Časopis 112 ROČNÍK XVI ČÍSLO 7/2017

V červencovém čísle vás seznámíme s novou stanicí Bítozeves na Žatecku. V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA se dočtete o zkouškách hašení požárů jedlých tuků a olejů. Dále o kurzu "Nástupní odborný výcvik". V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM si vás upozorníme na nový Řád chemické služby HZS ČR. Přinášíme článek z letiště Václava Havla o výcviku leteckého profesionála. Shrnuli jsme informace veletrhu Pyros a z Pyromeetingu 2017. Rubrika OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ vám nabídne náhled do Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do 2030 v oblasti výchovy a vzdělávání obyvatelstva. Dále se můžete dočíst o setkání odborníků na téma „Bezpečnost ve střední Evropě“ a o jednání mezinárodní vědecké konference „CBRN PROTECT 2017“. V INFORMACÍCH přinášíme výsledky 21. ročníku soutěže Velké ceny ČR v požárním útoku. Dozvíte se, kdo se stal mistrem Evropy v disciplínách TFA. Nezapomněli jsme ani na příběh Nadace policistů a hasičů. 

Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB), Ministerstvo zahraničních věcí a Ústav mezinárodních vztahů ve spolupráci s Organizací pro zákaz chemických zbraní uspořádaly 19. dubna 2017 v budově Ministerstva zahraničních věcí v Praze na Loretánském náměstí konferenci pod názvem „Úmluva o zákazu chemických zbraní včera, dnes…a zítra?“

Mezi hlavními tématy programu konference byly vznik a působnost Úmluvy o zákazu chemických zbraní (dále jen „Úmluva“), která je jedním z klíčových dokumentů mezinárodního práva, činnost Organizace pro zákaz chemických zbraní, dále jaký význam má Úmluva v zahraničně­ politickém kontextu a v kontextu mezinárodního práva, stav chemických zbraní ve světě, jejich ničení a svět po zničení chemických zbraní, možnosti zneužití chemických látek v teorii i praxi, Český národní úřad a jeho aktivity na národní i mezinárodní úrovni, jak se promítá Úmluva do průmyslové výroby a práce dalších orgánů státní správy ve vztahu k Úmluvě. Součástí konference byla i výstava tematických posterových prezentací s historickými fotografiemi následků použití chemických zbraní.

Jednání zahájil náměstek ministra zahraničních věcí Martin Tlapa, který připomenul, že Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení je mezinárodní smlouva (doplnila závazky dané Ženevským protokolem z roku 1925), kterou se státy zavázaly nevyvíjet, nevyrábět, nehromadit, nepřechovávat a nepřevádět chemické zbraně, jakož i nečinit vojenské přípravy k jejich využití a nenapomáhat nikomu k uvedeným činnostem, nevyzývat ani nepodněcovat k nim. Státy musejí zničit všechny zásoby chemických zbraní a látky určené k potlačování nepokojů nesmějí používat jako bojové prostředky. Česká republika podepsala Úmluvu 14. ledna 1993 a ratifikovala ji 6. března 1996. Úmluva nabyla účinnosti v ČR 29. dubna 1997. Kromě čtyř (Izrael, Egypt, Severní Korea, Jižní Súdán) přistoupily v září 2013 k Úmluvě všechny státy světa. Bohužel však nedávno došlo k jejímu porušení v syrském Chán Šajchúnu, kde po náletu zemřelo na otravu chemickou bojovou látkou na sto lidí (včetně dětí). Tragický incident se vyšetřuje.

Ředitel Ústavu mezinárodních vztahů prof. Mgr. Ing. Petr Kratochvíl, Ph.D., uvedl, že Úmluva má jednak dimenzi politickou, právní a technickou, ale také morální, protože nesmí zůstat pouze u politických proklamací. Proto je tak důležité vyšetřit případ porušení Úmluvy a vyvodit adekvátní důsledky. Vyšetřování je v kompetenci mezinárodní Organizace pro zákaz chemických zbraní (Organisation for the Prohibition of Chemical Weapons - OPCW) se sídlem v Haagu v Nizozemsku, která prosazuje a kontroluje dodržování Úmluvy.
Generální ředitel OPCW J.E. Ahmet Üzümçü pozdravil konferenci prostřednictvím videa a vyjádřil víru v úspěšné naplňování cílů Úmluvy v celosvětové snaze o odzbrojení a dosažení míru na planetě.

