Časopis 112 ROČNÍK XI ČÍSLO 4/2012

Dubnové číslo otevíráme ROZHOVOREM s generálním ředitelem HZS ČR plk. Ing. Drahoslavem Rybou, věnovaném především ekonomické situaci sboru. V bloku POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme zásah na únorový požár plnírny tlakových lahví v okrese Písek, který byl komplikován četnými explozemi propanbutanových lahví a přinášíme zajímavou úvahu o požární prevenci ve vztahu k bezdomovcům. V části IZS představujeme Integrované bezpečnostní centrum Moravskoslezského kraje a přinášíme reportáž o HZS podniku Třinecké železárny, a.s. Problematika ochrany vodárenství je pak hlavním tématem bloku věnovaného KRIZOVÉMU ŘÍZENÍ. V časopisu dále naleznete informaci o projektu zaměřeném na psychologickou přípravu pracovníků operačních středisek a telefonních center tísňového volání 112, hodnocení činnosti Nadace policistů a hasičů – vzájemná pomoc v tísni v roce 2011 nebo pozvánku na květnové otevření Expozice požární ochrany HZS ČR ve Zbirohu.  

Problematika bezdomovectví si svými specifiky začíná vynucovat zvláštní pozornost v oblasti požární prevence. Kromě počtu usmrcených při požárech, z nichž nepřehlédnutelnou část tvoří právě bezdomovci, narůstají také počty požárů související s jejich činností. Mnohdy jsou sice rozsahem devastace okolí beze škody, ale jednotkám PO odčerpávají stále více chybějící finanční prostředky ve formě nákladů na zásah.

Podle Wikipedie je termínem bezdomovec označována osoba, nemající domov či možnost dlouhodobě využívat nějaké přístřeší. Termín bezdomovectví pak označuje způsob života této osoby a existenci tohoto jevu. Bezdomovectví je nejvíc patrné ve velkých městech a většinou je spolu s dalšími negativními faktory doprovázeno sociální izolovaností a psychickým i fyzickým strádáním. Termínem bezdomovec (nebo bezdomovkyně) se v právu (např. zákonu o českém občanství rovněž označuje osoba, která nemá státní občanství žádného státu, je bez jakéhokoliv státního občanství.

Mohlo by se na první pohled zdát, že řešení problematiky bezdomovectví je určeno především pro sociální pracovníky nebo dobrovolníky různých neziskových organizací, tento novodobý fenomén však zajímá také hasiče. Za posledních pět let se ze statistického sledování událostí daly vyčíst údaje bezprostředně se týkající právě bezdomovců, kteří výrazně ovlivňují počty úmrtí při požárech. Bezdomovci jsou těmi, kteří při požárech svých provizorních obydlí velmi často přicházejí o své životy. Bývá téměř pravidlem, že každý začátek topné sezóny v zimních měsících přinese několik uhořelých nebo udušených těchto spoluobčanů. HZS ČR se dlouhodobě a systémově zabývá preventivně výchovnou činností v oblasti požární ochrany. Velká pozornost je věnována zejména dětem, mládeži a starším nebo zdravotně postiženým osobám. A právě zkušenosti z výsledků doposud prováděné preventivně výchovné činnosti v oblasti školení pracovníků poskytujících sociální služby v domácnostech starších a zdravotně postižených osob ukázaly, že lze obdobným způsobem působit také na bezdomovce. Lze využít prostředníka, který provádí terénní práci a má se svým klientem, v našem případě osobou bez přístřeší, velice úzký, mnohdy až osobní vztah.

Náklady na zásahy v souvislosti s činností bezdomovců

 Vyčíslit přesné náklady na hasební zásahy spojené se všemi požáry, kde mohli hrát roli bezdomovci, je značně složité a v některých případech zcela nemožné. Například u požárů, kde není jednoznačně zjištěna příčina vzniku požárů. Existuje však jedna činnost, kterou lze objektivně spojit s pohybem osob bez přístřeší. Jde o tzv. vypalování kabelů na volném prostranství, které těmto osobám slouží k získávání cenných kovů. Jejich prodejem mohou obdržet finanční hotovost. Pro ilustraci byly vybrány všechny požáry na území České republiky za rok 2010, které byly popsány jako vypalování kabelů. Celkem bylo takto identifikováno 236 případů. Cena jedné hodiny zásahu byla stanovena průměrně na 4000 Kč. Pro zjednodušení se předpokládalo, že na místo události, kde byly vypalovány kabely, vyjelo pouze jedno družstvo s jednou cisternovou automobilovou stříkačkou. Celkově se pak cena za zásah jednotek PO vyšplhala u těchto 236 případů na úctyhodných 1,3 milionů Kč.

