Časopis 112 ROČNÍK XIX ČÍSLO 3/2020

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA informujeme o otevření nové stanice Milovice. Dočtete se o požáru komunálního odpadu ve spalovně v Liberci. Následuje historie HZS podniku Vítkovice. V Ostravě se konala konference - Ochrana obyvatelstva – zdravotní záchranářství 2020. V ČR bude sloužit nová technologie AML. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM se dočtete o cvičení kynologů HZS ČR v Krkonoších. V rubrice OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ přinášíme informace o realizované preventivně výchovné činnosti v roce 2019. Následně vás seznámíme s řešením dekontaminace na území Jihomoravského kraje v souvislosti s jaderným zářením. Skladovací a opravárenské zařízení HZS ČR vás seznámí s činností v uplynulém roce. Rovněž Výbor pro civilní nouzové plánování informuje, co přinesl rok 2019. V rubrice INFORMACE nabízíme anotace vysokoškolských prací. 

Historie HZS podniku Vítkovice, a.s., má své kořeny v devatenáctém století. Vzhledem k tomu, že se obec Vítkovice a Vítkovické železárny neustále rozšiřovaly, vznikalo hlavně v železárnách stále větší množství požárů. Proto na základě policejního předpisu pro Moravu z roku 1873 byl po dohodě mezi starostou obce Vítkovice Františkem Kořínkem a ředitelem železáren Pavlem Kupelwieserem založen dne 1. července 1884 německý závodní dobrovolný hasičský sbor.

Na ustavující schůzi bylo přítomno 66 mužů a prvním velitelem byl zvolen Emil Bousse, mistr z válcoven trub, a jeho zástupcem Ing. Schmiedhammer, vedoucí pracovník z válcoven. Hasičský sbor měl na starosti ochranu železáren a obce Vítkovice a obě strany přispívaly na zakoupení potřebné výstroje. Hasičská zbrojnice byla umístěna na Albertově ulici vedle hutních stájí (na místě dnešního starého ředitelství). Hasičský sbor měl mimo vedení celkem 87 členů, kteří byli rozděleni do tří oddílů – lezci, stříkačníci a pořádkoví. Ještě v tomto roce byl zvýšen stav mužstva na 120 členů. Dne 6. října 1884 byl zahájen pravidelný výcvik a školení. V průběhu dalších let se ukázalo, že stav mužstva je nedostačující, a tak v roce 1901 byl zvýšen počet na 150. Rovněž hasičská zbrojnice již nevyhovovala, neboť měla pouze dvě místa pro stříkačky a ostatní nářadí nebylo kam uložit. V roce 1910 byla proto zahájena výstavba nové hasičské zbrojnice. Ta byla postavena vedle elektrárny naproti zámecké zahradě (dnešní Ruská ulice). Hasičská zbrojnice byla slavnostně předána do užívání v roce 1912. Na tehdejší dobu patřila díky ocelové konstrukci s cihlovou výplní k jedněm z nejlepších. Byla v ní umístěna první telefonní ústředna pro celé železárny s nepřetržitou službou. Tato ústředna sloužila zároveň jako ohlašovna požárů. Hasičská zbrojnice byla rovněž vybavena 18 metrů vysokou lezeckou věží na sušení hadic. V roce 1919 byla rozšířena kvůli umístění osobních a nákladních automobilů železáren. Svému účelu sloužila až do roku 1960, kdy musela ustoupit výstavbě závodu 8.

Dobrovolní hasiči byli vesměs zaměstnanci Vítkovických železáren a svá pracoviště měli pokud možno blízko hasičské zbrojnice (rourovna, šroubárna, strojírna, slévárna apod.). Na pracovišti měli poplachové zvonky a v případě požáru ihned nastupovali do hasičské zbrojnice. Dobrovolní hasiči měli určité výhody. Za účast na školení a výcviku dostávali mimořádné odměny a po každém požáru zdarma pohoštění. Dostávali lépe placenou práci a přednostně jim byly přidělovány závodní byty (na Mírové ulici a v Giebel kolonii), do kterých bylo zavedeno zvonkové zařízení.

V řadách dobrovolných hasičů bylo hodně vedoucích pracovníků železáren, kteří zastávali velitelské funkce, neboť členství v dobrovolném hasičském sboru jim do určité míry zajišťovalo důležitost a nepostradatelnost pro železárny. O členství v dobrovolném hasičském sboru byl mezi zaměstnanci podniku velký zájem a muselo se několik let čekat na přijetí. Každý nový hasič byl nejdříve přijímán na roční zkoušku.

