Časopis 112 ROČNÍK XIII ČÍSLO 9/2014
V bloku POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme rozsáhlý zásah jednotek PO při likvidaci havárie ve skladovém areálu u Mladé Boleslavi, seznamujeme s průběhem zkoušek seskokových matrací, s možnostmi stanovení perimetru při ohledání místa po výbuchu s následným požárem, a také se způsobem zajištění požární ochrany v obchodních domech IKEA. Činnosti psychologické služby HZS ČR a specifikům práce psychologa při poskytování posttraumatické péče a pomoci lidem zasažených mimořádnými událostmi se věnujeme v bloku IZS. V části zaměřené na oblasti OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ seznamujeme s průběhem mezinárodních kurzů, zaměřených na výcvik specialistů v oblasti ochrany před účinky chemických zbraní. V analytické části se věnujeme problematice zajištění ochrany kulturních hodnot před následky ozbrojených konfliktů, nebo vymezení průřezových kritérií pro identifikaci prvku kritické infrastruktury a jejich aplikovatelnosti v České republice.
Psychologická služba HZS ČR poskytuje pomoc hasičům i veřejnosti již více než deset let. Kromě zajišťování podkladů pro personální práci je jejím hlavním posláním poskytování posttraumatické péče hasičům a pomoc lidem zasaženým mimořádnými událostmi. V každém HZS kraje působí psycholog, který je zároveň koordinátorem týmu posttraumatické péče (TPP). Práce psychologa v terénu je velmi potřebná a náročná, ale i pestrá. Cílem je vždy uklidnění a stabilizování krizové situace na místě mimořádné události.
Psychologové HZS ČR vytvářejí, odborně vzdělávají a zaštiťují systém poskytování posttraumatické péče příslušníkům a občanským zaměstnancům HZS ČR, a také obětem mimořádných událostí. V každém kraji je jmenován tým posttraumatické péče (dále jen „TPP“), jehož koordinátorem je psycholog HZS daného kraje. Členy TPP jsou příslušníci nebo občanští zaměstnanci HZS ČR, kteří mají nad rámec svých pracovních povinností zájem o pomoc lidem také touto formou. Každý člen TPP prochází výcvikem v CISM (Critical Incident Stress Management) a rovněž odbornou přípravou v poskytování první psychické pomoci, jejímž cílem je stabilizace psychického stavu zasažené osoby tak, aby se situace pro zasaženého již nezhoršovala, byl dodán pocit bezpečí, zajištěny základní potřeby a případně předání do další péče. V současné době je u HZS ČR do TPP jmenováno 206 členů.
Členy TPP jsou příslušníci a občanští zaměstnanci HZS ČR, kteří vykonávají tuto pomoc po náležitém vyškolení nad rámec svých pracovních povinností. Události, k nimž jsou psycholog nebo členové TPP povoláváni, jsou různého charakteru. Pokaždé však mají jeden společný rys – vždy se řeší o krizová situace, ať už ex post, kdy jsou na místě mrtví a zranění, nebo například vyjednávání s člověkem, který má v úmyslu vzít si život.
„Kromě případů, kdy vyjíždíme na výzvu našich operátorů tísňové linky 112, máme výbornou spolupráci i se zdravotnickou záchrannou službou, ale obracejí se na nás třeba i školy nebo veřejnost,“ přibližuje prvotní impuls k výjezdu psycholožka HZS Středočeského kraje kpt. PhDr. Eva Biedermannová. Mezi pestrou směsí událostí vzpomíná na netypický zásah u sebevraždy a vraždy dvou devadesátiletých seniorů, kteří měli obavy z nedůstojného stáří, a v bytě je našel jejich syn. Zdravotnická záchranná služba (ZZS) volala členy TPP i k případu, kdy mladým rodičům zemřela den před vysvědčením malá dcerka. „Spojovací moment všech případů je neštěstí. Někdy ani lidé nevědí, kam se obrátit, a tak prostě zavolají na tísňovou linku a operátoři nás vyšlou na místo. Takto jsme byli přivoláni například na střední školu, kde došlo k sebevraždě studenta, který svůj úmysl předtím zveřejnil na facebooku. Spolužáci v jeho třídě pak na neštěstí reagovali a vedení školy nevědělo, jak děti uklidnit a jak s nimi pracovat. Pomoc jsme poskytovali i ženě, které na Nový rok shořel dům i se zvířaty a jejím živobytím,“ doplnila kpt. PhDr. Eva Biedermannová.