Terénní pracovník jako prostředník mezi hasiči a bezdomovci

V prvé řadě je nutné zdůraznit, že není a nebylo záměrem, aby terénní práci mezi bezdomovci prováděli příslušníci HZS ČR. Přesto není na škodu, když se příslušník HZS ČR zúčastní alespoň jedné poznávací pochůzky po obydlích bezdomovců v doprovodu terénního pracovníka. Na území hl. m. Prahy vznikl ve spolupráci s občanským sdružením Naděje projekt, jehož předmětem je zajištění preventivní osvětové činnosti z oblasti požární ochrany u osob bez přístřeší, a to v rámci výkonu pěší terénní práce dobrovolníky nebo zaměstnanci neziskových nebo jiných organizací. Tedy přímo v prostředí, kde se osoby bez přístřeší zdržují, resp. přespávají (veřejná i neveřejná místa – opuštěné budovy bytového i technického typu, odstavené vagóny, pod mosty, apod.). Příslušníci HZS ČR pouze zajišťují osvětu, školení terénních pracovníků, tvorbu informačních letáků a získávají zpětnou vazbu o tom, zda bezdomovci reagují na rady terénních pracovníků, a zda tato činnost přispívá ke snížení počtu požárů.

Cílem projektu je poskytováním informací a podle možností i odstraněním zjištěných závad snížit riziko vzniku požáru a zajistit tak vyšší ochranu zdraví, života a majetku jak osob bez přístřeší, tak i okolní společnosti.

Cílovou skupinu projektu tvoří zjevné osoby bez přístřeší. Jde o charakteristickou skupinu viditelných bezdomovců, tedy o jednotlivce nebo skupiny osob žijících v neuspokojivých životních podmínkách, s poruchami osobnosti a chování, v zanedbaném hygienickém a zdravotním stavu, apod.

Rozsah činností realizovaných v rámci projektu

V rámci projektu jsou terénními pracovníky realizovány následující činnosti:
→ informování osob z cílové skupiny o rizicích spojených s manipulací s otevřeným ohněm, používání tepelných zdrojů (nejčastěji kamna na tuhá paliva), stejně tak světelných zdrojů (různé druhy svíček, apod.),
→ kontrola vnitřního prostoru objektu, kde se osoby bez přístřeší zdržují nebo přespávají, a to z hlediska rizik možného vzniku požáru,
→ osvětová činnost z oblastí požární ochrany, přivolání odborné pomoci nebo poskytnutí první pomoci,
→ udržování kontaktu s cílovou skupinou osob bez přístřeší, monitorování oblastí, kde se tyto osoby zdržují, stejně tak jako místa, kde tyto osoby přespávají,
→ motivování osob bez přístřeší k dodržování zásad bezpečnosti při manipulaci s otevřeným ohněm s odkazem na ochranu života, zdraví a majetku,
→ přednášky (prezentace) na téma požární ochrany a preventivní činnosti v této oblasti zajištěné osobám bez přístřeší v rámci nízkoprahového denního centra, kde tyto osoby čerpají ambulantní sociální služby.

Zajímavým vedlejším produktem této činnosti a spolupráce s terénními pracovníky je možnost získat přehled o pohybu a pobytu bezdomovců na území jednotlivých měst. Takový přehled je pak možné například využívat pro potřeby příslušníků HZS ČR provádějící zjišťování příčin vzniku požárů, kterým mohou bezdomovci posloužit jako svědci při požárech, kde se pohyb osob bez přístřeší může předpokládat. Tyto přehledy jsou již dnes vytvářeny například také Městskou policií hl. m. Prahy a hojně využívány Policií ČR.