Na udržování požární techniky, praní a opravy hadic, úklid a podobné úkoly musely závody denně posílat do hasičské zbrojnice dva dělníky a jednoho mistra z řad dobrovolných hasičů, kteří současně měli pohotovost a v případě požáru okamžitě vyjížděli. V pozdějších letech (pravděpodobně od roku 1936) byla zavedena i noční pohotovost a vždy deset dobrovolných hasičů přicházelo na noc do hasičské zbrojnice. Ve dnech pracovního klidu se sloužila domácí pohotovost. Ta byla placena a byl o ni velký zájem. Aby se hasiči co nejvíce zdržovali v hasičské zbrojnici, byla vedle ní postavena kuželna, do které se z kantýny dováželo pivo.

Od svého založení bylo vedení hasičského sboru zásadně německé a teprve v roce 1937 přešel sbor pod české vedení. Jeho velitelem se stal Ing. Wald, technik ze staré ocelárny, který v této funkci setrval až do 14. března 1939, kdy byl ihned první den okupace z funkce sesazen a novým velitelem sboru byl jmenován Ing. Kubelka, ředitel učňovské školy, který se hlásil k německé národnosti a vstoupil do německé fašistické organizace NSDAP.

V roce 1941 byl z příkazu protektorátního ministra vnitra ve Vítkovických železárnách zřízen závodní požární sbor z povolání (Werks Berufsfeurwehr). Nejdříve byli jmenováni do funkcí velitelští pracovníci: velitel Ing. Kubelka, zástupce velitele Max Demel a velitelé čet Oto Orleth a Jindřich Christ. Jako odborný poradce byl dosazen z Berlína říšský Němec Peil. Všichni velitelští pracovníci byli německé národnosti a byli organizováni v SS, SA nebo NSKK (Nacionálně socialistický motoristický sbor – jediná motoristická organizace Třetí říše – pozn. redakce). Mužstvo bylo české národnosti a bylo v průběhu roku 1941 až 1942 získáno převodem z jiných závodních oddělení nebo totálním nasazením studentů a zaměstnanců obchodů. Začátkem roku 1943 byl stav mužstva doplněn na 70 mužů. Služba byla organizována na dvě turnusové směny. Pracovalo se tak, že požárník měl 24 hodin službu a 24 hodin volno, to znamená, že byl ve službě průměrně 372 hodin měsíčně. Jedna směna měla tři družstva a práce na směně byla organizována tak, že jedno družstvo celý den cvičilo, druhé provádělo celý den pochůzky po závodech a třetí družstvo se věnovalo údržbě požární techniky a různým pomocným pracím v hasičské zbrojnici. V nočních hodinách mimo pochůzky byla pohotovost. Denně, mimo neděle a svátky, bylo od 14.00 do 18.00 hodin prováděno školení. To prováděli velitel a velitelé čet německy a rovněž všechny povely byly vydávány v němčině.

Protože mužstvo bylo české národnosti a většina německy neuměla, byly zavedeny povinné kurzy němčiny. Byla vyžadována přísná kázeň a každé neuposlechnutí nebo nesplnění úkolu bylo tvrdě postihováno. Menší přestupky byly trestány pokutami (srážka z platu) a větší přestupek byl potrestán okamžitým propuštěním a odesláním na nucené práce do Německa. V roce 1944 bylo přijato dalších 30 příslušníků požárního sboru, kteří po tříměsíčním výcviku byli přemístěni na pobočnou stanici do Kunčic, závod 15 (Südbau). V roce 1944 po prvním leteckém náletu na Ostravu byl zvýšen počet příslušníků požárního sboru na 200 mužů. Kvůli nedostatku místa v hasičské zbrojnici byla část mužstva umístěná ve sklepních prostorách Vítkovického zámku.

V průběhu dubna 1945 se Sovětská vojska nezadržitelně blížila k Ostravě. Asi polovina příslušníků požárního sboru (většinou svobodní) přestala chodit do služby a utekla do hor, nebo se schovávala.

