Dne 4. ledna 2010 v 05.43 hodin došlo k explozi parních zásobníků v areálu podniku Avon Automotive, a.s., v Rudníku u Vrchlabí. Na odstraňování následků se v rozhodující části zásahu podílelo pět jednotek požární ochrany, zdravotnická záchranná služba (dále jen „ZZS“) a Policie ČR. Na následky výbuchu zemřely dvě osoby, dvě osoby byly zraněny těžce a 13 osob bylo zraněno lehce. Exploze způsobila škodu za desítky milionů korun.

Popis objektu

Avon Automotive, a.s., v Rudníku vyrábí součástky pro automobilový průmysl, zejména různé hadice a další pryžové díly. V podniku pracuje více než 400 lidí, což z něj dělá jednoho z významných zaměstnavatelů v regionu. Areál podniku se rozkládá na okraji obce. Tvoří ho několik převážně starších budov. Areálem prochází veřejná průjezdní komunikace ve směru od Vrchlabí do obce Rudník – jedná se o silnici č. 32554 určenou pro provoz osobních automobilů. Vedle místní komunikace stojí budova kotelny, ve které jsou pod venkovním přístřeškem umístěny dvě akumulační nádrže páry. Pára slouží částečně k technologickým potřebám při pohonu výrobních strojů a částečně k vytápění objektů. Spojovacím parním potrubím je pára rozváděna do okolních objektů závodu.

Průběh zásahu

V 05.43 hodin podává vrátný závodu na tísňovou linku 150 na operační a informační středisko HZS Královéhradeckého kraje – územního odboru Trutnov (dále jen „OPIS“) prvotní zprávu o výbuchu akumulačních zásobníků páry. Následně byla na OPIS doručena datová věta z KOPIS HZS Královéhradeckého kraje s upřesňujícími informacemi. Z obou zpráv bylo zřejmé, že došlo k výbuchu parních zásobníků, bylo zraněno větší množství osob a výbuchem nedošlo ke vzniku požáru. V souladu s poplachovým plánem integrovaného záchranného systému (dále jen „IZS“) vysílá OPIS na místo zásahu čtyři jednotky PO, předává informaci o události na dispečink zdravotnické záchranné služby a Policie ČR.

V 05.59 hodin se na místo mimořádné události (dále jen „MU“) jako první dostavila jednotka HZS Královéhradeckého kraje ze stanice Vrchlabí s CAS 24. Velitel družstva se stává velitelem zásahu (dále jen „VZ“) a bude tuto činnost vykonávat po celou dobu rozhodující fáze celého zásahu. V 06.02 hodin se na místo dostavila jednotka SDH Hostinné s TA 2 a s CAS 16.

Situace na místě výbuchu je následující:

→ Došlo k výbuchu jednoho zásobníku na páru stojícího pod přístřeškem vně budovy kotelny. Nádrže jsou kovové, o průměru 2 m a délce 8 m, umístěné naležato.
→ Výbuchem je zničen přístřešek nad zásobníky páry a nad vzdušníkem.
→ Sousední budova kotelny je silně poškozena.
→ Jeden zásobník byl výbuchem odmrštěn do přízemí protější budovy a zcela, spolu s troskami přístřešku, blokuje průjezdní silnici vedoucí závodem. Rovněž objízdná komunikace pro osobní vozidla je poseta troskami z konstrukce přístřešku a z protější budovy.
→ Naproti kotelně přes silnici je zdemolovaný kamion nákladní přepravy a část vybuchlého zásobníku je vklíněna v tomto místě do budovy.
→ Na první pohled je zřejmé, že budova kotelny, kde se pára vyráběla, je alespoň ze dvou třetin poškozena s narušenou statikou nosných konstrukcí. Okolní budovy mají vyražená vrata i dveře, vyražené okenní skleněné výplně a místy i vytržené okenní rámy. V části budov podniku se nesvítí, výbuchem byla přerušena dodávka elektrické energie. Z poškozených armatur vodovodu páry doposud pára uniká.
→ Energetik závodu informuje VZ o vypnutí elektrického proudu v postižených částech podniku a rovněž o uzavření přívodu plynu i páry do všech jeho částí.
→ Nikde nic nehoří, požár nevznikl.

Postupně se dostavují další jednotky PO – jak místní jednotka SDH Rudník-Arnultovice s technikou CAS 24, tak jednotka HZS Královéhradeckého kraje ze stanice Trutnov s VEA 1 a CAS 15. Povolána je také jednotka HZS Královéhradeckého kraje ze stanice Hradec Králové s technikou TA 4 a s VEA (měřicí vůz).

Tragické následky

VZ informuje OPIS o rozsahu události, žádá o vyhlášení vyššího, II. stupně poplachu, a hlavně o dostatek sanitních vozidel, neboť z prvotního průzkumu vyplývá, že zraněných osob bude více. Probíhá průzkum budov a hasiči nalézají tři těžce zraněné osoby (dva zaměstnanci podniku a řidič v kabině kamionu, který zde čekal na vykládku zboží). Dále je nalezeno celkem 11 lehce zraněných osob. Všichni zranění byli postupně soustředěni v závodní jídelně. Na místo MU se postupně dostavují sanitní vozidla ZZS (celkem šest posádek) a zraněné osoby jsou předány do lékařské péče a po základním ošetření a jejich evidenci transportovány do nemocnic v Trutnově, Vrchlabí, Jilemnici a Hradci Králové. Úkolem zasahujících jednotek PO je neustálé vyhledávání dalších zraněných osob, a to jak vně budovy v troskách na nádvoří, tak i uvnitř poškozených objektů. Na místo výbuchu se postupně dostavují služební funkcionáři HZS Královéhradeckého kraje (řídící důstojníci územního odboru i kraje, velitelé stanic a ředitelé), povolány jsou vyšetřovací skupiny Policie ČR, energetické služby, tiskoví mluvčí složek IZS.

VZ nařídil shromáždit všechny přítomné zaměstnance v závodní jídelně a spolu s mistry jednotlivých provozů vytvořit jmenné seznamy všech zaměstnanců za účelem zjištění počtu pohřešovaných osob a určení dalšího směru pátrání. Jsou pohřešováni jeden muž a jedna žena. Pátrání po nich se soustřeďuje na místa jejich možného pohybu. Znovu jsou kontaktovány nemocnice, kam byly osoby převezeny – bylo potvrzeno, že pohřešovaný muž se nachází na chirurgickém oddělení nemocnice v Trutnově a veškeré síly se zaměřují na nalezení pohřešované ženy. Ta je nalezena v troskách pod zdemolovaným kamionem. Tělo ženy je vyproštěno pomocí pneumatických vaků a zvedáků. Lékař záchranné služby konstatuje její smrt. Krátce před tím byl z kabiny kamionu vyproštěn za pomoci hydraulického vyprošťovacího zařízení řidič kamionu s těžkými zraněními, kterého převzal do péče lékař záchranné služby. Během dne zemřel jeden z těžce zraněných, kteří byli transportováni do Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Zemřel v průběhu ošetřování úrazu na poranění neslučitelná se životem. Celková bilance výbuchu: dvě osoby usmrcené, dvě osoby zraněné těžce a 13 osob s lehkým zraněním.

Zásah složek IZS

Stěžejní činnost zasahujících hasičů spočívala ve vyhledávání zraněných osob, v osvětlení místa zásahu, odstranění úniku ropných látek z nádrží poškozeného kamionu, kdy se nafta rozlévala po nádvoří a hrozil její únik do kanalizace a do blízké říčky Čistá. Proto byly na toku říčky instalovány dvě norné stěny k zachycení případného úniku ropné látky. Dále hasiči jímali uniklou naftu pomocí sorbentů, spolupracovali s Policií ČR při vyhledávání poškozených částí z objektu v okolí závodu a snášeli trosky zpět do areálu závodu.

Pro definitivní potvrzení o vyhledání všech osob byl na místo výbuchu povolán kynolog se služebním psem se specializací pro sutinové vyhledávání, který ukončil svoji činnost s negativním výsledkem. Za účelem řádného zdokumentování celé události a zmapování situace byla na místo zásahu povolána vysokozdvižná plošina AP 27 ze stanice Trutnov a TA 1 ze stanice Vrchlabí. Na místo události se během základních prací dostavilo celkem 10 požárních automobilů se speciální osvětlovací a vyprošťovací technikou, osm sanitních vozidel pro přepravu zraněných a vrtulník letecké záchranné služby pro přepravu zraněné osoby (napojené na umělou plicní ventilaci) z nemocnice Vrchlabí do Hradce Králové. Sanitní vozidla ZZS byla posílena v rámci mezikrajské pomoci třemi vozidly z Libereckého kraje. V sutinách pracoval i tým kriminalistů a odborníků, kteří za pomoci speciálního zařízení z Kriminalistického ústavu Praha prozkoumávali následky tlakové vlny a zajistili všechny potřebné stopy a důkazní materiály.

Na místě zásahu byla v průběhu prvotních záchranných a likvidačních prací domluvena koordinace zasahujících složek IZS a každé dvě hodiny zasedal krizový štáb, ve kterém byli zástupci hasičů, policie, zdravotnické záchranné služby a vedení Avon Automotive, a.s. Na místo události se také dostavili hejtman Královéhradeckého kraje Bc. Lubomír Franc, starostka obce Rudník Bc. Ivana Pavlíková a okresní státní zástupkyně JUDr. Dagmar Čevelová.

Dodávka elektrické energie byla obnovena po necelých dvou hodinách, poškozeny byly i dvě trafostanice v blízkosti továrny. Tlaková vlna rozmetala plechy a části konstrukcí stovky metrů po okolí, vlna byla tak obrovská, že fragmenty částí technologie kotelny byly rozesety daleko mimo objekt továrny. Poškozené budovy podniku prohlédl statik. Podnik částečně obnovil výrobu a má za cíl opravit areál do původní podoby. Škodu odhaduje firma na desítky milionů korun, vážně byly poškozeny dvě budovy, na dalších objektech vznikla škoda menšího rozsahu.