Zpětné vazby již existují

Na základě vzájemné dohody zaslali terénní pracovníci první zprávu o tom, jaký je dopad jejich rad bezdomovcům v oblasti požární ochrany. Jako první zaslal informaci za období čtyř měsíců Ondřej Šuhaj, terénní pracovník Armády spásy. Zprávu rozdělil na dvě části podle různých typů obydlí.

Dřevěné chatky a boudy

Přibližně v 10 až 15 různých případech informovali přítomné osoby o možných rizicích. Šlo o komín vycházející z dřevěné stěny bez vhodné izolace, kamna umístěná na nevhodné podložce, hořlavé materiály v blízkosti kamen/krbů. Zhruba ve třech případech došlo k nápravě, přibyla podložka pod kamny nebo byly odstraněny záclony z blízkosti ohně. Nemohou však říci, jak dalece jejich rady k uživatelům dolehly. Některá místa navštívili znovu, některá místa již úplně změnila složení obyvatel. Podle informací od uživatelů na podobných zásadách trvá i policie, která tato místa rovněž navštěvuje.

Stany, přístřešky, ležení v budovách

Odhadem asi 50 osob bylo upozorněno na případné riziko vzniku požáru. Byl jim vysvětlen důvod tohoto rizika a společně se snažili najít bezpečnější alternativu. Důrazně apelovali na nebezpečí vytápění stanu plynem, zvláště když jsou obyvatelé pod vlivem alkoholu. Svíčky kolem postele byly po upozornění přesunuty do bezpečnější vzdálenosti. Velice časté bylo také topení svíčkou v téměř dokonale uzavřeném stanu. Dále bylo například zjištěno užívání hromady hadrů jako popelníku nebo ohniště na koberci. Ne všude se však terénní pracovníci setkali s pochopením. Při další návštěvě bylo ohniště přemístěno jinam, nicméně se stejným nápadem. Důraznějším tónem apelovala na tyto rizikově se chovající osoby policie.

Ze zprávy terénního pracovníka Armády spásy jednoznačně vyplývá, že má z hlediska požární ochrany terénní práce mezi bezdomovci konkrétní dopady.

Podpora terénní práce má rozhodně smysl

Nemůžeme se naivně domnívat, že takto vyřešíme stoprocentní pokles počtu požárů v obydlích bezdomovců, ale jak se ukazuje, lze tímto způsobem znatelně snížit pravděpodobnost vzniku případných požárů. Lze však předpokládat, že se i přes vyvíjenou snahu s lidskými ztrátami budeme i nadále potýkat. Tento fakt bohužel dokazují poslední tragické případy z konce roku 2011 v Praze. Muž a žena, kteří si v Praze 9 topili ve stanu hořákem na propan-butan, se udusili. V Praze 8 se otrávila žena zplodinami při požáru komunálního odpadu, nahromaděném v objektu, který obývala. I přes tyto smutné události existuje mezi terénními pracovníky a příslušníky HZS hl. m. Prahy pevné přesvědčení, že další podpora osvěty mezi bezdomovci přinese z dlouhodobého hlediska pozitivní výsledky v podobě snižujícího se počtu jejich úmrtí a zranění při požárech. Logicky lze také předpokládat snižování nákladů na hasební zásahy a celkové rizikovosti související se vznikem požáru, způsobené činností bezdomovců.

Noční požár staré haly Geodesie Českých drah, a.s., v těsném sousedství autobusového nádraží v Praze na Florenci si 27. října 2010 vyžádal devět mrtvých. Šlo o jeden z nejtragičtějších požárů v Česku za posledních 20 let. S ohněm bojovalo 23 jednotek PO z celé Prahy, z hořícího pekla se podařilo hasičům zachránit dvě osoby. Aby byl zamezen nepovolaným osobám vstup do objektu, byly na všechna okna namontovány železné mříže a vstupy zabedněny. I přesto zde našlo útočiště několik bezdomovců a objekt sloužil jako squat.

kpt. Bc. Radek KISLINGER, MV-generální ředitelství HZS ČR

 

Print  E-mail  X Corp.   Facebook