Letní měsíce většina z nás spojuje s představou krásně prožité dovolené, jejíž samozřejmou součástí je pobyt u vody a „chytání bronzu“. Příroda nám však v létě nepřipravuje jen chvíle radosti.

Téměř každoročně jsme v létě svědky vzpoury „živlů“ v podobě intenzivních bouřek, větrných smrští nebo přívalových dešťů. Jejich výskyt jsou meteorologové většinou schopni předpovědět, intenzitu a následky nikoli. To platí zejména v případě povodní, které pro Českou republiku představují největší přímé nebezpečí z přírodních katastrof a mohou být i příčinou závažných krizových situací, při nichž mohou vznikat nejen rozsáhlé materiální škody, ale rovněž ztráty na životech obyvatel postižených území, ekologické škody a devastace krajiny.

V letošním roce si připomínáme výročí dvou ničivých povodní, které postihly naši republiku v roce 1997 a v roce 2002. Obě se významně zapsaly do historie vzniku a činnosti nového Hasičského záchranného sboru ČR.

Nutnost legislativních změn

V červenci roku 1997 zasáhly katastrofální povodně řeky Odru, Moravu, Dyji, Svratku, Svitavu, Orlici a téměř všechny jejich přítoky.

Obrovské objemy vody, pocházející zejména z extrémních vodních srážek na území Jeseníků, Beskyd a Orlických hor, zapříčinily devastaci rozsáhlých území Moravy a severozápadních Čech (postiženo bylo území 33 okresů, 538 obcí a měst). Na následky povodní zemřelo 60 osob a celkové materiální škody dosáhly 62,6 miliard Kč. V průběhu povodní bylo téměř 30 tisíc osob evakuováno a více než 26 000 osob zachráněno. K provádění záchranných a likvidačních prací bylo nasazeno 17 tisíc hasičů (z toho bylo více než 13 tisíc příslušníků jednotek sboru dobrovolných hasičů obcí). Při záchranných pracích tři hasiči zemřeli a 58 jich bylo zraněno.

Povodně v roce 1997 se staly impulzem pro analýzu stávající legislativy a následné vypracování a přijetí řady zákonů a prováděcích předpisů k nim s cílem sjednotit působnosti a pravomoci orgánů státní správy a orgánů územních samosprávných celků, práva a povinnosti právnických a podnikajících fyzických osob a v neposlední řadě fyzických osob (občanů) při řešení problematiky ochrany před povodněmi, ale také při přípravě na mimořádné události, při provádění záchranných a likvidačních prací a při ochraně obyvatelstva, stejně tak, jako při přípravě na krizové situace.

Tento proces vyvrcholil na přelomu tisíciletí, kdy byla rozšířena působnost Ministerstva vnitra o problematiku krizového řízení, civilního nouzového plánování, ochrany obyvatelstva a integrovaného záchranného systému. V souvislosti s tím byly Parlamentem České republiky projednány a schváleny nové zákony.

Nová právní úprava, která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2001, znamenala zásadní změnu v postavení, působnosti a organizaci Hasičského záchranného sboru České republiky.

Prověrka funkčnosti a akceschopnosti

Rok 2002 bude navždy spojován s ničivými povodněmi, které v letních měsících postihly prakticky celé území naší republiky.

Povodněmi v srpnu bylo zasaženo v různém rozsahu celkem 43 okresů v rámci deseti krajů. Zatopeno bylo celkem 99 měst, obcí a městských částí, voda částečně poškodila dalších 347 měst a obcí. Přímo nebo nepřímo bylo povodněmi dotčeno 15,5 % obyvatel České republiky. Živelní pohroma si vyžádala 17 lidských životů, složkami IZS bylo evakuováno 123 200 osob a bezprostředně zachráněno 3374 osob.

Při povodních bylo celkem nasazeno 24 200 hasičů, z toho 5100 příslušníků HZS ČR ze všech krajů (4000 příslušníků bezprostředně zasahujících a 1100 příslušníků, podílejících se na činnosti v operačním řízení, v krizových štábech a pro týlové zabezpečení, jako je logistika, zásobování, opravy apod.) a 19 100 dobrovolných hasičů a hasičů z HZS podniků. Jeden dobrovolný hasič při zásahu zemřel, zraněno bylo 136 hasičů, z toho 62 příslušníků HZS ČR.

Likvidace následků ničivých povodní reálně prověřila a prokázala připravenost a akceschopnost Hasičského záchranného sboru ČR, ale i funkčnost integrovaného záchranného systému při řešení mimořádných událostí spojených s rozsáhlými živelními pohromami.

red.
 

Vícezdrojové financování bezpečnostního systému České republiky je dlouhodobý záměr, který v rámci právního řádu již byl a v některých ohledech již je zakomponován. Stát jistě nesmí rezignovat na jednu ze svých základních funkcí, a to na zajištění bezpečnosti státu, občanů¹ a majetku, kdy se jedná o jednu ze základních ústavních hodnot České republiky.

Tento fakt dokládá ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb. Jak dokládá nejen normativní text tohoto ústavního zákona, ale i jeho důvodová zpráva, celá koncepce ústavního zákona vychází z komplexního pojetí bezpečnosti státu, která v sobě spojuje zahraniční politiku, vojenskou obranu a vnitřní bezpečnost a pořádek. Jejím cílem je všestranná péče o člověka, o jeho život, o dodržování lidských práv a svobod, o ochranu majetku a životních jistot a o zachovávání funkcí státu jako instituce, která zajišťuje bezpečnost. Bezpečnost České republiky zajišťují ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory a havarijní služby. Státní orgány, orgány územních samosprávných celků a právnické a fyzické osoby jsou povinny se podílet na zajišťování bezpečnosti České republiky. Shrneme-li tento ústavní princip, stát má zajišťovat svoji bezpečnost, a to zejména svými silami, ovšem může (vyjmenované subjekty – tedy i právnické a fyzické osoby – musejí) si nechat dopomoci jinou složkou. Vícezdrojové financování vychází z tohoto směru. Nemůže nastat situace, že by soukromý sektor hradil bezpečnost České republiky, ani občané (osoby) nemohou být nuceni ke komplexnímu zajištění bezpečnosti (např. formou hrazení všech zásahů).

V poslední době se tímto tématem zabývala aktualizace Bezpečnostní strategie ČR (usnesení vlády ze dne 8. září 2011 č. 665); v kapitole Ekonomický rámec zajištění bezpečnostních zájmů konstatuje, že: čl. 86 Zdrojovým rámcem politik vyplývajících z bezpečnostní strategie jsou veřejné rozpočty s důsledně prováděnou fiskální konsolidací. Česká republika uplatňuje komplementární přístup a snaží se zamezit výdajovým duplicitám. Pro implementaci úkolů plynoucích z Bezpečnostní strategie ČR využívá také možnosti doplnění veřejných rozpočtů z bilaterálních a multilaterálních zdrojů.

V současnosti je rovněž diskutována povinnost pojišťoven odvádět nějaké procento ze svých zisků na činnost dobrovolných a profesionálních hasičů, což by zajistilo systémovou obměnu hasičského vybavení, a to na stanicích jak profesionálních, tak i dobrovolných hasičů. Tento záměr by zjevně vyžadoval změnu zákona o pojišťovnictví. Takové řešení lze shledat spravedlivým vzhledem ke skutečnosti, že Hasičský záchranný sbor České republiky (HZS ČR) a jednotky sborů dobrovolných hasičů obcí (SDH obcí) ročně zachrání majetek velmi vysoké hodnoty (v případě přírodních katastrof jako byly např. povodně lze hovořit o částce v řádu miliard). Sekundárně tak ušetří vysoké náklady pojišťovnám na jejich pojistném plnění. Paradoxně tak jsou hasiči vlastně v pozici „dobrovolných“ zaměstnanců pojišťoven (jak často sami uvádějí). Základní myšlenkou navrhované právní úpravy je zajištění vícezdrojového financování jednotek HZS ČR a SDH obcí. Tyto subjekty poskytují služby jednoznačně veřejného charakteru, které prospívají celé společnosti, každoročně se reálně podílejí na záchraně lidských životů a majetkových hodnot.

Již několikrát v minulosti byl pokus přesvědčit kompetentní orgány o vhodnosti spolupodílu pojišťoven na vybavení jednotek PO. Poprvé to bylo již v roce 2000 (návrh však nakonec nepodpořil Senát ČR), otázka se stala znovu akutní v roce 2002 po povodních. K realizaci však ani tehdy nedošlo. Další návrh, již přesný z hlediska odvodu „pouze“ z povinného ručení na motorová vozidla, byl předložen v roce 2010 formou iniciativ Pardubického a Středočeského kraje (totožné návrhy). Ani tyto návrhy nebyly schváleny. V rámci právní historie již tento institut právní řád znal. A právě o tomto bych se rád více rozepsal.

Do roku 1945 (potažmo 1950)

Již zákonem ze dne 24. prosince 1884 (zákon č. 62/1884 čes. z. z.), kterým se stanoví povinnost pojišťoven ku placení příspěvků pro výdaje k účelům hasičství a ku podpoře hasičů k úrazu přišlých v království Českém, byla stanovena povinnost všem tuzemským nebo cizozemským ústavům v království Českém platit příspěvek dvouprocentní z hrubého obnosu prémií vybraných průměrem roku, jehož se týče za movité i nemovité předměty všeho druhu proti ohni. Tedy již za Rakouska-Uherska byla stanovena povinnost pro pojišťovny přispívat na hasičstvo (jistě je nutné podotknout, že se jednalo o odlišný platný stav než je současný právní řád ČR, ovšem obdobný institut v naší právní kultuře zde existoval). Tento zákon byl účinný od 1. dubna 1885 až do 1. ledna 1935.

Obdobné instituty příspěvku společností proti ohni byly zavedeny i na území Markrabství Moravského a vojvodství Slezského, a to zákonem č. 40/1882 slez. z. z., o přispívání společností proti ohni pojišťujících na výlohy hasičstva a na podporu hasičů k úrazu přišlých a zákonem č. 1/1883 mor. z. z., stran příspěvků společností proti ohni pojišťujících na útraty hasičských sborů a na podporování hasičů nehodou stižených. K této právní úpravě bylo vydáno i prováděcí nařízení zemského presidenta na Moravě č. 78/1883 Sb., prováděcí nařízení k moravskému zemskému zákonu ze dne 16. prosince 1882, čís. 1 mor. z. z. z roku 1883.

