V souladu se zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 218/2000 Sb.“), a podle usnesení vlády ČR ze dne 3. listopadu 2008 č. 1333 o Zásadách vlády pro poskytování dotací ze státního rozpočtu ČR nestátním neziskovým organizacím ústředními orgány státní správy v rámci rozpočtové kapitoly poskytuje Ministerstvo vnitra prostřednictvím Ministerstva vnitra-generálního ředitelství HZS ČR (dále jen „MV-GŘ HZS ČR“) v roce 2009 neinvestiční dotaci ze státního rozpočtu ČR (dále jen „dotace“) níže uvedeným typům nestátních neziskových organizací na plnění projektů grantů:

a) občanským sdružením, vyvíjejícím činnost podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů,
b) účelovým zařízením církví, zřízeným podle zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností
a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), pokud vykonávají alespoň některou činnost vyjmenovanou v tomto ustanovení (dále jen „neziskové organizace“).

Ústavní soud zamítl návrh Veřejného ochránce práv na zrušení vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb. Ústavní soud ve svém nálezu potvrdil, že tento právní předpis je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Vyhláška Ministerstva vnitra č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, nabyla účinnosti dne 1. července 2008.

Tento předpis stanoví jednotné technické podmínky požární ochrany pro navrhování, výstavbu a užívání staveb. Vyhláška byla zpracována na základě nejnovějších tuzemských a zahraničních poznatků v oblasti požární ochrany staveb. Ustanovení tohoto předpisu také reagují na vstup ČR do Evropské unie a harmonizují požadavky požární bezpečnosti na stavební výrobky s evropskými předpisy.

Návrh Veřejného ochránce práv

Veřejný ochránce práv JUDr. Otakar Motejl navrhl v lednu 2009 Ústavnímu soudu zrušit vyhlášku č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb a tento návrh odůvodnil zejména:

1. Porušením čl. 1 Ústavy, čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále také jen „Listina“), tj. „rovnosti před zákonem“
Veřejný ochránce práv neshledává pro stanovení závazných pravidel chování závadný odkaz na české technické normy, ale skutečnost, že nejsou běžně dostupné veřejnosti, především dostupné bezplatně a tím dochází k porušení „rovnosti před zákonem“.

2. Rozporem s čl. 1 a 2 Ústavy, čl. 1, 2 a 4 Listiny základních práv a svobod (tj. povinnosti stanoví pouze zákon, zákaz diskriminace, smysl základních práv a svobod)
Veřejný ochránce práv konstatuje, že v Ústavě a v Listině základních práv a svobod lid vyjadřuje jednoznačný požadavek, aby povinnosti byly ukládány pouze zákonem nebo na základě zákona, způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny), a současně při zachování dalších podmínek (zákaz diskriminace – čl. 4 odst. 3 Listiny, šetření podstaty a smyslu základních práv a svobod – čl. 4 odst. 4 Listiny).

3. Porušením čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod – dotčenost, optimálnost mezi zásahem základních práv a svobod a veřejným zájmem
Napadená ustanovení ve vyhlášce vlastníkům staveb stanovují povinnosti, které ve svém důsledku dopadají do jejich majetkové sféry, tj. pořízení hasicího přístroje a povinnost provádění revizí a dále povinnost instalace autonomní detekce.

4. Vhodností, subsidiaritou
V liberální demokracii je především věcí samotných občanů jakým způsobem budou chránit své zdraví a majetek. Vybavit stavby hasicími přístroji je nástrojem nevhodným a může v řadě případů laické použití hasicího přístroje v domácnosti způsobit více škody než užitku.

5. Rovností
Stanovení povinností instalovat zařízení autonomní detekce a hasicích přístrojů do nových staveb je diskriminační.

Rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 26. května 2009 o návrhu Veřejného ochránce práv JUDr. Otakara Motejla na zrušení vyhlášky č. 23/2008 Sb.,
o technických podmínkách požární ochrany staveb, alternativně o návrhu na zrušení částí vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, za účasti Ministerstva vnitra jako účastníka řízení, takto:

I. Návrh na zrušení vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, se zamítá.

II. Návrh na zrušení ustanovení § 2 odst. 1 písm. e), § 2 odst. 2 písm. b), § 3 až § 9, § 10 odst. 1, 2, 6, § 11 odst. 1, 2, § 12 až § 14, § 15 odst. 1 a 5, § 16, § 17 odst. 1, 7 a 9, § 18 odst. 1, 2, 4, 5, 6, § 19 odst. 1, 2, 3, 9, § 21 odst. 1 a 4, § 22 odst. 1 a 4, § 23 odst. 1, § 24 odst. 1, 2, 4, § 25 odst. 1 a 4, § 26 odst. 2, § 28 odst. 2, § 30 odst. 2, 3,4 a 10, § 31 a přílohy č. 1, 4, 5, 7, 8 a 9, vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, se zamítá.

Hodnocení Ústavního soudu

A) K návrhu na zrušení vyhlášky

Napadená vyhláška č. 23/2008 Sb. byla vydána na základě zmocnění obsaženého v ust. § 24 odst. 3 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, ve kterém se uvádí: „Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem technické podmínky požární ochrany pro navrhování, výstavbu nebo užívání staveb, a to za účelem omezení rozvoje a šíření ohně a kouře ve stavbě, omezení šíření požáru na sousední stavby, evakuace osob a zvířat v případě ohrožení stavby požárem nebo při požáru a umožnění účinného a bezpečného zásahu jednotek požární ochrany. Pro podrobnější vymezení těchto podmínek lze využít hodnot a postupů stanovených českou technickou normou nebo jiným technickým dokumentem upravujícím podmínky požární ochrany staveb.“

Z výše citovaného textu zákona vyplývá, že tento zákon obsahuje nejen zmocnění k vydání předmětné vyhlášky, ale rovněž zakotvuje možnost využití hodnot a postupů obsažených v českých technických normách. V příloze č. 1 vyhlášky č. 23/2008 Sb. je pak uveden výčet norem požární bezpečnosti staveb. Článek 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny, popř. dále čl. 4 odst. 3 a odst. 4 Listiny tedy porušeny nebyly.

K námitkám navrhovatele ohledně absence veřejného a bezplatného přístupu k českým technickým normám, lze uvést následující: Do technických norem je možno v pracovních dnech nahlédnout na hasičských záchranných sborech krajů (krajských ředitelstvích, územních odborech) či za poplatek
v technických knihovnách krajských měst.

České technické normy je rovněž možno si zakoupit u Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, kam se mohou občané obrátit i s žádostí o poskytnutí základní informace. České technické normy je možno dále zakoupit v kontaktních místech Hospodářské komory po celé republice. Od roku 2009 byla tištěná podoba technických norem o polovinu zlevněna. Průměrná cena českých technických norem je (a byla i před jejich zlevněním) nižší než je průměr v EU.

Přístup ke všem platným technickým normám v elektronické podobě je dále možný prostřednictvím internetu, kde je možné si tyto normy za poplatek stáhnout (pro jednoho uživatele má služba stát 1000,- Kč na 12 měsíců, za zvýšenou cenu možnost i vytisknout).

Je tedy možno konstatovat, že přístup k českým technickým normám, uvedeným v příloze č. 1 vyhlášky č. 23/2008 Sb., je veřejný a bezplatný. Zásada veřejného a bezplatného přístupu českých technických norem, uvedených ve vyhlášce č. 23/2008 Sb., není porušena, neboť podmínka veřejného a bezplatného přístupu technických norem občanovi je zajištěna u státních institucí, tj. hasičských záchranných sborů krajů. K porušení základního principu demokratického státu, tj. rovnosti před zákonem (čl. 1 Ústavy, čl. 1 Listiny) tedy v důsledku existence odkazů na technické normy obsažených v předmětné vyhlášce nedochází.

Je ovšem třeba také podotknout, že technické normy nejsou primárně určeny pro řadového spotřebitele, i když jedním z úkolů technických norem je jeho ochrana, nýbrž především pro odborníky profesionály. Technickými normami z oblasti požární bezpečnosti jsou vybaveni především autorizovaní technici a inženýři, posuzující technické podmínky požární ochrany (kteří je používají při své práci), což představuje další možnost přístupu a nahlédnutí do nich. Problematiku navrhování staveb mohou řešit pouze k tomu způsobilé osoby, jak vyplývá z ust. § 158 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Tyto osoby musí ke své činnosti získat autorizaci podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. Navrhování staveb (projektování) mohou vykonávat jako podnikatelské subjekty, z čehož vyplývá, že pro vykonávání této činnosti musí vynaložit určité náklady související s touto činností. Mezi tyto náklady lze řadit i pořízení technických norem.

B) K alternativnímu návrhu navrhovatele na zrušení jednotlivých výše uvedených ustanovení vyhlášky

Dle Veřejného ochránce práv napadená ustanovení vyhlášky ukládají vlastníkům staveb povinnosti, které ve svém důsledku dopadají do jejich majetkové sféry tím, že jim ukládají jednak povinnost pořídit si hasicí přístroje a povinnost provádět (resp. objednávat jejich pravidelné revize), jednak povinnost instalovat tzv. zařízení autonomní detekce, což znamená povinné vynaložení finančních prostředků. Základním právem, jehož porušení je v tomto namítáno, je právo vlastnické.

