Časopis 112 ROČNÍK X ČÍSLO 3/2011

V TOMTO ČÍSLE: Informujeme o přípravách konference PYROMEETING 2011. V bloku POŽÁRNÍ OCHRANA uveřejňujeme zpravodajství z ocenění českých hasičů polským prezidentem. Přinášíme analýzu zásahu jednotek PO na požár přízemní haly v Praze 10, který způsobil škodu za více než 50 mil. Kč. Seznamujeme se způsoby protipožárního zabezpečení archivů v Rakousku a prezentujeme také zkušenosti se sprinklerovou ochranou hromadných garáží. V části IZS představujeme vize o směřování Policie ČR, zaměřujeme se na oblast spolupráce Služby dopravní policie s HZS ČR. V blocích OCHRANA OBYVATELSTVA a KRIZOVÉ ŘÍZENÍ seznamujeme s výsledky konferencí Medicína katastrof 2011 a Ochrana obyvatelstva 2011 a přinášíme i úvahu na téma svobodný přístup k informacím o ochraně KI. V časopisu naleznete zpravodajství z veletrhu PRAGOALARM/PRAGOSEC 2011 nebo informaci o úsporných opatřeních v oblasti vystrojování příslušníků HZS ČR. Součástí časopisu je statistická ročenka s údaji o zásazích jednotek PO v roce 2010.  

MUDr. Martin Houdek řídí Územní středisko záchranné služby Středo­českého kraje (dále jen „ÚSZS SČK“ a také „záchranná služba“) dva roky. A to nejen ze své kanceláře. Často ho pacienti mohou potkat i při běžném výjezdu ve vozidle záchranné služby, kde slouží jako lékař. Během letošního roku by měla záchranná služba projít některými změnami, jejím hlavním úkolem však, stejně jako po celou dobu její existence, zůstává záchrana lidských životů.

MUDr. Martin HoudekNa území Středočeského kraje původně fungovalo dvanáct okresních záchranných služeb. ÚSZS SČK vzniklo jako příspěvková organizace v roce 2002. V následujícím roce pak bylo všech dvanáct okresních záchranných služeb Středočeského kraje sloučeno v jednu organizaci. Středočeská záchranná služba zajišťuje přednemocniční neodkladnou péči téměř pro celý Středočeský kraj, tedy přibližně pro 1 200 000 obyvatel a má jednu z nejhustších sítí výjezdových stanovišť v České republice. Jen v loňském roce měli středočeští záchranáři téměř 100 000 výjezdů. V současné době má záchranná služba k dispozici více než 80 sanitních vozidel (včetně záložních) pro téměř 60 posádek na 34 výjezdových stanovištích. Posádky sanitních vozidel jsou rozděleny do několika typů – posádky RZP - rychlé zdravotnické pomoci (posádku tvoří záchranář se středoškolským nebo vyšším vzděláním a řidič-záchranář s dvouletým kurzem), posádky RLP - rychlé lékařské pomoci (posádku tvoří lékař, záchranář a řidič-záchranář) a posádky RV - rendez-vous (posádku tvoří lékař a řidič-záchranář). Volba posádky záleží na zdravotní indikaci a vážnosti zdravotního stavu pacientů, ke kterým záchranáři vyjíždějí.

V letních měsících (v červenci a v srpnu) provozuje ÚSZS SČK také vodní záchrannou službu na Slapské přehradě ve Ždáni v Modré loděnici. „V okolí přehrady jsou místa, kam se se sanitním vozidlem velmi těžko dostáváme, proto máme k dispozici i člun, kterým pacienta můžeme k záchrannému vozidlu dopravit,“ uvádí MUDr. Martin Houdek. Vodní záchranná služba fungovala ještě předloni i na Orlické přehradě, ale ta byla vzhledem k minimálnímu počtu zásahů v loňském roce zrušena.

