Vybrané družstvo působilo kompaktně a kamarádsky, v těžkých chvílích podržel jeden druhého. Do konečné „desítky“ pro mistrovství světa byli nominováni a do Ruska odletěli Martin Provazník, Jindřich Harasimovič, Martin Kulhavý, Karel Ryl, Jakub Pěkný, Jaroslav Hrdlička, Jan Hopp, Marek Jarůšek, Lukáš Hons a Petr Mařan. Po všech stránkách dobře připravené mistrovství se odehrálo na stadionu Dynamo a po celou dobu mu přálo i počasí. Překážky i cvičná věž byly perfektní, celé mistrovství od rána do večera živě přenášela ruská televize.

 

Zahajovalo se výstupem na věž, a to, co se na cvičné věži v Ufě dělo, bralo přímo dech. Pružná rozběhová dráha svědčila dobrým časům, ještě závodník na 23. místě v základních pokusech měl čas pod hranicí 14 sekund. Základní dopolední pokusy vyhrál časem 13,21 s ruský závodník Albert Loginov, posledním, osmým postupovým časem do semifinále bylo 13,50 s ruského závodníka Alexeje Andijanova. Nejlepším českým závodníkem byl Karel Ryl s časem 14,08 s. Početné publikum napjatě čekalo na večerní semifinálové a finálové rozběhy. Velké ambice měli Rusové, před které domácí fanoušci postavili jediný úkol - vítězství.


Ruský tým měl veškeré předpoklady, osmičku nejlepších tvořilo šest členů ruského družstva a pouze dva Bělorusové. V semifinálových rozbězích byl poprvé překonán světový rekord, a to ruským závodníkem Sergejem Gurčenkovem, který předvedl neuvěřitelných 13,00 s.


Finálový závod byl fantastickým zážitkem a po několika minutách se znovu přepisovala hodnota světového rekordu. Vítězem finále a držitelem světového rekordu se šokujícím časem 12,95 s stal běloruský závodník Alexandr Tiškovski, na druhém místě se o pouhou setinu sekundy s časem 12,96 s umístil ruský závodník Sergej Gurčenkov. Bronz bral za čas 13,00 s další Bělorus Sergej Sudakov. Pro Rusa Sergeje Akšenceva s časem 13,18 s na stupních vítězů místo nezbylo, což je něco neuvěřitelného!

 

V hodnocení družstev bylo pořadí po první disciplíně: 1. Rusko, 2. Bělorusko, 3. Ukrajina, 4. Česká republika, 5. Kazachstán. Čeští závodníci v disciplíně výstup do 4. podlaží cvičné věže rozhodně nezklamali, oba nováčci na mezinárodní scéně, Lukáš Hons ani Jakub Pěkný, se slavných jmen nezalekli a odvedli pro družstvo dobrou práci. Potěšitelné bylo zejména to, že i náš osmý závodník měl čas pod hranicí patnácti sekund. České družstvo tak poprvé nezapočítavalo do týmového hodnocení „patnáctkový“ čas. Škoda jen bolavých zad Karla Ryla a nepovedeného druhého pokusu Jakuba Pěkného, na českou „třináctku“ na šampionátech si budeme muset ještě počkat.

 

Druhá disciplína mistrovství, běh na 100 m s překážkami, se běhala ve čtyřech drahách na velmi netradičním povrchu. Zelená umělá tráva byla neobvyklá a pro naše závodníky naprosto neznámá. Přesto nám disciplína vyšla téměř dokonale. Český tým obsadil v hodnocení družstev vynikající a soupeři nečekané třetí místo. Poprvé se „nepsal“ pro náš tým žádný „sedmnáctkový“ čas, posledním bodujícím časem bylo 16,90 s Marka Jarůška. A navíc, třešničkou na dortu byla účast Jakuba Pěkného v semifinále, kam postoupil s 3. časem ze základních pokusů (15,67 s). Česká republika měla poprvé na šampionátech svého závodníka v semifinálových rozbězích. Jakubovi se v semifinále nezadařilo na rozdělovači a do finále nepostoupil. Přesto je to obrovský úspěch, protože je prvním závodníkem mimo Rusko, Bělorusko a Ukrajinu, který se do semifinále vůbec kdy dostal. Základní dopolední pokusy vyhrál časem 15,48 s běloruský závodník Nikolaj Vasilčenko, posledním postupujícím do semifinále byl na osmém místě Bělorus Maxim Šaporev s časem 15,88 s.

 

Do napjatě očekávaného finále postoupili tři Bělorusové a jeden ruský závodník. Ruský tým chtěl po zklamání na věži světový titul, ale osamocený Akšencev to měl ve finále hodně těžké. Finalisté dosáhli tří výkonů pod šestnáct sekund, vítězem a mistrem světa se stal výborným časem 15,55 s běloruský závodník Maxim Šaporev. Rus Akšencev skončil časem 15,88 s třetí. V hodnocení družstev bylo pořadí po prvních dvou disciplínách: 1. Rusko, Bělorusko, 2. Ukrajina, Česká republika, 3. Kazachstán, 4. Slovensko, 5. Estonsko.

 

Třetí disciplína, štafeta 4x 100 m s překážkami, byla, jak to na mistrovstvích světa bývá, velkou loterií. Že rozběhy nebudou jednoduché, se ukázalo hned po předvedení místních hasicích přístrojů, které moc „netlačily“. O ohrožení světového rekordu nemohlo být ani řeči. Našimi soupeři na oválu bylo v obou rozbězích družstvo domácího Ruska a tribuna opravdu „šílela“.