Novou komplexní úpravu přinesl zákon č. 79/1935 Sb., o hasičském příspěvku při požárním pojištění. Tento zákon již ve svém úvodním ustanovení zakotvoval následující povinnost: „Všechny pojišťovací ústavy a spolky (pojišťovny) tuzemské i cizozemské, které se zabývají - ať výlučně či vedle jiných odvětví pojišťovacích - pojišťováním požárním na území republiky Československé, jsou povinny, bez ohledu na to, zda a jakou mají na území tom obchodní organisaci a v jakém rozsahu a jakým způsobem tu činnost svou vyvíjejí, odváděti podle předpisů tohoto zákona příspěvek k účelům hasičským (hasičský příspěvek).“

Zákon č. 79/1935 Sb. zrušil celou dosavadní právní úpravu v této oblasti vícezdrojového financování, a to:
→ zákon ze dne 24. prosince 1884, č. 62 čes. z. z., kterým se stanoví povinnost pojišťoven ku plnění příspěvků pro výdaje k účelům hasičství a ku podpoře hasičů k úrazu přišlých v království Českém,
→ zákon ze dne 12. března 1886, č. 19 čes. z. z., kterýmž se mění § 2 zákona ze dne 24. prosince 1884, č. 62 z. z., ohledně povinnosti pojišťoven ku plnění příspěvků,
→ zákon ze dne 16. prosince 1882, č. 1 mor. z. z. z r. 1883, o přispívání společností proti ohni pojišťujících na útraty hasičských sborů a na podporování hasičů nehodou stižených,
→ zákon ze dne 24. ledna 1887, č. 19 mor. z. z., jímž se mění § 1 zákona ze dne 16. prosince 1882, č. 1 z. z. z r. 1883,
→ zákon ze dne 20. června 1895, č. 61 mor. z. z., kterým se mění §§ 3 a 9 zákona ze dne 16. prosince 1882, č. 1 z. z. z r. 1883, jenž se týče přispívání společností proti ohni pojišťujících na útraty hasičských sborů a na podporování hasičů nehodou stižených,
→ zákon ze dne 4. července 1899, č. 66 mor. z. z., kterým se mění § 1 zákona ze dne 24. ledna 1887, č. 19 z. z., a § 6 zákona ze dne 16. prosince 1882, č. 1 z. z. z r. 1883, pak § 9 zákona ze dne 20. června 1895, č. 61 z. z., jež se týkají přispívání společností proti ohni pojišťujících k nákladům hasičských sborů a k podpoře hasičů v neštěstí upadlých,
→ zákon ze dne 6. prosince 1882, č. 40 slez. z. z., stran příspěvků společností proti ohni pojišťujících na výlohy hasičstva a na podporu hasičů k úrazu přišlých,
→ zákon ze dne 1. září 1902, č. 44 slez. z. z., kterým se pozměňují §§ 3, 6, 10 a 11 zákona ze dne 6. prosince 1882, č. 40 slez. z. z., týkajícího se příspěvků společností proti ohni pojišťujících na výlohy hasičstva a na podporu hasičů k úrazu přišlých,
→ nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 11. února 1922, č. 2251 pres. (č. 9 Úr. Nov.), o povinnosti pojišťoven ku placení hasičských příspěvků.

Byla zavedena základní povinnost pro pojišťovny, a to odvod příjmů ze smluv požárního pojištění, a to následovně:
„U pojišťoven oprávněných provozovati činnost pojišťovací v Československé republice činí hasičský příspěvek tři procenta z veškerého hrubého příjmu z pojistného, jehož pojišťovna dosáhla v běžném kalendářním roce ze smluv o požárním pojištění jakýchkoli věcí na území republiky Československé, bez ohledu na to, kde, kdy a na jakou dobu byla smlouva pojistná uzavřena a zda byla pojistka vystavena.“

Rozdíl byl u pojišťoven, jež nebyly oprávněny provozovat činnost pojišťovací v Československé republice, kde činil hasičský příspěvek jedno procento z pojistné sumy.

K tomuto zákonu bylo vydáno prováděcí vládní nařízení č. 80/1935 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon ze dne 11. dubna 1935, č. 79 Sb. z. a n., o hasičském příspěvku při požárním pojištění, a to zejména pro žádosti obcí za příspěvek na nákup nebo opravu hasičských potřeb pro místní obecní nebo dobrovolný sbor hasičský.

Zákon č. 79/1935 Sb., byl zrušen a nahrazen vládním nařízením č. 31/1942 Sb., o dani z požární ochrany. Jednalo se o vládou Protektorátu Čechy a Morava schválené nařízení, které nařizuje podle § 1 odst. 1 nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě ze dne 12. prosince 1940, Věstn. str. 604, kterým se prodlužují a mění některá ustanovení ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. danit příjem pojistných platů z požárních pojištění, jsou-li pojištěné předměty v době přijetí pojistného platu v Protektorátu Čechy a Morava. Základem daně byla úhrnná částka pojistných platů přijatých v každém kalendářním čtvrtletí. Sazba daně činí 6 % úhrnné částky pojistných platů.

V rámci Rakousko-Uherské monarchie i za samostatné československé republiky (potažmo za protektorátu Čechy a Morava), byla stanovena povinnost se zaměřením na neživotní pojištění nebo přímo pojištění proti ohni. Příjem pro bezpečnostní systém ze systému povinného ručení z provozu motorových vozidel nebyl tak zaběhlý, zejména proto, že neexistovalo mnoho motorových vozidel. Je ještě nutné dodat, že postavení pojišťoven, jako soukromých subjektů, bylo za tohoto prvního období do roku 1948 obdobné, jako po roce 1989.

Do roku 1989

Úvodem této části je nutné uvést, že v roce 1945 došlo k zestátnění všech soukromých pojišťoven, a to Dekretem presidenta republiky č. 103/1945 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven.

Dosavadní daň z požární ochrany i hasičský příspěvek při požárním pojištění byly zrušeny zákonem č. 95/1950 Sb., kterým se upravují některé poměry v pojišťovnictví. Ministerstvu vnitra v dohodě s ministerstvem financí bylo uloženo, aby určilo, jak bude naloženo s účelovým jměním (fondem). Československá pojišťovna, n.p., Státní pojišťovna (od 1. 1. 1953) a Česká státní pojišťovna (od 1. 1. 1969) pak přispívaly na požární ochranu prostřednictvím zábranné činnosti, resp. prostřednictvím fondu zábrany škod.

Zákonem č. 190/1950 Sb., o úkolech a organizaci pojišťovnictví, bylo umožněno (§ 17) použít zisk pojišťovny podle § 8 zákona č. 104/1950 Sb., o financování národních a komunálních podniků, mj. i na zábranné a ochranné činnosti pojišťovnictví.

Zákon č. 85/1952 Sb., o pojišťovnictví, který zrušil zákon č. 190/1950 Sb., pak stanovil, že se Státní pojišťovna účastní zábranné péče podle směrnic, které vydá ministerstvo financí v dohodě se zúčastněnými ministerstvy (§ 4 odst. 2) a určil okruh národního majetku, který musí být povinně pojištěn proti škodám požárním (§ 5 odst. 1). Organizace a působnost Státní pojišťovny, způsob jejího hospodaření, jakož i druh a výše jejích prostředků stanovoval statut, který vydal ministr financí po schválení vládou (§ 12).

Podrobnosti pak upravovala vyhláška ministerstva financí č. 243/1953 Ú.l., o účasti Státní pojišťovny na zábranné péči proti škodám (čl. 1 odst. 1 - Státní pojišťovna účastní se organizování a provádění opatření, která mají zabránit vzniku škod na pojištěném majetku a na lidském zdraví, popřípadě mají zmenšit následky škod již vzniklých čl. 5 - Státní pojišťovna účastní se na výchově obyvatelstva v boji proti škodám z požáru, činí tak především při bezprostředním styku s pojistníky, účastní na pořádání instruktáží, přednášek, kursů a výstav a vydáváním publikací, jakož i jiného výchovného materiálu z oboru zábrany škod, čl. 7 odst. 1 a 2 - Státní pojišťovna přispívá národním výborům a popřípadě i jiným státním orgánům na zábranná opatření proti škodám z požáru; příspěvky na zábranná opatření proti škodám z požáru se poskytují především na stavbu a opravy protipožárních zařízení obcí, na pořizování a opravy výzbroje požárních sborů a na výchovu pracovníků i širokých vrstev obyvatelstva, jakož i na výzkum v požární ochraně). Tato právní úprava byla zrušena ke dni 1. ledna 1961 (vyhláškou ministerstva financí č. 162/1960 Sb.).

Podle zákona č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1967, ministr financí mohl Státní pojišťovně uložit, jaké další obdobné fondy (rezervy) je povinna vytvořit a upravit podrobnosti o vytváření, používání, doplňování a kontrole těchto fondů (rezerv) – viz § 7 odst. 3 a 4. Citovaný zákon platil až do 28. května 1991, kdy byl nahrazen zákonem č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví.

Návrhy po roce 1989

I po roce 1989 existoval fond zábrany škod podle zákona č. 574/1990 Sb., o státním rozpočtu federace na rok 1991. Podle tohoto zákona (§ 8) pojišťovny, pokud nebyly akciovými společnostmi, nebo podnikem se zahraniční majetkovou účastí, musely postupovat ve svém finančním hospodaření obdobně podle části první nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 577/1990 Sb., o finančním hospodaření státních podniků, s tím, že vytvářely nadále základní rezervní fond, fond rezerv pojistného, fond zábrany škod a devizový rezervní fond.

V tomto duchu byl i schválen zákon č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, který upravoval podle § 14 povinnost rezerv a fondu pojišťoven, a to následovně: Pojišťovna vytváří fond zábrany škod. Výši tvorby fondu zábrany škod si stanoví pojišťovna. Fond zábrany škod se používá k úhradě nákladů na předcházení škodám a jejich minimalizaci a na propagaci zábranných opatření (citovaný text vychází z novely provedené zákonem č. 320/1993 Sb.).

