Časopis 112 ROČNÍK XIX ČÍSLO 3/2020

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA informujeme o otevření nové stanice Milovice. Dočtete se o požáru komunálního odpadu ve spalovně v Liberci. Následuje historie HZS podniku Vítkovice. V Ostravě se konala konference - Ochrana obyvatelstva – zdravotní záchranářství 2020. V ČR bude sloužit nová technologie AML. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM se dočtete o cvičení kynologů HZS ČR v Krkonoších. V rubrice OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ přinášíme informace o realizované preventivně výchovné činnosti v roce 2019. Následně vás seznámíme s řešením dekontaminace na území Jihomoravského kraje v souvislosti s jaderným zářením. Skladovací a opravárenské zařízení HZS ČR vás seznámí s činností v uplynulém roce. Rovněž Výbor pro civilní nouzové plánování informuje, co přinesl rok 2019. V rubrice INFORMACE nabízíme anotace vysokoškolských prací. 

Rozhovor s režisérem Jiřím Strachem

Patronem hasičů je svatý Florián (římský legionář). Hasiči historicky používají rčení/výrok „Bohu ke cti, bližnímu ku pomoci“ a ten se i často objevuje na současných slavnostních praporech sboru. Podle statistiky ožívá zájem veřejnosti o náboženství. Vy sám jste „viditelný katolík“. Máte pocit, že se doba vrací v nějaké významnější formě k věrouce, k bohu, k „něčemu tam nahoře“?
Lidé odjakživa touží po něčem, co je přesahuje. V našem evropském prostoru, kde vycházíme ze židovských a křesťanských tradic, kde věříme v jednoho Boha, je vcelku přirozené, že nás právě tato jedinečnost nejčastěji obklopuje. Různé cechy mívaly mezi svatými své přímluvce - a hasiči svatého Floriána. On je takový dostředivý moment všech hasičů. Je na praporech, na oltářích, jeho soška či vyobrazení stráží nejednu zbrojnici. I když lidé v Boha věří stále méně, tedy i v nebeské přímluvce, je důležité, že svatý Florián zůstává v naší paměti. Protože i když v něj nevěříme - ať chcete nebo nechcete - on se totiž tam nahoře za nás stále přimlouvá. Bylo by dobré občas zdvihnout oči k nebi a zavolat tam: „Díkec, Floriáne!“

Z několika Vašich veřejných vystoupení čiší skepse vůči současné náladě a směřování společnosti. Ve smyslu ztráty pokory lidí před autoritou. Rozumíme tomu tak správně a vůbec, co to „ztráta pokory“ je a proč bychom ji vlastně měli mít a před kým?
Když dochází ke ztrátě pokory, logicky dochází k nárůstu ega. Zbytnělé a nezvladatelné JÁ. Začne­ li se člověk ohlížet jen na sebe, své potřeby a své já, přestane si všímat, že je třeba kolem někdo, kdo pomoc či pozornost potřebuje více. Bezbřehé ego také vede člověka k tomu, že všechno zvládne, vše dokáže. Ale kolikrát jsme jako lidé před živly bezmocní - naposled jsme to přece pozorovali při požárech v Austrálii. Pýcha člověka vždy předcházela jeho pád, naopak pokora jej činí velkým. Protože nestagnuje uzamčen ve svém pocitu dokonalosti, snaží se být lepším. Ve svých vlastnostech, schopnostech i vztahu ke druhým lidem. Dokážeme­ li se umenšit a obětovat pro druhého člověka, pak jsme vlastně vpravdě lidmi božími. Protože jestli nás Bůh k něčemu vede, je to láska. A nikoli sebeláska.