Operační střediska

Operační střediskoPosádka by podle platné legislativy měla dojet na místo určení do patnácti minut od přijetí výzvy operátorkou operačního střediska. Jejich počet je v současné době zredukován z původních dvanácti okresních na pět. „Snižování jejich počtu bude letos i nadále pokračovat, cílem je provoz dvou operačních středisek, hlavní bude v Kladně, to druhé bude funkční, ale spíše záložní,“ uvádí MUDr. Martin Houdek. „Do poloviny letošního roku bychom rádi utlumili provoz dalších tří středisek a doufáme, že se vše podaří podle naplánovaného harmonogramu,“ dodává. Důvodem rušení bývalých okresních operačních středisek je kromě ekonomického hlediska také zlepšení operačního řízení. „Při současném stavu musejí někdy při výjezdu spolupracovat dvě střediska najednou, což je náročné.“

Také proto byl v posledních letech u výjezdů záchranné služby rozšířen systém rendez-vous, přičemž v 80 % lékař nemusí po ošetření pacienta dále doprovázet do nemocnice, předá jej osádce záchranného vozidla a je volný pro další výjezd.

Tísňová volání z celého kraje by po redukci operačních středisek mělo vyřizovat osm operátorek. Jedná se o vysoce specializovanou náročnou práci, kterou vykonávají převážně záchranáři, kteří již mají několikaleté zkušenosti z praxe. Operátorky se vzdělávají ve speciálním výukovém programu. Dispečerky musejí mít zdravotnické vzdělání a náplní jejich práce je kromě vyhodnocování tísňových hovorů a vysílání automobilů se záchranáři do terénu také poskytování rad volajícím, jak co nejúčelněji poskytnout první pomoc. Ta, byť poskytnutá laiky, může v mnoha případech pacientovi zachránit život. Významným krokem v práci zdravotnických operačních středisek bylo hlavně zavedení tzv. TANR – telefonické asistované neodkladné resuscitace.
Specifickou službou operačního střediska je i přijmutí výzvy hluchoněmého člověka prostřednictvím SMS nebo e-mailu.

Všechny operátorky absolvují také pravidelně kurzy, které organizuje ÚSZS SČK ve vlastním školicím a výcvikovém středisku. „Je to důležité například kvůli aktualizaci softwaru, který používáme. Nyní mají všechny operátorky k dispozici GPS systém, takže vědí, kde které vozidlo právě v daný okamžik je a podle toho ho mohou dále vysílat na nejbližší výjezd. Nováčkovi ale trvá výcvik operátora v řádech měsíců,“ informuje MUDr. Houdek. Ve výcvikovém středisku se konají také odborné přednášky, školení a praktický výcvik zdravotníků, záchranná služba zde nabízí rovněž kurzy první pomoci a neodkladné resuscitace pro veřejnost.

Žádný centrální vzdělávací institut záchranné služby s celorepublikovou působností v současné době neexistuje, každá záchranná služba si školí své zaměstnance. „Vidím to jako negativum, stejně jako organizaci záchranných služeb. Myslím si, že bychom měli být také organizováni podobným způsobem jako hasiči nebo policisté, tedy pod jedním centrálním ředitelstvím. Mnoho věcí by se tak sjednotilo a zjednodušilo,“ dodává ředitel středočeské záchranné služby.

„V současné době existuje akreditovaný vzdělávací obor – operátor zdravotnického operačního střediska, který je zatím ale pouze v teoretické rovině, protože žádná škola ho ještě neotevřela. Měli bychom o to samozřejmě velký zájem,“ říká MUDr. Houdek. Nejlepší by podle jeho slov bylo pomaturitní studium spojené s praxí. „Nyní existuje celá řada škol, které chrlí záchranáře jako na běžícím páse, někdy se jedná i o studium dálkové a v těchto případech se bohužel trochu obáváme kvalit těchto záchranářů. Zájem o práci u nás je opravdu velký, stále evidujeme více než dvě stě žádostí o přijetí. My ale preferujeme lidi s praxí, velmi dobrou zkušenost máme například se zdravotními sestrami z JIP nebo ARO,“ upřesňuje MUDr. Houdek. V současné době eviduje ÚSZS SČK 800 stálých a 400 externích pracovníků. Bez externistů by se záchranná služba neobešla, mnoho lékařů zde slouží ještě po svých úvazcích v nemocnicích.