Zákon č. 185/1991 Sb., byl zrušen zákonem č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 363/1999 Sb., již s fondem zábrany škod nepočítal.

Právě po roce 1990 byla několikrát vyvinuta snaha řešit vícezdrojové financování ze strany pojišťoven. Navrhované finanční plnění ze strany pojišťoven je samozřejmě svým způsobem zásahem do činností soukromého subjektu. Tento zásah má ale zjevně legitimní rámec, protože se jedná o pojištění buď z některého druhu neživotního pojištění, nebo dokonce z povinného pojištění motorových vozidel. Tento systém již znal právní řád České republiky, jak jsem uvedl výše.

Je také nutné poukázat na iniciativu z roku 1999. V tomto roce byla snaha zapojit pojišťovny do systému úhrady nákladů na předcházení škodám a jejich minimalizaci a do systému propagace zábranných opatření. Tento institut měl název „fond zábrany škod“ a představoval příspěvek ve výši 2 % z přijatého pojistného z pojistných odvětví č. 3, 8 a 10 za každý kalendářní rok.

Jednalo se o vyústění snah již od roku 1996, kdy Branný a bezpečnostní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR doporučil zvážit legislativní dopracování možnosti sponzorování HZS ČR ze strany pojišťoven. K tomuto byl v roce 1997 projednán věcný záměr zákona; tento návrh předložila sama vláda (Ministerstvo financí).

Jak již bylo uvedeno, v minulosti bylo učiněno několik pokusů přesvědčit kompetentní orgány o vhodnosti spolupodílu pojišťoven na vybavení hasičských jednotek. Poprvé se tak stalo již v roce 1999 (návrh však nakonec nepodpořil Senát Parlamentu ČR), otázka se stala znovu aktuální v roce 2001. Návrh z roku 2001 podepsalo 10 poslanců (jednalo se o poslanecký návrh): Milan Urban, Ladislav Šustr, Radko Martínek, Miloslav Vlček, Miroslav Kapoun, Pavel Hönig, František Vnouček, Rudolf Tomíček, Bohuslav Sobotka, Milan Ekert.

Návrh předpokládal, že pojišťovna, která provozuje pojišťovací činnost podle pojistného odvětví neživotních pojištění č. 3, 8 nebo 10 (tehdejšího zákona o pojišťovnictví, jednalo se o neživotní pojištění), je povinna platit HZS ČR a SDH obcí příspěvek na zábranu škod ve výši 3 % z předepsaného pojistného v těchto pojistných odvětvích za každý kalendářní rok.

Návrh zákona stanovoval pojišťovnám povinnost každoročně platit HZS ČR a SDH obcí příspěvek na zábranu škod ve výši 3 % z předepsaného pojistného v určených odvětvích, tj. z pojištění škod na pozemních dopravních prostředcích jiných než kolejových, z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a z pojištění škod na majetku způsobených požárem, výbuchem, vichřicí (např. blesk, povodně, záplavy), přírodními živly jinými než vichřicí, jadernou energií a sesuvem půdy (viz Část B bod 8 přílohy k zákonu č. 363/1999 Sb.).

Tento příspěvek měl být poukazován na zvláštní účet zřízený Ministerstvem vnitra a bude využíván pouze k úhradě nákladů spojených s obstaráváním, údržbou a provozováním prostředků na záchranu lidských životů a materiálních hodnot ve výše uvedených pojistných odvětvích. Ministerstvo vnitra bude povinno každoročně zveřejnit, jakým způsobem byl příspěvek na zábranu škod využit. Tím bude zabezpečena také veřejná kontrola jeho adekvátního využívání.

Pojišťovny by byly povinny uhradit příspěvek z předepsaného pojistného ve prospěch HZS ČR a jednotek SDH obcí do 30 dnů po ověření účetní uzávěrky auditorem. Ministerstvo financí bylo zmocněno k přezkoumávání správnosti výpočtu příspěvku na zábranu škod. Zároveň se předpokládalo uložit nezbytnou povinnost pojišťovně k umožnění tohoto přezkoumávání. Ke schválení návrhu však tehdy nedošlo. Za těmito návrhy jako vůdčí osoba stál tehdejší poslanec Jan Žižka.

Následující návrhy jsou z roku 2010, kdy zastupitelstva krajů Středočeského a Pardubického předložili své návrhy týkající se odvodu „pouze“ z povinného ručení na motorová vozidla. Ani tyto návrhy nebyly Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR odsouhlaseny.
Cílem uvedeného návrhu zákona bylo zajistit, aby každá pojišťovna, která je oprávněna na území České republiky poskytovat pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, byla povinna do 31. března kalendářního roku odvést na speciální účet, který bude za tímto účelem zřízen Ministerstvem vnitra, 4 % z objemu finančních prostředků vybraných za předcházející kalendářní rok na pojistném z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Splnění této povinnosti měly následně jednotlivé pojišťovny ohlásit písemnou formou České národní bance jako dozorovému subjektu.

Dále se navrhovalo, aby finanční prostředky získané výše uvedeným způsobem rozdělovalo Ministerstvo vnitra tak, že do 30. dubna kalendářního roku, v němž byl uskutečněn odvod finančních prostředků, přidělí polovinu těchto prostředků hasičským záchranným sborům krajů a druhou polovinu jednotlivým krajům. Kraje pak takto získané finanční prostředky dále převedou do 31. října kalendářního roku, v němž byl uskutečněn jejich odvod ze strany pojišťoven, na obce provozující jednotky SDH obcí, které působí na území příslušného kraje. Kraje by zároveň měly při přerozdělování upřednostnit ty obce, které provozují jednotky SDH obcí zařazených do Seznamu jednotek podle nařízení, kterým se stanoví podmínky k zabezpečení plošného pokrytí území kraje jednotkami požární ochrany.

HZS krajů i obce provozující SDH obcí mohly podle návrhu zákona získané finanční prostředky použít toliko na úhradu nákladů spojených s pořízením a údržbou požární techniky a věcných prostředků požární ochrany potřebných pro jejich činnost.

Při přerozdělování finančních prostředků Ministerstvem vnitra krajům měl být uplatňován klíč zahrnující poměr počtu obyvatel příslušného kraje, poměr celkové výměry území kraje a poměr počtu jednotek SDH obcí působících v rámci kraje. Zprůměrovaná celková suma výše uvedených hodnot vytvořila poměrnou část uvedenou v procentech, která měla být konkrétnímu kraji z celkové částky převedena.

Zároveň byla navrhována i nová skutková podstata správního deliktu právnické osoby, kterého se dopustí pojišťovna nebo zajišťovna tím, že neodvede ve stanovené lhůtě na speciální účet 4 % z přijatého pojistného z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle jiného právního předpisu za příslušný kalendářní rok. Jiným právním předpisem se zde rozumí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů.
Ministerstvo vnitra by mělo mít zároveň podle předloženého návrhu zákona povinnost do 15. února kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byl uskutečněn odvod finančních prostředků pojišťovnami, zveřejnit přehled o přerozdělených finančních prostředcích, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup (webová stránka subjektu, který finanční prostředky přerozdělil). Ani tyto návrhy nebyly schváleny.

Ke všem těmto návrhům byla schválena obdobná stanoviska vlády, která vycházela z připomínek Ministerstva financí. Jednalo se zejména o politické argumenty, tedy o připomínky obecného charakteru. Jako že jde o nesystémový návrh, který řeší aktuální nedostatek finančních prostředků ve veřejných rozpočtech, dále že opatření představuje pro pojišťovny nepředpokládaný zásah do jejich hospodaření, které je do značné míry určováno právem Evropské unie. Vytýkáno bylo i nedostatečné odůvodnění. Nekoncepčnost předloženého návrhu zákona vláda shledala i ve skutečnosti, že právní řád České republiky již obdobnou situaci řeší, když ukládá povinnost osobám, jejichž protiprávní jednání vyvolalo náklady na složky integrovaného záchranného systému, konkrétně na zdravotnickou záchrannou službu, uhradit zdravotní pojišťovně náhradu těchto nákladů. Všechny tyto argumenty jsou spíše obecného charakteru a lze o nich diskutovat.

Současný stav

V rámci současných návrhů v roce 2012 jsou předkládány senátorskou a poslaneckou inciativou. Jedná se o senátní tisk č. 347 a sněmovní tisk č. 709. Oba návrhy obdobně navrhují stanovit povinnost nejpozději do 31. března odvést na k tomuto účelu zřízený účet Ministerstva vnitra 6 % z předepsaného pojistného z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla přijatého za předchozí kalendářní rok.

Z hlediska složek, na které má návrh dopad, se jedná pouze o dvě složky integrovaného záchranného systému, HZS ČR a jednotky SDH obcí. Tyto složky se nejvíce podílejí na likvidaci škod při mimořádných událostech. Například rychlá zdravotnická služba je financována prostřednictvím dotací (příspěvků) od Ministerstva zdravotnictví, potažmo je i napřímo dotována z veřejného zdravotního pojištění (též je financována samosprávnými kraji, pod které spadá). Policie ČR v rámci likvidace mimořádných událostí má spíše v rámci působnosti ochranu majetku, zdraví a životů, než samotnou likvidaci škod.

Tyto typy pojištění, tedy neživotní pojištění, jsou fakticky napřímo chráněny a následně při likvidaci mimořádných událostí se jedná o přímou ochranu tohoto majetku, kdy HZS ČR i jednotek SDH obcí likvidují škody a ochraňují majetek, který je často pojištěn uvedeným pojištěním.

Povinné ručení motorových vozidel není standardním typem pojištění. Vlastník nebo provozovatel je povinen tento typ pojištění uzavřít, byť si ho může vybrat ze spektra nabídek všech pojišťoven. U tohoto typu pojištění tedy nepanuje standardní tržní prostředí, protože poptávka po takovém produktu je svým způsobem dána prostřednictvím právního předpisu. Rovněž je možné konstatovat, že obnova technologického parku HZS ČR a jednotek SDH obcí a jeho doplňování je jednoznačným veřejným zájmem směřujícím ve prospěch společnosti jako celku a má přímou souvislost s tímto zákonným pojištěním.