Celý TPP HZS Středočeského kraje čítá 36 lidí, tým je rozdělen na západní a východní část. Ideální situace by nastala, kdyby na každé stanici nebo směně byl proškolený člen TPP. Mezi členy je většina mužů, jsou zde výjezdoví hasiči, příslušníci oddělení IZS, příslušníci pro zjišťování příčin vzniku požárů, operační důstojníci, velitelé stanic a další. Každý z nich musel absolvovat vstupní 40hodinový kurz, až po něm se konečně rozhodovali, zda tuto práci chtějí dále vykonávat. Dále následuje vzdělávání ve specializačních kurzech a na odborných konferencích (posttraumatická péče, sebepéče, sebehygiena a další). Nyní tým pokrývá všechny zásahy, u nichž je psychosociální podpora potřeba. Podle vyjádření psycholožky je vždy lepší, když k zásahu vyjíždějí dva členové týmu. Zatímco se jeden věnuje oběti nehody, druhý může zařizovat praktické věci, kontaktovat neziskové organizace, které mohou danému člověku být v jeho situaci dále nápomocny.
Psycholog HZS ČR nebo člen TPP je na místě vždy určen primárně pro zvládnutí prvního náporu psychických problémů osob zasažených neštěstím. Jejich úkolem je především zklidnění člověka, stabilizace situace a naplánování jeho nejbližší budoucnosti (kde bude spát, co si oblékne, co bude jíst, jak se zkontaktuje s nejbližšími). V případě, že má psycholog pocit, že je potřeba problém ještě dále řešit, kontaktuje další organizace, které se potřebným druhem pomoci zabývají. Po zvládnutí prvního „nárazu“ se většinou lidé z krizových situací vzpamatovávají týdny i měsíce. Někdy, ve výjimečných případech, s jednotlivcem spolupracuje i v dalších dnech. „Byla jsem například u situace, kdy dospívajícím dvojčatům zemřela náhle matka. S nimi probíhala naše spolupráce déle, ale to jsou opravdu spíše výjimky. My jsme tu pro prvotní pomoc,“ zdůrazňuje kpt. PhDr. Eva Biedermannová.
Členové týmu i psycholog mohou být povoláni kdykoliv, podle typu situace a samozřejmě i vzdálenosti.
Při událostech většího rozsahu, jako jsou např. povodně, by psycholog HZS kraje měl podle jejích slov plnit hlavně koordinační roli, měl by být přítomen na místě zásahu při větších neštěstích, být v kontaktu s krizovým štábem, starosty obcí, neziskovými organizacemi a zabezpečit pokrytí oblasti členy TPP v místech, kde je pomoc vyžádána.
Postupy psychologické služby HZS ČR na místě zásahu by měly být podle aktuální situace přizpůsobeny postupům popsaným v Typových činnostech složek IZS (např. Typová činnost složek IZS při poskytování psychosociální pomoci STČ – 12/IZS, Typová činnost složek IZS při společném zásahu STČ-02/IZS „Demonstrování úmyslu sebevraždy“, kde jsou přesně stanoveny kompetence, povinnosti a postupy jednotlivých složek IZS). Hodně však záleží na konkrétním typu události a někdy je potřeba i improvizovat. „Mým prvním úkolem je vždy vyhledat velitele zásahu a zjistit aktuální informace, jaká je situace a podle toho dále postupujeme. Například při vyjednávání se sebevrahy se někdy domluvíme s policisty, že upoutám pozornost dotyčného a policisté zasáhnou, nebo naopak když není možnost zásahu, tak musím dotyčného přesvědčit, aby od svého úmyslu upustil,“ uvádí psycholožka Biedermannová. Podobná situace nastala podle jejích slov např. u lomu Amerika na Berounsku, kde chodil v zimě na sněhu po okraji hlubokého kamenného lomu člověk, chtěl skočit dolů a zásah policie nebyl kvůli otevřenému prostoru možný. Druhá událost naopak umožnila zásah policie, když chtěl skočit nemocný člověk do schodišťového prostoru v panelovém domě a psycholožka dokázala upoutat pozornost nemocného na sebe. „Vyjednávání by měl vést policejní vyjednavač, ale ne vždy je v akutní situaci k dispozici, tak se tohoto úkolu někdy zhošťujeme my,“ dodává kladenská psycholožka.
