V květnu letošního roku se v hotelu Continental v Brně uskuteční tradiční odborná konference PYROMEETING 2011. O její přípravě jsme hovořili s plk. Ing. Františkem Zadinou, náměstkem generálního ředitele HZS ČR pro integrovaný záchranný systém a operační řízení.

Jaké je hlavní tematické zaměření letošní konference?

Musím přiznat, že vybrat nosné téma bylo velice obtížné. Z vyhodnocení deseti let činnosti „novodobého“ HZS ČR vyplynulo, že jsme se výrazně posunuli v řadě oblastí jako například v chemické službě. Dalším možným tématem byla modernizace operačních středisek základních složek IZS, kde máme velice dobře nakročeno k vlastní realizaci jednotné úrovně informačních systémů operačního řízení a modernizaci technologií pro příjem tísňového volání základních složek IZS, a kde zejména pracovní tým HZS ČR odvedl obdivuhodný kus práce. Zamýšleli jsme se také nad tématy, která jsou perspektivní a nadčasová, jako například digitální pohled na takzvané hasičské bojiště. Po širší diskusi a s přihlédnutím ke skutečnosti, že nejrizikovějším fenoménem vstupu do třetího tisíciletí je terorismus s možným zneužitím CBRN, byla za nosné téma zvolena chemická a radiační bezpečnost České republiky. Dominantní postavení v chemické bezpečnosti naší republiky má chemická služba HZS ČR, která v posledních pěti letech zaznamenala ze všech služeb HZS ČR největší rozvoj, takže je i čím se pochlubit.

Na které zásadní problémy bude soustředěna hlavní pozornost?

plk. Ing. František Zadina

Za velice zajímavou považuji vstupní přednášku, jejíž cílem je seznámit účastníky konference s vlastním systémem chemické a radiační bezpečnosti státu. Byť chemická služba zaznamenala obrovský posun, přesto je pohled do budoucnosti žádoucí a na prezentaci koncepce vybavení jednotek HZS krajů ke zdolávání chemických havárií v podání České asociace hasičských důstojníků se těším. Věřím, že pozornost účastníků konference zaujme i téma radiologického terorismu z pohledu zajištění požadavků radiační ochrany při zásahu. Za zajímavou tečku, směrovanou na závěr konference, považuji rozbor loňského zásahu v obci Bělá nad Svitavou při identifikaci, inventarizaci, odstranění a likvidaci sedmi tun nebezpečných chemických látek, výbušnin a odpadů. Věřím, že velmi zajímavé zkušenosti kolegů z HZS Pardubického kraje a pracovníků společnosti Dekonta, a.s., budou motivovat účastníky konference, aby s námi setrvali až do finále.

V jaké fázi jsou přípravy konference?

Byl vytvořen organizační tým, jehož vedoucí kpt. Ing. Petra Najmanová má zpracovaný podrobný harmonogram příprav. Díky její důslednosti pracujeme spíše s mírným předstihem, a proto doposud neprožíváme „termínový“ stres. Ve velmi jasných a zřetelných konturách máme vyřešenu problematiku širšího okruhu témat konference, ubytování lektorů a účastníků konference a způsob jejich přepravy mezi místem ubytování a místem konání konference. V neposlední řadě máme vyřešeno její materiální a finanční zabezpečení. Známe i moderátory dopolední a odpolední části konference, kterými budou plk. Dr. Ing. Zdeněk Hanuška a plk. Ing. Luděk Prudil. Dokonce máme ujasněný i jídelníček, ale zatím si jej ponecháme jako jedno z milých překvapení pro účastníky konference. Dalším milým překvapením, které si mohu dovolit prozradit, protože již bylo schváleno náměstkem generálního ředitele HZS ČR pro ekonomiku plk. Ing. Aloisem Sellnerem je, že nebudeme účtovat žádný účastnický poplatek. V nejbližším období se budeme zabývat výběrem přihlášených příspěvků, rozdělením kapacity 200 míst mezi účastníky konference, definitivním doladěním programu konference, a pochopitelně také vytištěním pozvánek nebo přípravou sborníku přednášek.

Měli bychom asi připomenout, že konference Pyromeeting 2011 není samostatnou akcí.

Ano, máte pravdu. Konference je doprovodným programem 15. mezinárodního veletrhu požární a bezpečnostní techniky a služeb PYROS/ISET 2011, konaného v areálu brněnského výstaviště. Jejím účastníkům chceme umožnit účast na slavnostním zahájení veletrhu dne 12. května 2011 a rovněž jim vyčlenit dostatečný prostor k prohlídce expozic, vystavené požární techniky a věcných prostředků požární ochrany, jako i k diskusi se zástupci výrobců a dodavatelů. Večer se uskuteční setkání vedení HZS ČR s lektory a organizátory konference. Vlastní zahájení konference je plánováno na 13. května v 09.00 hodin ministrem vnitra Mgr. Radkem Johnem.

Rád využívám této příležitosti, abych srdečně pozval všechny zájemce o účast na konferenci Pyromeeting 2011. Věřím, že se mají na co těšit a rád tlumočím vzkaz svých kolegů, že uděláme vše pro to, aby si kromě dobrého pocitu z příjemné atmosféry odnesli i maximum odborných poznatků.

plk. Dr. Jaroslav VYKOUKAL, foto Milan VÁVRŮ

Polský prezident Bronisław Komorowski ocenil české hasiče za zásluhy při poskytování pomoci obětem povodní, které zasáhly Polsko v květnu a červnu roku 2010. Vyznamenání Zlatý Záslužný kříž převzalo dne 22. února letošního roku v Lichtenštejnském paláci v Praze z rukou nejvyššího polského představitele čtrnáct příslušníků HZS ČR.

Polský prezident Bronisław Komorowski V průběhu měsíců května a června roku 2010 zasahovalo na 150 hasičů ze čtyř HZS krajů (HZS hl. m. Prahy, HZS Středočeského kraje, HZS Ústeckého kraje, HZS Olomouckého kraje) a Záchranného útvaru HZS ČR při odstraňování následků katastrofálních povodní v Polsku, které požádalo o mezinárodní pomoc prostřednictvím Monitorovacího a informačního střediska Evropské komise.Poskytování pomoci obětem povodní v Polsku

MV-generální ředitelství HZS ČR po zvážení situace v České republice a po dohodě s Ministerstvem zahraničních věcí žádosti vyhovělo v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a Polskou republikou o spolupráci a vzájemné pomoci při katastrofách, živelních pohromách a jiných mimořádných událostech.

Kromě České republiky formou povodňových odřadů pomoc poskytly také Francie, Německo, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Dánsko, Ukrajina a Nizozemsko.
Jednotlivé české povodňové odřady byly nasazovány na polském území podle aktuálních potřeb. Hasiči zasahovali ve Slezském, Dolnoslezském, Svatokřížském, Podkarpatském a Malopolském vojvodství. K odčerpávání vody sloužily tři mobilní čerpací stanice MČS 1500 (HZS Středočeského kraje, HZS Ústeckého kraje a HZS Olomouckého kraje) a dvě MČS 400 (HZS hl. m. Prahy a Záchranný útvar HZS ČR).