Nemohli jsme přeslechnout, že Jiří Strach jest dobrovolným hasičem, což z mnoha hledisek zní neuvěřitelně, především k Vaší auře bytostného Pražského intelektuála, věčně provázeného dýmem cigarety a vůní dobré skotské. Jak se to přihodilo?
To mě takhle pozvali do obce Přepychy promítat Anděla Páně 2. Konalo se to v létě na místním hřišti, a zatímco se děti dívaly na pohádku, my velcí zasedli do hospody k pivu a vyprávělo se. A protože celou akci s paní starostkou pořádali i místní dobrovolní hasiči, tak jako vždy na vsích pomáhají při organizaci dobrých věcí, slovo dalo slovo a já říkám, že bych taky chtěl být hasič. Takže to hned odhlasovali, já zaplatil stovku členského příspěvku, dostal jsem průkazku s razítkem a bylo to. Jak ten večer skončil, si už příliš nepamatuju, protože jsme na oslavu nového člena protočili pár rund panáků… Zkrátka klasika.

A jak aktivním či platným členem jste u „dobráků“? Už jste se zapotil u „ostrého zásahu“?
Ale kdepak! Já jsem takový ten člen na placení příspěvků a na ozdobu. Naopak jsem říkal: „Kluci, kdyby tady někde chytla stodola, ne že mi budete volat! Než bych dojel těch sto padesát kilometrů z Prahy k zásahu, tak už tu stodolu budete hrabat do popelnice!“ Takže klukům z Přepych dělám takového popularizátora, často se mně na mou hasičskou identitu zeptá někdo z novin. A mám radost, že se tak můžu hlásit nejenom ke svým přepyšským, ale potažmo ke všem dobrákům. Protože mnohokrát odvádějí skutečně dobrou, obětavou práci bez nároků na cokoli. Jsem rád, že tahle dobrá povaha v našem národě neumřela a je mi ctí být její alespoň symbolickou součástí. Jsem na to bez legrace hrdý.

Hasiči společně s IKEM a Českým registrem dárců krvetvorných buněk 13. prosince 2019 spustili celorepublikovou kampaň Daruj život. Ta je v médiích prezentována videoklipem, který jste režíroval. Jak jste k tomu „přišel“?
Asi právě pro tu blízkost k hasičům. Mě baví pomáhat charitativnímu úsilí, a když je třeba, tak natočím spot. Samozřejmě bez nároku na honorář. Takhle už jsem točil pro Červený kříž, pro BESIP, pro Nadaci manželů Havlových VIZE 97, nu a teď pro hasiče. Jestli to pomůže někoho zvednout z gauče a rozhodne se jít darovat kostní dřeň, měla ta práce svůj smysl.

Jak jsme slyšeli, hasiči, se kterými jste klip natáčel, Vás rychle přijali jako jednoho z nich. Čím to? Pohybujete se často v jejich prostředí? Vyprávěl jste jim historky z natáčení…?
To bude tím, že my kluci hasičští nejsme žádní debilové a držíme spolu. Ale vážně, pro dobrou věc se lidé vždycky snáz spojí a vidle by do bohulibého usilování hodil jen skutečný ignorant.

Kdybyste byl „bůh“ a mohl hasičům pomoci s čímkoli, s jednou věcí, ať hmotnou či nehmotnou, co by to bylo? Co hasičům schází do dokonalosti?
Asi bych mohl vyjmenovávat modernější techniku, lepší finance na to či ono, vím já, co všechno by mohlo být lepší… Ale kdybych byl všemohoucí Pán Bůh, skutečně bych ke každému z hasičů postavil Anděla strážného. Aby se nikdy při zásahu nikomu nic nestalo, aby kvůli záchraně jiných nemusela být nikdy dána ta nejvyšší oběť vlastního života.

Jiří, děkuji, že jste si na náš rozhovor našel čas, moc si toho vážím a doufám, že s námi budete spolupracovat i do budoucna!
To dá rozum! Jsem přece taky hasič, ne?!


plk. Mgr. Rudolf KRAMÁŘ, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv autora
 

Print  E-mail  X Corp.   Facebook