Obdobný model „dodatkového financování“ úspěšně funguje i v jiných zemích (Finsko, Německo, Polsko, Rakousko, Maďarsko, Švýcarsko,…). Navrhovaný institut funguje i na Slovensku, kde je obdobný právní stav jako v Čechách a kde jsou pojišťovny schopny již téměř 10 let odvádět 8 % z přijatého pojistného povinného ručení za provoz motorových vozidel. Tedy zjevně v těchto státech Evropy (i Evropské unie) je zakotven a není v rozporu s právem Evropské unie.

V Čechách byl tento model historicky zakotven v právním řádu v obdobné podobě do roku 1945, potažmo do roku 1989 ve formě fondu zábrany škod (fakticky až do roku 1999), což bylo výše popsáno.

Díky činnosti jednotek požární ochrany se snižují škody na majetku, které jsou následně řešeny pojišťovnami. Tak jsou pojišťovnám uchráněny značné finanční prostředky.

Závěrem je nutné dodat, že vícezdrojové financování ze strany pojišťoven z hlediska historického srovnání právního řádu v Čechách bylo, existovalo a bylo efektivní. I v dalších státech je využíváno. Návrh novely zákona obsažený v senátním tisku č. 347, sněmovním tisku č. 709 je vázán na zákonné povinné pojistné z provozu motorového vozidla, které dopadá na všechny vlastníky motorových vozidel. Což by nemělo být souladným z hlediska ústavní konformity.

^{-----------------------------}

¹ Nově podle schváleného občanského zákoníku je možné hovořit i o ochraně zvířat.

Literatura

Materiál vychází z dostupných zdrojů HZS ČR, mezinárodních kontaktů HZS ČR, analýzy Institutu ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč a materiálu Parlamentního institutu (z června 2007, doplněno v březnu 2012).
Vládní nařízení č. 31/1942 Sb., o dani z požární ochrany.
Vyhláška federálního ministerstva financí, ministerstva financí České socialistické republiky a ministerstva financí Slovenské socialistické republiky č. 118/1984 Sb., o financování neinvestičních výdajů na rozvoj vědy a techniky.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb. (včetně důvodové zprávy).
Zákon č. 40/1882 slez. z. z., stran příspěvků společností proti ohni pojišťujících na výlohy hasičstva a na podporu hasičů k úrazu přišlých.
Zákon č. 1/1883 mor. z. z., o přispívání společností proti ohni pojišťujících na útraty hasičských sborů a na podporování hasičů nehodou stižených, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 62/1884 čes. z. z., kterým se stanoví povinnost pojišťoven ku plnění příspěvků pro výdaje k účelům hasičství a ku podpoře hasičů k úrazu přišlých v království Českém, ve znění zákona č. 19/1886 čes. z. z.
Zákon č. 79/1935 Sb., o hasičském příspěvku při požárním pojištění.
Zákon č. 95/1950 Sb., kterým se upravují některé poměry v pojišťovnictví.
Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 574/1990 Sb., o státním rozpočtu federace na rok 1991.
Zákon č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů.

plk. JUDr. František VAVERA, Ph.D., MV-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv redakce
 

Již podruhé se na stránkách našeho časopisu vracíme k letošním požárům lesních porostů. Důvodem je zejména skutečnost, že z hlediska statistiky lesních požárů patří tento rok k nejhorším za posledních deset let.

Strohá čísla hovoří o tom, že jen v 1. pololetí došlo k 1126 požárům lesů o celkové rozloze přesahující 581 ha. Při těchto požárech byly dvě osoby usmrceny a 28 jich bylo zraněno. Škoda byla vyčíslena na 44,5 milionů korun. Nevyčíslitelné a nenahraditelné jsou však škody způsobené přírodnímu prostředí. V mnoha případech byly tyto požáry zapříčiněny lidskou nedbalostí nebo neopatrností. To se bohužel týká také požárů způsobených vypalováním travnatých ploch a pálením listí.

K letos největšímu požáru lesa došlo v květnu poblíž města Bzenec v Jihomoravském kraji, kde více než 1500 hasičů z 208 jednotek PO bojovalo týden s ohnivým živlem. Podrobnou analýzu tohoto mimořádně náročného zásahu přinášíme níže.

Že problém lesních požárů se netýká jen České republiky dokladuje i následný příspěvek našeho polského dopisovatele.
Přáli bychom si, aby všechny články k této problematice, uveřejněné v posledních dvou číslech našeho časopisu, podnítily odbornou i laickou veřejnost k zamyšlení a ke hledání cest účinnější ochrany naší přírody před zničujícími požáry.

redakce

Požár lesa uhašen až po sedmi dnech

Dne 24. května 2012 v 15.58 hodin byl na krajské operační a informační středisko HZS Jihomoravského kraje (dále jen „KOPIS HZS JmK“) oznámen požár lesního porostu poblíž města Bzenec. Požár zpozoroval řidič lesní techniky, který zde svážel větve. Šlo o rozsáhlý požár, jehož likvidace trvala sedm dní, následný dohled nad místem požáru probíhal dalších osm dní.

Popis místa zásahu

Požárem zasažený les se nachází v katastrálním území města Bzenec, které je součástí Jihomoravského kraje, leží na území okresu Hodonín, ve správním obvodu obce s rozšířenou působností Kyjov. Orientačně se jedná o prostor mezi vojenskou střelnicí, rekreačním zařízením Littner a místní částí zvanou Strašilina. Správci zasaženého porostu jsou Lesy České republiky, s.p. (dále jen „Lesy ČR“), Lesní správa Strážnice, a VOP CZ, s.p., Šenov u Nového Jičína. Po lesnické stránce je podle pěstební bonity půdy tato oblast nejchudší v České republice, je tvořena písečnými dunami a říká se jí „Moravská Sahara“. Toto území má rozlohu 4500 ha a složením půdy je shodné s asijskou pouští Gobi. Zkušební vrty, které se v okolí oblasti prováděly asi před 25 lety, prokázaly 60 m mocnou vrstvu písku. V 19. století oblast dokonce postihovaly písečné bouře.

Hořel převážně borový porost od stáří několika let až po vzrostlé stromy staré 90 až 100 let. Vedení Lesů ČR odhaduje, že požár poškodil 30 000 m³ dřeva a zasáhl asi 160 ha.

Průběh zásahu

V 15.58 hodin byla na tísňovou linku KOPIS HZS JmK ohlášena hořící paseka o ploše 50 x 50 m. V 16.07 hodin se na místo požáru dostavila první jednotka PO. Hustý černý kouř z místa požáru byl viditelný na vzdálenost 15 až 20 km a vzhledem k písčitému, naprosto suchému terénu a silnému nárazovému větru se požár velmi rychle šířil. Z důvodu velkého rozsahu a lineární rychlosti šíření požáru byl k jeho likvidaci postupně vyhlášen v 16.24 hodin druhý, v 17.08 hodin třetí a v 18.07 hodin nejvyšší zvláštní stupeň požárního poplachu.

Přes obrovské nasazení hasičů (na místě zasahovalo současně až 250 hasičů) se požár podařilo lokalizovat teprve druhý den, tj. v pátek 25. května 2012 ve 20.45 hodin.

V průběhu druhého dne hašení požáru zažili mnozí hasiči mimořádně dramatické okamžiky, kdy se na několika místech, vlivem poryvů větru, proměnil pozemní požár v požár korunový a plameny sevřely část zasahujících jednotek PO.

V prvních dvou dnech zdolávání požáru se několikrát stalo, že hasiči museli na místě zásahu nechat natažené hadice a na poslední chvíli odjeli s požární technikou do bezpečné vzdálenosti.

Zásah řídil štáb velitele zásahu složený z vedoucích funkcionářů HZS JmK, velitelů stanic a odborných pracovníků jednotlivých územních odborů. Informace o situaci dostával štáb z průzkumu, který probíhal kontinuálně za využití terénních automobilů, motocyklu a vrtulníků. Do štábu bylo zařazeno mobilní operační středisko HZS JmK, které přímo na místě reagovalo na požadavky velitele zásahu, „kamenné KOPIS“ v Brně se věnovalo jiným událostem.

Místo zásahu bylo rozděleno do pěti úseků, z nich každý řídil jeden z velitelů stanic, jenž měl přidělené jednotky PO, které v první fázi pracovaly téměř nonstop, později byly střídány ve dvanáctihodinových intervalech.

Na pozemní hašení byly nasazeny desítky vodních proudů (hadice C, D a otočné proudnice), na dohašování ženijní nářadí a zádové postřikovače. Na hašení a letecký průzkum místa požáru byla využívána i letecká technika.

Na místě zasahovaly tři vrtulníky Policie ČR Letecké služby (dva k hašení - 364 shozů, třetí k průzkumu). Obrazová data z třetího vrtulníku byla přenášena na monitory umístěné v policejním monitorovacím vozidle, které bylo součástí štábu velitele zásahu. Dále zasahoval jeden vrtulník Armády ČR (60 shozů) a tři letouny Letecké hasičské služby z firem D-Flyght, spol. s r.o., SURMET, spol. s r.o. a AGRO AIR, spol. s.r.o. (105 shozů).

K hašení, provádění terénních úprav, průklestů a rozebírání hořících valů byl, kromě cisternových automobilových stříkaček, nasazen i požární tank, obrněný transportér v hasičské úpravě, automobilový bagr UDS Záchranného útvaru HZS ČR a speciální lesnický stroj Harvestor.
V průběhu celého zásahu byla poskytnuta první pomoc čtyřem lehce zraněným hasičům. Dva z nich se nadýchali toxických zplodin hoření, zdravotnická záchranná služba je převezla do nemocnice k ošetření, odkud byli druhý den propuštěni domů. Další dva hasiči utrpěli zranění rukou při provádění oprav zásahové techniky.

Týlové zabezpečení

Zásobování požární vodou bylo zajišťováno dálkovou dopravou vody. Jednak kyvadlovým způsobem z čerpacích stanovišť umístěných u podzemních hydrantů a v úpravně vody VaK Hodonín v Bzenci-Přívoze. Dále pak dálkovou dopravou vody hadicemi z řeky Moravy, kterou zajišťovala dvě velkoobjemová čerpadla, hadicové vedení bylo dlouhé přibližně 3 km. Zásobování pohonnými hmotami zajišťovaly tankovací cisterny, využity byly také přívěsné vozíky. Nepojízdná technika byla odtahována vyprošťovacím automobilem a odvážena tahačem na podvalníku.

