Dne 27. února 2011 ve 12.25 hodin byl na tísňovou linku 112 HZS Jihomoravského kraje (JmK) nahlášen požár trafostanice v areálu fotovoltaické elektrárny u obce Křenovice. Při příjezdu jednotek PO na místo zásahu byla měnírna požárem již plně zasažena.

Popis objektu

Areál fotovoltaické elektrárny (dále jen FVE) se skládá z pěti stavebně technologických souborů – trafostanice 2x 800 kVA, tří objektů měničů a pole fotovoltaických panelů (dále jen FV panelů). Celková plocha areálu FVE činí 31 607 m².

Objekt trafostanice je ze železobetonového skeletu, používaného pro trafostanice typu PET MAXI 553. Skelet je vyroben jako typový prostorový prvek ze železobetonové skořepiny, osazený jako celek na předem připravené základové podloží. Všechny stavebně konstrukční prvky jsou z nehořlavých hmot. Obvodová skořepina a podlahy jsou betonové, dveře a průvětrníky ocelové. Tloušťka stěn a stropu je 100 mm.

Objekty pro měniče (měnírny) jsou řešeny jako typové kontejnery, osazené na betonových základech. Jsou jednopodlažní v jednoduchém architektonickém stylu s obdélníkovým půdorysem o rozměru 7500 x 2600 mm a výškou 3350 mm. Střecha je plochá. Stěny a strop jsou skládané. Fasádu a střešní krytinu objektu tvoří trapézový plech 0,75 mm. Vnitřní vrstva obvodových stěn a stropu je doplněna požárním obkladem ze sádrokartonových desek, mezi těmito vrstvami je uložena izolace ISOVER standard. Výrobky dodané na stavbu jsou opatřeny certifikátem požární odolnosti obvodových stěn EW-15min. V čelní stěně každého objektu jsou dveře a tři žaluzie osazené ventilátory, v zadní stěně jsou čtyři větrací otvory o rozměrech 1100 x 750 mm v liniovém uspořádání. V areálu FVE byly umístěny celkem tři měnírny, osazené čtyřmi měniči SOLAR MAX 300C a dvěma měniči SOLAR MAX 100C.

Pole FV panelů se skládá z celkem 6460 FV panelů instalovaných v jednatřiceti dvojřadých pásech, s jednotkovým výkonem jednoho panelu 230 Wp. FV panely jsou osazeny vždy dva nad sebou na nosných rámech ocelové trubkové konstrukce ve sklonu přibližně 30° ve směru k jihu. Konstrukce je nehořlavá (třída reakce na oheň A1). Jednotlivé řady instalovaných modulů jsou ve vzdálenosti asi čtyři metry od sebe a krajní moduly minimálně 3,10 m od oplocení areálu. Celkový výkon FVE je 1 518 kWp. Stavba FVE je zapojena samostatnou kabelovou přípojkou VN do distribuční sítě. (Údaje pro popis objektu byly čerpány z předloženého požárně bezpečnostního řešení.)

FVE byla podle majitele uvedena do provozu 17. prosince 2010 na základě Kolaudačního souhlasu místně příslušného stavebního a územně plánovacího úřadu ze dne 6. prosince 2010.

Průběh zásahu

Požár byl nahlášen dne 27. února 2011 ve 12.25 hodin na KOPIS HZS Jihomoravského kraje. Na místo zásahu se dostavila jako první jednotka ze stanice Slavkov u Brna s CAS 15 a vzápětí za ní jednotka SDH obce Křenovice s CAS 25. Průzkumem bylo zjištěno, že jde o požár objektu měnírny uvnitř uzamčeného areálu FVE. Velitel zásahu (VZ) okamžitě přes KOPIS zajistil odpojení elektrického proudu. Na pokyn VZ bylo provedeno násilné vniknutí do areálu. Dalším průzkumem bylo zjištěno, že měnírna je plně zasažena požárem, který je ve své třetí fázi a šíří se po elektrických kabelech do sousední měnírny, postavené ve vzdálenosti asi 1 m od hořící měnírny. Kabely byly uhašeny okolní zeminou, čímž bylo zabráněno možnému rozšíření a přenesení požáru na sousední měnírnu. VZ po dohodě s KOPIS povolal na místo zásahu PLHA.

Jako třetí se na místo zásahu dostavila jednotka ze stanice Lidická v Brně s PLHA. Po jejím příjezdu bylo okamžitě zahájeno hašení s použitím CO₂. Požár se však nedařilo uhasit vzhledem k vysokým teplotám uvnitř měnírny a také vzhledem k tomu, že do měnírny byla neustále dodávána elektrická energie od FV panelů. K hašení bylo dále použito přenosného práškového hasicího přístroje, rovněž neúspěšně. Trhacím hákem byly odstraněny plechové dveře měniče uvnitř měnírny tak, aby se dodávané hasivo CO2 dostalo přímo do samotného ohniska požáru. Ani tento pokus o uhašení však nebyl úspěšný. V průběhu hasebních prací se na místo požáru dostavil majitel FVE, který zajistil vypnutím jednotlivých sekcí FV panelů přerušení dodávky elektrické energie do požárem zasažené měnírny. Po odpojení FV panelů se požár podařilo uhasit. Na místo zásahu se dostavil pracovník oddělení zjišťování příčin vzniku požárů, ředitel HZS JmK a určený řídící důstojník HZS JmK. Požár byl lokalizován ve 13.10 hodin a likvidován ve 14.35 hodin.

Příčina vzniku požáru

Po ohledání místa zásahu a následné konzultaci s dodavatelskou firmou, která FVE stavěla a uváděla do provozu, byla jako nejpravděpodobnější příčina vzniku požáru stanovena technická závada na filtru DC/AC měniče č. 3. Na filtru bylo zjištěno největší mechanické poškození.

Následky požáru

Požár zcela zničil objekt měnírny, ve kterém byly instalovány dva měniče SOLAR MAX 300C, ústředna EZS, záznamové zařízení kamerového systému a datový server. Majitel FVE vyčíslil škodu ve výši přesahující deset milionů korun. Zásahem přivolaných jednotek PO byly uchráněny hodnoty v přibližně stejné výši, s ohledem na možnost rozšíření požáru na sousední objekt měnírny.

Specifika zásahu

K požáru došlo v poledních hodinách uvedeného dne. V den požáru bylo jasné slunečné počasí a FVE vyráběla elektřinu.

Negativa

→ do příjezdu majitele FVE nebylo možné zjistit, které části FVE jsou po odpojení od distribuční sítě pod proudem,
→ neznalost technologie FVE a způsobu vypnutí.

Pozitiva

→ velmi dobrá spolupráce s majitelem FVE, který se v krátké době dostavil na místo zásahu,
→ disciplinovanost zasahujících jednotek PO s ohledem na vysoké nebezpečí úrazu elektrickým proudem.

