Časopis 112 ROČNÍK XX ČÍSLO 6/2021

V červnovém čísle časopisu přinášíme rozhovor s generálním ředitelem HZS ČR genpor. Ing. Drahoslavem Rybou, který po deseti letech končí ve funkci „nejvýše postaveného hasiče“. Dále si můžete přečíst rozbor požáru, jehož příčinou bylo nabíjení powerbanky. Na letišti ve Všechově u Tábora proběhlo taktické cvičení složek IZS Dálnice 2021. O historii vzniku první organizované České hasičské jednoty pojednává další příspěvek v našem časopisu. Seznámíme vás s výsledky dotazníkového šetření mezi veřejností na téma Prevence a informovanost v oblasti požární ochrany. Víte, jaké činnosti zabezpečuje Skladovací a opravárenské zařízení HZS ČR? 

Bylo 9. listopadu 2011, když tehdy ještě plukovník Ing. Drahoslav Ryba, ředitel HZS Kraje Vysočina, byl jmenován do funkce nového generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR), a to k datu 1. prosince 2011. Letos, po téměř deseti letech úspěšného vedení sboru, genpor. Ing. Drahoslav Ryba funkci „nejvýše postaveného hasiče“ opouští. Společně s ním jsme se za těmito léty ohlédli.

Pane generální řediteli, jak Vám tehdy v listopadu 2011 bylo, pamatujete si ještě na Vaše tehdejší pocity, když jste se stal nejvyšším hasičem? A jaké pocity máte nyní, když budete vedení sboru předávat někomu dalšímu?
Čas plyne jako voda a můj čas, ve kterém jsem měl tu čest stát v čele HZS ČR, se opravdu chýlí ke konci. Mé jmenování sice proběhlo již v listopadu 2011, ale vedení sboru jsem přebíral až 1. prosince 2011. Mým předchůdcem byl genmjr. Ing. Miroslav Štěpán, který stál se svým týmem u zrodu nejen současné podoby HZS ČR, ale de facto celé krizové legislativy, která se stala vzorem pro řadu zemí světa. Když jsem po něm sbor přebíral, cítil jsem především obrovský závazek a odpovědnost. Za své kolegy hasiče, ale samozřejmě také za lidi, kteří na nás spoléhají, že jim včas přijedeme na pomoc. Přebíral jsem sbor plně funkční a v podstatě správně nastavený.

Vzpomenete si ještě, jaké byly Vaše první kroky ve funkci?
Vzpomínám si moc dobře. Bohužel rok 2011 přinesl velkou ekonomickou krizi, která se bytostně dotkla i HZS ČR. Již jsem „přišel“ ke schválenému rozpočtu, který byl pro HZS ČR silně snížen. Propad rozpočtů, který započal u HZS ČR v roce 2011, byl skutečně skokový a prohluboval se až do roku 2014, kdy celkový pokles rozpočtu činil 17 % oproti rozpočtu roku 2010. Byly zkráceny mzdy o 10 % a došlo i k redukci početních stavů. Situace byla opravdu velmi dramatická zejména v oblasti investic, které poklesly téměř o 40 %. Ostatní běžné výdaje poklesly o 33 %. Místo 2,2 mld. Kč na provoz a investice v roce 2010 jsme najednou měli jen necelých 1,3 mld. Kč. Tehdy jsme opravdu přemýšleli, zda rušit některé činnosti, zda uzavírat některé stanice, nebo co s tím vlastně můžeme dělat. Vzhledem k výraznému nedostatku finančních prostředků tedy bylo mým hlavním úkolem převést dosud extenzivní rozvoj sboru v intenzivní a pokusit se především zachovat maximální úroveň služeb pro občany. Věřil jsem, že se to povede, a jsem rád, že se pro tuto myšlenku podařilo nadchnout i celé vedení HZS ČR. Všichni jsme se nakonec shodli, že se pokusíme toto nelehké období přežít pomocí kroků, které nebudou nevratné a zachovají, pokud možno, všechny činnosti sboru, ale především ve svém důsledku neomezí bezpečí našich obyvatel.