Z hlediska principu způsobilosti naplnění účelu (vhodnosti), podle kterého musí být příslušné opatření vůbec schopno dosáhnout zamýšleného cíle, jímž je ochrana jiného základního práva nebo veřejného statku, lze přisvědčit tomu, že navrhované opatření je způsobilé zajistit dosažení předpokládaného cíle. Povinné zabezpečení stavby proti požáru hasicími přístroji a zařízeními autonomní detekce a signalizace je způsobilé chránit životy a zdraví osob a také jejich majetek před škodlivým vlivem požáru. Nejde přitom však jen o ochranu práv vlastníka stavby, ale i o ochranu zájmů osob žijících v sousedství a vlastně zájmů celé společnosti. Veřejný zájem na ochraně těchto hodnot je prioritní a má přednost před ochranou vlastnického práva jednotlivých vlastníků. Veřejný zájem na bezpečnosti a ochraně života, zdraví a majetku převažuje nad zájmem jednotlivého vlastníka na úspoře finančních prostředků na zakoupení zařízení na ochranu před požárem. Je však třeba podotknout, že je především v zájmu samotného vlastníka posílení preventivní funkce ochrany majetku před hrozící škodou.

Z pohledu principu potřebnosti, dle něhož je povoleno použití pouze nejšetrnějšího – ve vztahu k dotčeným základním právům a svobodám – z více možných prostředků, je možno konstatovat, že v předmětné věci je dáno racionální spojení mezi cílem a prostředky vybranými k jeho prosazení. Prostředky použité k dosažení cíle jsou prostředky šetrnými a nezbytnými.

K námitce navrhovatele, že uložením povinnosti instalovat hasicí přístroje a zařízení autonomní detekce pouze do nových (popř. do rekonstruovaných) staveb je diskriminační a porušuje tak princip rovnosti v právech zakotvený v článku 4 odst. 3 Listiny, je třeba uvést následující:

Vyhláškou č. 23/2008 Sb. stanovený požadavek vybavit určité stavby (ust. § 14 odst. 3) zařízením autonomní detekce a signalizace je technickou podmínkou požární ochrany ve fázi navrhování stavby. Vyhláška č. 23/2008 Sb. stanoví povinnost vybavit stavby uvedené v ust. § 1 až § 18 a § 28 zařízením autonomní detekce a signalizace. Ústavní soud konstatuje, že napadenou právní úpravu nelze považovat za diskriminační.

Ústavní soud chápe rovnost jako kategorii relativní, jež vyžaduje odstranění neodůvodněných rozdílů. Zásadě rovnosti v právech je proto třeba rozumět tak, že právní rozlišování v přístupu k určitým právům či při uložení povinností mezi právními subjekty nesmí být projevem libovůle, neplyne z ní však, že by každému muselo být přiznáno jakékoliv právo, resp. všem uložena stejná povinnost. Ústavní soud konstatuje, že rozdílná úprava povinností vlastníků nových staveb oproti vlastníkům starých staveb se opírá o rozumné a akceptovatelné důvody.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal rozpor napadené vyhlášky s ústavním pořádkem České republiky nebo se zákonem, a proto návrh na zrušení napadené vyhlášky, stejně jako alternativní návrh na zrušení jejích jednotlivých ustanovení (zákon č. 182/1993 Sb. - pozn. red.), podle ust. § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zamítl.

K nálezu Ústavního soudu se vyjádřil generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Miroslav Štěpán:„Tento nález Ústavního soudu vítám. Je to potvrzení toho, že jsme se v naší snaze zvýšit úroveň požární bezpečnosti staveb v ČR a stanovit jednotné technické podmínky požární ochrany pro navrhování, výstavbu a užívání staveb vydali správnou cestou. Jednotlivá ustanovení této vyhlášky čerpají z dobré praxe a také z nejnovějších poznatků vědecké a výzkumné činnosti našeho vysokého školství, zejména Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava“.

Nález Ústavního soudu v plném znění lze najít na webových stránkách Ústavního soudu: www.concourt.cz.

pplk. Ing. Marie TAUFEROVÁ, MV-generální ředitelství HZS ČR
 

Hasební zásah

Ve dnech 16. až 17. května 2009 zasahovalo celkem devatenáct profesionálních a dobrovolných jednotek PO u požáru starého kravína v obci Stará Ves nad Ondřejnicí, který sloužil jako skladiště svázaných balíků slámy a sena. Na objektu byla vyčíslena škoda přesahující 2 miliony korun a část budovy byla zničena.

Popis objektu

Jde o budovu starého kravína, který nebyl v provozu již několik let a sloužil místní firmě jako skladiště sena a slámy. Objekt má tvar písmene „T“, kdy jeho přední část je využívána k drobným opravářským pracím a první patro slouží jako skladiště slámy. Balíky slámy byly uskladněny i v zadní části objektu. Celý objekt je zděný, střešní nosná konstrukce je ocelová, sedlového typu. Ocelové nosníky jsou vyplněny sendvičovými pláty, které se skládají z 1,2 cm tlusté azbestové desky, polystyrénu tloušťky 10 cm a vrchní část tvoří lepenkový pás s hliníkovou fólií. Podlahy jsou betonové. Přední část objektu má půdorysné rozměry 60 x 15 m a na něj navazující zadní část má půdorysné rozměry 60 x 20 m. V okolí objektu se vyskytují staré zarostlé jímky a část tvoří zarostlé nezpevněné plochy.

Hasební zásah

Dne 16. května 2009 byl v 16.46 hodin na krajské operační a informační středisko HZS Moravskoslezského kraje (KOPIS) ohlášen požár střechy starého kravína. Na místo zásahu byly vyslány jednotky PO zařazené do prvního stupně poplachu včetně jednotky HZS Moravskoslezského kraje (dále jen „MsK“) ze stanice Ostrava-Hrabůvka (Opuštěný kravín se nachází ve vesnici Stará Ves nad Ondřejnicí, vzdálené asi 10 km od místa její dislokace). Ta přijela na místo zásahu jako druhá. První byla na místě zásahu jednotka SDH Stará Ves nad Ondřejnicí, která již rozvinovala dopravní vedení hadicemi B 75. Velení převzal velitel jednotky ze stanice Ostrava-Hrabůvka. Průzkumem bylo zjištěno, že se v budově nacházelo asi 40 tun uskladněného sena a slámy, které byly ve třetí fázi požáru. Také pravá strana střechy nad těmito balíky byla ve třetí fázi požáru. Velitel zásahu (dále jen „VZ“) ihned požádal KOPIS o vyslání dalších sil a prostředků. Dále rozhodl, že do příjezdu dalších sil a prostředků bude prováděna požární obrana, a jednotky PO se pokusí zabránit rozšíření požáru na čelní stranu budovy. Dále bylo zjištěno, že v objektu je odpojen elektrický proud a během příjezdu jednotek PO byla místními zaměstnanci vytažena z objektu svářecí souprava i s náhradními tlakovými lahvemi.

Kyvadlová doprava vody

Na místo zásahu se postupně začaly sjíždět další jednotky PO, které VZ rozděloval na další části objektu a které měly za úkol zabránit dalšímu šíření požáru. Kvůli velké spotřebě vody bylo rozhodnuto o povolání dalších jednotek PO, byla zřízena kyvadlová doprava vody a dvě odběrná místa v přilehlé vesnici. S přibývajícím počtem jednotek PO bylo postupem času vytvořeno ještě třetí odběrné místo ve vedlejší vesnici, aby se netvořily fronty u zbývajících odběrných míst a byla zajištěna pravidelná dodávka hasiva.

Když se v 17.40 hodin dostavil řídící důstojník (dále jen „ŘD“), bylo místo zásahu rozděleno na tři a později na čtyři úseky. Velení zásahu zůstalo po vzájemné dohodě na VZ. Úsek č. 1 tvořila čelní strana budovy a jednotky PO na tomto úseku měly zabránit dvěma proudy C 52 rozšíření požáru na toto křídlo a zlikvidovat začínající ohniska požáru v tomto místě. Na úseku č. 2 jednotky PO bránily dalšímu rozšíření na ještě nezasažený střešní plášť budovy jedním proudem C 52 a dále prováděly postupné hašení dvěma proudy C 52 okny dovnitř objektu, kde hořely balíky slámy. Na 3. úseku jednotky PO hasily požár střechy, která byla z této strany celá zasažena požárem, třemi proudy C 52. Rychlý rozvoj požáru byl způsoben hořící slámou uskladněnou právě pod touto částí budovy.

Na 4. úseku, který byl na konci budovy a vznikl později, docházelo k postupnému hašení balíků slámy a zbývající části střechy dvěma proudy C 52. Bylo zřejmé, že bude potřeba těžká technika, nejlépe nakladač, kterým se budou hořící balíky z objektu vyvážet a hasit ve venkovním prostoru. Po dohodě s majitelem objektu ŘD zajistil dva typy těchto nakladačů, které však na místo zásahu přijely až ve večerních hodinách.

