Časopis 112 ROČNÍK X ČÍSLO 2/2011

V TOMTO ČÍSLE: V úvodu přinášíme základní statistické údaje o činnosti HZS ČR v loňském roce. V části POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme zásah na požár v KV Aréně v Karlových Varech a seznamujeme také s problematikou certifikace požární techniky a s novinkami, které přinesl loňský rok v oboru sprinklerových zařízení. V bloku IZS se v rozhovoru s náměstkem generálního ředitele HZS ČR plk. Ing. Františkem Zadinou ohlížíme za uplynulou dekádou novodobé historie HZS ČR. Vyhodnocení Harmonogramu realizace opatření ochrany obyvatelstva do roku 2013 s výhledem do roku 2020 a objasnění podstatných změn v novele krizového zákona tvoří hlavní náplň bloků OCHRANA OBYVATELSTVA a KRIZOVÉ ŘÍZENÍ. Dále INFORMUJEME například o prioritách probíhajícího předsednictví Maďarska v Radě EU v oblasti civilní ochrany, nebo o řešení ochrany kritické infrastruktury v Německu.  

Certifikace výrobků je založena na posouzení shody s danými požadavky, kterou lze dokladovat, že výrobek má vlastnosti vyhovující zákazníkům a jeho uživatelům. Jedním z hledisek přístupu k certifikaci výrobků je rozlišení na certifikaci povinnou nebo dobrovolnou.

Povinná certifikace se vztahuje na výrobky, u kterých je tato povinnost dána zákonem. To je základní rozdíl od certifikace dobrovolné, tj. certifikace takových výrobků, na které se tato povinnost nevztahuje a je prováděna na základě požadavku některé ze zainteresovaných stran (výrobci, uživatelé apod.). Výrobky užívané hasiči k výkonu svého povolání v převážné míře podléhají povinné certifikaci.

Legislativní základna

Povinnost posuzovat shodu s danými předpisy u stanovených výrobků je dána obecně zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Podle definice jsou stanovenými výrobky ty, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem, práva a povinnosti osob, které tyto výrobky uvádějí na trh nebo je distribuují.

Zákon č. 22/1997 Sb. upravuje způsob stanovení technických požadavků na dané výrobky, práva a povinnosti osob pověřených k činnostem podle tohoto zákona, které souvisejí s tvorbou a uplatňováním českých technických norem nebo se státním zkušebnictvím a také způsob zajištění informačních povinností souvisejících s tvorbou technických předpisů a technických norem.

Výrobky, na které se vztahuje povinnost posouzení, jsou vyjmenovány v příslušných nařízeních vlády. V oblasti požární ochrany (dále jen „PO“) jde především o nařízení vlády č. 173/1997 Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody, ve znění pozdějších předpisů.

Toto nařízení uvádí ve své příloze následující věcné prostředky PO:

→ hasicí přístroje,
→ hasiva (kromě vody bez přísad),
→ požární hadice,
→ požární proudnice a armatury,
→ výrobky určené pro zásahovou činnost jednotek PO,
→ žebříky,
→ hydraulická vyprošťovací zařízení,
→ zásahové požární automobily (s výjimkou automobilů VA a VYA s hmotností do 2000 kg, automobilových jeřábů a automobilů vyprošťovacích) a kontejnery,
→ požární čerpadla,
→ záchranná zařízení pro nouzový únik osob z výšek,
→ zvedací vaky.

Dalšími nařízeními vlády, která zahrnují mimo jiné i výrobky související s danou problematikou, jsou nařízení vlády č. 163/2002 Sb. a č. 190/2002 Sb., která stanovují technické požadavky na stavební výrobky, a nařízení vlády č. 21/2003 Sb., které zahrnuje oblast osobních ochranných prostředků.

Jednotlivá nařízení vyjmenovávají stanovené výrobky a zároveň určují pravidla pro jejich posouzení a pro činnost posuzujících subjektů.

Konkrétní technické vlastnosti a parametry vybraných výrobků jsou posuzovány na základě požadavků technických norem a dalších technických předpisů, mezi něž patří vyhlášky příslušných úřadů, v našem případě především vyhlášky Ministerstva vnitra. V dnešní době již většina technických norem nese označení ČSN EN, čili se jedná o normy přejaté z evropského systému. V menší míře jsou dále používány i ostatní platné normy, např. ČSN, ISO a DIN.

