Dne 9. května 2012 krátce po 14.00 hodině vznikl rozsáhlý požár ve výrobní hale podniku HP - Pelzer, s.r.o., v Plzni-Křimicích. Na jeho likvidaci se podílelo celkem 17 jednotek PO a více než 130 hasičů.

Plzeň 5-Křimice je městský obvod na západě statutárního města Plzně. Tvoří téměř celé katastrální území historické obce Křimice a nepatrný jihozápadní výběžek katastru historické obce Radčice u Plzně. Obvodem protéká řeka Mže. V severním výběžku katastrálního území za řekou Mží se nalézá průmyslový areál firmy HP - Pelzer, s.r.o., která se zabývá výrobou polyuretanových součástí a komponentů pro automobilový průmysl. K požáru došlo v objektu výrobní haly P1, která byla z bývalé posklizňové linky upravena tak, aby se zde mohly vyrábět autodoplňky z plastických hmot, a to jednak tvarováním za tepla z dovezených fólií, jednak stříkáním pěnových hmot do forem (tvrdých i měkkých), a dále upravovat výrobky polepováním a stříkáním pěnovou hmotou.

Popis objektu

Jde o dvoulodní výrobní halu s ocelovou nosnou konstrukcí střechy. Střecha každé lodi je sedlová, shodného provedení, s mezistřešním žlabem. Střešní plášť je tvořen hliníkovým trapézovým plechem na dřevěných vaznicích. Vaznice leží na trubkových vaznících ve styčnících a v mezilehlé poloze.

Osové rozpětí lodí je 15 m, celková vnitřní šířka 31 m, vnitřní délka 49,5 m a výška haly pod vazníky 6,3 m. Ve vestavbě haly při severním štítu a mezi vraty při komunikaci se nachází rozvodna a kompresorovna. Před jižním štítem navazují stavebně oddělené sklady s nádržemi, dvoupodlažní míchárna a šatny. Sloupy haly vytvářejí dvoudříkové vierendelovy sloupy z trubek. Obvodový plášť je vyzděný (tloušťka zdi 250 až 300 mm). Objekt výrobní haly je podle požárně bezpečnostního řešení rozdělen do 12 požárních úseků. Z prostoru výroby na úrovni 1. NP vedou více než dvě nechráněné únikové cesty na volné prostranství před objekt.

V celém areálu jsou zpevněné asfaltové a dlážděné komunikace vhodné jako nástupní plochy. Jako zdroj požární vody slouží nadzemní hydrant před vrátnicí a nadúrovňová požární nádrž o objemu 52,8 m³ v severovýchodní části podniku. Mimo jiné jsou ve výrobní hale rozmístěny nástěnné požární hydranty C 52, a to jak v prostorách výroby, tak na vnějším plášti objektu. Vzhledem k velmi dobrému tlaku byly tyto nástěnné hydranty využity k vedení útočných proudů uvnitř budovy.

Průběh zásahu

Ve středu 9. května 2012 se ve 14.00 hodin výroba nacházela v režimu střídání pracovních směn. Dopolední směna předávala pracoviště a odpolední směna nastupovala. V podniku se v tuto chvíli nacházelo 300 zaměstnanců ve výrobě a 20 vedoucích pracovníků a technicko hospodářských zaměstnanců v objektu vedení podniku. V hale bylo 19 zaměstnanců a dva pracovníci provádějící svařování kovového zábradlí na pochozí ocelové plošině ve výšce 3,5 m nad úrovní podlahy haly. Požár vznikl na ocelové plošině v místě IBC kontejneru, ve kterém byl uložen separátor ACMOS (hořlavá kapalina II. třídy nebezpečnosti). O prvotní hasební zásah se pokusili oba pracovníci provádějící opravu zábradlí. Jeden použil přenosný hasicí přístroj (PHP) CO₂, který měl spolu s PHP práškovým připravený na svářečském pracovišti. Druhý pracovník začal požár, který se již šířil na konstrukci podhledu, hasit zespodu s použitím nástěnného hydrantu C 52. Protože tepelný tok z rychle se rozvíjejícího požáru byl vysoký a kouř byl již značného vývinu, nebyl prvotní zásah účinný a nezabránil dalšímu šíření. Ostraha podniku oznámila ve 14.12 hodin událost na TCTV 112.

Operační důstojník vyhlásil první stupeň požárního poplachu a vyslal na místo události první čtyři jednotky PO. Již při jejich výjezdu z míst dislokace byl na vzdálenost několika kilometrů patrný sloup černého hustého kouře. Vzhledem k plnění jiných služebních záležitostí v blízkosti místa události se na místo dostavil řídící důstojník HZS Plzeňského kraje. U brány závodu se spojil se zástupci firmy, kteří již čekali na příjezd jednotek PO. Nádvoří podniku bylo plné zaměstnanců, před areálem podniku a na příjezdových komunikacích se začalo shromažďovat velké množství občanů a zaměstnanců okolních firem. Situace se stávala značně nepřehlednou. Řídící důstojník na základě informací od prokuristy firmy a na základě prvotního průzkumu vydal pokyn k vyhlášení třetího stupně požárního poplachu. Mezitím na místo události přijížděly jednotky PO.

Místo zásahu bylo v první fázi rozděleno na dva úseky. Síly a prostředky byly nasazovány jak do vnitřní části haly, tak z výškové techniky a požárních výlezů na střechu objektu. Ostraha podniku zpřístupnila všechny brány do areálu, aby mohla požární technika k hořícímu objektu přijíždět ze všech stran. Velitel zásahu (VZ) nařídil zřídit štáb velitele zásahu a o přítomnost v něm požádal prokuristu firmy. Ten informoval o přítomnosti velkého množství chemických látek v prostoru výroby. VZ rozhodl o okamžité evakuaci celého areálu podniku a zastavení výroby. Na místo zásahu byla povolána chemická laboratoř HZS Plzeňského kraje z Třemošné u Plzně, o situaci byli informováni zástupci Magistrátu města Plzně a starosta městské časti Plzeň 7-Radčice. Štáb VZ byl dále rozšířen o vedoucího chemika podniku, který měl k dispozici bezpečnostní listy nebezpečných látek. Místo zásahu bylo rozšířeno o další dva požární úseky.