Úspory a škrcení rozpočtů ale asi nelze dělat do nekonečna. Moderní sbor musí investovat do obnovy vybavení i do lidských zdrojů, jak jste toto vyřešili?
Dlouhodobé podfinancování je neudržitelné a u sborů, jako je ten náš, dříve nebo později dojde v takovém případě k ohrožení akceschop­nosti. To jsme ale nemohli dopustit. Pokud jsme nechtěli rezignovat na ochranu našich občanů, bylo zcela klíčové, kromě realizace úsporných opatření zajistit i vícezdrojové financování sboru a současně se pokusit navýšit prostředky poskytované našemu sboru ze státního rozpočtu.
Vymysleli jsme a následně pomohli prosadit mechanismus, jak částečně nahradit výpadek příjmů ze státního rozpočtu zapojením pojišťoven do financování jednotek požární ochrany. Dává to smysl, protože čím větší majetek hasiči uchrání před škodami při mimořádných událostech, tím více pojišťovny „ušetří“ na pojistném plnění jako náhradu škody. Naše snažení vyústilo v přijetí zákona č. 160/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Tím byl zaveden Fond zábrany škod, jeden z hlavních pilířů nahrazující výpadek příjmů ze státního rozpočtu. Prostředky fondu se používají na pořízení techniky pro činnost základních a ostatních složek integrovaného záchranného systému, úpravu technologií a provozu operačních a informačních středisek HZS ČR, realizaci projektů se zaměřením na bezpečnost silničního provozu schválených vládou nebo realizaci preventivních programů. Ještě musím zmínit, že se jednalo o „navrácení“ systému fondu zábrany škod, který tu v trochu jiné podobě existoval do roku 1996.

Fond zábrany škod byl jedním z hlavních pilířů, jaké byly ty další?
Současně byla zavedena i úhrada nákladů zásahu, při kterém vznikla škoda (ve smyslu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla), kdy HZS kraje, Záchrannému útvaru a zřizovateli jednotky sboru dobrovolných hasičů obce pojišťovny hradí náklady vzniklé úmyslným jednáním a při jeho zásahu u dopravní nehody. Tyto náklady jsou hrazeny paušální částkou za kaž­dou započatou hodinu, ve výši dané nařízením vlády. Kromě zavedení fondu a nezbytných úsporných opatření jsme samozřejmě dělali i další kroky. Alespoň na minimální obnově techniky se v té době významně podílelo i úspěšné čerpání evropských dotací. Zásadní bylo i to, že se v roce 2015 podařilo přes obrovské problémy dokončit projekty spolufinancované z operačního programu EU „Jednotná úroveň informačních systémů operačního řízení složek IZS“. Zkrátka, jak jsem již řekl, hlavní prioritou po drastických škrtech rozpočtu v roce 2011 a letech následujících byla finanční stabilizace sboru, a snažili jsme se pro to udělat opravdu maximum.

Nedlouho potom došlo k přijetí dalšího důležitého zákona pro HZS ČR, je tomu tak?
Velmi významným milníkem v historii profesionálních hasičů, u kterého jsem mohl být, je přijetí zákona č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru), včetně prováděcích vyhlášek k tomuto zákonu. Tento nový zákon nahradil svého předchůdce z roku 2000. Díky tomuto novému zákonu se podařila vyřešit řada věcí, se kterými jsme se již dlouho potýkali. Namátkou můžu vyjmenovat právní oporu při řešení mimořádných událostí, která doposud zcela jednoznačně nevyplývala z předchozího zákona a kterou jsme potřebovali například v rámci našeho zapojení při řešení metanolové kauzy, zásahu u sesuvů půdy na jižní Moravě, nebo u převozu munice a zásahu ve Vrběticích. V poslední době nám právě tento zákon umožnil plnit řadu úkolů v rámci epidemie covidu-19, které nám standardně nepřísluší (zabezpečovat rozvoz zdravotnického materiálu, repatriaci našich občanů ze zahraničí, měření teplot na hranicích atd.). Zákon vyřešil i oblast nakládání s informacemi, od jejich získávání přes jejich přechovávání až po jejich poskytování dalším orgánům či subjektům. Mimo jiné byla tímto zákonem dána MV-generálnímu ředitelství HZS ČR i kompetence zřídit Hasičský útvar ochrany Pražského hradu. Zákon o hasičském záchranném sboru rovněž novelizoval zákon o požární ochraně a nově také upravil například povinnosti čištění, kontroly a revize spalinových cest. Zkrátka tento nový zákon pomáhá v řadě oblastí naší činnosti.