Příčina vzniku exploze

Příčina exploze je v šetření a v současné době se zpracovává řada znaleckých posudků, které by měly objasnit a stanovit přesnou příčinu fyzikálního výbuchu.

Specifika zásahu

Negativa

→ úmrtí jedné osoby na místě, druhé v nemocnici,
→ fyzikální výbuch tlakových zásobníků páry s velkou destrukcí,
→ následky výbuchu – vymrštění tlakové nádoby na páru do vzdálenosti 500 metrů,
→ části konstrukcí odlétají mimo závod do vzdálenosti několika set metrů,
→ fyzické narušení statiky budov, poškození vrat, dveří, okenních výplní, rámů, žlabů,
→ kvůli troskám nebylo možné projet podnikem po komunikaci,
→ únik nafty z nádrží kamionu s možným následným únikem do říčky Čistá,
→ výpadek elektrického proudu v závodě po dobu téměř dvou hodin,
→ zranění většího počtu osob v jednom okamžiku,
→ počasí – mráz, tma, nutnost osvětlování.

Pozitiva

→ objekt se nachází v okrajové části obce,
→ v relativně krátkém čase se na místo zásahu dostavily jednotky PO s dostatečným technickým vybavením,
→ dobrá spolupráce zasahujících složek IZS a krizového štábu, koordinace operačních středisek,
→ zásah bez zranění zasahujících,
→ k výbuchu došlo mimo pracovní dobu.

plk. Mgr. Martin LELKA, pprap. Ing. Augustin KRAUS, foto nprap. Bc. Pavel JÁNSKÝ, HZS Královéhradeckého kraje
 

Letošní Interschutz-Rote Hahn rozhodně nezklamal. Na návštěvnickém rekordu Červeného kohouta se podílely i stovky hasičů z ČR, kteří využili příležitosti navštívit tuto mezinárodní výstavu požární techniky, tentokrát konanou v nedalekém Lipsku. Obavy z dopadů zhoršené hospodářské situace v EU se nenaplnily. Návštěvníci z řad odborné i laické veřejnosti se mohli seznámit se širokou nabídkou požárních automobilů, požárního příslušenství, ochranných prostředků, ale i stabilních hasicích zařízení nejen evropské provenience, ale také z Číny, Japonska, Indie, USA a řady dalších zemí. Přední výrobci přivezli do Lipska reprezentativní zastoupení svých výrobních programů v rozsahu, který předčil všechna očekávání. Za zcela ojedinělou lze považovat přehlídku výškové techniky a letištních automobilů. Vraťme se ještě jednou na výstaviště, tentokrát za požárními automobily. Co zajímavého bylo vidět, jak vypadá současný požární automobil a kam se ubírá vývoj?

Celkový pohled

Při výrobě požárních automobilů pokračuje zvyšování podílu plastů, ze kterých lze vyrábět nejen tvarově zajímavé díly karosérií, ale také celé nástavby a nádrže na vodu nebo pěnidlo. Nezadržitelně pokračuje trend využívání digitalizace informací týkajících se provozních parametrů, diagnostiky, simulování provozních režimů a ovládání požární techniky. Výrobci se zaměřují na ergonometrii, aktivní a pasivní bezpečnost. Za převládající lze označit červeno-bílou barevnou úpravu, přestože nejefektnější je barva tyrkysová. I tu bylo možné na několika exponátech vidět. Fluorescenční barvy se uplatňují pouze jako zvýrazňující prvky a jen zcela výjimečně v celoplošném provedení. Pro stavbu požárních automobilů se využívá propracovaná stavebnicová metoda vycházející z unifikovaných montážních skupin, jako jsou integrální sedačky pro osádku, koše pro výškovou techniku, čerpací a přiměšovací systémy a lafetové proudnice. To se týká i stavebnicové AL konstrukce účelových nástaveb. Tím je možné ekonomicky a rychle v požadované technické úrovni reagovat na specifické požadavky uživatelů. Ruce konstruktérů a jejich fantazii do jisté míry svazuje pokročilá unifikace vycházející z evropských norem, možná nejvýznamnější prvek ovlivňující stavbu tzv. „normových“ požárních automobilů.

Určitým překvapením je převažující stavba požárních zásahových automobilů a výškové techniky na standardních podvozcích, dokonce v řadě případů s oddělenou kabinou osádky. Anglický Dennis Rapier bude patrně muset čekat na svého následovníka do další výstavy Interschutz. I přesto, že jsou v současné době k dispozici nízkopodlažní podvozky Mercedes-Benz Econic. Na výstavě však marketingově příliš zvýrazněny nebyly. To se týká i žebříkových „třicítek“, které se v minulosti předháněly v co nejnižší transportní výšce pod hranicí 3 m.

Potvrdil se dlouhodobý trend vzájemného sbližování konstrukce automobilových žebříků a požárních plošin. K tomu přispívá i skutečnost, že přední výrobci Rosenbauer a IVECO Magirus mají pod jednou střechou soustředěn vývoj obou druhů této techniky. Patrně nadlouho zůstane maximální dostupná výška automobilových žebříků 60 m, kterou dobyla firma Metz již v roce 1957, zatímco u požárních plošin byla překročena magická hranice 100 m a vývoj pokračuje dále. To byl také důvod, proč na sebe strhli pozornost návštěvníků hned dva rekordmani, a sice požární plošina Bronto Skylift s dostupnou výškou 115 m a automobilový žebřík IVECO Magirus s dostupnou výškou 60 m. Ten byl na rozdíl od zmíněné plošiny plně funkční a v trvalém obležení zájemců o svezení výtahem do výšky Petřínské rozhledny.

Královskou třídu ve stavbě požárních automobilů představují letištní požární automobily. Jejich provedení je rovněž v hlavních parametrech dáno předpisy ICAO. Přitom zůstává ještě stále dost prostoru pro fantazii návrhářů zaujmout něčím novým. Dynamické vlastnosti výkonného čerpacího zařízení a schopnost provádět hasicí zásah pěnou za jízdy patří k výchozím požadavkům. Pozornost zaujme i atraktivní řešení karosérie. V roce 2000 prezentoval „aerodynamické“ pojetí francouzský SIDES. V současnosti ho převzala v různých variacích již většina výrobců, a to nejen z důvodu zajistit řidiči panoramatický výhled při hašení za jízdy. Je to i tvrdá konkurence, při které lze odběratele obklopeného špičkovou leteckou technikou snáze přesvědčit vysoce zajímavým designem. I u této techniky je však stále co zdokonalovat. O tom se mohli přesvědčit návštěvníci při praktických ukázkách v expozicích tradičních výrobců jako IVECO Magirus, Rosenbauer, Ziegler, Kronenburg, Pierce.

Určitě stálo za to sednout si na místo řidiče Panthera nebo Dragona a vyzkoušet si dálkové ovládání lafetové proudnice a představit si hašení hořícího Jumba 747 s 19 000 l vody za zády a motory o výkonu 1260 koní.

Nové trendy udávají zejména největší výrobci

Jeden z dominantních exponátů - letištní automobil PANTHER typ CA7 8x8 firmy RosenbauerExpozice rakouské firmy Rosenbauer potvrdila reprezentativním výběrem exponátů vystavených na ploše 5000 m2, že jde v současné době o největšího výrobce požárních automobilů na světě. Z mnoha novinek stojí za pozornost představení konceptu požárních automobilů AT, který po třetí modernizaci zahrnuje 90 dílčích zlepšení. Jako ústřední exponát byl prezentován požární automobil HLF 20/16 na podvozku MAN TGM s motorem o výkonu 213 kW v provedení AT-pokročilá technologie. Kabina pro osádku je oddělená. Dveře kabiny jsou standardní otočné se spodním dílem usnadňujícím vystupování osádky. Čerpací zařízení s kombinovaným čerpadlem typu NH35 je plně automatické. Ovládá se z displeje, na kterém jsou zobrazeny všechny provozní stavy. Nádrž na vodu o objemu 2400 l je z jednoho kusu. Tyto parametry jsou známé od roku 2004, kdy byla představena druhá modernizace systému AT. Tento zásahový automobil přesto stále přitahuje zvýšenou pozornost, a to z důvodů do detailu propracované ergonometrie a bezpečnosti. Novinkou je osvětlení LED diodami a hybridní systém řízení zásobování elektrickou energií. Pro AT řadu je typická i AL stavebnice účelových nástaveb. Ve stejném provedení se dodávají typy RLFA 3000, LF 10/6 a TLFA 5500/400. Elektronické zpracování informací v různých formách využívají i další výrobci zásahových automobilů jako firmy Ziegler nebo IVECO Magirus. Zda jde především o marketingové důvody, prověří až praxe, která diktuje nejen uživatelský komfort, ale i spolehlivost nasazení.

Z výškové techniky byl představen mimo jiné AZ Metz L56. Je vybaven výtahem a na hlavě sady košem pro tři osoby. Vyložení do strany je 20 m při třech osobách v koši. Celková hmotnost je 28 t. V kategorii „třicítek“ byla představena požární plošina B32 opatřená košem s užitečným zatížením 600 kg s možností stranového vyložení 25,5 m. Transportní výška je 3400 mm. Pro srovnání: v případě AZ Metz L32A se stejnou dostupnou výškou má koš užitečné zatížení 450 kg nebo čtyři osoby a transportní výška je 3280 mm.

Letištní Panther, ověnčený několika oceněními za design, se dodává s motory od 500 k do 1260 k s objemy nádrží na vodu 6000 l až 19 000 l. Jedním z představených Pantherů byl typ 8x8 CA7 HRET SWB, určený pro letiště v Lipsku. Parametry hovoří za vše. Výkon dvou motorů Caterpilar 926 kW umožní zrychlení tohoto 52 tunového kolosu na 80 km•h^-1 za 25 s. Nádrž na vodu má objem 12 500 l, na pěnidlo 1500 l. Průtok čerpadla je 8000 l•min^-1 při 10 bar. Vozidlo je opatřeno hasicím ramenem Stinger s lafetovou proudnicí s průtokem 6000 l•min^-1 při 10 bar vody a 14 kg•s^-1 prášku. K hašení je dále k dispozici práškové hasicí zařízení PLA500 s 500 kg prášku a zařízení pro rychlý zásah vysokotlakou vodou 40 bar s hadicovým navijákem s 80 m plnoprůtočnou hadicí. Přední lafetová proudnice má průtok 1500 l•min^-1 při 10 bar.