Call centrum

„Naše záchranná služba je unikátní v tom, že nabízíme volajícím zdarma službu Call centra. Tuto zdravotnickou poradnu na telefonní lince jsme zřídili jako první v republice. Call centrum funguje jako poradenská služba při lince 155 z důvodu vysokého počtu telefonátů od lidí, kteří nepotřebují akutní zásah záchranářů, ale chtějí pouze poradit nebo se informovat na téma lékařských nebo psychosociálních problémů. Řešením těchto hovorů strávili operátoři přibližně čtvrtinu služby, a pak nebylo možné se věnovat lidem, kteří potřebovali okamžitou pomoc. Nyní mohou dispečeři „neakutní“ hovor přesměrovat do Call centra. Linka zároveň v případě přetížení tísňové linky slouží jako další operátorské místo,“ vysvětluje ředitel záchranné služby.

Další samostatnou otázkou je zneužívání tísňové linky. Nejčastějšími původci jsou překvapivě děti. Podle slov MUDr. Houdka existuje několik skupin těchto volajících, jedna z nich pouze telefonuje. „Mezi sebou jim říkáme „prozváněči prudiči“, těch je asi čtvrtina. Pak je bohužel další skupina lidí, kteří svoji akci „dotáhnou“ do konce a donutí záchranáře vyjet k fiktivní nehodě.“

Spolupráce v rámci IZS

„V mnoha případech se při zásazích bez hasičů neobejdeme a naopak. Spolupráci, konkrétně se středočeskými hasiči, považujeme za výbornou. Máme opravdu dobré vztahy a všechny záležitosti řešíme přímo. Navíc na Kladně sídlíme nedaleko od sebe, v Příbrami a Dobříši máme výjezdové stanoviště dokonce přímo v budově hasičů. Koexistence těchto dvou složek na stanovištích je naprosto bez problémů,“ uvádí MUDr. Houdek.

Zřejmě nejčastěji obě zmíněné složky spolupracují u dopravních nehod. „Hasiči jsou výborní profesionálové při vyprošťování zraněných z havarovaných automobilů. Nehody jsou pro nás z hlediska počtu a závažnosti zásahů opravdu zásadní. Navíc stále častěji dochází také k hromadným nehodám. To je fenomén, kterého se nyní obávám nejvíce. Zrovna nedávno jsme zasahovali u hromadného neštěstí – srážky vlaku a automobilu u Kamenných Žehrovic, kde nakonec byli jen dva středně vážně zranění, zbytek byla naštěstí jen zranění lehká. Jde ale vždy o velmi náročné situace. Proto jsme rádi také za to, že v letošním roce se na toto téma uskuteční na Kladensku cvičení složek IZS,“ dodává.

(Poznámka redakce: Že jsou obavy MUDr. Houdka oprávněné, potvrzuje to, že pouhé tři dny po našem rozhovoru došlo na Kladensku k další hromadné nehodě – srážce autobusu s kamionem, kde kromě devíti zraněných jeden člověk zemřel.)

Interoperabilita složek IZS by se měla navíc v budoucnu ještě zlepšit – prvním krokem je vytvoření tzv. střechy – komunikace mezi jednotlivými složkami by se měla odehrávat po optických vláknech, což by vyřešilo mnoho problémů, které se vyskytly např. při povodních nebo jiných operačně a komunikačně náročných situacích. Celá akce by měla být financována z 85 % z integrovaných operačních programů, tedy z fondů Evropské unie. Přechod na nový typ spojení je zatím ve fázi přípravy. „V polovině letošního roku se rozhodne, zda bude systém spuštěn. Máme o to enormní zájem, jednáme o tomto kroku s hejtmanem kraje, pojedeme se podívat také za hranice, jak tam podobný způsob funguje. Mělo by se jednat o celorepublikovou záležitost, zatím existuje ale ještě dost neznámých, proto doufám, že se projekt posune dobrým směrem,“ říká ředitel záchranné služby.

Dalším dílkem ve skládačce vzájemné spolupráce středočeských záchranářů a hasičů je například výpomoc operačních středisek, protože dispečeři záchranné služby nejsou povinně jazykově vybaveni. „Ve většině případů jsou naši operátoři schopni se s volajícím domluvit, ale v případě potřeby jej mohou v rámci tísňové linky 112 spojit s potřebně jazykově vybavenou operátorkou hasičů,“ vysvětluje MUDr. Houdek. „Doufám, že naše spolupráce bude ve všech aspektech našich činností pokračovat i nadále stejně kvalitně,“ dodává.

kpt. Mgr. Jana KEMROVÁ, foto archiv Územního střediska záchranné služby Středočeského kraje

 

Print  E-mail  X Corp.   Facebook