trvalé následky nejen kosmetické, ale i funkční po zbytek života.

Poslední dobou je velkou součástí činnosti Popálek prevence.

Dobrodružství s kamarády
V případě Jany Lacinové šlo o dětskou nerozvážnost. Při čekání na vlak s partou kamarádů v Sázavě u Žďáru chtěli vyzkoušet dobrodružné okamžiky. Rozhodli se prolézt přes staré šrotoviště vyřazených vagónů. Ve vagónech byly vytrhané sedačky, všude rozbité střepy. Procházeli jeden vůz po druhém, až došli k nákladnímu vagónu, na který vedl žebřík. Janu v tu chvíli napadlo, že to přece nebude obcházet. Ani se nedostala nahoru, poslední, co si pamatuje, je pohled na střechu vagónu. V tu chvíli se odehrálo něco, co lze jen těžko popsat. Mrholilo, přesah výboje od troleje byl velký a zasáhl ji. V tu dobu stála asi metr a půl od vagónu.

Další vzpomínky jsou už z jednotky intenzivní péče z nemocnice v Brně. Tělo měla popálené ze šedesáti procent. Tři měsíce se nemohla ani posadit. Musela se znovu učit chodit, jelikož všechno svalstvo ochablo. Vše ještě zkomplikovala zlomenina krčku, kterou si přivodila při pádu z vagónu. Velkou bolest zažila při rozhýbávání kyčle, šest fyzioterapeutek na ní leželo, aby ji udržely, tak velká bolest to byla. Po operaci kyčle přišla částečná úleva. Často se vracela do nemocnice, například kvůli odstranění šroubů z nohy nebo rekonstrukčním operacím s jizvami. Jen s popáleninami by byla dříve doma, ale kvůli úrazu nohy se návrat prodlužoval. Dosud ji to omezuje, nemůže sportovat. V nemocnici strávila celkem rok a půl i s rehabilitacemi. Cítila především sociální izolovanost, úplně vypadla z kolektivu, kamarádské vazby byly zpřetrhané. Stalo se to na konci sedmé třídy a osmou do školy skoro nechodila. To ji velice zasáhlo. I nyní, když jede vlakem přes Sázavu, si na to pokaždé vzpomene…

O svém úrazu nikdy neměla problém mluvit. Říká ale, že aby mohla pomáhat, musela si projít sebezkušenostním výcvikem.

Chuť riskovat i neopatrnost jsou příčinou
Její případ lze zařadit mezi takzvané „vagónáře“. I přes všechny tragické případy a nejrůznější varování stále trvá. Předloni byl enormní nárůst těchto případů. Nedaří se je vymýtit. V letech 2010 až 2015 šlo o jeden až dva případy ročně, v roce 2016 jich bylo osm pouze v Jihomoravském kraji. Několik dalších bylo v ostatních částech republiky. Jsou to takové vlny, najednou případů přibude, dostane se to do medií, pak to zase ustane. A časem se znovu objeví. Několik takových popálených byli parkouristé (předvádějí triky, při nichž tuhne krev v žilách). Někdy si na vagónech fotili selfie.

Přibývá popálení v souvislosti s užíváním otevřeného ohně v domácnosti, například interiérová krbová kamna, kotle či otevřené krby. Vznikají úrazy v souvislosti se vznícením oblečení, popálení batolat. Stále platí, že ve statistikách příčin popálení je vroucí voda, u dětí je to 60 až 70 procent všech případů. Popálky nezapomínají ani na seniory, mateřská centra a podobně. Organizace se v oblasti prevence zaměřuje i tímto směrem. Snaží se šířit osvětu, prezentují preventivní programy od mateřských po střední školy. Janě Lacinové ihned po úrazu pomohli kamarádi a výpravčí. Z toho je vidět, že i malí mohou pomoci. Často jí ve školách děti pokládají otázky spojené s běžným životem, například zda má manžela, děti, jestli chodí do bazénu. Toto je právě pro popálené někdy těžké zvládnout. Někteří ani nenavštěvují veřejná koupaliště z důvodu pohledů okolních lidí na zjizvení těla. S tím se musí vyrovnávat dnes a denně na ulici nebo v městské dopravě. Sama měla to štěstí, že má takovou povahu, jakou má, a zvládla to.