Historie použití chemických zbraní
Ing. Jaroslava Křížková z SÚJB se věnovala použití chemických zbraní v historii, která sahá až do doby boje s nepřítelem s šípy otrávenými přírodními jedy nebo kdy byl protivník udušen kouřem, polit splašky apod. V první světové válce nebylo cílem, aby chemické látky zabíjely, ale pouze nepřítele oslabily, případně vyřadily z boje. Až v roce 1917 byl poprvé Němci v boji použit u belgického města Ypry bojový jedovatý plyn Yperit neboli hořčičný plyn, kdy zasažení vojáci umírali v krutých bolestech na spálené plíce. Tehdy ne­existovala ochrana proti tomuto zcela novému způsobu boje. V roce 1925 byla podepsána ve švýcarské Ženevě Mezinárodní úmluva o zákazu použití plynů a bakteriologických zbraní ve válce (Ženevský protokol) zakazující jako první použít chemické nebo biologické zbraně ve válce.
Prof. Ing. Pavel Danihelka z VŠB­ Technické univerzity Ostrava upozornil na nebezpečí toxických chemických látek používaných v průmyslu, které by teroristé mohli zneužít. Připomněl příklady z historie, kdy Římané v roce 146 př. n. l. porazili punské Kartágo a zasypali ho solí, aby tam v budoucnu nic nemohlo růst. V minulém století teroristé použili k otrávení pitné vody ve studnách zemědělská hnojiva, k zamoření prostor s hromadným výskytem osob postačil chlór. V roce 1984 v Bhópálu uniklo následkem průmyslové havárie do okolí chemické továrny 27 tun methylisokyanátu, kyanovodíku a dalších látek poškozujících lidské zdraví. Dodnes nebylo objasněno, proč v roce 2001 došlo v areálu chemické továrny v Touloose k obrovské explozi dusičnanu amonného v množství až 450 tun, což způsobilo kráter o průměru 50 metrů a hloubce 10 metrů. V každém případě je na prvním místě podstatná kvalita řízení rizik.

Dodržování požadavků Úmluvy
Mgr. Tereza Vitvarová z SÚJB definovala chemickou zbraň jako munici, která je navržena a vyrobena k zabíjení nebo způsobení újmy na zdraví. Může jí být ale každá chemická látka, která byla použita s úmyslem zranit nebo zabít. Původně sloužily jako zbraně průmyslové toxické chemické látky (chlór, fosgen, kyanovodík), později se začaly vyrábět cíleně vyvinuté látky (sarin) a ty musely být zlikvidovány. OPCW bdí nad dodržováním Úmluvy. Monitoruje veškeré toxické chemické látky, které se vyskytují ve velkém množství (v chemickém a farmaceutickém průmyslu, v zemědělství). Vytváří jejich databázi a provádí inspekční kontroly. V roce 2013 byla organizace oceněna Nobelovou cenou za mír „za intenzivní snahu o omezování chemických zbraní“. Za Českou republiku spolupracuje s Organizací pro zákaz chemických zbraní Oddělení pro kontrolu zákazu chemických zbraní, Odboru pro kontrolu nešíření zbraní hromadného ničení SÚJB.
Doc. JUDr. PhDr. Veronika Bílková, Ph.D., E.MA, z Ústavu mezinárodních vztahů se zamýšlela nad morálními aspekty použití chemických zbraní. Vojenská čest odnepaměti mužům velela bojovat statečně. Psychologicky působí chemické zbraně na vojáky jako zbabělý nástroj a jejich použití je demoralizující. Navíc hrozí riziko, že když se obrátí vítr, bude ohrožena i útočící strana. Pokud bude armáda vybavena ochrannými pomůckami, vojáci přežijí, ale zahyne civilní obyvatelstvo, které chráněno nebude. Jak tomu bylo například při použití Agent Orange (herbicidy) ve Vietnamu americkou armádou. Úmluva je komplexní norma adresovaná vůči státům i jednotlivcům a obsahuje zákaz prvního i druhého úderu (reakce na útok). Použití chemických zbraní se hodnotí jako válečný zločin. Takzvaný Islámský stát je nestátní aktér, proto je Úmluva vůči němu neúčinná, jako v případě jakéhokoli teroristického útoku (nervový plyn sarin v japonském metru).