Vyznamenání za účasti polského velvyslance Jana Pastwy a generálního ředitele HZS ČR genmjr. Ing. Miroslava Štěpána z rukou polského prezidenta převzali nprap. Radek Patočka a ppor. Jaromír Piesch (HZS hl. m. Prahy), nprap. Dušan Konývka a nprap. Jan Rejzek (HZS Středočeského kraje), ppor. Jaroslav Flesar, ppor. Josef Hejna a ppor. Pavel Legner (HZS Ústeckého kraje), nprap. Jiří Glabazňa, ppor. Tomáš Kvapil a nprap. Zdeněk Voldán (HZS Olomouckého kraje), ppor. Břetislav Kroulík, pprap. Radim Kubánek, pprap. Kamil Rádek a ppor. Ivo Šmíd (Záchranný útvar HZS ČR).

Ocenění příslušníci HZS ČR

 Prezident Bronisław Komorowski ocenil zejména profesionalitu českých hasičů a připomenul také vzájemnou pomoc mezi Čechy a Poláky v historickém kontextu. „Dobrého souseda a přítele poznáme v nouzi. Pomoci českých hasičů si vysoce cením. Děkuji za profesionální nasazení při plnění vašeho poslání. Jsem přesvědčen, že si vzájemně budeme pomáhat i nadále, stejně jako v minulosti,“ uvedl na závěr slavnostního setkání. 

„Ocenění si velmi vážíme. Jsme rádi, že jsme mohli splnit své poslání a pomoci obětem povodní v sousední Polské republice,“ poděkoval polskému prezidentovi za všechny vyznamenané ppor. Ivo Šmíd.

Mgr. Zbyněk KOUKOLÍK,
foto František ŠPAČEK
a archiv HZS Olomouckého kraje a Záchranného útvaru HZS ČR
 

Dne 17. prosince 2010 v 07.45 hodin byl na telefonní centrum tísňového volání 112 (TCTV) HZS hl. m. Prahy nahlášen požár přízemní haly v Praze 10. Podle prvního telefonátu již plameny zachvátily část objektu, včetně střechy.

Popis objektu

Šlo o objekt o rozměrech 100 m x 20 m, který využívaly dvě společnosti s různým zaměřením. V půdorysu byl objekt podélně rozdělen na dvě části. Jedna část sloužila jako výrobně-opravárenská autodílna pro výrobu a rekonstrukci speciálních vozidel, druhá jako sklad potravin. Obě části byly jednopodlažní o výšce asi 5 m. Zadní trakt objektu, přibližně v délce 15 m, byl dvoupodlažní a nacházely se zde administrativní místnosti. Převážná část obvodových stěn byla dřevěná, z vnější strany opláštěná trapézovým plechem. Zbytek obvodových stěn byl zděný. Střecha byla dřevěná, přikrytá plechem.

Administrativní část objektu byla oddělena od zbytku budovy zděnou příčkou až po střechu. Podélná příčka mezi skladem a autodílnou byla rovněž zděná, avšak pouze do výšky podhledů. Kovové podhledy byly však pouze v dílenské části. Ve skladové části mezi podlahou a střechou nebyla žádná dělící konstrukce. Všechny dělící konstrukce v administrativní části byly dřevěné. V době vzniku požáru se v dílenské části objektu nacházely tři automobily. Skladové prostory byly téměř zaplněné, v převážné míře zde byly uskladněny káva a čaj.

V blízkém okolí haly, v přilehlých areálech, které byly odděleny ploty, se nacházely další skladovací a výrobní prostory, které patřily různým firmám.

Průběh zásahu

Z jednotlivých oznámení bylo patrné, že jde o požár větších rozměrů. Krajské operační a informační středisko HZS hl. m. Prahy vyhlásilo poplach pro stanice 1, 4, 5 a 10. Místní jednotka PO ze stanice 5 ještě před dojezdem podávala zprávu o hustém černém kouři, který byl vidět již z dálky. V okamžiku jejího příjezdu na místo zásahu byla téměř třetina haly v plném rozsahu požáru. Objekt byl z východní strany zasažen v celé šíři jak v prostoru skladu, tak v prostoru autodílny. Střecha byla propadlá, statika obvodových stěn viditelně narušena a oheň se nezadržitelně šířil dál v podélném směru. Prvotním průzkumem bylo zjištěno, že se v objektu nikdo nenachází. Několik dělníků z autodílny se snažilo jedním proudem C 52 ochránit dva požární automobily zaparkované podél budovy, které byly určeny do opravy. Vozidla byla zamčena a v této době již částečně zasažena sálavým teplem.

Průběh zásahuVzhledem k rychlosti šíření požáru bylo rozhodnuto o nasazení dopravního vedení a tří proudů C 52 z jižní strany objektu. Dva proudy C 52 byly nasazeny na rozhraní hořící a nehořící části objektu, aby se zabránilo dalšímu šíření požáru. Uvnitř objektu docházelo k explozím nádob s barvami. Na snížení intenzity hoření, ve snaze předejít dalším výbuchům, byl do tohoto prostoru nasazen třetí proud C 52. Obdobné nasazení bylo potřeba provést ze severní strany objektu. Zde však situaci komplikovalo oplocení a sálavé teplo. Aby bylo možné provést nasazení ze severní části, byly další dojíždějící jednotky PO naváděny jinou příjezdovou cestou přes sousední areály. Po dojezdu prvních jednotek PO ze severní strany zde byly nasazeny další tři proudy C 52, opět na rozhraní šíření fronty požáru. Vzhledem k podloží okolního terénu nebylo možné ani z jedné strany objektu nasadit výškovou techniku. Po obou stranách objektu byly proto po nastavovacích žebřících vytvořeny útočné proudy na střechu objektu. Účelem vytvořených otvorů v střešním plášti bylo zamezit dalšímu šíření požáru pod střechou. Vzhledem ke značné rychlosti šíření požáru bylo brzy nutné od této taktiky ustoupit a hasit pouze podél obvodu objektu.

Problematické zásobování vodou

Zásobování vodou bylo problematické vzhledem ke spotřebě požární vody, a také vzhledem k absenci hydrantové sítě. Proto byly na místo zásahu povolávány další jednotky PO i cisterny s vodou. Další doplňování pak bylo prováděno kyvadlovou dopravou. S počtem přijíždějících jednotek PO operační důstojník vyhlašoval jednotlivé stupně dle požárního poplachového plánu. Velitel zásahu zřídil štáb velitele zásahu. Byly vytvořeny dva úseky – severní a jižní. Paralelně se po obou stranách objektu zvyšoval počet útočných proudů. Přes velkou intenzitu hasebních prací požár postupně zachvátil celý prostor opravárenského podniku a skladu potravin. Požár se rychle šířil hlavně pod stropní konstrukcí. Mezi střechou a kovovými podhledy v autodílně vznikl prostor, kde nebylo možné efektivně provádět hasební práce. Šíření požáru se podařilo zamezit až na jediné požárně dělící konstrukci v objektu, kterou byla příčná zeď z tvarovek oddělující administrativní část budovy. Nicméně požár se začal dostávat i do těchto dřevěných konstrukcí. Po domluvě se zaměstnanci autodílny byla provedena evakuace výpočetní techniky, nezbytně nutné dokumentace firmy a dalších cenností. Pomocí nastavovacího žebříku zasahující přenesli předměty do bezpečí. V přízemí se podařilo zachránit profesionální kávovar v hodnotě přibližně 200 tisíc Kč. Poté byl v této části budovy vytvořen třetí úsek, kam se podařilo nasadit automobilový žebřík a vytvořit jeden proud B 75 na střechu. Po nastavovacím žebříku byly vytvořeny dva proudy C 52 do prvního patra a jeden proud C 52 do přízemí. Celkově bylo na hašení použito 14 proudů C 52 a dva proudy B 75. Na místo zásahu byla preventivně povolána zdravotnická záchranná služba. Oddělení chemické služby HZS hl. m. Prahy provedlo měření škodlivin v ovzduší. Mírně byl překročen limit oxidu uhelnatého, oxidu siřičitého a čpavku. Žádná z hodnot nepřekročila hygienickou normu. Dále byl na místo zásahu povolán statik, který konstatoval narušení obvodových nosných zdí. Doporučil provádět dohašovací práce pouze vně objektu. Požár byl lokalizován po osmdesáti minutách a likvidován po deseti hodinách dohašovacích prací. U zásahu se průběžně vystřídalo devět jednotek HZS hl. m. Prahy, dvě jednotky HZS podniků a 11 jednotek SDH.