Využití zařízení Cobra

K likvidaci požáru bylo použito také vysokotlaké zařízení Cobra, které je schopno pod tlakem 300 bar rozřezávat materiál a hasit případná ohniska uvnitř daného materiálu účinnou vodní mlhou. Hasiči s pomocí tohoto zařízení postupně „otevírali“ střešní plášť a hasili skrytá ohniska na méně zasažené střeše úseku č. 2, kde nehrozilo bezprostřední propadnutí dovnitř budovy. Požár byl lokalizován v 19.57 hodin.

Ve 20.30 hodin na místo zásahu přijely dva balíkové nakladače. Ty byly VZ rozděleny každý na jednu stranu budovy (úsek č. 1 a č. 4) a v těchto místech měly postupně vyvážet uskladněnou slámu. Tu vyvážely do místní jímky a na pole, kde byla sláma dohašována. Hasiči z úseku č. 3 mezitím uvnitř budovy hasili ohniska z odkrytých částí hromady. Po vyvezení slámy byly nakladače odvolány a jednotky PO prováděly dohašovací práce zbývajících hromad slámy a pokračovalo se v rozebírání zbytků střešní konstrukce. Jednotky PO byly postupně odvolávány.

V 00.56 hodin následujícího dne byl požár zlikvidován. Celý objekt byl zkontrolován termokamerou a předán majiteli. Na místě zásahu zůstala do ranních hodin v pohotovosti jednotka SDH Stará Ves nad Ondřejnicí a jednotka SDH Krmelín, které objekt průběžně kontrolovaly. V 06.00 hodin jednotky SDH obcí ukončily zásah a vrátily se zpět na základny.

Příčina vzniku požáru

Ohledání místa požáru probíhalo ve dnech 16. až 18. května 2009 v součinnosti s  Policií ČR a dne 18. května za účasti policejního psovoda se psem na vyhledávání akcelerantů hoření a policejního chemika. Bylo zjištěno, že skladová část objektu, kde došlo k požáru, je odpojena od elektrického proudu. Na místě byla také vyloučena možnost vzniku požáru samovznícením. Příčinou vzniku tohoto požáru bylo použití otevřeného ohně. Konkrétní osobu, která pomocí zdroje otevřeného ohně požár způsobila, se na místě nepodařilo zjistit. Na základě provedeného vyšetřování bylo stanoveno, že příčinou vzniku požáru bylo úmyslné zapálení.

Specifika zásahu

Negativa:

→ vysoká rychlost šíření požáru – v době příjezdu prvních jednotek PO již hořela celá část střešní konstrukce,
→ nedostatek hasební látky do doby, než se na místo dostavily další jednotky PO,
→ sendvičové složení střechy, skrytá ohniska požáru,
→ uskladněné balíky slámy, které nebylo možné vyvézt jinak než těžkou technikou, která přijela až po delším čase a zásah se zbytečně prodloužil,
→ nemožnost ustavení výškové techniky hlavně u rozebírání střešní konstrukce z důvodu nezpevněných ploch okolo budovy,
→ vysoká fyzická náročnost zásahu.

Pozitiva:

→ velmi dobrá spolupráce s jednotkami SDH obcí,
→ provedeným zásahem nedošlo k rozšíření požáru na další část budovy,
→ blízké odběrné místo vody,
→ dostatečná odstupová vzdálenost od okolních objektů.

nprap. Ing. Tomáš PALICA, foto nprap. Ing. Martin NANEK, HZS Moravskoslezského kraje
 

Obrázek 1Obrázek 2aObrázek 2b

První polovina roku 2009 se nesla ve znamení inovací norem požární bezpečnosti staveb. V dubnu vyšla nová ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení a v květnu nová ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty. Souběžně jsou připravovány změny některých dalších norem požárního kodexu, které jsou podmíněny neustálým vědeckotechnickým vývojem. V oblasti vnějších tepelných izolací obvodových stěn došlo k několika zásadním změnám.

Konstrukce dodatečných vnějších tepelných izolací

Základní norma ČSN 73 0802 se v problematice navrhování dodatečných vnějších tepelných izolací obvodových stěn stávajících objektů s požární výškou h > 12 m odkazuje na specifickou normu ČSN 73 0810. Tato norma nově stanovuje, co lze považovat za změnu stávající stavby. Jedná se především o dříve realizované panelové bytové objekty a ostatní budovy zkolaudované do konce roku 2000. To znamená, že níže uvedené požadavky není možné uplatnit např. u právě dokončených staveb. Na dodatečné zateplení objektů s požární výškou do 12 m nejsou kladeny žádné požadavky.
Konstrukce dodatečných vnějších tepelných izolací, tedy tepelná izolace, nosné rošty, povrchová vrstva, upevňovací prvky, příp. další specifikované součásti (dále jen „konstrukce“), jsou posuzovány jako ucelený výrobek. Konstrukce musí splňovat následující požadavky:

→ Povrchová vrstva musí vždy vykazovat index šíření plamene i_s = 0 mm.min^-1. Konstrukce s výškovou polohou hp ≤ 22,5 m (Pozn. 1),

a) které jsou kontaktně spojeny se zateplovanou stěnou, musí dosáhnout třídy reakce na oheň B, přičemž tepelně izolační materiál musí být minimálně třídy reakce na oheň E;
b) které obsahují dutiny umožňující svislé proudění plynů, musí splnit třídu reakce na oheň A1 nebo A2;

→ Konstrukce s výškovou polohou h_p > 22,5 m musí být třídy reakce na oheň A1 nebo A2.
→ Pokud obvodové konstrukce stávajících objektů splňují požadavky na požární pásy nebo stěny v požárně nebezpečném prostoru a jsou dodatečně zatepleny, považují se za vyhovující i s touto dodatečnou úpravou.

Pozn. 1:  Dodatečné vnější tepelné izolace mohou být provedeny nejvýše do úrovně stropní konstrukce podlaží, které odpovídá této výšce. Např. hranice 22,5 m je dosaženo v prostoru oken 7. NP, ale konstrukce třídy reakce na oheň B je možné aplikovat až do úrovně stropu tohoto podlaží. Na výšku stropní konstrukce, atiku, římsu apod. se výškově nebere zřetel.

V úrovni založení zateplovacího systému, okenních a jiných otvorů musí být konstrukce zajištěny tak, aby při zkoušce podle ISO 13785-1 nedošlo do 15 minut k šíření plamene po vnějším povrchu nebo po tepelné izolaci přes úroveň 0,5 m od spodní hrany zkušebního vzorku (dále jen „šíření plamene“).

Založení zateplovacího systému vyhovuje, pokud je:

→ umístěno pod okolním terénem (viz obrázek 1),
→ použito pásu tepelné izolace třídy reakce na oheň A1 nebo A2 výšky 0,5 m (viz obrázek 2a),
→ zespod užito výrobků třídy A1 nebo A2 (např. kovové lišty tloušťky alespoň 0,8 mm) a při zkoušce podle ISO 13785-1, ale s výkonem 50 kW, nedojde k šíření plamene (viz obrázek 2b).

Je důležité dbát na kvalitu provedení zateplovacího systému v místě založení, protože v případě vzniku požáru např. v suterénu objektu (kde jsou v bytových objektech nejčastěji sklepní kóje) může být značně tepelně namáháno.

Za vyhovující je považováno řešení okenních otvorů, které má:

→ nejvýše ve vzdálenosti 15 cm nad stávající plochou nadpraží pás tepelné izolace třídy reakce na oheň A1 nebo A2 výšky 0,5 m (Pozn. 2)

- tento horizontální pás probíhá nad všemi okny; nebo
- nad jednotlivými okny přesahuje hranu ostění o 1,5 m;

→ kolem ostění a nadpraží takové úpravy, že při zkoušce ISO 13785-1 nedojde k šíření plamene, přičemž musí být tato úprava provedena u všech oken.

Tyto požadavky musí být splněny minimálně u oken nad úrovní h_p ≥ 12 m. Výjimku tvoří jednotlivá okna chráněných únikových cest, která nemusí splnit výše uvedené požadavky, protože zde nevzniká riziko výtoku horkých plynů z požáru.

Pozn. 2: Výška tepelně izolačního pásu třídy reakce na oheň A1 nebo A2 může být nižší než 0,5 m jen v případě, že se zkouškou podle ISO 13785-1 prokáže, že nedojde k šíření plamene.

