Časopis 112 ROČNÍK XIII ČÍSLO 12/2014

Atmosféře vánočních svátků je přizpůsoben rozbor zásahové činnosti jednotek PO sestavený tentokrát z tzv. kuriózních zásahů. Dále v bloku POŽÁRNÍ OCHRANA informujeme o změnách, které přináší novela vyhlášky o požární prevenci a analyzujeme některé metody hašení požárů hotelových pokojů. V části zaměřené na oblast IZS připomínáme osmdesáté výročí založení policejního letectva na našem území, přinášíme třetí díl seriálu o záchranářské kynologii a seznamujeme s přilbovým potápěním. V bloku OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ hodnotíme výsledky některých preventivně výchovných a vzdělávacích projektů pro seniory a studenty středních škol, prezentujeme nový informační terminál v jednotném systému varování a vyrozumění a seznamujeme se závěry semináře zaměřeného na problematiku klimatických změn. V závěrečné části přibližujeme poslání Toxikologického informačního střediska v Praze a přinášíme ohlédnutí za činností Asociace velitelů HZS podniků v roce 2014.  

Nová právní úprava procesních pravidel kontrolní činnosti si vynutila změny mnoha dotčených předpisů. V minulém čísle časopisu jsme avizovali komentář k novele vyhlášky o požární prevenci, která byla vydána ve Sbírce zákonů pod č. 221/2014 Sb. Účelem není uvést všechny změny, které byly provedeny, ale upozornit na ty nejzásadnější a seznámit s filozofií právní úpravy.

Vyhláška č. 221/2014 Sb., kterou se mění vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) je účinná od 1. listopadu 2014.

Novela přináší změny ve třech základních oblastech:
→ uvedení do souladu s platnými právními předpisy v oblasti kontroly,
→ terminologie,
→ modifikace textu ve smyslu jeho zpřesnění a tím odstranění aplikačních nedostatků.

Uvedení do souladu s platnými právními předpisy v oblasti kontroly

Nosným tématem je sjednocení právní úpravy se zákonem č. 64/2014 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím kontrolního řádu, částí druhou, kterou se mění zákon o požární ochraně, potažmo sjednocení se zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád):
→ stávající zápis o kontrole se mění na protokol o kontrole – viz např. dokumentace o kontrole,
→ oznamování termínu provedení komplexní kontroly 7 kalendářních dnů předem se ruší, neboť se nadále bude postupovat podle kontrolního řádu, který oznamování kontrol řeší v § 5.

Terminologie

Doplňují se nová požárně bezpečnostní zařízení (zařízení zamezující iniciaci požáru nebo výbuchu) a do vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení se zařazují požární a evakuační výtahy.

Modifikace textu ve smyslu jeho zpřesnění a tím odstranění aplikačních nedostatků

Zpřesnění textu a odstranění aplikačních nedostatků se dotýká především:
→ kontroly provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení a hasicích přístrojů,
→ začleňování činností podle míry požárního nebezpečí.

Kontrola provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení a hasicích přístrojů

Téma, které v praxi činilo asi nejvíce problémů. Je nutné náležitě zdůraznit, že se úpravou textu z hlediska výkonu státního požárního dozoru věcně nic nezměnilo! Navrhovaná právní úprava vypouští ustanovení upozorňující na to, že musí být respektována obecná pravidla bezpečnosti. Vypuštěním textu o způsobu provádění kontrol provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení a hasicích zařízení (viz § 7 odst. 4, § 9, odst. 2 a § 10) je text novelizované vyhlášky o požární prevenci srozumitelnější – vyplývá z věty, že způsob provedení kontrol provozuschopnosti není předmětem výkonu státního požárního dozoru. Hasičský záchranný sbor kraje není oprávněným kontrolním orgánem, který by mohl způsob provedení kontrol provozuschopnosti dozorovat nebo dokonce rozhodovat o tom, kdo je a kdo není oprávněn tyto kontroly provádět. Tato skutečnost nic nemění na odpovědnosti za správné provedení kontroly. Oprávnění k výkonu kontrol provozuschopnosti vyplývá z obecné právní úpravy, kdy výrobce stanoví podmínky užívání výrobku. Jako příklad můžeme uvést zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění pozdějších předpisů.

