Časopis 112 ROČNÍK VIII ČÍSLO 12/2009
Představujeme novou CAS 30/9000/540 – S3LP, která je společným dílem Tatra, a.s., Kopřivnice a THT, s.r.o., Polička. V bloku POŽÁRNÍ OCHRANA odpovídáme, zda se teplovodní rozvody mohou stát zdrojem vzniku požáru. V části IZS je rozbor zásahu při zřícení objetu v Soukenické ulici v Praze, pod jehož sutinami zahynuli čtyři lidé. Dále informujeme o cvičení FOREST FIRES 2009 zaměřeném na zdolávání rozsáhlých lesních požárů konaném v září ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště v Doupovských horách. Zkušenosti z mezinárodního kurzu ochrany proti chemickým zbraním ve finském Kuopiu jsou jedním z témat bloku OCHRANA OBYVATELSTVA. V bloku KRIZOVÉ ŘÍZENÍ informujeme o mezinárodní konferenci Bezpečnost Evropské unie a České republiky v multipolárním světě na začátku druhé dekády 21. století a otiskujeme materiál k poskytování psychosociální pomoci při pandemii chřipky. V časopisu informujeme o prvním setkání prezidentů profesních komor požární ochrany zemí Visegrádské čtyřky a Ukrajiny.
- Může dojít ke vzniku požáru následkem působení tepla z teplovodních rozvodů?
- Obdivuhodné nasazení zasahujících
- Hašení rozsáhlých lesních požárů
- Kurz ochrany proti chemickým zbraním
- Bezpečnost v multipolárním světě
- Psychosociální pomoc při pandemii chřipky
- V Brně jednali odborníci požární ochrany z pěti evropských zemí
V souvislosti s biologickými hrozbami včetně pandemií můžeme očekávat specifické nároky na činnost pracovníků krizového řízení, manažerů, zdravotnických pracovníků i dalších členů integrovaného záchranného systému. Tyto nároky do značné míry vyplývají z povahy ohrožení, které může spouštět specifické reagování lidí, zejména v situacích nejistoty a nedostatku vhodných informací. Modelem chování veřejnosti, která je zaskočena a nedisponuje dostatkem jednoznačných informací může být příklad propuknutí pandemie chřipky na Ukrajině koncem října a začátkem listopadu 2009.
Lékařský týmMezi základní psychosociální potřeby lidí, kteří jsou zasaženi mimořádnými událostmi nebo kteří se vyskytují v situaci ohrožení (ať už reálného nebo jen subjektivně vnímaného) patří potřeba informací. Většina lidí potřebuje mít okolní svět jasně strukturovaný, aby se v něm cítila bezpečně a jistě. Pokud nám některé informace v situaci nejistoty schází, máme přirozenou tendenci si je doplňovat na základě doměnek okolí, fám, iracionálních přesvědčení a vlastních subjektivních odhadů. Mezi základní pravidla, která podporují rozumné chování občanů v situaci ohrožení, patří pravidlo dodávání pravdivých a přesných informací o povaze ohrožení, o možnostech ochrany a o vývoji rizika. Nové nemoci, se kterými nemáme předchozí zkušenost, patří mezi rizika, která v populaci vyvolávají nejvyšší úroveň znepokojení. Toto znepokojení může vést k vyšší ostražitosti i zdraví a ekonomice prospěšnému chování. Podmínkou však je, aby lidé dostávali pravdivé informace - včas, v pochopitelné formě a od důvěryhodné instituce, která k nim přistupuje otevřeně a bere je jako rovnocenné partnery.
Narůstající znepokojení, pokud máme nedostatek informací nebo zmatek v protichůdných informacích, může vést k chování typu panikaření – které může způsobit ekonomické ztráty a selhávání systému (vyšší nemocnost, zahlcení zdravotnického systému, nedostatek zboží určitého typu). Jiným negativním efektem nedostatků v krizové komunikaci je popření a bagatelizace u části populace, které může mít v situaci reálného rizika mnohem vážnější zdravotní důsledky než znepokojení.
Psychosociální dopady pandemie
Předpokládá se, že psychosociální dopady pandemie dalece převáží ty medicínské, které mohou být samy o sobě značné. Níže uvádíme některé z možných psychosociálních dopadů pandemie na obyvatele:
- Emocionální a finanční napětí spojené s krátkým a možná i dlouhodobým ekonomickým propadem a zaměstnaneckými problémy (např. ztráta práce, nezaměstnanost, nedostatek pracovníků v určitých profesích).
- Zvýšený výskyt potíží v oblasti duševního zdraví (např. stres, strach, úzkost, deprese, komplikovaný smutek, psychosomatická onemocnění).
