Časopis 112 ROČNÍK VII ČÍSLO 10/2008

V TOMTO ČÍSLE: ANALÝZA zásahu složek IZS u tragické dopravní nehody dvou tramvají v Ostravě a také rozbor zásahu na likvidaci dvou požárů podzemních garáží bytových komplexů spojených evakuací osob v Brně. SEZNAMUJEME s požadavky na funkčnost elektrických zařízení staveb vyplývajícími z VYHLÁŠKY č. 23/2008 Sb., PŘEDSTAVUJEME humanitární organizaci ADRA, Fakultu speciálního inženýrství Žilinské univerzity. Přinášíme ZÁVĚRY konference k problematice krizového řízení na úrovni regionů, INFORMACE o přípravě listopadového cvičení „ZÓNA 2008“, ZPRAVODAJSTVÍ z Mistrovství republiky ve vyprošťování zraněných osob z havarovaných vozidel nebo z celorepublikového klání kynologů záchranářů.  

ADRA je zkratkou názvu organizace, která do povědomí naší veřejnosti výrazně vstoupila při povodních v roce 1997 a následně v roce 2002. Na její poslání a činnost jsme se zeptali předsedy správní rady Nadace ADRA a koordinátora humanitárních projektů Občanského sdružení ADRA Mgr. Vítězslava Vursta.

Co se skrývá pod zkratkou ADRA, s jakým posláním a jak dlouho působí v České republice?

ADRA - Adventist Development and Relief Agency je nezávislá humanitární organizace, založená v USA roku 1956. V současné době má přes 120 národních poboček v různých zemích světa. Podle zaměření se pobočky dělí na „dárcovské“, tzn. ty, které pomoc poskytují i za hranicemi své země (těch je přibližně 20) a „přijímající“ tzn. ty, které pomoc realizují pouze ve své vlastní zemi.
V České republice byla ADRA (Adventistická agentura pro pomoc a rozvoj) zaregistrována v roce 1992 nejdříve jako nadace, později ještě také jako občanské sdružení. Do roku 1997 se zaměřovala převážně na pomoc válkou zničenému Balkánu. Od roku 1997 (to byly záplavy na Moravě) se angažuje více i v České republice, a to v různých humanitárních, sociálních a vzdělávacích projektech. Od roku 2003 má s MV-generálním ředitelstvím HZS ČR podepsánu dohodu o spolupráci při poskytování pomoci při mimořádných událostech.

Jak jste se k této práci dostal?

Při záplavách na Moravě v roce 1997 jsem, stejně jako celá řada jiných lidí, chtěl nějak pomoci. Jediná organizace, která to umožňovala a kterou jsem více znal, byla ADRA. A protože jsem měl možnost oslovit mladé lidi, začali jsme organizovat pomoc dobrovolníků. Podařilo se nám tehdy zorganizovat několik set lidí v oblasti od Krnova a Ostravy až po Otrokovice. Původně jsem si myslel, že po třech měsících spolupráci s Adrou ukončím a vrátím se k tomu, co jsem dělal dříve, jenže celá řada dalších okolností napomohla k rozhodnutí v humanitární organizaci ADRA zůstat.

Jaké byly důvody tohoto rozhodnutí?

Já jsem vnímal tuto práci v prvé řadě jako obrovskou výzvu. Setkání s lidským neštěstím v podobě zaplavených nebo zbořených domů a na druhé straně ochota mnohých lidí pomáhat obětem záplav, a to jak přímo nebo prostřednictvím finančních prostředků, to bylo pro mne něco naprosto nového. Velkou výzvou bylo také vytváření důvěry se složkami tehdejší Civilní obrany (CO), pro které byl občanský sektor tak jak se profiloval při záplavách, něčím naprosto novým. Představitelé CO nebyli v mnoha případech připraveni na širokou občanskou angažovanost a my, kteří jsme ji organizovali, jsme zase nechápali někdy odmítavé, jindy opatrné postoje lidí z CO. Vznikala napětí, která bylo třeba řešit. Na druhou stranu v našich neziskových organizacích chyběla připravenost na pomoc při mimořádných událostech. Nebyl systém, nebyla znalost, nebyly kontakty. Spoustu času jsme věnovali  diskuzi v rámci organizace, ale také vzájemnému poznání, a to i se složkami CO. To všechno spolupůsobilo na rozhodnutí zůstat déle. Pak následovaly záplavy ve východočeském regionu a s nimi spojená nová zkušenost, že se některé události od povodní na Moravě někam posunuly, že to stálo za to a že je třeba promýšlet nové formy pomoci a spolupráce…. Už se nedalo odejít.