§ 4 zákona o obecné bezpečnosti výrobků

Průvodní dokumentace a označování výrobků

(1) Výrobek uváděný na trh musí výrobce opatřit průvodní dokumentací v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu a označit.
(2) Průvodní dokumentací výrobku jsou doklady, jež jsou podle zvláštních právních předpisů nutné k převzetí a k užívání zboží.
(3) Označování výrobku je pro účely tohoto zákona opatření výrobku informacemi umožňujícími posouzení rizik spojených s jeho užíváním nebo jakýmikoliv informacemi, které mají vztah k bezpečnosti výrobku. Výrobek musí být dále v souladu se zvláštním právním předpisem opatřen údaji potřebnými k identifikaci výrobce a výrobku, popřípadě série výrobku.
(4) Pokud výrobek svými vlastnostmi splňuje požadavky na bezpečnost, ale určitý způsob jeho užívání může bezpečnost spotřebitele ohrozit, je výrobce nebo distributor, který uvádí takové výrobky na trh nebo do oběhu, povinen na toto nebezpečí upozornit v průvodní dokumentaci, pokud toto nebezpečí není zřejmé. Současně jsou tyto osoby povinny přesně určit části výrobku, které mohou vyvolat nebezpečí, a popsat způsob jejich bezpečného užívání. Uvedení tohoto upozornění nezbavuje výrobce nebo distributora povinnosti zajistit ostatní požadavky na bezpečnost výrobku.

Vyhláška o požární prevenci ani nemůže být nosičem právní úpravy, která by zakládala práva výrobcům omezovat trh v této oblasti směrem, který se stal v dosavadní aplikační praxi bohužel realitou. Výrobce s odkazem na vyhlášku o požární prevenci stanoví například podmínky, že pouze jeho zaměstnanci mohou tyto kontroly provádět, nebo že je mohou provádět pouze osoby výrobcem proškolené, přičemž proškolení neumožní všem zájemcům. V důsledku svého účelového jednání si vytváří svého druhu monopol nad touto činností, a to se projeví mnoha negativními důsledky.

Začleňování činností podle míry požárního nebezpečí

Druhou nejdůležitější úpravou bylo vytvoření definice zcela nezávislé na jiných právních předpisech, neboť dosavadní definice se v praxi neosvědčila. Jiná situace je např. u začleňování nebezpečných chemických látek a směsí, kde naopak smysl právní úpravy od evropské legislativy až po národní je v souladu se zájmy požární ochrany a vystihuje míru požárního nebezpečí činností. Ale předpisy pro projektování a výstavbu, na které se vyhláška odkazovala, sledují i jiné cíle, než je požární bezpečnost. U některých nových definic se vracíme k původnímu stavu z roku 2001, který byl narušen změnami právních předpisů v oblasti stavebního práva, když byly změněny definice pro projektování staveb. U dalších definic jsme přistoupili k úpravě textu, který by měl lépe odrážet skutečnost, že různé činnosti mají různou míru požárního nebezpečí.

