Časopis 112 ROČNÍK X ČÍSLO 8/2011

V části POŽÁRNÍ OCHRANA přinášíme rozbor zásahu na požár výrobní haly na zpracování plastového odpadu v Chropyni, se kterým bojovalo po čtyři dny téměř šest set hasičů a seznamujeme s metodou trhání horniny na výhoz k vytváření požárních ochranných pásů. V bloku IZS otiskujeme příspěvek k problematice klasifikace chemických látek, přinášíme přehled zásahů jednotek PO na následky živelních pohrom v letech 2002 až 2010 a seznamujeme s metodou monitorování zplodin hoření vznikajících při požáru bílého fosforu. Zkušenosti ze vzdělávání pedagogických pracovníků v problematice ochrany člověka za mimořádných událostí a podrobné seznámení s úkoly MV v oblasti krizového řízení tvoří hlavní náplň částí časopisu zaměřených na OCHRANU OBYVATELSTVA a KRIZOVÉ ŘÍZENÍ. V závěrečném bloku informujeme například o vývoji evropského navigačního systému Galileo a věnujeme se také inovacím webových portálů HZS ČR. Vložená příloha obsahuje podrobnou metodiku zpracování krizových plánů.  

V roce 1985 vznikl v rámci Evropského hospodářského společenství tzv. „nový přístup k technické harmonizaci a normalizaci“, jehož základní podstatou bylo zjednodušení volného pohybu zboží mezi členskými státy. Šlo o zásadní vymezení úlohy směrnic ES, zahrnujících základní výrobkové sektory.

Tyto směrnice se omezovaly pouze na základní požadavky na výrobky, a to z hlediska bezpečnosti, ochrany zdraví, majetku a životního prostředí. „Nový přístup“ byl následně doplněn tzv. „globálním přístupem k posuzování shody“, kterým byly stanoveny obecné principy a postupy posuzování shody s harmonizovanými technickými specifikacemi. Další vývoj a zejména současná praxe si však nutně vyžádaly další zpřesnění a zjednodušení pravidel platných pro oblast volného pohybu zboží v rámci jednotného vnitřního trhu EU. Výsledkem revize „nového přístupu“ je tzv. „nový legislativní rámec EU“ (NLF - New Legislative Framework), který byl završen přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje Směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích (CPR - Construction Products Regulation).

Nový legislativní rámec EU a nařízení CPR pro uvádění stavebních výrobků na trh

Stavebnictví je jedním z klíčových průmyslových odvětví EU. Toto odvětví představuje 10 % HDP, působí v něm 2,7 milionů podniků a je největším zdrojem pracovních míst v evropském průmyslu. Stavební výrobky však představují specifickou komoditu, na kterou NLF nelze plně a bez odchylek aplikovat. Právě zvláštnosti odvětví, zkušenosti s uplatňováním současné směrnice CPD a skutečnost, že stavební výrobky jsou meziprodukty (polotovary), vedly Komisi k tomu, že se často musela odchýlit od struktury NLF. Aby se zlepšilo fungování jednotného vnitřního trhu také v oblasti stavebních výrobků, prosadila Evropská komise nahrazení stávající směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích (CPD - Construction Products Directive) novým nařízením CPR, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh.

CPR se z výše uvedených důvodů od společných principů NLF odlišuje zejména tím, že označení CE u stavebních výrobků stanoví jakožto jediné označení v rámci NLF hodnotící vlastnosti výrobků. Udělení označení CE stavebnímu výrobku znamená, že osvědčené nebo udávané hodnocení vlastností výrobku je přesné a spolehlivé a de facto nahrazuje veškerá další vnitrostátní označení. Členské státy jsou naopak oprávněny používat u stavebních výrobků označení kvality, která sice nejsou právně závazná, avšak umožňují obchodní zvýhodnění těch stavebních výrobků, které disponují označením CE.

