Masky, kazajky, vaky a filtry

Filtry a masky ochranné, protiplynové, vojenské, dětské včetně dětských kazajek a vaků 

1914 - 1923

V průběhu 1. světové války vzbudilo nepředvídané použití chemických prostředků intenzivní snahu po ochraně. Tak vznikly ochranné prostředky individuální, chránící každého jednotlivce. Jsou to masky čili dýchací přístroje filtrační, potom dýchací přístroje kyslíkové a zvláštní ochranné oděvy. Kromě toho byla prováděna ochranná opatření kolektivní a vydávany směrnice taktického rázu.

K technickým ochranným opatřením bylo též počítano bezpečnostní opatření, kterého musel dbát každý, kdo dlel nebo se pohyboval v terénu zamořeném nějakým bojovým plynem puchýřotvorným (yperitem).

Masky byly zhotoveny různě podle svého účelu, skládaly se z části zakrývající ústa, nos, oči a měly filtr s různou náplní.

Technické požadavky na masky:

Vyžadovalo se, aby neomezovaly bezpečnostní orgány ve výkonu jakékoliv činnosti. Tvar masky, filtru, krabice, způsob nasazení, nošení a použití musely být praktické, aby nositeli maska nepřekážela. Zorné destičky musely být průhledné, aby rozhled s nasazenou maskou nebyl příliš omezen. Nasazená maska nesměla tlačit ani svírat. Účelné použití masky bude záviset ovšem ve značné míře na dokonalém mírovém výcviku orgánů četnictva a státní policie.

V průběhu války se u vojska kladl větší důraz na to, aby maska poskytovala největší ochranu proti  otravným látkám užívaným v boji a otázka pohodlí a výkonosti nositele byla celkem  vedlejší.

Teprve ke konci války, kdy se zavedlo užívání persistenčních látek k trvalému zamořování terénu a k umlčování nepřátelského dělostřelectva, ukázala se nutnost nosit masku delší dobu – 10 hodin i více – a tím se uplatnil i druhý požadavek, tj., aby maska nejméně překážela v práci.

Projevilo se to zejména u francouzské masky „M 2“ a u anglického respirátoru.

Maska „M 2“ chránila proti fosgenu, bronkyanu, méně proti chlorpinginu a bromacetonu. Proto Francouzi zavedli koncem války novou masku A.R.S. Ta byla vzorem při konstrukci československé masky vzor 23, od které se liší jiným označením velikosti, odlišným hledím, větším průměrem filtrové objímky, dýchacího bubínku, velikostí a materiálem filtru a nepatrnou odlišnosti konstrukcí krabice.

1918 - 1923

Po 1. světové válce mělo velení Československé armády k dispozici pouze tři druhy trofejníchplynových masek: německé kožené masky a masky Rahmen a francouzské masky A.R.S. Potřeby armády byly kryty nákupem ve Francii a pro civilní obyvatelstvo nebyly až na výjimky k dispozici masky vůbec. Úvahy o vyzbrojení maskami tuzemské výroby narážely na technické problémy.

Například v roce 1919 byl stav vybavenosti:

Maska kožená 26 000 ks,
Rahmen 1 800 ks,
A.R.S. 30 000 ks.

V prvním poválečném období byl zahájen nákup A.R.S. masek ve Francii, dále pak kožených masek v Německu. A.R.S maska byla v té době již značně zastaralá, což dokazuje fakt, že samotná francouzská armáda přezbrojovala na nový typ Desgres. (Cena masky cca 110 Kč, německá kožená maska cca 20 Kč).

Komise ministerstva národní obrany vedená generálem Kratochvílem iniciovala v roce 1933 soutěž na výrobu nové československé plynové masky (vz. 33). Maska vz. 35 byla vyráběna v licenci v podniku Fatra Napajedla. Gumárny Zubří zahájily výrobu o rok později. V době ohrožení republiky byla zahájena výroba masek a zařízení v továrně Polaba ve Slaném.

Během krátké doby mělo obyvatelstvo k dispozici tři typy lidových plynových masek za přijatelné ceny a na velice dobré technické úrovni. Přednost byla dána tedy domácím výrobcům, přičemž výjimku z této praxe tvořilo jen období po obou světových válkách.

Úvahy o vyzbrojení maskami tuzemskými narážely na problém nedostatečné technické vyspělosti našich továren v tomto oboru. V roce 1921 byl v Ústavu plynové služby schválen prototyp československé masky, později zavedené do výzbroje jako vz. 23.

Výroba plynové masky vzor 23 zahájena v roce 1923. První dodávka pro armádu zahrnovala 170 000 kusů (masky kompletovala firma Horák v Praze).

Následovaly další dodávky, a tak maska vz. 23 postupně vytlačovala trofejní masky. V roce 1936 dosluhovaly jako „cvičné“ masky kožené a A.R.S.

Další tuzemský  vývoj plynových masek:
maska vz. 27, kožená maska Singer z roku 1937, maska vz. 33 a vz. 35.

Vzor 35 se stal standardní armádní maskou. Úplné přezbrojení na tento vzor nebylo dokončeno.

U některých jednotek zůstala ve výbavě maska vz. 23 až do zániku první republiky, jako cvičná se používala i po 2. světové válce.

Koncem roku 1936 dosáhl československý průmysl roční kapacity 120 000 masek a 250 000 filtrů. V roce 1939 bylo k dispozici 1 467 821 ks - masek vz. 27 a 1 408 098 ks - masek vz. 35.

Československý zahraniční odboj 1939 – 1945

Naši vojáci ve Francii byli vybaveni běžnými francouzskými maskami A.R.S., v Anglii maskami MK V, v Sovětském svazu typem Schlem M-1 a O-8-GP.

1946 - 1951

Převažovaly masky trofejní vz. 30N a vz. 38N, dále masky vz. 35 zbylé z předválečného období a ruské Schlem M-1 a O-8-GP. V omezeném rozsahu se používaly i britské masky Mk II, zkoušela se i italská T35.

V letech 1945 až 1951 došlo k obnovení výroby plynových masek vz. 35 a vz. 38N.

V roce 1949 bylo v zahraničí nakoupeno 160 000 kusů masky Schlem.

Stav souběžného používání více typů byl neudržitelný.                

Zahájen byl vývoj domácí páskové masky M-1, která nebyla zařazena do výroby. Upřednostnila se ruská konstrukce vyráběná později pod názvem M52.

Počátkem roku 1947 měla armáda k dispozici:
Maska vz. 35                       110 000 ks
Ruské masky                         50 000 ks
Britské masky                         6 000 ks
Německé vz. 30N a 38N     434 000 ks.

Plynové masky chránily člověka před účinky bojových otravných látek. Po druhé světové válce byly jejich ochranné vlastnosti masek rozšířeny i na ochranu před účinky radioaktivních a bojových bakteriologických prostředků. S tímto opatřením byla spojena i modifikace názvu tohoto ochranného prostředku na „ochranná maska“.

Print  E-mail  X Corp.   Facebook