Časopis 112 ROČNÍK XVII ČÍSLO 7/2018

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA přinášíme článek o požáru bývalého objektu mrazíren v Mochově . Přečtěte si pokračování zahraniční pracovní cesty do USA.. Seznámíme vás s historií a současností kominického řemesla. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM se dočtete, jak probíhala cvičení Recuedays, koordinované nasazení vrtulníků při povodních a česko-německé cvičení u Rozvadova. V Rubrice OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ informujeme o společném výcviku příslušníků HZS hl. m. Prahy a členů jednotek SDH Prahy určeném k velkokapacitnímu a velkoobjemového čerpání v rámci plnění úkolů ochrany obyvatelstva. Dále o čtvrtém ročníku spektrometrického semináře pořádaným IOO pro radiační pracovníky. Představíme multimediální tvorbu v oblasti prevence a vzdělávání obyvatel. V INFORMACÍCH jsme připravili shrnutí Hasičské fontány v Praze. Máme pro vás i výsledky z mistrovství Evropy v disciplínách TFA. 

V roce 2009, kdy nebyla jasná právní úprava a nebyla ujednocena praxe pro činnost kominického řemesla, to vypadalo, že kominíci pro futuro nemají dobré vyhlídky. Ale během pár let je situace úplně jiná. V roce 2010 bylo přijato nařízení vlády, které obecně upravilo aplikaci v kominické praxi, a v roce 2015 byla přijata právní úprava na úrovni zákona. Taková je současná situace. Historie kominické praxe je ale dlouhá a v současné době se kominíci dočkali i významného výročí, 150 let výročí založení Jednoty kominíků v Praze.

Historie a vývoj
Patronem kominíků je Svatý Flo­rián (narodil se blízko Vídně a žil v letech 250–304 n. l.). Svatý Florián je patronem i dalších profesí souvisejících s ohněm - hasičů, hutníků, hrnčířů či pekařů. V ikonografii je představován obvykle v oblečení římského důstojníka s nádobou na hašení, případně přímo hasící požár.

První zmínky o kominících v českých zemích se objevují za vlády císaře Rudolfa II. Některá bádání ovšem ukazují, že ve středoevropském prostoru bylo možné kominíky potkat již koncem 14. století. Vývoji technologie staveb odpovídala i práce kominická. Obecně jsou v našich zemích kominíci organizováni již od 17. století n. l. (první kominický cech byl založen v roce 1626 v Třeboni). Postupem času se zásadním posláním kominického cechu stala ochrana lidských sídel před požáry. V roce 1750 přínos kominíků v boji s živlem ocenila i Marie Terezie. Ve svém „Majestátu“ potvrdila artikule cechovního pořádku kominického ve městech pražských a výslovně stanovila, že „pro zásluhy, které si kominictví zjednalo v hašení požárů vydávajíc neohroženě svůj život v pohromu – kterážto neohroženost rovná se udatnosti v poli válečném, zprošťují se příslušníci cechu kominického služby při našem vojsku válečném.“ Císařovna sjednotila požadavky na předcházení požárů a pro jejich hašení vydáním Řádu k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny Markrabství moravského v roce 1751 a dále vydáním dvou patentů pro Čechy – pro královská města pražská 3. února 1775 a pro venkov 22. září 1755. Další zpřesnění požadavků v předcházení požárů vyplynulo z požárních řádů Josefa II., pro Čechy vydaného 25. července 1785. Tento patent obsahoval již dokonalejší organizační a preventivní opatření, požadavky na obstarávání a péči o tehdy dostupnou hasicí techniku a nářadí, pravidla pro zřizování fondů na podporu těch, kteří byli postiženi požáry, a první pokusy o pojištění staveb proti škodám způsobených požáry.

Kominíci drželi i požární pohotovosti, mimo jiné např. v Národním divadle. I na Pražském hradě působili kominíci po celá staletí, přičemž příslušný kominík zde měl až do roku 1964 služební byt.

