Časopis 112 ROČNÍK IX ČÍSLO 5/2010

V části věnované POŽÁRNÍ OCHRANĚ analyzujeme zásah na požár transformovny v areálu rozvodny Výškov v Ústeckém kraji, který způsobil škodu ve výši 30 milionů korun. Dále seznamujeme se způsoby praktických zkoušek hasicích schopností přenosných hasicích přístrojů prováděných v Technickém ústavu požární ochrany v Praze a informujeme o výsledcích konference Červený kohout věnované požární bezpečnosti staveb. V části OCHRANA OBYVATELSTVA seznamujeme s poznatky a zkušenostmi HZS Jihomoravského kraje v oblasti informování obyvatelstva při přípravě na mimořádné události. V části KRIZOVÉ ŘÍZENÍ přinášíme studii možností vzniku závažných havárií ve Středočeském kraji. V časopisu dále najdete např. zpravodajství z předávání Zlatých záchranářský křížů za výjimečné záchranářské činy, nebo představení České hasičské sportovní federace. Vložená PŘÍLOHA je věnována problematice úmrtí osob při požárech. 

Technický ústav požární ochrany v Praze, oddělení ZTPPO (Zkušebna technických prostředků požární ochrany) je odborným pracovištěm pro zkoušení přenosných hasicích přístrojů už od začátku vzniku ústavu.

Praktická zkouška přenosných hasicích přístrojůCo je chápáno pod pojmem „přenosný hasicí přístroj“?

V české technické normě je definován jako technický prostředek obsahující hasivo, které může být vytlačováno vnitřním přetlakem a nasměrováno do ohniska požáru. Přenosný hasicí přístroj musí být schopen přenášení (proto tudíž přenosný – hmotnost v provozuschopném stavu smí být nejvýše 20 kg) a musí být schopen ruční obsluhy.

Nejdůležitější klíčovou vlastností přenosných hasicích přístrojů používaných v požární ochraně je jejich hasicí schopnost. Jestli je přístroj skutečně funkční a efektivně použitelný k hašení požárů, je nutno tuto schopnost ověřit praktickou zkouškou.

Vytvoří se umělý, kontrolovaný a definovaný požár normovaného typu a velikosti, takzvaný „zkušební objekt“ – který se potom zkouší hasicím přístrojem uhasit. V tom spočívá, zjednodušeně řečeno, podstata celé zkoušky!

A aby byly tyto zkoušky reprodukovatelné ve všech místech Evropy, vytvořila se proto technická norma, která nese označení EN 3-7 + A1: 2008, písmeno „EN“ (evropská norma) v názvu znamená, že tento předpis je uznáván ve státech, patřících do Evropy.

V tomto předpisu je přesně popsáno kde, jak a za jakých podmínek se takováto zkouška provádí, a jak se připraví zkušební požární objekt.

Norma se zabývá pouze požáry třídy A–pevné látky organického původu, třídy B–hořlavé kapaliny (v nové příloze také požáry třídy F–hořlavé tuky a oleje, a v příloze M požáry hořlavých kapalin rozpustných ve vodě).

Speciálním případem je hašení hořících kovů např. sodíku, draslíku, hořčíku. Tyto požáry jsou poměrně neobvyklé, vyskytují se pouze ve specifických případech – v chemické laboratoři, v chemickém provozu apod. Nejsou předmětem této normy.

Zkouška hasební schopnosti pro požáry třídy A

Zkušební objekty pro požáry třídy A

Jsou to hranoly z dřeva borovice lesní (Pinus silvestris), o předepsaném hmotnostním podílu vlhkosti 10–15 %, o rozměrech 39 ±2 mm a délce odpovídající délce zkušebního objektu. Hranoly jsou poskládány do hranice, která je umístěna na podstavci, tvořeném kovovým stojanem z ocelových úhelníků.

Každý zkušební objekt se označuje číslicí, která označuje velikost objektu a písmenem A. Označení zkušebního objektu představuje dále uvedené dva parametry:

• délku zkušebního objektu v decimetrech, tj. délku dřevěných hranolů uložených podél zkušebního objektu,
• počet dřevěných hranolů o délce 500 mm pro každou vrstvu, uložených na šířku zkušebního objektu.

Každý zkušební objekt je označen číslem ze série, v níž se každé číslo rovná součtu dvou předcházejících čísel, tj. tato série zkušebních objektů odpovídá geometrické řadě se zaokrouhleným koeficientem 1,62. Doplňující zkušební objekty 27A a 43A jsou součinem předcházející hodnoty a koeficientu √1,62.

Zkušební objekty větší než 27A musí být sestaveny ze zkušebních objektů menších velikostí (zkušební objekty, stojany a vany). Konce podélných hranolů se musí dotýkat.

Pod dřevěnou hranicí uvnitř konstrukce kovového podstavce je umístěna zapalovací vana odpovídajících rozměrů, vyrobená z ocelového plechu. Do vany se nalije voda tak, aby hloubka vody byla 30 mm, a přilije se heptan v takovém množství, aby hořel 2 minuty a 30 sekund.