Shrnutí

Jednou ze zásadních změn ve filozofii posuzování vnějších tepelných izolací staveb je posunutí mezní výšky objektu z 9 m na 12 m. Starší objekty vyhovující výšky (12 m) nemusí problematiku vnějších tepelných izolací příliš řešit. Normy však doporučují postupovat obdobným způsobem, jako u objektů vyšších a zachovat tak určitou úroveň požární bezpečnosti. Normy přesně definují stavby, které je možné zateplit dodatečně a využít tak mírnějších požadavků. Otázka, jak vymezit limitní výšku 22,5 m, v minulosti přinášela mnoho nedorozumění. Tento problém je nyní jasně vyřešen. V jednom z dalších čísel bude podrobněji uveden způsob zateplování novostaveb a staveb zkolaudovaných po roce 2000.

kpt. Ing. Pavla LUKÁŠOVÁ, MV-generální ředitelství HZS ČR

 

Ve dnech 21. a 22. května 2009 se v Lichtenštejnském paláci v Praze uskutečnila konference Evropského fóra pro bezpečnostní komunikaci s veřejností „Public Safety Communication Europe Forum 4^th Assembly Conference”. Jejím pořadatelem bylo Evropské fórum veřejné komunikace PSC , které pracuje pod záštitou EU od roku 2006 a věnuje se komunikaci jako prostředku pro zvýšení bezpečnosti obyvatel. Záštitu nad konferencí, která se konala u příležitosti českého předsednictví EU, převzal Úřad vlády ČR a Ministerstvo vnitra. Účastnilo se 105 odborníků z 34 zemí Evropy, především z členských zemí EU.

Komunikace je v EU chápána jako jeden z prostředků/nástrojů pro zvyšování bezpečnosti obyvatelstva. Proto se jí nyní věnuje zvláštní pozornost a na její zajištění se věnují prostředky ve výzkumu i v zakázkách.

Náměstkyně ministra vnitra Mgr. Lenka Ptáčková Melicharová shrnula cíle Ministerstva vnitra, prosazované v průběhu českého předsednictví. Ministerstvo vnitra zastřešuje projekt „Zvýšení informovanosti při nouzových situacích a ochrana kritické infrastruktury“. Připomněla též závěry konference výzkumné a vývojové základny EU, která se konala letos v Tallinu a která se věnovala problematice krizového řízení při mimořádných událostech (Disaster Management) a zdůraznila, že základem pro zvyšování bezpečnosti je prevence a provázané aktivity mezi prevencí, připraveností, odezvou a obnovou.

Náměstkyně předsedkyně Výboru pro evropské záležitosti při Úřadu vlády PhDr. Jana Hendrichová uvedla, že konference „Public Safety Communication Europe Forum 4^th Assembly Conference” patří mezi 20 přídavných akcí, které se konají u příležitosti českého předsednictví EU. Ocenila, že předmětná konference propojuje bezpečnostní aspekty v globálním světě a komunikaci.

Komunikace s veřejností

Komunikace byla jako specifický obor sledována konferencí z pohledu výzkumu, průmyslu a uživatelů. Především byl diskutován pohled uživatelů, kteří mají z důvodu své značné rozmanitosti velmi různorodé potřeby a požadavky. Na základě různých kompetencí se požadavky na informace v oblasti obsahu, formátu, přesnosti, úplnosti, kvality, vypovídací schopnosti, rychlosti dodání apod., značně liší. Je nutné například respektovat, že požadavky veřejné správy na informace při strategickém řízení jsou jiné než požadavky záchranářů a veřejné správy při zvládání nouzových či krizových situací, atd. Také prostředky pro rozšiřování, přenos a příjem informací jsou závislé na možnostech jednotlivých uživatelů. Veřejnost se musí aktivně podílet na odezvě i obnově, proto důležitým faktorem pro zvládnutí kritických situací je komunikace s veřejností. Je nutné respektovat požadavek, že těmto informacím musí veřejnost rozumět a umět je použít a proto je nutné informace přizpůsobit znalostem a možnostem jednotlivých cílových skupin. Způsob podání informací musí být takový, aby vyvolal konstruktivní přístup a především zabránil panice a chaosu. Všeobecně je podporována zásada racionální komunikace vedoucí k řešení problémů (Problem Solving), tj. „správné informace ve správný čas, na správném místě a správným lidem“.

Pravdivost a přesnost informací

Z pohledu komunikace si je nutné uvědomit, že při nouzových a kritických situacích, které mohou vyústit v humanitární krize, jsou omezeny až značně omezeny prostředky komunikace a přitom rostou nároky na komunikaci. Vyhodnocení komunikace při kritických situacích, která byla provedena v USA i EU v posledních letech, odhalila, že v řadě případů jsou rozšiřovány nesprávné informace. Z tohoto pohledu byl například detailně rozebrán případ hurikánu Katrina. V oblasti komunikace jsou důležité dva základní, vzájemně propojené aspekty, a to věcný a informační. Věcný je spojen se správností, přesností a vypovídací hodnotou informací rozšiřovaných komunikačními prostředky v oblasti technických, organizačních, finančních, sociálních a dalších úseků lidských činností. Informační klade důraz na přesné, včasné a srozumitelné dodání specifikovaného souboru informací předem určeným subjektům, například záchranářům, kteří zajišťují první odezvu na nepříznivou událost (běžně se pro ně používá označení First Responder) nebo veřejnosti (prostřednictvím systémů vyrozumění a varování).

Kvalitní informační technologie

Konference se věnovala také aspektům spojeným s informačními technologiemi. Výsledky dokončených projektů EU (CI2010, CHRIST, WINTSEC, REACT, DECISION, OASIS, MEDSI) i výsledky Evropského fóra PSC ukázaly, že pro zajištění kvalitní komunikace při nouzových a kritických situacích z informačního pohledu je nutné mít připraveny alternativní technologie pro komunikaci o bezpečnosti s veřejností, které zajistí koordinovaný a cílený přenos informací specifikovaným cílovým skupinám. Je nutné vytvořit národní koordinační centra, která budou mít zálohované katalogy platných informací pro různé cílové skupiny, plány pro nouzový provoz kybernetické infrastruktury, plány kontinuity pro kritické části kybernetické infrastruktury i plány a postupy pro rychlou obnovu provozu kybernetické infrastruktury. Jelikož existuje mnoho neznalostí v oblasti provozu kybernetické infrastruktury, je pro tento případ možné používat EU vydanou příručku „Best Practice Interoperability Guide“. Pro potřeby národních center výzkumníci připravují cestovní mapu (Road Map), která pro případ nouzových a kritických situací, rozlišených podle povahy mimořádných událostí, vyznačí komunikační kanály k zásadním cílovým skupinám, obsahy a formy přenášených informací zohledňující potřeby jednotlivých cílových skupin. Na základě sledování zpětných vazeb se bude cestovní mapa dále zdokonalovat.

Národní koordinační centra

Při budování národních center a jejich propojení v rámci EU je nutné zohlednit, že technická provedení a vybavení komunikačních prvků i sítí i přenosové charakteristiky sítí jsou a budou i nadále velmi různorodé jak uvnitř jednotlivých států, tak i uvnitř a vně EU, a proto je zapotřebí řešit otázky kompatibility výstupů. V EU se zatím předmětná otázka diskutuje a uvažuje se o kladech a nedostatcích řešení, které přijaly USA – právně definovaly požadavky, které musí splňovat komunikační sítě pro bezpečnostní sdělení obyvatelstvu, aby byla zajištěna jejich interoperabilita.

Komunikační prostředky

Možnosti různých disponibilních komunikačních prostředků jsou rozdílné, proto lze používat jak radiové, tak moderní satelitní komunikační prostředky. Druhé jmenované jsou sice zatím nákladné, ale jsou z existujících komunikačních prostředků nejspolehlivější.

Pro potřeby záchranářů pro komunikaci zaměřenou na bezpečnostní komunikaci s veřejností se v EU zvažuje vymezit rozsah frekvencí 300 – 470 MHz. V této souvislosti se také z pohledu nákladů metodou CBA (Cost Benefit Analysis) posuzují výhody a nevýhody použití komerčních komunikačních sítí.

Pozornost terminologii

Oblast komunikace pro potřeby komplexní bezpečnosti se teprve vytváří, a proto EU věnuje značnou pozornost vytvoření terminologie. Z důvodů analýzy a poučení z mnohých problémů spojených s komplexní bezpečností, které vznikly špatným chápáním a nebo používáním různě definovaných pojmů (některá opatření a činnosti dokonce přinesly ztráty, škody a újmy na chráněných zájmech), se při vytváření slovníku prosazuje následující pojetí, na kterém se shoduje velká většina odborníků EU, a to: „Při tvorbě nového oboru či při sestavování nového pohledu na určitý obor je pro terminologii důležitý koncept oboru.“ To znamená, že pro diskuse o oboru a pro aplikaci příslušných odborných a právních opatření je nutné mít vždy na zřeteli příslušnou terminologii s tím, že zvláště u vznikajících oborů se připouští několik konceptů a u každého z nich vlastní terminologie. Dokud není všeobecně přijatý jeden koncept oboru, počítá se s domluvou, při diskusích i aplikacích, jaký koncept se zvažuje, a určí se tím terminologie. Stejný přístup se respektuje, když se propojují dílčí obory, například oblast prevence, připravenosti, odezvy a obnovy, protože v dílčích oblastech jsou z historických důvodů používány různé pojmy. V komplexním oboru je nutné definovat pojmy na základě logických souvislostí, aby nedošlo k vážným nedorozuměním. Tento stav terminologie je v ČR v oblasti komplexní bezpečnosti i kritické infrastruktury.