Závěr

I když FVE pracovníci E.ON odpojili od distribuční elektrické sítě, stále byl dodáván proud od FV panelů do měníren. Měnírny byly automaticky odpojeny od dodávky proudu do trafostanice, ale byly stále pod proudem od FV panelů. Tudíž po celou dobu zásahu až do vypnutí jednotlivých sekcí FV panelů majitelem FVE hrozilo vysoké nebezpečí úrazu elektrickým proudem pro zasahující jednotky PO. V průběhu šetření požáru bylo rovněž zjištěno, že ne v každé FVE se dají FV panely odpojit od dodávek proudu do měničů.

S ohledem na skutečnost, že v loňském roce vzrostl dosti podstatným způsobem počet FVE, elektrických zařízení pod napětím a bezobslužných provozů, přitom každá FVE je po technické stránce řešena jinak (obrazně řečeno každá FVE je originál), bylo by zřejmě vhodné, i když tato povinnost přímo nevyplývá z právních předpisů (zákona o požární ochraně a vyhlášky o požární prevenci), zpracovat na FVE dokumentaci zdolávání požáru v minimálním rozsahu operativní karty, aby zasahující jednotky PO byly informovány o možnostech a způsobu odstavení elektrárny mimo provoz tak, aby bylo minimalizováno nebezpečí úrazu elektrickým proudem.

nprap. Bc. Karel VIDLÁŘ, HZS Jihomoravského kraje, foto autor

 

Ve dnech 8. a 9. června letošního roku se na státním hradu a zámku Český Krumlov uskuteční mezinárodní konference na téma Požární ochrana hmotného kulturního dědictví. O její přípravě jsme hovořili s Františkem Kreglem, prezidentem Profesní komory požární ochrany (PKPO), která je hlavním pořadatelem konference.

František Kregl, prezident PKPO Proč bylo zvoleno právě téma požární ochrany hmotného kulturního dědictví?

Tato konference je již pátou v pořadí, kterou PKPO pořádá. Snažíme se vybrat vždy takové téma, které je něčím zvláštní, např. propojuje oblast požární ochrany se zajímavými objekty, jejichž bezpečnostní opatření vyžaduje zvláštní pozornost a není příliš běžné, jako je např. letiště nebo jaderná elektrárna. To byla témata předchozích konferencí.  Když jsme uvažovali, jaké téma zvolíme pro letošní rok, nabízela se třeba požární bezpečnost v metru, v podzemních kolektorech nebo požární bezpečnost ve výškových budovách. Nakonec jsme vybrali požární ochranu hmotného kulturního dědictví. Možná nás ovlivnilo i zjištění, že v letech 2001 až 2010 bylo evidováno 142 požárů historických a církevních objektů.

Není asi náhodou, že na organizaci konference se spolu s PKPO podílejí také generální ředitelství HZS ČR a Národní památkový ústav.

Tak to opravdu není náhodou. Hlavním cílem konference je umožnit všem třem stranám, tj. výrobcům nebo dodavatelům, hasičům a vlastníkům nebo správcům objektů vyměnit si své odlišné názory a argumenty a pokusit se najít kompromis při řešení problému požární bezpečnosti historických objektů. Není vždy jednoduché  skloubit moderní špičkovou technologii a design od dnešních výrobců, přísná bezpečnostní kritéria HZS ČR a oprávněně opatrný přístup památkářů.

Požární ochrana hmotného kulturního dědictví je bezesporu závažným celosvětovým problémem. Očekáváte na konferenci také účast zahraničních odborníků?

Ano, je to problém v celém světě. Na konferenci jsme pozvali odborníky z celé Evropy včetně zástupců COST C17 (Evropská pracovní skupina se zaměřením na ztráty způsobené požáry historických budov – pozn. red.). Zajímavým tématem konference budou i průběžné výsledky auditu stavu požárního zabezpečení historických objektů, který již druhý rok na území ČR probíhá ve spolupráci MV-generálním ředitelstvím HZS ČR a Národním památkovým ústavem (NPÚ). O výsledky z podobného auditu se s účastníky konference podělí i kolega ze Skotska, který se touto tematikou zabývá již několik let. S dalšími zajímavými příspěvky vystoupí i profesoři např. z Maďarska nebo Itálie. O tom, že je konferenci věnována velká pozornost svědčí skutečnost, že se jí zúčastní prezidenti požárních komor osmi evropských zemí, ale i to, že nad konferencí převzali záštitu ministr vnitra a ministr kultury.

Mohl byste nastínit, jaký pracovní a doprovodný program pro účastníky konference připravujete? Zážitkem bude už samotné místo konání.

Vedle řady zajímavých přednášek zaměřených například na ztráty a požáry historických budov nebo na metody požárního inženýrství ve vztahu k památkám, je připraven i moderovaný kulatý stůl, za kterým usednou zástupci hasičů, projektantů, dodavatelů, vlastníků a NPÚ. Večer na účastníky konference čeká společenský program v Zámecké jízdárně. Součástí večera bude i tradiční předání Ceny Mgr. Vladimíra Hápa. Druhý den si mohou hosté prohlédnout neveřejné prostory zámku nebo shlédnout ukázku dobového divadelního představení v historickém zámeckém divadle. Podrobný program konference je umístěn na stránkách komory www.komora-po.cz.

plk. Dr. Jaroslav VYKOUKAL, foto archiv redakce

 

Čas od času se hasiči setkávají s typy mimořádných událostí, při kterých dojde k zavalení osob sutinami zřícených objektů nebo uvěznění osob pod závaly. V těchto případech je nutné postiženou osobu co nejrychleji lokalizovat a vyprostit. V případech, kdy není možné osoby lokalizovat běžným způsobem pomocí technických prostředků nebo kdy nelze s jistotou říci, že se pod sutinami nikdo nenachází, jsou na pomoc přivoláni psovodi se svými psy, jejichž úkolem je označit místo v sutinách, kde se zavalená osoba nachází. V rámci integrovaného záchranného systému (IZS) jsou v ČR pro tuto činnost využíváni psovodi se psy především ostatních složek IZS. Tyto psovody - držitele kynologického atestu MV-generálního ředitelství HZS ČR pro specializaci „sutinové vyhledávání“ - povolává na místo události dle aktuálního seznamu atestovaných kynologů operační a informační středisko HZS kraje nebo operační a informační středisko MV-GŘ HZS ČR. Před tím, než je psovod se psem připraven k vykonání atestační zkoušky a je v rámci IZS využíván při mimořádných událostech, prochází každý pes se svým psovodem několikaletým výcvikem ve své „domovské“ organizaci.