- Zvýšené napětí, pramenící z pocitu nezvládání vlastní role, u některých členů rodiny (např. zvýšená péče o děti a starší rodinné členy, obtížný přístup ke zdravotní péči a materiálnímu zabezpečení, ztráta příjmů).
- Nárůst domácího násilí, zneužívání drog a dalšího antisociálního chování jako výsledek zvýšeného stresu a nedostatku podpory a zdrojů.
- Zaměstnanecké problémy, včetně pracovního přetížení, stresu plynoucího z nezvyklých rolí, povinností, pracovních podmínek apod.
- Sociální problémy, včetně zvýšené a vzájemně podporované úrovně nejistoty, strachu a konfliktů, pramenící z napětí ve společnosti.
- V důsledku strachu z infekce a izolačních opatření zhroucení sociálně podpůrných sítí, společenských zvyků a podpůrných mechanizmů (např. dobrovolnictví, sportovní a kulturní skupiny).
- Zvýšený stres, strach a úzkost ve spojení se stigmatizací a sociálním vyloučením nemocných a jejich rodin, případně i zasahujících pracovníků.
Potíže v oblasti prožívání a chování spojené s narušením každodenních aktivit (stereotypů).
Zvýšený stres a strach, vyplývající ze skutečných či jen vnímaných rozdílů v přístupu a dostupnosti zdravotní a psychosociální pomoci, založených na geografické poloze, sociální, ekonomické a jiných formách diskriminace a různých individuálních faktorech (např. schopnostech, pohlaví, předchozí zdravotní kondici).
Vliv pandemie na psychiku a chování lidí
Jako mikrobiální hrozba představuje pandemická chřipka nepřítele, který sice nemůže být viděn, ale který může být přenášen mezi lidmi, a přinejmenším v počátečních stádiích může způsobovat souhrn nespecifických symptomů, které mohou být připisovány potenciálně smrtící nákaze nebo naopak poměrně neškodnému nachlazení.
Většina lidí vnímá nejistotu a změnu jako stresující. Podobně jsou lidé schopni lépe se přizpůsobit akutnímu, krátkodobému stresu, než dlouhodobému, chronickému. Nejistota a protrahovanost, jako přirozené rysy chřipkové pandemie, které mohou vyústit v takovou úroveň stresu, která bude pro některé jedince spojena s výraznými psychickými, fyzickými a sociálními problémy. Mohou jimi být například:
- zvýšená sklíčenost a/nebo podrážděnost,
- vyčerpání,
- nespavost a nechutenství,
- narušení kognitivních a sociálních funkcí,
- zvýšený výskyt psychických poruch, včetně depresivních a úzkostných,
- psychosomatická onemocnění,
- syndrom vyhoření a ztráta soucitu.
V oblasti chování se může projevit:
- nárůst zneužívání návykových látek (alkohol, léky, drogy, tabák),
- nárůst domácího násilí,
- společenská stigmatizace a/nebo vyloučení těch, kdo jsou nakaženi nebo pokládáni za více ohrožené (např. zdravotnický personál),
- úbytek dobrovolníků z pracovních týmů,
- nárůst poptávky zdravotnických a psychologických služeb.
Tyto jevy mohou být reakcí na primární zdravotní potíže (nemoc, zdravotní komplikace) nebo sekundární důsledky (např. ztráta příjmu nebo zaměstnání, neadekvátní lékařská služba, narušení rutinních činností a předvídatelné budoucnosti) nebo mohou mít příčinu ve vleklé nejistotě, strachu a stresu. Při fatálním vývoji pandemie také vzrůstá potenciál pro komplikované smutkové reakce a truchlení, plynoucí z počtu a charakteru úmrtí (např. malých dětí) a změn v pohřebních rituálech (např. zaneprázdnění pohřebních služeb).
Možnosti psychosociální intervence na straně zasahujících
Ne ve všech případech psychosociálních programů je nutné zapojení odborníků na duševní zdraví, nicméně jejich odbornost může být žádoucí pro zamezení poškození vlivem samotné intervence nebo naopak jejím nedostatkem. Psychologické zhodnocení a doporučení mohou potřebovat především lidé, prožívající zhoršení nebo nástup psychických potíží v důsledku kontaktů s neobvyklou zátěží, kritickými situacemi a/nebo se smrtí. Odborník na duševní zdraví se specializací na oblast krizí a neštěstí může být vhodným koordinátorem či supervizorem poskytovatelů psychosociální pomoci.
Efektivní psychosociální pomoc během krizových událostí je více praktická než psychologická. Jde především o zabezpečení základních lidských potřeb, obnovení pocitu bezpečí, poskytování přesných a včasných informací, poskytování poradenství, řešení konkrétních problémů a podpora vlastních sil a možností ke zvládání situace.
