Časopis 112 ROČNÍK XIV ČÍSLO 12/2015

V úvodu bilancujeme realizaci projektu „Připravenost Hasičského záchranného sboru České republiky k řešení povodní“. Atmosféře vánočních svátků je tradičně přizpůsoben rozbor zásahové činnosti jednotek PO sestavený z tzv. kuriózních zásahů. V bloku zaměřeném na POŽÁRNÍ OCHRANU dále seznamujeme se současnými vývojovými trendy ve výrobě hasicích přístrojů a informujeme o novinkách, které byly představeny na mezinárodní výstavě požární techniky CHINA FIRE 2015 v Pekingu. Realizace projektu zaměřeného na výuku první pomoci v Kraji Vysočina a připomenutí vzniku Centra tísňového volání v Ostravě jsou hlavními tématy části časopisu zaměřené na oblast IZS. V části orientované na oblast OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ přinášíme výsledky měření těsnosti lícnic ochranných masek, informujeme o otevření unikátního karlovarského Centra zdraví a bezpečí a seznamujeme se závěry 3. světové konference ke snižování následků katastrof.  

Organizace spojených národů slaví v roce 2015 sedmdesáté výročí svého založení. V tomto jubilejním roce probíhá proces, nebo agenda označovaná jako post2015. Jde v podstatě o stanovení globálních cílů lidstva na období následujících 15 let do roku 2030.

Celý proces se skládá ze tří hlavních částí. První, nejrozsáhlejší z nich, jsou tzv. cíle udržitelného rozvoje (SDG -Sustainable development goals), které navazují na osm cílů přijatých na Světovém summitu v roce 2000 (Millenium Development Goals). Dosavadní cíle obsahovaly například snížení počtu lidí žijících v extrémní chudobě na polovinu, zajištění univerzálního přístupu k základnímu vzdělání aj. Druhou agendou je omezování emisí skleníkových plynů a třetí pak problematika redukce rizik katastrof. Právě tato agenda byla v březnu 2015 přijata na 3. světové konferenci ke snižování následků katastrof v japonském Sendai v podobě nového rámce Sendai Framework for Disaster Risk Reduction 2015-2030 (SFDRR).

Jednalo se o třetí světovou konferenci o katastrofách, přitom první z nich se konala v Jokohamě v roce 1994 jako součást mezinárodní dekády pro redukci přírodních katastrof. I když se věnovala pouze problematice přírodních katastrof, ustanovila 10 základních principů v problematice omezování následků katastrof a současně stanovila strategii a akční plán pro snižování následků katastrof.

Druhá světová konference se konala v roce 2005 v Kobe v japonské provincii Hyogo. Jejím výsledkem bylo zhodnocení předchozí strategie a přijetí tzv. Akčního rámce z Hyoga (HFA) pro období 2005-2015 s podtitulem „Budování odolnosti národů a komunit vůči katastrofám“. HFA stanovil jeden základní výstup v podobě „zásadního snížení ztrát na životech a na sociálních, ekonomických a environmentálních statcích komunit a států“. Za účelem jeho naplnění pak byly stanoveny tři strategické cíle:
a)    efektivnější začlenění uvažování rizika katastrof do politiky, zpracování programů udržitelného rozvoje na všech úrovních s důrazem na prevenci a omezování rizika, připravenost a snižování zranitelnosti,
b)   rozvoj a posilování institucí, mechanismů a kapacit na všech úrovních, zejména na lokální úrovni, jako příspěvku k budování odolnosti vůči nebezpečí,
c)  systematické zapracování přístupů ke snižování budoucího rizika do programů krizové připravenosti, odezvy a obnovy při rekonstrukci postižených komunit.

Jak je zřejmé, HFA se zabýval spíše problematikou institucionálního aspektu snižování rizika a posilování odolnosti. Současně jeho pravidelné hodnocení probíhalo kvalitativní formou v podobě ohodnocení míry implementace strategie na národní nebo regionální úrovni.