U stavebních výrobků je však zapotřebí navíc rozlišovat harmonizované principy volného pohybu zboží a vzájemného uznávání od národních požadavků na jejich zabudování do staveb. Nařízení CPR je proto založeno na principu subsidiarity, což v praxi znamená, že do kompetence členských států spadají především pravidla pro navrhování a provádění staveb, zatímco právní předpisy EU stanoví pravidla pro uvádění stavebních výrobků na trh.
Toto nařízení vyžaduje odlišně od stávající směrnice CPD přímou a jednotnou implementaci do národního práva všech členských států EU, přičemž datum platnosti a účinnosti je pro všechny členské státy jednotné a shodné s účinností nařízení (dvacátým dnem po zveřejnění v OJEU). Na druhé straně většina článků, kromě těch, které se týkají oznamujících a oznámených osob a které mají být závazné ode dne vyhlášení CPR, nabude účinnosti dnem 1. července 2013.

Hlavní principy CPR

Nařízení zohledňuje horizontální legislativní rámec pro uvádění výrobků na vnitřní trh vytvořený v rámci NLF nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008/ES a rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES a zaměřuje se na:
→ zmírnění administrativní zátěže podniků, především malých a středních;
→ odstranění překážek vzniklých rozdílnou transpozicí současné směrnice CPD v jednotlivých členských státech;
→ posílení důvěryhodnosti celého systému (zejména upevnění kritérií pro jmenování a oznamování subjektů působících v roli třetí strany při posuzování a ověřování stálosti vlastností stavebních výrobků);
→ zlepšení koordinace dozoru nad trhem.

Cílem tohoto nařízení není vymezovat bezpečnost samotných stavebních výrobků, nýbrž zajistit, aby byly podávány přesné, spolehlivé a důvěryhodné informace o jejich vlastnostech, které jsou nezbytné pro provádění a navrhování staveb, za které pak nesou členské státy odpovědnost. V souladu s vnitrostátními bezpečnostními předpisy je za bezpečné použití těchto výrobků odpovědný uživatel. Aby mohli uživatelé posoudit, zda je výrobek bezpečný, je nanejvýš důležité, aby výrobci poskytovali úplné a spolehlivé informace o vlastnostech svých výrobků, a to s použitím jednotných pojmů a harmonizovaných technických specifikací.

Přehled zásadních změn mezi CPD a CPR

Nové definice (účinnost od 24. 4. 2011)

V článku 2 CPR jsou uvedeny nově definice vztahující se ke stavebním výrobkům, jejich charakteristikám a vlastnostem, k technickým specifikacím, k uvádění výrobků na trh, apod. Zejména pak nová definice stavebního výrobku zavádí pojem „sestavy“ a omezuje vymezení stavebních výrobků na ty, které ovlivňují vlastnosti stavby vztahující se k základním požadavkům:
„Stavebním výrobkem se rozumí výrobek nebo sestava, které jsou vyrobeny nebo uvedeny na trh za účelem trvalého zabudování do stavby nebo její části a jejichž vlastnosti ovlivňují vlastnost stavby s ohledem na základní požadavky na stavby.“

Prohlášení o vlastnostech (účinnost od 1. 7. 2013)

Nezbytnou podmínkou pro legitimní připojení označení CE je podle CPR vydání „prohlášení o vlastnostech“ (declaration of performance), které nahradí dosavadní „ES prohlášení o shodě“ (EC declaration of conformity). Toto označení by mělo být připojeno při uvádění na trh těch stavebních výrobků, na které se vztahuje harmonizovaná norma (hEN) nebo pro které bylo vydáno evropské technické posouzení (ETA). Prohlášení o vlastnostech je povinen vystavit výrobce, který nese plnou odpovědnost za údaje v něm obsažené. Do prohlášení o vlastnostech je výrobce povinen zahrnout i zamýšlené použití a pro něj definovat základní charakteristiky a vlastnosti v souladu s harmonizovanými technickými specifikacemi, případně uvést vlastnosti podle úrovní nebo tříd, pokud existují. Kopii prohlášení o vlastnostech lze poskytovat v tištěné podobě nebo elektronickými prostředky. Příslušné orgány předpokládají, že toto prohlášení je pravdivé, tj. že příslušné výrobky byly vyrobeny a ověřeny v souladu s jedním z platných systémů posuzování stálosti vlastností.

