Časopis 112 ROČNÍK XI ČÍSLO 10/2012

V bloku POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme zásah na požár výletní lodi na vodní nádrži Vranov, informujeme o změnách v organizaci zkoušek odborné způsobilosti fyzických osob na úseku PO a přinášíme závěry konference Požární ochrana 2012. V části IZS seznamujeme se systémem psychosociální péče a podpory lidem zasaženým mimořádnou událostí, se změnami ve vstupní přípravě příslušníků HZS ČR a s činností Horské služby ČR. V blocích OCHRANA OBYVATELSTVA a KRIZOVÉ ŘÍZENÍ informujeme o specifikách výcviku členů zařízení CO ke zjišťování a označování nebezpečných oblastí i o postupu určování prvků KI. Dále přinášíme zpravodajství z veletrhu FSDays 2012 a připomínáme také desáté výročí založení Fakulty bezpečnostního inženýrství VŠB-TU Ostrava. Provázíme průběhem Mistrovství profesionálních a dobrovolných hasičů, přinášíme zpravodajství ze závěru Ligy ČR ve výstupu na věž 2012, Mistrovství HZS ČR ve vyprošťování zraněných osob z havarovaných vozidel a také Velké ceny v požárním útoku. 

„Velitel zásahu za účelem snížení rizika ohrožení života a zdraví zasahujících hasičů analyzuje informace o nebezpečí na místě zásahu. Rozděluje místo zásahu na zóny s charakteristickým nebezpečím a stanoví odpovídající režim práce a způsob ochrany.“

Takto zní obecně závazný právní předpis¹⁾, který ukládá povinnosti velitele zásahu a vymezuje problematiku sledování rizik a zakládá povinnost rizikům vhodným způsobem čelit. Specifickou oblastí taktiky vedení zásahu je problematika jištění hasičů na místě zásahu, které je nezbytné organizovat nebo zabezpečovat při celé řadě prováděných činností. Problematika taktiky jištění je dosud málo propagována a řeší se v rámci odborné přípravy jednotek PO pouze u konkrétních specifických činností (např. při práci ve výšce nebo v nebezpečné zóně při zásahu na nebezpečné látky). S ohledem na skutečnost, že jištění je poměrně důležitou součástí v řetězci bezpečnostních opatření přijímaných u mimořádných událostí, je nezbytné chápat proces jištění jako ucelenou samostatnou oblast taktiky.

Obecné definování procesu jištění u zásahu lze charakterizovat následovně:

„Jištěním se rozumí soubor organizačních a technických opatření směřujících k okamžité a předem připravené reakci na náhle vniklý nebezpečný stav na místě zásahu s cílem provedení efektivní záchrany zasahujících osob.“

Obrázek 1 Příklad poklesu "ostražitosti" jistící skupiny při jištění nebezpečné činnostiV zásadě lze říci, že do náhlého ohrožení se mohou v průběhu zásahu dostat jednotlivé osoby, ale také skupiny nebo celé jednotky. To závisí na druhu prováděné práce a charakteru místa zásahu se specifickými riziky. Potřeba jistit může nastat při mnoha činnostech, které nelze vždy předem dost dobře odhadnout. Specifická taktika jištění je popsána u již výše zmíněných činností, jejichž charakter se stále opakuje a ze své podstaty je vždy stejný. U dalších případů, u nichž se může velitel ocitnout třeba i jen jednou v kariéře, je třeba být připraven obecně a být srozuměn s podstatou taktiky jištění osob nebo jednotek. V praxi se při organizování jištění můžeme v mnoha případech setkat s celou řadou chyb. Dochází k chybám jak taktické, tak strategické povahy a chybně reagují velitelé i hasiči. Chyby jsou nejen na straně hasičů, kteří jistí, ale v řadě případů také na straně hasičů, kteří jsou jištěni. Organizace jištění je navýsost týmová práce a takto musí být chápána a především na místě zásahu nekompromisně vyžadována. Problematiku jištění najdeme v různé literatuře, zpravidla ve vztahu ke konkrétní činnosti (práce ve výškách, nebezpečné látky, zřícené budovy apod.). Problematiku jištění je však třeba popsat také obecně, neboť základní principy jištění a organizace této činnosti jsou založeny na stejných principech. Následující text si klade za cíl upozornit odbornou veřejnost na častá úskalí této velice důležité součásti taktiky.

Hasiči podceňují jištění – v čem jsou příčiny?

Obrázek 2 Naprosté selhání jištění zasahujících v nebezpečné zóněFakt, že hasiči podceňují problematiku jištění je znám každému, kdo občas přijede k místu mimořádné události a rozhlédne se „po bojišti“. Vidíte postávat hloučky hasičů z různých jednotek, ti kteří mají jistit, vedou rozhovor a ne zřídka i pokuřují. Málokdo z nich má jasnou představu co bude dělat, dojde-li k náhlé změně situace. Jen těžko domýšlet případné následky takového stavu. Podceňování má bezesporu své racionální důvody. Málokdy při podobných haváriích (ale i běžných dopravních nehodách) došlo ke vzniku požáru v průběhu zásahu. Rovněž nejsou příliš zkušenosti s tím, že by někdo zkolaboval v nebezpečné zóně nebo na místě zásahu. Nedostatek zkušeností vede ke značné nepozornosti hasičů, kteří mají jistit životy svých kolegů (obrázek 1). Odvracejí svou pozornost, opouštějí stanoviště, neznají svůj přesný úkol a podobně. Na obrázku 2 je zásah při havárii cisterny přepravující mythyl-methakrylát a n-butylmethakrylát (hořlavé látky). V případě vzniku požáru při práci v nebezpečné zóně by byly šance na přežití zasahujících minimální s ohledem na stav aktivace jistící skupiny. Vodní proud není pod účinným tlakem. Jistící skupina jej nemá pod kontrolou. V případě vzniku požáru jde doslova o každou sekundu a v uvedeném případě by trvalo desítky vteřin, než by byl k dispozici proud s potřebnou účinností (obdobné je to u obsluhy CAS).