Počáteční fáze výcviku jsou zaměřeny na označení volně "ukrytého" figuranta, kterého pes vidíZáchranní psi jsou jedním z nejstarších, ale také nejosvědčenějších a nejspolehlivějších prostředků, které lze k prověření sutin použít. Samozřejmě nejsou všemocní a mají své limity jako všichni a všechno, každý tvor a přístroj. Přesto je jejich čich i v dnešní době techniky stále nenahraditelný. Co všechno obnáší a v čem spočívá příprava takového psího specialisty?

Výcvik nikdy nekončí

Velmi zjednodušeně by se dalo říci, že výcvik záchranného psa spočívá především v postupném získávání zkušeností s vyhledáváním. Každá reálná sutina je totiž jiná a vlastně originál. Jak bude vypadat objekt po zřícení, nelze předvídat, a proto není možné předem natrénovat všechny možné situace, ve kterých pes bude při nasazení pracovat. Podmínky pro hledání budou pokaždé jiné, ať už jde o povahu a členitost terénu nebo o to, jak se v něm bude lidský pach chovat. Pohyb a rozptyl pachu totiž ovlivňuje mnoho faktorů - teplota, vlhkost, průduchy, průvan, tlak vzduchu, vítr, poloha místa závalu osoby atd. Psovod se proto musí snažit, aby pes získal během výcviku v hledání co nejvíce zkušeností. Z toho je zřejmé, že výcvik v podstatě nikdy nekončí a pes se učí celý život. Přesněji řečeno končí až při odchodu psa do „důchodu“. Výcvik záchranného psa je vždy dlouhodobou, časově a finančně náročnou záležitostí, neboť získávání zkušeností musí být postupné, nedá se urychlit, uspěchat.

Kromě toho, že tréninky bývají často celodenní, nelze psa po akci „odstavit do garáže“, ale psovod se o něj musí starat a věnovat se mu denně (krmení, venčení, vycházky, celková výchova). Aby byl pes spolehlivým záchranářem, je nutné trénovat pravidelně a co nejčastěji střídat prostory pro vyhledávání. Jednak proto, aby se pes v tréninku setkal s co nejvíce terény a situacemi z hlediska podmínek pro práci. A také, aby nezačal při hledání lajdačit. Pokud totiž psovod trénuje stále ve stejných objektech a sutinách, po nějakém čase je pes začne mít „naběhané“. Bude vědět, co ho v kterých místech čeká a proto bude pracovat jistě a spolehlivě, ale jenom zdánlivě. Bez problémů také překoná případné překážky (nepříjemné úzké železné schody, příkop, zeď, kterou musí přeskočit apod.) a temné prostory. Ale stejně dobře bude pes vědět o všech úkrytech v prostoru a při hledání se začne soustřeďovat na místa, kde bývají figuranti a ostatní části terénu čichem dostatečně neprověří. Avšak přijde-li potom takto trénovaný pes do neznámého terénu, často mívá problémy už se samotným pohybem v prostoru. Pro psovoda znamená střídání objektů nemalé finanční náklady, především na pohonné hmoty. Sutin a objektů vhodných pro záchranářský výcvik neustále ubývá, proto se běžně jezdí cvičit i do terénů vzdálených sto nebo více kilometrů.

Výběr psa

Při výběru psa by měl psovod zohlednit, mimo jiné, účel a využití, pro které si štěně pořizuje. Obecně sice platí, že pro záchranářský výcvik není rozhodující plemeno, průkaz původu, velikost psa nebo čistota rasy a nejdůležitější jsou především povahové vlastnosti každého jedince. Přesto jsou některá plemena vhodnější a jiná méně vhodná. Pro práci v sutinách jsou vhodnější velcí, lehčí psi a středně velcí psi, kteří se v troskách zpravidla snadněji pohybují. Malí psi se snáz dostanou do různých otvorů a užších míst a výhodou je i jejich hmotnost, protože je nestabilní sutiny spíš unesou (poškozené podlahy apod.). Nedokáží však samostatně překonat jiné překážky, se kterými se v sutinách mohou setkat, a ne vždy psovod může psovi pomoci. V každém případě by pes měl mít vyrovnanou povahu, předpoklad dobrých čichových schopností, přirozenou ochotu k práci jako takové, ale i spolupráci s lidmi, dobrý zdravotní stav, dobrou fyzickou, ale i psychickou kondici. Měl by být přátelský k lidem, nesmí být nedůvěřivý a agresivní vůči lidem ani vůči psům.

Výcviku předchází výchova

Prvotním a nezbytným krokem při výchově budoucího záchranáře je tzv. socializace psa, se kterou je potřeba začít už v útlém věku štěněte. Jde o období, kdy se pes učí kontaktu s lidmi, jinými psy, přivyká na rušné prostředí každodenního života. Už odmala by měl psovod u psa hrou rozvíjet zájem o aportování míčku, peška nebo jiné hračky. Výcvik je založený na motivaci psa a tou může být právě míček nebo jiný předmět, který bude rád nosit nebo se o něj s figurantem tahat. Odměnou samozřejmě mohou být také pamlsky, ale jejich používání má mnohem více nevýhod. Avšak při volbě druhu motivace je nutné vždy vycházet z individuálního zájmu psa. Odměna musí být pro něho natolik silnou motivací a lákadlem, že kvůli ní bude ochoten překonat i nejistotu nebo strach z nepříjemných překážek a situací. Pro některé psy je např. velký problém pohybovat se ve sklepě v naprosté tmě, pro jiné zase štěkat z výšky na pomocníka, který je v několikametrové prohlubni.

