Časopis 112 ROČNÍK VII ČÍSLO 11/2008

V TOMTO ČÍSLE: Popisujeme komplikovaný ZÁSAH při srážce automobilů v Husovickém tunelu v Brně, přinášíme zpravodajství z PŘEHLÍDKY složek IZS v Praze, informace o průběhu taktického CVIČENÍ na řece Berounce, vyhodnocení ODBORNÉ PŘÍPRAVY velitelů a strojníků jednotek SDH obcí. Seznamujeme se závěry mezinárodního SEMINÁŘE k problematice udržitelného rozvoje a mezinárodní KONFERENCE věnované otázkám bezpečí a řízení bezpečnosti z pohledu veřejné správy. PŘEDSTAVUJEME společnost Dekonta, a.s., INFORMUJEME o novinkách v Letecké službě Policie ČR, SEZNAMUJEME s výsledky ankety o nejlepšího sportovce rezortu Ministerstva vnitra za letošní rok. Součástí časopisu je i speciální PŘÍLOHA obsahující seznam osobností a kolektivů oceněných u příležitosti státního svátku Dne vzniku samostatného československého státu.  

Požáry skládek se svým charakterem řadí ve většině případů mezi požáry velkého plošného rozsahu, kdy dochází k hoření uloženého materiálu po povrchu a ve většině případů i hoření podpovrchovému. Druhý případ je z hlediska taktiky zdolávání požáru velmi složitý.

Z hlediska zjišťování příčin vzniku požárů jsou požáry skládek ve velké většině nedošetřovány v souladu s Pokynem generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR a náměstka ministra vnitra č. 9/2003, kterým se stanoví jednotný postup příslušníků Hasičského záchranného sboru ČR při zjišťování příčin vzniku požárů, kdy vzniklá škoda je nulová a uchráněné hodnoty, vzhledem ke skutečnosti, že jde o dále nevyužitelný odpad, jsou také nulové.
Podíváme-li se na tuto problematiku z hlediska časové náročnosti požárního zásahu, která je patrná z tabulky uvedených vybraných zásahů v územní působnosti HZS Jihočeského kraje, zjistíme, že délka zásahu je v mnoha případech větší, než stanovený limit osm hodin. Na časovou náročnost navazuje i náročnost nasazení velkého počtu sil a prostředků. Přestože tyto náklady nejsou uváděny jako škody, z hlediska spotřeby pohonných hmot, nákladů na obnovu techniky a mzdových nákladů na činnost příslušníků HZS ČR a jednotek dobrovolných hasičů, jsou takové zásahy velmi nákladné. Náklady se nesledují jako vzniklá škoda, ale je nutné k nim při hodnocení zásahů přihlížet.
Velmi opomíjený a těžko vyčíslitelný je i vliv požárů skládek na životní prostředí. Z hlediska ochrany ovzduší a vlivu zplodin hoření na životní prostředí jde často o mimořádné události velkého rozsahu. Je nutné zvolit nejvhodnější postup k posouzení vlivu na stav ovzduší a kvalitu podzemních vod vytékajících ze skládky a v návaznosti na zjištěné hodnoty provést patřičná opatření k omezení těchto vlivů na životní prostředí a okolní obyvatelstvo.