Představen byl také informační systém EMEREC, který poskytuje veliteli zásahu podpůrné informace, osvětlovací stožár s LED diodami, systém CAFS umožňující hašení tlakovou pěnou až do vzdálenosti 400 m a řada lafetových proudnic, kde zaujala kombinovaná lafetová proudnice na vodu a prášek a lafetová proudnice RM 130 s dálkou dostřiku až 130 m.

Ani firma IVECO Magirus nezůstala své pověsti nic dlužna. Kompletní výrobní program začíná u nové přenosné stříkačky s průtokem 1730 l•min^-1 při 8 bar o hmotnosti 190 kg a končí u letištního automobilu Dragon II v provedení 6x6 nebo 8x8. Silnou zbraní této firmy jsou tradičně automobilové žebříky. Výrobní řada zahrnuje typy M32, M39, M42, M55 a M60. Ten má pro zajímavost celkovou hmotnost 26 t. Kromě výtahu je opatřen košem pro čtyři osoby.

Představení inovovaného AZ M32 L-AS IVECO MagirusK novinkám patří AZ 32 M32L-AS s nově řešeným krátkým ramenem, u něhož se prodloužila délka z původních 3,5 m na současných 4,7 m. Sklopení tohoto dílu je možné o 75°, což podstatně rozšiřuje pracovní pole této techniky. Žebříková sada má rychlejší pohyby a může být vybavena košem s užitečným zatížením 300 kg nebo 400 kg. Novinkou je antivibrační systém, který eliminuje případné rozkmitání žebříkové sady a zajistí ztlumení vibrací až do stavu stabilizace sady. Ovládání je prostřednictvím joysticků a elektronického displeje. Ke stabilizaci jsou použity osvědčené podpěry VARIO. Koš pro čtyři osoby je opatřen lafetovou proudnicí s průtokem 2500 l•min^-1. V případě potřeby lze hlavu žebříku osadit lafetovou proudnicí ViaGara s průtokem 4000 l•min^-1 při 8 bar.

Pod označením Multistar 2 byl vystaven kombinovaný speciál typu PP a CAS s dostupnou výškou teleskopické plošiny 31 m a lafetovou proudnicí s průtokem 2100 l/min. Toto řešení se objevilo již na několika předcházejících výstavách.

Holandský výrobce Kronenburg představil dva letištní automobily s vysokým podílem plastových dílů od specializované firmy Plastisol. Typ M.A.C 12 6x6 s nádrží na vodu 12 000 l má celoplastovou karosérii a netypické přední svislé sklo. Typ C7010 4x4 s nádrží na vodu 5000 l je navržen pro leteckou přepravu. Transportní výška je 2500 mm. Speciální plastové účelové nástavby měla možnost prezentovat i česká firma ZHT.

Letištní automobil řady Z 6x6 firmy ZieglerDalší zastavení je v expozici rodinné firmy Ziegler, která dokáže držet krok s předními dodavateli požární techniky v kvalitě, šíři nabídky a technické úrovni. Její expozici charakterizovala široká nabídka zásahových požárních automobilů, čerpacích zařízení s jmenovitým průtokem od 1000 l•min^-1 do 8000 l•min^-1, včetně přídavného třístupňového vysokotlakého čerpadla s průtokem 250 l•min^-1 při 40 bar a lafetových proudnic s průtokem od 200 l•min^-1 do 6000 l•min^-1 s ručním a dálkovým ovládáním. Čerpací přívěsné stanice se dodávají s průtokem 2400 l•min^-1 až 6000 l•min^-1 při 10 bar.

Za představení rozhodně stojí technický automobil RW na novém premiérovém podvozku Zetros 6x6 firmy Mercedes Benz. Ten doplnil řadu terénních podvozků Mercedes Benz, zahrnující modernizované Unimogy U20 a U 4000/5000. Zetros v provedení 6x6 je vybaven motorem o výkonu 240 kW a má celkovou hmotnost až 27 t. V případě varianty 4x4 14,5 t. Vystavený automobil RW má osádku 1+2 a je vybaven osvětlovacím stožárem a elektrocentrálou o výkonu 23 kW. V provedení typu CAS 30/90-5 má nádrž na vodu o objemu 9000 l a na pěnidlo 500 l. Čerpadlo s průtokem 3000 l•min^-1 při 10 bar je opatřené automatickým přiměšovačem. Nechybí zařízení pro první zásah sestávající z lafetové proudnice s průtokem 2000 l•min^-1 a hadicového navijáku s tvarově stálou hadicí o délce 50 m s proudnicí a elektrickým navíjením.

Nelze nezmínit ani APAS. Tak je označena a do dokonalosti dovedena stavebnice nástaveb využívající AL speciální profily a AL panely. APAS umožňuje flexibilně řešit ukládací skříně s maximálním využitím prostoru při nízké hmotnosti. Opět nic převratně nového, ale jde o řešení, ve kterém lze již těžko hledat další prostor pro inovaci. Novinkou je možnost využít tento systém pro stavbu účelových nástaveb všech typů požárních automobilů. Běžně se používají zpevněné plasty, sklolaminát a dokonce i kompozitové materiály. Také v této expozici vévodil letištní automobil řady Z. V daném případě typ Z8 8x8 s celkovou hmotností 43 t. Firma Ziegler nestojí stranou ani v nabídce systémů CAFS. Nechyběla ani CAS na podvozku MB-ECONIC s osádkou 1+4, čerpadlem s průtokem 2000 l•min^-1 a nádrží na vodu o objemu 2000 l.

Finská firma Bronto Skylift přesvědčivě prokázala své vedoucí postavení na trhu požárních plošin. Jako prestižní exponát představila prototyp plošiny F 112 HLA, který v současnosti drží světový rekord v dostupné výšce 112 m. Postaven je na sedminápravovém podvozku. Celková hmotnost je 75 t, stranové vyložení 33 m a nosnost koše 500 kg v celém zvedacím režimu. Transportní výška 4 m je také unikátní. Uvedené parametry napovídají mnohé o operativnosti a využitelnosti tohoto rekordmana v praktickém nasazení. Není bez zajímavosti, že tento typ byl odvozen z montážní verze určené především pro stavbu větrných elektráren.

Široká nabídka Bronto Skylift zahrnuje přes 30 typů plošin v montážním a požárním provedení. Začíná na zásahové výšce 23 m. Vždy se jedná o osvědčené teleskopické provedení s krátkým dvojramenem, na němž je uložen koš. Standardní řešení, podobně jako u automobilových žebříků, představuje plošina s dostupnou výškou 32 m. Od této výšky jsou plošiny vybaveny košem s nosností 500 kg, opatřeným lafetovou proudnicí s průtokem 3800 l•min^-1. Ovládání je možné jak ze stanoviště strojníka, tak i z koše a pomocí ovládacího přenosného panelu. Možnou variantou je provedení „hasicí věž“, kde místo koše je vysoce výkonná dálkově ovládaná lafetová proudnice s průtokem 4000 l•min^-1 nebo 6000 l•min^-1. Tento typ je určen například pro hašení skladovacích nádrží nebo technologií v petrochemickém průmyslu. O příslovečné kvalitě výrobků Bronto Skylift svědčí přes 50 500 vyrobených plošin dodaných do více než 120 zemí.

Japonský požární automobil CSFS firmy Morita pro hašení lesních požárů Za designové překvapení lze v záplavě požárních automobilů bezkonkurenčně označit japonskou CAS firmy Morita určenou pro hašení lesních požárů. Fotografie nepotřebuje komentář. Vážným konkurentem je nový design Unimogu U20 a terénní automobil Linder Unitrac 102 4x4. Tyto podvozky shodou okolností mají nejen nápaditý design, ale i vynikající terénní vlastnosti.

Kontejnery, ventilátory a lafetové proudnice

Každý návštěvník mohl postřehnout, že kontejnery se považují již za samozřejmé řešení a není důvod je na výstavách zdůrazňovat. Nejinak tomu bylo i v Lipsku.

Hitem se stal jiný výrobek, a to ventilátory ve všech možných velikostech v přenosném a přívěsném provedení nebo jako součást nástavby požárního automobilu. S pohonem elektromotorem, spalovacím motorem nebo hydromotorem. Firma Tempest představila kompletní řadu ventilátorů s průtokem 4800 m3•h^-1 až po 43 000 m3•h^-1. K největším patří MGV S60 s průměrem rotoru 1,5 m a průtokem 230 000 m3•h^-1. Podle konstrukce jsou určeny pro větrání, ochlazování, odsávání kouře nebo hašení lehkou pěnou. Chladicí účinek se zvyšuje přisáváním sprchového proudu vody do proudu vzduchu. K jejich připomenutí bezpochyby přispěla stále aktuální problematika účinného hasebního zásahu v tunelech, což se týká i ČR.

Patrně jako reakci na požáry na vrtných plošinách a ropných polích představila firma Poztechnika hasicí automobil na pásovém podvozku určený pro hašení ropných a plynových fontán spalinami z proudového leteckého motoru s přívodem vody, která se aplikuje jako mlha a přispívá k účinnému chlazení. Jako součást nástavby speciálního požárního automobilu ZIKUN bylo představeno řešení s dvěma menšími proudovými motory umístěnými v zadní části účelové nástavby na točně s dálkovým ovládáním.

Pokud jde o BIG, vystaveny nebyly jen zmíněné ventilátory, ale i lafetové proudnice. Kompletní program představil nejen Rosenbauer, Ziegler a IVECO Magirus, ale i řada dalších mnohdy specializovaných a tradičních dodavatelů, ke kterým patří například firmy Alco a RPons. Posledně jmenovaná firma představila obří lafetovou proudnici na přívěsu s průtokem 20 000 l•min^-1 při tlaku 6 bar. Zásobovat tohoto goliáše znamená uspokojit čtyři vstupní hrdla DN 150, každé 5000 l•min^-1. Alco má ve svém výrobním programu Super Big s průtokem 60 000 l•min^-1 a dálkou dostřiku až 180 m. Konečně i na jednom z amerických „traků“ byla lafetová proudnice s průtokem 23 000 l•min^-1.

