Časopis 112 ROČNÍK XVI ČÍSLO 11/2017

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA vás seznámíme s vlivem ventilace na způsob vyšetřování požárů v uzavřeném prostoru. Dočtete se o semináři k aktuálnímu vývoji smlouvy o zákazu jaderných zbraní. Dozvíte se o využití metod termické analýzy v požární ochraně. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM přinášíme reportáž z rozsáhlého cvičení složek IZS, které simulovalo střet dvou vlaků na Břeclavsku. Další zajímavé cvičení s názvem FOREST FIRE 2017. Akce byla zaměřena na problematiku hašení lesních požárů. V rubrice OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ se dočtete o Cvičení „ZÓNA 2017“, které se uskutečnilo ve dnech 5. až 17. května 2017. Cvičení bylo zaměřeno na procvičení činnosti vybraných ústředních správních úřadů. Dále o odpovědnosti za bezpečnost občanů v zónách havarijního plánování. V informacích se dozvíte, jak dopadla mistrovství ve vyprošťování Hasičského záchranného sboru České republiky v disciplínách TFA. Máme pro Vás krátký článek z nadačního svatováclavského koncertu v katedrále 

Ve čtvrtek 21. září 2017 v rámci doprovodného programu mezinárodního veletrhu FOR ARCH proběhl druhý ročník konference Požární bezpečnost staveb 2017. Tématem byla problematika dřevostaveb, kabelových rozvodů a požárně bezpečnostních zařízení v rámci únikových cest. Hlavní hvězda? Nor Ole Herbrand Kleppe, který promluvil o průběhu stavby a požární bezpečnosti nejvyšší dřevostavby světa Treet.

Všechno, co se zdá být nemožné, je možné. Tímto životním krédem se řídí vedoucí projektu manažer Ole Herbrand Kleppe ze společnosti Omegn Building Society, která se rozhodla realizovat náročný projekt. V norském městě Bergen u mostu Puddefjord postavit nejvyšší dřevěnou stavbu světa – čtrnáctipatrový bytový dům převážně z prefabrikovaných materiálů. Norské slovo „treet“ v češtině znamená strom, což je pro 52,8 metru vysokou stavbu příznačné. Architekti totiž na její nosnou konstrukci použili přibližně 900 metrů čtverečních dřeva. Nabízí se proto otázka, zda její stavitelé nepodcenili požární bezpečnost budovy. „CLT panely (křížově slepené vrstvené masivní dřevo, které má vysokou tuhost a únosnost – pozn. red.), které jsme na stavbu domu použili, jsou tak silné, že nehoří. Navíc jsme je natřeli ohnivzdornou barvou. Také jsou všude postřikovače, takže jsme se všemožně snažili zajistit, aby dům opravdu neshořel. Naopak, je to z hlediska rizika požáru ten nejbezpečnější dům v celém Bergenu,“ uvedl Ole Herbrand Kleppe k požární bezpečnosti, na kterou se novináři i široká veřejnost ptá nejčastěji. Pokud byste si chtěli pořídit byt v nejvyšší dřevostavbě světa, počítejte, že zaplatíte čtyři až pět tisíc eur za metr čtvereční. Za nejmenší byt o 43 metrech čtverečních tak utratíte přibližně pět a půl milionu korun.

