Časopis 112 ROČNÍK VIII ČÍSLO 3/2009

V TOMTO ČÍSLE: SEZNAMUJEME s průběhem setkání představitelů Evropské komise, Evropského parlamentu a Rady EU v Bruselu, spojeného s PODPISEM trojstranné deklarace k zavedení „Evropského dne linky 112“ a s OCENĚNÍM Hasičského záchranného sboru ČR za linku 112. ANALÝZA zásahu jednotek PO na rozsáhlý požár v areálu tržnice v Praze 4 – Libuši, závěry konference MEDICÍNA KATASTROF 2009, nové POZNATKY o radiokomunikačním systému technologie Tetrapol, HODNOCENÍ průběhu cvičení ZÓNA 2008, POZNATKY a zkušenosti složek IZS z řešení nebezpečí vzniku nákazy hospodářského zvířectva na území Jihočeského kraje. SEZNAMUJEME s plánem cvičení orgánů krizového řízení na léta 2009 až 2011 a s výsledky konference OCHRANA OBYVATELSTVA 2009. Přinášíme ZPRAVODAJSTVÍ z veletrhu PRAGOALARM/PRAGOSEC 2009, ÚVAHU o vztahu pojišťovnictví a PO. V PŘÍLOZE vychází kromě statistické ročenky také Kalendář sportovních soutěží na rok 2009. 

Na území Jihočeského kraje byly již v minulosti zaznamenány případy vzniku nebezpečné nákazy. Jednalo se např. o labutě nakažené chřipkou ptáků. Přestože v současné době nehrozí v Jihočeském kraji žádné přímé nebezpečí vzniku nákazy ptactva a hospodářského zvířectva, nelze tuto možnost do budoucna vyloučit.

HZS Jihočeského kraje se podílí na přípravě a následně řešení mimořádné události v souvislosti s nebezpečím vzniku nákazy ptactva nebo hospodářského zvířectva. V této oblasti dlouhodobě spolupracuje s Krajskou veterinární správou pro Jihočeský kraj (dále jen „KVS“), která působí jako místní středisko pro tlumení nákaz.

Nebezpečné nákazy

Mezi známé nebezpečné nákazy patří např. slintavka a kulhavka, které jsou nejnakažlivějším onemocněním zvířat, dále klasický mor prasat, Newcastleská choroba drůbeže a aviární influenza (chřipka ptáků, mor drůbeže).

Slintavka a kulhavka (SLAK) může u vnímavých sudokopytníků způsobit obrovské ztráty. Při každém podezření na SLAK je tedy nezbytná laboratorní diagnostika. U typických případů onemocnění jsou zjišťovány puchýře na končetinách, v dutině ústní a u samic na mléčné žláze. Klinické příznaky onemocnění jsou mírné až těžké, v akutních případech může být průběh fatální, zejména u mladých zvířat.

Nejdůležitějším zdrojem slintavky jsou nemocná či nakažená zvířata a produkty z nich, zejména maso a mléko. Největší koncentrace viru je v lymfě puchýřů. Nákaza může být přenesena i zvířaty a ptáky pro slintavku nevnímavými (např. drůbeží, lichokopytníky, psy, kočkami, zvěří, ptactvem apod.), pokud přicházejí ze „slintavkového prostředí“. Dále může být přenesena lidmi na rukou, šatech a obuvi, dopravními prostředky, krmivem, vodou i předměty, které přišly do styku se slintavkovými zárodky. Šíří se též prachem nebo aerosolem. K nakažení dochází přes sliznici horních cest dýchacích.

Klasický mor prasat je velmi nebezpečná nákaza, která postihuje prase domácí a černou zvěř. Původcem je RNK virus z čeledi Togaviridae. Virus se šíří nemocnými prasaty, výměšky nemocných prasat, masem a nepřevařeným odpadem z infikovaných zvířat. Virus přenášejí též drobní hlodavci, synantropní ptáci a ektoparazité sající krev a šíří se též diaplacentárně. Inkubační doba je tři až osm dní, výjimečně 12 dní. Nákaza se projevuje vysokou horečkou (až 42 oC), nechutenstvím a malátností. Při perakutním průběhu zpravidla nejsou další příznaky onemocnění. Při akutním průběhu vzniká zánět spojivek, krváceniny v kůži, poruchy dýchání a průjem, křeče, nekoordinované pohyby a ochrnutí končetin. Chronická forma je provázena nechutenstvím a hubnutím, střídáním průjmů a zácpy. Dýchací potíže se prohlubují, v trusu se objevuje krev a na kůži nekrotické změny.

