Časopis 112 ROČNÍK XIII ČÍSLO 12/2014

Atmosféře vánočních svátků je přizpůsoben rozbor zásahové činnosti jednotek PO sestavený tentokrát z tzv. kuriózních zásahů. Dále v bloku POŽÁRNÍ OCHRANA informujeme o změnách, které přináší novela vyhlášky o požární prevenci a analyzujeme některé metody hašení požárů hotelových pokojů. V části zaměřené na oblast IZS připomínáme osmdesáté výročí založení policejního letectva na našem území, přinášíme třetí díl seriálu o záchranářské kynologii a seznamujeme s přilbovým potápěním. V bloku OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ hodnotíme výsledky některých preventivně výchovných a vzdělávacích projektů pro seniory a studenty středních škol, prezentujeme nový informační terminál v jednotném systému varování a vyrozumění a seznamujeme se závěry semináře zaměřeného na problematiku klimatických změn. V závěrečné části přibližujeme poslání Toxikologického informačního střediska v Praze a přinášíme ohlédnutí za činností Asociace velitelů HZS podniků v roce 2014.  

Od vzniku první potápěčské skupiny v rámci HZS ČR uplynulo v letošním roce právě 20 let. Během této doby doznalo nasazování potápěčů, výcvik i vybavení mnoha změn. V loňském roce se podařilo uskutečnit další významný krok směrem dopředu. HZS Olomouckého a Královéhradeckého kraje byly vybaveny speciálními požárními vozidly přizpůsobenými k zásahu potápěčů v prostředí HAZMAT (HAZard MATerial) a dva členové olomoucké potápěčské skupiny byli letos v USA vyškoleni pro speciální přilbové potápění. Své znalosti plánují předávat svým kolegům již v příštím roce formou speciálních kurzů.

Historie

Vůbec první potápěčská skupina vznikla v roce 1975 při tehdejším požárním útvaru v Českých Budějovicích. Od roku 1994 se začala činnost potápěčských skupin systematicky rozvíjet. V současné době je součástí HZS ČR celkem šest potápěčských skupin ve čtyřech opěrných bodech (skupiny – Praha, Pardubice, Hradec Králové, Olomouc, České Budějovice a Hlučín), které čítají 75 potápěčů. Jsou rozmístěny v regionech, kde se vyskytují velké vodní plochy a řeky. Jejich činnost má oporu v příslušných interních aktech řízení: Pokyn generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR č. 16/2013, kterým se stanoví opěrné body Hasičského záchranného sboru České republiky a typy předurčenosti jednotek požární ochrany pro záchranné práce a Pokyn generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR č. 45/2013, kterým se stanovují pravidla pro činnost potápěčských skupin u Hasičského záchranného sboru ČR.

Opěrným bodem pro práce pod vodní hladinou jsou jednotky HZS krajů, u nichž jsou dislokovány potápěčské skupiny s vybavením pro záchranné práce pod vodní hladinou. Aby bylo možné sestavit alespoň jednu potápěčskou skupinu v době výkonu služby, musí být minimální počet pět potápěčů s odborností odpovídající charakteru zásahové činnosti. Potápěčskou skupinu pro operační řízení tvoří minimálně tři potápěči s odborností odpovídající charakteru zásahové činnosti. Vedoucí potápěčské skupiny může být potápěč s odborností III. stupně nebo instruktor potápění. Na rozdíl od jiných složek IZS, např. Policie ČR, je potápěč u HZS ČR vždy kumulovaná funkce.

Potápěči u HZS Olomouckého kraje

U HZS Olomouckého kraje byla potápěčská skupina zřízena v roce 2000. Na stanici v Olomouci je pět potápěčů, další čtyři na stanici v nedalekém Lipníku nad Bečvou. Odborná příprava příslušníků HZS ČR s kvalifikací potápěč je stanovena v rámci interních aktů řízení dle úrovně kvalifikace potápěče. Technický a technologický pokrok společnosti se výrazně projevuje i v oblasti potápění. Na tyto skutečnosti reaguje sbor instruktorů potápění, který čerpá z nejnovějších poznatků sportovního, technického a speleopotápění. Poznatky využitelné k potápěčské činnosti z každé oblasti potápění aplikují pro činnost potápění u HZS ČR. Ze speleopotápění převzali hasiči například typ vybavení a konfiguraci výstroje, kde se klade důraz na bezpečnost potápěče (např. dva nezávislé okruhy dýchacích automatik). Příkladem jsou zásahy v úzkých prostorách, kdy potápěči nesmí nic překážet a musí si dokázat obsluhovat výstroj plně sám.