Pohled na skládky ze stavebního hlediska

Skládku odpadů je možné definovat v souladu s ustanoveními zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako technické zařízení určené k odstraňování odpadů jejich trvalým řízeným uložením na zemi nebo do země. Dále tento zákon definuje i komunální odpad jako veškerý odpad vznikající na území obce při činnostech fyzických osob a který je uveden jako komunální odpad v prováděcím právním předpisu/vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění pozdějších předpisů.
Při výkonu státního požárního dozoru se, ve vazbě na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, nejčastěji setkáváme se skládkami tuhého komunálního odpadu.
Skládky tuhého komunálního odpadu se budují jako těsné skládky, což znamená, že veškeré srážkové vody zůstávají v tělese skládky. Pomocí odvodňovacího systému se tyto vody shromažďují v jímce na odpadní vody. Tato voda je kontaminovaná nečistotami ze skládky a má různý stupeň agresivity, proto není vhodná pro hasební zásah pomocí standardní požární techniky. Součástí skládky je dále zpravidla uzavřený okruh vodovodu, který čerpá tuto vodu z jímky a rozstřikuje ji zpět na horní část tělesa skládky takovým způsobem, aby docházelo k jejímu odpařování a nebyla nutná její průmyslová likvidace.
Dalším, z hlediska požární bezpečnosti, zajímavým zařízením je technologie odplynění skládky, neboť při hnilobných procesech vzniká velké množství hořlavého skládkového plynu, převážně metanu.
Zařízení pro odplynění skládky je zpravidla zakončeno technologií pro likvidaci skládkových plynů, které je tvořeno zásobníkem na skládkový plyn a kogenerační jednotkou. Kogenerační jednotka vyrábí elektrickou energii a odpadním teplem se podílí na vytápění stavebních objektů v areálu skládky. Těmito objekty jsou zejména šatny, kanceláře, denní místnosti, třídicí linky pro třídění odpadu, garáže pro techniku, sklady pohonných hmot a olejů, apod. Tyto stavby, budovy a plochy tvoří jeden funkční celek – skládku.
Při umísťování skládky, jejím rozšiřování nebo navyšování musí být tato skutečnost v první řadě v souladu s územním plánem. Pokud tomu tak je, povoluje se skládka nebo její změna v rámci územního řízení podle § 77, § 79 a § 92, případně § 81 stavebního zákona. U skládek tuhého komunálního odpadu stavební úřad nevydává územní souhlas, protože použití tohoto postupu zakazuje § 96 odst. 1 stavebního zákona.
Na územní rozhodnutí navazuje stavební řízení v souladu s ustanoveními § 109 až § 115 stavebního zákona, jehož výsledkem je stavební povolení.
Po dokončení stavby nebo její části je možné užívání stavby až na základě rozhodnutí místně příslušného stavebního úřadu. Stavební úřad povolí časově omezený zkušební provoz podle § 124 stavebního zákona nebo vydá kolaudační souhlas podle § 122 stavebního zákona. V případě nutnosti zahájit provoz před dokončením stavby může stavební úřad povolit časově omezené předčasné užívání stavby podle § 123 stavebního zákona.
Pro provoz uvedených zařízení je dále v souladu s ustanovením § 33 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, vydáváno krajským úřadem tzv. integrované povolení. V tomto dokumentu je uveden celkový popis zařízení a technologie a závazné podmínky provozu. Pro vydání integrovaného povolení je nutné provozovatelem předložit provozní řád, který v rámci řízení o vydání povolení schvaluje krajský úřad.

Základní příčiny vzniku požárů

Samovznícení uloženého materiálu

Samovznícením se rozumí vznícení nahromaděného materiálu samozahříváním látky, kdy teplo vzniklé procesy v těchto látkách, není možné v dostatečné míře odvádět do okolí a při dosažení teploty vznícení materiálu, který je v blízkosti, dochází k jeho vznícení a následnému, ve většině případů, nedokonalému hoření, popřípadě pomalé oxidaci. V případech, kdy se zkoumá samovznícení odpadů na skládkách, nelze pominout žádný z druhů samovznícení, tj. samovznícení fyzikálně-chemické, samovznícení chemické a samovznícení biologické [1].
V souladu s technologickými postupy a provozními řády pro skládky by každé vozidlo přijíždějící do areálu skládky mělo být podrobeno kontrole v prostoru váhy, kdy obsluha provede převážení automobilu a poté se vizuálně přesvědčí o druhu přiváženého materiálu. Toto je často z různých důvodů opomíjeno a proto nelze na skládce v praxi vyloučit jakýkoliv druh hořlavého nebo jinak chemicky aktivního materiálu. Při naskladňování dochází tedy k jeho promíchávání a následným nepředvídatelným reakcím [2].

