Časopis 112 ROČNÍK XVI ČÍSLO 11/2017

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA vás seznámíme s vlivem ventilace na způsob vyšetřování požárů v uzavřeném prostoru. Dočtete se o semináři k aktuálnímu vývoji smlouvy o zákazu jaderných zbraní. Dozvíte se o využití metod termické analýzy v požární ochraně. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM přinášíme reportáž z rozsáhlého cvičení složek IZS, které simulovalo střet dvou vlaků na Břeclavsku. Další zajímavé cvičení s názvem FOREST FIRE 2017. Akce byla zaměřena na problematiku hašení lesních požárů. V rubrice OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ se dočtete o Cvičení „ZÓNA 2017“, které se uskutečnilo ve dnech 5. až 17. května 2017. Cvičení bylo zaměřeno na procvičení činnosti vybraných ústředních správních úřadů. Dále o odpovědnosti za bezpečnost občanů v zónách havarijního plánování. V informacích se dozvíte, jak dopadla mistrovství ve vyprošťování Hasičského záchranného sboru České republiky v disciplínách TFA. Máme pro Vás krátký článek z nadačního svatováclavského koncertu v katedrále 

Ústav mezinárodních vztahů uspořádal 20. září 2017 v Praze ve svém sídle Seminář k aktuálnímu vývoji smlouvy o zákazu jaderných zbraní, která byla schválena na konferenci OSN v New Yorku dne 7. července 2017. Sjednávání smlouvy však bojkotovaly všechny země vlastnící jaderné zbraně a většina jejich aliančních spojenců a partnerských zemí, kterým poskytují jadernou ochranu, a to včetně České republiky.

Sjednávání Smlouvy zakazující jaderné zbraně (Treaty on the Prohibition of Nuclear Weapons) se zúčastnilo na 130 států, včetně Nizozemska, jako jediné členské země NATO, z unijních zemí ještě Rakousko, Irsko a Švédsko, dále zástupci několika mezinárodních, regionálních a řady nevládních organizací. Přítomni byli náboženští představitelé a také přeživší oběti amerického svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki v srpnu 1945, kterým se v Japonsku říká „hibakuša“.
Na výročním zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku 20. září 2017 (v 8.00 hodin newyorkského času) byla smlouva schválena 122 hlasy. Nizozemsko bylo proti a Singapur se zdržel hlasování.

Odpůrci jaderného odzbrojení
Spojené státy smlouvu bojkotují a poukazují na eskalaci severokorejského programu jaderných zbraní a balistických raket s tím, že by si státy měly zachovat jadernou schopnost. Také Spojené království se nezúčastnilo rozhovorů navzdory vládním požadavkům na podporu mnohostranného odzbrojení.
Odpůrci smlouvy, především zástupci zemí, které vlastní jaderné zbraně, odůvodňují svůj postoj tím, že jaderné zbraně slouží pouze k odstrašení, nikoli k použití. Podle Společného tiskového prohlášení USA, Francie a Velké Británie, patří k mezinárodní bezpečnostní architektuře politika jaderného odstrašování jako základní předpoklad pro udržení míru v Evropě a severní Asii, který trval uplynulých 70 let.

Význam smlouvy
Seminář zahájila vedoucí Centra pro mezinárodní právo Ústavu mezinárodních vztahů doc. JUDr. PhDr. Veronika Bílková, Ph.D., E. MA. Uvedla, že Smlouva zakazující jaderné zbraně představuje právně závazný a efektivní nástroj k dosažení dalšího jednání a dlouhodobým úsilím mezinárodního společenství konečné eliminace nyní již nezákonných jaderních zbraní. Text preambule smlouvy poukazuje na neslučitelnost hrozby jadernými zbraněmi nebo jejich použitím s Chartou OSN a mezinárodním humanitárním právem. Především však upozorňuje na rizika a katastrofální následky použití jaderných zbraní pro současnou a budoucí generaci. Operativní část obsahuje zejména zákaz vývoje, zkoušek, výroby, jakéhokoliv získávání, vlastnění a skladování jaderných zbraní nebo jiných jaderných výbušných zařízení. Zákazy se vztahují rovněž na přemisťování těchto zbraní pro jakéhokoli příjemce, dále na použití nebo hrozbu jejich použitím, na jakýkoliv druh podpory těchto aktivit a také na umisťování zbraní na území nejaderných smluvních států. Smlouva vstoupí v platnost 90 dnů po ratifikaci nejméně padesáti státy. Jejím depozitářem bude generální tajemník OSN.