Likvidace chemických zbraní
Ing. Jaroslav Straka z SÚJB přiblížil způsoby ničení chemických zbraní. Navzdory velkému mezinárodnímu úsilí se daří likvidovat chemické zbraně ve světě jen velmi pomalu, a bez negativních vlivů na životní prostředí, obtížně. Jednou z možností je likvidace spalováním (v uzavřeném prostoru), kdy chemické látky musejí být vyjmuty z nosičů, což je pracovně a časově náročný proces. Pre­ detoxifikace zajišťuje nepoužitelnost látek pro vojenské účely, ale výsledkem jsou stále toxické sloučeniny. Další možností je zakopání chemických látek do země nebo jejich potopení do moře v uzavřených systémech. Na severní polokouli existuje v současné době řada míst, kam byla uložena chemická munice po druhé světové válce a v důsledku koroze hrozí prosakování toxinů a kontaminace okolní půdy a vodních zdrojů.
PhDr. Ivan Jestřáb z Ministerstva zahraničí hodnotil kladně postoj Československa i České republiky k Úmluvě z hlediska zahraničně politického a diplomatického (ČR ve výkonné radě) a také z hlediska technického, protože se u nás organizuje pravidelný výcvik inspektorů zařízení podléhající kontrole podle Úmluvy. Dále konstatoval, že chemické látky jsou přeměňovány v podstatě nevratným způsobem do podoby nevhodné pro výrobu chemických zbraní. Předmětem kontrolního režimu Úmluvy jsou rovněž staré a zanechané chemické zbraně. Ale všechny zásoby chemických zbraní ve světě dosud zlikvidovány nebyly a celý proces odzbrojení nebyl dokončen. Také projevil obavy o bezpečnost chemické munice z německých zbrojních skladů, která byla po druhé světové válce svržena na dno Baltského moře v sudech a bednách, které začínají podléhat korozi.

Bezpečnostní dohled nad chemickými látkami v průmyslu
Ing. Zdeňka Fabiánová, Ph.D., z SÚJB informovala, že Státní úřad pro jadernou bezpečnost prostřednictvím Odboru pro kontrolu nešíření zbraní hromadného ničení provádí na území České republiky kontrolní činnost zákazu vývoje, výroby a dovozu chemických zbraní. Dále uděluje licence pro nakládání s vysoce nebezpečnými látkami na základě stanovených podmínek, uděluje povolení dovozu a vývozu zboží dvojího použití (hnojiva) a kontroluje jejich přesnou dokumentaci, řeší povinnosti při nálezu chemických zbraní a vysoce nebezpečných látek a stanovuje množství nebezpečných látek, na které se vztahuje ohlašovací povinnost. Dále uvádí požadavky na členění nebezpečných látek při evidenci a rozděluje stanovené látky do seznamů podle jejich nebezpečnosti. Ukládá sankce za porušování zákona. Úmluva žádné látky nezakazuje, pouze reguluje jejich používání. V tom je princip zabezpečení a ochrany před možným zneužitím toxických chemických látek.
Ing. Pavel Dobeš, Ph.D., z VŠB­ Technické Univerzity Ostrava představil Koncepci environmentální bezpečnosti pro roky 2016 až 2020, s výhledem do 2030 a jak Česká republika podporuje snahy o zamezení poškození životního prostředí kontaminací chemických látek, které mohou ohrozit zdraví a životy obyvatel. Toxické látky musí být opatřeny bezpečnostními listy, které obsahují přísná pravidla bránící vstupu jedů zejména do vody, půdy a ovzduší. Ve spolupráci s izraelskými odborníky analyzují zdroje rizik zneužitelné teroristy, například zabezpečení průmyslově používaných látek, jako chlór, herbicidy nebo čpavek. Průmyslové podniky zatím na tyto scénáře zneužití reagují na různé úrovni (nehlídané cisterny s nebezpečným obsahem na volném prostranství). Bezpečnostní hrozbou jsou i přírodní katastrofy (vyplavení špatně zajištěných chemických látek při povodních), člověkem způsobené katastrofy (uvolnění jedovatých zplodin při požáru), průmyslové havárie a narušení funkčnosti kritické infrastruktury.

Výroba a zpracování nebezpečných látek v České republice
Na konferenci vystoupili také zástupci dvou významných výrobců chemických látek v České republice. Synthesia, a.s., Semtín­ Pardubice vyrábí a vyváží více jak do 60 zemí světa pigmenty, barviva, nátěrové hmoty, nitrocelulózu, pesticidy, farmaceutické látky. Společnost BorsodChem MCHZ, s.r.o., Ostrava s novým čínským vlastníkem Wanhua Industrial Group (původně Moravské chemické závody, a.s., Ostrava), vyrábí především anilín, 15 druhů speciálních aminů, kyselinu dusičnou, močovinové pryskyřice, rajský plyn, umělá sladidla, inhibitory koroze a další. Výrobci se podrobují pravidelným ročním kontrolám, podávají hlášení o činnostech minulých a o plánovaných činnostech. Proběhlo také několik mezinárodních inspekcí technického sekretariátu Organizace pro zákaz chemických zbraní (vytvoření definovaných podmínek pro mezinárodní kontrolu). Evidují objemy výroby definovaných látek a v souladu se zákonem (zákon č. 19/1997 Sb.) probíhá také kontrola nákupu surovin a laboratorních chemických látek.


Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto autorka

Print  E-mail  X Corp.   Facebook