Závěry konference

Oficiální příprava 3. světové konference byla zahájena v prvním pololetí 2014 ustavením přípravného výboru konference, přičemž Česká republika byla zvolena členem a místopředsedou výboru reprezentujícím region východní Evropy. Výboru pak předsedali dva spolupředsedové z Finska a Thajska. V červenci 2014 pak začal zdlouhavý, náročný až bolestivý proces vyjednávání obsahu a textu nového rámce.

Systém dosažení shody nad dokumenty je zdlouhavý a je nutné vyslechnout řadu adresných připomínek. Vyjednávání bylo zjevně diplomatickou záležitostí, kdy se celý text projednává systémem označovaným „slovo od slova“. Jednání probíhala na několika schůzkách do brzkých ranních hodin a text jednotlivých paragrafů nemohl být odsouhlasen, dokud souhlas nevyjádřili zástupci všech zemí. Navíc se stávalo, že některé odstavce byly znovu otevřeny. Znamenalo to, že vyjednávání probíhala nejen během přípravy konference, ale v celém jejím průběhu a shody, ač některé země (např. USA) se od části textu distancovaly, bylo dosaženo až několik hodin po plánovaném skončení konference. Problémem byl zejména střet vyspělých a rozvojových zemí v otázkách mezinárodní spolupráce (chápáno výhradně v podobě transferu technologií a finančních zdrojů směrem k rozvojovým zemím), zodpovědností na národním měřítku, dohledu a hodnocení implementace apod.

Z odborného hlediska však uvedený proces nutně vede k fragmentaci celkového konceptu dokumentu, kdy původní relativně dobře navržený, strukturovaný a konzistentní text trpí nekoordinovanými zásahy. Přesto celkový výsledek, nový SFDRR, je určitě zajímavým a významným, byť právně nezávazným dokumentem pro globální implementaci rámce pro omezování následků katastrof na období následujících 15 let do roku 2030. Definice základního výstupu zůstala konzistentní s předešlým HFA: „Významné snížení ztrát na životech, životní úrovni a zdraví a na ekonomických, fyzických, sociálních, kulturních a environmentálních statcích jednotlivců, podnikatelů, komunit a států.“

Strategický cíl

SFDRR stanovuje rovněž jeden strategický cíl: „zamezit vzniku nového a snížení stávajícího rizika katastrof prostřednictvím implementace integrovaných a komplexních ekonomických, strukturálních, právních, sociálních, zdravotních, kulturních, vzdělávacích, environmentálních, technologických, politických a institucionálních opatření, která zamezují a snižují expozici a zranitelnost katastrofami, zvyšují připravenost na odezvu a obnovu a tím posilují odolnost.“ Mimochodem, uvedená formulace je ukázkovým výsledkem diplomatického vyjednávání, kdy původní termín „strukturální a nestrukturální opatření“ nabobtnal do jejich neuspořádaného výčtu.

Globální cíle

Podstatnější však je stanovení sedmi globálních cílů, jejichž sledování a naplňování bude předmětem monitoringu implementace rámce. Jde o globální cíle, jež je nutné vnímat právě pouze v celosvětovém kontextu a předpokládá se, že jednotlivé země si stanoví vlastní národní cíle, jimiž budou přispívat k dosažení cílů globálních. Stanovení národních cílů tak bude jedním z úkolů, jež před námi nyní stojí.
Kromě uvedení globálních cílů si dovolím i subjektivní komentář k nim a diskuzi o jejich možné reflexi v národních cílech.

1. Významné snížení úmrtnosti v důsledku katastrof do 2030 s cílem snížit globální míru úmrtnosti na 100 000 obyvatel v období 2020-2030 ve srovnání s 2005-2015

Původní záměr na stanovení ambiciózního cíle byl takříkajíc ztracen v překladu, kdy vyjednávající diplomaté si bohužel nebyli vědomi technických důsledků i drobných změn jednotlivých formulací. Za poslední desetiletí sice docházelo k absolutnímu nárůstu obětí katastrof, ovšem rychlost nárůstu víceméně odpovídala rychlosti růstu světové populace. Výsledkem je, že je požadováno v podstatě zachování statusu quo, tedy jakékoliv mírné snížení relativní úmrtnosti.