CAS 30-T 815 od THT, s.r.o., PoličkaV expozici THT, s.r.o., Polička se dostalo nebývalé mezinárodní promotion nové CAS 30 na podvozku sedmičkové řady Tatra 815-7 6x6. Díky vzduchovému pérování lze snížit celkovou výšku až o 120 mm nebo zvýšit světlost o 90 mm. Objem nádrže na vodu je 9000 l a na pěnidlo 540 l. Podle reakcí zahraničních návštěvníků jsou podvozky Tatra trvale v povědomí pro své vynikající terénní vlastnosti, unikátní řešení podvozku a vzduchové chlazení. Není pochyb, že pro tyto vlastnosti jsou i za současného stavu nabídky terénních podvozků cenově akceptovatelným řešením.

Bohužel není prostor zmínit další desítky výrobců a dodavatelů požárních zásahových automobilů, například polských firem Wawrzaszek a Szesniak, největší italské firmy BAI nebo firem Lentner a Schlingmann, jejichž expozice rozhodně nebyly k přehlédnutí. To se týká i americké provenience zastoupené například firmou KME nebo Pierce využívající podvozky Oskosh.

Závěr

Interschutz 2010 se stal inventurou dosaženého technického stavu v oboru požárních automobilů. Zcela zřejmý byl nástup výrobců z Asie. Novinky, a těch bylo bezpočet, se skrývaly v dílčích inovacích projektů, které byly zahájeny ve většině případů již v předchozích letech. Je zřejmé, že vývoj probíhá kontinuálně směrem k vyšší technologické úrovni, kvalitě a uživatelskému přínosu, o výkonových parametrech nemluvě. Veletrh neoslnil žádnou významnější futurologickou studií ani převratnou novinkou, která bývá kořením autosalonů a která dává možnost nahlédnout do budoucnosti. Naznačil, že v příštích letech lze očekávat další využívání elektroniky v kontrolních a ovládacích funkcích. Nechme se překvapit.

Ing. Pavel RYBÁŘ, foto autor

 

Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje (ZZS Pk) poskytuje odbornou přednemocniční neodkladnou péči z 20 pozemních výjezdových stanovišť. Externím spolupracujícím záchranným subjektem je Letecká záchranná služba (LZS) Plzeň-Líně, řízená Armádou ČR. Operační středisko odbaví z tísňové linky 155 denně v průměru 614 hovorů.

Dále v kraji působí také nestátní zdravotnické zařízení Dopravní a záchranná služba Přeštice, v oblasti Klatov provozuje výjezdové stanoviště Nemocnice Sušice, o.p.s., a v Železné Rudě se činnost výjezdového stanoviště omezuje pouze na denní provoz v lyžařské sezóně.

Historie

Ošetřování zraněných Přednemocniční neodkladnou péči zajišťovali lékaři z poliklinik spolu s dopravní zdravotní službou, mimo pracovní dobu byla k dispozici pouze lékařská služba první pomoci. V roce 1974 vydalo Ministerstvo zdravotnictví „Zásady organizace a poskytování první pomoci“ a „Zásady organizace služby rychlé zdravotnické pomoci“.  Na jejich základě byly vytvořeny minimální podmínky pro vybudování rychlé zdravotnické pomoci (RZP) ve Fakultní nemocnici v Plzni. Fakultní nemocnice poskytla prostory a zdravotnický personál, dopravní prostředky, řidiče a dispečink zajistil Krajský ústav národního zdraví. Provoz RZP byl zahájen vozidly Škoda 1203, na svou dobu relativně slušně vybavenými přístrojovou technikou. Provozní doba byla 24 hodin denně a sloužila pouze jedna posádka.

Zásadním zlomem v budování a organizaci záchranných služeb, tehdy ještě v ČSFR, se stala vyhláška č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění pozdějších předpisů (vyhlášek č. 51/1995 Sb., č.175/1995 Sb. a č. 14/2001Sb.), která stanovila zásady přednemocniční neodkladné péče a zásady výstavby sítě ZZS a jejího osamostatnění. Významnou změnu přineslo zejména ustanovení § 3 odst. 2 - Síť zdravotnické záchranné služby musí být organizována tak, aby byla zabezpečena dostupnost přednemocniční neodkladné péče a její poskytnutí do 15 minut od přijetí tísňové výzvy s výjimkou případu hodných zvláštního zřetele.

Územní středisko záchranné služby (ÚSZS) v Plzni bylo založeno v roce 1993 v areálu Dopravní zdravotnické služby Fakultní nemocnice Plzeň, kde je dodnes v nájmu ZZS Pk, která vznikla v roce 2003.

V současné době zajištuje činnost ZZS Pk třiceti posádkami. Postupně se sjednocuje vybavení. Lékařů je trvalý nedostatek, proto se střídají ve svých službách téměř po celém regionu, posádky RLP (rychlá lékařská služba) a RZP se pohybují v rámci sítě jednotlivých výjezdových stanovišt. Veškerá onemocnění a poranění po prvotní diagnostice a léčbě transportuje záchranná služba do oblastních lůžkových zdravotnických zařízení a plzeňských nemocnic, včetně Fakultní nemocnice Plzeň, která poskytuje v kraji nejvíce specializovanou zdravotní péči. Výjimkou jsou těžké popáleniny, které po primárním ošetření přebírá popáleninové centrum v Praze na Vinohradech.

MUDr. Pavel Hrdlička, pověřený ředitel ZZS Pk o úskalích práce záchranářů v krajském městě uvedl: „Plzeň má jako každé větší město své zóny sociálně nepřizpůsobivých občanů, kam záchranáři neradi jezdí. V průmyslové části Plzně navíc pracuje na 5000 cizinců a odhadem dalších asi 20 000 jich je zde nelegálně. Denně jich značné množství skončí na záchytce, náklady za tyto služby většinou neuhradí. Stejně často bývají problémová tísňová volání z věznice (Borská věznice je jednou z největších v ČR), kde není v nočních hodinách zajištěna lékařská péče. Vězeňská služba často nerozezná, kdy vězeň opravdu vyžaduje akutní zdravotní ošetření nebo zdravotní újmu pouze předstírá. Zdravotní péče je tak v mnoha případech zneužívána a zdravotníci se díky tomu dostávají i do potenciálně rizikových situací. Setkáváme se i s agresivitou, nejen slovní, ale dochází také k fyzickému napadení zdravotníků. Je to dáno tím, že lidé ve stresu špatně ovládají svoje emoce. Určité řešení jsme našli v nabídnutých kurzech sebeobrany, které dobrovolníci z našich řad absolvovali, ale zejména v dobré spolupráci s Policií ČR a ostatními ozbrojenými složkami při společném zásahu.“

Letecká záchranná služba

Veškeré požadavky zdravotnických zařízení na sekundární transporty vrtulníkem jsou směrovány jednotným tísňovým číslem na linku 155 na krajské zdravotnické operační středisko (ZOS) Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje. Také použití LZS na primární zásahy v terénu jsou plně v kompetenci operátorky ZOS, která vyhodnotí tísňovou výzvu a podle závažnosti zdravotního stavu pacienta rozhodne o případném nasazení vrtulníku. Od obdržení výzvy se vzlet uskuteční v průběhu dvou až tří minut. Posádka vrtulníku je v trvalém radiovém spojení s operačním střediskem a službami řízení letového provozu. Akční rádius vrtulníku je od střediska 70 km, ale většina primárních zásahů se uskutečňuje do vzdálenosti 30 až 40 km od základny. Letecká záchranná služba v Plzeňském kraji je v současné době provozována Armádou ČR (Vojenský útvar 4128 Líně). Zdravotnická část posádky ve vrtulníku je vždy minimálně dvoučlenná ve složení lékař a záchranář, který má odbornou kvalifikaci alespoň středního zdravotnického pracovníka. Vedoucím celé skupiny letecké záchranné služby je lékař, který je však při letové činnosti a zajištění bezpečnosti při provozu vrtulníku vázán rozhodnutími pilota. Letiště Plzeň-Líně je také jednou ze základen Letecké pátrací a záchranné služby SAR vzdušných sil Armády ČR, kterou zajišťuje Ministerstvo dopravy a spojů ve spolupráci s Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra.

Nasadit vrtulník je možné tam, kde nelze provést zásah běžnými prostředky nebo kde je jeho využití bezpečnější, efektivnější nebo výrazně méně namáhavé, lze jím provádět vzdušný průzkum místa mimořádné události, evakuovat osoby nebo materiál z ohrožených míst nebo dopravit záchranné jednotky odborníků a specialistů na místo zásahu.

Spolupráce se složkami IZS

Podle slov MUDr. Pavla Hrdličky mají ZZS Pk s příslušníky HZS ČR i Policie ČR v Plzeňském kraji dobré vztahy. Při společném zásahu vědí, jaké kdo plní úkoly, proto nebývají důvody k dohadování. Většinu činností si osvojili při častých společných taktických cvičeních, při nichž se převážně všichni měli možnost osobně seznámit, proto je jejich spolupráce na kvalitativně vyšší úrovni. Příkladem byl zásah v podmínkách policejního opatření k udržení veřejného pořádku při technopárty na Tachovsku, kdy zraněné osoby byly z řad účastníků koncertu i z řad policistů (přibližně sto ošetřených a deset těžce raněných).

Zvláště v zimním období je nutná spolupráce také se členy Horské služby ČR, které lékaři ZZS Pk pravidelně školí, aby společně zvládali zachraňovat zraněné lyžaře a návštěvníky hor. V létě je důležitá Vodní záchranná služba ČČK, protože zejména u vodní nádrže Hracholusky dochází ke stále častějším případům tonutí.