Psychologická první pomoc je intervencí založenou na důkazech, navržená pro pomoc při katastrofě nebo jiných krizích. Hlavní činnosti mohou být prováděny v dnech až týdnech po události, jsou to:
- Kontaktování a nabídka: Zahájit a odpovědět na kontakt s přeživšími a dalšími zasaženými v nevtíravém, soucitném a starostlivém duchu.
- Bezpečí a pohodlí: Posílit u zasažených osob pocit bezpečí a jistoty zajištěním jejich fyzických a duševních potřeb.
- Stabilizování: Zklidnit a ujistit, tišit rozrušení.
- Sběr informací: Identifikovat fyzické, sociální, duševní a duchovní potřeby zasažených.
- Praktická pomoc: Zajistit praktické potřeby přeživších, jako jsou zdravotní péče, přístřeší, jídlo, oblečení a další.
- Spojení se sociální podporou: Redukovat sociální izolaci a posílit svépomoc mezi přeživšími udržením rodin pohromadě, vytvořením vazeb na primární podpůrné osoby a zdroje (např. členové rodiny a příbuzenstvo).
- Informování o stresových reakcích a možnostech jejich zvládání: Poskytnout informace o možných reakcích na stres, technikách jejich zvládání a obecně posilovat pozitivní způsoby adaptace na situaci. Normalizovat přítomnost možných nezvyklých reakcí na extrémní stres.
- Využívání služeb: Zajistit, aby přeživší byli obeznámeni se zdravotními a sociálními programy a byli ve spojení s dostupnou krizovou pomocí.
Podpora zasahujícího personálu
Primárním cílem psychosociální intervence při jakékoliv katastrofě nebo krizové situaci zdravotního charakteru je obnovit a posílit schopnost lidí aktivně řídit svůj vlastní život a efektivně v něm fungovat. Toho se dosáhne pokrytím jejich sociálních, psychických a fyzických potřeb, což zahrnuje podporování a zpevňování sociálních systémů a pomoc jednotlivcům znovu nabýt pocit kontroly nad situací, snížit psychické napětí, efektivně zvládnout stres a zlepšit strategie adaptivního zvládání.
Pozitivní, vzájemně fungující vztah mezi personálem a managementem podporuje zaměstnaneckou morálku, nezlomnost a soudržnost. Začlenění strategií naplňování psychologických potřeb personálu na všech úrovních je klíčovým faktorem, přispívajícím k dobrým vzájemným vztahům.
Každý pracovník může zažívat v reakci na pandemii chřipky rozdílný druh stresu a v rozdílném čase. Níže uvádíme tři základní kroky v poskytování psychosociální podpory zasahujícím pracovníkům, kteří se potýkají s pandemií chřipky:
1) Stanovit odpovědnost za péči o zaměstnance příslušné osobě
1) Stanovit odpovědnost za péči o zaměstnance příslušné osobě
Tato pověřená osoba, disponující největšími zkušenostmi i přirozenou autoritou, poté zformuje tým, který ustanoví a bude koordinovat síť kolegiálních poradců (podpůrnou zaměstnaneckou síť/peer support network).
2) Poskytnout emoční, informační a věcnou podporu
Vedoucí a pověření pracovníci by měli poskytovat emoční, informační a věcnou podporu za účelem snižování stresu, strachu a úzkosti, dosáhnutí přiměřených očekávání a přispění k funkčnímu životu. Konkrétnější příklady této podpory jsou uvedeny v tabulce.
A také je velmi důležité:
3) Udržovat dobré mezilidské vztahy a smysl pro humor
Duševní hygiena – psychosociální prevence
Zásady, kterých by pracovníci při styku s mimořádnou událostí měli dbát:
- najít si čas na odpočinek a relaxaci,
- vyhýbat se přetížení informacemi – vyhledávat informace pouze jednou denně,
- mluvit o svých myšlenkách a pocitech s rodinou, přáteli, spolupracovníky, profesionály (psychology, duchovními),
- rozptýlit se jinými aktivitami (např. cvičením, čtením, tvůrčími činnostmi),
- zvažovat priority – odlišovat, co je důležité a co méně,
- zachovávat normální běžné činnosti, jak jen to bude možné,
- vyvarovat se užívání drog pro otupění svých pocitů, např. léků nebo alkoholu,
- snažit se dobře jíst a spát.
Na co dávat pozor
Pandemie může znamenat narušení mnoha pracovních míst a stát se značnou zátěží pro zasahující pracovníky, zdravotní systém a společnost obecně. Někteří ze zasahujících mohou, kvůli svým předchozím zkušenostem s traumatickými událostmi, pociťovat v situaci pandemie větší míru ohrožení, úzkosti a strachu. Za takových podmínek jsou však pocity nejistoty a vysokého stresu naprosto normální reakcí.