Mezi důležité technické předpisy v oblasti prostředků pro hasiče dále patří:

→ vyhláška č. 35/2007 Sb., o technických podmínkách požární techniky, ve znění vyhlášky č. 53/2010 Sb. Tato vyhláška stanoví ve spojení s celou řadou dalších norem technické požadavky na požární zásahové automobily;
→ vyhláška č. 255/1999 Sb., o technických podmínkách věcných prostředků požární ochrany, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška stanoví technické podmínky vybraných věcných prostředků PO, jejichž splnění je podmínkou pro jejich zařazení do vybavení jednotek PO.

Na základě konkrétních požadavků jsou zpracovány technické požadavky pro jednotlivé výrobky. Při tom jsou samozřejmě prioritní bezpečnostní hlediska a funkčnost výrobků.

Postup certifikace

Celý proces posouzení shody výrobků s danými požadavky lze rozdělit na dvě oddělené etapy. První zahrnuje vyzkoušení požadovaných vlastností výrobku v akreditované zkušebně. Výstupem z těchto zkoušek je zkušební protokol. Úkolem zkušebny není posouzení, zda výrobek splňuje nebo nesplňuje dané požadavky, ale pouze konstatování dosažených výsledků. Komplexní posouzení výrobku a rozhodnutí, zda výrobek je ve shodě s danými požadavky či nikoliv, je provedeno až v následné etapě nezávislým certifikačním orgánem. Ten na základě zkušebního protokolu a dalších potřebných podkladů (technická dokumentace, výkresy, návody k použití, protokoly z dalších zkušeben atd.) rozhodne, zda je možné na výrobek udělit certifikát.

Výrobky, které splní dané požadavky, obdrží certifikát, na jehož základě může jeho držitel (např. výrobce) vydávat Prohlášení o shodě. Tyto výrobky mohou být využívány při činnosti jednotek HZS ČR.

Celý průběh posuzování shody je svázán přísnými pravidly. Posouzení shody může provádět pouze instituce, která má zavedený systém kvality a je pro tuto činnost řádně akreditována národním akreditačním úřadem. V případě ČR se jedná o Český institut pro akreditaci (ČIA). V Technickém ústavu požární ochrany (TÚPO) je řádně akreditován Certifikační orgán pro certifikaci výrobků č. 3080 (COV) a Akreditovaná zkušební laboratoř č. 1011. 2.
TÚPO je zároveň jmenováno Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a zkušebnictví (ÚNMZ) pro činnosti v oblasti posuzování požární techniky Autorizovanou osobou (AO 221) a současně působí pro vybrané výrobky jako Notifikovaná osoba v rámci EU. COV je současně pracovištěm autorizovaných výkonů v rámci AO 221. Z toho titulu pracovníci COV zastupují AO 221 v rámci externí spolupráce a udržují potřebné kontakty svou účastí na koordinačních poradách Autorizovaných osob (dále také „AO“).

Činnost akreditovaných subjektů a Autorizovaných osob je podrobována pravidelným kontrolám ze strany ČIA, resp. ÚNMZ. Tato kontrola je prováděna formou dozorových akcí.

Vydaný certifikát zůstává majetkem certifikačního orgánu, který jej může odejmout a zrušit v případě, že zjistí porušení daných pravidel držitelem certifikátu. Pracovníci certifikačního orgánu a ostatní účastníci procesu certifikace jsou povinni zachovávat důvěrnost informací získaných v této souvislosti. Informace o daném výrobku nebo o výsledcích dosažených v průběhu certifikačního procesu lze třetí osobě poskytnout pouze na základě souhlasu příslušného žadatele o certifikaci.