U některého zásahu není ani čas na dojezd hasičského psychologa. V loňském roce dokázali sami hasiči u zásahu, ačkoliv nebyli členy TPP a proškoleni, přemluvit člověka, který se zabarikádoval v obchodě, aby od svého úmyslu upustil a nechal se odvézt zdravotnickou záchrannou službou. „Nejhorší je, když je člověk, který chce spáchat sebevraždu, někde vysoko, třeba na komíně nebo na sloupu vysokého napětí. Nemohu ho ovlivňovat ani tónem hlasu nebo intonací, musím na něho nahoru křičet a to je dost náročné,“ říká Eva Biedermannová. Nikdy by si podle svých slov netroufla dopředu hodnotit, zda dotyčný sebevrah je pevně odhodlán svůj čin spáchat nebo zda se jedná pouze o demonstrativní pokus. Vždy se jedná o projev krize člověka, je jasné, že situaci ve svém životě už dále nezvládá. Ačkoliv jde třeba o povrchní problém, pro něj může být v tu chvíli naprosto zásadní, a tak je nutné k němu také přistupovat. „Naopak je těžké přemlouvat člověka, který má vše pevně rozhodnuté a na sebevraždu se již dlouho připravuje. Má sepsanou závěť, uspořádány všechny rodinné záležitosti nebo je nevyléčitelně nemocný. Vždy respektujeme jeho složitou situaci, ale snažíme se mu přesto ještě nabídnout jiné možnosti, jak ji vyřešit,“ říká psycholožka.
Podle jejích slov jsou případy, které se i jí samotné dotknou více než jiné. Stačí, aby měl člověk stejně starého člověka ve své rodině nebo našel jinou podobnost. Kpt. PhDr. Eva Biedermannová slouží u HZS Středočeského kraje už pět let. Některé zásahy si však pamatuje dodnes. „Nebyly třeba nijak extrémně náročné, ale prostě se člověka vnitřně dotknou. Vzpomínám si například na případ maminky, které umřelo čtyřleté dítě. Někdy pomůže vzájemná podpora kolegů, někdy sport, pohyb. Teď už vím, že třeba v noci po zásahu se mi špatně usíná. Mám toho plnou hlavu a situace ve mně ještě dobíhá. Nedávno byl pro mě náročný zásah, kdy mladou policistku zabil zdrogovaný řidič. Ale přesto je pro mě smysluplné pomáhat takto lidem. Někdy si člověk naopak s pokorou uvědomí, že by si měl vážit maličkostí,“ vzpomíná psycholožka.
Někdy naopak člena TPP nebo psychologa může povzbudit po určité době zpětná vazba, která dokáže, že člověku v jeho krizové situaci opravdu pomohli. Potvrzuje to např. příběh 17letého chlapce, který chtěl spáchat sebevraždu a poté, co se mu úmysl podařilo překazit, neměl kam jít. Rodiče o něj neměli zájem a nakonec mladíkovi pomohli lékaři v nemocnici, kam byl převezen. „Po určité době jsem ho potkala a potěšilo mne, když jsem se dozvěděla, že dokončil školu a jeho život se posunul dál,“ dodává. Jinak se ale většina lidí do období uplynulých krizí a neštěstí vracet nechce, ani vzpomínky pro ně nejsou příjemné. Někdy je naopak nutné i o nepříjemných věcech v rodině mluvit upřímně. Slova psycholožky dokládá situace, kdy chtěla maminka dvou dětí skočit z okna. Nakonec svůj čin uskutečnila a těžce zraněná byla převezena do nemocnice. Otázka otce zněla, zda o události říct mladšímu synovi, který nic nevěděl. Po rozhovoru a zvážení všech možných variant tak otec nakonec učinil a společně událost mladšímu synovi vysvětlili. Situace byla později popsána někým na facebooku a syn by se pak o ní dozvěděl ne příliš vhodnou formou od cizích lidí.
Veřejnost tedy služby hasičských psychologů a proškolených členů TPP využívá v hojné míře, mnohem častěji než např. hasiči, kteří mají většinou svoje vlastní mechanismy, jak se stresu ze zásahů zbavit, jak situace zvládat a zpracovat je. Vědí, co vše se může stát a jsou na to preventivně připravováni.
kpt. Mgr. Jana KEMROVÁ, foto archiv HZS Středočeského kraje a archiv MV-generálního ředitelství HZS ČR