Vzhledem ke skutečnosti, že nejvýznamnějším nástrojem pro snižování úmrtnosti, zejména v případě hydrometeorologických jevů, je implementace výstražných systémů, je při stanovení cíle v ČR, podobně jako v ostatních rozvinutých zemích, nereálné významné snižování počtu obětí, které například v případě rozsáhlých povodní (2002 a 2013) dosahovalo 15 až 17 osob, z nichž podstatná část však zahynula v důsledku vlastní nedisciplinovanosti, které ani funkční výstražný systém nedokáže zcela zabránit. Na druhou stranu nedochází k růstu populace, proto je možné cíl na jakékoliv snížení celkového počtu obětí akceptovat i na národní úrovni.

2. Významně snížit počet dotčených obyvatel na globální úrovni do 2030 s cílem snížit počet dotčených na 100 000 v období 2020-2030 ve srovnání s obdobím 2005-2015

Výsledky bude velmi těžké vyhodnotit již proto, že definice „dotčených obyvatel“ bude teprve doplněna. Přitom např. evakuovaní obyvatelé jsou povodní sice jednoznačně dotčeni, nicméně byli evakuací ochráněni na svém zdraví i životě. Navíc informace o počtu dot­čených nejsou pro historické referenční období z valné části k dispozici. Proto se domnívám, že je návrh na odpovídající národní cíl zatím předčasný a bude vhodné vyčkat na definici indikátorů, jež by měly být stanoveny do konce roku 2016.

3. Snížit přímé ekonomické škody v poměru ke globálnímu hrubému domácímu produktu do roku 2030

Také tento cíl ve své podstatě postrádá výraznější ambice, neboť řada studií ukazuje, že v poměru k HDP škody způsobené katastrofami v posledních desetiletích nerostly. Na národní úrovni lze tento cíl v podstatě rovněž akceptovat s vědomím, že výše škod je ovlivňována zejména extrémními událostmi (povodněmi), které se vyskytují nahodile a jedna povodeň v hodnoceném, relativně krátkém období může celé hodnocení významně ovlivnit.

4. Významně snížit škody na kritické infrastruktuře a přerušení základních služeb včetně zdravotních a vzdělávacích zařízení, a to prostřednictvím zvyšování jejich odolnosti

Tento cíl je nezbytné vnímat právě v globálním kontextu, kdy v rozvojovém světě je destrukce a následná dlouhodobá nedostupnost zdravotních a vzdělávacích zařízení velmi významným faktorem následků katastrof a obnovy s významným dopadem na obyvatelstvo. Klasickým příkladem může být nedávné zemětřesení v Nepálu. V našich podmínkách se domnívám, že relevance tohoto cíle je do značné míry omezená.

5. Významně zvýšit počet zemí s národními a lokálními strategiemi snižování škod způsobovaných katastrofami do roku 2030

Tento cíl přímo navazuje na předchozí rámec HFA. Ačkoliv Česká republika vykazuje existenci národní strategie, zůstává prostor pro implementaci lokálních strategií i pro další řešení problematiky na národní úrovni, zejména ve vztahu k územnímu plánování aj.

6. Významně zlepšit mezinárodní spolupráci směrem k rozvojovým zemím prostřednictvím odpovídající a udržitelné podpory s dosažením jejich národních aktivit pro implementaci rámce

Rozvojové země po celou dobu vyjednávání zdůrazňovaly právě takovýto globální cíl, zatímco rozvinuté země upozorňovaly na nutné hledání primárně národních zdrojů. Přitom již dnes probíhá velmi výrazný transfer technologií, poskytování dat (např. satelitních) i přímá rozvojová pomoc, v jejímž rámci ochrana před dopady katastrof vždy byla významnou oblastí. To platí i pro fungování České rozvojové agentury v podobě rozvoje hydrometeorologické služby v Moldavsku a Gruzii. Pochopitelně, že formulace cíle v tomto případě je spíše úkolem pro Ministerstvo zahraničních věcí a směřování rozvojové pomoci, ale nabízí se možnost zvýšení transferu technologií a vzdělávání odborníků v rozvojových zemích.