Technologie přilbového potápění, která je u HZS ČR zaváděna, čerpá z poznatků při potápění na vrtných věžích. Důvodem je hlavně skutečnost, že potápěč je od okolního prostředí zcela izolován (oblek, přilba, rukavice) a může tak pracovat i v prostředí „HAZMAT“ neboli „nebezpečných látek“, v němž limity škodlivých látek, chemických, biologických, radioaktivních a nukleárních (CBRN), překročily stanovenou mez k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zasahujících příslušníků. Jedná se o zásahy ve vodách kontaminovaných toxickými, jedovatými, kyselými nebo zásaditými látkami v nejrůznějších průmyslových provozech, při úniku těchto látek do vodních toků, při vyhledávání utonulých osob nebo jiného biologického materiálu. „Toto prostředí je z hlediska nebezpečí pro zasahující potápěče nejvíce zdraví ohrožující riziko,“ uvedl garant potápění u HZS Olomouckého kraje kpt. Mgr. Josef Skalka.

Hloubka přístrojového potápění je omezena médiem, které potápěč dýchá, nutná je samozřejmě odpovídající kvalifikace potápěče (I., II., III. stupeň, instruktor). U HZS ČR používají potápěči v současné době jako potápěcí médium vzduch a je postupně zaváděn Nitrox. Dýchací směsi jako Trimix – směsný plyn určený pro potápění do větších hloubek – zatím nepoužívají. Vybavení se přizpůsobuje i skutečnosti, že podle statistiky se většina zásahů odehrává v hloubce do 40 metrů.

Zásahy, výcvik

Zásahy hasičů­ potápěčů jsou rozděleny do dvou skupin:
→ záchrana tonoucích,
→ ostatní zásahy – vyzvedávání předmětů z podvodní hladiny, vyhledávání, mapování.

Spolupráce s Policií ČR při zásazích s vyhledáváním utonulých probíhá na základě „Dohody o spolupráci při potápěčských činnostech mezi HZS ČR a Policií ČR“ vedené pod č. j. MV-87119-2/PO­ IZS-2012, resp. PPR-2205-10/Č. J. -2012-99043.

Opěrné body potápěčů, které jsou vybaveny pro potápění v prostředí nebezpečných látek, jsou předurčeny pro zásahy s přítomností nebezpečných látek, jedním z důvodů jsou u HZS ČR lepší možnosti dekontaminace.

Vybavením potápěčské skupiny HZS Olomouckého kraje speciálním výjezdovým vozidlem se značně zkrátily dojezdové časy a zvýšil se rozsah činnosti. Záleží samozřejmě na vzdálenosti, pod působnost olomouckého týmu patří území celé Moravy. Zásahy probíhají vždy minimálně ve dvou osobách, v případě potřeby je doplňuje potápěčská skupina ze Záchranného útvaru HZS ČR v Hlučíně.

Výcvik si organizuje každá skupina u HZS ČR sama. Potápěči musejí minimálně jedenkrát za tři měsíce absolvovat výcvik pod vodou, ale většinou se sami snaží o co nejčastější ponory. Olomoučtí potápěči se potápějí minimálně dvakrát do měsíce. K výcviku využívají vodní díla Slezská Harta, lom Šifr ve Svobodných Heřmanicích na Bruntálsku a další.

Přilbové potápění

Myšlenka přilbového potápění u hasičů má původ již od povodní v roce 1997, které byly charakteristické také devastujícím dopadem na chemický průmysl a tedy i na životní prostředí. Celková bilance činila čtrnáct zaplavených chemických provozů, přičemž nejvíce závažný z hlediska průběhu nehody a následných dopadů byl případ ve firmě Spolana Neratovice, a.s. Tehdy došlo, vzhledem k úniku chemikálií do vody, ke zranění několika potápěčů, chemikálie jim narušily potápěčské obleky a hasiči byli poleptáni.

Kromě přilbového potápění není potápěč v klasickém neoprenovém ani „suchém“ obleku nikdy zcela izolován od okolního prostředí, ve kterém provádí ponor. Dokonce i pod celoobličejové masky se místy dostane voda. Potápěči proto hledali způsob, jak se potápět v kontaminovaném prostředí tak, aby byli zcela v suchu a bezpečí. Volba padla na přilbové potápění, které má velké výhody. Kromě již zmíněné možnosti použití do prostředí nebezpečných látek je to i naprosto bezproblémová komunikace s ostatními kolegy prostřednictvím kabelu, doba pobytu pod vodou díky povrchové dodávce vzduchu hadicí není omezena jako u klasického potápění, navíc v případě jakékoliv nehody mohou kolegové na povrchu ihned podniknout kroky k záchranné akci.