Dne 30. dubna 1945 přešla Sovětská vojska v ranních hodinách přes řeku Odru ve Svinově a za těžkých bojů se blížila k Ostravě. Německé velení požárního sboru uteklo i s částí požární techniky. Tentýž den kolem 16. hodiny byla hasičská zbrojnice obsazena Sovětskou armádou.
Po osvobození většina příslušníků už k požárnímu sboru nenastoupila, a proto z příkazu ředitele podniku Dr. Ing. Bechného byl v závodech proveden nábor a počet příslušníků požárního sboru doplněn na 111 mužů. Zkoušely se různé varianty pracovní doby od klasické osmihodinové až po turnusové směny 24 hodin služba - 48 hodin volno, které se nakonec nejvíce osvědčily. Tato pracovní doba byla zavedena u všech požárních sborů z povolání.

V poválečných letech docházelo zejména z politických důvodů k častým změnám na velitelských postech.

V roce 1946 vzniklo nově oddělení požární prevence, přičemž požární preventisté prováděli především fyzické kontroly pracovišť a pomáhali vyhledávat a odstraňovat možné příčiny vzniku požárů a jiných nehod a havárií.

Velkým mezníkem byl rok 1960, kdy se požární útvar provizorně přestěhoval do garáží silniční dopravy a současně byla zahájena výstavba nové požární zbrojnice na Hutnické ulici ve Vítkovicích. Stavba byla dokončena v roce 1966 a sloužila HZS VÍTKOVICE až do doby jeho zrušení.

V dobách největší slávy měl HZS VÍTKOVICE, a.s. (Vítkovické železárny a strojírny Klementa Gottwalda, s.p.) asi 100 zaměstnanců pracujících na třech směnách a na denní směně (oddělení prevence, destrukční skupina, personální oddělení a pracovníci úklidu). V den ukončení činnosti 30. června 2019 zbylo již pouze 18 zaměstnanců (1 + 3 na směně a 2 vedoucí).

Úpadek podniku VÍTKOVICE začal po roce 1989. Prvním důvodem byl postupný rozprodej koncernu a především vstup ČR do Evropské unie, kdy se v přístupových jednáních dohodlo, že bude stanoven maximální počet zaměstnanců v hutnických organizacích, čímž se omezovala konkurence přistoupivších zemí ke stávajícím zemím v EU. Tehdy došli politici k přesvědčení, že je nutné ukončit hutní výrobu právě ve VÍTKOVICÍCH.

Hasičský záchranný sbor podniku (HZSP) stále fungoval pro všechny organizace na území bývalých „velkých VÍTKOVIC“, a to až do chvíle, kdy došlo k prodeji velkých organizací, což byl další důvod omezení činnosti jednotky. Tehdy bylo HZS Moravskoslezského kraje (MSK) stanoveno, že na základě vyhodnocení pracovišť s vysokým požárním zatížením musí mít čtyři organizace vlastní HZSP, nebo se sdružit v souladu s platnou legislativou a finančně se podílet na společné jednotce. Šlo o VÍTKOVICE, a.s., VÍTKOVICE HEAVY MACHINERY, a.s., ČEZ, a.s. a VÍTKOVICE STEEL, a.s. Uvedené firmy využily možnost sdružení a byl vytvořen jediný HZS VÍTKOVICE, a.s. Jednotka v počtu 63 výjezdových hasičů (21 hasičů na směně) pracovala ve 24hodinových směnách. Každá z uvedených organizací měla svoje plány a především úkol zavést co nejvíce úsporných opatření. Platba za zajištění požární ochrany se nikomu nelíbila. Dalším důvodem omezení činnosti jednotky byl rok 2001, kdy vešel v platnost nový zákoník práce, který zakazoval podnikovým hasičům 24hodinové směny. Muselo se přejít na 4 směny se stávajícím počtem hasičů. Po doplnění o 2 zaměstnance měla každá směna pouze 16 osob.

Kvůli prodeji organizací, šetření a snižování pracovišť s vysokým požárním zatížením (ukončování činnosti některých provozů) se začalo jednat o možnosti zbavit se povinností mít vlastní jednotky PO postupně ve všech organizacích.

V roce 2004 byla zbývající část podniku zprivatizována a většinovým vlastníkem se stal Ing. Jan Světlík, který měl i hlavní slovo v případě rozvoje HZSP. Posledním hřebíkem do rakve HZSP bylo nedorozumění většinového vlastníka s ostatními řediteli organizací, kteří se podíleli na financování jednotky a samozřejmě přicházející krize roku 2008. Začalo docházet k utlumování této spolupráce, a tudíž i ke snižování počtu hasičů na jednotlivých směnách.