V současnosti má žadatel o posouzení shody možnost obrátit se na kterýkoliv řádně akreditovaný subjekt pro příslušnou oblast činnosti v ČR i v zahraničí a může požádat buď o kompletní certifikaci, popřípadě o provedení části zkoušek. Pokud je podklady ze zahraničního subjektu řádně doloženo (zkušební protokoly, certifikáty apod.), že posuzovaný výrobek byl posuzován a zkoušen podle stejných kritérií jako v ČR, měly by být výstupy z tohoto posouzení uznány i v ČR. Doložení požadavku uznatelnosti podkladů je dnes již poměrně jednoduché u subjektů ze zemí EU. Zde se dá snadno ověřit, zda je zkušebna nebo certifikační orgán akreditován příslušným národním akreditačním orgánem a je zařazen v evropském akreditačním systému. Problémy jsou často s uznatelností dodaných podkladů z ostatních, především mimoevropských zemí.

Odlišná situace je u výrobků, pro které existují specifické národní normy a předpisy. V těchto případech je nutné postupovat především podle těchto předpisů. Jako příklad lze uvést zásahové požární automobily, kde se posouzení řídí především vyhláškou č. 35/2007 Sb., ve znění vyhlášky č. 53/2010 Sb.

Při certifikaci výrobků, pro něž neexistují žádné technické normy a předpisy, je potřebné nejdříve vytvořit technické požadavky. To lze například na základě vlastností výrobku deklarovaných výrobcem nebo na základě požadavků uživatele. I zde jsou důležitá především hlediska bezpečnosti a funkčnosti.

Dozorové akce u klientů

Certifikační orgány mají povinnost provádět pravidelnou kontrolu (většinou jednou ročně) držitelů certifikátů u výrobků, u kterých je to určeno. Finanční náklady procesu certifikace, včetně nákladů za následné dozory, nese vždy žadatel.

Pracovníci COV průběžně provádějí kontrolní dozorové návštěvy se zaměřením na systém řízení výroby certifikovaných výrobků. Akce jsou vždy zaměřeny na skutečnosti týkající se okolností výroby konkrétního certifikovaného výrobku. Činnost pracovníků COV lze při dozoru lze rozdělit na dvě části. V první části se zaměřují na způsob administrativního zajištění výroby, vedení a ukládání související dokumentace, její dohledatelnost a dostupnost, možnosti jednoznačné identifikace výrobku, způsoby kontroly dílčích částí i kompletního výrobku během procesu výroby, způsob identifikace případných neshod, personální zajištění výroby a případně další okolnosti související s výrobou. Ve druhé části je prováděna fyzická kontrola výrobních prostor a jednotlivých pracovišť a je zjišťováno, zda je výroba zajištěna v souladu se zavedeným systémem řízení výroby.

Nové technické požadavky

V důsledku vydávání nových norem jsou v COV průběžně zpracovávány, případně aktualizovány, technické požadavky na posuzované výrobky. V současnosti má COV TÚPO vytvořeno přibližně 80 souborů technických požadavků na posuzované výrobky. Tyto požadavky jsou vytvářeny ve spolupráci s pracovníky akreditovaných zkušebních laboratoří, popřípadě s pracovníky generálního ředitelství HZS ČR a pracovníky dalších AO.
Stav nově vydávaných norem v COV je průběžně sledován elektronickou cestou na základě zakoupených licencí na ÚNMZ.

Certifikace speciální nebo atypické požární techniky

V případě speciální a atypické požární techniky se jedná z hlediska posouzení shody o poměrně složitou záležitost. Z praxe TÚPO lze uvést dva případy, které již byly realizovány. V prvním případě se jednalo se o posuzování hasicího zařízení, jehož základem je přenosné čerpadlo Tohatsu určené do helikoptéry. V druhém případě se jednalo o posuzování vysokotlakého hasicího a řezacího zařízení Cobra ze Švédska. Především u helikoptéry tvoří požární prvky pouze část rozsáhlejšího systému a nemalou úlohu zde hraje posouzení celého systému příslušnými institucemi z hlediska dalších speciálních předpisů (např. letecké a jiné předpisy).