Chlazení zásobníků

Vzhledem k přítomnosti velkého množství toxických hořlavých látek (přibližně 35 tun - VORANOL CP 1421 Polyol DA, VORANOL VORACTIV VM 779 Polyol DA, SPECFLEX NS 540 Isocyanate DA) došlo k přeskupení sil a prostředků na I. a II. úseku hašení. Prvořadým úkolem se stalo chlazení nádrží a hašení střechy nad zásobníky s uskladněnými nebezpečnými látkami.

Vzhledem k masivnímu nasazení sil a prostředků jednotek PO z Plzně a severozápadního předměstí Plzně bylo nutné řešit zajištění PO zbylých částí města a okolí. Proto byli na pokyn řídícího důstojníka povoláni příslušníci HZS Plzeňského kraje do zálohy na stanice a do pohotovosti byly uvedeny ostatní jednotky SDH na území města Plzně.

Únik chemikálií

Voda na hašení byla čerpána z požárních hydrantů v podniku i mimo jeho areál. Sousední firma poskytla požární nádrž v oblasti IV. úseku, odkud byla čerpána voda na IV. a I. úsek. Jako záloha pro kyvadlovou dopravu vody bylo zřízeno čerpací stanoviště na řece Mži přibližně 0,5 km od podniku.
Při lokalizaci požáru byl zasažen prostor o rozloze 2500 m² - výrobní hala, mistrovna, kancelář, sklad motorů, kotelna, nástrojárna, dílna údržby a kompresorovna. Dalším průzkumem bylo zjištěno, že v prostoru výroby došlo k prohoření produktovodu látek VORANOL CP 1421 Polyol DA a VORANOL VORACTIV VM 779 Polyol DA. Tyto látky unikaly z poškozeného potrubí. Vzhledem ke zjištěným faktům byly zřízeny vzdouvací norné stěny na řece Mži pro případ úniku kontaminované vody do dešťové kanalizace. Na místo události povolal VZ inspekci životního prostředí a zástupce referátu životního prostředí Magistrátu města Plzně. O možném úniku bylo dále informováno Povodí Vltavy, závod Berounka.

Likvidace požáru

Rozebírání sendvičových střech a dohašování skrytých ohnisek pokračovalo až do úplné likvidace události dne 10. května 2012 v 15.46 hodin. Po celou dobu zásahu prováděla měření a odběr vzorků chemická laboratoř. Měřením nebyly zjištěny překročené koncentrace žádných nebezpečných látek. Na místo zásahu se v jeho průběhu dostavil ředitel HZS Plzeňského kraje plk. Ing. František Pavlas a první náměstek ministra vnitra Mgr. Jaroslav Hruška.

Následky požáru

Při prvotním zásahu došlo ke zranění jednoho pracovníka, který se nadýchal toxických zplodin hoření a byl ZZS převezen do Fakultní nemocnice Plzeň. Požár zachvátil plochu o celkové výměře 2500 m². Došlo k úplné destrukci střechy výrobní haly, k úplnému vyhoření mistrovny a kanceláří podniku. Zasažena byla i některá technická a technologická zařízení v tomto provozu. Škoda způsobená požárem byla vyčíslena na 38 milionů korun. Jednotky PO svým včasným zásahem uchránily hodnoty ve výši 50 milionů korun.

Příčina vzniku požáru

Podle zjištěných stop po plamenném hoření v nejnižším místě v hale, kde působily vysoké teploty, nalezením ohniskových příznaků a označením svědeckého ohniska bylo zjištěno, že se kriminalistické ohnisko požáru nachází v místě IBC kontejneru obsahující separátor ACMOS, který byl umístěn na ocelové plošině výrobní haly P1. V bezprostřední přítomnosti IBC kontejneru byly prováděny svařovací práce MMA metodou (ruční obloukové svařování obalenou elektrodou). I přes oddělení místa svařování v místě zábradlí (plechem) od IBC kontejneru s hořlavou kapalinou došlo při svařování k odletu okuje na IBC kontejner, jehož obal je z vysokohustotního polyetylénu HDPE. Při kontaktu okuje (teplota 1100 - 1550 °C) s HDPE obalem kontejneru, jehož teplota tání je 105 až 130 °C, nastalo propadnutí okuje dovnitř kontejneru a k současnému vznícení hořlavých par separátoru se vzduchem (teplota vznícení 200 - 300 °C) a ke vznícení HDPE obalu IBC kontejneru (teplota vznícení 350 - 400 °C).

Specifika zásahu

Do osmi minut po ohlášení požáru zasahovalo na místě události 40 hasičů, kteří měli k dispozici pět CAS s celkovým množstvím vody 25,6 m³ a dva automobilové žebříky. Vrstva prachu a mastnoty z výroby společně s přítomností hořlaviny II. třídy však zapříčinila značný rozvoj požáru. Požár se při příjezdu jednotek PO nacházel v přechodu mezi II. a III. fází, kdy probíhalo velmi intenzivní hoření a požárem bylo zachváceno téměř 80 % hořlavých látek ve střešní konstrukci. Dalším specifikem zásahu byla přítomnost značného množství toxické hořlavé látky (35 tun).

Pozitiva
→ rychlé zpozorování požáru,
→ dostatečné vodní zdroje určené pro hašení v areálu firmy,
→ velmi dobrá spolupráce s vedením podniku a jeho zaměstnanci,
→ velmi dobrá spolupráce s orgány státní správy a samosprávy,
→ velmi dobrá akceschopnost jednotek SDH obcí i v pracovní době,
→ vysoká úroveň vybavení všech jednotek PO, které se likvidace požáru účastnily.