Příčina vzniku požáru, který způsobil škodu za přibližně 50 milionů korun, zatím nebyla stanovena.

Specifika zásahu

Negativa

→ delší dojezdové časy v ranní dopravní špičce,
→ k objektu bylo nutné najíždět z různých stran a nikdo ze zaměstnanců nebyl schopen navádět jednotky PO,
→ příjezdová cesta byla blokována kamiony, které zajížděly do vedlejších objektů,
→ rychlé šíření požáru a doba volného rozvoje požáru,
→ vnitřní dispoziční řešení s jedinou svislou požárně dělící konstrukcí,
→ nedostatek útočných proudů v počátku zásahu,
→ chybějící nástupní plochy pro výškovou techniku,
→ exploze barev,
→ nedostatečná hydrantová síť.

Pozitiva

→ činnost KOPIS,
→ disciplína a nasazení zasahujících příslušníků HZS hl. m. Prahy,
→ spolupráce všech zasahujících jednotek PO,
→ akceschopnost jednotek SDH,
→ vysoká hodnota uchráněného evakuovaného majetku.

npor. Mgr. Josef KŘEN, foto prap. Leoš KUČERA, HZS hl. m. Prahy
 

Jistě si všichni vybavíte základní poučku, kterou započalo naše vzdělávání v požární ochraně: „k hoření je nutná přítomnost hořlavé látky + její zahřátí na teplotu vznícení + přítomnost kyslíku“. Tato myšlenka tvoří základ filozofie požární bezpečnosti a na principu odstranění nebo omezení jednoho nebo více činitelů je založena funkce všech požárně bezpečnostních zařízení (dále jen PBZ), která zajišťují požární bezpečnost daného provozu i ochranu lidí a materiálních hodnot na úrovni požadované právními a technickými normami.

Výrazné změny v požadavcích

Za posledních 20 let, v důsledku velmi rychlého vědeckotechnického pokroku a často až překotného přijímání technických předpisů v rámci harmonizace práva evropského společenství, došlo k výrazným změnám v požadavcích na vybavení konkrétních prostor PBZ, na jejich technické provedení a vlastnosti. Současný trh nabízí velkou škálu výrobků speciálních požárně bezpečnostních zařízení rozmanité kvality i ceny a ani pro odborníky není často jednoduché se v nich správně orientovat. V České republice jsou v současnosti běžně instalována speciální zařízení na detekci vzniku požáru, další na omezení přístupu kyslíku nebo speciální hasební prostředky a hasiva. Vzrůstají ovšem také požadavky na sofistikovanost vlastních technických zařízení a jejich kompatibilitu s dalšími systémy (především elektrickou požární signalizací). Dochází ke složitému stanovování časových sledů spouštění jednotlivých PBZ, ale vždy, když bude nutné nejprve chránit lidské zdraví a životy, bude upřednostněno odvádění kouřových zplodin - tedy větrání a přívod kyslíku. Ve výsledku se pak často setkáváme s komplikovanými systémy protipožárního zabezpečení objektů, které je velmi nákladné a náročné na obsluhu a údržbu. A čím více je systém komplikovanější, tím je také zranitelnější a pozdní nebo nevhodný postup obsluhy může negativně ovlivnit i předpokládaný výsledný efekt - tedy rychlé a účinné zabránění vzniku a rozvoje požáru.

Situace je pak ještě složitější u objektů a provozů, kde je nutné požadavky protipožární bezpečnosti sladit se speciálními úkoly bezpečnostního zajištění nebo se specifickými hygienickými a klimatickými podmínkami, které vyžadují uskladněné materiály. To jsou právě například depozitáře, knihovny a archivy, které jsou umisťovány často do podzemních nebo celkově uzavřených prostor. Z hlediska zasahujících hasičů patří hašení požárů v uzavřených prostorách mezi nejnáročnější a nejsložitější zásahy, které vyžadují speciální výcvik a trénink přímo v daném prostoru. Pokud vznikne požár v archivu nebo depozitáři, je nutné navíc citlivě vyhodnotit, jak skloubit hasební práce a evakuaci cenných, často nenahraditelných materiálů, dokumentů, uměleckých děl nebo historických památek.

Inspirativní řešení

Obrázek 1Z těchto důvodů je velmi zajímavý a inspirativní přístup našich rakouských kolegů, kteří ochranu depozitářů, archivů a knihoven řeší elegantně jednoduchým a dle jejich sdělení hlavně účinným způsobem - snížením objemového množství kyslíku v chráněném prostoru. V principu se jedná o vhánění dusíku do jednotlivých chráněných požárních úseků. Při snížení objemu kyslíku z běžných 21 % na 17 % již nedochází k požárům řady materiálů (např. kabely, desky tištěných spojů), při koncentraci kyslíku 15 % a níže již v takovém prostředí nemůže dojít ke vznícení, natož k dalšímu rozvoji požáru. Samozřejmě, že základem úspěšnosti je perfektně vzduchotěsné provedení stavby, instalace měřidel poklesu koncentrace dusíku a automatická regulace jeho doplňování na požadovanou objemovou úroveň. Systém je automatizovaný a není náročný na obsluhu a údržbu. Nebrání zajištění správných klimatických a mikrobiologických podmínek, a tak poskytuje komplexně potřebnou ochranu historických památek a cenných artefaktů. A hlavně umožňuje bezpečný pobyt osob, neohrožuje lidské zdraví ani bezpečnost chráněných hodnot. Pobyt osob v prostorách se sníženou hladinou kyslíku pod 17 objemových procent kyslíku je možný po dobu čtyř hodin, pod 15 objemových procent kyslíku po dobu dvou hodin.

Srdcem celého systému je kompresor a generátor dusíku, mozkem počítač, který průběžně vyhodnocuje koncentraci dusíku v jednotlivých prostorách a řídí jeho okamžité doplnění na potřebnou hodnotu (obr. 1).