Pro řešení následků mimořádných událostí s výskytem hromadného postižení zdraví má ZZS Pk k dispozici dvě upravená sanitní vozidla vybavená kontejnery se zdravotnickým materiálem pro zhruba 50 těžce postižených a raněných osob. K přemístění těchto kontejnerů lze do vzdálenějších míst od Plzně využít i leteckou záchrannou službu, jak už prověřila taktická cvičení. Ze Zdravotnického zabezpečení pro krizové stavy Příbram mají plzenští záchranáři zapůjčeno další vybavení (biovak, polomasky, ochranné oděvy).

Zdravotnická operační střediska

ZZS Pk disponuje v současné době dvěma dispečerskými pracovišti s nepřetržitým provozem. Krajské zdravotnické operační středisko v Plzni a oblastní ZOS v Klatovech nepřetržitě a bezprostředně řídí činnost výjezdových skupin zdravotnické záchranné služby a integrují činnost všech článků přednemocniční neodkladné péče v určené spádové oblasti. Každé ze středisek přijímá tísňové výzvy, které vyhodnocuje a podle stupně naléhavosti a závažnosti stavu rozhoduje o nejvhodnějším způsobu poskytnutí přednemocniční neodkladné péče. Po vyhodnocení ukládá úkoly skupinám zdravotnické záchranné služby, popřípadě žurnálním nebo praktickým lékařům, lékařské službě první pomoci nebo dopravní zdravotnické službě, které jsou trvale zálohou zdravotnické záchranné služby. Soustřeďuje informace o volných lůžkách na odděleních neodkladné péče, která podle potřeby vyzývá k přijetí postiženého. ZOS shromažďuje údaje o výkonu přednemocniční neodkladné péče ve spádové oblasti a o své činnosti vede dokumentaci, při zajištění potřeb přednemocniční neodkladné péče spolupracuje s dopravní zdravotnickou službu, koordinuje a zabezpečuje realizaci přepravních činností v rámci transplantačního programu, přepravu léků, krve a jejích derivátů nebo odborníků potřebných k poskytování neodkladné péče.

Při likvidaci zdravotních následků hromadného neštěstí nebo katastrofy ZOS svolává určené pracovníky, udržuje spojení se všemi zúčastněnými, organizuje rychlý výjezd potřebných sil a prostředků, vyzývá oddělení nemocnic k připravenosti na příjem většího počtu postižených, v případě potřeby aktivuje traumatologický plán ZZS. V případě nutnosti řídí nasazení letecké záchranné služby. Organizuje některé specializované činnosti, zejména sekundární transporty, dopravu nemocných a raněných v podmínkách přednemocniční neodkladné péče ze zahraničí do ČR (tzv. repatriační transporty).
Krajské ZOS v Plzni vyhodnocuje denně přibližně 1200 volání. Technické vybavení je na dobré úrovni a plně odpovídá potřebám a požadavkům potřebným k řešení uložených úkolů. V současné době se připravuje další plánovaná modernizace tohoto krajského pracoviště. Využívaná telefonní technika je plně digitální a umožňuje identifikaci čísla volajícího jak z pevné linky, tak ze sítí všech mobilních operátorů. Všechny příchozí i odchozí relace jsou zaznamenávány se všemi podstatnými údaji na digitálním záznamovém zařízení. Radiofonní síť pro vlastní potřeby je na vyhrazené frekvenci. Ve prospěch IZS je využíván trunkový systém Matra-Pegas. Pro přesnou činnost operačního střediska je nutná kvalitní softwarová podpora. Je využíván dispečerský program s vazbou na grafický systém. ZOS v Plzni přijímá a vyhodnocuje tísňová volání na telefonní lince 155 z pevné sítě z oblastí Plzeň-město, Rokycansko, Plzeň-sever, Plzeň-jih, Domažlicko  a Tachovsko. Veškerá volání na tísňovou linku 155 ze sítí mobilních operátorů přijímá a vyhodnocuje z celého Plzeňského kraje ZOS v Plzni. V loňském roce byl na krajském ZOS zprovozněn nový informační systém, který umožňuje automatické předávání výzev výjezdovým skupinám, zadávání cíle výjezdu do navigace sanitních vozidel a sledování jejich trasy a automatické předávání časových údajů posádkami zpět do informačního systému.

ZOS Klatovy přijímá a vyhodnocuje tísňové výzvy na lince 155 z pevné sítě bývalého okresu Klatovy. Okres Klatovy je svou rozlohou 1940 km2 největší v ČR. Stálý počet obyvatel je 88 600 a tento počet ještě zvyšuje vysoká návštěvnost turitických center. ZOS Klatovy řídí výjezdové posádky Klatovy, Nýrsko, Horažďovice a Sušice, v zimním období i Železná Ruda. V budoucnu by se měly oba dispečinky sloučit, ale zatím chybějí vhodné prostory k umístění nového dobře vybaveného kvalitního střediska, které by mělo sídlit v Plzni. Situaci v budoucnu změní plánovaná výstavba nové budovy ředitelství a výjezdového stanoviště Plzeň-Bory. V rámci reorganizace se počítá také se záložním operačním střediskem, které bude využíváno při mimořádných událostech nebo při omezení činnosti krajského ZOS.

Vedoucí sestra zdravotnického operačního střediska Lenka Ptáčková pracovala ve výjezdové skupině a později jako operátorka. Potvrdila, že činnost operátorek je velmi náročná: „Musejí umět jednat s lidmi, klást otázky tak, aby získaly co nejpřesnější informace o postiženém a správně vyhodnotit všechny odpovědi. Jsou dny, kdy zvoní jeden telefon za druhým, a je nutné se dobře orientovat, abychom se nezdržovaly bezvýznamnými telefonáty na úkor těch, kdy lidé potřebují rychlou pomoc. Někdy stačí jen doporučit zavolat na nehybně ležícího na chodníku, aby se ukázalo, zda jde o nemocného nebo opilého člověka, ale zároveň nesmíme nic podcenit.“ Dále dodává: „Nejhorší je tzv. volání z třetí ruky, kdy volající není u pacienta a informace si pouze domýšlí. Nejvíc deprimující je poslat pomoc k malému dítěti, sledovat pohyb sanitky na monitoru a počítat vteřiny, než pomoc dospěje k cíli.“

Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto autorka
 

Všichni si dobře pamatujeme na napjatou situaci v zásobování zemním plynem, která nastala v lednu 2009 po přerušení ruských dodávek plynu. Pro řešení podobných krizových situací se v České republice ukládá zemní plyn do podzemních zásobníků plynu, kterých je v současné době celkem sedm a společnost RWE Gas Storage provozuje šest z nich.

Průběh cvičeníPodzemní zásobník plynu je malá továrna, jejíž technologie zabírá několik hektarů. Patří k ní např. zařízení pro separaci (odvodnění ložiskové vody) a ohřev plynu (zvýšení teploty plynu před snížením jeho tlaku), sušení plynu (odstraněním vodních par z plynu), filtry pro čištění plynu, tlačné a těžební sondy a sběrná střediska s měřicími a regulačními zařízeními pro měření různých parametrů a množství plynu vstupujícího do zásobníku nebo z něj dodávaného do přepravní soustavy. Tomuto zařízení se samozřejmě nevyhýbají poruchy a havárie a k úspěšnému řešení takových mimořádných situací jsou pravidelně pořádána součinnostní cvičení.

Společné cvičení českých a slovenských záchranářů

Společné cvičení báňských záchranářů z obvodu působnosti Hlavní báňské záchranné stanice Hodonín, Závodní báňské záchranné stanice Lobodice, Závodní báňské záchranné stanice Odolov a Hlavní báňské záchranné stanice Malacky se uskutečnilo ve dnech 15. a 16. června 2010 na Slovensku na cvičném polygonu Lozorno. Na základě pozvání společnosti RWE a Báňské záchranné služby se cvičení zúčastnili jako pozorovatelé zástupci MV-generálního ředitelství HZS ČR, zainteresovaných HZS krajů a řady dalších organizací jak z české, tak i slovenské strany.

Cvičení se uskutečnilo v souladu s § 18 odst. 6 vyhlášky č. 447/2001 Sb., o báňské záchranné službě, ve znění vyhlášky č. 87/2006 Sb., a bylo zaměřeno na likvidaci erupce plynu ze sondy podzemního úložiště a následného požáru. Cílem bylo procvičit vzájemnou součinnost a komunikaci báňských záchranných sborů při mimořádných podmínkách eruptující sondy za ztížených mikroklimatických podmínek sálajícího tepla, hluku a padající vody, zejména součinnost záchranářů v četě, komunikaci mezi četami a nácvik souhry při ovládání hydraulických vrátků při navádění břemene do proudu eruptujícího média sondy Lozorno 10.

Likvidace mimořádné události probíhala v několika fázích:

→ vyhodnocení situace vedoucím likvidace havárie a měření nebezpečné koncentrace plynů,
→ provedení montáže tlakového potrubí a propojení tlakového potrubí do mezikruží vrtu,
uhašení vrtu,
→ odřezání části stupačky 3^1/2” hydraulickým řezacím zařízením,
→ uzavření sondy náhradním způsobem, a to na stávající spodní části produkčního kříže,
→ namontování prodlužovací příruby 7^1/16“ x 7^1/16“ a produkčního kříže 14 MPa,
→ uzavření ventilu a zastavení erupce na sondě.