Prvním krokem před zahájením vlastního procesu posouzení shody u atypické požární techniky musí být specifikace vlastností a parametrů, které budou od výrobku nebo celého systému vyžadovány. V návaznosti na to bude určeno příslušenství, kterým bude vybaven. Toto musí provést budoucí uživatel ve spolupráci s výrobcem a dalšími dotčenými institucemi. Teprve až budou vyjasněny tyto záležitosti a bude zpracována detailní technická specifikace, je možné přistoupit k vypracování podkladů pro certifikaci. Nejdříve budou určeny normy a předpisy, podle kterých bude daný výrobek nebo systém posuzován. Následuje vypracování technických požadavků pro posouzení shody, určení druhu a rozsahu zkoušek, které budou prováděny a institucí, které jsou schopny je provést. Jsou stanoveny podklady a dokumentace, které bude nutné pro posouzení doložit a v neposlední řadě je též kalkulována celková cena za certifikaci.

V příslušenství složitějšího systému bývá celá řada dílčích prostředků požární ochrany, které podléhají samostatně povinné certifikaci. Je proto nutné přistupovat ke každému takovému prostředku zvlášť. To znamená, že každý jednotlivý použitý věcný prostředek požární ochrany je nutné prokázat vlastním certifikátem nebo prohlášením o shodě. Pokud takový výrobek dosud certifikován nebyl, musí i u něj nejdříve proběhnout celý proces posouzení shody se všemi náležitostmi.

Teprve po splnění výše uvedených podmínek je možné provést komplexní posouzení.

Problémy vznikající při posuzování výrobků

Pracovníci Certifikačního orgánu se často při své práci setkávají s mylným pochopením principů činnosti COV.

Základním omylem je domněnka části žadatelů, že výrobku musí být certifikát udělen, zvláště pokud došlo již k zaplacení zkoušek a posouzení. Pokud jsou u výrobku konstatovány neshody s danými požadavky, certifikační orgán nemůže a přímo nesmí certifikát udělit do té doby, než budou neshody odstraněny.

Jedním z častých jevů je podání žádosti o posouzení výrobku až v době, kdy je výrobek již zakoupen pro potřeby hasičů. Následně pak vznikají nepříjemnosti v případě, že již zakoupený a případně do služby zařazený výrobek nevyhoví některým z daných požadavků a nemůže mu buď být udělen certifikát vůbec a nebo až po průtazích způsobených odstraňováním zjištěných nedostatků.

Dalším problémem ze strany žadatelů je dokládání nedostatečných podkladů a někdy i v dlouhých termínech, často až po několikáté urgenci.

Častou domněnkou ze strany uživatelů požární techniky (hasičů, zřizovatelů apod.) je přesvědčení, že certifikační orgán má pravomoc rozhodovat o tom, zda výrobek může být zakoupen a uveden do provozu. Toto je zásadní omyl, neboť certifikační orgán pouze konstatuje, zda výrobek splňuje požadavky či nikoliv a vydaný certifikát je vlastně vyjádřením tohoto konstatování. Rozhodnutí o koupi a uvedení do provozu je na příslušných vedoucích zaměstnancích nakupující instituce; je na nich, zda budou konstatování COV akceptovat či ne.

Skladba certifikovaných výrobků

Počet certifikátů vydaných v TÚPO v období od roku 2005 až do 31. března 2010 je uveden v grafu.

 

 

 

Dominantní skupinu mezi certifikovanými výrobky tvoří zásahové požární automobily. Jedná se především o cisternové automobilové stříkačky. AO 221 ale provádí certifikaci i všech ostatních kategorií zásahových požárních automobilů, jako jsou dopravní automobily, technické automobily, automobilové žebříky, rychlé zásahové automobily, požární kontejnerové nosiče, kombinované hasicí automobily, práškové hasicí automobily, velitelské automobily a další.

Další certifikační subjekty pro výrobky z oblasti PO v České republice

V oblasti posuzování shody výrobků souvisejících s PO kromě Certifikačního orgánu v TÚPO částečně působí např. PAVUS Praha (stavební výrobky, hasiva, hadice, stabilní hasicí zařízení), TZUS Praha (stavební výrobky), SZÚ Brno (hasicí přístroje), VÚBP Praha (přilby a OOP), VVUÚ Ostrava (dýchací přístroje), VTÚPV Vyškov (automobily-naklápění), ITC Zlín (ochranné oděvy a boty) a další.

plk. Ing. Vladislav STRAKA, Technický ústav požární ochrany
 

Print  E-mail  X Corp.   Facebook