HZS ČR dosáhl v roce 2021 poprvé ve své historii naplnění početních stavů v rámci plošného pokrytí, co přesně to znamená?
Je pro nás obrovským úspěchem, že se podařilo navýšit početní stavy příslušníků zejména ve výjezdové části organizace. V letošním roce došlo historicky poprvé k naplnění početních stavů, které nám ukládá platná právní úprava. Pro obyvatele v České republice to znamená, že je naše země zase o trochu víc bezpečná, alespoň z pohledu činností HZS ČR.

Profesionální HZS ČR je jedna strana mince, neopomeňme ale také tu druhou, dobrovolnou.
Samozřejmě. HZS ČR je pouze jednou z částí celku požární ochrany nebo hasičských činností v České republice obecně. Proto oblastí, které si velmi cením, je oblast spolupráce s jednotkami sborů dobrovolných hasičů obcí i podniků, hasičskými sdruženími a dalšími organizacemi působícími na úseku požární ochrany. Jsem rád, že se tuto spolupráci podařilo povýšit na úroveň, která do této doby neměla obdobu. Vyřešila se řada problémů, která zde byla. Velmi si cením této spolupráce nejen při zásazích, ale i na úseku práce s mládeží, na úseku prevence, ve sportovní ob­lasti (společná mistrovství republiky v požárním sportu) apod. Spolupráce s ostatními hasiči je pro nás opravdu klíčová a já si této spolupráce nesmírně vážím. Ostatně dobrovolní hasiči jsou na vesnicích často mezi předními aktéry společenského či spolkového života, a s tím souvisí i další oblast spolupráce, kterou se nám povedlo blíže navázat, a tou je spolupráce s církví.

Vzpomeňme také na některé ze zásadních zásahů za dobu Vašeho působení v čele sboru.
Takových je celá řada. Rád bych se ale zmínil alespoň o některých zásazích, které byly něčím hodně výjimečné. Například historicky nejdelší zásah HZS ČR při řešení následků výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Pozadí ani příčiny této události nic nemění na skutečnosti, že si tam naši skutečně sáhli na dno, riskovali zdraví a životy, a díky zkušenostem a dovednostem, a vlastně možná trochu i díky štěstí, se hasičům ve Vrběticích vyhnula vážnější zranění. Pozornost si jistě zaslouží i některé další zásahy, jako byla likvidace následků povodní, nebo větrných smrští. Z nich asi největší živelní pohromou byl orkán Herwart, který se přes naše území přehnal v roce 2017. Jen za první den museli hasiči vyjíždět k 8 254 mimořádným událostem a z hlediska příjmu tísňového volání musela operační střediska řešit až 5 000 hovorů za hodinu.

Hasiči byli také hodně vidět v souvislosti se zvládáním současné pandemie. Bylo to pro HZS ČR hodně náročné období?
Zaprvé je třeba říci, že řadu našich činností v době pandemie jsme mohli provést jen díky obrovskému nasazení a neuvěřitelné pracovitosti našich lidí. Z hlediska právního prostředí se ukázalo jako klíčové a velmi prozíravé, že již uvedený zákon o hasičském záchranném sboru zavedl oprávnění HZS ČR plnit tzv. mimořádný úkol. Těch pro nás nových a náročných úkolů však je či byla celá řada. Vše začalo v březnu 2020 nasazením na hraničních přechodech přes repatriaci našich občanů ze zahraničí, budováním zázemí pro odběrové týmy na testování covid-19. Následoval neuvěřitelný maraton vykládky letadel s osobními ochrannými prostředky a jejich rozvoz a distribuce. Mezi naše další činnosti patřila dezinfekce (dekontaminace) objektů i techniky, případně instruktáže a školení. Dekontaminovali jsme například sanitní vozy, nemocnice, školili jsme odběrové týmy ve správném používání osobních ochranných prostředků. Samostatnou kapitolou byla naše pomoc v domově pro seniory v Břevnici na Vysočině. Poskytovali jsme také psychologickou pomoc, naši příslušníci vedli pracovní skupiny Ústředního krizového štábu pro distribuci a také mediální skupinu. Při druhé vlně jsme se dále zapojovali do rozvozů ochranných prostředků, podíleli jsme se na budování „polních nemocnic“ v Praze a Brně, zajišťovali jsme dezinfekce a pomoc v domovech pro seniory, realizovali jsme humanitární pomoc z okolních zemí v podobě plicních ventilátorů poskytnutých naší zemi. A vysílali jsme i pomoc do zahraničí. Řada příslušníků mohla být proškolena na odebírání vzorků pro testování na covid-19 a z nich jsme sestavili odběrové týmy, které byly denně nasazeny po celé republice. Hasiči dodnes pracují v nemocnicích, v domovech pro seniory. Mohl bych dlouze hovořit o práci v krizových štábech, operačních střediscích apod. Se vším jsme se ale poprali a jsme připraveni se prát dál. Hasiči, a tím mám na mysli jak profesionální, tak i dobrovolné hasiče, prokázali a každodenně prokazují, že jsou jedním z pevných bezpečnostních pilířů, o které se může Česká republika spolehlivě opřít.