Negativa
→ přítomnost velkého množství toxických hořlavých látek,
→ velká rychlost volného rozvoje požáru v provozu firmy.
 

npor. Bc. Robert KUČERA, HZS Plzeňského kraje, foto archiv HZS Plzeňského kraje
 

 

Technický ústav požární ochrany (dále jen TÚPO) je jednou z organizačních složek MV-generálního ředitelství HZS ČR. Oddělení technických prostředků požární ochrany (dále jen OTPPO) je součástí Akreditované zkušební laboratoře č. 1011.2 TÚPO, která je dozorována Českým institutem pro akreditaci.

Mezi hlavní činnosti OTPPO patří zkoušky požárních zásahových automobilů. Nejčastěji zkoušeným typem požárního automobilu je cisternová automobilová stříkačka (dále jen „CAS“), která je nejvíce používaným zásahovým požárním automobilem u jednotek požární ochrany.

Převážná většina zkoušek CAS se provádí pro Certifikační orgán TÚPO (dále jen COV) při posuzování shody a certifikaci podle platných zákonů. V tomto případě se na CAS provádí pouze ty zkoušky, které jsou specifikovány normami uvedenými ve vyhlášce č. 35/2007 Sb., o technických podmínkách požární techniky, ve znění vyhlášky č. 53/2010 Sb. (dále jen vyhláška o technických podmínkách požární techniky).

V případě CAS probíhají zkoušky podle norem:
→ ČSN EN 1846-2: Požární automobily – Část 2: Obecné požadavky – bezpečnost a provedení
→ ČSN EN 1846-3+A1: Požární automobily – Část 3: Pevně zabudovaná zařízení – bezpečnost a provedení
→ ČSN EN 1028-1+A1: Požární odstředivá čerpadla se zařízením pro zavodnění – Část 1: Třídění – Všeobecné a bezpečnostní požadavky
→ ČSN EN 1028-2+A1: Požární odstředivá čerpadla se zařízením pro zavodnění  – Část 2: Ověřování všeobecných a bezpečnostních požadavků

Jiné parametry, než které jsou uvedeny v normách, nemají na certifikaci CAS žádný vliv, proto se při zkouškách nesledují. Většina zkoušek se provádí podle akreditovaných zkušebních metodik ve zkušebních prostorách TÚPO. Posuzování dynamických parametrů CAS probíhá na přistávací dráze letiště Aero Vodochody, a.s. Externě je zajišťována zkouška statické stability ve VOP Šternberk, zkušebna Vyškov.

Průběh procesu certifikace

Prvním krokem procesu certifikace je kontaktování COV zadavatelem, kterým je zpravidla výrobce nebo dovozce požární techniky. Zadavatel se na COV obrátí se žádostí o certifikaci vozidla. COV sepíše se zadavatelem smlouvu a vypracuje zadání zkoušek, ve kterém jsou definovány zkoušky potřebné pro certifikaci. Vypracované zadání zkoušek COV předá OTPPO, které na základě těchto zadání provádí zkoušky, ze kterých vypracovává záznamy z měření a následně zkušební protokoly. Výsledky měření jsou postoupeny zpět na COV, které prostřednictvím hodnotitele posuzuje naměřené parametry. Hodnotitel COV dále posuzuje, zda požární automobily splňují předepsané právní a technické předpisy. V tomto procesu slouží OTPPO jako poradní orgán, na který se může COV obrátit. Veškeré poznatky z hodnocení a zkoušek automobilů jsou COV zpracovány do závěrečné zprávy o posouzení shody. Splní-li zkoušené vozidlo všechny požadavky, je zadavateli vystaven certifikát na příslušný typ zkoušeného požárního automobilu. V případě, že se v průběhu zkoušek nebo v hodnocení vyskytnou neshody, je vozidlo předáno zpět zadavateli k jejich odstranění. Po odstranění závad zadavatelem se zkoušky, při kterých se vyskytly neshody, opakují.

Zkoušky požárních čerpadel CAS

Zkoušky požárních čerpadel CAS a ostatních zásahových požárních automobilů, které jsou vybaveny požárním čerpadlem poháněným motorem vozidla, jsou z hlediska použité měřicí techniky nejnáročnější. Jedná se zpravidla o tyto zkoušky:

Zkouška trvalého chodu

Zkouška trvalého choduTato zkouška slouží k ověření provozních parametrů požárního čerpadla a hnacího ústrojí CAS. Zaznamenávají se veličiny, které charakterizují činnost čerpadla - průtok, tlak a otáčky čerpadla při jmenovitých podmínkách po dobu čtyř hodin. Sledují se také další důležité vlastnosti, které automobil při zkoušce trvalého chodu vykazuje. Měří se teploty na převodovkách pomocných pohonů, sleduje se, zda se některá z namáhaných částí nepřehřívá a zda je systém spojení čerpadla s motorem pomocí hnacích hřídelů vhodně navržen. Důležitým parametrem je objem nádrže na pohonné hmoty, se kterým si CAS musí během čtyřhodinové zkoušky vystačit bez doplňování paliva. Během zkoušky je CAS napojena na externí měřicí přístroje, které jsou přes datovou ústřednu propojeny s počítačem a aktuální měřené hodnoty se zobrazují na velkoplošném monitoru. Průběh zkoušky je zaznamenáván na grafu, ve kterém jsou průběžně vyobrazovány měřené veličiny. Zkouška se provádí ve zkušební hale TÚPO, pro tyto účely vybavené podzemními nádržemi, ve kterých lze upravovat výšku vodní hladiny tak, aby byla nastavena jmenovitá sací výška čerpadla.