Newcastleská choroba (pseudomor drůbeže) je virové onemocnění domestikované drůbeže i volně žijících ptáků charakterizované gastrointestinálními, respiratorními a nervovými příznaky. Je rozšířena ve většině částí světa. Newcastleská choroba postihuje domestikovanou drůbež, slepice, krůty, bažanty, holuby, křepelky. Kachny a husy jsou rovněž vnímavé, avšak onemocnění se u těchto druhů objevuje zřídka. Vnímaví jsou také pštrosi a mnoho druhů volně žijících ptáků. Významnými rezervoáry infekce jsou papoušci, kteří mohou vylučovat virus více než rok po objevení se klinických příznaků onemocnění. Popisovány jsou případy infekce člověka s příznaky zánětů spojivek. Přenos původce se děje především přímým kontaktem s nemocnými ptáky nebo nosiči. Virus je vylučován trusem a vydechovaným vzduchem. Přenos je možný rovněž prostřednictvím kontaminovaných klecí, krmivem, dopravními prostředky, prachem, peřím a oděvy. Je popisována možnost přenosu viru větrem do vzdálenosti 64 m. Ptáci mohou být infikováni dýchacími cestami nebo přes zažívací ústrojí. Klinické příznaky choroby jsou velmi variabilní v závislosti na faktorech virulence a tkáňovém tropismu viru, na druhu a věku postižených ptáků a dalších stressových faktorech, které ovlivňují obranyschopnost organizmu.

Aviární influenza – onemocnění je známé od roku 1901. Přirozenými hostiteli nákazy jsou drůbež hrabavá i vodní, křepelky a bažanti. Mnoho volně žijících ptáků, zejména vodních, je vnímavých, avšak infekce probíhá subklinicky. Většinou nákaza propukne u domácí drůbeže po kontaktu s infikovaným vodním ptactvem. Infikovaní ptáci vylučují virus ve vysokých koncentracích trusem a také nosním a očním sekretem. Nejvýznamnější způsob šíření mezi farmami je mechanický přenos kontaminovanými osobami, automobily, nářadím apod. Významnou roli hraje kontakt drůbeže na trzích a aukcích. Klinické příznaky jsou velmi variabilní, závislé na faktorech virulence, druhu postižených ptáků, věku, pohlaví. Projevují se především náhlými úhyny velkého množství zvířat bez výraznějších příznaků. U nosnic se objevuje pokles snášky a poruchy skořápek vajec. Lalůčky a hřebínky jsou cyanotické s případnými krváceninami. Je zjišťován profúzní vodnatý průjem a vysoká žíznivost. Nemocní ptáci projevují nechuť k pohybu, ve smikomatózním stavu se hlava stáčí na záda. Mortalita se pohybuje mezi 50 až 100 %. Aviární chřipkové viry mohou hrát roli v evoluci humánních chřipkových infekcí. Rezervoárem je vodní ptactvo. Dalším možným šířením všech typů nákaz může být dovoz veterinárního zboží z jiných zemí, nekontrolované přemisťování zvířat, volně žijící zvěř nebo velkochovy hospodářských zvířat, při jejichž transportu se pravděpodobnost šíření nákazy zvyšuje.

Na území Jihočeského kraje převažují chovy skotu, prasat a z drůbeže zejména brojlerů a chovné husy. V případě jejich nákazy by obyvatelstvo nebylo ohroženo smrtelným nebezpečím, ale předpokládají se následky vyvolané mimořádnou událostí, jako je např. omezení produkce živočišných produktů, likvidace celých chovů hospodářských zvířat nebo nedostatek mladých kusů dobytka k chovu, popř. možnost karanténních opatření pro obyvatelstvo v postižené oblasti.

Opatření při podezření vzniku nákazy

Jakmile dojde k vyslovení podezření na vznik nákazy, učiní KVS neprodleně opatření k potvrzení nebo vyloučení tohoto podezření.
Úřední veterinární lékař (epizootolog) KVS na místě vyšetří podezřelá a uhynulá zvířata. Poté, v součinnosti s krajskou skupinou expertů, odebere vzorky k laboratornímu vyšetření, zajistí jejich převoz kurýrem do příslušné národní referenční laboratoře Státního veterinárního ústavu a provede další úkony k potvrzení přítomnosti nákazy, zjištění jejího původu a možnosti jejího šíření.

KVS dále prověří nákazová opatření učiněná chovatelem a stanoví další opatření k zamezení šíření nákazy a ke zdolání nákazy formou rozhodnutí o předběžných opatřeních.

Jednotlivé varianty těchto mimořádných událostí a jejich řešení jsou rozpracovány v Pohotovostním plánu veterinárních opatření KVS, který je součástí Havarijního plánu Jihočeského kraje i Krizového plánu Jihočeského kraje pro případ, kdy nelze mimořádná veterinární opatření v místě nákazy realizovat vlastními silami a prostředky veterinárních orgánů a složek IZS.