Největší strom „vyroste“ v ČR
Ve znamení „nej“ konference pokračovala. K mikrofonu přímo „dosprintoval“ dvaatřicetiletý Ing. arch. Ondřej Chybík z brněnského ateliéru Chybik+Kristof Architects & Urban Designers. Studio nedávno zvítězilo v architektonické soutěži o novou podobu ředitelství státního podniku Lesy České republiky v Hradci Králové. Nová budova podle jejich projektu má nahradit stávající, která byla postavena v 70. letech minulého století. Do roku 2020 by tak měla vzniknout největší dřevostavba v České republice a bude připomínat strom s jedním kmenem a pěticí větví. Proč se architekti rozhodli právě pro takovýto návrh? „Podobu stromu má navržený půdorys jen shodou okolností. Budovu jsme navrhovali s cílem propojení pracovního prostředí s okolní přírodou. Z toho důvodu jsme omezili počet nadzemních podlaží na dvě a rozprostřeli objem budovy na celé zastavitelné území. Tvar jednotlivých ‚prstů‘ budovy vychází z principu vytvoření společného prostoru v každém jednotlivém úseku kanceláří. Prsty jsou radiálně uspořádány kolem centrálního foyer, což usnadňuje orientaci návštěvníka po příchodu do budovy. V atriu jsme navrhli průhledy do jednotlivých dvorů mezi úseky, propojení s přírodou je tak maximální,“ vysvětluje architekt Chybík. V průběhu konference naznačil, že při vytváření projektu studio naráželo na náročné požadavky na požární ochranu stavby. „Projekt je ve fázi přípravy dokumentace pro územní rozhodnutí. S hasiči zatím projednáváme systém hasebního zásahu a pohyb cisteren. Problém se týká celkového požárního řešení v závislosti na konstrukčním systému, kde se potýkáme s výraznými problémy. Zdá se, že v českém prostředí nelze realizovat moderní administrativní budovu s hořlavým konstrukčním systémem, aniž bychom nemuseli dělat kompromisy, které pro nás nejsou přijatelné z hlediska výrazu budovy jak v interiéru, tak navenek. Velkým problémem je například výška podlahy v druhém nadzemním podlaží, která přesahuje čtyři metry, což je výška, která je pro tento typ budovy zcela nedostatečná. Celkové požární zatížení je zvýšeno i použitím fixních okenních otvorů, bez kterých se energeticky úsporná administrativa neobejde. V interiéru plánujeme bohaté využití dřeva jako obkladového materiálu, což opět zvyšuje požární zatížení nad únosnou mez,“ uvedl. Jak chce tedy požární ochranu studio nakonec vyřešit? Nebude muset dělat příliš ústupků? „Řešení spočívá v nahrazení svislých konstrukčních prvků prvky nehořlavými. Svislý konstrukční systém jsme zredukovali na potřebnou míru a dřevo jsme použili na prvky vodorovné. Dřevěná konstrukce střechy a obkladový materiál v interiéru tak zůstane. Problémem je řešení konferenčního sálu, kde v interiéru nebudeme moci použít dřevo v míře, kterou jsme předpokládali. Počet osob v sálu se zcela nesmyslně stanovuje z jeho plochy a ne z jeho reálné obsazenosti – vychází tak jako shromažďovací prostor, který má z hlediska normy úplně jiné specifikace než ostatní prostory v budově. Z hlediska evakuace osob a požárního zásahu funguje budova optimálně,“ dodává mladý architekt.

Norská požární inspirace
Všichni máme v živé paměti požár dřevěného kostela Božího Těla v třinecké části Guty. O požární ochraně dřevěných kulturních památek na sympoziu promluvila ředitelka Eva Polatová z Národního památkového ústavu, která se zaměřila především na norské památky. Na řadě fotografií například z Norsk Folksmusea v Oslu, hornického města Roros nebo nejlépe dochovaného sloupového kostela Borgund demonstrovala, jakým způsobem Norové přistupují k požární ochraně. Například město Roros má záchranný hasičský sbor, historické jádro chrání termovizní kamery a všude v ulicích se nacházejí hydranty, ke kterým je možné se kdykoli připojit. V jednotlivých objektech také technici nainstalovali elektrickou požární signalizaci (EPS) a připojili na stabilní hasičské zařízení (SHZ). Jak se tedy liší situace v požární ochraně u nás a v této skandinávské zemi? „Rozdíl je především v tom, že v Norsku mají podstatně méně kulturních památek. Oproti České republice je to jen zlomek. A jelikož je to bohatá země, tak si ‚to málo‘ chrání, jak EPS, tak SHZ. U nás je velké množství kulturních památek a podstatně méně finančních prostředků na jejich zajištění. Co vím, tak v Česku má stabilní hasicí zařízení přibližně pět dřevěných kulturních památek. Ostatní jsou zabezpečené pouze elektrickou požární signalizací. Jinak v poslední době byly stabilním hasicím zařízením zabezpečeny některé archivy a depozitáře,“ uvedla Eva Polatová. Jak bychom tedy měli změnit přístup k požární bezpečnosti kulturních památek v České republice? „Měli bychom se snažit zvýšit povědomí o potřebě lépe chránit naše kulturní památky, neboť se v nich odráží dovednost našich předků včetně historie. S jejich zánikem se ztrácí. A samozřejmě na prvním místě je nedostatek finančních prostředků. Občas se sice najdou v různých evropských dotačních programech, ale pak nemusí být finanční prostředky na následnou údržbu. U SHZ to není málo. V Národním památkovém ústavu v posledních letech věnujeme značnou pozornost požární ochraně památkových objektů, které jsou v naší péči, i díky spolupráci s MV-generálním ředitelstvím HZS ČR, která funguje na základě dohody z roku 2010,“ dodává Polatová.