Během zkoušky se projeví většina závad na automobilu spojených s chodem požárního čerpadla. Mezi nejzávažnější patří přehřívání mechanicky namáhaných komponentů mezi převodovkou a požárním čerpadlem (přídavné převodovky) a dále nedostatečný odvod tepla z oblasti motoru a výfukového systému. To má za následek mnoho dalších závad. Dochází k úniku oleje z převodovky, propálení elektroinstalace podvozku, praskání vzduchových rozvodů, porušení chladících okruhů a okruhu rozvodu paliva. V neposlední řadě dochází také k přehřívání akumulátorových baterií vlivem nesprávného umístění nebo nedostatečné izolace v blízkosti výfukového systému. Mezi další závady patří praskání hřídelí náhonu požárního čerpadla vlivem velkých úhlů mezi jednotlivými hřídelemi, čímž dochází k poškození kloubových spojení. Další příčinou je nesprávná volba materiálů u kompozitových hřídelí, kdy vlivem přenosu kroutícího momentu dochází k porušení celistvosti.

Zkouška průtoku

Touto zkouškou se ověřují průtoky nízkotlakých a vysokotlakých výstupů z požárního čerpadla při jmenovitých parametrech. Měření se provádí indukčními průtokoměry napojenými na výpočetní techniku, která naměřené průtoky zaznamenává.

Chyby zjištěné u těchto zkoušek bývají způsobeny špatně navrženým průměrem sacího potrubí, přechody na sacím potrubí z menších průměrů na větší, nevzetím v úvahu hydraulické ztráty při členitosti sacího potrubí. Překvapivě velké hydraulické ztráty vznikají na sítku vstupu do čerpadla, je-li vyrobeno vypalováním laserovým paprskem do plechu. Tato sítka mají při shodném průměru potrubí ve srovnání s drátovými sítky mnohem menší plochu otvorů.

Tlaková zkouška – zkouška nejvyšších tlaků

Při zkoušce nejvyšších tlaků nesmí být překročena limitní hodnota tlaku při maximálních nastavitelných otáčkách. Limitní hodnoty tlaku jsou pro nízkotlakou část čerpadla 17 barů a pro vysokotlakou část čerpadla 54,5 barů.

Závady při těchto zkouškách způsobuje neomezení horní hranice otáček pomocného pohonu.

Zkouška sání na sucho

Zkouška se provádí při uzavření všech vstupních a výstupních armatur. Čerpadlo se provozuje v režimu sání daným výrobcem po dobu 30 s. V této době musí být dosaženo podtlaku 0,8 bar. Po dobu dalších 60 s nesmí dojít k poklesu podtlaku o více jak 0,1 bar.
Při této zkoušce většinou nedochází k závadám, protože u nových vozidel nejsou uzavírací armatury opotřebovány a dostatečně těsní.

Tlaková zkouška

Tato zkouška se provádí jako závěrečná po provedení všech zkoušek na čerpadle. Skládá se ze zkoušky sací a výtlačné strany čerpadla. Při zkoušce sací strany se čerpadlo zavodní z externího tlakového zdroje a odvzdušní. Všechny armatury jsou uzavřeny, víčka výtlaků jsou sejmuta. Tlak v čerpadle se postupně zvyšuje až na hodnotu tzv. statického zkušebního tlaku (1,5 násobek jmenovitého tlaku čerpadla). Statický tlak se na této hodnotě udržuje po dobu pěti minut. Po této době se spustí čerpadlo CAS a zvyšují se otáčky až do dosažení dynamického tlaku na výtlačné straně čerpadla. Dynamický zkušební tlak čerpadel se jmenovitým výtlačným tlakem 10 bar je 22,5 baru.

V průběhu zkoušek nesmí dojít k poškození žádné části čerpadla včetně armatur ani ke vzniku žádné netěsnosti. Tato zkouška odhalí všechny netěsnosti čerpadla a armatur vzniklých při předchozích zkouškách nebo při výrobním procesu. Běžnou závadou je používání spojení armatur pomocí pružných hadic a nevhodných spon, které nevydrží předepsané tlakové zatížení.

Závěr

Parametry výše uvedených zkoušek by měly splňovat veškeré zásahové požární automobily používané jak profesionálními, tak dobrovolnými jednotkami PO. Existuje však mnoho případů, kdy tomu tak není. Takový automobil však není schválen k používání. V případě, že by došlo k nehodě, nebo ke zranění zasahujících hasičů, mohl by mít chybějící certifikát negativní dopad na následné odškodnění poškozených, a to i v případě, že by nebyla přímá souvislost mezi zkoušenými parametry a příčinou nehody.

Vyskytují se názory, že zkoušky čerpadel u CAS jsou zbytečné, neboť u nás certifikované CAS (až na výjimky) jsou osazovány čerpadly renomovaných výrobců, která jsou prověřena léty provozu u jednotek PO a navíc jsou vesměs certifikována podle normy EN 1028 v zemích svého původu.

Jak vyplývá z výše uvedeného, při certifikačním procesu neprobíhá prověřování samostatných čerpadel, ale CAS jako celku.

Je třeba zdůraznit, že získání certifikátu typu znamená, že požární automobil odpovídá všem požadavkům platných předpisů. Zdaleka to ovšem neznamená, že všechna konstrukční řešení budou odpovídat představám provozovatele, tedy příslušné jednotce PO. I nepraktické konstrukční řešení, pokud není v rozporu s platnými předpisy a bezpečnostními požadavky, není důvodem k nezískání certifikátu typu. V takových případech má COV a OTPPO pouze možnost formou doporučení vyzvat výrobce k tomu, aby uvážil, zda by nemohl zvolit ještě jiné možnosti. Na toto doporučení však výrobce nemusí brát zřetel. V opačném případě vozidlo, které by bylo zkonstruováno podle vlastních požadavků a představ jednotek PO, ale nesplňovalo by všechny požadavky příslušných předpisů, certifikát typu získat nemůže.

kpt. Ing. Miloš VEDRAL, por. Bc. Jakub VAVERA, Technický ústav požární ochrany, foto Milan VÁVRŮ a archiv autorů
 

V letošním roce oslavili policejní potápěči z brněnské základny odboru speciálních potápěčských činností a výcviku ředitelství Služby pořádkové policie Policejního prezidia ČR (OSPČV) třicáté páté výročí jejího založení. V současnosti tvoří tým dvaadvaceti policejních potápěčů útvar zasluhující uznání laické i odborné veřejnosti.

plk. PhDr. Lubomír Znojil„V České republice neexistuje jiná skupina potápěčů, která by mohla provádět potápěčské činnosti v hloubce pod 61 metrů. Naším posláním je potápění v souvislosti s plněním úkolů v trestním řízení, zejména forenzní potápění, pátrání po osobách pod vodní hladinou, po předmětech pocházejících z trestné činnosti, pyrotechnická činnost pod vodní hladinou, potápění v zatopených jeskyních, dolech, pod ledem i práce ve výškách a nad volnou hloubkou,“ uvádí vedoucí OSPČV plk. PhDr. Lubomír Znojil.