Označení CE (účinnost od 1. 7. 2013)

Označení CE používané pro stavební výrobky má jiný význam než označení CE pro výrobky určené přímému spotřebiteli, protože stavební výrobek může plnit bezpečnostní ukazatele stavby ve vztahu k základním požadavkům na stavby až poté, co byl na základě svých deklarovaných vlastností správně vybrán a následně správně zabudován do stavby. Z toho důvodu je důležité určit zamýšlené použití výrobku.
V CPR jsou uvedeny podrobnosti týkající se obecných zásad a podmínek připojování označení CE. Podle tohoto nařízení podléhá označení CE obecným zásadám uvedeným v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008/ES a lze jej připojit pouze k těm stavebním výrobkům, pro které výrobce vypracoval prohlášení o vlastnostech. Pokud toto prohlášení nebylo vystaveno, nesmí se označení CE ke stavebnímu výrobku připojit.
Označení CE je jediným označením, které potvrzuje shodu stavebního výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení ve vztahu k základním charakteristikám podle hEN nebo ETA. Připojí se vždy před uvedením výrobku na trh. Může k němu být připojen rovněž piktogram nebo jakákoliv jiná značka označující zejména zvláštní riziko nebo způsob použití. To znamená, že další značky kvality by měly být dobrovolné a neměly by být v rozporu s požadavky CPR. V ČR je příkladem nepovinného označení stavebních výrobků například česká značka shody „Osvědčeno pro stavbu“.

Kontaktní místa pro výrobky (účinnost od 1. 7. 2013)

Kontaktní místa pro stavební výrobky zřízená v souladu s článkem 10 a 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 764/2008 by měla podle článku 10 CPR poskytovat informace o ustanoveních majících za cíl splnění základních požadavků na stavby ve vztahu k zamýšlenému použití každého stavebního výrobku. Kontaktní místa sdělují bezplatně do 15 dnů informace o příslušných technických pravidlech na svém území, zda pro uvedení výrobku jsou stanovena speciální pravidla a jaká, informace o orgánech dohlížejících na dodržování těchto pravidel, informace o kontaktních místech jiných států aj. Kontaktní místa na výrobky by měla být schopna plnit svoji funkci tak, aby zabránila střetům zájmů, zejména pokud jde o postupy získávání označení CE.

Povinnosti výrobců, zplnomocněných zástupců, dovozců a distributorů (účinnost od 1. 7. 2013)

Výrobci jsou na základě prohlášení o vlastnostech povinni vypracovat technickou dokumentaci, kterou musejí uchovávat po dobu 10 let (Komise může změnit tuto dobu na základě předpokládané životnosti stavebního výrobku), provádějí zkoušky vzorků výrobků uváděných na trh a zaručují identifikaci svých výrobků na trhu.

Zplnomocnění zástupci nevypracovávají technickou dokumentaci, ale jsou zmocněni výrobcem pro určité úkoly, jako je uchovávání prohlášení o vlastnostech a technické dokumentace pro účely kontroly vnitrostátními orgány a spolupráce s těmito orgány.

Dovozci mohou uvést na trh Unie jen takové stavební výrobky, které jsou v souladu s požadavky nařízení CPR a musejí zajistit, aby výrobce provedl posouzení a ověření stálosti vlastností uvedených v prohlášení a vypracoval technickou dokumentaci a připojil označení CE. Pokud mají podezření, že výrobek není v souladu s prohlášením, informují výrobce i orgány dozoru a přijmou nápravná opatření, případně výrobek stáhnou z trhu. Dovozci musejí uvést na výrobku své identifikační údaje pro zajištění sledovatelnosti. Dovozci připojují k výrobku informace o bezpečném používání, srozumitelné pro uživatele. V případě potřeby provádějí zkoušky vzorků výrobků, evidují stížnosti a informují distributory. Uchovávají prohlášení o vlastnostech a technickou dokumentaci pro účely kontroly vnitrostátními orgány a spolupracují s těmito orgány.

Distributoři zajistí, aby výrobek nesl označení CE a byly k němu připojeny požadované pokyny a informace a to v jazyce srozumitelném pro uživatele.

Harmonizované technické specifikace (účinnost od 1. 7. 2013)

Harmonizovanými technickými specifikacemi se podle CPR rozumí výlučně harmonizované evropské normy nebo evropské dokumenty pro posuzování (European Assessment Document - EAD), na základě kterých se vydává evropské technické posouzení (European Technical Assessment - ETA). Současný systém CPD uznává dva způsoby získávání evropských technických schválení ETA – řídícími pokyny ETAGs a společnou dohodou o postupu posuzování CUAP. Ty budou po nabytí účinnosti příslušných ustanovení CPR nahrazeny evropským dokumentem pro posuzování (EAD).

