Časopis 112 ROČNÍK XV ČÍSLO 9/2016

V části věnované POŽÁRNÍ OCHRANĚ se dočtete o zásahu hasičů z Olomouckého kraje u požáru tří hal, které sloužily k uskladňování použitého textilu. V pokračování článku uveřejněném v čísle 4/2016 se dozvíte, jak probíhalo experimentální měření povrchových teplot žárovek a zářivek. O prověření připravenosti záchranného týmu hasičů a zdravotníků na mezinárodním cvičení záchranných modulů „ModEx Austria 2016“ ve fiktivní zemi Modulistan, která byla postižena velkým zemětřesením, se dočtete v oblasti věnované IZS. Z oblasti OCHRANY OBYVATELSTVA přinášíme poznatky z odborného semináře „Boj se suchem a ekologickými zátěžemi“. O začátcích, průběhu a výsledcích fungování po dobu jednoho roku se dočtete v článku o Centru zdraví a bezpečí neboli Světě záchranářů. V INFORMACÍCH nezapomínáme na sport. Tentokrát z jiné oblasti, než jsme zvyklí. O přípravách na světový pohár v ledním hokeji a zejména o obdivu k práci hasičů jsme si povídali s kustodem týmu a jedním z hráčů hokejové reprezentace. 

Státní fond životního prostředí ČR (SFŽP ČR) uspořádal odborný seminář Boj se suchem a ekologickými zátěžemi, který se uskutečnil v Praze, Brně i Ostravě. V budově Magistrátu hlavního města Prahy na Mariánském náměstí se tento seminář konal 27. července 2016. Účastníkům byly mimo jiné poskytnuty praktické informace o nabídce dotací z Národního programu Životní prostředí a Operačního programu Životní prostředí.

Národní program Životní prostředí má podpořit efektivní a šetrné využívání přírodních zdrojů, napravit negativní dopady lidské činnosti na životní prostředí, zmírnit dopady změny klimatu a pomáhat přizpůsobování obyvatel prostřednictvím environmentálního vzdělávání.

Cílem semináře bylo představit možnosti řešení současných problémů souvisejících s nedostatkem pitné vody, s odstraňováním nelegálních skládek odpadu a skladů nebezpečných látek, a také nabídnout pomoc při sanaci havarijních stavů.

V úvodní přednášce vysvětlil ředitel SFŽP ČR Ing. Petr Valdman, za jakých podmínek lze požádat o podporu při likvidaci ekologických škod nebo řešení nedostatku kvalitní pitné vody. Pro podrobnější informace odkázal na www.narodniprogramzp.cz nebo zelenou linku 800 260 500 a dotazy@sfzp.cz.

Likvidace ekologických zátěží

Mgr. Lukáš Čermák z Ministerstva životního prostředí hovořil o znečištěných lokalitách, z nichž se kontaminace šíří a představuje reálné ohrožení lidského zdraví nebo okolních ekosystémů. V případě, že existuje riziko vzniku havarijního stavu a situace vyžaduje akutní zásah, poskytne stát okamžitou odbornou i finanční pomoc na sanaci, která minimalizuje případné následky nebo odvrátí vznik ekologické havárie. Rychlý odvoz nebezpečného odpadu je levnější, než otálet a dopustit únik toxických látek do životního prostředí.

 

Specifické jsou staré ekologické zátěže, u nichž nelze postihnout původce a vymáhat nápravu. Některé vznikaly v době, kdy ještě neexistovaly žádné právní normy upravující ochranu životního prostředí, ani nutnost opatření, jak předcházet znečisťování ovzduší, vody, půdy a nadměrnému vytváření odpadů. Příkladem je odstraňování starých ekologických škod způsobených pobytem bývalých sovětských vojsk na našem území, a to přibližně v 60 lokalitách. Hlavní ekologickou zátěží bylo znečištění podzemních vod (ropné uhlovodíky, chlorované uhlovodíky, ale také polychlorované bifenyly, těžké kovy a další toxické látky). Sanační práce na místech bývalých základen byly zahájeny v roce 1991 a měly by být dokončeny v letošním roce. Dalším místem, kde bylo nutné realizovat sanační opatření, je bývalá textilní továrna Vitka Brněnec na Svitavsku, původně koncentrační tábor nacisty Oscara Schindlera, v němž se odehrávalo závěrečné dějství podle pravdy sepsaného příběhu, který byl později natočen jako slavný film Schindlerův seznam. Textilka v 90. letech 20. století ze dne na den zkrachovala a zbyly jen nebezpečné trosky se spoustou chemikálií ohrožující životní prostředí. V laboratořích, v nichž se vyvíjely nové tkaniny, byly skladovány řady nebezpečných chemických látek, které musely být odborně zlikvidovány. Odvezlo se jich z areálu na 30 tun. V Boru u Skutče na Chrudimsku se recyklovaly pneumatiky a staré televizory. V roce 2006 provozovna ukončila činnost a Česká inspekce životního prostředí s majitelem řešila porušení zákona o odpadech. Po hasebním zásahu obrovského požáru skládky pneumatik v roce 2011, který trval osm dní, zůstalo velké množství vyhořelých pneumatik. I tato lokalita byla odborně vyčištěna. Podobně tomu bylo v Arnolticích na Liberecku, kde opakovaně hořel v roce 2012 odpad navážený z Německa (rozřezané autosedačky, které u nás měly být recyklovány). Po sanaci výsledky screeningu půdy potvrdily, že lokalita může být i zemědělsky využívána. Problémy nastaly také po ukončení provozu na výrobu jedlých olejů v olejně Lovosice na Litoměřicku. Smíchané chemikálie v různých množstvích a koncentracích, často v neoznačených a zkorodovaných nádobách několik let vytékaly, a jsou velkým nebezpečím pro zdraví obyvatel žijících v okolí areálu. Rozsáhlé laboratoře, kde bylo velké množství zejména arzeniku, byly vyklizeny, chemikálie se třídí a odvážejí. Některé se musejí z nevyhovujících obalů pro přepravu přebalovat a budou odstraněny ve spalovně, cementárně, energeticky i jinak využity apod. V objektu bývalého JZD Lhenice na Prachaticku byl původně sklad chemikálií, především pesticidů a herbicidů pro výrobu zemědělských hnojiv, později se do skladu navážel odpad s obsahem polychlorovaných bifenylů. Ten měla likvidovat firma, která však nedostala ke zpracování nebezpečných látek povolení, ale přesto rozšiřovala kapacitu provozních technologií, než lokalitu definitivně opustila. V současné době situace s kontaminovaným odpadem (kyselina chlorovodíková, kyanidové soli), který se nachází i v okolí skladu v sudech a kontejnerech, vyžaduje akutní řešení.