Pokud má stavba některé prvky požární bezpečnosti staveb (např. dělení do požárních úseků, požárně bezpečnostní zařízení), je na tom bezesporu mnohem lépe, než stavba, která je nemá. Proto se také u všech činností se zvýšeným a vysokým požárním nebezpečím ve smyslu § 15 vyhlášky o požární prevenci vyhodnocuje, jaké prvky stavba má a podle toho se nastavují další technická, ale zejména organizační opatření. Stavbami bez těchto prvků budou zejména stavby, které byly vyprojektovány a uvedeny do užívání před účinností kodexu norem požární bezpečnosti staveb. Proto je nutné každou provozovanou činnost posuzovat i v kontextu stavby, ve které je provozována. Právní předpis hovoří o definicích, tzn., že je nutné skutečný stav posuzovat ve vztahu k dané definici, pokud zákon nestanoví další požadavky, jako např. v případě § 4 odst. 2 písm. h) zákona o požární ochraně, kde je stavba pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace spojena s požadavkem kolaudačního rozhodnutí. Pokud je např. u staveb pro shromažďování většího počtu osob nebo u stavby pro obchod již z účelu užívání zcela jednoznačné, že stavby splňují platné definice, není nutné ověřovat např. výpočtem (přepočet plochy na počet osob) skutečný stav, a je možné se odvolat na projektovou dokumentaci, podle které byla stavba navržena a uvedena do užívání.

V novele vyhlášky o požární prevenci byla bez dalších úprav vrácena definice pro stavby pro obchod a stavby pro shromažďování většího počtu osob. Drobnou úpravu doznala definice stavby pro ubytování. Stavba pro ubytování se vztahuje na ubytování fyzických osob /ne veřejnosti ve smyslu § 1 písm. l) vyhlášky o požární prevenci/ a není rozhodující, zda jsou poskytovány další služby či nikoliv. Kritériem je počet ubytovaných fyzických osob.

Stavbou pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace je označována stavba nebo její část určená k užívání:

1. osobami s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, s těžkým sluchovým postižením, s těžkým zrakovým postižením nebo s těžkou nebo hlubokou mentální retardací,
2. těhotnými ženami nebo osobami doprovázejícími dítě do tří let věku, nebo
3. osobami, které mají významně sníženou pohyblivost nebo orientaci v souvislosti s poskytováním zdravotní péče.

Rozčlenění definice do 3 bodů bylo zvoleno za účelem větší srozumitelnosti textu. Lze konstatovat, že upravená definice již nevychází z předpisů pro projektování a výstavbu. Jejím záměrem je vystihnout skutečný handicap osob, který nelze popsat např. věkovou hranicí. Kritériem je takové postižení, které konkrétní osobě neumožňuje, aby se sama evakuovala z objektu na bezpečné místo, a proto jí musí být poskytnuta pomoc dalších osob. Doposud se za osoby se sníženou schopností pohybu a orientace (podle definice uvedené v § 1 vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb) mohly považovat i osoby s menším postižením. Proto bylo nutné začleňovat např. téměř všechna zdravotnická zařízení jako stavby pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace. Podle nové definice tomu tak nemusí být ve všech případech. Příkladem je ambulantní zdravotnické zařízení, kam docházejí pacienti, kteří nevykazují takovou újmu na zdraví, že by nemohli sami přijít a odejít, popř. již přijdou s doprovodem, který se o ně postará. Obdobný je i případ, když pacienta přiveze sanitní vozidlo. Zda byla splněna kritéria definice, se bude ověřovat přímo ve stavbě nebo její části, která je určena pro tyto osoby. Nebude se ověřovat žádná zdravotnická dokumentace, zda osoba trpí těžkou vadou nebo jiným těžkým postižením, nebo zda jde o těhotnou ženu. Podle nové definice však takovou stavbou nebo její částí může být i klinika, která provádí kosmetické operace, při nichž klienti nejsou bezprostředně po zákroku schopni samostatného pohybu. Veškeré činnosti ve stavbách, které splňují definici v kontextu výkladu normotvůrce, budou začleňovány jako činnosti, u kterých nejsou složité podmínky pro zásah, s podrobnostmi uvedenými v § 18 písm. f) při využití definice uvedené v § 17 odst. 7 písm. c) vyhlášky o požární prevenci. Naopak, jak je výše naznačeno, nebude se jednat o stavby, kde se tyto osoby vyskytují zcela nahodile a ojediněle, např. v budovách, které jsou určeny pro veřejnost. Předpokládá se, že v těchto budovách bude dostatek osob bez omezení, které budou schopné cílové skupině pomoci s evakuací, aniž by proto musela být zpracovávána speciální dokumentace.