Subjekty pro technické posuzování TABs (účinnost od 24. 4. 2011)

Subjekty pro technické posuzování (TABs - Technical Assessment Bodies) budou posuzovat a vydávat evropské technické posouzení pro skupiny výrobků, pro které byly určeny. TABs jsou subjekty oprávněné provádět úkoly třetích stran v postupu posuzování a ověřování stálosti vlastností stavebních výrobků. TABs se po oznámení do NANDO stanou oznámenými subjekty. Pojem „notifikace“ je nahrazen „oznámením“. Pro koordinaci, používání procesních pravidel, vypracování a přijímání evropských dokumentů pro posuzování (EADs) se zřizuje podle CPR „Organizace subjektů pro technické posuzování“ (Organization of Technical Assessment Bodies – OTABs) – obdoba EOTA v rámci CPD, která bude organizovat spolupráci TABs.
Členské země budou nominovat TABs, které se musejí podrobovat pravidelným hodnocením v těch skupinách stavebních výrobků, pro které byly jmenovány. CPR stanoví harmonizovaná kritéria pro jmenování TABs včetně vnitřního a vnějšího kontrolního systému na evropské úrovni s ohledem na povahu úkolů, které tyto orgány plní.

Oznamující orgány a oznámené subjekty (účinnost od 24. 4. 2011)

CPR a dokumenty NLF zavádí nově „oznamující orgány“ a „oznámené subjekty“ místo dřívějších výrazů „notifikující orgány“ a „notifikované osoby“. CPR sjednocuje a harmonizuje proces notifikace s využitím NLF. V CPR jsou uvedeny podrobné požadavky na oznamující orgány a oznámené subjekty. Podle funkce při zapojení do posuzování a ověřování stálosti vlastností stavebního výrobku z hlediska jeho základních charakteristik se podle CPR oznámené subjekty dělí na:
→ subjekty pro osvědčení výrobku;
→ subjekty pro osvědčení řízení výroby;
→ zkušební laboratoře.

Komise odpovídá za zveřejnění seznamu oznámených subjektů, včetně identifikačních čísel, která jim byla přidělena, a činností, pro něž byly oznámeny, zejména za použití elektronického nástroje pro oznamování vyvinutého a spravovaného Komisí.

Základní požadavky na stavby (účinnost od 1. 7. 2013)

Základní požadavky na stavby jako celek i jejich jednotlivé části musejí podle CPR vyhovovat zamýšlenému použití, zejména s přihlédnutím k bezpečnosti a ochraně zdraví osob v průběhu celého životního cyklu staveb. Po dobu ekonomicky přiměřené životnosti musejí stavby při běžné údržbě plnit následující základní požadavky (viz přílohu I CPR)
→ mechanická odolnost a stabilita;
→ požární bezpečnost;
→ hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí;
→ bezpečnost a přístupnost při užívání (Poznámka: v CPR doplněno oproti CPD: „a přístupnost“);
→ ochrana proti hluku;
→ úspora energie a tepla;
→ udržitelné využívání přírodních zdrojů.

Šest základních požadavků uvedených v CPD se v CPR rozšiřuje o nový základní požadavek č. 7: Udržitelné využívání přírodních zdrojů (Sustainable use of natural resources), podle něhož je třeba zaručit opětovné využití nebo recyklovatelnost stavebních objektů, jejich materiálů a částí po demolici, přiměřenou trvanlivost použitých výrobků a použití surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí. Z obsahu doplněného sedmého požadavku je patrné, že po uplynutí legisvakanční doby ovlivní řadu předpisů pro navrhování a provádění staveb, a to zejména pokud jde o ochranu životního prostředí a úspory energií.

Systémy posuzování a ověřování stálosti vlastností (účinnost od 1. 7. 2013)

Stávající termín „systém prokazování shody“ uvedený v CPD je v CPR nahrazen termínem „systém posuzování a ověřování stálosti vlastností“. Tyto systémy jsou prakticky identické se systémy známými ze současné směrnice CPD a jsou i takto označovány. CPR však nově zavádí pouze pět systémů posuzování a ověřování stálosti vlastností 1+, 1, 2+, 3 a 4 místo původních šesti uvedených v CPD (systém 2 je vypuštěn). V níže uvedené tabulce jsou porovnány nové systémy posuzování a ověřování stálosti vlastností uvedené v nařízení CPR se systémy (moduly) posouzení shody ve stávající směrnici CPD.