Postup zkoušky pro požáry třídy A
Zkouška začíná zapálením heptanu, který se ponechá hořet dvě minuty, potom se železným hákem vytáhne zapalovací vana a hranice se ponechá rozhořet dalších šest minut. Potom se začne s hašením, které nesmí trvat déle než pět minut u objektů velikosti nejvýš 27A a u větších nesmí trvat víc jak sedm minut. Zkoušející uvede hasicí přístroj do činnosti a nasměruje proud hasiva na zkušební objekt, přičemž se kolem něho pohybuje podle svého uvážení, aby docílil co nejlepšího výsledku. Celý obsah hasicího přístroje se může vyprazdňovat buď plynule, nebo v postupných dávkách. Když se objekt podaří uhasit, pozoruje se ještě tři minuty, po tuto dobu nesmí dojít k opětovnému vzplanutí. Zkouška je považována za úspěšnou, když jsou uhašeny všechny plameny a nedojde k opětovnému vzplanutí.

Předpokládá se, že hasicí přístroj splňuje příslušné požadavky na hasicí schopnost, jestliže jsou uhašeny dva zkušební objekty ze série tří zkušebních objektů. Série zkoušek je ukončena po třech zkouškách, nebo když byly nebo nebyly uhašeny první dva zkušební objekty. Každá série zkoušek se musí ukončit dříve, než začne další. Počet sérií, které lze provádět bez úprav na stejném typu hasicího přístroje, není nijak omezen, avšak série musí sestávat z následných zkušebních objektů a žádné výsledky nesmějí být zanedbány.

Zkouška hasební schopnosti pro požáry třídy B

Zkušební objekty pro požáry třídy B
Zkušební objekt B tvoří kovová nádrž válcovitého tvaru z ocelového plechu. Výška je 150 mm, u větších objektů 200 mm.

Zkušební objekty jsou označeny číslicí (která označuje velikost zkušebního objektu) a písmenem B. Číslice znamená objem kapaliny obsažené ve vaně v litrech. Do nádoby se vlije vždy 1/3 objemu vody a 2/3 hořlavé kapaliny – heptanu.

Každý zkušební objekt je označen číslem ze série, v níž se každé číslo rovná součtu dvou předcházejících čísel, tj. tato série zkušebních objektů odpovídá geometrické řadě se zaokrouhleným koeficientem 1,62. Doplňující zkušební objekty 70B, 113B a 183B jsou součinem předcházející hodnoty a koeficientu √1,62. Plocha hladiny kapaliny v decimetrech čtverečních se rovná součinu velikosti zkušebního objektu a konstanty p.

V Technickém ústavu požární ochrany jsou k dispozici všechny druhy objektů B včetně objektu 233B a není problém jej zkompletovat.

Postup zkoušky pro požáry třídy B
Zapálí se hořlavina a ponechá se 60 s rozhořet. Do 10 s se musí začít s hašením.

Když jsou uhašeny všechny plameny, zkouška je považována za úspěšnou.

„Při provádění zkoušky musí být zkoušející oblečen v oděvu vhodném pro tento účel. Použití ochranné přílby, rukavic a schváleného neodrazivého štítu je přípustné!“ (EN 3-7, příloha I, čl. I 1)

V případě požáru objektu 55B a větším, jsou kvalitní zásahový oděv, přílba a rukavice pro hasiče nezbytností!

Praktická zkouška přenosných hasicích přístrojůSpeciální případ požárů typu B – hořlavé kapaliny mísitelné s vodou
Tímto problémem se zaobírá EN 3-7 + A1 v příloze M, kde pro tyto kapaliny zavádí termín „polární rozpouštědla“, který ovšem dále nevysvětluje, ani v kapitole č. 3 není tento termín objasněn. S rozpouštědly používaných v průmyslovém odvětví nátěrů, laků a barev, nemají tyto kapaliny mnoho společného. Tvůrce normy měl na mysli organické uhlovodíkové sloučeniny, v jejichž molekule je např. hydroxylová skupina -OH, nebo skupina =O, která způsobuje afinitu k molekule vody, díky tomu jsou tyto kapaliny mísitelné s vodou. Nejčastěji v praxi by se mohlo jednat o ethylalkohol, propanon, popř. o další alkoholové sloučeniny, ketony, organické kyseliny apod.

Problém při hašení nastává, pokud se k hašení použije např. klasická syntetická pěna, tyto kapaliny působí destrukci pěny a požár není možno takto uhasit. Proto se musí použít jako hasivo speciální pěna typu AR-AFFF.

Zkušební objekt a postup zkoušky
Zkušební objekt je to ocelová nádoba válcovitého tvaru o vnitřním průměru 1 0170 ±10 mm, hloubce 150 ±5 mm a tloušťce stěn 2,5 mm, přibližná plocha zkušebního požáru je 1,07 m2. Uvedené rozměry odpovídají zkušební nádobě pro zkušební objekt 34 B.