7. Významně zvýšit dostupnost a využívání multi­ hazard výstražných systémů a informací o vyhodnoceném riziku do 2030
Globálně je tento cíl nezbytným prostředkem k dosažení prvního cíle, neboť včasné varování je nejefektivnějším prostředkem snižování počtu obětí.

V České republice je implementován systém výstražné služby pokrývající různé hydrometeorologické jevy. Přesto můžeme vytyčit cíl ve smyslu kvalitativního zlepšení současného systému.

V Sendai se v době konání konference uskutečnil seminář na téma Multi­ Hazard Early Warning Systems (MHEWS). Z jeho průběhu je v případě vyspělých zemí zřejmá tendence k vydávání tzv. impact based výstrah, kdy by rozhodujícím kritériem při vydání výstrahy měly být možné dopady nebezpečného jevu na uživatele výstrah, nikoliv jeho samotná velikost. Příkladem takovéto výstrahy může být výstraha Šanghajské meteorologické služby během výstavy EXPO 2010 při příchodu vlny veder. Předpověď byla doplněna celkem pěti ukazateli tzv. Heatindexu, který uvádí působení horka na lidský organismus, převzatými z pěti různých světových oblastí (Hongkong, Šanghaj, USA, Německo, Kanada) tak, aby uživatelé (zahraniční návštěvníci) mohli vyhodnotit individuální dopad, v závislosti na oblasti odkud pocházejí a jak jsou přivyklí extrémním teplotám a vlhkosti.

Inspirativním systémem pro stanovení úrovně výstrah je postup britské národní meteorologické služby Metoffice, která úroveň výstrahy odvozuje na základě tzv. matrice povodňového rizika (viz obr.). K diskuzi je rovněž vhodné předložit otázku možné změny způsobu vydávání výstrah, kdy v Evropě jednoznačně převládá systém platnosti výstrahy pro daný den s případnou několikadenní aktualizací. Znamená to, že každý den je aktualizována platnost výstrahy pro daný den a pro každý z následujících několika dní (až 5 dní). Právě aplikace matrice rizika přitom umožňuje s větším předstihem upozornit na možnost výskytu nebezpečného jevu, ačkoliv jeho pravděpodobnost je zatím velmi malá a s přibližujícím se termínem výskytu úroveň výstrahy a její obsah upravovat.

Dalším aspektem, jenž by se měl stát naším budoucím národním cílem, je zajištění efektivní, rychlé, adresné a komfortní diseminace výstrah a jejich přizpůsobení individuálním uživatelům. V tomto ohledu se nabízí vývoj mobilních aplikací, které by zajistily nejen distribuci výstrah uživatelům podle jejich nastavení, jaké informace a pro jaké lokality chtějí dostávat, ale mohly by sloužit i pro interakci IZS a povodňových orgánů ve smyslu potvrzení doručení výstrahy. Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) v současnosti modernizuje software pro tvorbu výstrah tak, aby poskytoval výstrahy v univerzálním protokolu CAP, který umožňuje cílenou distribuci a přizpůsobení obsahu výstrah uživatelům, současně připravuje i vytvoření mobilní aplikace.

Závěr

Ačkoliv je zřejmé, že prevence a ochrana před dopady katastrof je zodpovědností jednotlivých států, a SFDRR to potvrzuje, přeci jen dnes u jednotlivých událostí může vyvstat i jejich nečekaný globální kontext nejlépe ilustrovatelný na konkrétních případech. V roce 2011 Thajsko postihly mohutné monzunové povodně, které zaplavily řadu výrobních závodů včetně výrobců hard disků do počítačů. Přitom z Thajska pochází přibližně 1/4 celosvětové produkce. Následkem byl nedostatek komponentů do PC, výpadek dodávek a růst cen harddisků o 5 až 15 %. Nepřímo jsme tak byli povodněmi v Thajsku dotčeni i my v České republice.

RNDr. Jan DAŇHELKA, Ph.D.,  Český hydrometeorologický ústav

 

Print  E-mail  X Corp.   Facebook