Komplexní bezpečnost

V oblasti komunikace na úseku komplexní bezpečnosti se při diskusích odborníků střetávají stále dva pohledy, a to věcný a informační. Každá z vyjmenovaných skupin si myslí, že je důležitější a mnoho úsilí se ztratí prosazováním tohoto faktu. Skutečnému řešení problémů by pomohla vzájemná věcná spolupráce obou skupin odborníků, zacílená na zajištění komplexní bezpečnosti veřejnosti bez soupeření o důležitost.

doc. RNDr. D. PROCHÁZKOVÁ, DrSc.
 

Letos v březnu se v Mexiku poprvé objevil nový, mimořádně nakažlivý virus chřipky. Na onemocnění horních cest dýchacích zemřelo v Mexiku počátkem dubna 16 lidí a poté se příznaky vyskytly také u sedmi pacientů v Kalifornii a v Texasu. Již koncem dubna se nákaza přenesla do Evropy, kde se postupně začalo především na letištích s lékařským vyšetřením a opatřeními, která mají zabránit šíření infekce. V květnu byl potvrzen první výskyt viru v ČR u českého pilota aerolinií, který byl převezen do péče odborníků infekčního oddělení nemocnice Na Bulovce. Protože bylo onemocnění zjištěno v ranném stádiu, pacient je již mimo nebezpečí. Do uzávěrky tohoto čísla časopisu byl v ČR potvrzen výskyt viru H1N1 u pěti osob.

Virus chřipky

Chřipka je virové onemocnění způsobované viry ze skupiny orthomyxoviry. Uvnitř bílkovinového obalu (kapsidy) má virus chřipky uloženu genetickou informaci ve formě RNA (ribonukleové kyseliny) vytvářející segmentovaný genom (7 až 8 segmentů) a tudíž je možná výměna jednotlivých segmentů genomu z různých kmenů. U chřipky, ke které je vnímavý jak člověk, tak savci (vepři, koně, někteří mořští savci) a ptáci, rozlišujeme tři typy A, B a C. Pouze chřipka typu A má pandemický potenciál.

Na povrchu viru chřipky jsou dva povrchové antigeny usnadňující množení viru. Jedná se o hemaglutinin (H) a neuraminidázu (N). Vzhledem k tomu, že existuje více typů jednotlivých antigenů (14 typů hemaglutininů, 9 typů neuraminidáz), jsou možné jejich různé kombinace, které pak určují nebezpečnost onemocnění (nakažlivost, průběh).

Nový virus H1N1 vznikl výměnou genetické informace uvnitř viru, kdy vznikla rekombinace dvou různých segmentů viru prasečí chřipky, viru ptačí chřipky a lidského viru chřipky. Tento typ chřipky dosud nebyl detekován (viry prasečí chřipky, které byly dosud zachyceny jsou odlišné od nyní cirkulujícího), tento nový typ rovněž není podobný viru, který způsobil Španělskou chřipku v letech 1918 až 1919, byť má stejné značení H1N1. Rovněž zatím necirkuloval u prasat, takže pojem „prasečí chřipka“ je zavádějící. S cílem předejít neopodstatněné obavě z konzumace vepřového masa proběhlo na konci dubna 2009 jednání EU, WHO o změně názvu chřipky. Sice došlo ke konsenzu, aby se tento typ chřipky nazýval Nový typ chřipky H1N1, nicméně ještě v polovině května NATO užívá ve svých dokumentech termín „swine flu“ a jednotnost není ani ve sdělovacích prostředcích. Jediný potvrzený přenos tohoto nového typu chřipky H1N1 z člověka na prase je popsán v Kanadě, kde došlo k přenosu z pozitivního farmáře. Tento případ jen potvrzuje známý epidemiologický fakt, že prasata jsou na viry chřipky citlivá. Jiné prasečí chřipky byly detekovány v 50. letech 20. století, ale přenos z člověka na člověka byl velmi zřídkavý a infekce se podobala sezónní chřipce.

Historie Nového typu chřipky H1N1

První případy infekce byly dle dostupných informací potvrzeny (laboratorně) v USA 17. dubna 2009 u dvou kalifornských dětí prostřednictvím Centra infekčních onemocnění (CDC) v Atlantě. A pak se hlášené případy explozivně rozrostly, zejména o případy z Mexika. Chvíli zavládl zmatek, neboť jako pozitivní chřipka byly udávány všechny respirační infekce. Následně byl prostřednictvím Evropského centra pro kontrolu a prevenci infekčních onemocnění (ECDC) vydán dokument s definicí případu infekce, což vedlo na základě laboratorních a epidemiologických šetření k rozlišení na případy podezřelé a potvrzené a k ujednocení v hlášení. Číslo potvrzených případů tudíž pokleslo. Výskyt v počtech potvrzených případů k datu 18. května 2009 je zachycen v tabulce č. 1. V EU není evidováno žádné úmrtí. Celkem je hlášeno mimo EU 8469 případů a z toho 74 úmrtí (68 Mexiko, 4 USA, 1 Kostarika, 1 Kanada).

Tab. č. 1 Výskyt potvrzených případů nákazy Novým typem chřipky H1N1 k 18. květnu 2009 v EU/EEFT

Počty nově potvrzených případů mají klesající tendenci. Většina hlášených případů nepotřebovala hospitalizaci a domácí léčba včetně terapie Tamiflu byla dostatečná. Zemřelí v USA měli dle hlášení vždy jiné závažné onemocnění. Úmrtnost na chřipku v případech existujícího jiného závažného onemocnění je i u sezónní chřipky. Z tohoto důvodu je v ČR zajištěno státem hrazené očkování proti sezónní chřipce pro vybrané skupiny chronicky nemocných osob.

Dne 25. dubna 2009 ještě nebyl žádný potvrzený případ v EU. Vyšetřování odebraného biologického materiálu prováděla NRL pro chřipkové viry ve Státním zdravotním ústavu v Praze.

Infekčnost a způsob šíření i příznaky jsou obdobné jako u sezónní chřipky. Pouze sledovaná inkubační doba je delší (až více než 8 dnů). Většina prvních případů byla spojena s cestováním do oblasti Mexika anebo USA. Distribuce výskytu onemocnění vzhledem k věku je spíše k mladším věkovým skupinám (průměr 20 až 29 let), což zřejmě souvisí právě s cestováním do výše uvedených oblastí. Druhá část pozitivně určených byly kontakty s cestovateli a následně se objevily i sekundární přenosy mezi těmi, kteří necestovali. Nicméně šlo pouze o ojedinělé případy. Nejvíc těchto druhotných přenosů hlásí nadále Velká Británie.

Virus je citlivý na léky Tamiflu a Relenza, rezistentní na jiné typy antivirotik. Z tohoto důvodu a na základě stability přípravků byla na doporučení Evropské lékové agentury (EMEA) prodloužena expirační doba Tamiflu o dva roky nad výrobcem stanovenou dobu a rovněž doplněno dávkování pro děti do jednoho roku věku a pro těhotné a kojící ženy v případě pandemie. V ČR je k dispozici 150 000 balení Relenzy a přibližně 2 miliony balení Tamiflu.

Koordinace postupů a informací nadnárodní úrovně

Vedoucí roli při navrhování postupu a opatření mělo WHO, odborné podklady byly připravovány ECDC ve spolupráci s členskými státy. Denně se konaly audiokonference s diskuzí nad otázkami dalšího postupu. Zejména v prvních fázích se týkaly cestovatelských doporučení případně restrikcí a definice případů chřipky. Pro komunikaci mezi ECDC a členskými státy i WHO byly využity stávající komunikační systémy jako například EWRS (Early Warning Response System) nebo HEDIS. Pravidelně byly informace o nových případech a dalším vývoji v souladu s IHR zveřejňovány na zabezpečených stránkách WHO.

Koordinace postupů a informací v ČR

Na základě informací WHO a ECDC ohledně výskytu respiračního onemocnění vyvolaného neznámým typem chřipky byl svolán krizový štáb Ministerstva zdravotnictví (MZ), byť v této době nebyl žádný potvrzený případ v ČR a ani v bezprostředním okolí (sousedních státech EU). Dne 28. dubna 2009 byla WHO změněna pandemická fáze 3 na fázi 4 a následně 30. dubna 2009 na fázi 5 (fáze globální pandemická dle WHO globálního pandemického plánu). Takto definovaná pandemická fáze nemusí odpovídat (a ani neodpovídala) aktuálnímu riziku v ČR. WHO však 11. června 2009 zvýšila stupeň pandemického ohrožení na nejvyšší stupeň 6.

Jako hlavní úkoly k řešení v oblasti rezortu zdravotnictví dle Pandemického plánu ČR byly stanoveny:

→ zajistit informační toky v resortu zdravotnictví, a to jak směrem k přímo řízeným organizacím (fakultní nemocnice a krajské hygienické stanice), tak nestátním zdravotnickým zařízením prostřednictvím krajských úřadů,
→ zajistit a ověřit možnou reprofilizaci lůžek u zdravotnických zařízení,
→ zajištění stavu a počtu/druhů vhodných osobních ochranných pracovních prostředků (dále jen „OOPP“) ve zdravotnických zařízeních.