Stravu a nápoje zasahujícím zajišťovali členové nestátních neziskových organizací zařazených ve skupině PANEL Jihomoravského kraje (Panel NNO JmK). Místo pro výdej stravy, odpočinek a hygienické zázemí bylo zřízeno v turistické základně Littner.

Ukončení zásahu

Požár byl zlikvidován 30. května 2012 v 10.00 hodin. Místo požáru bylo protokolárně předáno pracovníkům Lesů ČR. Vzhledem k tomu, že bylo nutné střežit celou plochu pro případné nové rozhoření skrytých ohnisek, uzavřel HZS JmK s ředitelstvím Lesů ČR smluvní vztah, na jehož základě prováděli hasiči požární dozor a monitorování spáleniště až do 7. června 2012.

Pro případný hasební zásah byla připravena osmičlenná jednotka PO s požární technikou a k okamžitému zprovoznění bylo v pohotovosti velkokapacitní čerpadlo pro dálkovou dopravu vody hadicemi z řeky Moravy.

Nasazené síly a prostředky

Na místě zásahu bylo nasazeno celkem 208 jednotek PO (194 jednotek z 11 krajů České republiky, 14 jednotek ze Slovenské republiky). Na hašení a další podpůrné činnosti byli v průběhu zásahu postupně nasazeni příslušníci z 19 stanic HZS JmK (celkem je na území kraje 26 stanic), ze 47 stanic HZS krajů Jihočeského, Královéhradeckého, Moravskoslezského, Olomouckého, Pardubického, Plzeňského, Středočeského, Zlínského, kraje Vysočina a hl. m. Prahy, dále příslušníci Školního a výcvikového zařízení HZS ČR, Záchranného útvaru HZS ČR, hasiči z vojenské hasičské jednotky Vyškov, členové 114 jednotek SDH obcí Jihomoravského kraje, členové 10 jednotek SDH obcí Zlínského kraje, profesionální a dobrovolní hasiči ze Slovenské republiky.

Příčina vzniku požáru

Příčina vzniku požáru je stále v šetření, jako pracovní verze jsou prověřovány různé formy nedbalosti (kouření, zakládání ohňů v přírodě, apod. ), úmyslné zapálení, hra dětí, technická závada na lesním stroji a vznícení od munice z blízké střelnice.

Následky požáru

Vedení Lesů ČR odhaduje, že požár u Bzence poškodil 30 000 m³ dřeva a zasáhl přibližně 160 hektarů. Porost bude obnoven do dvou let. Stromy, které při požáru neshořely, patrně odumřou a bude je nutné pokácet a odstranit. Pak bude možné zahájit výsadbu. Její hlavní část se uskuteční na jaře 2013. Pokud se potvrdí, že na 90 % porostu postiženého požárem stromy nepřežijí, bude nutné vysázet 1,5 milionu sazenic dřevin.

Z hlášení o požáru od majitelů pozemků byla vyčíslena následující škoda: Lesy ČR 27 314 738 Kč, VOP CZ, s.p., 369 950 Kč, Dřevo – Produkt SV, spol. s r.o., 32 273 Kč. Celková škoda byla vyčíslena částkou 27 716 961 Kč. V průběhu zásahu došlo k technickým poruchám na několika desítkách požárních automobilů, bylo poškozeno nebo zcela zničeno velké množství osobních ochranných pracovních prostředků a věcných prostředků požární ochrany. Celkové náklady na zásah, vyčíslené MV-generálním ředitelstvím HZS ČR, dosáhly částky téměř 13 milionů korun. Náklady na pohonné hmoty přesáhly částku 2,6 milionu korun. Škody v lese zmapovali i členové Českého klubu turistů. Podle vedoucího značkařského obvodu pro Hodonínsko požár poničil kolem šesti kilometrů značek turistické trasy.

Uchráněné hodnoty

K uchráněným hodnotám se žádný z majitelů pozemků nevyjádřil. Pokud vezmeme do úvahy celkovou rozlohu přibližně 4500 ha rozdělenou do tří revírů po přibližně 1500 ha, pak zásahem jednotek PO byl uchráněn minimálně zbytek revíru, ve kterém požár vznikl (ze severní strany ohraničen silnicí mezi Bzencem a Vracovem, z východní strany silnicí mezi Bzencem a Strážnicí, z jižní strany železnicí mezi Bzencem a Rohatcem, ze západní strany ohraničení není a navazuje na další sousední revír). Hodnota jednoho revíru je podle hrubého odhadu přibližně 400 milionů Kč, na základě tohoto odhadu byla zásahem jednotek PO uchráněna hodnota v rozsahu 400 až 800 milionů Kč.

Specifika zásahu

Na místě požáru u Bzence se vystřídalo přes 1500 hasičů a téměř 360 zásahových automobilů. K likvidaci požáru hasiči spotřebovali přibližně 21 tisíc m³ vody a téměř 6 t pěnidla.

Pozitiva
→ vyhlášení zvláštního stupně poplachu (soustředění dostatečného množství sil a prostředků),
→ postupné povolání a nasazení jednotek PO téměř z celého území JmK,
→ povolání jednotek HZS krajů z České republiky (samostatná, výborná práce),
→ postupné povolání a nasazení velitelů stanic HZS JmK (štáb, velitelé úseků),
→ spolupráce se zaměstnanci Lesů ČR a těžební společnosti Petra (orientace, kácení průseků),
→ zřízení mobilního operačního střediska HZS JmK v místě štábu velitele zásahu,
→ spolupráce s pracovníky MV-generálním ředitelstvím HZS ČR na místě zásahu (informace),
→ spolupráce s Panelem NNO JmK (zajištění stravy, nápojů),
→ spolupráce s místními představiteli (starostové, zástupci firem, občané),
→ nasazení CAS – lesních speciálů (nízká výška, výborné jízdní vlastnosti v terénu),
→ nasazení velkoobjemových čerpadel (dálková doprava vody hadicemi z řeky Moravy),
→ nasazení vrtulníků (hašení, průzkum, navádění jednotek PO),
→ nasazení terénního motocyklu (průzkum, navádění jednotek PO),
→ nasazení termokamer (vyhledávání skrytých ohnisek hoření),
→ nasazení UDS (rozebírání hořících valů - náspů tvořených kořeny, špičkami a větvemi stromů),
→ nasazení IDR-opakovače (pokrytí území digitálním radiovým signálem),
→ zřízení mobilní buňky Vodafone (pokrytí území signálem GSM),
→ využití zázemí v turistické základně Littner (štáb, kuchyň, jídelna, hygiena, lůžka),
→ minimální množství zraněných hasičů.

Negativa
→ složité podmínky pro zásah (sucho, nárazový vítr, brzy se setmělo),
→ rozsáhlá plocha požáru, složitý terén,
→ všudypřítomný písek (časté uvíznutí požární techniky na lesních cestách),
→ špatná orientace (chybějící mapy, sledovací systém, navádění),
→ „borová monokultura“ (velká rychlost šíření požáru, značný vývin zplodin hoření),
→ náhlé změny směru a síly větru (zasažení sil a prostředků požárem),
→ vzdálené vodní zdroje,
→ v první fázi zásahu špatné pokrytí signálem (RDST, GSM),
→ počáteční problémy:
nepřesně specifikované požadavky při vyžadování dalších jednotek PO,
nedostatečná komunikace s jednotkami PO,
pomalé zřízení sektorů a úseků,
váznoucí zásobování požární vodou,
zmatky ve výdeji stravy a nápojů,
komunikace mezi KOPIS HZS JmK, OPIS GŘ HZS ČR a médii,
dlouhé intervaly střídání nasazených sil a prostředků,
→ nedostatek CAS s jízdními vlastnostmi vhodnými pro nasazení v lese,
→ nedostatek terénních vozidel (osobní auta, pracovní čtyřkolky),
→ stáří a technický stav některých CAS jednotek SDH obcí,
→ nedostatečná odborná způsobilost některých jednotek PO (znalosti, vycvičenost, disciplína),
→ přítomnost „valů“ (do rozebrání přispívaly k šíření požáru),
→ nepodařilo se zcela uzavřít místo zásahu (pohyb civilních osob - reportérů),
→ absence kvalitně vybavené pojízdné autodílny s kvalifikovaným personálem,
→ jednotkám PO chybí ve výbavě některé věcné prostředky (dostatečné množství hadic D-25, termokamery, kvalitní kombinované proudnice, zádové postřikovače, motykosekery, osvětlovací balóny, apod.).

Na základě poznatků získaných v průběhu celého zásahu byla sestavena pracovní skupina, která provádí detailní hodnocení zásahu, jehož výsledkem budou mimo jiné náměty na zefektivnění řízení nasazených sil a prostředků u zásahu obdobného rozsahu a doplnění chybějících věcných prostředků do výbavy stanic HZS JmK.

Již nyní je zřejmé, že pokud bychom museli s takovým požárem bojovat v příštích letech, kdy vzhledem k drastickým škrtům v rozpočtu hrozí citelné omezení početních stavů hasičů i techniky, rozšířil by se požár na podstatně větší plochu a způsobil mnohem vyšší škody.

plk. Ing. Petr OHÁŇKA, mjr. Ing. Pavel TINKA, foto archiv HZS Jihomoravského kraje

Stanoviště dekontaminace osob je mobilním technologickým celkem pro hromadnou dekontaminaci obyvatelstva. Z finančních prostředků Správy státních hmotných rezerv bylo pořízeno a v červnu letošního roku předáno do ochraňování HZS krajů osm nových stanovišť dekontaminace osob, která jsou určena mimo jiné pro dekontaminaci raněných osob.

Historie a výchozí stav

Ještě v roce 2001 nebyl HZS ČR vybaven věcnými prostředky požární ochrany, kterými by mohla být provedena dekontaminace většího počtu osob. Hromadnou dekontaminaci osob byla schopna provádět pouze Armáda ČR. Uvedení armádních sil do pohotovosti však nemohlo zajišťovat okamžitou reakci, protože dekontaminační prostředky nebylo možné využít v reálných podmínkách zásahu. Další odlišnost armádní dekontaminace spočívala v tom, že dekontaminovanými osobami byli vojáci a nikoli civilní obyvatelstvo a rovněž nebyla citlivě řešena otázka životního prostředí.