Jistě si nyní řeknete: „nic nového pod sluncem“. Dusíková, CO₂, inergenová a jiná inertní nebo chemická stabilní hasicí zařízení (dále SHZ) pracují na podobném principu. V tomto popisovaném případě se však nejedná o SHZ. Rozdíl je také v tom, že SHZ jsou jednak spouštěna až v případě vzniku požáru a ještě s určitým časovým zpožděním, odvislým od času potřebného pro detekci nežádoucího stavu, prověření, zda v prostorách nejsou lidé, a teprve poté vlastním spuštěním celého systému. Tyto časové prodlevy zde nejenže odpadají, ale permanentní nedostatek kyslíku v chráněném prostoru již preventivně znemožňuje vznik požáru. Ve výsledku tak lze docílit takové vnitřní komfortnosti prostředí, které umožňuje bezpečný pobyt osob, snižuje možnost vzniku požáru na minimum a je slučitelné se speciálními klimatickými potřebami i požadavky objektové bezpečnosti.

Obrázek 2Systém (obr. 2) je certifikovaný německými a rakouskými zkušebními a certifikačními instituty VdS resp. PBST, dle VdS 2344, VdS 2562, VdS 3527, TRVB S155, ÖNORM F3037, z pohledu snížené hladiny kyslíku je schválený pro používání mezinárodní horolezeckou federací UIAA. V České republice momentálně probíhá certifikační řízení u autorizované osoby PAVUS. V Evropě se nyní v CEN/TC191 připravuje normalizační úkol pro vytvoření výrobkové normy pro tyto systémy redukování kyslíku.

Měli jsme možnost seznámit se konkrétně s ochranou prostor depozitáře ARTEX ART SERVICES GMBH, který poskytuje skladovací služby soukromým sběratelům a majitelům cenných uměleckých děl (nejvíce obrazy, koberce, nábytek) a dále archivů na vídeňské radnici, kde jsou uchovávány historické listiny a archiv města Vídně.

Jedinou podmínkou pro instalaci systému je dokonale uzavřený prostor. Prověřuje se dvěma zkouškami vzduchotěsnosti (první již při dokončení hrubé stavby). Přístup osob a četnost otevírání dveří nebo jiných manipulačních otvorů není překážkou, ale má pouze dopad na spotřebu dusíku. Do místností na vídeňské radnici se dá kdykoliv vcházet a odcházet a pracovat tam po stanovenou dobu. Stejně tak tomu je i v depozitáři ARTEX. Ve všech místnostech je přibližně 15 % kyslíku. Jestliže chceme něco odnést nebo přinést, není problém.

Pokud budou známy informace ohledně počtu otevření dveří na hodinu či na den, dá se vždy přesně spočítat a naprojektovat potřebná koncentrace. K poklesu koncentrace dusíku nedochází skokově a není tím omezeno preventivní protipožární působení, zařízení dle potřeby dusík automaticky doplní. Ze všech těchto hledisek lze závěrem shrnout, že systém je vhodný pro sklady, archivy, depozitáře atd., kde se skladují hořlavé materiály (papír, textilie, hořlavé kapaliny, potraviny, atd.), nepředpokládá se častý vstup lidí. Investované prostředky jsou bezesporu opodstatněny ve vztahu k nenahraditelné hodnotě chráněných materiálů.

Mgr. Ljubica RÁŽOVÁ, foto archiv autorky
 

Policie České republiky je spolu s HZS ČR a zdravotnickou záchrannou službou jednou ze základních složek integrovaného záchranného systému. Velmi úzká je součinnost profesionálních a dobrovolných hasičů zejména s příslušníky dopravní policie. Jaké úkoly tato složka plní a jaká je úroveň její spolupráce s HZS ČR jsme se zeptali plk. Ing. Leoše Tržila, ředitele Služby dopravní policie.

Co je hlavním posláním, jaké jsou úkoly a struktura dopravní policie?

Služba dopravní policie zejména dohlíží na bezpečnost a plynulost silničního provozu, šetří dopravní nehody a projednává přestupky v blokovém řízení v oblasti svěřené jí zákonem. Je podřízena Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia České republiky, které metodicky řídí nižší stupně dopravních inspektorátů na krajské a okresní úrovni.

Při nástupu do funkce ředitele Služby dopravní policie jste za svoji prioritu označil novou koncepci a její rozvoj v podmínkách reformy Policie České republiky. Co konkrétně se v této oblasti podařilo a co naopak nepodařilo dosud zrealizovat?

plk. Ing. Leoš TržilPozitivně vnímám proces postupného odbřemenění dopravní policie od nepolicejních činností a posílení jejího výkonu. Díky změně postupů v šetření dopravních nehod došlo k úbytku administrativy a policisté, kteří v daném okamžiku nešetří dopravní nehodu nebo nezpracovávají spisovou agendu doplňují základní výkon služby v dohledu nad bezpečností silničního provozu. Nevyhlašujeme již plošné dopravně bezpečnostní akce typu Kryštof, vyjma součinnostních akcí a několika akcí prováděných ročně podle plánu mezinárodní organizace TISPOL. Podařilo se získat dotaci na provoz služebních vozidel Volkswagen Passat po dálniční síti. Nepovedlo se však dosud zřídit mobilní pracoviště pro kontrolu nákladní dopravy v každém kraji České republiky a zdvojnásobit tak jejich počet. Rezervy dále spatřuji v procesu elektronizace a digitalizace činností dopravní policie, tím myslím i provázanost jednotlivých systémů a automatické využívání již jednou vytvořených dat. Na tom v současné době pracujeme.

Jaké problémy v současné době nejvíce komplikují práci dopravní policie, ať již z hlediska legislativního, zavádění nových technologií, nebo i z hlediska přístupu účastníků silničního provozu?

Nedostatky jsou především ve vymahatelnosti práva. Agenda řešení dopravního přestupku narůstá často do rozměrů větších než jsou při šetření trestného činu. Více dopravních přestupků by mělo být vyřešeno policistou přímo na místě v blokovém řízení, méně pak řešeno ve správním řízení. V nejbližší době chceme rozšířit také počet platebních terminálů z dvaceti na přibližně tři sta. V současnosti je celkem 10 % pokut hrazeno platební kartou a efektivitu tohoto způsobu platby lze očekávat. Pokud jde o hledisko přístupu účastníků silničního provozu, vztah policie a občana odráží vždy stav morálky a hodnotového rámce ve společnosti. Jde o uznání chyby. O míře zodpovědnosti a vzájemné ohleduplnosti pak vypovídá i skutečnost, že dopravní policista v sousedním Rakousku vyřeší za den v průměru tři přestupky a náš dopravní policista za stejnou dobu dvanáct.

Ke zvýšení informovanosti a bezpečnosti účastníků silničního provozu přispívá projekt JSDI - jednotný systém dopravních informací, společný projekt ministerstev vnitra i dopravy. Naplňují jeho výsledky Vaše očekávání?

Způsob sběru a zpracování dopravních informací a dat o aktuální dopravní situaci v rámci JSDI hodnotím kladně. Nedostatky však spatřuji v distribuci získaných informací, v zajištění koordinace dat s médii. Z JSDI dosud není zajištěn dostatečný tok těchto informací přímo k řidičům za volantem.

Jak hodnotíte spolupráci dopravní policie s hasiči při společných zásazích u dopravních nehod?