Krajským úřadům bylo doporučeno pro jimi zřizovaná anebo registrovaná zdravotnická zařízení na území kraje a rovněž fakultní nemocnice:

→ pokračovat v zintenzivnění sledování výskytu respiračních infekcí ve zdravotnických zařízeních (náhlému vzestupu nemocnosti, onemocněním s neobvykle těžkým průběhem a respiračním onemocněním importovaným ze zahraničí),
→ připravit se na zvýšenou návštěvnost lékařské služby první pomoci,
→ ověřit stav lůžek a jejich případnou reprofilizaci,
→ ověřit akceschopnost krajského pandemického plánu a v případě potřeby ho aktualizovat,
→ prověřit stav zásob osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP) pro zdravotnické pracovníky a v případě potřeby zásoby doplnit,
→ prověřit stav zásob základních antibiotik, antipyretik a dalších preparátů používaných při léčbě chřipky a jejích komplikací a dalších zdravotnických prostředků,
→ připravit plán posílení lékárenské služby.

MZ v oblasti ochrany zdraví při práci vydalo doporučení pro vybavení OOPP pro jednotlivé typy poskytovatelů zdravotní péče, a to s ohledem na riziko (tab. č. 2). Současně informovalo, že povinnost vybavit pracovníky ve zdravotnických zařízeních OOPP má zaměstnavatel podle § 101 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce „... je zaměstnavatel povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce“. Podle § 104 téhož zákona: “není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky. Osobní ochranné pracovní prostředky jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce“.

Tab. č. 2 Doporučené OOPP pro zdravotníky

Průběh soutěže

Každému z nás se může stát, že se dostane do situace ohrožující život a na tuto situaci musí reagovat. Ne všichni občané však vědí jak. A právě prostřednictvím dětí se mnohému mohou přiučit i rodiče. V rámci preventivně výchovné činnosti jsme se soustředili na školní mládež a formou zábavné soutěže se snažíme prohlubovat znalosti žáků o chování při vzniku mimořádné události. Proto vznikla  naše soutěž s názvem „Malý záchranář“.

Při její realizaci jsme sledovali tyto cíle:

→ soutěživou formou přispět k tomu, aby se děti uměly správně zachovat při vzniku mimořádné události,
→ zdůraznit  potřebnost sebepřípravy a vzájemné pomoci při  mimořádných situacích,
→ popularizovat mezi dětmi složky integrovaného záchranného systému,
→ ukázat, jak je možné zajímavým způsobem doplňovat výuku Ochrana člověka za mimořádných událostí (dále jen OČzMU) o praktické procvičování a proškolit i ty učitele, kteří se nepřihlásili na námi organizované kurzy.

Historie soutěže

V květnu letošního roku se uskutečnil již 7. ročník oblastní soutěže pro Plzeň-město a 3. ročník soutěže pro Plzeň-jih. Soutěž organizoval odbor ochrany obyvatelstva a krizového řízení HZS Plzeňského kraje a technicky ji zabezpečoval územní odbor Plzeň. Vzhledem k tomu, že negativních událostí různého druhu rok od roku přibývá, je logické, že zájem o tuto soutěž vzrůstá.

První soutěž Malý záchranář jsme uskutečnili již v roce 2003 v Plzni. Vlastní soutěžní klání se skládalo ze dvou částí: z písemného testu k ověření znalostí a z praktických dovedností, které děti prokazovaly na deseti soutěžních stanovištích. Po ukončení soutěže jsme zařadili blok ukázek činností základních složek IZS. Po celou dobu soutěžního dne si děti mohly prohlédnout techniku a vybavení hasičů a sanitní vozidlo zdravotnické záchranné služby.
Na základě získaných zkušeností, kladných ohlasů přítomných pedagogů a především proto, že o samotnou soutěž děti projevily spontánní zájem, jsme se rozhodli v soutěži pokračovat a postupně ji rozšířit do jiných částí Plzeňského kraje. Abychom do soutěže zapojili žáky 1. i 2. stupně ZŠ, účastní se jí děti ve věku 10 až 13 let. Žáci si formou hry prakticky ověří úroveň znalostí  z problematiky OČzMU. Aby byl poměr sil vyrovnaný, soutěží čtyřčlenná smíšená družstva žáků ze 4. až 7. tříd.

V roce 2004 byl „Malý záchranář“ organizován v Přešticích a v Rokycanech, kde se od té doby pořádá každoročně. V roce 2005 se konal poprvé v Sušici, v dalším roce pak v Domažlicích, Tachově a Horažďovicích. Tím se nám podařilo pokrýt většinu spádových území Plzeňského kraje a byl tak vytvořen předpoklad pro uskutečnění krajského kola, které od roku 2006 organizujeme ve dvouletých cyklech. Na soutěžních dnech se kromě profesionálních hasičů podílely svými ukázkami také ZZS, Policie ČR a další záchranné složky, jako například Městská policie Plzeň, Horská služba ČR, Vodní záchranná služba ČČK, Armáda ČR a letecká záchranná služba. Při vlastní soutěži nám vždy vypomáhali aktivisté Českého červeného kříže, zaměstnanci Zdravotního ústavu Plzeň a v mnoha případech příslušníci sborů dobrovolných hasičů obcí. Při několika soutěžích se prezentovali i malí hasiči z Plzně – Soptíci. Družstvo složené z žáků 34. MŠ v Plzni svým programem vždy diváky zaujalo.

Jednotlivé soutěže se konaly na různých místech. Vystřídali jsme stanice profesionálních hasičů, areály základních škol, ale i veřejná prostranství. Ukázalo se, že volba místa konání podstatně ovlivňuje průběh i organizaci soutěže. Je-li soutěž v areálu stanice, lze v rámci dodatkového program organizovat exkurzi stanice, děti mohou být i svědky „ostrého“ výjezdu profesionálních hasičů k zásahu. Probíhá-li soutěž na hřišti školy, mohou zhlédnout soutěž i ukázky techniky a činnosti IZS vybrané třídy školy a lze areál otevřít návštěvě veřejnosti.

Struktura soutěže

Po dílčích modifikacích, které vyplynuly z předcházejících zkušeností, se soutěž ustanovila v následující podobě, kterou si podrobně vysvětlíme. Soutěž Malý záchranář má vždy dvě základní části:

A. test k prokázání znalostí
B. praktické a dovednostní disciplíny

Test k prokázání znalostí plní každý soutěžící samostatně. Výsledky jednotlivců se družstvu sčítají. Pro tuto soutěžní část jsou vypracovány dva různé testy; zvlášť pro žáky 1. stupně (4. a 5. třída) a zvlášť pro žáky 2. stupně (6. a 7. třída). Obtížnost otázek v testu je volena dle rozsahu výuky OČzMU na daném stupni a s ohledem na zkušenosti dětí z běžného života. Do testu jsou zahrnuty otázky týkající se mimořádných událostí, IZS, tísňových linek, zásad provádění evakuace, správného chování při různých mimořádných situacích, nebezpečných látek a možných bezpečnostních rizik, se kterými se mohou v běžném životě setkat. Na klasický test s dvaceti otázkami odpovídají děti výběrem jedné správné odpovědi z více variant odpovědí. Do testu jsou zahrnuty též otázky z bezpečnostní problematiky, kterou v rámci preventivně výchovné práce přednášejí na školách příslušníci Policie ČR.

Ve druhé části soutěže již družstvo pracuje společně jako tým, členové družstva si vzájemně pomáhají. Dovednostní disciplíny jsou plněny na jednotlivých soutěžních stanovištích.

Stanoviště 1 – akustické signály sirén. Na CD přehrávači jsou dětem přehrány signály sirén. Úkolem dětí je rozpoznat akustický tvar signálu, správně jej pojmenovat, vysvětlit k čemu slouží a jak se mají zachovat, uslyší-li jej.

Stanoviště 2 – evakuační zavazadlo. Děti vybírají z množství různých předmětů věci, které správně patří do evakuačního zavadla a zavazadlo následně balí.

Stanoviště 3 – telefonování na linky tísňového volání. Soutěžící si vylosují kartičky s popisem událostí, které mohou ohrožovat život nebo majetek. Je třeba se rozhodnout, jak se zachovat a zda volat na linku tísňového volání. Pokaždé alespoň jedna událost to vyžaduje. Pak jeden vybraný soutěžící simuluje volání, které přijímá rozhodčí na stanovišti. Při krajském kole soutěže hodnotily děti události podle barevných fotografií. Pomocí simulace volání na linku 112 soutěžící museli skutečně volat přes mobilní telefon operátorce čísla tísňového volání112.

Stanoviště 4 – přenášení raněného. V této dynamické disciplíně děti prokazují svoji obratnost a sportovního ducha. Mají za úkol bezpečně a v co nejkratším čase vynést poraněného z místa, kam se nedostane vozidlo, doběhnout pro nosítka, naložit raněného a donést jej na určené místo. Toto stanoviště navazuje na stanoviště 5.

Stanoviště 5 – poskytování první pomoci. Zde soutěžící prokazují dovednosti při poskytování první pomoci a na figuríně předvádějí schopnost rychle poskytnout umělé dýchání a masáž srdce člověku, který upadl do bezvědomí.