Vydáním nového živnostenského řádu byl v Praze v roce 1859 úředně zrušen kominický cech. Kominická živnost přišla o veškerá privilegia a byla prohlášena za koncesi. Zrušeny byly vymetací obvody. Proklamovaným důvodem pro rozpuštění cechu byla představa, že se zvýší konkurence, což prý zajistí lepší kvalitu odvedené práce a k tomu ještě za nižší cenu. Výsledek však byl opačný – počet požárů vzrostl a řemeslo upadlo.

Jako reakce na takový vývoj byla v roce 1868 založena Jednota kominických tovaryšů ku vzájemné podpoře. Cílem bylo navázat na cechovní tradice, kominíkům poskytovat odborné vzdělání, technickou a materiální pomoc. Největší rozkvět kominíci zažívali v době průmyslové revoluce. Komínů bylo v kaž­dém městě mnohokrát víc než kostelních věží. Kominická živnost tehdy patřila k velice privilegovaným. Cechy, jejichž původní podoba už moderním požadavkům nevyhovovala, se začínaly měnit na jiná oborová sdružení té doby. Účelem kominických cechů bylo pochopitelně hájit zájmy kominické živnosti. V důsledku nárůstu komínů i kominíků bylo potřeba stanovit vymetací obvody, aby kominíci ve svých rajónech transparentně odpovídali za požární bezpečnost komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv. Kominické spolky se také podílely na propagaci kominické živnosti.

Na rozvoj řemesla měly devastující vliv obě světové války. Navíc po druhé světové válce byl násilně přerušen i spolkový život. Profesní i občanské spolky byly rozpuštěny. V kominické profesi se díky některým obětavým kolegům i v těchto nepříznivých dobách podařilo alespoň vzděláváním a výměnou zkušeností úroveň řemesla udržovat. Ani v tvorbě národních technických norem ty „kominické“ za vyspělými evropskými státy nijak nezaostaly.

Éra socialismu z kominického řemesla učinila klasickou činnost, kterou zaštiťoval (tak jako všechny profese) stát. Byl kladen důraz na ochranu před požáry, kominíci se zejména zaměřovali na čištění a kontrolu komínů pro kotle na pevná paliva (kterých bylo v Československu nejvíce). Kominická praxe byla právně ukotvena obecně zejména v zákoně o požární ochraně a navazující vyhlášce (pragmaticky ukotveno obecnými principy kominické aplikace).

Po politických a společenských změnách v roce 1989 došlo ke vzkříšení spolků. Již v roce 1990 bylo založeno Společenstvo kominíků České republiky a stalo se řádným členem Evropské federace kominických mistrů, národních i evropských komisí pro tvorbu technických norem, aktivním autorizovaným profesním sdružením začleněným v Hospodářské komoře ČR. V roce 1990 byla rovněž obnovena činnost Jednoty kominíků v Praze, jejíž 150. výročí zrodu si v květnu letošního roku kominíci a další osoby připomněli.

Právní úprava formou nařízení vlády č. 91/2010 Sb. (vydaného na základě zmocnění v Ústavě České republiky) přinesla další významný krok v pojetí kominictví a kominíků. Nařízení vlády bylo k 1. lednu 2016 nahrazeno novou zákonnou úpravou, novelou zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 320/2015 Sb., a zejména prováděcí vyhláškou č. 34/2016 Sb., o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty. Samotné nařízení vlády znamenalo „průlom“ z hlediska práce kominíků a navazujících profesí (i hasičů, ale např. i servisních techniků plynových spotřebičů a revizních techniků tlakových zařízení). Šlo o moderní právní předpis, který ovšem byl „pouze“ ve formě podzákonného předpisu, prováděcího právního předpisu vlády. V praxi však významně absentovala možnost správně trestního postihu zaměřeného na porušování povinností v souvislosti s problematikou provozu spalinových cest. Dosavadní úprava „obecných sankcí“ při prevenci před požáry nebyla dostačující. Nařízení vlády s ohledem na ústavní pravidlo, že sankce za přestupek může stanovit toliko zákon, nemohlo být nosičem takové úpravy. Tato „mezera“ byla vyplněna již zmíněnou novelizací zákona o požární ochraně.