Žhavé částice vysypané ze sběrných vozidel svážejících komunální odpad

Svoz odpadu z obcí je zajišťován pomocí popelářských vozidel, u kterých nelze jednoznačně vyloučit výskyt žhavých materiálů (např. popel, nedopalky). Po vysypání spolu s dalším odpadem z popelnic do prostoru vozidla dojde zhutněním odpadu lisem na korbě k omezení projevů hoření; při následném vysypání v prostoru skládky může dojít k jeho průniku do dalšího materiálu ve skládce a ke zvýraznění projevů požáru signalizovaného spalinovým zápachem, popř. kouřem až za několik hodin případně dní po navezení.

Kouření – odhození nedopalku cigarety

Možnost vzniku požáru odhozením nedopalku cigarety je v případě řízené skládky omezena na zaměstnance subjektu provozujícího skládku. V případě vzniku požáru od nedopalku cigarety těchto zaměstnanců jde většinou o vážné porušení provozního řádu skládky, popř. návazných bezpečnostních předpisů. Do prostoru řízené skládky by měla být vyloučena možnost vstupu nepoučených a cizích osob.
V případě neřízených skládek nelze vyloučit tuto příčinu vzniku požáru, a to hlavně od nepovolaných osob, které se mohou v prostoru skládky, který není často nijak zabezpečen, pohybovat. Tyto nepovolané osoby, převážně sociálně slabí občané nebo děti, představují velké riziko související se vznikem požáru.

Nedbalostní jednání osob

Z důvodu vyvážení mnoha druhů odpadů na skládky, kdy je možné v těchto areálech nalézt i dále upotřebitelné materiály, např. měděné kabely, součástky strojů a přístrojů s různým obsahem drahých kovů, nelze vyloučit i vznik požáru od tzv. vypalování kabelů fyzickými osobami, které se snaží tyto materiály dále využít.

Nedodržení technologické kázně

Pod tuto příčinu vzniku požáru lze zahrnout jakékoliv jiné manipulace v prostoru skládky, které jsou odlišné od provozního řádu, či jiných bezpečnostních předpisů. Patří sem např. použití mechanizace, která je odlišná od schváleného typu vhodného pro provoz na tělese skládky, např. kompaktory, nakladače nebo jiné strojní vybavení používané k úpravě povrchu skládky.

Technické závady na strojním zařízení skládky

Tato příčina vzniku požáru by na řízených skládkách měla být minimalizována vhodným výběrem používané techniky a četností pravidelných technických prohlídek stanovených výrobcem zařízení.

Úmyslné založení požáru

Úmyslné založení požáru skládky nelze vyloučit. V praxi je možno tuto příčinu omezit vhodným typem oplocení areálu skládky, popř. jinými vhodnými druhy zabezpečení (kamerovými systémy, pohybovými čidly, ostrahou apod.)

Mechanizmus hoření ve skládce

Mechanizmus hoření v prostoru skládky je možné rozdělit na hoření povrchové, které je ovlivňováno meteorologickými jevy, např. větrem, a hoření vnitřní, které je závažnější z důvodu špatného přístupu a složité lokalizace ohnisek.
Povrchové hoření může být zapříčiněno prakticky všemi výše uvedenými příčinami vzniku požárů.
Hoření vnitřní může dále probíhat v relativně malé hloubce (pod malou vrstvou odpadního materiálu), která ještě nebyla překryta inertní vrstvou. V tomto případě může být příčinou vzniku požáru např. žhavý popel nebo nedopalek cigarety. V případě větších hloubek 2 m a více je předpoklad, že navezený odpad je na tělese skládky uložen již delší dobu a byl zhutněn. V tomto případě by mohlo dojít ke vzniku požáru pouze vlivem samovznícení uložených materiálů.
Procesy probíhající v prostoru skládky je možné označit ve většině případů jako anaerobní. Anaerobní fermentace je biologický proces rozkladu organické hmoty, probíhající za nepřístupu vzduchu. Při tomto procesu směsná kultura mikroorganizmů postupně v několika stupních rozkládá organickou hmotu. Produkt jedné skupiny mikroorganizmů se stává substrátem pro další skupinu.