Potíže, které mohou ve vypjatém období nastat, a kterým je třeba věnovat pozornost:
- poruchy spánku a/nebo vyčerpanost,
- zvýšená aktivita, nabuzenost, neschopnost odpočívat,
- narušení denního stravování (přejídání nebo naopak nechutenství),
- vyhýbání se druhým nebo zjevně nakaženým lidem,
- pocity úzkosti, deprese nebo návaly paniky,
- pohotovost k úlekovým reakcím,
- plačtivost,
- zvýšená konzumace alkoholu nebo léků (např. psychofarmak),
- snížená trpělivost, zvýšená podrážděnost,
- nechuť se po náročném pracovním dni vrátit domů.
Kdo může pomoci?
Zátěž, jakou je např. riziko onemocnění, zasáhne každého člověka rozdílně. Stresory, které jsou mimo naší kontrolu, je obzvláště obtížné správně zvládnout.
Během pandemické krize hledejte pomoc u:
- lidí, ke kterým máte nejblíže,
- svých kolegů – vzájemné kolegiální podpory a/nebo u svého kamaráda,
- zaměstnaneckých podpůrných programů (wellness, asistence),
- telefonických poradenských linek, informačních center a webových stránek vládních institucí.
Pokud se však vaše každodenní osobní či pracovní činnosti změní více než potřebujete, pokud negativní příznaky přetrvávají nebo jsou příliš silné, než aby jste je zvládli, konzultujte situaci s profesionály, např. se svým lékařem, psychologem nebo sociálním pracovníkem.
Informace o materiálu Ministerstva vnitra
Psychologické pracoviště Ministerstva vnitra připravilo materiál, který má za cíl prohloubit informovanost o psychosociálních aspektech pandemie chřipky a optimalizovat postupy složek IZS i občanů ve vztahu k této hrozbě. Naším záměrem nebylo zvyšovat obavy nebo naopak falešně uklidňovat, ale poskytnout informace, které by mohly být potenciálně využity při přípravě svých krizových plánů a postupů. Materiál je využitelný také při přípravě na situace ohrožení pandemií jiného než chřipkového typu.
Publikace je určena zejména pracovníkům odpovědným za přípravu a realizaci krizových plánů a skládá se ze tří částí, z nichž každá směřuje k odlišné cílové skupině. První část je určena zasahujícím pracovníkům (vztahuje se k možnostem psychosociální pomoci občanům), druhá vedoucím pracovníkům, členům krizového řízení a zasahujícímu personálu (vztahuje se k možnostem psychosociální podpory zasahujícím profesionálům), třetí část obsahuje informace určené veřejnosti.
Všechny tři části jsou ke stažení v elektronické podobě na webových stránkách Ministerstva vnitra na: www.mvcr.cz/psychologie.
PhDr. Štěpán VYMĚTAL,
vedoucí psychologického pracoviště Ministerstva vnitra, vym@mvcr.cz,
foto archiv redakce
vedoucí psychologického pracoviště Ministerstva vnitra, vym@mvcr.cz,
foto archiv redakce
|
PODPORA
|
||
|---|---|---|
|
Emoční
|
Informační
|
Věcná
|
|
Uvědomit si působení stresorů a dalších nároků.
Poskytovat doporučení pro zvládání stresu a trénink adaptačních mechanizmů.
Ustanovit tým telefonické linky pro poskytování informací a poradenství.
Zavést vnitřní týmovou podporu (buddy systém), kdy, po stránce emocí, mohou pracovníci sledovat a podpořit jeden druhého.
|
Zajistit jasnou, proaktivní, otevřenou a častou komunikaci.
Poskytovat psaná oznámení ohledně péče o zaměstnance, a to ve srozumitelné podobě.
Poskytovat zpětnou vazbu ve formě seminářů, diskuzních fór a/nebo e-mailů, což dá zaměstnancům možnost položit otázky, přednést připomínky a náměty a být součástí rozhodovacího procesu.
Zajistit, aby členové týmů a skupin byli vybaveni odpovídajícími informacemi a/nebo k nim měli přímý přístup. Pravidelně dodávat aktuální informace týmu telefonické linky.
Společně s tím, jak vzrůstají otázky, připomínky a potřeby, zajistit řádnou a včasnou aktualizaci zpráv.
Při problematickém přístupu k internetu distribuovat pokyny v tištěné podobě.
|
Vyvinout postup pro jasnou komunikaci a kontakt pracovníků s jejich rodinami a blízkými osobami.
Zabezpečit fyzické potřeby pracovníků (např. jídlo, dopravu, ubytování, péči o děti, seniory, domácí zvířata, zajistit léky, vybavení a ochranné osobní pomůcky).
Zajistit odpočinkové prostory/centra s občerstvením, telefonem, přístupem k PC a internetu, zvláště, jsou-li očekávány dlouhé hodiny služby.
|