Co všechno se od té doby změnilo?

Snad všechno. Pominu-li organizační změny (vznik IZS, atd.) za nejdůležitější považuji postupné vytvoření prostoru pro vzájemnou důvěru. Byl a je to dlouhodobý proces. Podílejí se na něm lidé a ti mohou selhávat. Co je však důležité, že je tady obrovská vůle ji budovat. Už nejsme dvě složky které stojí proti sobě, ale jsme v pozici, kdy dovedeme bez problémů promýšlet formy spolupráce, jasně definovat, co jsme schopni a co ne, jsme součástí IZS, spolu s jinými máme na celostátní úrovni podepsanou dohodu o spolupráci s MV-generálním ředitelstvím HZS ČR a pokračuje se v jejich uzavírání na úrovni krajů, atd. Pro lepší spolupráci při poskytování pomoci při mimořádných událostech pořádáme pravidelně jednou za dva roky ve spolupráci s MV-generálním ředitelstvím HZS ČR celostátní konferenci „Víme o sobě“. Jejím cílem je lepší vzájemná znalost a koordinovanější pomoc při mimořádných událostech. Obdobné konference se pak konají na regionální úrovni.

Co vyplývá ze zmíněné dohody?

Vzájemná informovanost o možnostech, výměna kontaktů, možnost povolatelnosti, atd. To, co považuji na uzavření této dohody za nejpodstatnější, je vzájemně vyjádřená vůle po spolupráci a koordinaci. Na základě této skutečnosti se odvíjí celá řada následujících aktivit.

Jste spoluorganizátory psychosociálních intervenčních týmů. Jak vznikly a jaké je jejich poslání?

Při záplavách ve Východních Čechách jsme si začali uvědomovat, že zasažení potřebují nejen pomoc dobrovolníka, který uklidí bláto, ale často v něm potřebují člověka, který jim naslouchá, kterému mohou třeba vícekrát za sebou říci, co prožili i jak to všechno bylo. Takto se postupně začala rodit myšlenka zorganizovat výcvik, jehož smyslem by bylo připravit lidi k takovému naslouchání. Společně s Ing. Zdeňkem Procházkou a PhDr. Bohumilou Bašteckou jsme začali takový výcvik „tvořit“. Postupně vznikal Psychosociální intervenční tým, který našel také finanční podporu MV-generálního ředitelství HZS ČR. Od samého začátku to bylo a i nadále zůstává hledáním. Výcvik prošel proměnami stejně, jako skladba jeho účastníků. Zúčastnili se jich sociální pracovníci, duchovní, lidé z neziskových organizací a také profesionální záchranáři. Mnozí z absolventů se „vytratili“. Ze všech výcviků zůstává tvořivé jádro lidí, s mnohými z nichž se můžeme potkat při různých mimořádných událostech, při tvorbě standardů psychosociální pomoci, nebo při vedení dalších výcviků. Někdy mám pocit, že jsme tenkrát odstartovali jakési hnutí o kterém jsem přesvědčen, že nejen nepřetržitě poroste, ale bude stále více a lépe naplňovat poslání, pro které vzniklo.

Pro pomoc při mimořádných událostech jsou připravováni dobrovolníci. Jaké s nimi máte zkušenosti?

Při mimořádných událostech počítáme s dvojím typem dobrovolníků. S některými dlouhodobě spolupracujeme, mohou absolvovat různé výcviky, máme je v evidenci a počítáme s tím, že při vzniku jakékoliv události v místě jejich bydliště se zaktivizují, spojí se s námi a společně připravíme „plán“. Ti druzí jsou spontánními dobrovolníky. Má-li mimořádná událost větší rozsah (rozsáhlé záplavy apod.), přihlásí se na základě informací ve sdělovacích prostředcích i ti, které vůbec neznáme. Chtějí pomáhat, ale potřebují koordinaci a zázemí, a to jsme většinou schopni nabídnout. Na základě krátkého rozhovoru, při kterém je seznámíme s podmínkami (jde o morální a etické zásady pomoci a chování), mohou pracovat v „našem tričku“. Většinou jsou zapojeni do nějaké skupiny s koordinací „kmenového“ dobrovolníka. Protože ADRA má akreditaci Ministerstva vnitra pro pomoc dobrovolníků, při mimořádných událostech jsou i oni pojištěni a mají i ostatní výhody, které z akreditace vyplývají. Při mimořádných událostech se každý večer setkáváme a probíráme vše, co se ten den stalo. Tato setkání považuji za velmi důležitá.