HZS ČR jako hlavní koordinátor integrovaného záchranného systému prostřednictvím OPIS povolává a nasazuje z Policie ČR potřebné síly a prostředky. Spolupráce obou složek pak přímo u dopravních nehod probíhá dlouhodobě na vysoké úrovni. Ocenit je třeba také činnost hasičů po zásahu u dopravní nehody, kdy suplují povinnost správce komunikace úklidem místa dopravní nehody.

Součinnost obou složek upravují Katalogové soubory typové činnosti složek IZS při společném zásahu, týkající se například společného zásahu u dopravní nehody nebo při nebezpečné poruše plynulosti provozu na dálnici. Jak hodnotíte jejich využití v praxi?

Uvedené soubory typové činnosti složek IZS jsme připomínkovali a při každém z těchto zásahů podle nich také Policie ČR postupuje. Jejich přednost vyplývá z reálného využití v praxi. V této souvislosti je možné ocenit přístup všech složek IZS a využití jejich kompetencí k daným činnostem.

Měl by být podle Vašeho názoru hasicí přístroj součástí povinné výbavy motorového vozidla?

Hasicí přístroj by se mohl stát povinnou výbavou vozidla. Otázkou je však jeho umístění ve vozidle a zejména skutečnost použití v praxi, neboť řidiči nejsou dosud školeni k operativnímu zdolávání požárů. Pro tento účel však také chybí legislativa a není vytvořen ani systém vzdělávání, jehož součástí by bylo rovněž školení řidičů zaměřené na novinky v dopravě.

V současnosti se i dopravní policie musí vyrovnat s razantními úspornými opatřeními. Jaké byly v této souvislosti přijaty postupy k zajištění plnění úkolů Služby dopravní policie?

Již nyní lze v souvislosti se snížením finančních prostředků očekávat pokles dynamického výkonu služby, což v praxi znamená například zvýšení výkonu služby na pevných stanovištích, nebo pokles provádění měření rychlosti vozidel za jízdy. Výkon bude více zaměřen na rizikové lokality a posílen do míst, kde to vyžaduje aktualizovaná dopravní situace. V každém případě musí zůstat zachovány standardy pro výkon Služby dopravní policie.

Mgr. Zbyněk KOUKOLÍK, foto autor

MUDr. Martin Houdek řídí Územní středisko záchranné služby Středo­českého kraje (dále jen „ÚSZS SČK“ a také „záchranná služba“) dva roky. A to nejen ze své kanceláře. Často ho pacienti mohou potkat i při běžném výjezdu ve vozidle záchranné služby, kde slouží jako lékař. Během letošního roku by měla záchranná služba projít některými změnami, jejím hlavním úkolem však, stejně jako po celou dobu její existence, zůstává záchrana lidských životů.

MUDr. Martin HoudekNa území Středočeského kraje původně fungovalo dvanáct okresních záchranných služeb. ÚSZS SČK vzniklo jako příspěvková organizace v roce 2002. V následujícím roce pak bylo všech dvanáct okresních záchranných služeb Středočeského kraje sloučeno v jednu organizaci. Středočeská záchranná služba zajišťuje přednemocniční neodkladnou péči téměř pro celý Středočeský kraj, tedy přibližně pro 1 200 000 obyvatel a má jednu z nejhustších sítí výjezdových stanovišť v České republice. Jen v loňském roce měli středočeští záchranáři téměř 100 000 výjezdů. V současné době má záchranná služba k dispozici více než 80 sanitních vozidel (včetně záložních) pro téměř 60 posádek na 34 výjezdových stanovištích. Posádky sanitních vozidel jsou rozděleny do několika typů – posádky RZP - rychlé zdravotnické pomoci (posádku tvoří záchranář se středoškolským nebo vyšším vzděláním a řidič-záchranář s dvouletým kurzem), posádky RLP - rychlé lékařské pomoci (posádku tvoří lékař, záchranář a řidič-záchranář) a posádky RV - rendez-vous (posádku tvoří lékař a řidič-záchranář). Volba posádky záleží na zdravotní indikaci a vážnosti zdravotního stavu pacientů, ke kterým záchranáři vyjíždějí.

V letních měsících (v červenci a v srpnu) provozuje ÚSZS SČK také vodní záchrannou službu na Slapské přehradě ve Ždáni v Modré loděnici. „V okolí přehrady jsou místa, kam se se sanitním vozidlem velmi těžko dostáváme, proto máme k dispozici i člun, kterým pacienta můžeme k záchrannému vozidlu dopravit,“ uvádí MUDr. Martin Houdek. Vodní záchranná služba fungovala ještě předloni i na Orlické přehradě, ale ta byla vzhledem k minimálnímu počtu zásahů v loňském roce zrušena.

Operační střediska

Operační střediskoPosádka by podle platné legislativy měla dojet na místo určení do patnácti minut od přijetí výzvy operátorkou operačního střediska. Jejich počet je v současné době zredukován z původních dvanácti okresních na pět. „Snižování jejich počtu bude letos i nadále pokračovat, cílem je provoz dvou operačních středisek, hlavní bude v Kladně, to druhé bude funkční, ale spíše záložní,“ uvádí MUDr. Martin Houdek. „Do poloviny letošního roku bychom rádi utlumili provoz dalších tří středisek a doufáme, že se vše podaří podle naplánovaného harmonogramu,“ dodává. Důvodem rušení bývalých okresních operačních středisek je kromě ekonomického hlediska také zlepšení operačního řízení. „Při současném stavu musejí někdy při výjezdu spolupracovat dvě střediska najednou, což je náročné.“

Také proto byl v posledních letech u výjezdů záchranné služby rozšířen systém rendez-vous, přičemž v 80 % lékař nemusí po ošetření pacienta dále doprovázet do nemocnice, předá jej osádce záchranného vozidla a je volný pro další výjezd.

Tísňová volání z celého kraje by po redukci operačních středisek mělo vyřizovat osm operátorek. Jedná se o vysoce specializovanou náročnou práci, kterou vykonávají převážně záchranáři, kteří již mají několikaleté zkušenosti z praxe. Operátorky se vzdělávají ve speciálním výukovém programu. Dispečerky musejí mít zdravotnické vzdělání a náplní jejich práce je kromě vyhodnocování tísňových hovorů a vysílání automobilů se záchranáři do terénu také poskytování rad volajícím, jak co nejúčelněji poskytnout první pomoc. Ta, byť poskytnutá laiky, může v mnoha případech pacientovi zachránit život. Významným krokem v práci zdravotnických operačních středisek bylo hlavně zavedení tzv. TANR – telefonické asistované neodkladné resuscitace.
Specifickou službou operačního střediska je i přijmutí výzvy hluchoněmého člověka prostřednictvím SMS nebo e-mailu.

Všechny operátorky absolvují také pravidelně kurzy, které organizuje ÚSZS SČK ve vlastním školicím a výcvikovém středisku. „Je to důležité například kvůli aktualizaci softwaru, který používáme. Nyní mají všechny operátorky k dispozici GPS systém, takže vědí, kde které vozidlo právě v daný okamžik je a podle toho ho mohou dále vysílat na nejbližší výjezd. Nováčkovi ale trvá výcvik operátora v řádech měsíců,“ informuje MUDr. Houdek. Ve výcvikovém středisku se konají také odborné přednášky, školení a praktický výcvik zdravotníků, záchranná služba zde nabízí rovněž kurzy první pomoci a neodkladné resuscitace pro veřejnost.