Potápěči z OSPČV jsou ročně nasazeni na přibližně 150 celodenních akcí ze základen v Brně, Praze a Frýdku-Místku. Jsou také oslovováni bezpečnostními sbory jiných států, aby jim pomohli při řešení složitých úkolů pod vodní hladinou. OSPČV plní zároveň metodickou úlohu, zajišťuje kurzy a školení policejních potápěčů, kurzy a školení pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou, kurzy vůdců malých plavidel nebo kurzy pro vodní záchranáře.

Odborná příprava a výcvik

Pro zařazení k útvaru je podmínkou doba trvání služebního poměru minimálně dva roky, minimální stupeň vzdělání v bakalářském studijním programu, fyzická, zdravotní a osobnostní způsobilost. K získání odborné způsobilosti je nutné dále absolvovat odbornou přípravu a stáž. Odborná příprava, která probíhá v prostorách brněnské základny, je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Její součástí je výcvik zaměřený na hloubkové potápění, potápění pod ledem, střeleckou přípravu a horolezecký výcvik, absolvování kurzu první pomoci, kurzu lektorských dovedností a specializačních kurzů (pyrotechnický kurz, kurzy na svářečské práce a pálení konstrukcí pod vodní hladinou, fotografování, videodokumentace, apod.). Na jednu hodinu ponoru připadá pět hodin výcviku a minimálně hodina údržby techniky a vybavení. Součástí odborné přípravy je také intenzivní dálkové plavání v základní výstroji.

Psychická odolnost

V průběhu zásahové činnosti je policejní potápěč vystaven celé řadě stresorů – fyzikálních, chemických, biologických. „Potápěč musí znát své limity a umět pracovat se stresem. Stresující a traumatická událost klade na každého člověka extrémně vysoké nároky, náhle musí pracovat s řadou neočekávaných podnětů, může se projevit akutní stresová reakce, následovat její rozvinutí až do posttraumatické stresové poruchy. Rizikům se snažíme předcházet přísným výběrem a speciálním výcvikem v naší skupině,“ dodává a profesi psychologa nezapře plk. Znojil. Zpětnou vazbu potápěči získávají zejména z analýz jednotlivých zásahů a vzájemné výměny vlastních zkušeností.

Vybavení

Ponory se často uskutečňují v prostředí s viditelností jen na několik centimetrů. Používány jsou přilbové potápěčské soupravy, které umožňují kvalitní drátovou i bezdrátovou komunikaci, možnost volby dodávky dýchacího média a poskytují zároveň účinnou ochranu ve znečištěné a kontaminované vodě. Součástí výstroje jsou suché potápěčské obleky a obleky určené pro HAZMAT SUITS (HAZardous MATerial suit - oblek proti působení nebezpečných látek). Vzhledem k tomu, že voda odvádí teplo až 25krát rychleji než vzduch, je nutnou součástí výbavy také izolační oblek z dutého vlákna, případně izolační vrstva s aktivním ohřevem. Pro potápění pod vodní hladinu až do hloubky 100 metrů jsou používány hypoxické a hyperoxické směsi (nitrox, heliox, trimix). Ve výbavě však dosud chybí potápěčské přístroje typu Rebreather s uzavřeným okruhem, jejichž výhoda spočívá v hospodárnějším využití dýchací směsi (vydechovaný vzduch je recyklován a znovu použit).

Techniku doplňují motorové čluny SeaStar a Ryds v policejním provedení.

Spolupráce se složkami IZS

Potápěči z OSPČV úzce spolupracují s dalšími složkami IZS. Při společných zásazích jsou však jediným útvarem, který je oprávněn provádět forenzní potápění, jehož součástí je ohledání místa činu pod vodní hladinou.

Organizují také některá součinnostní cvičení složek IZS. Zasahovali například v průběhu cvičení Hranická propast 2009 při společných záchranných speleo-potápěčských akcích, nebo v rámci cvičení Krize 2010 pod hladinou vodní nádrže Želivka k vyloučení možné kontaminace pitné vody.

Mezinárodní spolupráce

Systematické vzdělávání a sledování nových trendů v oblasti hloubkového potápění není možné bez výměny zkušeností a součinnosti s potápěčskými týmy ze zahraničí. Svou komplexní činnost potápěči z OSPČV prezentovali v červnu letošního roku zahraničním partnerům zastupujícím ozbrojené sbory a složky z Rakouska, Japonska a USA. Zejména ze strany rakouských kolegů, se kterými probíhá dlouholetá spolupráce, byla opakovaně oceňována nabídka pomoci při řešení složitých případů spojených s ponory do extrémních hloubek.