Důležité statistické údaje
Sympozia se také zúčastnil příslušník HZS ČR kpt. Ing. Martin Podjukl. Konferenci zahájil přednáškou o požárních statistikách, které se vedou od 30. let 20. století a pro účely požární prevence a sledování chování konstrukčních prvků při požárech pak od 70. let 20. století. Statistické sledování událostí (SSU) funguje od roku 2006 a data požární prevence se mohou využívat pouze pro interní účely a podporu rozhodování při úpravách norem a předpisů. Během prezentace Podjukl připomněl tři velké požáry dřevěných staveb – neobjasněný případ rozhledny Hýlačka, mediálně známý případ požáru Petrových bud v Krkonoších nebo požár dřevostavby z nedbalosti ve Špindlerově Mlýně. Podle statistik v průběhu let 2007 až 2016 hasiči zaznamenali celkem 46 požárů klasických dřevostaveb a 4 546 požárů staveb s hořlavou konstrukcí, jako jsou například chaty, kůlny, dřevníky, maringotky, zahradnické domky a jiné stavby. Jak vnímá expert dřevostavbu z pohledu požární ochrany například ve srovnání se stavbami z jiných materiálů? „Dřevostavba je z hlediska požární ochrany specifická. Díky vyšší koncentraci hořlavých materiálů lze počítat s tím, že dřevostavby musí splnit požadavek na větší odstupové vzdálenosti. Vzhledem k tomu, že dřevostavby samy o sobě velmi dobře hoří, je nutné počítat s tím, že průběh požáru může být velmi rychlý. To pak může znamenat, že, i přes včasný příjezd jednotek požární ochrany, oheň stavbu zcela zdevastuje. Po požáru je také nutné provést termokamerou důkladné vyhledání skrytých ohnisek. Obecně ale platí, že dřevostavba musí splňovat veškerá kritéria požární bezpečnosti, která jsou obvyklá pro ‚běžné‘ typy budov,“ odpovídá Podjukl. Jak vnímá nadstandardní přístup k požární ochraně v Norsku? „Požární bezpečnost máme v rámci Evropské unie, ale i světa, na mimořádně vysoké úrovni. Svědčí o tom velmi propracovaný systém norem a zákonných požadavků na bezpečnost staveb a provozovaných činností. Situace ohledně nadstandardní požární ochrany kulturních památek v Norsku je podmíněna jejich vlastní politikou v této oblasti. Prostředí v České republice se od toho norského zásadně liší nejen stavebně konstrukční různorodostí převažující většiny našich kulturních památek, ale i jejich četností. Z tohoto důvodu je z pohledu HZS ČR zásadní, aby památky splňovaly alespoň základní kritéria vyplývající z předpisů o požární ochraně. Cokoli navíc je pak v plné kompetenci věcně příslušných institucí a vůle ze strany vlastníků chráněných staveb,“ vysvětluje Podjukl.
Podle Chybíka v českém prostředí nelze realizovat moderní administrativní budovu s hořlavým konstrukčním systémem. Architekt musí dělat kompromisy, které pro něj nejsou přijatelné z hlediska výrazu budovy v interiéru i navenek. Co si o tom myslí Podjukl? „Kodex platných českých technických norem se zaměřuje zejména na standardní typy staveb. Je souborem osvědčených a velmi konzervativních doporučení a postupů. Pokud se architekt rozhodne řešit stavbu tak, že by mu norma neumožnila promítnout do stavby jeho zamýšlený návrh, existuje v předpisech požární ochrany institut, který mu umožní postupovat odlišným způsobem. Tento postup je ovšem vhodné konzultovat s místně příslušným hasičským záchranným sborem kraje.“

Závěrečné zhodnocení konference
Není žádné tajemství, že klíčové kritérium všech staveb je požární bezpečnost. Lidé, kteří se pohybují ve stavebnictví, musí stále častěji pracovat se sofistikovanějšími a provázanějšími technologiemi než v minulosti. Proto je důležité, aby se v rámci celého požárně technického řešení objektu sladily často zcela rozdílné požadavky na instalaci a provoz. Druhý ročník konference Požární bezpečnost staveb opět potvrdil, jak je přínosné, aby se potkávali a vedli diskuzi lidé z různých stavebních oborů, jako jsou architekti, projektanti, developeři, elektroinstalatéři, hasiči a další související profese. Jedině tak může české stavebnictví držet krok se světem a pravidelně se umisťovat na nejvyšších místech v mezinárodních stavebních a architektonických soutěžích.


David HARTMANN, DiS.

Print  E-mail  X Corp.   Facebook