Výrobce má možnost sám vybrat přísnější systém a použít jej pro marketingové účely. Vedle těchto standardních systémů zavádí CPR také zjednodušené postupy při použití specifické technické dokumentace.

Zjednodušené postupy – použití příslušné technické dokumentace (účinnost od 1. 7. 2013)

Mikropodniky (do 10-ti zaměstnanců) vyrábějící stavební výrobky, na něž se vztahuje harmonizovaná norma, mohou nahradit stanovení typu výrobku na základě zkoušky typu s využitím metod, které se liší od těch, jež jsou uvedeny v příslušné harmonizované normě. Používá-li výrobce tyto zjednodušené postupy, prokáže prostřednictvím specifické technické dokumentace, že stavební výrobky splňují příslušné požadavky a že použité postupy odpovídají postupům stanoveným v harmonizovaných normách.

Pro stavební výrobky, na něž se vztahují harmonizované normy a které jsou vyráběny jednotlivě nebo nesériově na zakázku, na zvláštní objednávku a jsou určeny k zabudování do jedné stanovené stavby, může být část posouzení vlastností příslušného systému nahrazena ze strany výrobce specifickou technickou dokumentací, prokazující soulad výrobku s příslušnými požadavky, a to, že použité postupy odpovídají postupům stanoveným v harmonizovaných normách.

Dozor nad trhem a ochranné postupy (účinnost od 1. 7. 2013)

Pro dozor nad trhem a ochranné postupy stanoví CPR principy shodné s NLF. CPR se však zaměřuje výlučně na stavební výrobky, na něž se vztahuje harmonizovaná norma nebo pro něž bylo vydáno evropské technické posouzení, které nesplňují vlastnosti uvedené v prohlášení o vlastnostech a představuje riziko pro splnění základních požadavků na stavby, na něž se vztahuje toto nařízení. Dále pak také na stavební výrobky, které představují riziko na národní úrovni, na oznamovací postupy, ochranné postupy Společenství, na výrobky, které jsou ve shodě, nicméně představují riziko pro zdraví a bezpečnost a na formální neshody.

Účinnost

Účinnost nařízení CPR byla stanovena na dvacátý den po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie (OJEU). Vyhlášení proběhlo dne 4. dubna 2011, což znamená, že nařízení CPR vstoupilo v platnost dne 24. dubna 2011. Nařízení CPR je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech se shodným datem účinnosti. Na rozdíl od směrnice, která vyžaduje náročnou transpozici svých cílů do národních právních řádů, nařízení se přejímá doslovným překladem. Z důvodu zajištění řádného uplatňování je účinnost nařízení CPR rozdělena do dvou etap. Články týkající se ustanovení o jmenování subjektů pro technické posuzování, oznamujících orgánů a oznámených subjektů, založení organizace subjektů pro technické posuzování a ustavení Stálého výboru pro stavebnictví při Evropské komisi nabývají účinnosti dnem vyhlášení. Ostatní ustanovení nařízení CPR s ohledem na nezbytnost jejich praktického fungování vstoupí v platnost od 1. července 2013.

Závěr

Sjednocený právní rámec pro uvádění stavebních výrobků na trh je považován za nezbytný pro celkové fungování vnitřního trhu, a za nutný s ohledem na velký význam tohoto odvětví a s ohledem na NLF, který stanoví základní ustanovení pro oznamování a dozor nad trhem. Vzhledem k tomuto harmonizovanému přístupu budou moci být stavební výrobky volně obchodovatelné na vnitřním trhu, aniž by došlo k ústupkům v oblasti bezpečnosti a jiných požadavků v zájmu uživatelů a široké veřejnosti.

Tak jako právní předpisy ČR vycházejí ve Sbírce zákonů ČR, jsou právní předpisy a dokumenty EU a ES zveřejňovány v Úředním věstníku Evropské unie (OJEU-Official Journal of the European Union). Systém číselného označení právních předpisů EU a ES je však nejednotný a složitý.