Potřebu cvičení potvrdila skutečná havárie

V průběhu vyhodnocení cvičení se přítomní seznámili s poznatky z likvidace mimořádné události na úložišti Lobodice v Olomouckém kraji, kde došlo ve dnech 11. až 12. června 2010 k havárii na sondě a k úniku zemního plynu ze zásobníku RWE. Vysoce byla hodnocena spolupráce báňských záchranářů s příslušníky HZS Olomouckého kraje, kteří se podíleli na likvidaci této mimořádné události. Kladně byl hodnocen přínos pořádání podobných součinnostních cvičení a byly diskutovány další možnosti spolupráce složek integrovaného záchranného systému, zejména HZS ČR, při likvidaci podobné závažné mimořádné události. Byly nastíněny i možnosti pořízení speciální techniky k likvidaci podobných havárií. Tyto otázky budou předmětem dalších jednání mezi RWE a MV-generálním ředitelstvím HZS ČR.

kpt. Ing. Jiří ROSENKRANZ a pplk. Ing. Zdeněk RÁŽ, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto pplk. Ing. Zdeněk RÁŽ
 

Česká republika byla v uplynulých letech několikrát jen krůček od plošného výpadku elektrické energie (blackoutu). Nejdramatičtější situace nastala dne 24. července 2006, kdy sice nedošlo k typickému blackoutu ve smyslu fatálního dopadu na odběratele, ale došlo k rozpadu přenosové sítě ČEPS na dva ostrovní systémy (někdy se pro tento stav používá termín „grayout“).

V poslední době dochází také ke „klimatickým“ událostem, jako jsou povodně, větrné a sněhové kalamity atd. Typickou situací při těchto událostech je stav, kdy základní příčina (vysoký stav hladiny řek, síla větru, množství sněhu) pomine, nicméně přenosová vedení v distribuční síti jsou natolik poškozena, že ještě několik dní po mimořádné události nelze zajistit napájení objektů kritické infrastruktury elektrickou energií. Přitom právě funkčnost těchto objektů (oblast energetiky, vodního hospodářství, potravinářských a zdravotnických zařízení, dopravy apod.) je klíčová pro obnovu normálního života v postižené oblasti. Část těchto objektů není vybavena záložním zdrojem.

Typickým příkladem je událost při sněhové kalamitě v ČR ve dnech 13. až 18. října 2009. V některých oblastech napadlo až 50 cm sněhu, který zablokoval dopravu a lámal stromy, na kterých ještě bylo listí. V Jablonci nad Nisou došlo k situaci, kdy městská teplárna byla bez dodávky elektrické energie a neměla ani záložní energetický zdroj pro nouzový provoz.

Paradoxně bylo pro obyvatele Jablonce nad Nisou velkým štěstím, že městská teplárna má zásobování elektrickou energií řešeno zvláštní 22 kV linkou. Stromy, které na toto vedení na několika místech popadaly, sice vyřadily teplárnu na řadu dní z provozu, ale město mělo elektrické energie dostatek.

Když bylo jasné, že oprava distribučního vedení 22kV nebude možná dříve, než za několik dní (až se do lesní nepřístupné oblasti dostane příslušná technika), bylo nutné vyřešit problém připojení náhradního dieselgenerátoru do rozvodny teplárny. Technologie teplárny nebyla vůbec na tuto situaci připravena, a jen díky mimořádné iniciativě vedení teplárny i provozních pracovníků se podařilo provizorně upravit rozvodnu ve VN i NN části tak, aby při příjezdu nouzového agregátu bylo možné ihned připojit nové kabely a teplárnu postupně spouštět.

Projekt nouzového napájení

Celou řadu obdobných situací řešili hasiči v Moravskoslezském kraji při povodních v letech 1996, 1997 a při jiných velkých zásazích. Bohužel k tomu účelu nedisponovali vhodnou technikou. Na základě těchto negativních zkušeností se začalo pracovat na projektu, který by problematiku nouzového napájení vyřešil.

Byly nastoleny tyto problémy:

Kdo by měl nouzové zásobování objektů kritické infrastruktury řešit

Primárně tento úkol náleží organizaci zabezpečující distribuci elektrické energie, jak bylo zmíněno výše. K výpadkům však zpravidla dochází v případech velkoplošných mimořádných událostí (vichřice, povodně apod.), kdy pracovníci této organizace odstraňují poruchy na vedení a nemají možnost včas řešit zásobování z elektrocentrál. Na druhé straně existuje celá řada objektů kritické infrastruktury, jejichž delší odpojení od sítě může mít fatální důsledky na zdraví a majetek občanů. Tyto sice jsou mnohdy vybaveny vlastním záložním zdrojem, ale i ten může mít poruchu, nebo jím nejsou vybaveni vůbec a nouzové napájení musí být řešeno externě. Jednotky HZS ČR jsou schopny zasáhnout prakticky okamžitě po vznesení požadavku na nouzové napájení, disponují vhodnou technikou a kvalifikovaně vyškoleným personálem. Jejich nasazení je rychlé, není však v žádném případě vhodné tohoto způsobu využívat pro dlouhodobé náhradní zásobování – to by měl zajistit distributor.

Optimální výkon nouzového zdroje pro objekty kritické infrastruktury

Jednotky HZS ČR jsou standardně vybavovány elektrocentrálami o výkonu 4 kW. Tyto náhradní zdroje jsou zpravidla umístněny na automobilech prvního sledu a jejich nasazení kryje spotřebu osvětlovacích souprav a dalších agregátů při likvidaci mimořádné události (požár, povodeň…). V žádném případě je ale nelze použít k napájení budovy. Jednak mají nedostatečný výkon (a elektrocentrály tohoto typu nejsou určeny v žádném případě pro paralelní provoz), jednak jsou součástí vozidla a po skončení zásahu jednotky PO by elektrocentrála již nebyla k dispozici.

Pro krytí spotřeby elektrické energie po zásahu jednotek PO je lepším řešením nasazení výkonnější elektrocentrály. Instalace takové elektrocentrály samozřejmě nezbavuje smluvního dodavatele elektrické energie povinnosti dodávku zajistit. Dodavatelé elektrické energie mají k dispozici flotily mobilních zdrojů, při mimořádných událostech velkého rozsahu však nestačí instalovat tyto zdroje na všech postižených lokalitách. Navíc rychlost jejich operačního nasazení se s činností HZS krajů, které jsou v nepřetržitém pohotovostním režimu s dojezdovou dobou v řádu minut, vůbec nedá srovnávat.

Na základě zkušeností HZS Moravskoslezského kraje (dále jen „HZS MsK“) s použitím vlastních elektrocentrál, případně elektrocentrál ze státních hmotných rezerv, byla zvolena mobilní konstrukce elektrocentrály o výkonu 250 kVA.

Po úvahách o koncepci zařízení, které proběhly v letech 2001 až 2002, byl v roce 2004 vyroben prototyp mobilní elektrocentrály. Od začátku bylo jasné, že se nejedná o samostatnou elektrocentrálu, ale o kompletní zařízení včetně rozvaděčů, jištění, kabeláže, nádrže paliva pro minimálně osm hodin provozu a dalšího příslušenství. Elektrocentrála je umístěna v kontejneru, který lze snadno transportovat univerzálním nosičem kontejnerů o nosnosti 10 t. Ten je u HZS MsK využíván pro přemísťování celé řady specializovaných kontejnerů pro řešení mimořádných událostí. Současně je připravena i varianta o nižším výkonu 68 kVA, pro kterou je k dispozici nosič o nosnosti 4 t.

Mobilní elektrocentrála EC 250Elektrocentrála EC 250 byla nedávno úspěšně nasazena např. při již zmíněné kalamitě v říjnu 2009 (zajištění plného provozu Dětského domova v Čeladné).

Problematika provozní bezpečnosti

Již při konstrukci prototypu kontejneru EC 250 se objevil závažný problém související s bezpečností.

Předpisy striktně požadují u mobilních elektrocentrál instalaci proudového chrániče. V případě připojování standardních zátěží, jako jsou osvětlovací soupravy, mobilní čerpadla a další agregáty na elektrický pohon (v zásadě jsou to všechno spotřebiče s pohyblivým přívodem) – má požadavek na proudový chránič své opodstatnění a není s jeho splněním žádný problém. Všechny zmíněné spotřebiče totiž pracují v pětivodičové soustavě. Problém nastane, když je zátěž realizována ve čtyřvodičové soustavě. U budov a objektů je tomu tak vždy.

Tento problém se podařilo vyřešit již při vývoji a výrobě prvního prototypu. Část výstupních kabelů elektrocentrály byla vyrobena v pětivodičové soustavě, a část, u níž se předpokládalo použití k napájení budov, v soustavě čtyřvodičové s tím, že manipulovat s těmito kabely může výhradně odborně způsobilá osoba v oblasti elektrotechniky. Zařízení, které neodpovídá předpisům, je doplněno ustanovením umožňujícím použít tzv. speciální přístup. Příslušné kabely jsou tedy označeny výstražnými tabulkami. Organizačním opatřením v rámci HZS bylo zajištěno, že ve velitelské četě výjezdové skupiny (která při zásahu kontejner EC 250 použije) bude odborně způsobilá osoba v oblasti elektrotechniky.

Další problém nastal při dokončení prototypu, kdy bylo třeba provést výchozí revizi na celý kontejner. Revizní technik totiž odmítal vydat revizní zprávu pro zařízení, které není stoprocentně v souladu s předpisy. Na základě doporučení inspekční organizace ITI byla zpracována podrobná metodika školení obsluhujícího personálu a zpracována organizační a technická opatření u provozovatele kontejneru. Současně byly provedeny rozsáhlé testy na zkušebně VTÚPV Vyškov, zaměřené především na vypínací charakteristiky při použití instalovaných kabelů v kontejneru. Poté bylo možné úspěšně provést výchozí revizi elektrocentrály i s příslušenstvím.

Tím ale celý příběh nekončí. V okamžiku prvního operačního nasazení se objevil další problém: připojení elektrocentrály na objekt má charakter tzv. provizorní přípojky. Bohužel neexistuje jednoznačný výklad, zda na takové provizorní přípojce musí být provedena revize či nikoli. Navíc instalace elektrocentrály se předpokládá v reálných situacích, kdy odpovědný pracovník realizující připojení kontejneru, pracuje pod silným psychickým tlakem. Nepozornost, omyl nebo chyba může vést k vážným následkům.

Jako optimální řešení se jeví stálá instalace přípojného místa pro připojení kontejneru na hraně budovy. Toto přípojné místo bude realizováno na základě schváleného projektu, zkontrolováno a bude provedena výchozí revize. Přípojné místo se realizuje až za elektroměrem. Připojení objektu na záložní zdroj je pak velmi rychlé, trvá několik minut. Náklady na zřízení přípojného místa jsou zanedbatelné ve srovnání se škodami, které by vznikly vyřazením objektu kritické infrastruktury z provozu.