Postup zkoušky je stejný jako při zkoušce na požáry třídy B, jenom se do nádoby nedává žádná voda, ale 45 l hořlaviny a doba rozhoření je 120 s. Uhašení musí nastat do 180 s od konce doby rozhoření a musí být uhašeny všechny plameny.

Požáry třídy F
Jedná se o požáry hořících jedlých tuků, olejů apod. v domácnosti nebo v kuchyních gastronomických zařízení.

Přenosné hasicí ústroje určené k hašení požárů kuchyňských olejů a tuků musí mít hasicí schopnost pro požáry třídy F.

Tímto případem se zabývá příloha L normy EN 3-7 + A1.

Zkušební objekt třídy F
Je to ocelová nádoba, která má imitovat kuchyňské zařízení na smažení, např. hrnec nebo fritézu.

Jsou celkem čtyři typy, označené číslem, které udává objem hořícího oleje a písmenem F, které značí druh požáru.

Objekt 5F je válcovitého tvaru o výšce 17 cm, vyrobená z 2 mm ocelového plech a je umístěn na 15 cm vysokém stojánku.

Objekty 25F až 75F jsou nádoby tvaru kvádru, vyroben7 z 2 mm plechu, na podstavci předepsaných rozměrů tak, aby výška celého objektu i se stojánkem činila 1000 mm.

Pod nádobou s olejem je instalován zdroj tepla – plynový hořák, anebo alternativně může být použit i elektrický zdroj (elektrický vařič, topná spirála apod.) tak, aby zdroj poskytoval dostatečný tepelný příkon, který by uvedl olej ke vzplanutí. Při zkouškách provedených v TÚPO byl použit propanbutanový hořák, používaný na svařování asfaltové lepenky.

Zkušební požární objekt je opatřen termočlánkem, který zjišťuje teplotu horkého oleje. Jako palivo pro zkoušení má být použit čistý potravinářský olej rostlinného původu, např. slunečnicový, řepkový, olivový. Tuto specifikaci norma nepředepisuje. Teplota vznícení oleje musí být 330 až 380 °C.

Olej je prostřednictvím vhodného hořáku tak dlouho zahříván, až dojde k jeho vznícení bez cizího zdroje zapálení.

Ke vznícení musí dojít nejpozději za tři a půl hodiny od začátku zahřívání. Musí se dbát, aby páry paliva nebyly zapáleny od zdroje tepla dřív, než dojede ke vznícení oleje.

Zdroj tepla musí být odstaven a olej musí hořet 120 ±10 s před začátkem požárního zásahu. Potom je provedena vlastní hasicí zkouška. Má se provádět z boku, nebo ze strany.

Praktická zkouška přenosných hasicích přístrojůPřenosné hasicí přístroje musí vyhovovat následujícím požadavkům:
a) hořící materiál nesmí být rozstřikován do okolí – olej je působením tlaku hasiva rozstřikován vždycky, celé blízké okolí objektu je od oleje,

b) po uhašení a úplném vyprázdnění přístroje nesmí dojít po dobu 20 min k opětovnému vzplanutí,

c) po ukončení zkoušky musí olej zůstat v nádobě, aby bylo dokázáno, že došlo k uhašení a nikoli k zhasnutí požáru v důsledku vyhoření oleje, množství oleje je tak velké, že vyhoření „paliva“ je takřka nemožné, trvalo by několik hodin,

d) při vznícení oleje je sledována jeho teplota,

 e) aplikování hasiva nesmí způsobit zvětšení plamenů, to znamená, že plameny nesmí být vyšší než 2 m. Dovoleny jsou krátkodobě (doba trvání < 2 s) špičky plamenů nad 2 m. Ke zvětšení plamenů dochází zejména při použití klasické pěny – vzniká pyrotechnický efekt typu „ohnivá koule“.

Závěr
Technický ústav požární ochrany je schopen uvedené zkoušky prakticky provádět. Je akreditován i na ostatní metody zkoušení hasicích přístrojů, a to jak přenosných, tak i pojízdných (doba činnosti, délky dostřiku, zbytkové množství, tlakové zkoušky atd.). Tyto metody jsou uvedeny v Příručce kvality Technického ústavu požární ochrany, AZL č. 1011.2, v příloze č. 1. a v Osvědčení o akreditaci č.325/2009.

Literatura:
1) ČSN EN 3 – 7+ A1:2008 Přenosné hasicí přístroje. Praha, ČNI, 2008.
2) ČSN EN 1568:2000 – 4 Hasiva – Pěnidla – Část: Technické podmínky pro pěnidla na těžkou pěnu k dodávce na povrch s vodou mísitelných kapalin. Praha, ČNI, 2000.
3) ČSN EN 2 Třídy požárů, Praha, ČNI, 1994.
4) Adamec V. et al.: Taktika zdolávání požárů, nehod a havárií. Praha, Ř HZS ČR, 1995.
5) Brumovská I.: Speciální chemie pro požární ochranu. Praha, Ř HZS ČR, 1992.

por. Ing. Jan PODHRADSKÝ, Technický ústav požární ochrany,
foto archiv autora

 

 

Print  E-mail  X Corp.   Facebook