Proces můžeme rozdělit do čtyř hlavních fází:

--> Hydrolýza - působením extracelulárních enzymů dochází mimo buňky k hydrolytickému štěpení makromolekulárních látek na jednodušší sloučeniny, především mastné kyseliny a alkoholy, při tomto procesu se uvolňuje rovněž vodík (H₂) a oxid uhličitý (CO₂).
--> Produkce vodíku acetogenickými bakteriemi (obligátní a fakultativní anaeroby), jež mohou fermentovat organické kyseliny vyšší než kyselina octová a alkoholy vyšší než metanol na H₂ a CO₂.
--> Acetogeneze - dochází k dalšímu rozkladu kyselin a alkoholů za produkce kyseliny octové.
--> Metanogeneze - závěrečný krok anaerobního rozkladu, kdy z kyseliny octové, H₂ a CO₂ vzniká metan - CH₄; tento krok způsobují metanogenní bakterie, což jsou striktně anaerobní organizmy, podobné nejstarším organizmům na Zemi. Tyto bakterie jsou citlivé především na náhlé změny teplot, pH, oxidačního potenciálu a další inhibiční vlivy.
Z hlediska reakčních teplot rozdělujeme anaerobní procesy podle optimální teploty pro mikroorganizmy na psychrofilní (5-30 °C), mezofilní (30-40 °C), termofilní (45 -60 °C) a extrémně termofilní (nad 60 °C). Výhodou procesů prováděných za vyšších teplot je hlavně vyšší účinnost hygienizace materiálu. Nejběžnější aplikací jsou zatím procesy mezofilní při teplotě přibližně 38 °C.
Hlavním produktem anaerobní fermentace organické hmoty je bioplyn. Bioplyn je bezbarvý plyn skládající se hlavně z metanu (asi 60 %) a oxidu uhličitého (asi 40 %). Bioplyn může ovšem obsahovat ještě malá množství N₂, H₂S, NH₃, H₂O, etanu a nižších uhlovodíků [3].
Popis těchto biologických procesů, které probíhají uvnitř skládky, je určující pro vznik požáru samovznícením.
Z hlediska využitelnosti je možné jímat vhodně zvoleným technologickým zařízením vzniklý metan, který je dále spalován a využíván v kogeneračních jednotkách.
Z hlediska dalších procesů probíhajících uvnitř skládky je přítomnost metanu určujícím faktorem pro možnost dalšího podpovrchového hoření.

Cesty šíření požáru

U povrchově hořící skládky je směr šíření požáru ovlivněn převážně místem vzniku požáru, tzn. zdali došlo k iniciaci na rovné části skládky nebo na části svahu. V případě svahu se požár šíří po povrchu směrem vzhůru. Dalším důležitým faktorem je směr a síla větru. Při jeho intenzivním působení je lineární rychlost šíření požáru po povrchu skládky enormně zvýšená, a proto je nutné provádět hasební práce v nejkratším možném čase.
V případě vnitřního hoření skládky je kouř uvolňovaný z tělesa skládky hustý, bílý a dále je doprovázen typickým zápachem způsobeným rozkladem látek při relativně nízkých teplotách. Kouř zahrnuje organické kyseliny a další produkty hoření.
Cesty šíření požáru uvnitř skládky jsou dále ovlivněny množstvím kyslíku obsaženého v odpadu, kdy dojde ke zvýšení aktivity bakterií a tím i ke zvýšení teploty (aerobní rozklad) a následně se tato horká místa mohou dostat do prostoru, kde je zvýšená koncentrace výskytu metanu, a proto dojde následně k rychlému rozšíření požáru [2].