Stanoviště 6 – ruční hasicí přístroje. Na maketách a skutečných hasicích přístrojích děti ukazují jejich správné použití.

Stanoviště 7 – pomoc při hašení. Jedná se o odlehčení soutěže zajímavou disciplínou. Děti mají za úkol vodním proudem zasáhnout v co nejkratším čase terče. Tuto disciplínu jsme vícekrát modifikovali, její obsah a způsob provedení je určován dostupným technickým vybavením.

Stanoviště 8 – nález nebezpečného předmětu. V určeném prostoru leží různé předměty. Úkolem dětí je rozpoznat předměty nebezpečné a vysvětlit, jak se správně zachovat při jejich nálezu.

Stanoviště 8, variantní řešení – prezentace Zdravotního ústavu. S využitím několika panelů zobrazujících modelové situace z dopravy, sportu a her zodpovídají žáci otázky na téma „Bezpečnost a zdravý životní styl“.

Jako doplňkovou část zařazujeme výtvarnou soutěž s tématy „Hasiči, jak je vidím já“, a „Mimořádná událost“.

Po skončení vlastní soutěže vždy organizujeme zajímavé dynamické ukázky z činnosti  složek IZS. Hasiči podle místních okolností vyprošťují osoby z havarovaného automobilu a poskytují předlékařskou pomoc, předvádějí ukázky práce ve výškách, slaňování, hašení požáru a podobně. Příslušníci Policie ČR zpravidla předvádějí ukázky činnosti se služebními psy. Zadržení pachatele, vyhledávání výbušnin nebo drog vždy mívá velký úspěch. Městská policie nabízí ukázky sebeobrany a bojových umění. Divácky nejvděčnější bývá ukázka záchrany osob s vrtulníkem.

Nikdy nezapomínáme na řádné vyhodnocení soutěže. Za účast v soutěži si každý soutěžící odnáší pamětní list a propagační předměty HZS Plzeňského kraje. Vítězná družstva jsou oceněna medailemi, diplomy, poháry a cenami zakoupenými z prostředků sponzorů, jimiž byly nejčastěji obce s rozšířenou působností.

Myšlenka hodná následování

Podle olympijského hesla „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“, musíme nakonec konstatovat, že zvítězila dobrá myšlenka. Podařilo se nám uskutečnit několik pěkných soutěžních dnů, ze kterých si dnes již tisíce dětí odnesly řadu zážitků, ale i ponaučení. Můžeme s uspokojením konstatovat, že vytčené cíle v rámci preventivně výchovné činnosti se nám podařilo splnit. Je nutné dodat, že soutěže byly úspěšné i díky podpoře ředitelů územních odborů HZS Plzeňského kraje, starostů obcí a ředitelů ZŠ, jejichž žáci se soutěží zúčastnili.

Za sedm let konání se soutěže v Plzeňském kraji zúčastnilo více než tisíc aktivně zapojených dětí a dalších několik tisíc diváků. Právě proto jsme rozhodnuti rozvíjet započatou tradici a pokračovat v soutěži konáním dalších ročníků. Doporučujeme organizovat obdobné aktivity i v ostatních krajích.

nprap. Irena TATÍČKOVÁ, foto archiv HZS Plzeňského kraje
 

Slavnostní vyhlášení výsledků dvojboje

Napínavý a neustále se měnící nejen z hlediska počasí, ale také pořadí soutěžících družstev, tak je možné charakterizovat průběh XXXVIII. mistrovství České republiky v požárním sportu družstev HZS ČR. Akce, které na stadionu manželů Curieových v Třebíči přihlížely stovky návštěvníků, se uskutečnila ve dnech 24. a 25. června 2009. O medaile se spolu utkaly týmy čtrnácti HZS krajů a mužstvo HZS podniku Správa železniční dopravní cesty, s.o. Poprvé v historii mohly republikový vrchol soutěže v požárním sportu sledovat tisíce televizních diváků, protože Česká televize vysílala z akce přímý přenos.

Souboj ve čtyřech klasických disciplínách požárního sportu zahájili svými slovy pozvaní hosté, mezi něž patřil i první náměstek ministra vnitra plk. JUDr. Jiří Komorous. „Rád bych pozdravil ty, kteří riskují své životy, aby ochránili druhé a bojují v první linii s požáry, povodněmi i dalšími událostmi. Přeji všem v soutěži mnoho zdaru,“ uvedl. Jeho slova podpořili i ředitel Krajského úřadu kraje Vysočina Ing. Bc. Zdeněk Kadlec a starosta Třebíče Ing. Ivo Uher. „Rád bych vyjádřil úctu k tomuto sportu, který má velmi blízký vztah k záchraně životů,“ podotkl starosta.
Za MV-generální ředitelství HZS ČR sportovce přivítal náměstek generálního ředitele HZS ČR pro IZS a operační řízení plk. Ing. František Zadina.

Jediný běh pod 16 sekund

Při prvních rozbězích sázela většina závodníků na jistotu a snažila se zaběhnout dobrý čas. Cílovými čidly probíhali hasiči většinou za hranicí 16 sekund. Nejstarší účastník klání, sedmačtyřicetiletý Josef Pěnča z HZS Jihomoravského kraje, který je zároveň jedním z trenérů reprezentačního družstva HZS ČR, první rozběh bohužel nedokončil. Většina členů reprezentačního družstva podávala výkony, které se od nich očekávaly. Velkou smůlu měl však Jakub Pěkný z HZS Moravskoslezského kraje - časomíra se v obou případech jeho běhů zastavila až za 20 sekundami. Nejlepšího času v prvních rozbězích dosáhl Petr Krpec z HZS Moravskoslezského kraje časem 16,44 s.

Ve druhých pokusech se závodníci snažili vylepšit, co mohli, takže již zpočátku začaly padat pěkné časy. Velmi dobře zaběhli stovku například Lukáš Janko z HZS Jihočeského kraje (16,24 s) či Milan Onderka z HZS Moravskoslezského kraje (16,36 s), jejich výkony však chvíli poté překonal Pavel Maňas z HZS Moravskoslezského kraje, který zároveň jako jediný pokořil hranici 16 sekund (15,90 s).

Krásnou souhrou se vyznačovaly oba rozběhy Marka Jarůška a Martina Provazníka, kteří se shodli v obou pokusech časem 16,68 s.

Po stovkách bylo ve vedení soutěže družstvo HZS Moravskoslezského kraje, druhou příčku si vyběhal tým HZS Plzeňského kraje a třetí byli domácí.

Favorit potvrdil své kvality

Časy za hranicí 15 sekund provázely většinu favoritů prvního kola rozběhů na věž. „Patnáctku“ prolomili pouze tři závodníci, nejlepším z nich byl reprezentant domácího družstva Jan Hopp, který zdolal věž za 14,36 s.

Při druhých pokusech už byly k vidění rychlejší časy, svoji smůlu z prvního kola zde vylepšil favorit Karel Ryl z HZS Moravskoslezského kraje časem 14,26 s, což byl zároveň nejrychlejší čas obou kol. Tímto časem poslal Karel Ryl „své“ družstvo na druhou příčku. Jan Hopp již jen potvrdil svoji vyrovnanou formu časem 14,79 s, čímž také pomohl „svému“ družstvu na první místo. V popředí se držely také „stálice“ požárního sportu – Jaroslav Hrdlička (14,37 s) a Martin Provazník (14,79 s) z HZS Plzeňského kraje, jejich družstvo skončilo po věži na třetím místě.

„Družstvo Vysočiny má ve svých řadách několik reprezentantů, proto mělo na výhru v této disciplíně velké šance. Ostravákům se zranil jeden z favoritů a ani jeden pokus nezaběhl dobře Jakub Pěkný, což je posunulo na druhou příčku,“ zhodnotil výsledky družstev po druhé individuální disciplíně vedoucí reprezentačního družstva HZS ČR ppor. Emil Dopirák.

Nový král dvojboje

Zlatou příčku ve dvojboji tentokrát vybojoval součtem časů z individuálních disciplín Pavel Maňas z HZS Moravskoslezského kraje časem 30,82 s, který vloni medailové pozice neobsadil. Druhý byl (stejně jako vloni) jeho kolega z družstva Karel Ryl časem 31,01 s a bronzovou příčku obsadil „matador“ požárního sportu Jaroslav Hrdlička z HZS Plzeňského kraje a potvrdil tak, že si stále udržuje špičkovou formu a ve svých výkonech nezklame.