Takto realizovaným přípojným místem lze usnadnit identifikaci skutečného připojení objektu na veřejnou síť a jeho případné odpojení. Zásah jednotek PO je pak daleko efektivnější.

Možnost paralelního spojování agregátů do společné zátěže

Mobilní elektrocentrála EC 250 na nosičiEnergokontejner EC 250 také umožňuje spojit několik těchto kontejnerů do společné zátěže, aby bylo možno „vyskládat“ požadovaný celkový výkon soustavy pro zásobování velkých celků. V současné době jsou u HZS MsK k dispozici dva kontejnery a tento způsob provozu byl úspěšně vyzkoušen.

Organizačně zajistit přípravu objektů kritické infrastruktury na eventuální nasazení kontejnerů HZS MsK

Nejefektivnější a nejbezpečnější způsob připojení objektů je prostřednictvím předem připraveného a zrevidovaného rozhraní. Na základě usnesení Bezpečnostních rad statutárního města Ostravy a Moravskoslezského kraje byli správci objektů dopisem primátora a dopisem hejtmana vyzváni ke zrealizování úprav, které by vedly k možnosti připojení externího náhradního zdroje.

Po provedení provozních zkoušek a výrobě dalších energokontejnerů byl zorganizován seminář pro technické pracovníky útvarů HZS ČR a dalších subjektů kritické infrastruktury. Další seminář, na kterém budou prezentovány zkušenosti z operačního nasazení elektrocentrál EC 250, proběhne ještě v tomto roce.

plk. Ing. Jan ČAPEK, HZS Moravskoslezského kraje, Ing. Karel KUCHTA, CSc., Phoenix-Zeppelin, spol. s r.o., Energetické systémy, foto archiv autorů

 

Ve dnech 3. až 4. července letošního roku se v aule Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava konal IV. sjezd Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. V jeho úvodu přivítal starosta SH ČMS Karel Richter hosty sjezdu, mezi nimi náměstka ministra vnitra Jaroslava Salivara, generálního ředitele HZS ČR genmjr. Miroslava Štěpána a delegace hasičů ze Slovenska, Polska, Chorvatska, Slovinska a Saska.

Průběh sjezduPo pěti letech se na svém vrcholném jednání sešli zástupci nejpočetnějšího občanského sdružení v České republice. Téměř 380 delegátů zde zastupovalo 341 848 členů včetně 45 235 dětí a mládeže ze 7903 sborů (stav ke 31. prosinci 2009). I další čísla statistik budí úctu a uznání. V jednotkách SDH obcí je evidováno 74 205 členů a tyto jednotky jen v uplynulém roce vyjely ke 38 272 zásahům. „Je však nutné připomenout, že likvidačních prací zejména v menších místech se zúčastňují nejenom členové jednotek PO, ale i ostatní fyzicky zdatní členové našeho sdružení a napomáhají tak svým spoluobčanům při odstraňování následků především přírodních katastrof jako jsou přívalové deště, sněhové kalamity, větrné smrště apod. Jejich práce si cení celá společnost,“ okomentoval čísla statistiky ve svém úvodním vystoupení Karel Richter.

Velké nasazení prokázali dobrovolní hasiči při likvidaci následků orkánu Kyrill v roce 2006, vichřice Emma v roce 2007 nebo při loňských letních povodních a letošních jarních záplavách. Výrazná byla jejich pomoc při likvidaci velkých požárů, k nimž se řadí např. požár Veletržního paláce v Praze-Holešovicích, tržnice v Praze-Libuši nebo podniku Akuma v Mladé Boleslavi, jako i při tragické železniční dopravní nehodě ve Studénce.
Jak vyplývá ze statistických údajů, podíl na zásahové činnosti dobrovolných hasičů vzrůstá. V posledních čtyřech letech vzrostl počet jejich výjezdů o plných 32 %. 

„Ale členové našeho občanského sdružení nezachraňují jen životy a majetek. Zejména v menších městech a na vesnicích jsme páteří společenského a kulturního dění. Mnohde je to tak, že už jenom dobrovolní hasiči v obci pořádají nějaké soutěže, zahradní slavnosti, plesy, masopusty, šibřinky, uklízejí náves i periferii vesnice. Pokud se o příslušnících jedné strany v minulosti propagandisticky mluvilo jako o vedoucí síle, my takovou vedoucí silou v dobrém slova smyslu takřka všude po zásluze jsme. Bez naší dobrovolné práce život v České republice nebude mít své jistoty a svou bezpečnost,“ zhodnotil význam práce dobrovolných hasičů starosta SH ČMS.

Zpráva o činnosti od III. sjezdu SH ČMS přednesená starostou SH ČMS, kromě zásahové činnosti velmi podrobně analyzovala i ostatní oblasti práce sdružení. Vysoce pozitivně byla hodnocena práce s mládeží, výsledky dosažené ve sportovních soutěžích, systém odborné přípravy členů, mezinárodní aktivity sdružení, rozvíjení hasičských tradic, přístup státních a samosprávných orgánů k problémům a potřebám dobrovolných hasičů, jako i dosažená úroveň spolupráce se sdělovacími prostředky.

V uplynulých pěti letech bylo nesporně vykonáno a dosaženo mnoho pozitivního. Osobně jsem však ve zprávě postrádal hlubší analýzu některých dlouhodobých nebo palčivých problémů, se kterými se sdružení a dobrovolní hasiči potýkají. A že existují a není jich málo, dokladovaly jak následné zprávy předsedů odborných rad, tak i diskuse. Mezi klíčové patří například uvolňování dobrovolných hasičů ze zaměstnání k zásahům a refundace jejich mezd nebo dlouhodobě nedoceňovaná práce vedoucích mládeže. Řešení těchto problémů napomohou pouze změny v příslušné legislativě. V této souvislosti zazněl apel, aby sdružení zastřešovalo všechny oblasti činnosti dobrovolných hasičů, tedy i činnost jednotek PO a aby nové vedení sdružení věnovalo těmto otázkám výraznější pozornost.

Na tento problém reaguje i schválený Program činnosti SH ČMS do roku 2015 vytyčující hlavní směry působení sdružení. Jednou z jeho priorit je „v úzké spolupráci s představiteli obcí, státní správy, poslanci a senátory Parlamentu ČR, dalšími orgány, institucemi, občanskými sdruženími a podnikateli, zvýšit úsilí o zlepšení podmínek nutných k zabezpečení činnosti dobrovolných hasičů. Za tímto účelem je nutné vyhledávat vhodné možnosti na všech stupních, včetně navrhování potřebných legislativních změn“.

Obsáhle se problematikou dobrovolných jednotek PO zabýval ve svém diskusním vystoupení náměstek ministra vnitra Jaroslav Salivar. Podtrhl skutečnost, že jednotky PO jsou zařazovány do plošného pokrytí a jsou jednou ze základních složek integrovaného záchranného systému. Upozornil, že nesmí platit výmluva, že nemůžeme zařadit jednotky PO do plošného pokrytí, protože nejsou vybaveny, že nesplňují kriteria, aby byly vysílány k řešení různých mimořádných událostí. K odstranění těchto handicapů by měly přispět dlouhodobé projekty, odstartované v posledních čtyřech letech, zaměřené na  obnovu cisternových automobilových stříkaček, profinancování oprav požární techniky nebo na vybavení jednotek PO zařazených do kategorie JPO V. „Domnívám se, že je třeba ve všech zahájených projektech pokračovat a budeme trvat na tom, aby došlo k masivnějšímu zařazení jednotek PO do plošného pokrytí,“ zdůraznil Jaroslav Salivar. V souvislosti s tím se také budou hledat cesty odstraňování problémů dobrovolných hasičů v zaměstnání.
Na závěr prvního dne sjezdového jednání jeho delegáti zvolili řídící orgány sdružení. Do funkce starosty SH ČMS byl opětovně zvolen Karel Richter. Dále byli zvoleni náměstci starosty SH ČMS (Monika Homolková-Němečková, Lubomír Janeba, Jan Karger, Markéta Stržínková, Václav Liška a Jaroslav Salivar), členové výkonného výboru, předseda a členové ústřední kontrolní a revizní rady.

Sjezd schválil základní dokumenty, mezi nimi již zmiňovaný Program činnosti SH ČMS do roku 2015, podpořil projekt Okresního sdružení hasičů Nový Jičín „Daruj krev s dobrovolnými hasiči“ a petici SDH Nový Knín, aby pojišťovny v našem státě povinně odváděly alespoň 1 % ze svých zisků na činnost profesionálních a dobrovolných hasičů.

plk. Dr. Jaroslav VYKOUKAL, foto Ivo HAVLÍK

 

Nadace policistů a hasičů – vzájemná pomoc v tísni (dále jen „Nadace“) zorganizovala v letošním roce od 27. června do 8. července v pořadí již druhý zájezd do Španělska pro 25 matek se 43 dětmi, které podporuje. Léčebně ozdravný pobyt Nadace zajistila za finanční spolupráce Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR, organizátorem a realizátorem tohoto pobytu byla cestovní kancelář JAMI tour.

Léčebně ozdravný pobyt ve ŠpanělskuVe Španělsku, asi 240 km jižně od Barcelony v provincii Castellón, na pobřeží Costa del Azahar (Pobřeží pomerančovníkového květu) se nachází turisty vyhledávané, příjemné a velice poklidné přímořské letovisko Alcoceber. Podnebí zde má charakter klimatických lázní a pláže s jemným pískem a velmi pozvolným vstupem do moře splňují veškeré hygienické i zdravotní normy EU a jsou držitelem tří prestižních ekologických ocenění tzv. „Modrých vlajek“, které zaručují čistotu pláže.