Současnost
V dnešní době je kominická praxe ukotvena na úrovni zákona o požární ochraně. Obecně jde o čištění, kontrolu a revizi spalinové cesty. Spalinová cesta, tedy dutina určená k odvodu spalin do volného ovzduší, patří mezi funkční díly staveb, jejichž provozem je ohrožena požární bezpečnost a zdraví a životy osob a zvířat, kteří se ve stavbě nacházejí. Na tuto zákonnou úpravu navazuje vyhláška č. 34/2016 Sb. vydaná v průběhu ledna 2016. Ustanovení této vyhlášky vymezují (navazujíce na předchozí právní úpravu, zejména nařízení vlády) způsob čištění a kontroly spalinové cesty. Dále jsou přesně stanoveny lhůty pro čištění a kontrolu spalinové cesty.

Největším spolkovým zástupcem kominíků je Společenstvo kominíků ČR (SKČR), které je pro obor kominictví autorizováno Hospodářskou komorou ČR. SKČR je vydavatelem Pravidel praxe (technická pravidla pro daný obor) a má zastoupení v národních i evropských technických komisích pro tvorbu technických norem. SKČR je již od roku 1991 aktivním členem Evropské federace kominických mistrů. Hlavní náplní činnosti federace byla a stále zůstává práce na technických předpisech a normách, nezanedbatelnou součástí je i úsilí o postupné sjednocování právních předpisů v jednotlivých členských zemích. Každoročně se členové SKČR setkávají na Valné hromadě, což se stalo i tento rok, tentokrát v květnu v kongresovém hotelu Jezerka na Seči. Po dopoledním programu - veřejná a neveřejná (pracovní) část Valné hromady následoval odborný seminář, který je součástí systému Celoživotního vzdělávání členů SKČR. V tomto roce byla Valná hromada pouze jednodenní, protože společenské setkání s účastí zahraničních hostů (kolegů kominíků) se uskutečnilo o 14 dnů později při příležitosti oslav 150. výročí založení Jednoty kominíků v Praze. Oslavy probíhaly v pěti „etapách“. První etapou bylo přijetí delegace českých a zahraničních kominíků u předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Mgr. Radka Vondráčka. Druhou etapou bylo společenské setkání hostů a kominíků v kongresovém sále hotelu Pyramida. Třetí etapa patřila Mši svaté, která se uskutečnila v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Mši svatou sloužil arcibiskup pražský kardinál Dominik Duka. Čtvrtou etapou bylo položení věnců a kytic k památníku T. G. Masaryka u příležitosti 100. výročí založení Československé republiky a následný průvod Prahou na Pražskou Kampu. Poslední etapou byl společenský a kulturní program na Kampě.

Kominické řemeslo
Kominíci a jejich kominické řemeslo mají svou dlouholetou tradici. Kominíci dopomáhají k bezpečnosti, což je neodmyslitelný fakt. Díky jejich práci je zajišťována prevence před požáry, ale i provozní bezpečnost spalinových cest. Dlouhodobě dopomáhají ke snížení nebezpečí spojeného s používáním spalinových cest. Plní tedy oprávněný zájem státu o bezpečnost obyvatelstva zejména v oblasti ochrany před požáry a otravou spalinami. Hasiči si, jak uvedl generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba ve svém projevu na společenském večeru ke 150. výročí cechu kominíků v Praze, spolupráce s kominíky velice váží a považují ji za nepostradatelnou. Ale i přes úspěchy dosažené na úseku kominického řemesla v posledních letech nelze „usnout na vavřínech“. Neustále je potřeba sledovat nové tendence/technické inovace a na tyto adekvátně reagovat. Je neustále nutné se vzdělávat a osobnostně se zdokonalovat, což v kominickém řemeslu platí obzvláště.
Využito z podkladu SKČR a materiálů a pramenů autora.


plk. doc. JUDr. František VAVERA, Ph.D., LL.M., MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto Ivo HAVLÍK

Print  E-mail  X Corp.   Facebook