Mise v Bosně a Hercegovině

Na základě projektu OSPČV, týkajícího se bezpečnostní rozvojové policejní spolupráce se zeměmi Západního Balkánu, se v září letošního roku uskutečnila desetidenní expertní mise do Bosny a Hercegoviny. Projekt byl zpracován na základě oficiální žádosti bosenské Státní agentury pro vyšetřování a ochranu SIPA (State Investigation and Protection Agency) o pomoc s odminováním části dna řeky Sávy. Expertní misi zorganizoval OSPČV ve spolupráci s odborem bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra za pomoci odboru mezinárodních vztahů Policejního prezidia ČR, Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra, a také Velvyslanectví ČR v Bosně a Hercegovině. Cílem bylo nalézt a vyzvednout přibližně 150 kusů minometných granátů ráže 120 mm ze dna řeky Sávy. V průběhu mise bylo nalezeno a vyzdviženo celkem 151 kusů dělostřelecké minometné munice (ráže 120 mm, 60 mm, puškové a ruční granáty, RPG). Dva kusy dělostřeleckých minometných granátů ráže 120 mm musely být zničeny na místě z důvodu jejich nestability, ostatní munice byla převezena do přísně střeženého vojenského polygonu na jihu Bosny a Hercegoviny a zničena výbuchem. Odminování, které přispělo k procesu obnovy dopravní funkce řeky Sávy, bylo vysoce oceněno bosenskohercegovskými partnery a byly posouzeny další možnosti vzájemné spolupráce.

Plány do budoucna

Finanční škrty v rozpočtu Policie ČR se promítají i do činnosti OSPČV. Potápěči jsou však optimisté a přes všechna úsporná opatření věří v možnosti vybavení nejmodernější technikou, zejména při využití finančních prostředků z různých strukturálních fondů, dotací, a v neposlední řadě v personální posílení, protože personální nedostatečnost je v současné době jejich největším problémem.

Mgr. Zbyněk KOUKOLÍK, foto autor a archiv Policie ČR
 

Ve dnech 10. a 11. října 2012 se v hotelu Sepetná v obci Ostravice v okrese Frýdek-Místek uskutečnilo dvoudenní setkání členů Asociace velitelů HZS podniků.

Cílem asociace, která v letošním roce vstoupila do druhé dekády své existence, je zejména prosazovat u orgánů státní správy zájmy podnikových hasičů a poskytovat těmto orgánům aktuální informace o jejich podnětech, potřebách a návrzích bez ohledu na jejich členství ve sdružení.

Odborný seminář

První den setkání byl věnován odbornému semináři, který byl zaměřen na specifiku zásahů a činnosti v podmínkách HZS podniků. Nosnými byla témata z oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení (např. vliv nebezpečných látek na organismus, úloha krizového štábu při zdolávání mimořádných událostí, tvorba vnitřních a vnějších havarijních plánů a jejich návaznost, nebo využití automatizovaného systému odesílání hlasových zpráv AMDS k vyrozumívání členů krizového štábu podniku). Probírána byla také témata související se zásahovou činností jednotek HZS podniků – psychologická zátěž hasičů nebo zřízení štábu velitele zásahu. Účastníci semináře se rovněž seznámili s postavením, činností a problémy HZS podniků ve Slovenské republice. Vhodným doplněním semináře byla prezentace produktů a služeb výrobců a dodavatelů působících v oblasti požární ochrany a ochrany obyvatelstva – DEVA-FM, s.r.o., Zahas, s.r.o., Gumotex, a.s., Reo Amos, spol. s r.o., Dräger Safety, s.r.o., Ing. Radomír Knězek, THT, s.r.o., Polička, a dalších, doplněná o řadu praktických ukázek.

Volební konference

Dne 11. října 2012 se uskutečnila v pořadí XI. konference Asociace velitelů HZS podniků (AVHZSP), tentokrát spojená s volbou nového výkonného výboru a revizní komise asociace.

V jejím úvodu prezident asociace Ing. Oldřich Lukš přednesl zprávu o činnosti za letošní rok a celé volební období. Zdůraznil, že i přes řadu problémů vedení asociace v rámci svých možností pokračovalo v plnění úkolů, vytýčených zejména v Programovém zaměření činnosti Asociace pro roky 2010 – 2012.

Mimo jiné zmínil i mediálně prezentovaný problém možného rušení HZS některých podniků a jejich nahrazení jednotkami HZS krajů. V této souvislosti vedení asociace zaslalo dopis předsedovi vlády Petru Nečasovi s variantními návrhy na úsporu finančních prostředků na úseku PO, spojenými s lepším využitím a spoluprací s HZS podniků, případně jejich převzetím do HZS ČR. Předseda vlády ve své odpovědi mimo jiné sdělil, že převzetí všech jednotek HZS podniků do HZS ČR je v současnosti varianta systémově, legislativně i ekonomicky nereálná.

Prezident asociace rovněž informoval o výsledcích jednání s vedením MV-generálního ředitelství HZS ČR, na kterém vedení asociace nabídlo větší využití jednotek HZS podniků pro výjezdy do okolí jejich určených hasebních obvodů zařazením těchto jednotek do požárních poplachových plánů ve vyšší kategorii. Dále bylo projednáno možné rušení HZS podniků a jejich nahrazení jednotkami HZS kraje a rovněž koncepce dalšího rozvoje HZS ČR, v níž je řešena problematika HZS podniků bez toho, že by byla předem konzultována se zástupci AVHZSP. Výsledkem jednání bylo, že MV-generální ředitelství HZS ČR provede analýzu situace v jednotlivých krajích a na základě jejích výsledků navrhne potřebná opatření. Konkrétní rozpracování problematiky HZS podniků v koncepci dalšího rozvoje HZS ČR bude konzultováno se zástupci AVHZSP.

Prezident AVHZSP dále definoval některé zásadní problémy, jejichž řešení bude prioritní v dalším období - nedostatečně jsou řešeny sociální benefity zaměstnanců HZS podniků, není zajištěna stabilita existence HZS podniků a dosud není řešena možnost ustavení HZS podniků na základě výroby a manipulace s nebezpečnými látkami, chybí řešení zajištění požární ochrany v průmyslových areálech s množstvím různorodých firem.

„K tomu, abychom byli více úspěšní v našem snažení, je třeba dále rozšiřovat naši členskou základnu. Rádi proto uvítáme v našich řadách další zájemce o tyto aktivity, jejichž naplnění přispěje k vylepšení pozice všech HZS podniků,“ uvedl na závěr svého vystoupení prezident AVHZSP.