Výcvik psa

Výcvik je velmi složitý a pes i psovod se musejí mnoho naučit. Psovod hraje při výcviku psa vždy zásadní roli. Svým přístupem a vhodnou metodikou výcviku může i z průměrného psa vychovat dobrého a spolehlivého záchranáře. Stejně tak ale může zcela zkazit a odrovnat psa, který by jinak měl všechny předpoklady dosahovat kvalitních výkonů. Psovod by měl disponovat vlastnostmi jako je trpělivost, zodpovědnost, spolehlivost, citlivý přístup k práci psa, schopnost práce v kolektivu, umění ovládat své emoce, sebekritičnost. Dobrý kontakt a vztah mezi psovodem a psem je samozřejmostí. Psovod musí mít také dostatečné znalosti o pachu a dobrý odhad situace, aby od psa nevyžadoval výkon, který za daných podmínek není v jeho silách. U nás je nejpoužívanějším způsobem označení osoby štěkání psa v místě nálezu. Chce-li psovod docílit u svého psa spolehlivých výkonů, nesmí podcenit a přeskočit žádnou výcvikovou fázi a obtížnost úkolů psovi ztěžovat pozvolna a postupně. Musí postupovat krůček po krůčku a vždy od jednoduššího k obtížnějšímu. První fází je vytvoření spojitosti mezi štěkáním a odměnou. To znamená, že se pes učí zblízka odměnu si štěkáním v podstatě vynutit. Toto může psovod učit nejdříve na sobě, a když pes vše pochopí, převede jeho zájem na jiného figuranta. Druhým krokem je vyštěkání napřímo, kdy figurant odbíhá několik metrů tak, aby ho pes z dálky stále viděl. Figurant také bude měnit svojí polohu (sed, leh, dřep), protože pes musí umět označovat osobu v jakékoliv poloze. Když pes zvládá vyštěkání na krátkou vzdálenost, pomocník může začít odbíhat dál a poté i tak, aby ho pes už neviděl (ukryje se za roh atp.). To znamená, že pes uvidí figuranta s odměnou odbíhat do určitého směru, ale už neví, kde se přesně ukryl. Začne proto automaticky používat svůj nos a naučí se hledat člověka podle pachu. Pomocník bude prozatím ukrytý jednoduše a vždy na úrovni terénu. Další fází je nácvik označení (opět nejdříve napřímo) a následně vyhledání osoby ve spodních a později i výškových úkrytech. Zpočátku je dobré použít mělké spodní úkryty nebo takové, z kterých figurant částečně vyčnívá. Stejně tak je třeba začít malými výškami (třeba jen metr nad zemí) a obtížnost zvyšovat postupně. Následuje nácvik označení a vyhledání částečně zakryté osoby (úkryty, do kterých pes může nakouknout), zcela zakryté osoby, později i více osob, které mohou být ukryté pod, nad i v úrovni terénu. V tréninku je nutné zaměřit se rovněž na práci ve tmě, kterou lze rozdělit na přirozenou, přírodní (v noci venku) a „umělou“ v objektech. Noční hledání psům zpravidla problémy nedělá. S „umělou“ tmou v objektech je to však jiné. Pes totiž v naprosté tmě nevidí a je na tom stejně jako my lidé. Mnozí psi se v ní zpočátku soustřeďují na svůj pohyb natolik (nevidí, kam šlápnou), že u toho nezvládají zároveň čichat a hledat. Při hledání by pes neměl štěkat na první lidský pach, do kterého se dostane, ale měl by se snažit úkryty osob dohledávat co nejpřesněji. Musí se také naučit rozlišovat a správně vyhodnotit tzv. teplé úkryty, což jsou místa s pachem od osoby, která tam byla, ale už není. V sutině se mohou nacházet i předměty s lidským pachem, potraviny a další rušivé vlivy, kterých si pes nesmí všímat. Součástí výcviku je návyk psa na pohyb v různém prostředí, procvičování obratnosti (překonávání překážek různého tvaru, velikosti a z různého materiálu) a v neposlední řadě také manipulace se psem cizími osobami (zvedání, nesení). Při hledání by měl psovod psa vždy pečlivě sledovat, poznávat jeho reakce v té které situaci a učit se ho tzv. „číst“. Podle toho jak a kde pes reaguje nebo nereaguje na pach potom volit další postup a taktiku při prohledávání daného prostoru. Výcvik musí být veden tak, aby pes pracoval spolehlivě, samostatně, ale zároveň byl dostatečně ovladatelný. V počátečních fázích výcviku a s „nehotovým“ psem nelze trénovat na kohokoliv, ale figurantem by měl být vždy člověk, který sám odhadne, v jakém okamžiku, jakým způsobem (odměnou, hlasem, pohybem) a do jaké míry psa upoutat, povzbudit, odměnit nebo kdy ho naopak nechat pracovat samostatně. To je velmi důležité. Figuranty je potřeba střídat a používat muže i ženy, aby si pes nevytvořil tzv. nežádoucí spojitost mezi hledáním a určitými lidmi.

Výcvik záchranného psa rozhodně není jednoduchý. Trvá minimálně tři roky, než pes nabude dostatek zkušeností a je vycvičený natolik, že je schopný spolehlivého nasazení. Kromě toho musí pro tuto práci psychicky „dozrát“, což je individuální a u každého psa jiné.

Iveta SOUKUPOVÁ, SDH Hejnice, foto archiv autorky

 

Dne 20. dubna 2011 se v budově MV-generálního ředitelství HZS ČR konala pracovní porada představitelů složek integrovaného záchranného systému (IZS), na které účastníci řešili základní otázky spolupráce a součinnosti při plnění společných úkolů při mimořádných událostech. Hlavní část programu byla zaměřena na likvidaci následků povodní v Libereckém kraji v létě 2010.

Generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Miroslav Štěpán ve svém úvodním vystoupení uvedl: „Nešťastné události se dějí stále, právě dnes ráno došlo k obrovskému výbuchu v pardubické chemičce. Z toho důvodu máme IZS a myslím, že za jeho úroveň se nemusíme stydět. I když se vyskytují jisté problémy, například finanční nebo provozní, systém funguje dobře.“ Kladl důraz na spolupráci nejen v rámci České republiky, ale celé Evropy, na předávání zkušeností a hledání poučení i jinde ve světě. Dotkl se také otázky hodnot, které by měly být chráněny a zachraňovány. Řekl: „Jsem rád, že nevyčíslujeme cenu lidského života, jako je tomu v některých zemích, považuju to za morbidní a nedůstojné. Jsem spokojený, že se nám podařilo uhájit filozofii, podle níž na prvním místě zachraňujeme život a zdraví člověka, a pak teprve majetek.“

 

Činnost IZS v roce 2010 a další rozvoj

Jak pracoval IZS v roce 2010, zbilancoval plk. Dr. Ing. Zdeněk Hanuška, ředitel odboru IZS a výkonu služby MV-generálního ředitelství HZS ČR. Informoval, že k součinnosti složek IZS při zásahu došlo v loňském roce každých 5 minut a 49 sekund. Jako již každoročně, opět se hasiči a záchranáři potýkali s povodněmi, a za poslední leta získali v tomto směru řadu cenných zkušeností. Rutinní záležitostí se stalo například vyhlášení stavu nebezpečí, pro které je důležitá úzká vazba mezi záchrannými složkami a orgány státní správy. Ve Zbirohu byla vybudována Národní základna humanitární pomoci, odkud jsou distribuovány do postižených oblastí základní potřeby (hygienické, úklidové a dezinfekční prostředky) k likvidaci následků povodní nebo jiných mimořádných událostí. S opakujícími povodněmi byl navýšen počet vysoušečů, které jsou nasazovány ze zásob MV-generálního ředitelství HZS ČR, z pohotovostních zásob Státní správy hmotných rezerv (SSHR) i z majetku nevládních humanitárních organizací.  Byla poskytnuta i mezinárodní pomoc našich povodňových odřadů s výkonnými čerpadly (odčerpávaly povodňovou vodu v Polsku a v Maďarsku). Čerpání pohonných hmot bylo umožněno prostřednictvím karet SSHR u stanic ČEPRO (Euro).