Koncem roku 2001 zpracovalo MV-generální ředitelství HZS ČR (MV-GŘ HZS ČR) vlastní koncepci dekontaminace osob, přičemž byla stanovena technická specifikace zařízení. Z finančních prostředků Správy státních hmotných rezerv se v roce 2002 pořídilo stanoviště dekontaminace osob SDO-1, které se skládá ze tří nafukovacích stanů sestavených v linii (svlékárna, sprcha, oblékárna), dekontaminačního pracoviště obsluhy a technologického zabezpečení. Sestava je podélně rozdělena na část pro dekontaminaci mužů a část pro dekontaminaci žen.

Praxe prokázala, že toto uspořádání má pro HZS ČR několik nevýhod (komplikovaná stavba, dlouhý čas pro uvedení do pohotovosti, velký počet stavebních dílů). Proto byl v roce 2003 zahájen vývoj nového zařízení, které by splňovalo požadavky HZS ČR získané z praxe. Základním požadavkem bylo rychlé sestavení stanoviště do pohotovosti, potřeba malého počtu osob pro stavbu i obsluhu, potřeba mít jednotlivé moduly včetně technologické části součástí zařízení v transportním stavu i v pohotovostním režimu. Na základě technických požadavků zpracovaných MV-GŘ HZS ČR bylo vyrobeno stanoviště pro dekontaminaci osob SDO-2, které splňovalo stanovené podmínky a které bylo koncepčně unikátní. V EU jsou podobným zařízením kontejnerového typu vybaveni jedině nizozemští hasiči.

SDO-2 je tvořeno dvounápravovým přívěsem s výklopnými bočními vraty, pod kterými jsou uloženy stanové dílce, které se po otevření vrat rozloží a vytvoří tak pracovní prostory pro dekontaminaci. Zkrácení doby uvedení SDO-2 do pohotovostního stavu je dosaženo tím, že veškerá technologie pro činnost dekontaminace je trvale uložena a nevyžaduje další manipulaci. Přívěs obsahuje všechny moduly dekontaminace: svlékárnu, mokrý proces se sprchami, oblékárnu, dekontaminaci obsluhy a technologickou část. Součástí SDO-2 je rovněž jímka na odpadní vodu po dekontaminaci. V pohotovostním režimu jsou pouze sběrné nádrže na odpadní vodu umístěné mimo prostor přívěsu. Postavení do pohotovostního režimu a obsluha zařízení vyžaduje osádku v počtu maximálně 1 + 5 osob. Původně byla souprava SDO-2 tvořena dvěma přívěsy, z nichž jeden byl určen pro dekontaminaci žen a dětí a druhý pro dekontaminaci mužů; každý přívěs lze ovšem použít také pro dekontaminaci smíšenou.

Stanoviště dekontaminace osob typu SDO-3

SDO-3RNová stanoviště dekontaminace osob jsou vyrobena v provedení:
a) dvounápravových přívěsů označovaných jako SDO-3R (4 přívěsy),
b) kontejnerů označovaných jako SDO-3KR (4 kontejnery).

Obě provedení SDO-3 jsou technologicky tvořena:
→ vstupní částí,
→ sprchovací částí,
→ výstupní částí,
→ stanovištěm pro dekontaminaci obsluhy,
→ technologickou částí (strojovnou),
→ úložným prostorem,
→ vanou na svod odpadní vody po dekontaminaci,
→ vybavením a příslušenstvím.

Vstupní část je umístěna po delší straně přívěsu/kontejneru v prvním stanovém přístřešku; je určena zejména pro svlékání osob, odložení kontaminovaných oděvů a osobních věcí a jejich uložení do plastových obalů, dekontaminaci očí, dutiny ústní, uší a nosu.
Sprchovací část je umístěna na přívěsu/kontejneru. Je určena pro nános dekontaminační směsi sprchami a osprchování čistou vodou. V mužské a ženské sekci jsou vždy dva koridory. Systém sprchování umožňuje nastavit automatické dávkování dekontaminační směsi a vody ze sprch a centrální nastavení doby nánosu a sprchování. Systém rovněž umožňuje centrálně nastavit časovou prodlevu mezi ukončením nánosu a zahájením sprchování (požadavek dodržet dobu působení dekontaminačního roztoku).

SDO-3KRVýstupní část je umístěna po delší straně přívěsu ve druhém stanovém přístřešku. Je určena pro osušení po sprchování a oblékání náhradních oděvů a obuvi.

Stanoviště pro dekontaminaci obsluhy je umístěno ve třetím stanovém přístřešku v zadní části přívěsu/kontejneru. Je určeno pro rychlou dekontaminaci obsluhy nebo zasahujících osob oblečených v protichemických ochranných oděvech.

Všechny tři stanové přístřešky vzniknou otevřením obou bočních a zadních dveří a jsou pevně spojeny s přívěsem/kontejnerem. Logistika vstupu a postupu osob do jednotlivých částí je řízena semaforem (zelená/červená). Sprchovací část je koncipována zároveň pro oddělenou dekontaminaci mužů, žen a dětí a raněných osob. Dekontaminace raněných se provádí v horizontální poloze na pojezdovém nosiči vyrobeném z nerezové oceli a skládacích nosítek.

Vstupní a výstupní části jsou vytápěny přímotopnými elektrickými panely; systém vytápění s pevně zabudovanou samostatnou topnou jednotkou zaručuje okamžitý výhřev prostoru v obou stanových přístřešcích. K ohřevu vody se používá naftové topení; systém rozvodu vody zaručuje na výstupu z trysek stabilní teplotu oplachové vody a dekontaminační směsi (37 ^oC).

Technologická část - nastavení automatického a ručního provozuTechnologická část (strojovna) je srdcem zařízení. Je umístěna v přední části přívěsu/kontejneru a je určena pro výrobu tepelné energie, teplé vody, distribuci vody do sprch a přípravu dekontaminační směsi o nastavené koncentraci. SDO-3 umožňuje upravit kohouty množstvím oplachových trysek a přivádět do sprchovací části a stanoviště dekontaminace obsluhy současně dekontaminační směs a oplachovou vodu o stanovené teplotě (37 ^oC). Součástí technologické části jsou přiměšovače pro přípravu nastavené koncentrace dekontaminační směsi. Na ovládacím panelu s centrálními uzávěry vody lze spouštět vodu pro jednotlivé sekce s možností nastavení ručního nebo automatického provozu. Současně lze nastavit časy nanášení dekontaminační směsi, prodlevy pro její působení, sprchování čistou vodou a zpoždění.

Všechny mokré procesy při dekontaminaci osob jsou konstrukčně řešeny na podvozku přívěsu/kontejneru. Celý podvozek/kontejner je řešen jako sběrná vana odpadní vody po dekontaminaci s vloženými rošty. Vana s rošty zabraňuje, aby osoby při provádění dekontaminace byly vystaveny působení odpadní vody a aby se odpadní voda dostávala do okolního prostředí. Odpadní voda ze sprchovací části, vstupní části a stanoviště pro dekontaminaci obsluhy se odvádí samospádem do vany a potom do nádrží na odpadní vodu. V SDO-3 je kapacita vany přibližně 500 l a přenosných odpadních nádrží 8 m³. Pro přečerpávání odpadní vody je nutné umístit v nejnižším místě vany kalové čerpadlo. Čerpadlo a jeho armatury odolávají žíravým kapalinám.

Ve složeném stavu jsou veškeré součásti, technologická zařízení, vybavení a příslušenství uloženy v jednom stanovišti. Uvedení SDO-3 do pohotovosti se provádí osádkou v počtu 1 + 5 osob do 15 minut. Rovněž provozní obsluha zařízení se provádí maximálně šesti osobami. Vybavení SDO-3 umožňuje přepravu i provoz ve dne i v noci, za ztížených povětrnostních podmínek nebo v zimních podmínkách do teploty -5 oC. Materiál stanoviště musí být odolný vůči nízkým teplotám a zředěným žíravým látkám. Benzinová elektrocentrála je zdrojem elektrické energie; její výkon je vypočítán na minimálně 1,5 násobek potřebného výkonu všech spotřebičů. SDO-3 umožňuje odvodnit a vysušit všechny technologické součásti (např. armatury, trysky) s možností připojení tlakového vzduchu.

Kromě SDO-1 a SDO-2 má Záchranný útvar HZS ČR k dispozici ještě dvě soupravy SDO-A, což je klasické armádní stanové uspořádání bez vybavení pro dekontaminaci raněných. Poslední stanoviště dekontaminace osob SDO-Z si pořídil HZS Zlínského kraje na vlastní náklady. SDO-1, SDO-2, SDO-3KR a SDO-3R jsou majetkem Správy státních hmotných rezerv a HZS krajů a Záchranný útvar HZS ČR plní ochraňovatelskou úlohu.

Rozdíly mezi SDO-3 a SDO-2

Koncepce SDO-3R a SDO-3KR vychází z SDO-2 s tím, že většina technických prvků byla převzata a je shodná nebo podobná. Rozdílná je cesta vstupu a výstupu do/ze zařízení. U SDO-3 je přímá a je koncipována kolmo na podélnou osu přívěsu/kontejneru, kdežto u SDO-2 je cesta od vstupu do výstupu ze zařízení esovitá.

SDO-3 lze použít pro dekontaminaci mužů, žen a dětí nebo smíšenou dekontaminaci (muži i ženy v jednom přívěsu nebo kontejneru) s podmínkou oddělení žen a mužů do vlastních sekcí. I když SDO-2 je vybaveno nosítky, dekontaminace ležících raněných je náročná. SDO-3 je vybaveno lyžinami s nosítky speciálně pro dekontaminaci raněných osob tak, že vlastní dekontaminace ležícího raněného by neměla být tolik fyzicky namáhavá. Rozdílný je způsob ohřevu teplé vody. Možností nastavit dobu nánosu a dobu působení dekontaminační směsi, dobu vyčkání a dobu osprchování lze proces dekontaminace urychlit. Rovněž postup osob v SDO-3 mezi jednotlivými částmi dekontaminace řízený semafory by měl přispět k urychlení procesu. Čtyřmi koridory ve sprchovací části by se teoreticky měla zvýšit kapacita zařízení až čtyřikrát.