Konference AVHZSP projednala a schválila Programové zaměření činnosti Asociace pro roky 2013 – 2015, ve kterém si mimo jiné vytýčila následující základní úkoly:
→ uskutečnit jednání s poslanci a senátory Parlamentu ČR za účelem prosazení a schválení návrhů AVHZSP do připravované novely zákona o požární ochraně,
→ pokračovat v jednáních a ve spolupráci s vedením MV-generálního ředitelství HZS ČR při posuzování návrhů nových právních předpisů v oblasti PO a prosazování lepšího postavení HZS a SDH podniků,
→ informovat o postavení a problémech podnikových jednotek PO všechny subjekty, které by mohly přispět ke zlepšení jejich situace,
→ pokračovat ve spolupráci a vzájemné podpoře s SH ČMS,
→ operativně reagovat na nové možnosti spolupráce vedoucí k dalšímu vylepšování pozice podnikových hasičů, včetně možností spolupráce s institucemi, jež poskytnou podporu návrhům asociace,
→ rozvíjet spolupráci se zahraničními sdruženími obdobného charakteru,
→ dále zlepšovat propagaci a zvyšovat povědomí o asociaci a její činnosti.

Na závěr jednání proběhly volby orgánů asociace – výkonného výboru a revizní komise. Do funkce prezidenta Asociace velitelů HZS podniků byl opětovně zvolen Ing. Oldřich Lukš.

plk. Dr. Jaroslav VYKOUKAL, foto autor

 

Turecká Antalya je nádherné turistické letovisko s průzračným mořem a oblázkovými plážemi, vzdálené od Prahy přibližně 2500 km, ale také město, které se ve dnech 16. až 21. října letošního roku stalo důstojným hostitelem osmého Mistrovství světa hasičů a záchranářů v požárním sportu.

Když se řekne Turecko a požární sport, napadne většinu zainteresovaných spousta otázek. Dělají vůbec Turci požární sport, zvládnou tak náročné pořadatelství, na jakých překážkách a s jakými technickými prostředky se bude soutěžit, co exotická strava a mnoho dalších? Odpovědí se dostalo členům naší reprezentace až v průběhu šampionátu.

Tréninky, losování

Zpočátku vše běží podle harmonogramu. Družstva se střídají v patnáctiminutových intervalech při jednotlivých trénincích na stadionu Akdeniz, kde je možné si vyzkoušet překážky pro disciplínu běhu na 100 m s překážkami nebo na štafetu 4x 100 m s překážkami a rovněž tak i vyzkoušet nářadí a stroj Rosenbauer FOX pro požární útok. Věž s vyvýšeným pódiem pro disciplínu výstup do 4. podlaží cvičné věže postavili pořadatelé v centrálním parku Atatürk u skleněné pyramidy. Ve 12.00 hodin začíná v Antalya Cultural Center, které se rovněž nachází v centrálním parku, jednání mandátní komise. To zahájili vrchní inspektor sportovní federace Andrej Kalinin a velitel místních hasičů Emin Pehlivan. Následně všechny přítomné seznámil generální sekretář federace Alexandr Morozov s přihlášenými družstvy. O nový nádherný putovní pohár a titul mistra světa družstev se utká 15 reprezentačních výběrů, mimo soutěž bude startovat druhé družstvo Turecka. Dalším, kdo se ujímá slova je hlavní rozhodčí mistrovství plk. Ing. Zdeněk Nytra, který seznamuje všechny přítomné se sborem rozhodčích a vysvětluje některé sporné body pravidel. Bouřlivá diskuse se spouští až v otázce určení soutěžících na dopingové testy. Konečné řešení je nakonec kompromisní. Dopingové zkoušky se zúčastní osm semifinalistů v obou individuálních disciplínách. Následuje první napětí spojené s losováním startovních čísel. První přichází losovat družstvo Ruska (15), poté následuje Bělorusko (8), Kazachstán (1) a jako čtvrtý si z losovacího osudí jde vylosovat vedoucí českého družstva Tomáš Lefner. Máme desítku, což nás řadí do rozběhů s Bulharskem, Německem a prvním výběrem domácího Turecka. Názory na los se různí – nic moc kvalita, ale na druhou stranu bychom měli být bez nervů.
Výstup na věž

Brzká snídaně, odjezd do centrálního parku, rozcvička, mírná nervozita před prvním výstřelem – tak se dá charakterizovat úvodní soutěžní ráno šampionátu. Z našich se první staví do dráhy Kamil Bezruč a zabíhá první třináctkový čas dnešního dne – 13,85 s. Následují další naši reprezentanti. Součet časů po prvním kole je 92,81 s, což nás řadí na průběžné čtvrté místo. Jsme tam, kde jsme v družstvech chtěli být, ale jednotlivé výkony je potřeba zlepšit. Druhé pokusy začíná opět Kamil a zlepšuje na 13,68 s. A za ním postupně i ostatní, což znamená konečný součet 85,44 s. Je to sice nejlepší čas v historii reprezentace, nicméně stále jsme na čtvrtém místě za družstvy Ruska, Běloruska a Ukrajiny. Nejlepšího času dosáhl Albert Loginov z Ruska, který v obou pokusech překonal stávající světový rekord. Ten nový má po jeho druhém pokusu hodnotu 12,56 s! Ve večerním finále bezprostředně navazujícím na slavnostní zahájení nastupuje osm nejlepších závodníků z dopoledních běhů. Mistrem světa se stává Vladimír Strelčenja časem 13,06 s z Běloruska před Konstantinem Kurganskim z Ruska a Dmitrijem Simakem z Běloruska. Nový světový rekordman Albert Loginov obsazuje až čtvrté místo.

Máme mistra světa

Druhý soutěžní den zahajuje běh na 100 m s překážkami. Start je plánován na 10.00 hodin, ale ještě o půl jedenácté není vše připraveno. Kladiny se houpou, bariéry nejsou dostatečně zatíženy, problémy jsou i s časomírou.