Žádný centrální vzdělávací institut záchranné služby s celorepublikovou působností v současné době neexistuje, každá záchranná služba si školí své zaměstnance. „Vidím to jako negativum, stejně jako organizaci záchranných služeb. Myslím si, že bychom měli být také organizováni podobným způsobem jako hasiči nebo policisté, tedy pod jedním centrálním ředitelstvím. Mnoho věcí by se tak sjednotilo a zjednodušilo,“ dodává ředitel středočeské záchranné služby.

„V současné době existuje akreditovaný vzdělávací obor – operátor zdravotnického operačního střediska, který je zatím ale pouze v teoretické rovině, protože žádná škola ho ještě neotevřela. Měli bychom o to samozřejmě velký zájem,“ říká MUDr. Houdek. Nejlepší by podle jeho slov bylo pomaturitní studium spojené s praxí. „Nyní existuje celá řada škol, které chrlí záchranáře jako na běžícím páse, někdy se jedná i o studium dálkové a v těchto případech se bohužel trochu obáváme kvalit těchto záchranářů. Zájem o práci u nás je opravdu velký, stále evidujeme více než dvě stě žádostí o přijetí. My ale preferujeme lidi s praxí, velmi dobrou zkušenost máme například se zdravotními sestrami z JIP nebo ARO,“ upřesňuje MUDr. Houdek. V současné době eviduje ÚSZS SČK 800 stálých a 400 externích pracovníků. Bez externistů by se záchranná služba neobešla, mnoho lékařů zde slouží ještě po svých úvazcích v nemocnicích.

Call centrum

„Naše záchranná služba je unikátní v tom, že nabízíme volajícím zdarma službu Call centra. Tuto zdravotnickou poradnu na telefonní lince jsme zřídili jako první v republice. Call centrum funguje jako poradenská služba při lince 155 z důvodu vysokého počtu telefonátů od lidí, kteří nepotřebují akutní zásah záchranářů, ale chtějí pouze poradit nebo se informovat na téma lékařských nebo psychosociálních problémů. Řešením těchto hovorů strávili operátoři přibližně čtvrtinu služby, a pak nebylo možné se věnovat lidem, kteří potřebovali okamžitou pomoc. Nyní mohou dispečeři „neakutní“ hovor přesměrovat do Call centra. Linka zároveň v případě přetížení tísňové linky slouží jako další operátorské místo,“ vysvětluje ředitel záchranné služby.

Další samostatnou otázkou je zneužívání tísňové linky. Nejčastějšími původci jsou překvapivě děti. Podle slov MUDr. Houdka existuje několik skupin těchto volajících, jedna z nich pouze telefonuje. „Mezi sebou jim říkáme „prozváněči prudiči“, těch je asi čtvrtina. Pak je bohužel další skupina lidí, kteří svoji akci „dotáhnou“ do konce a donutí záchranáře vyjet k fiktivní nehodě.“

Spolupráce v rámci IZS

„V mnoha případech se při zásazích bez hasičů neobejdeme a naopak. Spolupráci, konkrétně se středočeskými hasiči, považujeme za výbornou. Máme opravdu dobré vztahy a všechny záležitosti řešíme přímo. Navíc na Kladně sídlíme nedaleko od sebe, v Příbrami a Dobříši máme výjezdové stanoviště dokonce přímo v budově hasičů. Koexistence těchto dvou složek na stanovištích je naprosto bez problémů,“ uvádí MUDr. Houdek.

Zřejmě nejčastěji obě zmíněné složky spolupracují u dopravních nehod. „Hasiči jsou výborní profesionálové při vyprošťování zraněných z havarovaných automobilů. Nehody jsou pro nás z hlediska počtu a závažnosti zásahů opravdu zásadní. Navíc stále častěji dochází také k hromadným nehodám. To je fenomén, kterého se nyní obávám nejvíce. Zrovna nedávno jsme zasahovali u hromadného neštěstí – srážky vlaku a automobilu u Kamenných Žehrovic, kde nakonec byli jen dva středně vážně zranění, zbytek byla naštěstí jen zranění lehká. Jde ale vždy o velmi náročné situace. Proto jsme rádi také za to, že v letošním roce se na toto téma uskuteční na Kladensku cvičení složek IZS,“ dodává.

(Poznámka redakce: Že jsou obavy MUDr. Houdka oprávněné, potvrzuje to, že pouhé tři dny po našem rozhovoru došlo na Kladensku k další hromadné nehodě – srážce autobusu s kamionem, kde kromě devíti zraněných jeden člověk zemřel.)

Interoperabilita složek IZS by se měla navíc v budoucnu ještě zlepšit – prvním krokem je vytvoření tzv. střechy – komunikace mezi jednotlivými složkami by se měla odehrávat po optických vláknech, což by vyřešilo mnoho problémů, které se vyskytly např. při povodních nebo jiných operačně a komunikačně náročných situacích. Celá akce by měla být financována z 85 % z integrovaných operačních programů, tedy z fondů Evropské unie. Přechod na nový typ spojení je zatím ve fázi přípravy. „V polovině letošního roku se rozhodne, zda bude systém spuštěn. Máme o to enormní zájem, jednáme o tomto kroku s hejtmanem kraje, pojedeme se podívat také za hranice, jak tam podobný způsob funguje. Mělo by se jednat o celorepublikovou záležitost, zatím existuje ale ještě dost neznámých, proto doufám, že se projekt posune dobrým směrem,“ říká ředitel záchranné služby.

Dalším dílkem ve skládačce vzájemné spolupráce středočeských záchranářů a hasičů je například výpomoc operačních středisek, protože dispečeři záchranné služby nejsou povinně jazykově vybaveni. „Ve většině případů jsou naši operátoři schopni se s volajícím domluvit, ale v případě potřeby jej mohou v rámci tísňové linky 112 spojit s potřebně jazykově vybavenou operátorkou hasičů,“ vysvětluje MUDr. Houdek. „Doufám, že naše spolupráce bude ve všech aspektech našich činností pokračovat i nadále stejně kvalitně,“ dodává.

kpt. Mgr. Jana KEMROVÁ, foto archiv Územního střediska záchranné služby Středočeského kraje

Novela krizového zákona¹⁾ nově specifikuje úkoly v oblasti ochrany kritické infrastruktury. Přijímaná opatření lze pojímat jako opatření k zabezpečení ochrany obyvatelstva. Je tedy otázkou, jak pohlížet na povinnosti orgánu krizového řízení poskytovat obyvatelstvu informace v předmětné věci. Stať shrnuje některé právní a organizační souvislosti s tím spojené.

Veřejná informovanost

Každý občan ČR může svobodně vyhledávat informace bez ohledu na hranice státu. Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti²⁾. Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů³⁾. Vše je však nutné činit v rámci zákona a tedy i za stanovených omezení.
Ministerstva zkoumají společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzují dosahované výsledky a činí opatření k řešení aktuálních otázek. Zpracovávají koncepce rozvoje svěřených odvětví a řešení stěžejních otázek, které předkládají vládě ČR. O návrzích závažných opatření přiměřeným způsobem informují veřejnost⁴⁾.

Problematika veřejné informovanosti je zakotvena v řadě právních předpisů a dalších dokumentů. Jedním z nich je např. Bezpečnostní strategie ČR [8]. Zde se uvádí, že je žádoucí, aby veřejnost byla průběžně informována o názorech a motivacích, které vedou zákonodárné orgány a představitele veřejné správy k opatřením nutným pro zajištění bezpečnosti ČR.

