POVODNĚ 2024: Příběhy našich velitelů…

Boj o život. Tak by se dal shrnout základní úkol předsunutých záchranných odřadů složených z profesionálních a dobrovolných hasičů, které vyjely na pomoc do ohrožených oblastí ještě před začátkem nejhorších chvil. S těžkou technikou a čluny. Rozmístily se po proudu Bělé a Vidnávky. Pár hodin po tom, co dorazily na místo, se z obcí staly nepřístupné ostrovy uprostřed rozbouřených řek. Odřady tak byly jedinou možností evakuace a záchrany obyvatel předtím, než mohly zasahovat vrtulníky. Přečtěte si příběhy našich velitelů z dramatických okamžiků, kdy spolu se svými muži nasazovali životy pro záchranu ostatních. V kritických podmínkách, často s žádným nebo omezeným spojením. Jejich nasazení řídili hasiči v krizovém štábu ORP Jeseník, na místě pak spolupracovali se starosty. 

Kritické situace zažívali také hasiči v Písečné, kde zachraňovali desítky lidí. Obec odříznutá od ostatních a rozdělená rozbouřeným živlem na poloviny.

Situace byla komplikovaná a nebezpečná. „V neděli ráno jsme při jiné záchranné akci v Mikulovicích narazili na dům s uvězněnou rodinou a zraněným mužem. Zachránili jsme je na člunech, pomocí lanového traverzu ve chvíli, kdy už voda zaplavovala celé domy,“ popisuje velitel odřadu v Písečné Radek Tomčík ze stanice Přerov.

V jednu chvíli museli hasiči odstavit cisternu na kopec, hrozilo, že je řeka v místě uvězní. Přidali se proto k prostějovskému odřadu, který se vracel do Mikulovic. Po cestě se s nimi utrhla část podemleté silnice a jejich cisterna se v silném proudu naklonila. Hrozilo, že se převrhne a řeka kabinu i s hasiči zaplaví. „Vylezli jsme přímo do vodního proudu, pomocí lan jsme se zajistili o sloup a vydali jsme se k němu. Naštěstí se nám podařilo postupně dostat k nejbližšímu domu a pak jsme postupně sloup od sloupu všichni postupovali až k obecnímu úřadu, kde bylo velení. Cisternu voda strhla ještě hlouběji do výkopu, povedlo se nám dostat do bezpečí včas,“ vypráví velitel.

Improvizovat museli v mnoha případech, hlavně při dopravě hasičů na místa, kde lidé potřebovali pomoc. „Nebyl čas, tak jsme naskákali do Fordu Ranger všichni, kdo jsme se vešli, třeba i 10 chlapů. Kdybychom šli pěšky, tak by mohlo být pozdě,“ vysvětluje velitel.

Save all as ZIP file

Print  E-mail  X Corp.   Facebook