 

Naše první kvarteto - Martin Provazník (domeček), Karel Ryl (bariéra), Martin Kulhavý (kladina), Jan Hopp (hašení) - atmosféře nepodlehlo a počínalo si až na drobné chybičky dobře. Problém nastal v pásmu odpojení na třetím úseku, proudnice se zasekla a nešla odpojit, předávka se úplně zastavila, po uhašení doběhl finišmen v čase 62,11 s, což stačilo pouze na šesté místo. Druhá čtyřka - Jaroslav Hrdlička (domeček), Jakub Pěkný (bariéra), Petr Mařan (kladina), Marek Jarůšek (hašení) - byla pod velkým tlakem a jen skvělý výsledek nám mohl zachovat naději na úspěch v celkovém hodnocení. Jarda skvěle zvládl domek, Jakub na předávce maličko „utekl“, na bariéře byl perfektní, Petr na třetím úseku bez problémů a už zbýval jen Marek a hašení nevyzpytatelným přístrojem. Marek zahasil a po mohutném finiši se čas v cíli zastavil na hodnotě 57,09 s, což znamenalo velmi dobré třetí místo v družstvech. Tři body za třetí místo a neúspěch Bělorusů ve štafetě pořadím hodně zamíchal a před závěrečnými útoky to vypadalo nadějně i pro celkové pořadí mistrovství. Pořadí po třech disciplínách: 1. Rusko (4 body), 2. Ukrajina (9 bodů), 3. Česká republika, Bělorusko (10 bodů), 4. Estonsko, Kazachstán (16 bodů), 5. Slovensko (19 bodů).

 

Požárním útokem mistrovství končilo a rozhodl o medailistech. Útoky se běhaly paralelně, opět na umělé trávě a znovu jsme startovali s týmem Ruska. Běhalo se na dva pokusy a byla šance případnou chybu napravit. Pravidlo dvou pokusů se nám tentokrát opravdu vyplatilo. První pokus se vůbec nezdařil, několik drobných chyb se řetězilo a vše skončilo dlouhým nástřikem. Výsledný čas 49,22 s nás v útocích zařadil na poslední místo, v celkovém hodnocení jsme klesli na pátou příčku. Pro druhý pokus se měnily stavy, museli jsme se pokusit o nemožné a zvrátit vývoj. Zatím vedli Rusové s časem 28,91 s, a ten byl s daným materiálem, který jsme měli na tréninku k dispozici pouhých 15 minut, hodně vysokou laťkou (Rusové se v Ufě na mistrovství připravovali 14 dní). Druhá v útoku byla zatím Ukrajina, která dosáhla času 30,93 s, třetí Slovensko s časem 31,33 s. Útoky umíme, po prodiskutování prvního nezdaru stanovili trenéři taktiku a šli jsme na to. Po výstřelu se vše dařilo, i voda šla rychle do „béček“, vteřiny na časomíře letěly neuvěřitelně rychle, chvíle napětí, nastříkání terčů  a čas se zastavil na 29,37 s. Podařilo se! Družstvo propuklo v jásot, všichni se objímali, v útoku jsme  druzí! A to znamená i druhé místo v celkovém umístění! Poprvé v historii jsme vicemistry světa v požárním sportu!

V podvečer se v ufském divadle konalo slavnostní zakončení V. Mistrovství světa v požárním sportu spojené s oceněním vítězných družstev. Bohatý kulturní program předvedl vše od Nastěnky až po „boj o mír“, měl ale jen jediné vyvrcholení a tím bylo předání vítězných trofejí. Za mistry světa, družstvem Ruska, se nejúspěšnější výpravou stala Česká republika, v nesmírně těžké konkurenci států, kde se požárnímu sportu věnují sportovci na profesionální úrovni. Je to úspěch z říše snů. Pro naše hasiče bude stále těžší konkurovat závodníkům, kteří prošli od mládeže propracovaným systémem přípravy v těchto zemích. Vždyť například v běloruském týmu startovali dva nováčci, dvacetiletí závodníci, dosahující „třináctkových“ časů na věži a „patnáctkových“ na stovce.To, čeho dosáhla trojice Ivan Ressler, Josef Pěnča a Emil Dopirák, která má českou reprezentaci požárního sportu na starosti, za podmínek které u nás máme, je prostě neuvěřitelné. Všichni tři a nejen oni, budou mít před sebou hodně těžký úkol. Udržet dosažené výsledky bude těžké.

Výsledky dosažené v Ufě jsou obdivuhodné, velkou úctu a obdiv si zaslouží Ti, kteří jich, ať už jako závodníci nebo jako realizační tým, dosáhli. Hasičská reprezentace by si zasloužila více pozornosti. Zatímco například čeští reprezentanti tenisté byli na utkání s Chorvatskem na místě již osm dnů předem, čeští reprezentanti hasiči přiletěli do Ufy až v den tréninků. Také kryté haly pro nácvik disciplín výstup na věž a 100 m překážek v podzimním a zimním období citelně chybí a zatím je můžeme našim největším soupeřům jen tiše závidět. Při masové základně českého požárního sportu by bylo škoda nevyužít možností čerpání dotací z Evropských fondů na tato krytá sportoviště, s možností využití jak pro dospělé, tak i pro mládež.


Podrobné informace a fotodokumentaci o šampionátu najdete na www.ceskyhasic.cz.