Veřejnosti by tak měly být systematicky a v předstihu poskytovány informace o hrozbách a rizicích z nich vyplývajících, ale i o přijímaných opatřeních a důsledcích z toho plynoucích. A to tak, aby byly vytvořeny podmínky pro její aktivní účast na zajišťování bezpečnosti ČR.

Právo vědět neboli právo na informace je v ČR upraveno především dvěma zákony. Tím prvním je zákon o svobodném přístupu k informacím⁵⁾, který obsahuje obecnou úpravu práva na informace. Tím druhým je zákon o právu na informace o životním prostředí⁶⁾, který upravuje oblast poskytování informací ve vztahu k životnímu prostředí.

Svobodný přístup k informacím

Informací se rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči. Může to být obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního⁷⁾. Za zveřejněnou se považuje taková informace, která může být vždy znovu vyhledána a získána. Jedná se o informace např. vydané tiskem, vystavené na úřední desce s možností dálkového přístupu.

Pro realizaci svobodného přístupu k informacím existují určitá pravidla. Povinný subjekt poskytuje informace buď jejich zveřejněním, nebo na základě žádosti toho, kdo o informace žádá („žadatel“)⁸⁾. Žádost o poskytnutí informace se podává ústně nebo písemně. Zdůrazněme, že v žádosti se nemusí uvádět, z jakého důvodu a za jakým účelem žadatel informaci požaduje.

V případě, že se požadované informace nevztahují k působnosti povinného subjektu, ten žádost odloží a v zákonem stanovené lhůtě tuto skutečnost sdělí žadateli. Jeho povinností přitom není sdělit žadateli, do působnosti kterého subjektu požadovaná informace spadá.

Požadovaná informace musí být poskytnuta nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti. Povinný subjekt může lhůtu ze závažných důvodů prodloužit, nejvýše však o deset dní a žadatel musí být o prodloužení lhůty i důvodech prodloužení informován.

Mimo přehledu povinně zveřejňovaných informací⁹⁾ je rovněž stanoveno, které informace se neposkytují. Jedná se např. o dotazy na názory povinného subjektu, jeho budoucí rozhodnutí, resp. informace o vytváření nových rozhodnutí.

Patří sem rovněž utajované informace¹⁰⁾, osobní údaje¹¹⁾ a informace označené jako obchodní tajemství¹²⁾. Povinný subjekt může rovněž omezit poskytnutí informací, které se vztahují výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům¹³⁾.

Pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popř. o odmítnutí části žádosti. Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti může žadatel podat odvolání¹⁴⁾ nebo rozklad¹⁵⁾, resp. podat žalobu u správního soudu¹⁶⁾.

Je zřejmé, že v tomto zákoně vysloveně nejsou uvedeny informace označené jako „zvláštní skutečnosti“. To ovšem neznamená, že krizová, resp. havarijní a další obdobná dokumentace je věcí veřejnou. Je na původci dokumentů, aby informace v něm obsažené ochránil tak, aby nedošlo k jejich zneužití.

Informace o životním prostředí

Informacemi o životním prostředí jsou informace v jakékoliv technicky proveditelné podobě, které vypovídají např. o stavu veřejného zdraví, bezpečnosti a podmínkách života lidí, pokud jsou nebo mohou být ovlivněny stavem složek životního prostředí¹⁷⁾.

Žadatel může za účelem získání informace o životním prostředí požádat povinný subjekt o zpřístupnění informace o životním prostředí. Svou žádost nemusí odůvodňovat. Žádost lze učinit ústně, písemně, telefonicky, elektronicky, faxem nebo jinou technicky proveditelnou formou. Ze žádosti musí být zřejmé, čeho se má týkat informace, jež má být poskytnuta¹⁸⁾. Rovněž je stanoven postup při zpřístupňování informací při mimořádných událostech¹⁹⁾ .
V této souvislosti např. uveďme, že Ministerstvo životního prostředí zabezpečuje pravidelné informování veřejnosti o kvalitě ovzduší a o aktuálním stavu ozonové vrstvy nad územím ČR zejména v pravidelných relacích veřejných sdělovacích prostředků²⁰⁾. Činí tak prostřednictvím jím zřízené právnické osoby.

Informace k ochraně obyvatelstva

Fyzické osoby, které pobývají na území ČR, mají právo na informace o opatřeních k zabezpečení ochrany obyvatelstva při vzniku mimořádných událostí²¹⁾ . Obdobně mají fyzické osoby právo na nezbytné informace o připravovaných krizových opatřeních k ochraně jejich životů, zdraví a majetku²²⁾ .

Povinnost seznámit fyzické a právnické osoby v obci s charakterem možného ohrožení, s připravenými opatřeními při záchranných a likvidačních pracích a ochraně obyvatelstva má obecní úřad²³⁾.

Pro informaci uveďme, že obecní úřad má také za povinnost seznámit právnické a fyzické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravovanými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení²⁴⁾.

Informační povinnost mají rovněž právnické osoby. Např. držitel povolení²⁵⁾ k provozu jaderného zařízení je povinen poskytovat veřejnosti informace o zajištění jaderné bezpečnosti a radiační ochrany, které nejsou předmětem státního, služebního ani obchodního tajemství²⁶⁾.

Obdobně je upraven přístup k informacím v oblasti bezpečného provozu objektů a zařízení podle zákona o prevenci závažných havárií. Zde např. platí, že krajský úřad zajišťuje veřejné projednání návrhu bezpečnostního programu, bezpečnostní zprávy a vnějšího havarijního plánu těchto provozů²⁷⁾.

Každá fyzická nebo právnická osoba může ve stanovené lhůtě k předmětným dokumentům uplatnit písemně připomínky.

Je třeba ale zdůraznit, že provozovatel může z dokumentů, do kterých bude umožněno veřejně nahlížet, vypustit údaje, jejichž zveřejnění by mohlo vést k vyzrazení obchodního tajemství, utajovaných informací anebo zvláštních skutečností²⁸⁾. Učinit tak ovšem může po předchozím projednání s krajským úřadem a jen z důvodů veřejné bezpečnosti nebo důvodů obrany státu.

Nabízí se jednoduchá otázka: Ke kterým informacím o opatřeních k zabezpečení ochrany obyvatelstva v souvislosti s kritickou infrastrukturou bude mít fyzická osoba svobodný přístup? Jednoduchá odpověď – K těm, které původce informací neochrání.

Možný postup při rozhodování o ochraně informací při ochraně kritické infrastruktury

Postup při rozhodování o ochraně informací v krizovém řízeníZ předchozího textu je zřejmé, že nakládání s informacemi v oblasti bezpečnosti není bez problémů. Na straně jedné je zákonem deklarované právo na poskytování informací²⁹⁾. Na straně druhé je potřeba státu v zájmu bezpečnosti informace nezveřejňovat.

Zdůrazněme, že dodržení obou výše zmíněných zásad je vázáno i na činnosti při ochraně kritické infrastruktury. Orgány krizového řízení a subjekty kritické infrastruktury zde zpravidla vystupují jako původci informací, kteří mají rozhodnout o jejich ochraně.