K největším součinnostním cvičením IZS patřilo cvičení Železniční nehoda 2010 ve Starém Plzenci, kde došlo k fiktivní srážce mezinárodního rychlíku s nákladním vlakem, řešilo některé problémy vzniklé při zvládání skutečné události ve Studénce v srpnu 2008. V rámci cvičení DESTRUCTION 2010 se konalo klasifikační cvičení českého USAR odřadu, který získal prestižní mezinárodní certifikát speciální jednotky pro vyhledávání a záchranu osob ze zřícených budov.

Nyní jsou připravovány nové soubory typových činností složek IZS při společných zásazích (STČ-11/IZS Chřipka ptáků, STČ-12/IZS Psychologická pomoc a STČ-13/IZS Reakce na teroristický útok v metru), některé budou novelizovány (STČ-06/IZS Technopárty, STČ-06/IZS Uskutečněné a ověřené použití radiologické zbraně) a byly uzavřeny další dohody o spolupráci nebo o plánované pomoci na vyžádání.

Vyšší pozornost vyžadují ochrana obyvatelstva a systémy humanitární pomoci. Budou potřebovat více sil a prostředků, které by z velké části měly zastat dobrovolnické (73 tisíc dobrovolných hasičů) a nevládní organizace, s nimiž navazuje HZS ČR stále užší a účinnější spolupráci. Důležitá je odborná příprava (znalosti i výcvik)velitelů a vedoucích složek IZS pro jejich spolupráci na místě zásahu.

Povodně v Libereckém kraji

O průběhu loňských rozsáhlých povodní na Liberecku referoval plk. Ing. Roman Hlinovský, ředitel HZS Libereckého kraje. Popsal velmi rychlý nástup živelní pohromy, kdy vodou nasycená půda již neabsorbovala vydatné srážky a z nenápadných potoků a říček se z hodiny na hodinu stávaly veletoky. Krajské operační středisko se soustředilo na co největší vysílání sil a prostředků k záchraně lidských životů. Velmi užitečným se stal i obojživelný pásový automobil, který byl neustále v terénu, dobře se uplatnil také týlový a velitelský kontejner.  Armáda ČR, Policie ČR, městské a obecní policie, Český červený kříž, Horská služba, Celní správa, Povodí Labe a Ohře a řada dalších organizací vyslala pomoc, například Správa železniční a dopravní cesty poskytla tanky, k záchranným pracím bylo zapůjčeno také vznášedlo. Plk. Hlinovský hodnotil: „lidé pracovali ve dne i v noci (někteří již třetí den) a odmítali odpočinek, který bylo nutné jim nařídit, aby se následkem únavy nedopouštěli chyb. Někteří hasiči a záchranáři se pouštěli do velmi riskantních akcí pro záchranu osob, které neuposlechly výzvu k evakuaci.“

Celé zasažené území bylo rozděleno do šesti sektorů a velitelé sektorů převzali vedení krizových štábů měst a obcí, odborníci na krizové řízení poskytovali starostům legislativní podporu. Mnohde nebyla dobře zpracovaná krizová dokumentace, v obcích nevěděli, co po kom mají vyžadovat, když vypadl elektrický proud, přestal fungovat internet, varovné SMS došly pozdě nebo nedošly vůbec v důsledku přetížené sítě a komunikace často neměla zpětnou vazbu, chyběl funkční systém varování a vyrozumění, aktuální kontakty apod.

Nasazení vrtulníků

V severní a severovýchodní části okresu Liberec došlo k zatopení pozemních komunikací a evakuace nejohroženějších osob byla možná pouze prostřednictvím vrtulníků. Jejich osádky hledaly osoby a zachraňovaly je ze střech, stromů i ze sloupů pro vedení vysokého napětí. Byly nasazeny vrtulníky Armády ČR i Policie ČR. Do některých zatopených oblastí nebylo možné se dostat pozemními cestami a bylo nutné slanit z vrtulníku k postiženým občanům, kteří na záchranu čekali na vyvýšených, jinak nedostupných místech. Letecká služba Policie ČR vyslala jak vrtulníky ve verzi záchranné, v nichž osádka poskytla raněným lékařskou a zdravotnickou péči, a odvážela je do nemocnic, tak vrtulníky ve verzi policejní s termokamerou k vyhledávání osob a objektů. Plk. Ing. Pavel Forst z Policie ČR popsal přesuny letounů z letecké základny v Praze a ze základny Brno-Tuřany a zmínil také problémy s leteckým palivem. Plk. Ing. Miloslav Lafek z Ministerstva obrany informoval o silách a prostředcích, které nasadila Armáda ČR při likvidaci následku povodní a jak se osvědčilo Společné operačního centra MO v systému krizového řízení.

Péče o fyzické a psychické zdraví postižených i záchranářů

Za Český červený kříž přednesl zprávu o situaci v péči o postižené při povodních v Libereckém kraji Ing. Stanislav Hrdlička, který se zaměřil především na činnost vodní záchranné služby. Sdělil, že po vyhlášení stavu nebezpečí hejtmanem kraje se dohodly krizový štáb Frýdlantu a vedení ZZS Libereckého kraje o vyslání odřadu z Jihomoravského kraje, Oblastní stanice Vodní záchranné služby Nové Mlýny do regionu Frýdlantska. V Heřmanicích byl vybudován Mobile Emergency unit (Heřmanický M.A.S.H.), který 12 srpnových dní sloužil jako stanové středisko záchranné činnosti. Pracovaly v něm družstvo zdravotnické (i mobilní ambulance, distribuce léků) a družstvo ženijně-technické (zajistilo sprchy s teplou vodou i pro záchranáře, rozbory pitné vody a dezinfekci studní, dohlíželo na bezpečnost při používání vysoušečů v mokrém vodivém prostředí, odstraňovalo naplavené překážky z vodního toku). Ke spolupráci složek IZS a zástupci státní správy poznamenal: „Rozhodování a řízení starosty nebo jím pověřeného člena zastupitelstva obce bylo zmatečné, nekoordinované, mnohdy poznamenáno osobními vazbami, únavou a stresem. Pak například povolaná strojní a ženijní technika stála.“

V libereckém Centru Generace bylo zřízeno koordinační centrum pro poskytování psychosociální pomoci, kde pracovali krajští psychologové, tým posttraumatické péče a další odborníci i proškolení dobrovolníci nestátních neziskových organizací. Postižení potřebovali především krátce stabilizovat, aby mohli fungovat v nadcházejících situacích, z letáků se dozvěděli základní informace o místech s pomocí a důležitých kontaktech. Plk. PhDr. Zuzana Vrbová z MV-generálního ředitelství HZS ČR vyložila, jak byla síť psychologické pomoci koordinována a podtrhla důležitost včasného předávání informací.

Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto archiv redakce a František ŠPAČEK

 

O jižních Čechách se říká, že jsou krajem lesů, vod a strání. Mají krásnou přírodu, nezasaženou průmyslovým rozvojem a jinými negativními důsledky lidské civilizace. Přesto i zde v posledních deseti letech došlo k řadě mimořádných událostí, které si vyžádaly vyhlášení krizového stavu a aktivaci všech dostupných sil a prostředků k jejich eliminaci.

Příroda neodpouští nadřazený postoj člověka nad sebou, nešetrné zacházení s jejími zdroji a nesprávné využívání přírodních podmínek k lidskému žití.
Od roku 2002 jsme zde zažili řadu rozsáhlých povodní, větrných smrští a epizootických nákaz, které ukázaly nutnost věnovat se problematice ochrany obyvatelstva jak při odstraňování důsledků těchto mimořádných událostí, tak i z hlediska prevence a přípravy na jejich řešení.

Jednou z významných oblastí je ochrana obyvatelstva před zvláštními povodněmi, které mohou nastat v důsledku narušení hrází vodních děl, nebo také pouhým nerespektováním povodňového ohrožení a nesprávnou manipulací se zadržovanou vodou, pozdním upouštěním vodních zásob k vytváření retenčních prostorů pro vyrovnávání povodňových vln a regulaci průtoku vody korytem vodního toku.

Jihočeský kraj se rozkládá v povodí řeky Vltavy a částečně řeky Moravy. Na svém území má tři vodní díla I. kategorie, tři vodní díla II. kategorie, 50 vodních děl III. kategorie a svými účinky působí i vodní dílo III. kategorie Nová Říše z kraje Vysočina, tedy celkem 57 vodních děl vedených v seznamu Ministerstva zemědělství. Z tohoto počtu je šest přehrad na řekách, sedm protipovodňových hrází a poldrů, dvě úložiště odpadů (odkaliště) a jeden přivaděč do úpravny vody. Zbývajících 41 vodních děl jsou rybníky využívané především k intenzivnímu chovu ryb a částečně také jako protipovodňová ochrana, zejména rybniční soustava v Třeboňské pánvi na řekách Lužnice a Nežárka.

Rozdílný přístup

Podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, vyzval HZS Jihočeského kraje v roce 2005 vlastníky a provozovatele všech výše uvedených kategorizovaných vodních děl k předložení podkladů pro zpracování jednotlivých plánů ochrany území před zvláštní povodní. Přestože mají provozovatelé vodních děl povinnost zpracovat tyto podklady uloženu vodním zákonem, byla tato dokumentace zpracována pouze pro vodní díla v Povodí Vltavy, s.p. a Povodí Moravy, s.p., pro úložiště odpadu (odkaliště) a přivaděč do úpravny pitné vody. Po projednání situace v Bezpečnostní radě Jihočeského kraje a opětovném vyzvání všech zbývajících vlastníků a provozovatelů vodních děl jsme získali podklady pro zpracování dalších plánů ochrany území pod vodním dílem před účinky zvláštních povodní, a to od měst Tábor a Týn nad Vltavou, která vlastní vodní díla Jordán a Hlinky. Ostatní vlastníci a provozovatelé však na naši výzvu nereagovali, slibovali předložení dokumentace v pozdějším termínu nebo vyžadovali finanční dotaci na zpracování této zákonem stanovené podkladové dokumentace k vyhodnocení účinků zvláštní povodně ve vodotečích pod kategorizovaným vodním dílem a stanovení zátopového území až do vzdálenosti, kdy tato zvláštní povodeň dosáhne úrovně Q 100.

Současný stav

V současné době jsou v souladu s Metodickým pokynem odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí ČR č. 14/2005 pro zpracování plánu ochrany území pod vodním dílem před zvláštní povodní v Jihočeském kraji zpracovány tyto plány pro 16 vodních děl (pro tři vodní díla – ochranné hráze a vyrovnávací jezy na vodních tocích – se plány nezpracovávají). Při zpracování plánů jsme kladli hlavní důraz na přesné vyhodnocení účinků zvláštních povodní v jednotlivých obydlených místech a na dopravních stavbách, což lze dobře vyčíst z kvalitně zpracovaných podkladů, dodaných jednotlivými vlastníky a provozovateli vodních děl. Dále jsme řešili zabezpečení varování a evakuace z ohrožených a zasažených prostorů v závislosti na včasném oznámení hrozícího narušení vodního díla. V neposlední řadě jsme seznámili s možným ohrožením a způsobem ochrany všechny obce, jejichž katastry by zasáhla průlomová vlna v případě narušení hráze vodního díla. K tomu jsme zpracovali jednotný vzor obsahu plánu, jednotný tabulkový přehled i jednotnou dokumentaci dotčených obcí k evakuaci obyvatelstva z ohrožených oblastí, resp. dokumentaci evakuačních středisek v obcích mimo zátopové území. Ke zpracování plánů jsme přistoupili po analýze, ve které bylo vyhodnoceno jako nejohroženější území Českobudějovické pánve, kde se stékají řeky Vltava a Malše společně s řekou Stropnice a v němž mohou působit účinky celkem tří zvláštních povodní (mimo dalších pěti zvláštních povodní, jejichž účinky jsou ve městě jen lokální nebo již omezené dostatečnou kapacitou vodního koryta). Současně jsme čerpali ze zkušeností a vyhodnocení účinků povodní v roce 2002, kdy došlo k zaplavení území v rozsahu téměř se shodujícím s možným záplavovým územím při zvláštní povodni vodního díla Lipno. Po vyhodnocení jsme dospěli k závěru, že rozsah zátop z vodních děl Lipno I., Římov a Humenice je na území města České Budějovice téměř shodný (to způsobuje zúžení koryta řeky Vltavy za obcí Hluboká nad Vltavou, zpomalení odtoku a v důsledku toho vznik „jezera“ v kotlině města), a proto je nezbytná evakuace téměř 58 000 obyvatel buď do nezatopených částí města nebo do okolních obcí po dobu minimálně jednoho týdne. K tomu jsme město rozdělili na pět částí a určili v nich evakuační střediska a trasy přesunu obyvatel do míst náhradního ubytování. Samostatně jsme řešili evakuaci jeslí a mateřských škol, základních škol I. stupně, speciálních škol, nemocnic a dalších zařízení (domovy důchodců, ústavy sociální péče) v zátopové oblasti města, včetně zabezpečení odvozu dětí, ležících pacientů, přestárlých osob a personálu do míst náhradního ubytování. K těmto přesunům jsme uzavřeli dohodu o plánované pomoci na vyžádání s Dopravním podnikem města České Budějovice, a.s., ve které jsme určili dobu a počet přistavených autobusů do jednotlivých míst a trasy pro přepravu. Počítáme také s využitím zobrazovacího informačního systému, vybudovaného na zastávkách a v prostředcích městské hromadné dopravy k případnému předávání pokynů při evakuaci na území města a k informování obyvatel o situaci a správné reakci na ní. Ve městě je vybudován a dále v okrajových částech rozšiřován rozhlasový a varovací systém VISO (v současné době je zapojeno přes 250 hlásných míst), kterým lze předávat občanům potřebné pokyny a informace. Všechny ostatní postižené obce v kraji mají možnost využít nezasažené území v rámci svého katastrálního území k dočasné evakuaci postižených obyvatel. Proto se ochranná opatření kromě varování již tak detailně neřeší.