Velitel odpovědný za jistící skupinu má několik možností jak tento nežádoucí stav minimalizovat. Základní pravidlo platné pro většinu hasičů zní: „Nemluvte na hasiče, jestliže se obléká do výstroje“. Další nutností je zabezpečit jistícím skupinám pravidelné střídání (každých 10 až 15 minut). Tím je vytvořen předpoklad udržení jejich potřebné koncentrace. Většina havárií patří do kategorie zásahů dlouhodobých a k tomu je zapotřebí přizpůsobovat také strategii jištění.

Obrázek 3 Osamělé skupině by v případě vzniku krizové situace byla pomoc organizována velmi neefektivně Ovšem ne zřídka se zapomíná na jištění nasazených hasičů také u požárů (obrázek 3). Vždy by měla být k dispozici předem instruovaná skupina (družstvo nebo jednotka podle velikosti a složitosti zásahu), jejímž úkolem je okamžitě zasáhnout k záchraně zasahujících hasičů. Náhlý kolaps stavebních konstrukcí nebo ztráta orientace hasičů mohou vyvolat fatální následky. Rychlá a předem připravená pomoc pak má rozhodující vliv na úspěšnost provedené záchrany.

Bezpečnostní brífinky

Bezpečnostní brífink organizuje velitel zásahu nebo velitel úseku (sektoru), v jehož odpovědnosti je organizace činností v nebezpečné zóně. Slouží k tomu, aby před zahájením rizikové činnosti byla všem dotčeným zasahujícím jasná dělba práce. Je naprosto neefektivní vysvětlovat hasičům jejich úkoly v době, kdy se např. oblékají do ochranných obleků. V tuto dobu se plně soustředí na dokonalé oblečení a zajištění tak své vlastní ochrany. Jestliže v tento čas velitel sděluje své záměry, málokdy hasičům utkví v paměti. Velitel pak jen sleduje, jak zasahující hasiči provádí zcela jiné úkony, než ty které jim sdělil. Tento aspekt je do jisté míry možné eliminovat dokonalým výcvikem hasičů. Jestliže mají činnosti jako je oblékání ochranných obleků zvládnuty jako návyk, pak mají disponibilní kapacitu (rozumovou) na vnímání dalších podnětů z okolí. Je to stejné jako při řízení motorového vozidla, kdy řidiči návyk umožňuje nepřemýšlet nad řazením rychlostních stupňů a jedná automaticky a většinou naprosto správně a spolehlivě. U řady činností, které hasiči provádějí, je „návyk“ nezbytností. Ovšem do jaké míry a v jakých činnostech je dosaženo kýženého výsledku vždy bude záviset na náročnosti velitelů „v době míru“, tedy na tom, jak kvalitně dokážou své lidi vycvičit a připravit na náročné zásahové situace (je na samostatné pojednání). Zasahujícím těsně před zahájením činnosti v nebezpečné zóně musí velitel na bezpečnostním brífinku:

→ Sdělit, jaký je úkol pro skupinu pracující v nebezpečné zóně. Někdy je vhodné zasahujícím jasně sdělit, co velitel považuje za splněný cíl (tzv. STOP kritérium), a to z toho důvodu, aby se hasiči nepohybovali v nebezpečné zóně déle, než je nezbytně nutné nebo i z důvodu návazností dalších prací.
→ Sdělit nouzové signály a cesty případného úniku z nebezpečné zóny, což je klíčová část instruktáže. Pokud není dopředu stanoveno na jaké signály a jak má kdo reagovat, dojde jen ke zmatku. Velitel musí bezpodmínečně sdělit hasičům, kteří jistí, kdy a jak provedou záchranný zákrok (podněty k zásahu mohou být někdy velmi individuální podle charakteru zásahu). Zasahující v nebezpečné zóně musí vědět kterým směrem se vydat do bezpečí (únikové cesty mohou být předem zajištěny vodními proudy apod., podle druhu rizika).
→ Vysvětlit všem zainteresovaným co a kdy bude vykonáno (například v jakém pořadí). V řadě případů se na zásahu podílejí nejen hasiči, ale i osoby zařazené do jednotky při poskytování osobní a věcné pomoci nebo členové dalších složek IZS. U nich nemusí být vypěstovány potřebné návyky na týmovou práci, a to ještě v podmínkách mimořádné události (např. jeřábníci, statici).

Velitel (nebo osoby, které se zapojují do bezpečnostního brífinku) si musí vždy zajistit zpětnou vazbu. V tomto případě by měli všichni nahlas zopakovat celý svůj úkol, včetně všech dalších zásad sdělených velitelem. Jedině tak má odpovědný velitel, ale i všichni zainteresovaní zasahující, jistotu, že všichni správně pochopili své role a vědí co a jak kdy vykonat.

Pro instruktáž je vhodné využít podpůrné prostředky, jako jsou nákresy a schémata činností nebo rozmístění techniky apod. Toto vše zvýší pravděpodobnost správného a efektivního provedení úkolu v rizikových podmínkách. Délka a rozsah brífinku musí být volen úměrně složitosti a rozsahu prováděných prací (předpokládaných činností).

^{---------------------------------------------------------------------------}

¹⁾ § 26 odst. 5 písm. a) a b) vyhlášky č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany
 

plk. Ing. Oldřich VOLF, HZS Karlovarského kraje, foto por. Martin KASAL
 

Print  E-mail  X Corp.   Facebook