 

Existují však také ekologické zátěže, jako důsledek nezvládnuté nedávné podnikatelské činnosti. Stává se, že se zastaví výroba, zaměstnanci ze dne na den odejdou, přitom vedení podniku nekomunikuje s úřady. Zařízení většinou rozkradou sběrači kovů a náklady na likvidaci trosek jsou nevymahatelné. Stát dosud nemá v těchto případech efektivní nástroje, kterými by bránil poškození životního prostředí a ohrožení zdraví obyvatel v okolí. Odborníci z Ministerstva životního prostředí zpracují na základě požadavku představitelů daného kraje projektovou dokumentaci na asanaci lokality.

Zdroje pitné vody

 

Na území České republiky jsme odkázáni pouze na takové množství vody, které spadne ve formě srážek. Velmi důležité pro půdu, podzemní vody i pro stav vodních toků jsou sněhové srážky, kterých v posledních letech bylo poměrně málo. Velké množství vody řekami odteče, některé regiony mají nižší schopnost jímat vodu nebo tam méně prší, a proto jsou na tom se zásobami podzemní vody hůře, zejména na jižní Moravě a v podhůří Beskyd, ale také v části Českomoravské vrchoviny (Hlinsko, Pelhřimov, Třebíč, Žďár nad Sázavou) a ve středních Čechách na Rakovnicku, Benešovsku a Kutnohorsku. Nejlépe je na tom se zásobami podzemních vod oblast mezi Litoměřicemi a Českou Lípou. Průměrná denní spotřeba vody na osobu v roce 2015 byla v Praze 106 litrů, v ostatních regionech České republiky se uvádí spotřeba v průměru 90 litrů na den. Při hospodaření s pitnou vodou bychom měli do budoucna uvažovat, že není nutné používat v domácnostech pitnou vodu na splachování, praní, zalévání nebo údržbu obydlí, natož s ní plýtvat v průmyslové výrobě.

 

Ing. Michal Slezák ze SFŽP ČR uvedl, že v souvislosti s ubýváním podzemních vod a jejich znečištěním v některých oblastech stát podporuje průzkum, posílení a budování zdrojů pitné vody tam, kde je jí nedostatek nebo je pitná voda dodávána v některých ukazatelích v neodpovídající jakosti. Realizuje technické práce (vrty do podzemních zdrojů) pro rozšíření možností zásobování obyvatelstva, zajišťuje úpravy pro napojení zdroje na stávající rozvod pitné vody, vyhledání a vystrojení nových využitelných podzemních zdrojů a případně vytvoření nového veřejně přístupného odběrového místa.

Ing. Alena Kozlová ze SFŽP ČR referovala o monitoringu jakosti a množství podzemních vod. V případě poklesu spodní vody vodohospodáři zajišťují vodu ze záložních zdrojů. Zabývala se rovněž preventivním opatřením při ochraně pitné vody v době povodní a zkvalitňováním čištění odpadních vod. Dotace jsou určeny pro napojení nových odběratelů pitné vody, pro zlepšení její kvality a navýšení množství, například rekonstrukcí úpravny vody nebo vybudováním nového přivaděče. Podpora preferuje především efektivní využívání vodních zásob.

Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ,
foto autorka

 

redakce@grh.izscr.cz

Print  E-mail  X Corp.   Facebook