Plány ochrany území pod vodními díly před zvláštní povodní jsou zpracovány také na řece Blanici (vodní dílo Husinec) a v povodí řeky Dyje (vodní díla Landštejn a Nová Říše). Dosud však nebyla zpracována podkladová dokumentace pro povodí řeky Lužnice a rybniční soustavy na Blatensku a Jindřichohradecku. Přitom také zde jsou vysoká rizika spojená zejména s faktem, že navazující rybníky na vodotečích mohou vyvolat při svém protržení řetězovou reakci. Toto se potvrdilo při povodních v roce 2002, kdy v důsledku rozrušení malých, nekategorizovaných rybníků nad Metelským rybníkem došlo k jeho přelití a následnému protržení hráze s devastujícími následky pro obydlené území pod hrází. Je až znepokojující, že tento rybník byl obnoven se zvýšenou hrází bez toho, aby součástí stavebního povolení a následné rekolaudace byly zpracovány i účinky zvláštní povodně pod tímto vodním dílem.

Snaha o řešení problémů

HZS Jihočeského kraje se trvale snaží nepříznivý stav v zabezpečení ochrany obyvatelstva před účinky zvláštních povodní pod vodními díly řešit. Na jednání bezpečnostní rady kraje je každoročně předkládána Zpráva o stavu zpracování plánů ochrany území pod vodními díly před zvláštní povodní a jsou označováni vlastníci a provozovatelé vodních děl, kteří neplní své zákonné povinnosti v této věci. Jejich argument, že provádějí každoroční technické prohlídky a bezpečně manipulují s vodní hladinou, že se nic nemůže stát, vyvrací každoročně řada zpráv o protržení hrází, vzdouvajících a zadržujících velké objemy vody, které následně způsobují katastrofické průlomové vlny a rozsáhlé zátopy.

V Jihočeském kraji jsme již vyřešili problém účinného varování obyvatelstva před příchodem povodně vybudováním skupinových systémů varování v povodí Vltavy, Malše, Stropnice, Blanice a Lužnice, které lze samostatně spustit z operačního a informačního střediska HZS kraje. Využíváme také možnosti zadávání témat z oblasti ochrany obyvatelstva pro bakalářské a magisterské práce studentů oboru krizového řízení Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity (např. zpracování přehledů evakuace zvláštní povodní ohrožených oblastí a míst, vyhodnocení připravenosti orgánů samosprávy k řešení mimořádných událostí, průzkumy chování obyvatelstva při konkrétních mimořádných událostech).

Krajský úřad Jihočeského kraje v letošním roce vyhlásil grant k získání účelové dotace na zpracování vyhodnocení účinků zvláštní povodně po rozrušení vodního díla, o který se mohou ucházet vlastníci a provozovatelé vodních děl. Některé obce se také hlásí k jednotlivým výzvám v rámci Operačního programu životního prostředí k budování a modernizaci varovných a výstražných systémů ochrany před povodněmi (České Budějovice, Veselí nad Lužnicí, Planá nad Lužnicí). Současně požadujeme zapracovat problematiku vyhodnocení účinků zvláštních povodní a případné ochrany obyvatelstva do nově zpracovávaných nebo měněných územních plánů s důrazem na všechny obce v kraji, které jsou zvláštními povodněmi ohroženy.

plk. Mgr. Klement BLÁHA, HZS Jihočeského kraje, foto archiv autora

 

Již řadu let spolupracuje Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč (dále jen „Institut“) s mezinárodní Organizací pro zákaz chemických zbraní (OPCW) sídlící v nizozemském Haagu. Základem spolupráce je zejména pořádání výcvikových kurzů v oblasti ochrany proti chemickým zbraním pro zahraniční experty.

Průběh kurzuOrganizace OPCW vznikla v roce 1997 a v současné době je se 188 členskými státy druhou největší mezinárodní organizací po OSN. Jejím hlavním úkolem je kontrola nad dodržováním zákazů a povinností vyplývajících z Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení, podepsané 13. ledna 1993 v Paříži (dále jen „Úmluva“). Mezi další významné úkoly patří také implementace Úmluvy do jednotlivých národních politik a s tím související budování kapacit jednotlivých států na ochranu proti chemickým zbraním.

Každý z členských států Úmluvy poskytuje organizaci OPCW na základě článku X výše zmíněné Úmluvy materiální nebo finanční pomoc, případně možnost výcviku. Za to mu náleží právo požádat organizaci o pomoc v případě vlastního ohrožení chemickými zbraněmi. Výcvikové kurzy pořádané v Institutu ochrany obyvatelstva jsou hlavním způsobem pomoci České republiky pro OPCW.

Výcvikového kurzu se každoročně zúčastní zhruba 15 zahraničních expertů. Institut nabízí organizaci OPCW dvě úrovně výcviku. Základní výcvik je zaměřen více na teoretické znalosti z oblasti chemických zbraní, bojových chemických látek, detekce, dekontaminace, používání prostředků individuální ochrany atd. Výcvik pro pokročilé je z větší části zaměřen na praktické procvičení teoretických znalostí a obsahuje také cvičení s námětem reálného zásahu v prostoru kontaminovaném bojovými chemickými látkami. Smyslem je naučit účastníky zejména principy, postupy a návaznosti jednotlivých činností, způsoby velení a komunikace, organizovaně se orientovat v kontaminovaném prostředí a provádět analýzy jednotlivých činností. Absolventi dvou a více kurzů (pořádají se i v jiných zemích světa) by měli být schopni předávat své zkušenosti a znalosti dále ve svých zemích a tím přispívat ke zvýšení povědomí o obranyschopnosti proti chemickým zbraním.

Výcvikové kurzy Institutu pro zahraniční experty jsou všeobecně hodnoceny velmi pozitivně, a to jak ze strany účastníků, tak i Technickým sekretariátem OPCW (TS OPCW), majícím na starosti jejich organizaci. V letošním roce se nám dostalo velké pocty a uznání, když jsme obdrželi děkovný dopis z rukou ředitele odboru pomoci a ochrany TS OPCW Genadije Lutaye, ve kterém vyzdvihuje úroveň našeho výcviku a podtrhuje významnou roli Institutu v přípravě a podpoře členských států nacházejících se ve fázi rozvoje a budování svých ochranných a havarijních systémů proti chemickým zbraním a bojovým chemickým látkám.