Shrnutí poznatků

Při povolování provozu zařízení skládek krajským úřadem v rámci integrovaného povolení, kdy dochází také ke schválení provozního řádu, je velmi nešťastné, že k této dokumentaci se nevyjadřují zástupci HZS krajů. V praxi totiž nastává problém, že provozovatel má od krajského úřadu schválený provozní řád, ve kterém jsou uvedeny i požadavky na zabezpečení požární ochrany, avšak tyto požadavky v mnoha případech neodpovídají reálné situaci nebo jsou velmi špatně a nekonkrétně formulovány a jejich údaje neodpovídají anebo jsou dokonce v přímém rozporu s ustanoveními předpisů o požární ochraně [zákon č. 133/85 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), apod.].
V době provozu skládky je nutné bezpodmínečně důsledně dodržovat ustanovení provozního řádu ve vztahu zejména k důsledné kontrole přiváženého odpadního materiálu. Touto kontrolou lze předejít a odbourat jednu z možných příčin vzniku požáru, jako je např. vysypání žhavých částic. Neméně důležitým opatřením je udržovat oplocení areálu v takovém stavu, který znemožní přístup nepovolaným osobám do prostoru skládky. Pro ostrahu objektu lze využít i kamerové systémy a další technická opatření jako detektory pohybu spojené se zvukovou výstrahou apod. Takto lze omezit vznik požáru úmyslným zapálením nepovolanými osobami anebo při tzv. pálení kabelů.
Pro sledování projevů skládky souvisejících s možností samovznícení je důležité dodržovat technologické postupy, které mají za úkol zhutňování materiálu a jeho prokládání inertním materiálem. Dále je nutné neopomíjet kontrolní činnost obsluhy a zaměstnanců zajišťujících ostrahu areálu v mimopracovní době a sledovat projevy skládky, jako jsou např. únik kouře nebo její „paření“. Jako inertní materiál sloužící k prokládání komunálního odpadu je nevhodné použití posekané trávy, která má ve větších vrstvách také sklon k vývinu tepla při hnilobných procesech a následně, v kombinaci s uvolňováním skládkového plynu a množstvím různorodého materiálu ve skládce, vzniká také možnost samovznícení.
Při provozu skládky a vzniku požáru v prostoru skládky existuje v praxi častý problém při používání hydrantové sítě nebo jiných zdrojů požární vody určené k hašení. V provozním řádu se často předpokládá použití skládkové vody na hašení, avšak toto vzhledem k jejímu znečištění, toxicitě a zejména agresivitě není reálné.
Standardní požární technika není uzpůsobena pro použití kontaminovaných vod a mohlo by dojít tedy k jejímu poškození, znečištění nebo i zničení. Další problém vyvstává s plochou požáru, která je u hořících skládek až mimořádně velká. Z tohoto důvodu je požární zásah náročný na zasahující požární techniku, a to zejména na použití velkého počtu požárních hadic, kterými je dopravována voda v členitém a agresivním prostředí na velké vzdálenosti. Při těchto zásazích jsou tedy kladeny zvýšené nároky na používaný materiál a je nutné předpokládat jeho značné poškození či zničení. Řešení tohoto stavu by předpokládalo zajištění těchto nejvíce namáhaných technických prostředků ze zdrojů provozovatele skládky.
Zlepšení tohoto stavu ve vztahu k provedení preventivních opatření by znamenalo vybudování hydrantové sítě po obvodu tělesa skládky nebo zajištění dostatečného počtu pomocné techniky, např. nájemním vztahem, určené pro dopravu skládkové vody na těleso skládky a zajištění dalších technických prostředků pro omezení šíření vzniklého požáru.
Vzhledem k možnému charakteru požáru, jehož ohniska se často nacházejí několik metrů pod povrchem, je velmi důležité, aby provozovatel předvídal tuto situaci a měl vytipovánu a nasmlouvánu dodávku příslušné techniky (nakladače, bagry, fekální vozy) důležitou k rozebírání tělesa skládky.
Ve vztahu k okolí skládky, v jejíž blízkosti bývají menší obce nebo města, je důležité při vzniku požáru komunikovat s jejich představiteli a mít k dispozici seznam subjektů, které mohou v dostatečně krátké době provést měření škodlivin v ovzduší a kontaminace povrchových vod. Toto měření je důležité pro následné informování občanů o možném nebezpečí v souvislosti s požárem a také pro rozhodnutí o další činnosti při likvidaci požáru. V dostatečném předstihu tak může být obyvatelstvo připraveno na provedení improvizovaných opatření zamezujících vniknutí plynných škodlivin do objektu a mohou být s dostatečným časovým předstihem připravena opatření k případné evakuaci nejvíce ohrožených objektů.

 

Print  E-mail  X Corp.   Facebook