Prvním podnikem, který ukončil spolupráci, byl v roce 2009 ČEZ, a.s. Tehdy došlo ke snížení stavu na jedenáct hasičů na směně. Jako další ukončil spolupráci v roce 2012 VÍTKOVICE STEEL, a.s., a jednotka snížila počty na osm osob na směně. Požární ochranu v uvedené firmě zajišťoval smluvně HZS MSK. Posledním odcházejícím ze společné jednotky byla firma VÍTKOVICE HEAVY MACHINERY, a.s., v roce 2018, na základě rozhodnutí nového většinového vlastníka. Počet hasičů na směně se snížil na šest osob. V tomto roce se začalo připravovat zrušení povinnosti mít jednotku PO, kdy již VÍTKOVICE, a.s., neměly žádný provoz s vysokým požárním zatížením. Pro zrušení se ale musely vyřešit stavební nedostatky některých objektů, ve kterých byla využita možnost mírnějšího řešení, než stanoví platné ČSN, z důvodů zrušení povinnosti mít vlastní jednotku PO. Po vyřešení těchto nedostatků bylo rozhodnuto, že HZSP byl zrušen ke dni 30. června 2019.

Hlavním úkolem HZS VÍTKOVICE, a.s., bylo vytváření podmínek pro účinnou ochranu života a zdraví zaměstnanců a majetku a poskytování pomoci při haváriích, živelních pohromách a jiných mimořádných událostech. Jednotka zajišťovala především výjezdy k požárům, záchranu osob, technickou pomoc, jako je čerpání a dodávka vody, odstraňování padlých stromů, likvidace bodavého hmyzu, výjezdy k dopravním nehodám na silnicích či železniční vlečce, likvidace úniků nebezpečných látek, zásahy při živelních pohromách apod. Samozřejmou činností byly požární a plynové asistence při nebezpečných pracích, technologická pomoc spočívající v chlazení či skrápění prašné technologie, práce ve výškách při odstraňování uvolněné krytiny, čištění střech, odstraňování rampouchů, manipulace se světlíky, ořezávání větví atd. Rovněž tak zabezpečovala zjišťování poruch v podzemních prostorách, prohlídky kabelových kanálů, manipulaci s nebezpečnými látkami, práce v izolační dýchací technice, monitorování elektrické požární signalizace či kontroly hydrantů, odběrných míst požární vody a celou řadu dalších činností.

Tyto činnosti zajišťovala jednotka HZSP jak pro holding VÍTKOVICE, tak smluvně pro celou řadu dalších partnerů nacházejících se v příslušném hasebním obvodu, tj. na území bývalých tzv. „velkých Vítkovic“, které byly členěny do jednotlivých samostatných závodů, např. Závod 1 - nyní je to Dolní oblast VÍTKOVICE, Závod 2 - současné Vítkovice STEEL, a.s., Závod 3 – nynější VÍTKOVICE HEAVY MACHINERY, a.s., Závod 8 – v současné době ČEZ, a.s.

Každým rokem byl 1. května pořádán Den otevřených dveří, kde se mohli zájemci seznámit s vybavením HZSP při ukázkách techniky v simulovaných podmínkách a jeho připraveností pro zásah v komplikovaných podmínkách jednotlivých provozů.

Nikdo nedokáže spočítat, u kolika zásahů již hasiči VÍTKOVIC zasahovali a kolik zachránili lidských životů. Jen v roce 2017 to bylo 258 zásahů a při 15 požárech, kdy vznikla přímá škoda 1,8 mil. Kč, dokázali uchránit hodnoty ve výši 17 mil. Kč. V roce 2018 při osmi požárech vznikla škoda 1,707 mil. Kč a zachráněné hodnoty byly ve výši 18,550 mil. Kč. Naštěstí u těchto zásahů nedošlo k žádnému zranění ani úmrtí. Bohužel v minulosti tomu tak vždy nebylo a tyto případy, jako např. výbuchy v areálu chemické části koksovny, jsou doposud v živé paměti.

Samozřejmě, že všichni hasiči mají největší radost, když se podaří zlikvidovat mimořádné události bez závažných následků a zranění a velmi si váží morálního ocenění, kterého se jim například dostalo od primátora města za účinnou pomoc při povodních v roce 1997.


Metoděj POPOV, DiS., Asociace velitelů hasičských záchranných sborů podniků, z.s., Ing. Zdeněk KORYČANSKÝ, foto archiv HZSP Vítkovice

Print  E-mail  X Corp.   Facebook