Také v letošním roce se bude konat výcvikový kurz OPCW. Termín byl již stanoven na 23. až 27. května. Pokud nedojde ke změně ze strany TS OPCW, mělo by se jednat o kurz stupně pokročilý. Tak, jako v každém z předchozích více než deseti ročníků, i letos je Institut připraven udělat maximum pro zúčastněné experty a vysoké představitele TS OPCW. Obdržené mezinárodní uznání je pro nás nejen velkou poctou, ale také motivací do dalších let.

pplk. Ing. Daniel KALA, Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč, foto archiv Institutu

 

Otázka, jak se sníženým objemem finančních prostředků naplnit cíle eGovernmentu v České republice, se stala klíčovou pro letošní 14. ročník konference Internet ve státní správě a samosprávě, který se uskutečnil ve dnech 4. a 5. dubna letošního roku v kongresovém centru Aldis v Hradci Králové (ISSS 2011). Konferenci, která patří mezi největší akce svého druhu ve střední Evropě, doprovázela již tradičně mezinárodní konference LORIS (Local and Regional Information Society) věnovaná twinningové spolupráci evropských měst a regionů) a V4DIS (Visegrad Four for Developing Information Society) zaměřená na výměnu zkušeností a spolupráci zemí Visegradu v oblasti informatizace veřejné správy.

Zahájení konference ISSS 2011V průběhu dvoudenního programu konference ISSS 2011 se uskutečnilo více než 200 přednášek a prezentací a představilo více než 100 vystavovatelů, především z řad dodavatelů ICT a služeb do sektoru veřejné správy. Oficiální záštitu poskytli předseda vlády ČR Petr Nečas, 1. místopředseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka, ministr vnitra Radek John, ministr zdravotnictví Leoš Heger a Asociace krajů ČR.

Pokračování projektů eGovernmentu

Prvnímu dni konference dominoval blok přednášek věnovaný budoucnosti základních registrů, bezpečné a aktuální databáze o občanech a státních i nestátních subjektech, kterou představili odborníci z Ministerstva vnitra. Zahájení ostrého provozu základních registrů bylo původně naplánováno na polovinu letošního roku. Došlo však k posunutí o jeden rok, a to k 1. červenci 2012. Tématem bilanční prezentace byl projekt Czech Point (Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál). V červnu roku 2008 byl přijat zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (zákon o eGovernmentu), který byl nezbytný pro zavedení datových schránek, elektronického úložiště určeného k doručování dokumentů orgánům veřejné moci, provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci a elektronickým úkonům mezi orgány veřejné moci navzájem.

V programu nechyběly diskuse k řadě souvisejících témat včetně bezpečnosti, digitalizace a archivace, rozvoje nových médií, správy a ochrany identit, geoinformační politiky státu, nebo komunikační infrastruktury veřejné správy. Na pořad jednání se dostaly i informace o financování projektů ze zdrojů EU a veřejných zakázkách.

Efektivita projektů

„Právě dnes, kdy se krátí rozpočty a hledají maximální úspory, se ukazuje, že dobře realizované ICT projekty mohou nejen výrazně zvýšit efektivitu veřejné správy, ale také uspořit nemalé prostředky,“ uvedl výkonný ředitel konference RNDr. Tomáš Renčín.

Prezentovány byly dosavadní výsledky jednotlivých projektů:

→ Czech Point: rok 2007 - 1300 pracovišť; rok 2011 - 6590 pracovišť, z nichž 5318 bylo podpořeno ze strukturálních fondů;
→ Datové schránky: 0,5 milionu zpřístupněných datových schránek x 30 milionů odeslaných datových zpráv;
→ Národní digitální archiv: 51 milionů dokumentů v digitální formě/1028 TB x 16 kilometrů archivního prostoru x úspora 92 milionů ročně;
→ Národní digitální knihovna: 300 tisíc svazků x 50 milionů stran.

Geografické a informační systémy HZS ČR

Do programu druhého dne konference ISSS 2011 byl zařazen i samostatný odborný blok přednášek věnovaný využívání geografických informačních systémů (GIS). Využití technologie GIS používané HZS ČR při řešení povodňové situace v Libereckém kraji v srpnu loňského roku prezentovala kpt. Ing. Jana Havrdová z HZS Libereckého kraje. Mapy vytvořené nad daty Českého ústavu zeměměřičského a katastrálního - projektu ZABAGED pomohly při řešení a zpřehlednění situace v zasažených obcích. V době povodní ve dnech 8. až 13. srpna 2010 bylo vytištěno přes 900 map, což odpovídá téměř 0,5 km mapových podkladů. Přibližně 80 % vytištěných map využily jednotky HZS ČR, zbylých 20 % Armáda ČR, Policie ČR, jednotlivé obce a Krizový štáb HZS Libereckého kraje. Byly vytvořeny specifické mapové podklady, například mapa povodňových sektorů, mapa zasažených obcí dle intenzity škod, mapa pro statiky (vyhodnocování sesuvů půdy), mapa pro pyrotechniky (plánování odstřelů). Ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem byla vytvořena animace srážkoměrné situace. Map postižených obcí zpracovaných HZS Libereckého kraje využil jako výchozích při analýze povodňových škod Krajský úřad Libereckého kraje.

Cena ministra vnitra

Pravidelnou součástí programu konference je vyhlášení výsledků soutěží, mezi kterými je udělena Cena ministra vnitra za přínos v oblasti ICT ve veřejné správě. Letos ji získala Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, a to za ojedinělý přístup k potírání plagiátorství prostřednictvím informačních technologií. Cenu děkanovi fakulty prof. RNDr. Jiřímu Zlatuškovi, CSc. předal náměstek ministra vnitra pro veřejnou správu, legislativu a archivnictví JUDr. František Vavera, Ph.D.

Mgr. Zbyněk KOUKOLÍK, foto František ŠPAČEK
 

• PREVENCE
Požární bezpečnost fotovoltaických systémů I
Fotovoltaické systémy
plk. Ing. Zdeněk Hošek

• POZNATKY-ZKUŠENOSTI
Šíření poplašných zpráv hromadnými sdělovacími prostředky při povodni v roce 2009
Ing. Aleš Kudlák, Ing. Jan Horák

• ZE ZAHRANIČÍ
Ochrana obyvatelstva v Chorvatsku
Ing. Bohumil Šilhánek

Island - země, kde hasiči řídí sanitky
Mgr. Oldřich Krulík, Ph.D.