V českém výběru dochází ke dvěma změnám oproti nasazení závodníků na věž. Místo Kamila Bezruče nastupuje Petr Mařan a Jana Hoppa nahrazuje nováček týmu Jakub Paulíček. Přejeme si nejhůře čtvrté místo v soutěži družstev a v koutku duše myslíme i trochu výš, pokud by došlo k zaváhání soupeřů. Celkový čas 100,26 s po prvním kole není žádný zázrak, ale jsme třetí za prvními Bělorusy a druhými Ukrajinci. Z našich je na tom nejlépe Jakub Pěkný s vynikajícím časem 15,55 s.

Ve druhém kole všechny tři velmoci (Bělorusové, Rusové a Ukrajinci) stlačují celkové časy družstev stále níž a níž. Je zřejmé, že v této disciplíně naše družstvo na stupně nedosáhne, ale je potěšitelné, že se v průběžném pořadí v osmičce postupujících do finálových běhů drží Jakub Pěkný. A Jakub svým druhým pokusem potvrzuje, že formu má. Čas 15,33 s ho posouvá na třetí místo a řadí mezi favority na medaile. Jako družstvo končíme opět čtvrtí se součtem časů 97,42 s, za družstvy Běloruska, Ruska a Ukrajiny. Adrenalin a napětí mezi českými příznivci stoupají – Jakub nastupuje ke druhému semifinálovému běhu, který vyhrává v novém národním rekordu 15,11 s, což mu zajišťuje účast ve finále. Těžko popsat atmosféru v českém táboře, máme finalistu, ale chceme placku. Na Jakubovi je vidět, že si ve finále věří. Už po startu si drží druhé místo za Bělorusem Strelčenjou. Na rozdělovači se rozhodne – Bělorus nedává, Jakub ano. A teď rychle proudnici a … máme mistra světa. Prvního v historii a ve fantastickém čase 15,12 s!

Opět čtvrtí

Pohoda, klid a odhodlání poprat se s nejlepšími. Tak by se dala popsat atmosféra před štafetami. Ze strany pořadatelů nastávají opět zmatky způsobené skluzem v harmonogramu a soutěž je odstartována s téměř dvouhodinovým časovým zpožděním. Naši nastupují do prvního pokusu ve složení Jaroslav Hrdlička, Milan Netrval, Martin Stuchlík a Jan Hopp. První tři úseky zvládají ve vynikajícím tempu a celé družstvo věří v úspěch. Bohužel Honzovi se nepodařilo uhasit a tak se vrací zpět k hořící kádi a chce pokus dokončit. Ale co to, místní turecký rozhodčí již odnesl hasicí přístroj mimo dráhu. Honza si jej našel a štafetu dokončil v čase 80,51 s. Moc špatné, z paměti vyskakují vzpomínky na loňské mistrovství v Cottbusu. Zkoušíme protestovat, podle pravidel totiž nesmí nikdo zasahovat do pokusu družstva před jeho ukončením, a to se odnesením hasicího přístroje evidentně i z videozáznamu prokázalo. Bohužel vítězí „politika“ a německý rozhodčí disciplíny a jeho pomocníci náš protest zamítají. Nezbývá věřit a připravit se na pokus druhé štafety. Ta nastupuje ve složení Jakub Paulíček, Patr Mařan, Jakub Pěkný a Pavel Krpec. Výsledný čas 56,23 s znamená opět čtvrté místo za družstvy Ruska, Běloruska a Ukrajiny. Po dvou dnech jsme tedy v celkovém umístění družstev se 12 body na čtvrtém místě.

Kralujeme královské disciplíně

Požární útok je právem označován jako disciplína královská. Akčnost, napětí, dovednost, rychlost, taktika a v neposlední řadě i týmový duch a chuť dosáhnout společného cíle – tak se dá charakterizovat disciplína, které vládnou Češi. Chuť dokázat, co umí, byla znát na každém členu družstva. Po prvních kolech pokusů, které se dá z hlediska pořadatelství nazvat bramboračkou, vedou právě Češi časem 26,07 s. Ve druhém kole však začíná přituhovat. Nejdříve Slováci dosahují času 25,98 s a jdou do vedení. O pár minut později Bělorusové časem 25,85 s strhují vedení na svou stranu. Napětí stoupá a všichni čekají, co předvedou obhájci loňského titulu z České republiky. Po výstřelu probíhá vše tak, jak bylo mnohokrát natrénováno a čeká se jen na nástřik terčů. Čas 25,14 s – to je nový světový rekord! Po dokončení druhých pokusů je rozhodnuto. Družstvo ve složení Martin Stuchlík, Jan Hopp, Karel Ryl, Jakub Pěkný, Petr Mařan, Pavel Krpec a Jaroslav Hrdlička se stává mistry světa v požárním útoku pro rok 2012 v novém světovém rekordu.

Český tým obhájil zlato v požárním útoku a na pódium si vystoupal ještě jednou pro bronzovou medaili v celkovém hodnocení družstev. Titul světových šampiónů putuje do Běloruska, stříbro získali loňští mistři světa Rusové. Další mistrovství světa se uskuteční v daleké Jižní Koreji pravděpodobně začátkem října příštího roku.

Fotografie a videozáznamy z mistrovství světa je možné nalézt na http://www.antalya.firesport.tv/.

npor. Ing. Tomáš LEFNER, vedoucí reprezentace, foto archiv autora
 

• PREVENCE
Větrání chráněných únikových a zásahových cest
Ing. Jiří Pokorný, Ph.D., Ing. Stanislav Toman

• POZNATKY-ZKUŠENOSTI
Finanční zabezpečení krizových opatření na úrovni obce
Ing. Aleš Kudlák

• PŘÍLOHA
Medaile HZS ČR udělené u příležitosti státního svátku Dne vzniku samostatného československého státu