Závěr

V současnosti je HZS ČR vybaven 23 stanovišti dekontaminace osob, z nichž více než třetina je určena také pro dekontaminaci raněných osob. Předpokládá se, že na základě souhlasu Správy státních hmotných rezerv dojde k přesunu zařízení tak, aby bylo dosaženo plošného pokrytí celé republiky. Pořízením stanovišť dekontaminace osob typu SDO-3 byl splněn požadavek Pokynu generálního ředitele HZS ČR č. 14/2007 (opěrné body) na technické zabezpečení dekontaminace osob a zároveň poslední úkol Koncepce chemické služby HZS ČR.

HZS ČR je jedinou institucí v ČR, která je schopna v relevantních časech zajistit dekontaminaci obyvatelstva. V souvislosti s pořízením nových stanovišť dekontaminace osob SDO-3KR a SDO-3R bude zpracována pod vedením Ministerstva zdravotnictví metodika dekontaminace raněných, která bude vycházet z nejnovějších výsledků výzkumu, jenž byl v loňském roce dokončen na úrovni ES. Metodika dekontaminace raněných se stane součástí Bojového řádu jednotek požární ochrany.

Rozmístění stanovišť dekontaminace osob u HZS ČR

HZS kraje	SDO-A	SDO-1	SDO-2	SDO-Z	SDO-3KR	SDO-3R
hl. m. Prahy	-	-	2	-	-	-
Středočeského	-	-	-	-	1	-
Jihočeského	-	-	1	-	1	-
Plzeňského	-	-	-	-	1	-
Karlovarského	-	-	-	-	1	-
Ústeckého	-	-	-	-	-	1
Libereckého	-	-	-	-	-	-
Královéhradeckého	-	-	2	-	-	-
Pardubického	-	-	-	-	-	-
Vysočina	-	-	2	-	-	-
Jihomoravského	-	-	1	-	-	1
Olomouckého	-	-	-	-	-	-
Moravskoslezského	-	-	1	-	-	-
Zlínského	-	-	-	2	-	-
ZÚ HZS ČR	2	1	1	-	-	2
Celkem	2	1	10	2	4	4

 

Ve druhé polovině května 2012 se uskutečnila historicky první mise českých profesionálních hasičů v Afghánistánu, a to po dohodě Ministerstva zahraničních věcí a MV-generálního ředitelství HZS ČR o spolupráci s Provinčním rekonstrukčním týmem (PRT) v Lógaru.

Akce trvala 18 dní a spolu se mnou se jí zúčastnil plk. Ing. Milan Zobač, ředitel odboru operačního řízení a komunikačních a informačních systémů HZS Libereckého kraje.

Cíle a příprava mise

Prvotním záměrem bylo vyškolit vybrané příslušníky jednotky požární ochrany (PO) a pracovníky oddělení krizového řízení úřadu guvernéra působící v hlavním městě provincie Lógar Pol-e-Alam ve Školním a výcvikovém zařízení HZS ČR. Vzhledem k náročnosti zabezpečení takového výcviku po administrativní, finanční i technické stránce se však ukázalo, že bude účelnější vyslat malou skupinu českých hasičů, která na místě zmapuje aktuální situaci, posoudí možnosti zavedení systému v rámci krizového řízení a požární ochrany a zároveň připraví a provede základní výcvik s afghánskou jednotkou PO.

Po výběru účastníků mise, kdy hlavními kritérii byly jazykové předpoklady, praktická zkušenost se zásahovou činností a výcvikem jednotek PO, orientace v odborné problematice a legislativě, zařazení do systému styčných důstojníků HZS ČR a vlastní zájem o účast na misi, zahájila jednání se zástupci Ministerstva zahraničních věcí a Generálního štábu Armády ČR.

Příprava na vyslání do Afghánistánu trvala zhruba čtyři měsíce. Byl projednán způsob přepravy do země a do místa působení, zajištěno ubytování na americké vojenské základně, dohodnuty podmínky pro kontakt s místními orgány krizového řízení a zabezpečeno vybavení pro výcvik jednotky PO v hlavním městě provincie. Zároveň jsme podstoupili základní lékařské vyšetření a sérii očkování tak, abychom byli připraveni pracovat v cizím prostředí, které se zásadně liší od evropského. Příprava zahrnovala i získání mapových podkladů a veřejně dostupných i neveřejných informací o Afghánistánu. V této fázi velmi pomohly informace od zkušeného bezpečnostního technika civilní části PRT Františka Kříže, který v Lógaru působil. Kromě věcného popisu kulturních a náboženských odlišností tak účastníci mise získali údaje o provinčních krizových plánech sousedních provincií a o vybavení jednotky Fire Department (FD) Pol-e-Alam. O své cenné zkušenosti s výcvikem afghánských kolegů a praktické poznatky z pobytu na předsunuté operační základně Shank se ochotně podělil také plk. Mgr. Robert Káčer, zástupce ředitele kanceláře generálního ředitelství a vedoucí oddělení vnějších vztahů Vězeňské služby ČR, který se s týmem instruktorů vrátil z Afghánistánu v březnu.

Souběžně se sběrem dat o zemi sestavili účastníci mise návrh priorit pro záchranný systém v Lógaru a připravili plán odborné přípravy pro afghánské hasiče.

Přesun na místo působení

K odletu do Afghánistánu došlo večer 10. května 2012 z 24. základny dopravního letectva Armády ČR Praha Kbely speciálem Airbus A319 CJ. Let se uskutečnil v rámci periodické obměny personálu a materiálu na misi ISAF (International Assistance Force). Následující ráno, po přistání na vojenské části letiště v Kábulu, jsme se ubytovali spolu s pracovníky Ministerstva zahraničních věcí a vojáky na základně NATO KAIA a absolvovali vstupní procedury. Zahrnovaly zejména přidělení ID karet nezbytných pro pohyb po základně a balistické ochrany nutné pro další působení v zemi. Další den dopoledne jsme se spolu s dvěma pracovníky civilní části PRT přesunuli malým dopravním letadlem do místa svého působiště, na americkou Forward Operating Base Shank v provincii Lógar.

Než bylo možné začít s průzkumem a výcvikem, absolvovali jsme další sérii školení, zejména pravidla pro pobyt na základně, speciální zdravotnickou přípravu, bezpečnostní pravidla, způsob jednání s obyvateli země s odlišnou kulturou a systém záchrany osob v krizových situacích. Školení vedli zkušení profesionálové 9. jednotky PRT Lógar a specialisté civilní části PRT.

Velmi dobrým zdrojem informací o aktuální situaci a odhadu dalšího vývoje v zájmové oblasti se staly denní porady se štábem vojenského kontingentu Armády ČR a pravidelná účast na briefingu velení 1. obrněné divize U. S. Army působící v rámci účelového uskupení Task Force Bulldogs. Zajímavou zkušeností byl přátelský přístup amerických velitelů k podřízeným i hostům na jednání. I přes určitou neformálnost v jednání však byla znát přirozená autorita velících důstojníků.

Stav krizového řízení v provincii

První jednání s představiteli Crisis Management Department úřadu guvernéra se uskutečnilo na policejní akademii Afghánské národní policie v těsném sousedství FOB Shank. Představili jsme vedoucímu oddělení (Ajmal) a jeho zástupci cíle své mise a soubor klíčových dotazů pro zmapování úrovně krizového řízení v provincii. Další jednání s pracovníky krizového řízení se za přísných bezpečnostních opatření konalo již v objektu úřadu guvernéra v Pol-e-Alam.

Získat informace o legislativě, systému a zavedených pravidlech v zemi však není z řady důvodů snadné. Nejprve je nutné odbornou terminologii přeložit z angličtiny, kterou hovoří tlumočník, do jazyka Darí, potom přichází na řadu specifika regionu.

Hornatý Afghánistán s přibližně třiceti miliony obyvatel je charakteristický vysokou četností přírodních katastrof, jako jsou zemětřesení, sesuvy půdy, laviny, písečné bouře a povodně. Další problémy vznikají také v důsledku sucha nebo extrémní zimy. K tomu je nutné připočítat velmi nestabilní bezpečnostní situaci v zemi.

Systémová činnost v oblasti krizového řízení, ochrany obyvatel, plánování a analýzy nemají v zemi dlouhou tradici. Řada u nás běžných postupů je v Afghánistánu nová. Zásadním rozdílem je to, že nejsou vyžadována jednotná pravidla z centrální úrovně. Provincie jsou samostatné a musí se spolehnout samy na sebe.

Vybavení Crisis Management Department Pol-e-Alam je skromné jak po personální, tak po technické stránce. Vedoucí a jeho dva podřízení, jejichž úkolem je koordinovat záchranné činnosti, mají k dispozici převážně tištěné informační materiály a mapy. V rámci krizového řízení provincie se zaměřují především na zmenšení následků přírodních katastrof, zejména povodní. Rizika vyplývající z ohrožení nebezpečnými látkami nejsou prioritou. Bezpečnostní ohrožení řeší ozbrojené složky, tedy Afghánská národní policie a Afghánská národní armáda. Oddělení standardně nepoužívá softwarové informační zdroje jako např. geografický informační systém, není zpracován ucelený přehled o zájmovém území. Statistika mimořádných událostí je vedena jen za poslední dva roky a v rámci státu nejsou jednotně sledovány shodné položky. Ke sdílení zpracovávaných dat s dalšími odbory na úřadu guvernéra a se záchrannými a bezpečnostními složkami chce být Crisis Management Department připraven pouze v případě mimořádné události. Společné plánování a nácviky ale neprobíhají. Spolupráce oddělení se záchrannými a bezpečnostními složkami spočívá v nepravidelných poradách s vedením policie a velitelem Fire Department (FD). Systémově není řešena otázka varování a vyrozumění obyvatel, kontaktů na představitele obcí a měst, smluv s provozovateli vhodné techniky, zdrojů pitné vody a potravin, nouzového ubytování ani pravidelné odborné přípravy v oblasti krizového řízení. Shodně jako předávání informací mezi záchrannými a bezpečnostními složkami chce oddělení krizového řízení tuto problematiku řešit, až nastane konkrétní mimořádná událost. Obecně, příprava na krizové stavy v provincii Lógar zatím není vyřešena jako uspořádaný celek.