Když byste měl zhodnotit svá léta ve vedení sboru jedinou větou, jaká by byla?
Velmi těžká otázka. Netroufám si takto hodnotit svoji práci, to ať řeknou jiní. Práci pro hasiče se věnuji celý profesní život a vždy jsem se ji snažil dělat co možná nejpoctivěji a nejlépe, jak dovedu. Přál bych si, aby až budu úřad generálního ředitele předávat svému nástupci, aby měl na co navázat a vzpomínal na mne v dobrém, tak jako já vzpomínám na svého předchůdce, pana generála Miroslava Štěpána.  Nicméně před HZS ČR budou znovu obrovské výzvy, ale moje zkušenosti mi dávají víru věřit, že se s nimi sbor vyrovná se ctí. Naše organizace za všech okolností vždy plnila a plní to, k čemu jsme se všichni zavázali složením slibu příslušníka, tedy že své povinnosti při ochraně životů a zdraví obyvatel, životního prostředí, zvířat a majetku před požáry a jinými mimořádnými událostmi a krizovými situacemi budeme plnit řádně a svědomitě a nebudeme váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život.

Nebude se Vám stýskat?
Stýská se mi po té opravdové hasičině, ale sil už není tolik, co bývalo. A přiznám se, že jednání o víkendech, často do noci, přespávání v kanceláři nebo dovolená, kterou musíte přerušit z minuty na minutu a spěchat na důležité jednání, nic z toho mi asi příliš scházet nebude. Naopak se těším, jak si budu více užívat rodiny. Ale když to půjde, rád budu hasičům i republice pomáhat i nadále, abych v nějaké formě ještě zužitkoval zkušenosti a znalosti, které jsem léty získal.

Co byste vzkázal svým kolegům a blízkým?
Chtěl bych i touto formou, v této chvíli poděkovat všem svým nejbližším spolupracovníkům za to, že mi bylo ctí a mohl jsem téměř deset let společně s nimi vést HZS ČR. Za to, že mi byli vždy oporou, a to i v těch nejtěžších chvílích. Společně s řediteli HZS krajů, s řediteli a veliteli organizačních částí sboru jsme ve všech zásadních věcech dokázali táhnout vždy „za jeden provaz“, a to bylo a doufám, že i do budoucna bude naší velkou výhodou. Současně chci poděkovat všem příslušníkům a zaměstnancům za obrovský kus odvedené práce. Vždy jsem si uvědomoval a stále uvědomuji, že bez obětavé každodenní práce všech mých kolegů ve sboru by naše organizace nebyla ničím. Naše výsledky jsou založeny na práci každého jednoho našeho příslušníka i zaměstnance.  Současně chci poděkovat i všem organizacím, se kterými jsem na své cestě mohl spolupracovat. Zejména dobrovolným hasičům, z jejichž řad jsem vyšel a nikdy na to nezapomínal. Moje poděkování patří i za spolupráci odborovým organizacím, zejména Odborovému svazu hasičů. Naše názory nebyly vždy stejné, ale naše vztahy byly vždy velmi korektní a vedeny snahou o vzájemnou spolupráci.

A především chci poděkovat své manželce a všem z rodiny za to, že to se mnou těch krásných, byť často nelehkých, deset let vydrželi a celou dobu mne ve všem podporovali.


plk. Mgr. Rudolf KRAMÁŘ, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv REDAKCE

Print  E-mail  X Corp.   Facebook