Pojmy 1. část

Integrovaný záchranný systém, ochrana obyvatelstva, vědecko-výzkumná, polní telefon TP25... 

Hlavní úkol pozorovatelen spočíval v pozorování následků útoku na kategorizovaná města a objekty. V polovině 50. let se k chemickému a biologickému  nebezpečí přidal jaderný útok.

Ohnivý záblesk tehdy nebylo možné nijak zaměřit, uvažovalo se pouze o určení azimutu výbuchu a přibližné vzdálenosti. Pozorovatel měl při spatření výbuchu spustit stopky a při přechodu tlakové vlny přes pozorovatelnu je zastavit. Tím by bylo teoreticky možné určit vzdálenost pozemního výbuchu nikoliv však vzdušného.

Na počátku 60. let pro potřeby pozorovatelen CO vznikl speciální přístroj zvaný heliograf HEL-CO. Byl odvozen z běžného heliografu typu 8755, používaného pro meteorologické účely.

Přístroj je umístěn v dřevěné bedně s nápisem. Jedním z důvodů přítomnosti nápisu je určení víka přepravy bedny. Při případném překlopení totiž hrozilo poškození některých části zejména skleněné koule o průměru 96 mm. Hmotnost celé bedny s vybavením  činí přibližně 16 kg.
 
 
Příprava místa
V okolí pozorovatelny Bylo nutné kolmo zabetonovat ocelovou trubku o vnějším průměru 50 mm,
bez přesnějšího určení celkové délky trubky. V blízkosti heliografu se nesměla nacházet vzrostlá tráva ani keře a stromy, které by překážely při zachycení záblesku výbuchu.
 
 

Uvedení do provozu
Nejprve se na ocelovou trubku nasadila nosná část heliografu, tedy nosník se základovou deskou s trojnožkou. Poté nasleduje orientování pomocí buzoly. Na základové desce přístroje je výrazná červená tečka, jež musí směřovat k jihu. Aretaci pak zajišťují šrouby. Snadnější usazení umožňuje krabicová libela na desce. Po připevnění ocelové polokoule následuje osazení registrační vložky.

Ta má tvar kulového pásu. Je opatřená lakovým nátěrem reagujícím na intenzivní světelně tepelné paprsky. Nátěr se musí pravidelně obnovovat.
Okolo registrační vložky je umístěn registrační válec s černě lakovaným povrchem. Uvnitř je opatřen čtyřmi termálními nátěry, které se postupně vypařují při vysokých teplotách. V soupravě jsou dva válce označené bílými římskými číslicemi. Číslo I slouží pro měsíce březen až říjen a číslo II pro měsíce listopad až únor.

Poté se nasadí vlastní skleněná koule a kovová obruba, která zároveň chrání registrační vložku před přímým slunečním světlem a povětrnostními vlivy. Vystředění koule se provádí pomoci stavitelné misky na dně ocelové polokoule nosníku. Při správném vystředění skleněné koule musí být na přiloženém papíru vypálen bod o průměru asi 1 mm. Jestli tomu tak není, je  otáčením misky uvést kouli do potřebné polohy. Při veškeré činnosti je nutné se koule dotýkat co nejméně a často ji čistit bílou prachovkou.

Posledním krokem je zavěšení teploměru poblíž heliografu a to tak, aby byl celý den vystaven přímému slunečnímu svitu. Hodnoty teploměru se při teplotě nad bodem mrazu odečítají, při teplotě pod bodem mrazu přičítají k výsledkům registračního válce. Například na letním válci je vypálen nátěr B a C.  Proužek C reaguje na teplotu 115 0C. Poslední měření teploměru před výbuchem udává 20 0C. Tedy výsledná teplota je 95 0C.

Pro potřeby výpočtu ráže jaderné zbraně (dobové kilotunáže) provedla vyhodnocovací skupina při ŠTOK sestavení přehledové tabulky, tzv. Nomogramu. Velitel hlídky zhotovil panoramatickou mapu pozorovacího pásma pozorovatelny. Zejména šlo o zakreslení dominantních bodů, jako jsou věže, vysílače, mohutné stromy a terénní útvary. V optimálním případě byly vybrány body ve vzdálenostech 1, 4, 8, 10, 15, 20, 25, 30 a 50 km.

Jedním z hlavních údajů pro výpočet ráže jaderného zbraně je viditelnost zjišťována ve dne i v noci. Případná mlha nebo déšť významně snižují intenzitu světelného záblesku při výbuchu, což se podepíše na vypálení termálního nátěru registračního kroužku.

Viditelnost, stejně jako teplotu, bylo nutné kontrolovat každou hodinu nebo při každé změně počasí.

Po výbuchu  jaderné zbraně nejprve pozorovatel v ochranném oděvu provedl měření úrovně radiace pomoci intenzimetru a teprve poté přistoupil k heliografu. Pomoci měrek vyhodnotil registrační vložku natřenou lakem. Určit azimut a elevaci výbuchu a poté vyhodnotit vypálené nátěry registrační vložky. Vše se zaznamenalo do deníku pozorovatele a předalo se veliteli pozorovací hlídky, který hlásil zjištěné údaje Štábu CO okresu (ŠTOK) a Štábu objektu (ŠTOB). Velitel navíc uvedl poslední měření hodnot teploměru a meteorologickou viditelnost.

Na hlášení údajů pozorovatelen navazovala činnost vyhodnocovací skupiny, dislokované na ŠTOK. Nejprve byly do mapy zaneseny azimuty, které určily místo výbuchu. Nasledovaly jednotlivé elevace a další údaje pozorovatelen, které se dosazovaly do tzv. Klíčů sloužících k výpočtu kilotunáže požité zbraně.

Zdroj:  Použita pasáž z knihy:

Print  E-mail  X Corp.   Facebook