Hasičská jednotka provincie Lógar

FD Lógar je organizačně zařazen pod provinční velitelství policie. Hasiči mají policejní uniformy a jsou ozbrojeni. Na jediné stanici v provincii, která se nachází na okraji hlavního města Pol-e-Alam, je ve službě 12 příslušníků - velitel Hedayatullah, zástupce velitele a 10 hasičů.

Měli jsme možnost získat informace od obou velitelů při osobních jednáních ve školící místnosti policejní akademie, na základně ve městě a také při praktickém výcviku, který probíhal ve výcvikovém prostoru, tzv. compoundu, Afghánské národní policie.

Jednotky PO v Afghánistánu se potýkají s řadou potíží. Zásadním problémem je vztah obyvatel k hasičům, protože ve svých policejních uniformách jsou vnímáni jako represivní složka. Občané v nich nevidí záchranný tým a v některých nestabilnějších distriktech jsou hasiči cílem palby z ručních zbraní a RPG (ruční protitankový granátomet). Velkým problémem je neexistence jednotné bezplatné tísňové linky v zemi. Systém vyžadování pomoci je tak omezen pouze na předávání informací o mimořádné události policejními orgány, pod které hasiči organizačně spadají. V provincii Lógar je možné využít i soukromý mobilní telefon velitele a zástupce velitele FD, jejichž provoz byl zčásti dotován finančními prostředky civilní části PRT. Nejedná se tedy o systémové řešení, pouze o pomoc na lokální úrovni.

Problémy jsou i s upřesněním místa vzniku mimořádné události. V menších obcích nejsou názvy ulic, v krajském městě jsou pojmenovány jen některé hlavní ulice. Čísla popisná nejsou zavedena, neexistuje katastr nemovitostí v našem pojetí, vlastníci území nejsou vždy zřejmí.

Rozsah zásahové činnosti FD Lógar není proto tak široký jako u HZS ČR. Převažují zásahy na požáry a využití hasičské jednotky pro snížení dopadu teroristických útoků. Množství zachráněných lidí je však omezené a ztráty jsou na evropské poměry vysoké. Početní stav 12 profesionálních hasičů je na ochranu území o rozloze 4712,82 km² nedostačující. Navíc spolupráce s dalšími záchrannými a bezpečnostními složkami neprobíhá plánovitě, ale až na místě zásahu.

Statistika mimořádných událostí není jednotkou PO vedena ani vyžadována nadřízenými orgány. Nelze proto vyhodnotit druh a četnost převažujících mimořádných událostí, odvodit potřebné vybavení, specifický výcvik, personální obsazení jednotky a odůvodnit navýšení počtu příslušníků.

U hasičské jednotky Lógar není zaveden ani systém pravidelné odborné přípravy. Pouze velitel a jeho zástupce se zúčastnili základního výcviku, spíše semináře v hlavním městě Kábulu. Hasiči pravidelně necvičí, teoretická ani praktická odborná příprava téměř neprobíhá.

Činnost požární prevence spočívá pouze v improvizované informační kampani. Velitel hasičů nechal vytisknout letáky o činnosti FD s telefonním číslem, na kterém lze ohlásit požár a provádí osvětu mezi podnikateli, při které vybízí majitele pekáren a dalších požárně nebezpečných subjektů k pořízení hasicích přístrojů.

Lepší stav je v oblasti zásahového vybavení a technických prostředků. Díky organizaci NMT-A (NATO Training Mission – Afghanistan) byly jednotky v zemi vybaveny moderní technikou a výstrojí. Bohužel nedošlo k dořešení následných služeb a zázemí. Jednotka je sice vybavena přilbami Cairns 660 Phoenix, převlekovými zásahovými oděvy z materiálu PBI, zásahovou obuví Ranger a dýchacími přístroji Avon Rubber plc., tlakové láhve však není možné doplnit, protože na základně chybí kompresor. Obdobně je tomu i u mobilní požární techniky. Na hasičské stanici jsou moderní zásahová vozidla s nástavbami od renomovaného výrobce Rosenbauer (1 x CAS 30 na podvozku Ford Cargo s nádrží na 6000 l vody, 2 x RZA na podvozku Ford F 550 s 2000 l a 1000 l vody a VEA, který slouží i pro dopravu mužstva na podvozku Ford Everest 2), ale chybí prostory pro garážování. Požární technika stojí ve venkovním prostoru stanice a v zimním období dochází k zamrzání nádrží a armatur. Pravidelná údržba a servisní prohlídky technických prostředků nejsou dořešeny.

Stanice sestává ze dvou stanů pro mužstvo, dvou obytných kontejnerů, které slouží jako kancelář a sklad, elektrocentrály, vodojemu na užitkovou vodu a nádrže na pohonné hmoty. Objekt je chráněn drátokamennými stěnami Hesco a strážní věží. Prostor pro opravy a údržbu vybavení není zřízen. Zázemí pro mužstvo je víc než skromné a služba je, zejména v zimním období, velmi tvrdá.

Výcvik afghánských hasičů

V rámci jednání se zástupci civilní části PRT došlo i k dohodě o podobě praktického výcviku FD Lógar. Místní hasiči měli jen základní dovednosti a vybavení pro hašení požárů, ale v seizmicky aktivní zemi, kde navíc denně probíhá boj proti teroristům, nebyli schopni zachraňovat ohrožené osoby ze zřícených nebo staticky nestabilních budov. Pro své kolegy jsme proto připravili základní výcvik ve výškách a nad volnou hloubkou.

Specialista civilní části PRT Filip Moravec zajistil po konzultaci s příslušníky HZS ČR nákup základního vybavení. V rámci programu pomoci provincii dodali veškeré prostředky pro záchranu z výšek místní afghánští obchodníci. Šlo o horolezecká lana, karabiny, slaňovací osmy a celotělové zachycovací postroje.

Plán výcviku byl zaměřen na zvládnutí základních dovedností při sebezáchraně a záchraně další osoby. Nejprve se kolegové z Pol-e-Alam naučili uzlové techniky důležité pro kotvení, jištění a slaňování. Poté se mohli pod dohledem lektorů spouštět z cvičné věže v compoundu policejní akademie. Počáteční nedůvěra brzy opadla a afghánští záchranáři cvičili s velkým zájmem. Trénink byl zaměřen zejména na zautomatizování dovedností a samostatnost účastníků kurzu. Po absolvování kurzu se každý z logarských hasičů umí bezpečně slanit a zachránit svého kolegu nebo ohroženou osobu. Kurz byl slavnostně ukončen po 14 dnech intenzivního výcviku v policejní akademii a každý účastník obdržel certifikát Basic Fire-rescue Training a hasičský odznak.

V sobotu 26. května se uskutečnil přelet z FOB Shank na základnu NATO do Kábulu.

Druhý den jsme navštívili velvyslanectví ČR a jednali s členy mise EUPOL, kteří v hlavním městě školí vedení Disaster Police, tedy hasičskou složku místní policie. Tzv. Fire Mentors se zde soustřeďují zejména na teoretický výcvik současných a budoucích vedoucích představitelů afghánského profesionálního hasičského sboru. Naše poznatky a návrhy na řešení problémů z běžné praxe je zaujaly a rádi by využili koncepční materiál, jehož pracovní verze byla v průběhu mise zpracována.

Výstupy z mise

Cílem mise bylo nejen poznat a posoudit afghánské podmínky, ale i vytvořit soubor návrhů na opatření pro další rozvoj země v záchranářské oblasti. Zapracováním informací zjištěných přímo v terénu vznikl analytický dokument určený pro Ministerstvo zahraničních věcí, díky kterému bude možné vytvářet projekty zaměřené na systémová řešení v krizovém řízení a požární ochraně.

Materiál obsahuje popis stávajícího stavu a vybavení a navrhuje čtyři úrovně opatření. V první úrovni jsou řešeny návrhy na organizační změny na úrovni provincie, které nevyžadují žádné zásadní finanční prostředky, jako je vytvoření jednoduché informační podpory, kontaktů na místní autority, systému pravidelného školení, sdílení dat mezi záchrannými složkami, atp. Druhá úroveň návrhů opatření má za cíl nastavit provinční priority v oblasti vybavení a zázemí pro krizové a záchranné týmy. Zde jsou navrženy nezbytné investice do pořízení vhodné techniky a technických prostředků a výstavby nových nebo zlepšení stávajících objektů. Ve třetí a nejdůležitější úrovni jsou navržena organizační a technická opatření na centrální úrovni zaměřená zejména na systém rozmístění záchranných týmů v zájmovém území, vytvoření jednotných pravidel pro celou zemi a nastavení zpětných vazeb. Poslední, čtvrtá úroveň navrhuje zabývat se koordinací mezinárodní pomoci.

Závěr

Do České republiky jsme se vrátili 28. května 2012. V zahraničí jsme mohli pracovat jen díky lidem, kteří nebyli v mediálních výstupech vidět, ale vytvořili podmínky a připravili zázemí pro fungování mise.

Velkou zásluhu na hladkém průběhu celé akce má MV-generální ředitelství HZS ČR, Generální štáb Armády ČR, vedení civilní i vojenské části PRT v Lógaru a samozřejmě i kolegové z HZS Libereckého kraje.

Přímá podpora krizového řízení a systému požární ochrany v jednotlivých provinciích Afghánistánu na odborné úrovni je z důvodu nestabilní bezpečnostní situace velmi problematická. Situaci neusnadňuje ani relativně složitá organizační struktura státní správy a její ne vždy systémový vliv na orgány samosprávy. V zemi navíc nejsou do praxe zavedena jednotná pravidla pro vyžadování, poskytování a koordinaci státem řízené pomoci při mimořádných událostech.

Pomoc Hasičského záchranného sboru ČR by se proto měla zaměřit zejména na poskytnutí mentorské činnosti pro vytvoření jednotných pravidel pro funkční systém krizového řízení a integrovaného záchranného systému v zemi, včetně nastavení zpětných vazeb pro ověření funkčnosti navrženého systému.

plk. Ing. Roman HLINOVSKÝ, ředitel HZS Libereckého kraje, foto archiv autora
 

• ZE ZAHRANIČÍ
Požáry lesních porostů v Polsku
Mgr. Tomasz Sawicki

• PREVENCE
Alternativní možnosti detekce požáru v památkově chráněných budovách
pplk. Ing. Marek Hütter