Osobní nespokojenost nesmí být bariérou pro věcnou spolupráci
14. března 2011 - Reakce na článek z webu Odborového svazu hasičů - 10.3.2011 pana předsedy Oberreitera pod názvem Hrušky a jablka generála Štěpána.
Jako generální ředitel HZS ČR informuji odboráře nejen o vývoji platů, ale i o celkovém stavu v HZS ČR. Představitelé OSH by měli informovat o faktech z těchto jednání, která dosvědčují, že vedení MV a generální ředitelství HZS ČR má zájem o řešení pracovních, sociálních a jiných zájmů všech příslušníků HZS ČR.
Úsporná opatření nejsou asi pro nikoho ve sboru vítaná, ale oprávněná objektivní nespokojenost by se neměla stávat bariérou pro věcné vnímání, hodnocení a řešení situace.
Odvoláním kteréhokoli představitele vlády nebo jiného vrcholného státního orgánu se tížívá situace daná úspornými opatřeními nezmění. Realisté vědí, že řešení není závislé na jedné osobě v takové míře, jak prezentuje předseda Odborového svazu hasičů Zdeněk Jindřich Oberreiter.
I pan předseda už asi tuší, že s peticí na odvolání ministra vnitra mnoho nezískají, a tak už možná hledá další oběť, respektive cíl svého dalšího zviditelňování.
Přitom přesně ví , jaké rozpočtové možnosti HZS má, zrovna tak dobře ví, že kdokoliv, kdo nastoupí nově do funkce generálního ředitele nedostane věnem 1,5 miliardu korun, o kterou má sbor letos sbor méně než v roce 2010, případně ještě navýšenou o další stamiliony na citelné zvednutí rizikových příplatků tak, jak to nedostal ani nový policejní prezident.
Celé vystupování pana Oberreitera i dalších představitelů OSH v poslední době svědčí spíš, než o věcné snaze pomoci řešit problém, o osobní konfrontaci s generálním ředitelem a řešení nějakého osobního traumatu.
Jinak by přece mimo jiné nemohl tak lehkovážně žonglovat s tím, zda generální ředitel má či nemá rád své hasiče (profesionální) a hodí je přes palubu a bude velet dobrovolným.
Nikdy jsem hasiče takto nedělil, protože obojích je třeba. Za sympatie k dobrovolným hasičům a dobrovolníkům vůbec se rozhodně nestydím. Bez nich se naše společnost a integrovaný záchranný systém neobejde, HZS nevyjímaje. Viz například povodně či velké požáry a nemusím chodit daleko z Prahy (požár průmyslového paláce, tržnice v Libuši a další).
Ale to asi ve své funkci odborového bose už nevnímá a možná to ani v době, kdy ještě byl ve sboru ani nezažil.
Generální ředitel totiž neodpovídá jenom za profesionální jednotky státních hasičů, ale za celou požární ochranu, civilní ochranu, integrovaný záchranný systém, krizové řízení v ČR.
Pan předseda Oberreiter hájí ovšem jen jednu zájmovou skupinu, respektive oblast působnosti HZS ČR. Na tom by nebylo nic špatného, nakonec i ostatní zájmové skupiny se mohly a mohou ozvat, ale nějak se mu vytratila korektnost a férovost. Jak by asi nesl důkazní tíhu, kdyby měl věrohodně dokázat některé své výroky např. jen v posledním svém vystoupení na stránkách odborového svazu hasičů?
O tom, kdo štve lidi (diváky) proti hasičům, nechť si každý udělá svůj názor, ale rozhodně to nemůže být to, že se v médiích uvede zákonná skladba 24 hodinové směny, fond pracovní doby apod.
No a s „evropskou judikaturou“ si pan předseda bude tak dlouho hrát, až vybojuje řešení i pro podmínky ČR, nejspíš přechod na 12 hodinové služby a nebo něco ještě horšího.
Obdobně tak třeba převádění mzdových peněz na nákup nafty neudělá ani jeden správce rozpočtu, neboť ví, že by porušil zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a tak by bylo možno pokračovat.
To ovšem nemá valnou cenu, vždyť to bylo mnohokrát zástupcům OSH vysvětlováno. A tak skutečně musí být ve hře něco jiného. Pak si ovšem nelze nevzpomenout na americký film „Vrtěti psem“.
A na závěr, pan předseda nemá žádné právo, ani morální se vyjadřovat k tomu, koho mám nebo nemám rád, resp. koho bych měl, či koho bych neměl mít rád.
Nemohu se, a nejen já, zbavit pocitu, že se nám OSH, nebo jeho vedení pomalu, ale samozvaně transformuje ve skupinu lidí, která nám bude, bez jakékoliv odpovědnosti autoritativně říkat, co smíme a co ne. A budu-li volně parafrázovat pana prezidenta, tak ten, kdo se odváží vzdorovat, bude stižen lavinou ataků, které vedou k jeho společenskému znemožnění, často i ztrátě zaměstnání a nakonec i k osobní ostrakizaci. Prostě taková malá hasičská hilsneriáda.
generální ředitel HZS ČR genmjr. Miroslav Štěpán