Zastávám názor, že rozhodování o ochraně informací v těchto případech je potřeba založit na tom, že je nutné ošetřit přístup k informacím požadovaným ze zákona³⁰⁾. Pozornému čtenáři v této souvislosti jistě neušlo, že žadatel nemusí uvádět, z jakého důvodu informaci požaduje. To samozřejmě bezpečnostní manažeři musejí vnímat jako bezpečnostní riziko, protože je vytvořen prostor pro zneužití požadované informace.

Samotné rozhodování je založeno na předpokladu, že výchozí požadavky na ochranu informací v krizovém řízení jsou vymezeny zejména následujícími právními předpisy:

→ zákon o svobodném přístupu k informacím [3],
→ zákon o ochraně osobních údajů [12],
→ obchodní zákoník [13],
→ zákon o ochraně utajovaných informací [11],
→ krizový zákon [6].

Samotný rozhodovací proces pak probíhá v několika úrovních a je znázorněn vývojovým diagramem (viz obr.). Číselné kódy uvedené v jednotlivých krocích vývojového diagramu jsou zřejmé z připojené legendy.   

Jednotlivé zákonné požadavky v rozhodovacím procesu lze posuzovat s využitím kontrolních seznamů. Ty se sestaví tak, aby bylo možné získat pokud možno jednoznačnou odpověď, zda povinnost chránit informaci před zveřejněním „existuje“ nebo „neexistuje“.

Relativně bez problémů se zatím jeví sestavení kontrolního seznamu CHECK 513, trošku složitější je to u kontrolních seznamů CHECK 101 a CHECK 106, resp. CHECK 412.

Zatím nejvíce nejasností je se sestavením kontrolního seznamu CHECK 240, tedy kolem aplikace institutu „zvláštních skutečností“.

Pro posuzování je zde důležité, aby původce informace rozhodl, zda je obsahově naplněna definice zvláštní skutečnosti.

Připomeňme, že zvláštní skutečností rozumíme údaj z oblasti krizového řízení, který by v případě zneužití mohl vést ke znemožnění nebo omezení činnosti orgánu krizového řízení, ohrožení života a zdraví osob, majetku, životního prostředí nebo podnikatelského zájmu právnické osoby nebo fyzické osoby vykonávající podnikatelskou nebo jinou obdobnou činnost, pokud tento údaj není utajovanou informací³¹⁾.

Původce informace tedy musí rozhodnout o tom, zda může dojít ke zneužití informace a jaké újmy může být zneužitím dosaženo. Další podrobnosti k předmětné problematice viz např. v [1].

Závěr

Předložená stať upozorňuje na některé nejasnosti spojené s ochranou informací vyskytujících se při ochraně kritické infrastruktury a dává je do vztahu s požadavky na svobodný přístup k informacím. Navržen je mechanismus k usnadnění rozhodnutí o tom, zda je režim ochrany informací vyžadován. Aplikace režimu zvláštních skutečností při ochraně kritické infrastruktury si zřejmě vyžádá nejen osvětu, ale i metodickou pomoc.

Prezentovaný text jako celek nemá ambici popsat zmíněnou problematiku vyčerpávajícím způsobem. Autor vnímá stať jako námět k diskuzi.

Literatura

[1] Adamec, V., Kosová, V. Bezpečnostní management a zneužití informací, In Sborník z konference Krizový management 2010, Vítkovice v Krkonoších, 13.-14. 5. 2010, Univerzita Pardubice, 2010, 72 stran, ISBN 978-80-7395-304-1.
[2] Listina základních práv a svobod, vyhlášená usnesením Předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.
[3] Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
[4] Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.
[5] Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[6] Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
[7] Vyhláška č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva.
[8] Bezpečnostní strategie České republiky, Praha 2003, 22 stran.
[9] Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[10] Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000, o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií).
[11] Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů.
[12] Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[13] Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
[14] Nařízení vlády č. 462/2000 Sb., k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
[15] Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
[16] Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.
[17] Vyhláška č. 442/2006 Sb., kterou se stanoví struktura informací zveřejňovaných o povinném subjektu způsobem umožňující dálkový přístup, ve znění vyhlášky č. 416/2008 Sb.
[18] Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
[19] Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

doc. Ing. Vilém ADAMEC, Ph.D., VŠB-TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství
 

^{_________________________________________}

¹⁾ Zákon č. 240/2000 Sb.
²⁾ Čl. 17 Listiny základních práv a svobod.
³⁾ Čl. 35 Listiny základních práv a svobod.
⁴⁾ § 22 zákona č. 2/1969 Sb., ve znění zákona č. 272/1996 Sb.
⁵⁾ Zákon č. 106/1999 Sb.
⁶⁾ Zákon č. 123/1998 Sb.
⁷⁾ § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., ve znění zákona č. 61/2006 Sb.
⁸⁾ Žadatelem je každá fyzická i právnická osoba, která žádá o informaci.
⁹⁾ Vyhláška č. 442/2006 Sb.
¹⁰⁾ Zákon č. 412/2005 Sb.
¹¹⁾ Zákon č. 101/2000 Sb.
¹²⁾ Při poskytování informace, která se týká používání prostředků státního rozpočtu, rozpočtu územního celku nebo fondu, nebo nakládání s majetkem těchto subjektů, se nepovažuje za porušení obchodního tajemství dle zákona č. 513/1991 Sb.
¹³⁾ Např. evakuační plán úřadu, podpisový řád apod.
¹⁴⁾ § 81 až 93 zákona č. 500/2004 Sb.
¹⁵⁾ § 152 zákona č. 500/2004 Sb.
¹⁶⁾ Postupuje se podle zákona č. 150/2002 Sb.
¹⁷⁾ § 2 zákona č. 123/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
¹⁸⁾ § 3 zákona č. 123/1998 Sb., ve znění zákona č. 6/2005 Sb.
¹⁹⁾ § 10b zákona č. 123/1998 Sb., ve znění zákona č. 6/2005 Sb.
²⁰⁾ § 36 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění zákona č. 385/2005 Sb.
²¹⁾ § 25 zákona č. 239/2000 Sb., ve znění zákona č. 320/2002 Sb.
²²⁾ § 31 zákona č. 240/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
²³⁾ § 15 odst. 4 zákona č. 239/2000 Sb.
²⁴⁾ § 21a odst. 2 zákona č. 240/2000 Sb., ve znění zákona č. 430/2010 Sb.
²⁵⁾ § 9 zákona č. 18/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
²⁶⁾ § 17 zákona č. 18/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
²⁷⁾ § 22 zákona č. 59/2006 Sb., ve znění zákona č. 488/2009 Sb.
²⁸⁾ § 23 zákona č. 59/2006 Sb., ve znění zákona č. 488/2009 Sb.
²⁹⁾ Např. svobodný přístup k informacím.
³⁰⁾ Zákon č. 106/1999 Sb.
³¹⁾ § 27 odst. 1 zákona č. 240/2000 Sb., ve znění zákona č. 430/2010 Sb.

• METODIKA
Označování elektrické instalace a svítidel v hořlavých hmotách a na hořlavých podkladech
pplk. Ing. Miroslava Nejtková

• PREVENCE
Sprinklerová ochrana hromadných garáží
Ing. Pavel Rybář

• PŘÍLOHA
Statistická ročenka 2010