Financování
Popálky své aktivity financují z různých grantů, darů z řad široké veřejnosti i soukromých firem a z prodeje sbírkového předmětu – náplastí na popáleniny.

Poptávka stále převyšuje to, co jsou schopné zrealizovat a finančně pokrýt. Nejvíce prostředků potřebují na následnou péči pro popálené pacienty (osobní, internetové, telefonické individuální poradenství, odborné konzultace, pobyt a tábory pro popálené děti atd.).

Případné příspěvky na jejich činnost lze posílat na číslo účtu: 2300543356/2010.
Více informací o organizaci: https://www.facebook.com/popalky.

Příběh paní Miluše
Na konci října roku 2015 se obrátil život naruby rodině Zuzany Hegerové. Drážní byt, ve kterém žila její matka Miluše Šenková, zachvátil požár. Tuto nešťastnou událost oznámili telefonem Zuzaně Hegerové policisté. V bytě došlo k požáru po výbuchu propanbutanové lahve. Vzápětí se dozvěděla, že v době výbuchu byla v bytě jak její matka, tak i nejmladší dcera. Obě utrpěly velmi vážné popáleniny.

Malá Sofie se po fyzické stránce zotavovala až nečekaně rychle. Šrámy na duši však byly hodně hluboko. Z hořícího bytu ji pomohla babička, která ji chránila vlastním tělem a sama málem uhořela. Dlouhé týdny nebylo jisté, zda boj o život v nemocnici vůbec vyhraje. Nakonec vše s úspěchem zvládla. Tato zpráva byla tím nejkrásnějším dárkem, který Zuzana mohla dostat krátce před Štědrým dnem.

Tím však rodině starosti neskončily. Policie označila za jednoznačného viníka její matku. Rodina se tedy musela připravit na zaplacení škody. Ta se vyšplhala na částku 400 000 korun, přičemž necelých 300 000 korun požadovaly České dráhy (ČD), jimž vyhořelý byt patřil. Žádost o odpuštění dluhu byla komplikovaná, nejdříve se snažila dcera Miluše Šenkové sama vše vyřídit, ale neměla šanci. Vše se táhlo přes rok.

Před časem se do věci vložila právě organizace Popálky, která se snaží v těchto případech lidem pomoci. Po týdnu přišla odpověď, že se ČD pokusí případ projednat. Podařilo se tak přispět k tomu, že nakonec Miluši Šenkové odpustily dluh ve výši 260 000 korun. Kromě ČD odpustila rodině dluh také Všeobecná zdravotní pojišťovna, která původně požadovala úhradu nákladů, spojených s léčením malé Sofie. Miluše Šenková se z těžkých popálenin nakonec dostala, a nyní žije s dcerou Zuzanou Hegerovou a její rodinou v malém bytě v Nížkově na Vysočině.

Zasloužilé ocenění
Právě pro svou významnou pomoc obětem popáleninových úrazů byly Popálky nominovány na cenu Zlatý záchranářský kříž. Tu si koncem dubna převzaly na Pražském hradě od prezidenta republiky. Je to pro všechny, kteří v organizaci pracují, zpětná vazba, že si jejich práce někdo všímá a že má smysl. Chápou to jako ocenění za jejich činnost. Nominaci muselo podpořit několik nezávislých subjektů, které s nimi spolupracují, proto je nejvíce těší číst si pochvalná slova právě od nich.


Ing. Ivana BOŠKOVÁ, foto archiv společnosti Popálky

Print  E-mail  X Corp.   Facebook