Rekordní štafeta

Druhý soutěžní den se zaplnila tribuna na stadionu návštěvníky v očekávání napínavého souboje nejlepších družstev. Každý tým sestavil dvě štafety, které ze sebe měly v časech okolo pouhé minuty vydat na oválu hřiště to nejlepší. Prvním, kdo pokořil hranici 60 sekund, bylo družstvo HZS Olomouckého kraje, jehož štafeta A si zapsala do tabulky čas 58,25 s. S napětím se dále očekával start první čtyřky HZS Plzeňského kraje, která nezklamala a zapsala si čas 59,01 s, na němž se podílelo zejména skvělé uhašení v posledním úseku. Další výborné výkony pod hranici jedné minuty podaly týmy A HZS Ústeckého kraje (59,80 s) a HZS kraje Vysočina (58,37 s). Nádhernou souhru všech čtyř běžců předvedla první štafeta HZS Moravskoslezského kraje, jejíž čas 56,15 s by byl nejlepším v prvním kole, ale oheň v nádrži na čtvrtém úseku nebyl řádně uhašen a tento pokus musel být anulován. Před druhou štafetou týmu HZS Moravskoslezského kraje tak stál těžký úkol – běžet na jistotu a ještě zaběhnout dobrý čas.

Ve druhých pokusech se s napětím očekávaly zejména výkony prvních tří mužstev v soutěži. Štafeta B Plzeňského kraje nezklamala diváky a běžela naprosto bezchybně. Svým časem 54,75 s pokořila dosavadní národní rekord (54,79 s, HZS Moravskoslezského kraje, 2008). Napětí na tribunách dosahovalo vrcholu, když i domácí družstvo dokázalo své kvality časem 56,53 s. „Béčko“ HZS Moravskoslezského kraje mělo jedinou možnost jak si zajistit cenné body – vyhrát. Přeskok značně vysoko nasazené laťky se však zdařil a po neuvěřitelném rozběhu byl znovu pokořen jen několik minut „starý“ národní rekord časem 54,68 s.

Po štafetě se znovu zamíchalo pořadí na medailových pozicích. První bylo družstvo HZS Moravskoslezského kraje, o druhou a třetí pozici se se stejným počtem bodů dělily týmy HZS Plzeňského kraje a HZS kraje Vysočina.

Překvapili „železničáři“

Hned zpočátku královské disciplíny - požárního útoku, začaly padat časy pod 30 s. Také se ale nedařilo dvěma družstvům – HZS Pardubického kraje (problémy na rozdělovači) a HZS hl. m. Prahy (zamotání hadic), jejich pokusy byly tudíž neplatné. Velmi pěkný rozběh naopak předvedl tým HZS Olomouckého kraje (25,13 s), jen škoda, že druhý proud nebyl rychlejší při nástřiku. Družstvo HZS Středočeského kraje nebylo připuštěno ke startu kvůli chybě na základně. Ze „silné trojky“ běžel první tým HZS Plzeňského kraje, který svým výkonem 23,97 s nasadil hodně vysokou laťku. Jeho čas však nebyl pro domácí tým, bouřlivě podporovaný fanoušky na tribuně, žádnou překážkou a hravě ho zdolal výsledkem 23,36 s. Družstvo HZS Moraskoslezského kraje se také nenechalo zahanbit a vešlo se mezi časy obou soupeřů (23,87 s). Mezi medailové adepty se však skvělým výkonem „vklínil“ ještě tým HZS podniku časem 23,95 s a odsunul HZS Plzeňského kraje na „bramborovou“ pozici. Tyto časy nakonec také zůstaly nejlepšími v celé disciplíně.

Trofej putuje do Ostravy

Pohár tak po letošním utkání putoval od týmu HZS Plzeňského kraje na rok do držení družstva HZS Moravskoslezského kraje, které si zároveň odvezlo zlaté medaile. Stříbrná příčka patřila oprávněně domácímu týmu, který své pořadatele skvěle reprezentoval a mužstvo HZS Plzeňského kraje si odvezlo bronz.

„Letošní mistrovství potvrdilo dobrou připravenost závodníků, zejména těch, kteří se připravují na mezinárodní hasičskou soutěž CTIF v Ostravě. Jsem rád, že u některých se potvrdila trvalá výkonnost, zejména u „starší“ generace. Výsledkem je zpracovaná nominační listina 24 nejlepších závodníků, kterou ještě zúžíme na soustředění v červenci a vybraní sportovci pak budou v Ostravě obhajovat ve dvou družstvech české barvy,“ zhodnotil průběh soutěže vedoucí reprezentačního družstva HZS ČR ppor. Emil Dopirák, který se také jako vedoucí týmu HZS Plzeňského kraje vyjádřil k jeho výkonu. „Výkon družstva odpovídal jeho současným možnostem, máme dva zraněné závodníky,“ dodal.

Vedoucí vítězného družstva Jiří Nikl neskrýval radost nad výkony svých svěřenců. „Je to výhra všech v družstvu, hrdinou mistrovství byl pro nás ale Pavel Maňas, jehož výkony velmi pomohly. Při štafetě jsme byli trochu nervózní, když se první pokus nevyvedl, ale nakonec kluci všechno zvládli na výbornou.“

Po organizační stránce byla akce v Třebíči zvládnuta na více než 100 %, včetně bohatého doprovodného programu a udílení titulů Mistr HZS ČR za rok 2008 v různých sportovních disciplínách. Ředitel HZS kraje Vysočina plk. Ing. Drahoslav Ryba proto nešetřil slovy chvály pro všechny, kteří se na organizaci podíleli. „Myslím si, že mistrovství proběhlo dobře, výkony sportovců byly skvělé, o čemž hovoří i nový národní rekord ve štafetě. Zároveň zde byl poprvé vyzkoušen nový princip jištění závodníků na věži – jedná se o matrace, které se vysunují pod věží. Myslím, že to velmi dobře vyřešilo do budoucna problém s bezpečným jištěním sportovců. Velmi dobře se zde také reprezentovali hasiči jako takoví, protože akci navštívilo mnoho škol s dětmi,“ uvedl. Ředitel HZS kraje Vysočina vyjádřil také svoji spokojenost s domácím družstvem, které bylo poprvé v historii soutěže druhé, navíc zvítězilo v disciplínách výstup do 4. podlaží cvičné věže a v požárním útoku.

kpt. Mgr. Jana KEMROVÁ, foto Milan VÁVRŮ

Propagační jízda SH ČMS

Bezmála 3000 sportovců z 26 zemí a další tisícovku osob bude hostit Ostrava ve druhé polovině července. Uskuteční se zde XIV. ročník Mezinárodní hasičské soutěže CTIF a XVII. ročník Mezinárodní soutěže CTIF mladých hasičů. Součástí je také několik doprovodných akcí. Přijedou stovky fanoušků z celé Evropy, především z německy mluvících zemí.

Zmiňované soutěže, které se organizují každé čtyři roky, proběhnou ve dnech 19. až 26. července 2009. Hlavním místem konání bude Městský stadion v Ostravě-Vítkovicích, hasičská mládež bude mít kromě oficiální soutěže na stadionu také Táborovou soutěž na travnaté ploše před areálem tří škol ve Středoškolské ulici v Ostravě-Zábřehu. Více o soutěžích na www.ctif2009-ostrava.cz.

Záštitu nad akcí převzal předseda Senátu MUDr. Přemysl Sobotka, osobní účast přislíbil předseda Poslanecké sněmovny Ing. Miroslav Vlček. Na území ČR se stejná soutěž konala naposledy v roce 1973 v Brně. „Nejdůležitější pro nás je, aby 3500 účastníků soutěže odjíždělo domů spokojeno. Pokud česká reprezentace opět vyhraje, bude to ta pověstná třešnička na dortu,“ poznamenal ředitel HZS Moravskoslezského kraje plk. Ing. Zdeněk Nytra.

Jednou z významných doprovodných akcí mezinárodní hasičské soutěže se stala Propagační jízda SH ČMS po trase Přibyslav - Ostrava. Dne 10. června vyjel z Přibyslavi historický požární automobil Praga RN z roku 1934 a po projetí krajů Vysočina, Jihomoravského, Pardubického, Olomouckého a Moravskoslezského skončil 17. června svou pouť v Ostravě předáním symbolického ohně v hornickém kahanu (Přibyslavsko i Ostravsko byly hornickými kraji) zástupcům města Ostravy (náměstkovi ostravského primátora Lukáši Ženatému). „Vézt otevřený plamen v automobilu by nebylo bezpečné, kahan se nám jevil jako nejlepší řešení. A konec konců, jiskru jsme zažehli v kraji s bohatou hornickou minulostí kutání stříbra a železných rud a jedeme do hornické Ostravy, z jejichž hlubin se 212 let těžilo černé uhlí,” vysvětlil ředitel Hasičského muzea v Přibyslavi Jiří Pátek.

Automobil ujel bez nehody a závad přes 300 kilometrů, měl několik desítek zastávek. Při jízdě Opavskem a Ostravou doprovázel Pragu RN další historický požární automobil – Tatra z roku 1929 v majetku dobrovolných hasičů ze Štramberka (okres Nový Jičín).
Více o jízdě na www.shcms.cz.

por. Mgr. Petr KŮDELA, HZS Moravskoslezského kraje, Ivo HAVLÍK, foto autoři
 

• KONFERENCE-SEMINÁŘE
Medicína katastrof a pandemie
Mgr. Zuzana Cikhartová

• KONFERENCE-SEMINÁŘE
Trendy rozvoje a směřování technologií v oblasti CBRN dekontaminace
mjr. Ing. Pavel Otřísal