Závěrem si dovolím několik poznámek k reakcím na novelu vyhlášky, které jsme zaznamenali. Rozhodně není pravdou, že novela snižuje úroveň požární bezpečnosti v České republice např. tím, že kontroly požárně bezpečnostních zařízení budou moci provádět osoby bez potřebné kvalifikace a nezbytných znalostí. To je nepravdivé tvrzení, protože se pouze napravuje stav, kdy oprávnění ke kontrolám provozuschopnosti někdy kontroloval nekompetentní orgán, a to HZS kraje. Jak je výše uvedeno, odpovědnost za odvedenou práci konkrétním osobám zůstává. Na této skutečnosti se nic nemění. V důsledku této nesprávné interpretace však vznikl dojem, že na základě textu § 7 vyhlášky o požární prevenci si mohou výrobci stanovovat požadavky, kdo a jakým způsobem může provádět kontroly provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení. Je nutné zdůraznit, že novela nezasahuje do problematiky hospodářské soutěže a ani nemůže. Jak již bylo uvedeno výše, vyhláška nemůže být nosičem právní úpravy, která by zakládala výrobcům právo omezovat trh. Z hlediska kontrolní činnosti je rozhodný výsledek a nikoli posuzování toho, zda z hlediska požární bezpečnosti pozitivní výsledek byl dosažen činností osoby nezávislé na výrobci požárně bezpečnostního zařízení. HZS ČR považuje požárně bezpečnostní zařízení za jeden z významných prvků požární bezpečnosti a nemá žádný zájem jejich funkci oslabovat. Dovolujeme si tvrdit, že úroveň požární bezpečnosti zůstává minimálně stejná. Naopak, jednoznačnou formulací budou omezeny různé praktiky, které byly v rozporu s platnými předpisy o požární ochraně. Určité zvýšení úrovně požární bezpečnosti se projeví v definování nových požárně bezpečnostních zařízení a jejich klasifikací za vyhrazená. Precizováním definic staveb pro účely začleňování činností se zase odbourá zbytečná byrokratická zátěž u provozovatelů činností, které zjevně nevykazují zvýšenou míru požárního nebezpečí (např. stavby pro obchod s prodejní plochou menší než 2000 m²) a jednoznačně se určují např. stavby pro shromažďování většího počtu osob. Výhradou bylo i to, že jsme do osob s omezenou schopností zařadili i těhotné ženy. Ale ty byly v definici vždy a nikdy jsme v minulosti nezaznamenali výhrady. Novela prošla v části přípravy odbornou diskusí, proběhl řádný legislativní proces. Vznesené námitky byly vypořádány při ústním jednání. Ne všechna připomínková místa byla s vypořádáním námitek spokojena. Z hlediska tvorby právního předpisu je nutné zdůraznit, že za právní předpis je odpovědné ministerstvo, které jej zpracovává. Jestliže je tvůrce předpisu přesvědčen, že námitky odporují právnímu řádu České republiky, nemůže je přijmout.

Určitě se některé námitky vznesené v budoucnu budou opírat o objektivní zkušenosti z praxe. Právní předpis však nemůže nikdy postihnout všechny případy, které mohou v praxi nastat. Proto je nutné některá ustanovení aplikovat se znalostí základní myšlenky právního předpisu, kterou je v daném případě ochrana osob, zvířat a majetku a životního prostředí, která ale musí být diferencovaná, a to podle míry existujícího rizika a s ohledem na kompetence orgánů státní správy na úseku požární ochrany.

plk. Ing. Květoslava SKALSKÁ, MV­ generální ředitelství HZS ČR
 

Print  E-mail  X Corp.   Facebook