Jakými způsoby získává ADRA finanční prostředky?

Na tuto otázku obyčejně odpovídám třemi písmeny: SDG. Prvním zdrojem jsou pravidelné nebo příležitostné veřejné sbírky. Při jakékoli vhodné příležitosti oslovujeme veřejnost, aby podpořila svým finančním příspěvkem uvedený záměr. Druhým zdrojem jsou dary od právnických nebo fyzických osob. Velmi si jich vážíme. Obzvláště si vážíme těch, kteří přispívají pravidelně. Posledním zdrojem finančních prostředků jsou granty. Ty jsou pravidelně vypisovány a my se je snažíme získat. V této souvislosti chci říci, že většina našich projektů by bez obdrženého grantu nebyla nikdy realizována a téměř žádný grant není udělen v plné výši skutečných nákladů na realizaci projektu. Je obvyklé, že 20 až 30 % finančních prostředků musíme sehnat ještě jiným způsobem. A právě proto jsou prostředky ze sbírek velmi důležité.

ADRA se řadí mezi významné organizátory humanitární pomoci do zahraničí. Jaký je její výsledný efekt?

Díky tomu, že téměř v každé zemi má místní ADRA svou kancelář, máme té­měř všude svého tzv. implementačního partnera. Takto můžeme získat informace a kontakty, které bychom získávali jinak velmi složitě. Jaký je efekt zahraniční pomoci? Platí tady zásada: pomoc nesmí vycházet z našeho odhadu místních potřeb, ale ze skutečné potřeby, která je definována na základě kulturních, náboženských a sociálních podmínek země nebo komunity, které má být pomáháno. Rozhodující není ani jejich přání, ani mé vidění potřeb. A toto definování je na celé pomoci nejtěžší.
I pomáhání má svá úskalí. Do muslimských zemí byly v minulosti dovezeny vepřové konzervy, vím o zásilce toaletního papíru do země, kde vůbec nevěděli, k čemu je taková pomoc dobrá, nebo na nějaké místo je nekoordinovaně dovezena pomoc v takové míře, v jaké ji místní lidé nemohou ani v následujících měsících zpracovat. To se neděje však jen v zahraničí, podobné zkušenosti bych mohl uvádět i z povodní u nás. Proto je tak důležitá znalost místních podmínek, koordinace a spolehlivá distribuce. Každá pomoc je v prvé řadě darem někoho a jako s darem je třeba s ní zacházet.

Jaké jsou vaše nejbližší plány?

Přednostně potřebujeme vyřešit problém našeho pracovního prostředí. V místě našeho současného sídla byla zřízena skládka a třídírna odpadů. Prach a zápach se staly součástí našeho pracovního prostředí. Víme o místě, kam bychom se snad mohli přestěhovat. Nemáme ale finanční prostředky, za které by se mohly realizovat nutné úpravy. Jiným pomáháme – teď bychom sami potřebovali pomoc. Věříme, že i tento problém se nám nějak podaří v dohledné budoucnosti vyřešit.
Mám velké přání, aby nám veřejnost, podnikatelé i státní instituce zůstali nakloněni. Abychom pro ně byli vždycky dostatečně transparentní a tím také důvěryhodní. A abychom byli včas všude tam, kde budeme moci udělat, co bude zapotřebí – a aby to, co bude konáno bylo tím, co je v té chvíli to nejsprávnější.

Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ,
foto archiv ADRA

Tabulka neposkytuje přehled všech projektů, ale má sloužit k získání základního přehledu o typu a oblastech,
kde ADRA ČR pomáhá nebo v nedaleké minulosti pomáhala.

Print  E-mail  X Corp.   Facebook