Opatření při výskytu nákazy

Jestliže je výskyt nákazy potvrzen, jsou zásady pro provedení záchranných a likvidačních prací následující:

1. Vymezení ohniska nákazy a zřízení ochranného pásma o poloměru minimálně 3 km, pásma dozoru o poloměru minimálně 10 km (ochranné pásmo je součástí pásma dozoru) a vnějšího nárazníkového pásma. Při vymezování pásem se berou v úvahu zejména přirozené hranice, dále poznatky umožňující předvídat šíření původce vzduchem nebo jinými způsoby a možnosti kontroly plnění ochranných a zdolávacích opatření (meteorologické, geografické, chovatelské a jiné podmínky). Hranice pásem mohou být podle potřeby upravovány.
2. Informování obyvatelstva na ohroženém území o vyhlášených veterinárních opatřeních způsobem v místě obvyklým (rozhlas, televize, tisk apod.). Prostřednictvím tiskového mluvčího Státní veterinární správy se zveřejní články v hromadných informačních prostředcích a prostřednictvím KVS se organizují semináře pro chovatele, pracovníky na jatkách a v asanačních podnicích, pro skupiny provádějící dezinfekci, dezinsekci a deratizaci a pracovníky ostatních subjektů, kteří se podílejí na likvidaci ohnisek nebezpečných nákaz.
3. Deratizace rychle působícími prostředky ještě před vyrušením hlodavců pracemi v ohnisku.
4. Utracení všech vnímavých druhů zvířat a následné neškodné odstranění utracených a uhynulých zvířat v ohnisku tak, aby se vyloučila jakákoliv možnost dalšího přenosu nákazy. Dále preventivní utracení vnímavých zvířat v ochranných pásmech, hrozí-li nebezpečí šíření nákazy. Unikátním prostředkem, který lze využít k likvidaci velkochovů drůbeže, je agregát ANPL 100. Ten byl v roce 1985 vyroben příslušníkem tehdejší Okresní inspekce požární ochrany Český Krumlov pro účely hašení senážních věží. Po praktických zkušenostech z roku 2007 byl vznesen návrh na jeho využití i při likvidaci chovů drůbeže. Výborné vlastnosti při utrácení drůbeže byly potvrzeny úspěšnými zkouškami.
5. Zamezení pronikání volně žijících zvířat, zejména ptactva, do ohniska. U slintavky a kulhavky se provádí uzávěra obce, popřípadě její části.
6. Vyčistění a dokonalá dezinfekce, dezinsekce a deratizace stájových a souvisejících prostor ohniska.
7. Další opatření nezbytná ke zdolání nákazy.

Mimořádná veterinární opatření se stanoví i při výskytu nákazy v přiléhajících příhraničních oblastech Rakouska a Německa nebo naopak. Tyto jsou informovány o opatřeních v našich příhraničních oblastech.

Dále je možné přijmout zvláštní postup při výskytu nákazy u plemen zvířat zařazených do genetických zdrojů a u zvířat ZOO Ohrada Hluboká nad Vltavou, uvedených v mezinárodních seznamech chráněných druhů zvířat.

Pro hromadný úhyn a likvidaci zvířat jsou naplánována zahrabovišťě v blízkosti rozhodujících chovů v Jihočeském kraji, kde se předpokládá likvidace a spalování uhynulých a utracených zvířat na místě. V současné době jsou již vytipovány prostory a provedeny instruktáže pro chovatele a zasahující složky IZS ohledně utracení a dekontaminace velkých chovů hospodářského zvířectva, zejména drůbeže.

Pokud nákazová nebo jiná situace ohrožení má povahu mimořádné události, jejíž následky vedou ke vzniku krizové situace, požádá ředitel KVS hejtmana Jihočeského kraje o vyhlášení „stavu nebezpečí“ a nákazová komise ředitele KVS se stává součástí Krizového štábu Jihočeského kraje.

Nákaza může být prohlášena za zdolanou, pokud budou splněny všechny podmínky stanovené v mimořádných veterinárních opatřeních, včetně závěrečné asanace.

Závěr

Základní podmínkou úspěchu v boji proti nákazám je aktivní spoluúčast veškerého obyvatelstva, především všech pracovníků v zemědělství. To vyžaduje znalosti o zdrojích a cestách přenosu nákazy, o příznacích nemoci a o prvních opatřeních při zjištění nákazy či podezření z ní do doby, než se dostaví specialisté - veterinární lékaři.

kpt. Ing. Jana NEŠKODNÁ, HZS Jihočeského kraje

Print  E-mail  X Corp.   Facebook