Úřední věstník Evropské unie (OJEU)

Právní dokumenty Evropské unie jsou zveřejňovány v OJEU (dále jen „Úřední věstník“). Ten vychází téměř každý pracovní den ve všech úředních jazycích členských států EU. Obdobně jako v ČR existuje Sbírka zákonů a Sbírka mezinárodních smluv (viz zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů), existuje několik řad Úředního věstníku:
→ řada L (Legislation) obsahuje výlučně směrnice, nařízení, rozhodnutí, doporučení a další právní předpisy,
→ řada C (Information, notices and preparatory acts) obsahuje různé informace, oznámení a přípravné akty,
→ řada S (Suplements) obsahuje vyhlášení veřejných zakázek v členských státech EU,
→ řada A (Annex) obsahuje přílohy.

V tištěné formě lze do Úředního věstníku EU podle ustanovení § 13 zákona č. 309/1999 Sb. bezúplatně nahlédnout na krajských úřadech a na Magistrátu hl. m. Prahy.

Číslování právních předpisů EU/ES

Podobně jako při číslování českých právních předpisů i v EU se používá rok a číslo oddělené „lomítkem“. U evropských předpisů je značení zkomplikováno tím, že směrnice a rozhodnutí se značí v pořadí rok /číslo, zatímco nařízení v pořadí číslo/rok. Rok se u předpisů vydaných do konce roku 1999 označuje zpravidla pouze dvoumístně a od roku 2000 čtyřmístně. Ze samotného čísla právního předpisu tudíž nelze zpravidla odvodit, o jaký dokument se jedná, např. 84/93 – mohlo by se jednat o dokument č. 93 z roku 1984 nebo č. 84 z roku 1993 – oba dva dokumenty existují. Proto je nutné vždy uvádět, o jaký typ právního předpisu nebo aktu se jedná (směrnice, nařízení, doporučení, rozhodnutí apod.). Číslo předpisu bývá dále zakončeno lomítkem s písmenným označením:
→ EHS (Evropské hospodářské společenství - do konce roku 1993),
→ ES (Evropská společenství - od roku 1993 do roku 2009),
→ EU (Evropská unie - od prosince 2009),
→ Euratom (Evropské společenství pro atomovou energii),
→ ESUO (Evropské společenství uhlí a oceli),
→ SVV (Spravedlnost a vnitřní věci),
→ PJS (Policejní a justiční spolupráce),
→ SZBP (Společná zahraniční a bezpečnostní politika).

Veškeré výše uvedené písmenné zkratky se obecně užívají v anglické verzi.

Předpisy, které vyšly v Úředním věstníku jsou citovány zkratkou OJ, za kterou následuje označení řady, čísla, data vydání a strany, na které předpis začíná - např. OJ L 328, 15.1.2001, p. 26.

Eur-lex – elektronická verze OJEU

V elektronické podobě jsou celé řady L a C Úředního věstníku dostupné prostřednictvím digitální databáze „Eur-lex“ve formátu „PDF“ a jednotlivé předpisy pak ve formátu „HTML“. „Eur-lex“ je volně přístupný na internetové adrese http://eur-lex.europa.eu/cs/index.htm. Od 1. 5. 2004 jsou zde veškeré nové dokumenty publikovány také v češtině, i když s určitým zpožděním.

Starší dokumenty vydané před přistoupením ČR k EU nejsou v češtině k dispozici, neboť Česká republika dosud nezajistila překlad veškeré platné evropské legislativy. Vyhledání konkrétního předpisu na „Eur-lex“ není zcela jednoduché, protože databáze obsahuje okolo 3 600 000 dokumentů vydaných od roku 1951 a každoročně se rozšiřuje přibližně o 15 000 dokumentů. V digitální databázi se však navzdory veškerému úsilí vyskytují i chyby. Při práci s právními předpisy je proto mít vždy na paměti, že směrodatná je výlučně tištěná forma právního předpisu.

Použitá literatura

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje Směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích (Official Journal of the European Union L 88, 4. 4. 2011).
[2] Informační portál Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (www.unmz.cz/urad/informacni-portal-unmz).

plk. Ing. Zdeněk HOŠEK, MV-generální ředitelství HZS ČR

Print  E-mail  X Corp.   Facebook