Výcvik v USA

Vybavení potápěčů novými potápěčskými obleky s přilbami a možností povrchové dodávky dýchacího média zcela mění současnou technologii potápění. Z tohoto důvodu byli dva příslušníci HZS Olomouckého kraje vysláni v srpnu 2014 do USA v kalifornské Santa Marii, kde je akreditované školicí středisko výrobce pro výcvik bezpečnostních složek USA. Během necelých tří týdnů zde absolvovali dva speciální kurzy. Kurz S. S. T. (Surface Support Techcian) a S. S. D. (Surface Supplied Diving), během nichž se nejen naučili potápět s přilbou, ale celé zařízení také obsluhovat z povrchu, opravovat ho a udržovat. V kurzu, ve kterém bylo maximálně osm účastníků, byli jako jediní Evropané a přístup zámořských kolegů byl skvělý. „Bylo to náročné, přece jen se jednalo o hodně odbornou angličtinu. Každý den ráno jsme navíc psali test, takže jsme se dlouho do noci učili a překládali materiály, které jsme dostali při zahájení kurzu. Výcvik probíhal, ač jsme byli blízko oceánu, v šest metrů hlubokém bazénu a při závěrečných teoretických i praktických zkouškách nebyl ze strany lektorů brán ohled na jazykovou vybavenost,“ uvedl jeden z kurzantů pprap. Josef Skalka.

Protože nyní jsou pprap. Josef Skalka i jeho kolega pprap. Jiří Mareš svými znalostmi na úrovni instruktorů pro přilbové potápění, plánují zpracovat metodiku a již příští rok pokračovat ve školení dalších potápěčů formou specializačních kurzů potápění ve spolupráci s ŠVZ HZS ČR. Kurz bude zahrnovat týdenní výuku potápění a třídenní kurz obsluhy povrchového zařízení. Nyní HZS Olomouckého kraje řeší místo, kde bude možné s touto výukou začít. Jako jedna z možností se rýsuje vojenské zařízení Vyškov. „Z důvodu bezpečnosti a lepšího technického zázemí nechceme praktikovat výuku ve volné vodě, protože je důležité vidět, jak se lidé v přilbě pod vodou chovají, jestli nemají nějaké potíže s novými technologiemi a podobně,“ dodal pprap. Josef Skalka.

Speciální výbava i automobil

V loňském roce se podařilo ze strukturálních fondů Evropské unie v rámci IOP „Zvýšení akceschopnosti HZS ČR pro záchranné a likvidační práce při živelních pohromách“ pořídit dva speciální požární automobily TA – L2 na podvozku Mercedes Benz Sprinter 519 CDI s pohonem 4x4. Jeden automobil je dislokován v Olomouci, druhý v Hradci Králové. Každé vozidlo je vybaveno pro potápění v prostředí nebezpečných látek (tzn. prostředky pro práci v kontaminované a chladné vodě). Kromě toho do výbavy patří elektrocentrála, vysokotlaký kompresor pro doplňování lahví a lanový naviják. Prostředky umožňují použití dálkové i autonomní dodávky dýchacího média a trvalé akustické spojení pozemní obsluhy se zasahujícími potápěči. Vozidlo je určeno pro přepravu tříčlenné posádky a nástavba vozidla je konstruována pro vybavení až šesti potápěčů a dvou výbav pro speciální druhy potápěčských zásahů. Do speciálního vybavení každého vozidla patří čtyři speciální obleky pro přilbové potápění Viking HDS1500 a přilby Kirby Morgan KM 77 SS s veškerým dalším příslušenstvím pro přilbové potápění. Přilba samotná váží 14 kilogramů, k tomu mají potápěči ještě jako záložní systém na zádech lahev se vzduchem. Vzduchová hadice dovoluje vzdálenost až 100 metrů, ale maximální hloubka ponoru je omezena druhem vybavení na 40 m. Oblek je odolný chemikáliím, na úrovni protichemického obleku hasičů. „Nevýhody nemá přilbové potápění žádné. Jedině snad tu, že se oblek s přilbou o trochu déle obléká. Když se s tím ale jednou člověk naučí potápět, je to opravdu skvělé,“ dodal pprap. Jiří Mareš.

Náklady na pořízení obleku jsou však značné, jedna kompletní sada stojí až půl milionu korun.

kpt. Mgr. Jana KEMROVÁ, foto archiv HZS Olomouckého kraje
 

Print  E-mail  X Corp.   Facebook