Historie mezinárodní snahy o svět bez jaderných zbraní
JUDr. Miroslav Tůma, plk. v.v., externí spolupracovník Ústavu mezinárodních vztahů, připomněl historii výzev a jednání týkajících se zákazu a odstranění nebezpečí hrozícího od jaderných zbraní, například Smlouvu o zákazu jaderných zkoušek v ovzduší, vesmíru a pod vodou (PTBT) z roku 1963, Smlouvy pro všeobecný zákaz jaderných zkoušek (CTBT) z roku 1996, Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, která byla podepsána 1. července 1968 a vstoupila v platnost v roce 1970, ratifikována byla 189 zeměmi, z nichž Spojené státy americké, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Francouzská republika, Ruská federace a Čínská lidová republika vlastní jaderné zbraně. Indie, Izrael a Pákistán, které také jaderné zbraně vlastní, smlouvu nepodepsaly. Severní Korea smlouvu přijala, ale později vypověděla.
Mezinárodní monitorovací systém stanic seismologickými, hydroakustickými a dalšími přístroji sleduje, zda někde nedochází ke zkouškám jaderných zbraní, což lze bezpečně odlišit od zemětřesení. Centrum systému se nachází ve Vídni a Rakousko je také zemí, která je hlavním propagátorem Smlouvy o zákazu jaderných zbraní a sponzorem jednání, která jí předcházela. Jednání kromě Rakouska iniciovalo také například Irsko, Norsko, Švédsko, Japonsko a Mexiko. Kritizovaly dlouhodobou stagnaci odzbrojování a volnost v modernizaci jaderných hlavic i nosičů, která stupňuje možnost náhodného, neautorizovaného a nezvratného odpálení jaderné zbraně (banální selhání součástky, varovného systému nebo špatná komunikace s velením). V minulosti několikrát chybělo jen málo a technická nebo lidská chyba mohla svět zatáhnout do nukleární války. Riziko stále trvá a stupňují jej hrozby kybernetických útoků na jaderná zařízení a nepředvídatelnost jejich dopadů na velicí a kontrolní systémy.

Bezjaderné zóny
Úspěchem v celém procesu celosvětového úsilí o odzbrojení, mír a bezpečí je vytváření tzv. bezjaderných zón. Bezjaderné zóny jsou podle OSN definovány jako oblasti, v nichž je zakázáno vyrábět, užívat, testovat a umisťovat jaderné zbraně. Bývají zřízeny na základě mezinárodních smluv, které jsou uznány Valným shromážděním OSN. Kontrolu nad dodržováním závazků plynoucích z daných smluv provádí Mezinárodní agentura pro atomovou energii. Velmi důležitá je pro smlouvy skutečnost, že jimi zřízenou zónu uznávají i země vlastnící jaderné zbraně. Dlouhodobou snahou je vytvoření zóny bez jaderných zbraní a všech dalších zbraní hromadného ničení na Blízkém východě, kde jsou vztahy mezi jednotlivými státy zvláště komplikované.

Stoupenci smlouvy o zákazu jaderných zbraní
Smlouva nesplňuje všechny požadavky, ale její příznivci věří, že povede k postupnému až úplnému odstranění jaderných zbraní. Prostřednictvím smlouvy bude nejen vyvíjen tlak na státy vlastnící jaderné zbraně a ty, jež takové zbraně nemají, aby jaderné zbraně trvale odmítaly, ale může se také připravit půda pro budoucí kroky směrem k odstranění zbraní hromadného ničení v zemích s jadernými zbraněmi v případě, že se jejich domácí politická situace změní. Dá se předpokládat, že uvedené země se v důsledku existence smlouvy pod narůstajícím etickým, morálním a politickým tlakem různých prvků občanské společnosti budou muset zbavit zbraní, které způsobují nadměrné utrpení a vážně poškozují životní prostředí, a proto jejich držení je v naprostém rozporu s mezinárodním humanitárním právem.
Zanedbatelné není ani obrovské mrhání finančními zdroji na udržování a modernizaci jaderných zbraní.
Smlouva obsahuje také závazek pomoci obětem použití jaderných zbraní (bolest a utrpení přeživších Hirošimu a Nagasaki přetrvává a lidé, jejichž rodiče byli záření vystaveni, žijí v každodenních obavách o své zdraví).
Jaderné zbraně jsou nejhrozivějším nástrojem hromadného ničení, který lidstvo kdy vyvinulo (vývoj první americké jaderné zbraně řídil J. Robert Oppenheimer). Snad žádný člověk na světě by si nepřál, aby k jejich nasazení znovu došlo.


Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto autorka

Print  E-mail  X Corp.   Facebook