Časopis 112 ROČNÍK XXII ČÍSLO 5/2023
V květnovém čísle časopisu si můžete mimo jiné přečíst o požáru a následném výbuchu v bytě v Českém Těšíně způsobeném technickou závadou při nabíjení powerbanky, dále o taktickém cvičení složek integrovaného záchranného systému u mimořádné události. Námět byl inscenován do prostředí leteckého dne, kdy došlo k pádu malého sportovního letadla do davu přihlížejících diváků. Dozvíte se zajímavosti o spuštění tísňové komunikace formou krátkých textových zpráv na linkách 112 a 150, nebo o mimořádných událostech řešených na úrovni Evropské unie.
Trhací práce byly historicky standardem v řadě oblastí, zejména ve stavebnictví a při dobývání nerostů. Výbušniny byly a stále jsou efektivním prostředkem díky schopnosti vykonat velký objem práce během krátkého časového úseku. Tato jejich výhoda je však také současně zdrojem rizik, a proto pro nakládání s výbušninami platí přísné bezpečností standardy. 
Technický automobil ADR pro trhací práce
S vývojem Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR) jako moderního bezpečnostního sboru vyznačujícího se intenzivní profesionalizací a rozšiřováním oblastí, ve kterých hasiči mohou nabídnout pomoc, se postupně rodil také společenský požadavek na existenci jednotky vybavené a vycvičené tak, aby dokázala vhodně doplnit již existující hasičské dovednosti, kdy nasazení těžké techniky ani využití běžných taktických postupů jednotek požární ochrany není možné nebo představuje nadměrné riziko, či nepřiměřenou časovou prodlevu.
Cesta ke vzniku jednotky trhacích prací v rámci HZS ČR ale nebyla snadná. Její počátek se datuje do let 2004–2005. Setkala se ale s mnohými překážkami. Bylo potřeba legislativně vyřešit nabývání, skladování a držení výbušnin a také upravit možnost nakládání s výbušninami příslušníky HZS ČR. V rámci v té době platného zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky, byla naštěstí možnost využití výbušnin příslušníky HZS ČR při řešení mimořádných událostí (MU) již rámcově zakotvena, a to ustanovením: „Příslušník s odpovídající odbornou způsobilostí je oprávněn v souvislosti se zajišťováním bezpečnosti osob a ochrany majetku používat výbušniny a výbušné předměty.“ Zásadní osobnost v celém procesu představoval plk. Ing. Martin Červenka, DiS., příslušník HZS Jihomoravského kraje, který si nedocenitelné schopnosti a zkušenosti s trhacími pracemi přinesl z bývalého působení v Armádě České republiky (AČR) v 74. pluku civilní ochrany v Bučovicích.
Výzvou bylo také obhájení samotné vize zrodu organizované jednotky, a to v dobách ekonomické krize a všeobecných úsporných opatření. Pravý křest ohněm pak znamenala konfrontace s tehdejšími předními představiteli složek AČR a zejména Pyrotechnické služby Policie České republiky (PČR), jež disponuje vlastními specialisty na používání výbušnin, kteří jsou dokonale vycvičeni a prověřeni praxí. Proto bylo potřeba ze strany HZS ČR přijít s pádnými a neprůstřelnými argumenty pro zřízení nové jednotky nakládající s výbušninami v rámci zásahové činnosti. Díky podrobné analýze možnosti nasazení odborně způsobilých osob jak z ozbrojených a bezpečnostních složek státu, tak z civilního sektoru, které by dokázaly reagovat na požadavek provedení trhacích prací ze strany krizových orgánů, bylo zjištěno, že v České republice v podstatě neexistuje subjekt, který by mohl vyhovět poměrně náročným požadavkům na provádění trhacích prací stavebního charakteru, a to v režimu nebezpečí z prodlení. U příslušníků AČR, kteří by se s ohledem na charakter výcviku zdáli na první pohled pro plnění daných úkolů nejvhodnější, byla překážkou legislativní omezení jejich nasazení mimo vojenské újezdy v době míru. Pyrotechnici PČR jsou pak podle specializace určeni a cvičeni především k vyhledávání a likvidaci nástražných výbušných systémů, nevybuchlé munice nebo se zaměřují na techniku násilných vstupů pomocí výbušnin, což je při určitých typech MU využitelná dovednost, ovšem spektrum činností nabízených ze strany HZS ČR je mnohem pestřejší a svým charakterem se blíží spíše činnosti civilních střelmistrů se specializací na stavební práce a destrukce.