Aparthotel „Eurhostal“, ve kterém bylo zajištěno ubytování, je rekreační komplex vystavěný přímo na pláži „Las Fuentes“. Návštěvníci mají k dispozici veškeré služby hotelu, ale zároveň i volnost, klid a pohodlí rodinného prostředí. Součástí areálu je bazén se sladkou vodou, dětský bazén, restaurace, kavárna, bar u bazénu, společenská místnost, zázemí pro stolní tenis, biliár a další kratochvíle. Matky s dětmi byly ubytovány v apartmánech s televizí, terasou, kompletním sociálním zařízením, jídelnou s kuchyňským koutem, dvoulůžkovou rozkládací pohovkou a ložnicí, která byla zástěnou oddělena od obývací jídelny. Jídlo v rozsahu plné penze se podávalo formou „švédských stolů“ a jeho kvalita, množství i pestrost nabídky uspokojila i ty nejnáročnější.
Každý den jsme se koupali v moři nebo v bazénu, užívali si pláže, slunce a mořského vzduchu. V první polovině pobytu jsme uspořádali celodenní výlet Do Cuevas de San José (Jeskyně svatého Josefa). Jeskyně jsou organizací UNESCO prohlášeny za světové kulturní dědictví a jejich název je totožný s názvem podzemní říčky, kterou jsme v rámci prohlídky sjeli lodičkou.

V druhé polovině pobytu jsme navštívili letovisko Peňiscola, které bylo taktéž organizací UNESCO prohlášeno za světové kulturní dědictví. Peňiscola leží asi 30 km severně od Alcoceberu a je třetím turisticky nejnavštěvovanějším místem ve Španělsku. Dominantou historické části městečka je mohutný hrad vybudovaný na skalním masivu nad mořem ve výšce 54 metrů, který postavil nábožensko-vojenský řád templářů na zbytcích arabské pevnosti. Na jedné z hradních bašt jsme si prohlédli malé mořské muzeum s maketami lodí a mořskými živočichy, navštívili krásné terasovité zahrady s ukázkami výcviku dravých ptáků a někteří z nás také objeli hrad vyhlídkovou lodí.

Tímto článkem chceme poděkovat policistům, hasičům, občanským zaměstnancům, zkrátka všem, kteří formou finančních příspěvků nebo organizační pomocí přispěli k velice pěknému a zdařilému léčebně ozdravnému pobytu.

PhDr. Vladimír ŠUTERA, CSc., ředitel Nadace, foto archiv autora

 

Město Prazdroje ale také neoficiální Mekka požárního sportu Plzeň se ve dnech 1. a 2. července letošního roku stala hostitelem v pořadí již XXXIX. Mistrovství České republiky v požárním sportu družstev HZS ČR. Kdo dal v tropickém vedru, které šampionát provázelo, přednost sportovnímu klání před návštěvou koupaliště, určitě nelitoval. Možnost sledovat průběh mistrovství měli i diváci České televize.

Slavnostní zahájeníVyužijí plzeňští relativní výhody domácího prostředí a vrátí se po dvou letech na kýžený trůn? Dokáží se vyrovnat s tlakem svých příznivců, z nichž někteří při zahájení dali jasně najevo, na jaké příčce by je chtěli vidět? Odpověď na tyto otázky přišla až na samém konci dvoudenního dramatu a byla jednoznačná – využili, dokázali.

Na slavnostním zahájení mistrovství ve Štruncových sadech, kterého se zúčastnili náměstek ministra vnitra Jaroslav Salivar, generální ředitel HZS ČR genmjr. Miroslav Štěpán, primátor města Plzně a další oficiální hosté, se představilo 14 družstev HZS krajů a nejlepší družstvo HZS podniků – reprezentace Správy železniční dopravní cesty, s.o. Mezi nimi samozřejmě nechyběli největší konkurenti domácích – skvělými individualitami nabitý mistrovský tým Moravskoslezského kraje a loni druhým místem namlsaná reprezentace Vysočiny.

Soutěž jednoho týmu

Tak by se dala charakterizovat úvodní disciplína – běh na 100 m s překážkami. V první šestici se seřadilo pět zástupců Moravskoslezského kraje, mezi které se podařilo vklínit pouze stříbrnému královéhradeckému Petru Mařanovi (15,83 s). Zvítězil Pavel Krpec (15,75 s), na třetím místě skončil Jakub Pěkný (15,85 s). Již překážky signalizovaly, že šampionát tentokrát nezastihl v optimální formě jednoho z hlavních favoritů – Karla Ryla. Pouze jeden platný pokus časem 16,76 s ho zařadil na 15. místo výsledkové listiny.

V soutěži družstev se na dalších medailových pozicích seřadila družstva Plzeňského kraje a Vysočiny.

Moravskoslezský kraj pokračoval ve vítězném tažení za obhajobou titulu i ve výstupu do 4. podlaží cvičné věže, tentokrát před Vysočinou a Plzní.
Druhá disciplína dvojboje se stala kořistí v letošním roce skvělou formu prokazujícího Jana Hoppa z HZS kraje Vysočina, který zvítězil časem 14,10 s před Jakubem Pěkným (14,19 s) a plzeňskou stálicí a loni v této disciplíně taktéž bronzovým Jaroslavem Hrdličkou (14,32 s). Trápení naší jedničky v této disciplíně, Karla Ryla, pokračovalo. Dosažený čas 14,66 s stačil pouze na dvanáctou příčku, což ho ve dvojboji nechalo za branami top desítky. Navíc jej menší zranění při druhém pokusu na věži vyřadilo z bojů druhého dne šampionátu.

Nadvláda Moravskoslezského kraje se samozřejmě odrazila i ve výsledcích dvojboje. Třetí místo na překážkách a stříbro na věži jednoznačně katapultovaly do čela výsledkové listiny Jakuba Pěkného. Druhé místo překvapivě, ale určitě zaslouženě získal zásluhou skvělých výkonů Petr Mařan, bronz patří vítězi stovek Pavlu Krpcovi.

Skvělý finiš domácích

Zvláště ve sportu platí, že o vítězi se mnohdy rozhodne až na samém konci klání. To se v Plzni zcela potvrdilo. Před dvěma závěrečnými disciplínami jen málokdo pochyboval, že by si loňští mistři z Moravskoslezského kraje nechali skvěle rozehranou obhajobu proklouznout mezi prsty.

Nenasvědčovaly tomu ani první štafetové běhy na 4x 100 m s překážkami, po kterých jim patřila opět první příčka za čas 56,47 s. Druhá štafeta však fantasticky rozběhnutý závod (54,64 s) neuhašením na posledním úseku nedotáhla do úspěšného konce. Naopak druhé štafety největších rivalů předvedly skvělé výkony. Čas vítězů prvního kola nejdříve překonala druhá štafeta HZS kraje Vysočina (56,08 s), aby i ona byla překonána druhou štafetou HZS Plzeňského kraje, která dosáhla času 55,26 s.

Průběh mistrovstvíPřed poslední disciplínou – požárním útokem, tak vznikla situace, kdy první tři družstva od sebe vzájemně dělil jediný bod. Napětí v hledišti i na ploše stadionu se dalo krájet. Nejlépe se s touto atmosférou vyrovnali domácí, kteří měli relativní výhodu v tom, že z trojice adeptů na nejcennější kovy startovali poslední. Jako jediní z celého startovního pole dosáhli již v prvním pokusu času pod třiadvacetisekundovou hranici (22,59 s), což jim zajistilo nejen vítězství v této disciplíně, ale i zisk mistrovského titulu. Moravskoslezští borci si vypili kalich hořkosti do dna. Za čas 23,40 s brali pouze bronz, když jim časem jen o 0,02 s lepším „uzmulo“ druhou příčku družstvo HZS Zlínského kraje. S myšlenkou na celkové vítězství se mohl rozloučit tým z Vysočiny, který v požárním útoku obsadil až páté místo, což pro něj znamenalo zisk celkového stříbra.

Byť se na letošním mistrovství republiky v požárním sportu družstev HZS ČR tentokrát neměnily zápisy rekordních tabulek, svojí sportovní úrovní, dramatickým průběhem a strhujícím závěrem se určitě zapsalo do historie republikových šampionátů. Zejména pro stavitele reprezentačního družstva HZS ČR je potěšitelné, že se objevují nové tváře, na druhé straně kolísavé výkony některých reprezentačních opor jim možná před blížícím se zářijovým mistrovstvím světa přidělaly starosti. Z hlediska výkonnosti družstev zatím dlouhodobě přetrvává odstup mezi silnou trojkou a zbytkem startovního pole. Výkony družstev HZS Královéhradeckého a Zlínského kraje však naznačily, že by se počet adeptů především na bronzovou medaili mohl rozšířit již na příštím mistrovství.

Prospěla by změna

Vyhlášení vítězůSoučástí programu mistrovství bylo i slavnostní udělování titulů Mistr Hasičského záchranného sboru České republiky za rok 2009 ve sportovních disciplínách, které proběhlo v podvečer prvního dne mistrovství. V požárním sportu v kategorii družstev získalo titul družstvo HZS Moravskoslezského kraje, ve dvojboji pak jeho člen nstržm. Pavel Maňas. Mistrovské tituly byly dále uděleny vítězům soutěží ve volejbalu, v disciplínách TFA a v plavání.

Pomineme-li nesnesitelné vedro z důvodu nefunkční klimatizace a vcelku ne příliš zdařilý průběh předávání ovlivněný zejména nedůstojným vystupováním moderátora večera, který předávání měnil ve frašku, zůstává otázkou vhodnost termínu. Vítěz dvojboje byl totiž korunován v době, kdy již byl znám vítěz letošní a vítězové v kategorii družstev pak převzali mistrovský titul v předvečer korunovace nových mistrů. Určitě vhodnější by byl návrat do praxe minulých let, kdy se tyto tituly udělovaly na závěr daného roku nebo v prvních měsících roku následujícího.

• CVIČENÍ
Železniční nehoda 2010
mjr. Ing. Jan Hora

• ANALÝZY - HODNOCENÍ
Cesty koncepcí ochrany obyvatelstva v letech 2001 až 2010
plk. Ing. Ivan Koleňák

Hasičský záchranný sbor ČR v právním řádu České republiky 
JUDr. František Vavera, Ph.D.