Na základě uvedených poznatků, vyhodnocených dosud platným a stěžejním dokumentem s názvem „Koncepce provádění trhacích prací příslušníky HZS ČR“, bylo MV-generálním ředitelstvím HZS ČR rozhodnuto vytvořit zvláštní jednotku tvořenou příslušníky HZS ČR s kvalifikací pro práci s výbušninami ve smyslu zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, která by dokázala rychle a efektivně zasáhnout v jakýchkoli podmínkách na celém území České republiky.
Sestavením jednotky byl pověřen plk. Ing. Martin Červenka, DiS. Původní koncepce počítala s vybudováním dvou opěrných bodů s pracovními názvy „Opěrný bod pro trhací práce Čechy“ a „Opěrný bod pro trhací práce Morava“. Jako první vznikl „Opěrný bod Morava“, jehož základní personální obsazení tvořili příslušníci, kteří buď již byli držiteli střelmistrovské kvalifikace, nebo měli zkušenost s používáním výbušnin z předchozího profesního života, a mohli se tudíž prokázat praxí, nezbytnou k jejímu získání. K nim se postupně přidávali další zájemci, kteří po absolvování potřebné praxe na pozici pomocníka střelmistra složili příslušnou zkoušku a získali průkaz střelmistra. 
Jednotka trhacích prací HZS ČR s jejich zakladatelem Martinem Červenkou v bílé historické uniformě dobrovolného hasičstva
V roce 2019 převzal pomyslné žezlo v čele jednotky nprap. Milan Ňorek, dlouholetý a zkušený příslušník HZS Jihomoravského kraje. Počet střelmistrů, kterými hasiči disponují, se s drobnými výkyvy pohybuje kolem čísla 10 v závislosti na přirozené generační obměně. Konkrétní podmínky fungování jednotky původně upravoval Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 15/2013, kterým se upravovaly postupy při trhacích pracích, podmínky skladování a evidence výbušnin, pravidelná odborná příprava a podmínky pro jmenování do opěrného bodu pro provádění trhacích prací. Tento pokyn dobře posloužil své věci a po osmi letech jeho účinnosti se ukázala potřeba aktualizace, zejména z důvodu personální obměny jednotky a rozličné příslušnosti střelmistrů k organizačním součástem HZS ČR. Praxe také ukázala, že pro potřeby státu o velikosti České republiky plně dostačuje jeden opěrný bod s uvedenou personální kapacitou, pročež od budování „Opěrného bodu Čechy“ bylo prozatím upuštěno. V roce 2020 pak původní pokyn nahradily dva nové pokyny, ve kterých byla na základě praktických zkušeností formálně oddělena oblast provádění trhacích prací, skladování, evidence a přepravy výbušnin od oblasti výkonu služby v jednotce opěrného bodu Morava.
Střelmistři HZS ČR se ale nevyvíjeli jen jako kolektiv. Za finanční podpory HZS krajů a vedení sboru se jim postupně během let podařilo výrazně zlepšit technické vybavení, logistické zajištění, a v důsledku toho i kvalitu a rozsah dovedností, jež mohou při zdolávání MU nabídnout a které ještě více podpoří všeobecně kladný obraz hasičské práce v očích veřejnosti. Jednotku se podařilo vybavit nejen novým technickým automobilem splňujícím podmínky pro silniční přepravu nebezpečných nákladů (ADR), o dostatečné nosnosti a s objemným skladovacím prostorem pro velkou škálu nutného technického vybavení střelmistra, nýbrž také terénním motocyklem nebo multifunkční hasičskou čtyřkolkou, které jsou nenahraditelnou pomocí pro pohyb v náročném terénu.
Díky širokému záběru a šikovnosti jsou střelmistři HZS ČR povoláváni k rozmanitým druhům zásahů, při nichž si musí poradit v neobvyklých situacích, dokázat se na místě rozhodnout pro specifické postupy, improvizovat a zároveň provedením trhacích prací neohrozit ničí život, zdraví ani majetek.
Expandér AUTOSTEM pro rozpojování hornin
To vyžaduje pravidelný výcvik a týmovou spolupráci. Hasiči s kvalifikací střelmistra se proto scházejí nejméně jedenkrát za tři měsíce. Kromě běžné střelmistrovské práce se jim ale občas naskytne příležitost spolupráce s jinými složkami integrovaného záchranného systému, jako jsou kynologové, příslušníci Záchranného útvaru HZS ČR nebo členové týmu pro pátrání a záchranu osob ve zřícených budovách (USAR odřady), pro něž vytvářejí vhodné prostředí simulující reálné sutiny. Díky tomu, že činnost jednotky postupně vešla do obecného povědomí, daří se také pravidelně realizovat oboustranně výhodnou spolupráci s vlastníky areálů, ve kterých se nachází objekty určené k demolici.
Kromě již uvedených je zde ještě jeden výrazný pomocník, na kterého nesmíme zapomenout. Je jím technologický pokrok. Stejně jako u technických prostředků, běžně hasiči využívaných, dochází k neustálému rozvoji i v oblasti pomůcek určených pro trhací práce, tj. samotných trhavin a postupů jejich využití. Jednou z takových relativních novinek jsou speciální usměrněné táhlé nálože Semtex RAZOR, určené k přesnému dělení ocelových plátů a profilů, nebo ještě mladší a zcela specifické expandéry pro rozpojování hornin, fungující na principu tlakového působení plynů na stěny vrtu.
K běžnému vybavení hasičského střelmistra pak (kromě ADR automobilu) patří např. vrtací kladivo, roznětnice, dvojlinka na cívce, puška na lana, souprava vrtáků a sekáčků do ledu, kompresor, ohmmetr a jiné prostředky pro trhací práce.
Historie ukázala, že v některých specifických situacích si hasiči bez střelmistrů dokážou jen těžko představit zdolávání MU a jejich nasazení je často zásadním zlomem a cestou k úspěšnému zvládnutí zásahu. To, že má HZS ČR k dispozici jednotku tak speciální a zároveň víceúčelovou, jen znovu potvrzuje, jak důležitou roli HZS ČR hraje v zajištění zákonného poslání ochrany životů, zdraví a majetku a že český hasič je připraven poradit si v jakékoli situaci.
Po téměř 15 letech od prvních úvah o vzniku jednotky hasičských střelmistrů tak HZS ČR stojí před otázkou, jakým směrem se vydat dál. Odpověď lze nalézt v samotném poslání HZS ČR, které definuje zákon č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru). Tím je, mimo jiné, ochrana života, zdraví i majetku. Hasič střelmistr musí jednak respektovat požadavek akutního řešení situace pod tíhou nebezpečí z prodlení, zároveň musí ručit za to, že použitím výbušnin během trhacích prací nebude ohrožena bezpečnost zachraňovaných ani zachraňujících. Zřejmý je také tlak na minimalizaci škod na majetku. Tím vzniká požadavek na vývoj postupů a technických prostředků pro žádoucí snižování uvedených rizik. Je potřeba se vydat cestou zefektivňování trhacích prací, tedy provádět tyto práce z relativní blízkosti hasiče k místu MU, zasáhnout rychle s maximálním účinkem použitého postupu, který nahradí úmornou lidskou práci, ovšem s minimem negativních dopadů na okolí, a celkového zlepšování kultury provádění trhacích prací, stejně jak tomu je u trendu zvyšování kultury hašení při hasebním zásahu.
Z uvedeného vyplývá, že střelmistrovské řemeslo má u HZS ČR nezastupitelnou roli a budoucnost. HZS ČR se navíc nepotýká s nedostatkem zájemců o práci v této jednotce, což jen odráží její prestiž a jasnou přidanou hodnotu nabízenou hasiči oproti jiným sborům. Oporu našli střelmistři také v § 23 zákona o hasičském záchranném sboru, který opravňuje příslušníka k používání výbušnin, byl-li k tomu odborně připraven nebo má-li k tomu odpovídající odbornou způsobilost. Střelmistrům HZS ČR můžeme do dalších let činnosti popřát mnoho bezpečných a účinných odpalů.
nprap. Milan ŇOREK, HZS Jihomoravského kraje, kpt. Ing. et Ing. Jan PECL, MBA, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv HZS Jihomoravského kraje